Podmínkou účinnosti finanční a cenové politiky je pružnost hospodářství.

Z hlediska technické exploze dochází v naší generaci, jak se uvádí v literatuře, "ke změnám za tři roky, pro něž na jiné úrovni bylo na počátku tohoto století potřeba 30 let, v době před Newtonem 300 let atd."

To je přímá výzva, aby se faktor pružnosti a mobility dostal do čela myšlení a rozhodování, neboť strnulost a statický přístup k problémům jsou brzdou rozvoje. Jde v tom o celý soubor otázek, od rychlé návratnosti investic až po efektivní využití vysokého stavu zaměstnanosti, zastavování neefektivních výrob a přechod na žádoucí efektivní výroby schopné i zahraniční konkurence, větší mobilitu pracujících atd. Posuzujeme-li v tomto směru např. jak se uplatňují přijatá opatření a zvýhodnění k podpoře přesunů pracovníků uvolňovaných ze zastavených výrob s nízkou efektivností nebo v důsledku racionalizace provozu, vidíme, že jsme na samém počátku této náročné práce, tohoto náročného procesu.

Důležitým zdrojem příjmů státního rozpočtu je daň z obratu, která se zvyšuje o 6,6 %.

Během roku budeme postupně rozšiřovat okruh volných a limitovaných cen, uplatňovat sazbovou daň z obratu, sjednocovat její sazby, jakož i odstraňovat některé neodůvodněné intervence k maloobchodním cenám.

Postupná likvidace rozdílové daně z obratu, která působí jako "polštář" mezi velkoobchodními a maloobchodními cenami a její přeměna na sazbovou daň je nezbytná z hlediska fungování celého ekonomického systému. Uvažované úpravy jsou v rámci úvah reálného zabezpečení životní úrovně podle směrnic květnového a prosincového zasedání ÚV KSČ, které stanovily možnost počítat s pohybem maloobchodních cen zboží a služeb v rozsahu 1 -1,5 % ročně při zajišťování růstu reálných mezd o 2,3 - 2,8 %. Aby byly dodrženy tyto relace, přijala vláda v listopadu opatření v nástrojích regulace, evidence a kontroly cen.

Přechod na nové podmínky hospodaření nelze provést bez současného prohloubení a nového zaměření účinné finanční kontroly. Při rozsáhlé pravomoci podniků a vysokém objemu finančních prostředků, s nimiž podniky samy hospodaří, nemůžeme vystačit jen s důvěrou, že tato pravomoc nebude zneužita k vlastnímu prospěchu podniků na úkor státního rozpočtu, a tím celospolečenských zájmů. První revize provedené ke konci loňského roku odhalily nesprávnosti ve výši odvodů a jejich včasném provádění téměř u všech prověřovaných organizací, přičemž v některých případech šlo o vědomé porušování předpisů a o spekulace. Zatím postihujeme takové případy dodatkovým odvodem ve výši 1 promile za každý zdržený den, tj. přes 36 % v případě ročního zdržení platby. Jestliže další zkušenosti ukáží, že to není dostatečně varovný tlak, nebudeme váhat navrhnout zpřísnění.

Nyní k rozpočtovým výdajům. Objem investiční výstavby roste proti roku 1967 o 5,4 %. V nevýrobní sféře roste asi o 12 %.

Účast státního rozpočtu při uplatňování investiční politiky v roce 1968 se zaměřuje zejména na nevýrobní sféru, kde zejména velký podíl investic národních výborů je hrazen přímo ze státního rozpočtu. Účelové subvence a dotace na investiční výstavbu pro rozpočty národních výborů činí celkem 13,1 mld Kčs.

Investiční dotace jsou účelově zaměřeny především k posílení rozvoje neprůmyslových resortů, např. dopravy, lesního a vodního hospodářství, zemědělství a výživy, spojů, na rozvoj lázní, cestovního ruchu včetně výstavby hotelů, zaostalých úseků služeb apod. Jde o oblasti ovlivňující ve značné míře životní prostředí a životní úroveň obyvatelstva.

V průmyslu se poskytují investiční dotace na výstavbu tepláren a teplovodů v Praze, v Brně, v Karlových Varech, v Bratislavě apod., na výstavbu plynovodů v Praze, v Opavě, na Plzeňsku, ve Vysokých Tatrách a jinde, na výstavbu atomové elektrárny, na výstavbu a rekonstrukci výroben stavebních hmot atd. Při poskytování dotací sledujeme protiinflační investiční politiku. Znamená to především pomocí ekonomických nástrojů - dotací a úvěru - omezovat poptávku po investicích, ale také nerozptylovat zdroje, ale soustřeďovat a rychle dokončovat akce, nerozptylovat se ani neuváženými přísliby, ani neuváženými a nepřipravenými akcemi. To je totiž mrhání nejen ekonomickými prostředky, ale i politickou důvěrou.

