Při rozhodování o jakýchkoliv dalších opatřeních nás úkoly konsolidace staví před bezvýhradnou povinnost vycházet z požadavku zachování rozpočtové rovnováhy. Tomuto hledisku musíme podřídit i požadavky a přání, která mohou být i obecně správná, avšak oddalovala by obnovu rovnováhy v národním hospodářství.

Státní rozpočet se podařilo vyrovnat jen s velkým úsilím. Řada požadavků, zejména na další investice ve výši 2,7 mld Kčs, nemohla být do státního rozpočtu zařazena. Tyto akce se budou moci realizovat jen tehdy, podaří-li se v průběhu roku překročit rozpočtové příjmy, nebo dosáhnout reálných úspor ve výdajích. Další požadavky jsme byli nuceni zcela odmítnout.

Obdobně jako státní rozpočet mohl být i úvěrový plán Státní banky vyrovnán jen za cenu odmítnutí nadměrných požadavků podniků na provozní a investiční úvěry. Přísná úvěrová politika sledující důsledně efektivnost úvěrovaných akcí je nutným požadavkem tohoto období a významnou podmínkou měnové rovnováhy, spjaté s mobilizací nadměrných zásob a se zvyšováním efektivnosti v podnicích.

Základním hlediskem rozdělování finančních zdrojů je tedy urychlení rozvoje nevýrobní sféry. Prostředky k tomu je nutno získat snížením dotací podnikům při současném účinnějším tlaku na růst zdrojů vytvářených v podnicích. Významným pomocníkem v tom směru je úvěrová politika Státní banky. Jinými slovy jde o to, zesílit tlak na efektivnost a hospodárnost výroby, nemají-li vůbec základy konsolidačního procesu dolehnout na spotřebitele. V tom jde o tvrdou ekonomickou realitu a tuto rovnici je nutno mít před očima v každodenní práci na všech pracovištích, všech pracujících, všech stupňů řízení.

V návrhu státního rozpočtu na rok 1968 jsou zabezpečeny finanční prostředky na další ekonomický a kulturní rozvoj Slovenska. Celková dynamika hospodářského rozvoje Slovenska v roce 1968 je charakterizována růstem společenského produktu o 8,3 % a národního důchodu o 9,1 %, čímž se dále zvyšuje podíl Slovenska na výstavbě republiky. V užití národního důchodu na Slovensku se ve srovnání se 4. pětiletým plánem posilňuje zejména akumulace do základních fondů.

Průmyslová výroba na Slovensku se má v roce 1968 zvýšit o 9,6 %,
tedy rychleji než v celostátním průměru (5,5 %), přičemž v řadě oborů se uvažuje o tempu ještě vyšším; např. v metalurgii o 19,5 %, v chemickém průmyslu o
13,9 %. Zaměstnanost se má zvýšit o 40 000 pracovníků, tj. o 2,9 procent.

Hrubý důchod má na Slovensku dosáhnout výše 36,3 mld Kčs, což je proti roku 1967 o 13,3 % více.

Ve výdajích státního rozpočtu se zabezpečuje další využívání ekonomických a potenciálních zdrojů Slovenska, které jsou v surovinové oblasti a v rezervách pracovních sil. Zapojení těchto zdrojů vytváří příznivé podmínky pro dynamický rozvoj celé ČSSR.

Na financování investic se pro Slovensko uvažuje na rok 1968 s částkou 22,6 mld Kčs, což je třetina celkových investic.

Neinvestiční výdaje rozpočtových organizací na Slovensku se ve státním rozpočtu zvyšují o 10,1 %. Růst těchto výdajů se koncentruje do školství, zdravotnictví, sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění zaměstnanců.

Ve státním rozpočtu se vyčleňují prostředky účelově určené pro rozvoj Slovenska, s nimiž disponuje Slovenská národní rada v souladu s celostátní koncepcí rozvoje.