Hlavním nástrojem k prosazování efektivnosti, respektování záměrů a státní investiční politiky je jednak výběrové řízení prováděné bankou a orgány hospodářského řízení, jednak konkursní řízení na poskytování úvěrů. V rámci konkursního řízení staveb, jejichž zahájení se požaduje v roce 1968, vybrala banka akce v hodnotě souhrnu rozpočtových cen 3,7 mld Kčs, a to podle technicko-ekonomických parametrů a návratnosti prostředků, přičemž dávala přednost nosným oborům přinášejícím rychlý devizový zisk.

V řadě odvětví trvá převaha dodavatelů nad odběrateli. K obratu zde musí napomoci celá řada opatření, počínaje protiinflačním plánem, dotační a úvěrovou politikou i úpravou právních předpisů, včetně stavebního řádu a jeho důsledným střežením v konkrétním hospodářském životě. V rozestavěnosti počítáme proto i s aktivní úlohou národních výborů jako orgánů státní moci a správy, které mohou ovlivňovat veškerou výstavbu.

V případech, kdy jsou ze státního rozpočtu poskytovány dotace na investice hospodářským organizacím a dále v celé oblasti rozpočtových organizací, má stát ve formě zadávacího řádu stanovit minimální podmínky, které musí dodavatel splnit, aby mohl dostat objednávku a investor dotaci nebo subvenci. Je nutné také přepracovat systém minimálních záruk a odpovědnosti dodavatelů za včasnost a kvalitu dodávek, odpovědnost za škodu a ušlý zisk. Také československé státní normy musí být dány do služeb konsolidačního a intenzifikačního procesu rozvoje národního hospodářství. Např. výsledky z našich revizí i z revizí ostatních orgánů ukazují, že nejen dochází k neefektivnímu vynakládání prostředků, ale že čs. státní normy kvality jsou ve srovnání s obdobnými normami v zahraničí mimořádně nízké. Naši předkové by se podivili, proč se rozmýšlíme, zda je garance za kvalitu živičné vozovky 18 měsíců a tvrdé vozovky 36 měsíců "přiměřená". Proto připravujeme nápravu spolu se Státní komisí pro techniku. Také zkušenosti podniků zahraničního obchodu potvrzují, že při vývozu investičních celků jsou zahraniční odběratelé zvyklí na podstatně delší záruční lhůty, na vyšší sankce apod. Náročné podmínky nesmějí platit jen pro vývoz. Nesmlouvavě je máme uplatňovat v každodenním životě i u nás doma. Proto zásada "vydělat si" musí přiměřeně platit i u investic dotovaných ze státního rozpočtu. Přes vlastní vydělané koruny může vést cesta k větší angažovanosti za pořádek na stavbách, proti atmosféře lhostejnosti, která už sama je v rozporu se socialistickou ekonomikou a socialistickou morálkou.

V souvislosti s procesem vědeckotechnické revoluce věnuje se i u nás zvýšená pozornost rozvoji vědy a techniky. Výdaje ze státního rozpočtu vykazují každým rokem stoupající tendenci. V roce 1968 dáváme ze státního rozpočtu na vědu, výzkum a techniku 4,6 mld Kčs, což je o 7,6 % více než v roce 1967.

Pro novou techniku plně platí požadavek, aby se projevila v intenzifikaci a ve zvýšení hospodářských zdrojů a aby bez užitku nezapadla iniciativa a talent vědeckých a výzkumných pracovníků. Jestliže vynalézáme věci již jinde vynalezené, nesvědčí to o plánovitosti a dobré úrovni technickoekonomických informací. Na 50 pracovníků výzkumně vývojové základny připadá ročně nejvýše jeden udělený patent. Přitom porovnejme: Švédská firma, od níž koupil závod ČKD Praha licenci na šroubové kompresory a měniče, má pouze na šroubové kompresory 444 patentů a přihlášek. ČKD má přitom na celý obor naftových motorů pouze několik desítek patentů. Širokou problematiku rozvoje vědy a techniky nejsme schopni vyřešit vlastními silami. Je zapotřebí v co největší míře spolupracovat se socialistickými státy i kapitalistickými podniky a zaměřit technickou politiku na nosné obory našeho průmyslu, které jsou schopny obstát v konkurenci na světovém trhu.

Největší skupinu výdajů nevýrobní oblasti tvoří výdaje na kulturní a sociální opatření, která zahrnují zejména hlavní odvětví společenské spotřeby, tedy školství, zdravotnictví, sociální zabezpečení, bytovou výstavbu a komunální hospodářství. Tyto výdaje představují částku 64,6 mld Kčs, což je proti roku 1967 více o 9,1 %. Z toho se zvyšují neinvestiční výdaje na místní hospodářství o
9,6 %, na kulturu o 10,4 %, na zdravotnictví o 8,2 %, na školství rovněž o 8,2 %. Připomeňme si přitom na jedné straně úkoly vědecko-technické revoluce, za jejíž zabezpečování nese odpovědnost už naše současná generace, na druhé straně pak i to, že výchova jednoho učně stojí asi 20 000 korun a jednoho vysokoškoláka na 100 000 korun. Bylo by trestuhodné, kdybychom jejich znalosti nechali ležet ladem.

Pro budoucnost se nyní v oblasti společenské spotřeby řeší řada vážných problémů; jde zejména o sociálně politický program podpor rodinám s dětmi, zvyšování nízkých penzí a vůbec o vztah sociálních dávek k vývoji životních nákladů a pracovních příjmů.

Zde je třeba říci, že celkové výdaje na sociální zabezpečení a nemocenské pojištění činí ve státním rozpočtu na letošní rok zhruba 30 miliard korun, tedy o 7,6 % více než v roce 1967. Je to důsledek zvyšování počtu obyvatelstva v poprodukčním věku a zvyšování nízkých důchodů.

Nyní k oblasti zemědělství a výživy.

V návrhu rozpočtu zemědělství, nákupu a potravinářského průmyslu se opíráme o příznivé výsledky loňského roku, na kterých měla svůj podíl iniciativa a aktivita našich zemědělců, zvýšená péče celé společnosti i další kroky ke zpružnění a zjednodušení řízení zemědělství.

Příznivých výsledků loňského roku využijí jistě družstva i státní statky jako dobří hospodáři také k tomu, aby pamatovaly především na další rozvoj výroby a na ochranu před riziky, která jsou v zemědělství stále ještě značná. Přitom bude možno zvýšit odměny v JZD podle našeho odhadu o 800 mil. Kčs, tj. o 8,2 %, což přispěje k přiblížení důchodů zemědělského obyvatelstva ke mzdám v průmyslu.

K zabezpečování růstu životní úrovně přitom stále značná množství zemědělských a potravinářských výrobků dovážíme. Dovoz převyšuje vývoz o
7 mld Kčs. Tento vývoj pokračuje i do roku 1970, přičemž roste zejména dovoz za volné měny.

Z hlediska růstu životní úrovně i rovnováhy platební bilance je proto podpora zemědělství důležitým všenárodním úkolem. Výdaje státního rozpočtu na zemědělství, tj. cca 12 mld Kčs, se vynaloží zejména na subvence na investiční výstavbu (v částce cca 2,5 mld Kčs), na stabilizační dotace a prostředky k zabezpečení reprodukce pracovní síly atp.

Značná část dotací zemědělskoprůmyslového komplexu je přímo vyvolána naší dosavadní hospodářskou politikou při přestavbě i při tvorbě cen, které jsou u některých základních potravin nižší než náklady na jejich výrobu. V roce 1968 činí státní intervence maloobchodních cen u potravinářských výrobků cca 1,8 mld Kčs; největší rozdíly jsou u vepřového sádla a slaniny, drůbeže, másla a vajec.

Celková suma různých dotací a intervencí k cenám, včetně tzv. doplňkových cenových nástrojů, jako jsou diferenciální příplatky a přírůstkové prémie, činí více než 7,5 mld Kčs.

Tyto intervence stejně jako dotace na některé výrobní prostředky pro zemědělství nemohou ovšem jít tak daleko, aby deformovaly cenové okruhy. Místo abychom zakládali podmínky podporující ekonomické vztahy, musíme pak mít rozsáhlá administrativní opatření a kontrolu. Čeká nás proto složitá práce na zreálnění ekonomických vztahů i v zemědělskoprůmyslovém komplexu. Hlavním směrem řešení je zvýšení a zhospodárnění zemědělské výroby a nákupu a zlevnění výrobních prostředků, dodávaných průmyslem a služeb pro zemědělství apod.

V této souvislosti pokládám za nutné zdůraznit, že vlivy způsobené přestavbou velkoobchodních cen, které mohly do určité míry ovlivnit finanční hospodaření zemědělských závodů, byly plně zemědělství nahrazeny, ať již přímo úpravou nákupních cen nebo zvýšením dotací a subvencí a zavedením příplatků u obilovin.

Je však nutné zvýšit vzájemnou náročnost mezi průmyslem a zemědělstvím a rozetnout "začarovaný kruh", kdy průmysl a stavebnictví sice vyrábějí a dodávají pro zemědělství víc, ale nízkou kvalitou výrobků (viz krytina, cihly aj.) a tolerováním neodpovědnosti v dodávkách nakonec zemědělskou výrobu zdražují a proces intenzifikace brzdí. Musíme již jednou provždy zlikvidovat názor, "když neodeberu špatné, nedostanu vůbec nic", neohraničovat možnost dodavatelů a v tomto duchu řešit i dodávky zemědělských strojů. To ovšem neplatí jen pro zemědělství, ale pro celé národní hospodářství.