V návrhu státního rozpočtu jsou respektována usnesení výborů Národního shromáždění o zvýraznění stimulů oblastního rozvoje, které se příznivě projeví zejména na Slovensku a v pohraničí.

Objem rozpočtů národních výborů se proti roku 1967 zvyšuje o 10,7 procent a dosahuje 47,4 mld Kčs. Z toho 13,1 mld tvoří investice, které vzrostou o 18,4 %.

Nejrychleji rostou investice národních výborů do nevýrobní sféry, a to zejména ve zdravotnictví. Je to krok k tomu, aby se odstranilo zaostávání některých složek nevýrobní sféry v minulosti a současně se tím přispívá k proporcionálnímu rozvoji jednotlivých oblastí.

Na výstavbu téměř 92 000 bytů, jejichž dokončení se plánuje v roce 1968, a jejich občanského a technického vybavení bude třeba vynaložit celkem 13,7 miliard korun. Ze státního rozpočtu z nich bude uhrazeno zhruba 8,5 mld Kčs, z toho takřka 90 % formou subvencí prostřednictvím národních výborů a jejich rozpočtů. Státní rozpočet navíc podporuje subvencemi investice v oblasti služeb.

Splnit plánovaný objem výstavby je velký organizační úkol, zejména když nepůjde o to plánované částky prostě proinvestovat, nýbrž pořídit kvalitní investice, které by dobře sloužily svému účelu. V zájmu zvýšení hospodárnosti a efektivnosti chceme zpevnit podmínky a prohloubit kontrolu při poskytování dotací ze státního rozpočtu a zesílit kontrolu Státní banky.

Hlavní část výdajů - celkem přes 26,5 mld Kčs - tvoří neinvestiční výdaje rozpočtových organizací, které jsou proti očekávané skutečnosti za rok 1967 vyšší o více než 2 mld Kčs. Na nich se podílejí výdaje na školství částkou vyšší než 8,7 mld Kčs, výdaje na zdravotnictví 7,9 mld Kč a na dopravu 3 a půl mld Kčs. Tyto výdaje zajišťují plánované výkony, značnou potřebu na údržbu základních fondů a nezbytný rozvoj. Více než 4,1 mld Kčs je určeno na neinvestiční dotace do sféry podniků řízených národními výbory.

Z této částky chceme postupně některé dotace zcela odstranit. U dotací na ztráty bytového hospodářství budeme střežit, aby prostředky nebyly vynakládány na údržbu bez záruky za kvalitu, u dotací na ztrátu městské dopravy byl dohodnut program jejich postupné likvidace. Subvencování restaurací a jídelen pokládáme za nenormální a budeme jednat o jeho urychlené likvidaci.

Mzdové výdaje se v rozpočtových organizacích národních výborů zvyšují proti minulému roku o 9,9 %, hlavně v důsledku platové úpravy ve školství a zdravotnictví, která má přispět k vyrovnání platové úrovně výrobní a nevýrobní sféry.

Na celkové zvýšené výdaje přispívají národní výbory zvýšením vlastních příjmů o cca 600 mil. Kčs. Dotace a subvence ze státního rozpočtu se proti loňsku zvyšují o 3,4 mld Kčs a proti předpokladu pětiletého plánu o 2 mld Kčs. Dále národní výbory používají prostředky fondu rezerv a rozvoje. Je dobré, že si mnohé národní výbory střádají prostředky na větší akce. Počítáme, že národní výbory budou mít v roce 1968 ve fondu rezerv a rozvoje zhruba 2 - 3 mld Kčs.

Na rozvoj služeb se také postupně začíná používat úvěrů u státních spořitelen, které ke konci roku 1967 činí 250 mil. Kčs.

Zatím jsou všechny investice rozpočtových organizací financovány dotací ze státního rozpočtu, postupně se však i zde bude zvyšovat vlastní podíl národních výborů. Je to v linii restriktivní finanční politiky a nutnosti velké uvážlivosti v investičních akcích. Souvisí to i se zvyšováním pravomoci národních výborů a s konkrétním zapojováním občanů do rozhodování, zda použijí své peníze na provoz nebo na investice a zda se bude více počítat s investičním úvěrem. Pak se také bude hospodárněji stavět.

Postupně se uplatňuje i sdružování prostředků, které zvyšuje možnosti národních výborů.

Alespoň jeden příklad: u ONV Teplice na aktuální stavby, včetně prodejny Jednoty, zdravotnických zařízení aj. v hodnotě 150 mil. Kčs přispějí ústředně řízené podniky 122 milióny korun.

Velký význam připisujeme finančním vztahům mezi národními výbory a centrálně řízenými podniky, které mají zatím podobu procentních odvodů z podnikových důchodů do rozpočtů národních výborů. V loňském roce jsme získali první poznatky o uvedených finančních vztazích a připravujeme jejich zdokonalení, které ovšem provedeme až po potřebných zkušenostech a studiích za účasti vybraných národních výborů. To souvisí i se studiemi úpravy celé naší daňové soustavy a zdokonalováním odvodů v další pětiletce.

Rozpočty národních výborů nutno vidět i jako nástroj prohlubování socialistické demokracie. Proto vyzvedáváme naléhavost veřejného projednávání rozpočtů i úvěrů a sdružování prostředků. Je to významné zejména v roce 1968, kdy jde nejen o rok významných jubileí našeho socialistického státu a našich národů, ale navíc o rok voleb do zastupitelských orgánů. Jít důsledně touto cestou znamená cílevědomě zvyšovat úlohu národních výborů v duchu závěrů XIII. sjezdu Komunistické strany Československa tak, aby se jejich prostřednictvím prohlubovala společenská aktivita lidu a jeho účast na správě státu a řízení hospodářství.

Jde ovšem o linii nejen pro rok voleb a významných jubileí, nýbrž o soustavnou činnost při konkrétním řízení v duchu socialistické demokracie pro každý rok a každý den.

Financování potřeb společnosti ze státního rozpočtu je z 67 % závislé na příjmech z podnikové sféry. Avšak stejně jako v minulém roce jsme nemohli ani při sestavování návrhu státního rozpočtu na rok 1968 vycházet z navrhovaných plánů podniků a národních výborů, neboť bychom měli vysoký rozpočtový schodek. "Válec setrvačnosti" z minulosti pokračuje, stále se "zkouší", zda centrum "nedá víc".

Plán a rozpočet nejsou stále ještě nástrojem řízení a mobilizace všech výrobních sil za účasti pracujících, vyjádřené v kolektivních smlouvách a při veřejném projednávání rozpočtů národních výborů. Četné kolektivy a podniky budou proto opět přepracovávat své plány i přípravy kolektivních smluv jako v loňském roce. V nové soustavě jde o syntézu plánu a trhu a tak, jak chceme, aby se postupně projevoval skutečně formovaný trh, tak nám musí jít v tomto vztahu i o reálný plán každého podniku, použitelný pro jeho vlastní řízení a rozvoj, pro jeho vlastní zájmy spjaté se zájmy společnosti. Uvádím to proto, aby bylo v četných podnicích i mnohých národních výborech jasno, kam adresovat připomínky, že se "zase musí přepracovat plán".

Ministerstvo financí v návrhu státního rozpočtu vychází z vlastních propočtů a úvah, posouzených i ostatními centrálními orgány. Podle těchto úvah vzroste hrubý důchod v roce 1968 o 7,1 % a celkové zdroje podniků po zaplacení odvodů se zvýší o 9,3 %. Poněvadž se současně investice zvyšují o 7,1 % a zásoby o 3,1 %, zvyšuje se podíl vlastních prostředků podniků, přičemž ovšem rentabilita a finanční situace jednotlivých podniků je rozdílná. U velkého počtu podniků dochází k vytváření nadměrných finančních zdrojů, které umožní snížit požadavky na úvěry. Část těchto zdrojů - včetně povinné minimální tvorby rezervního fondu v závislosti na objemu prostředků fondu pracujících - bude sloužit k vytváření finanční základny pro krytí dlouhodobých potřeb. Podle zásad úvěrové politiky, schválené vládou, bude banka úrokově zvýhodňovat dlouhodobé vklady podniků, vyplývající z těchto prostředků, včetně jejich výhodného uložení v bankovních obligacích. Tím chceme umožňovat co nejefektivnější využití volných finančních zdrojů a zároveň konsolidovat zdroje banky.