Vzhledem k nutnosti zabezpečovat rozsáhlý růst materiálové základny v zemědělství, ale také s ohledem na vytváření podmínek pro rozšiřování prostoru k uplatnění iniciativy, je velmi důležité, aby podniky a závody zemědělství a výživy sdružovaly své finanční prostředky k společným akcím, zejména investičním. K tomu přispějí i vznikající okresní zemědělská sdružení, jejichž postavení je nutno ekonomicky a právně formulovat a jejich aktivitu rozvinout.

Nyní k zahraničnímu obchodu.

Aktivní zapojení do mezinárodní dělby práce je rozhodující cesta k tomu, abychom udrželi krok se světovým vývojem a urychlili konsolidaci našeho hospodářství pomocí výhodného zahraničního obchodu. Předpokladem je získání potřebného množství světově směnitelného a na náročných trzích dobře umístitelného zboží. Domácí trh je pro průmyslovou zemi příliš úzký a sami nemůžeme ani řešit technický rozvoj ve všech oborech, ani si vyrobit všechny suroviny a jiné potřeby. Současně musíme do mezinárodní dělby práce a do konkurence na světových trzích vstupovat s koncepcí a s vývozy pro nás výhodnými.

Ve vztazích se socialistickými zeměmi máme v platební bilanci aktivum, které se snažíme využít k rozšíření hospodářských styků a k obohacení svého trhu. Přitom klademe do popředí otázku vzájemné náročnosti a soustavného zvyšování kvality dodávek strojů a zboží, jak odpovídá zásadám intenzifikace.

V platební bilanci volných měn pokračuje napětí, jehož postupné odstranění, spjaté bezprostředně s realizací procesu konsolidace a nezbytné pro plné rozvinutí nové soustavy řízení i pro její využití, bude ovšem náročnější vzhledem k tomu, že se na kapitalistických trzích naše zboží dostává do velmi ostré konkurence s vyspělou technikou i s vysokými nároky odběratelů. Jde o tlak, který bude navíc v současné etapě zvýšen měnovými opatřeními, která přijala vůči libře šterlinků Velká Británie a řada dalších států a která současně neponechávají stranou ani postavení US dolaru.

Konsolidační proces našeho hospodářství je spojen na prvém místě s rozvíjením kooperačních a obchodních vztahů se socialistickými státy, především s SSSR. Vztahy zemí RVHP se budou dále prohlubovat a zpružňovat.

Poněvadž moderní zahraniční obchod není myslitelný bez technické a finanční kooperace, navazujeme stejně jako ostatní socialistické státy spolupráci s některými kapitalistickými podniky.

Ekonomické nástroje v celé oblasti zahraničního obchodu nutí podniky zahraničního obchodu i výrobu obchodovat, k čemuž přispěje i výraznější podpora výhodných vývozů a ekonomický tlak proti vývozům nevýhodným. S tím souvisí postupné zavádění systému provizí v odměňování, aby si naši obchodní pracovníci vydělali podle toho, kolik a jak výhodně prodají. Od 1. ledna 1968 se začne tento způsob zkoušet a postupně rozšiřovat.

První výsledky působení ekonomických nástrojů v oblasti zahraniční směny je nutno hodnotit kladně. Začínáme pracovat s větší znalostí zahraničních trhů, s kalkulací, ovlivňovat úroveň techniky i prodejů, snažíme se o hlubší zaměřování na objektivní proces internacionalizace. Jde vůbec o to, abychom se v této etapě, kdy zůstává ještě mnoho práce pro dopracování vnitřní cenové soustavy jako objektivní základny pro podnikatelskou kalkulaci v procesu intenzifikace, víc opírali o objektivnější hodnotové vztahy na zahraničních trzích. V tom není prohřešek na socialistické ekonomice, prohřešek je nepřibližovat se k světové úrovni produktivity práce.

Při kooperaci ovšem platí požadavek rentability a efektivnosti na podkladě dobré kalkulace. U některých našich vyznamenaných strojů na brněnském strojírenském veletrhu připadla však v hodnotovém vyjádření z kupní ceny na části zabezpečované kooperací se zahraničím řádově jedna třetina, zatímco z hlediska váhy celého zařízení jedna patnáctina až jedna dvacetina. To neznamená, že i takové kooperace nemáme dělat. Ostatně v podnikání nelze vždy počítat jen "se smetanou". Na druhé straně však nelze počítat s tím, že proces intenzifikace a konsolidace bychom mohli zabezpečit jen "podmáslím".