V roce 1968 se bude krýt přírůstek zásob a ostatních oběžných prostředků z vlastních zdrojů podniků. Banka bude úvěrovat sezónní zásoby a odbytové zásoby, ovšem nikoli mechanicky. Zde se projeví charakter úvěrové politiky banky: pomoc podnikání při celkovém úvěrovém tlaku. Posilování žádoucích odbytových zásob odpovídá logice nové soustavy řízení a posilování trhu odběratele. Skutečný vývoj těchto zásob však v roce 1967 vyplynul jen z menší části z takových příčin a odbyt těchto zásob sebou nese i značná rizika, s nimiž výrobci dosud nepočítali. Vedle pozitivních jevů uplatnění nové soustavy řízení je v tom i "školné", které mnohé podniky platí za konfrontaci s trhem.

Chtěl bych zdůraznit, že růst podnikových zdrojů považujeme za přirozený důsledek nového ekonomického systému, a chceme jej proto podporovat. To ovšem neznamená, že chceme podporovat jakýkoliv, tedy i kvalitativně nežádoucí růst zdrojů podniků na úkor potřeb společnosti. Při prověřování podkladů k přestavbě velkoobchodních cen byly už nyní zjištěny neoprávněně získané prostředky zhruba v rozsahu ³/₄ mld Kčs. Do konce září 1967 bylo podniky již odvedeno 538 mil. Kčs. V roce 1968 se bude v prověrkách se vší důrazností, objektivitou a intenzitou pokračovat, neboť se zatím v tomto procesu samotný trh ještě dostatečně neprojevuje.

Pro finanční situaci podniků má velký význam vývoj cen. V roce 1968 se počítá zejména se zvýšením cen dovážených surovin, kde zhruba 80 % cenového zvýšení uhradí podniky ze svých vlastních zdrojů. Znamená to tedy, že v odvětvích, která zpracovávají dovážené suroviny, nedojde k automatickému promítnutí zvýšených materiálových nákladů do ceny výrobků, ale z převážné části toto zvýšení cen bude znamenat tlak na efektivnost a strukturální změny. Znamená to současně čelit tlaku podniků na narušení přijatých "útlumů" cenových změn tuzemských výrobků, resp. na další zvyšování úrovně cen v roce 1968.

Počítáme proto s potřebnou ukázněností podniků, avšak současně předpokládáme, že zejména v 1. čtvrtletí roku 1968 budou dobudovány orgány zabezpečující objektivní centrální cenovou kontrolu.

Vývoj cen je úzce spjat s vývojem mezd. Je to důležité proto, že počítáme s poněkud pomalejším růstem mezd než hrubého důchodu.

Nově se upravuje hmotná zainteresovanost vedoucích hospodářských pracovníků, která by v blízké budoucnosti měla vést k důslednému zajišťování optimálních hospodářských výsledků organizací a plnění programových cílů, vytyčených ve zvláštních písemných dohodách s dlouhodobější platností formou podílů na hospodářských výsledcích, a proto s diferenciací podle stupně řízení až po mistry a "opěrné sloupy" dílen a jednotlivých pracovišť, resp. hospodářských středisek. Část těchto podílů však bude v zájmu dlouhodobé zainteresovanosti diferencovaně podle stupně odpovědnosti vázána na zvláštních osobních účtech, které budou snižovány, zjistí-li se v dalších letech závažné nedostatky v práci vedoucího nebo organizace.