Spolu s rostoucím důrazem na kvalitu a pohotovost dodávek nabývá zcela nového významu i podniková značka jako reálná hodnota pro samotné podniky, pro jejich hospodářské výsledky. Pro spotřebitele je to výzva, aby se na trhu více orientovali na osvědčené značky, a pro výrobce a jejich kolektivy, aby střežili pro vlastní zájem dobrou pověst svých závodů a aby vztah pracovníků k jejich značce byl i odrazem vztahu k jakosti výroby - jakosti v širokém smyslu -, aby to byl vztah hrdosti z dobré práce, která se přes důsledné uplatnění vnitropodnikového řízení má zrcadlit v radosti z dobrého díla i v hmotném uspokojování a v objemnějších výplatních sáčcích či vyšších osobních účtech. To, že je naše republika vázána ve svém rozvoji vysokým stupněm zahraničního obchodu, má pak širší souvislosti. Je-li pro zahraniční trhy podniková značka provázena i štítkem "Made in Czechoslovakia", pak jde o to, aby s tím vyšším zaujetím byla střežena tato značka jako vizitka dovednosti našich pracujících v celé souhře od techniků přes mistry, dělníky, ekonomy, kalkulanty až po prodavače, vizitka našich socialistických hospodářů, výraz odpovědných socialistických podnikatelů. I v tom jde o sepětí hmotných i morálních faktorů, národní hrdosti a socialistického internacionalismu, a to i v jejich zpětných vazbách jako výrobních sil.

Nyní k finanční politice.

Finanční politiku chceme v roce 1968 zaměřit především k obnovení základní rovnováhy v národním hospodářství podle směrnic květnového usnesení ÚV KSČ, neboť ji považujeme za bezpodmínečně nutný předpoklad dalšího rozvoje čs. ekonomiky a dalšího prohloubení ekonomické reformy. Musíme se postarat, aby peníze plnily své ekonomické funkce, aby začal působit trh, aby byl odstraněn nedostatek řady výrobků, aby si každý podnik i občan mohli za své peníze koupit to, co potřebují. Musíme odstranit dnešní stav, kdy domácí trh je snadný, svádí výrobu k předražování a odběratele ke koupi zboží bez valného zkoumání kvality a ceny, kdy podniky mají malý sklon k úsporám, ale velký sklon k investování. Tyto negativní vlivy dnešního napětí jsou zvyšovány tím, že tlak světového trhu na výrobu je stále ještě neutralizován. Souvisí to s nedostatečným rozvíjením soutěže, mnohde s administrativní monopolizací, jakož i s tím, že máme zmrazené ceny a nepřekonali jsme celkovou nepružnost hospodářství. Zatím se nepodařilo vytvořit v podnicích účinný ekonomický tlak na efektivnost ani předpoklady pro provádění ekonomicky spolehlivých kalkulací jak na podnikové, tak i potom na celostátní úrovni.

Podporu efektivních směrů rozvoje chceme opírat o konsolidační program, který určí hlavní osy obnovené rovnováhy. Jde o to soustředit své omezené zdroje na základní články, které budou zárukou cesty vpřed. Řešení tedy nevidíme v mechanickém růstu výroby, ale v nahrazení neefektivních výrob efektivními, tedy ve změně struktury výroby a spotřeby, při které poroste nabídka rychleji než poptávka. Jde o důsledné prosazení preferencí podle kritéria národohospodářské rentability. Jde o zvýhodnění efektivních výrobců a postih výrobců neefektivních. Omezující opatření nelze provést tak, že by se nikoho nedotkla.

Restriktivní opatření budeme podle daných podmínek prosazovat všude tam, kde to společenský zájem vyžaduje, abychom získali zdroje pro efektivní akce. V tom smyslu obsahem restriktivní finanční politiky je vykonávat tlak na poptávku, tj. cílevědomě omezovat množství peněžních prostředků vkládaných do podniků rozpočtovými dotacemi a úvěry. Zdražit peníze, podporovat úspory s cílem urychlit využití především neinvestičních činitelů rozvoje. Je to politika, která diferencovaně vytváří tlak na podniky, aby efektivněji hospodařily. Nesměřuje k brždění výroby a odbytu, ale omezováním dotací ze státního rozpočtu a úvěrů do hospodářství zvyšuje tlak na efektivní využití vlastních zdrojů podniků. Tuto restriktivní politiku nepovažujeme za dlouhodobý program. Je nám vnucena existujícím napětím, které se projevuje v investicích, v zásobování, v dodavatelsko-odběratelských vztazích. Jsme-li však nuceni ji provádět, pak by její provádění mělo být tak intenzívní, aby období konsolidace bylo poměrně krátké a aby se v tomto období obnovily síly pro aktivní opatření, která nakonec dají ráz celé hospodářské politice. Chceme v tom navázat na první pozitivní jevy, které se již objevily, a to jsme také v návrhu finanční politiky pro nejbližší období respektovali.

Centrální orgány a podniky musí zdokonalit regulaci mezd. Nejde o znovuzavedení mzdového stropu nebo o jiné administrativní zásahy. Linií hospodářské politiky je živější růst mezd v zájmu posílení stimulující funkce mzdy při procesu denivelizace. Je to však růst mezd, který musí být provázen odpovídajícím růstem společenské produktivity práce, vedoucí k rozmnožování společenských zdrojů. Významnou úlohu přitom musí sehrát kolektivní smlouvy. Vývoj mezd v tom nelze odloučit od procesu obnovení rovnováhy v hospodářství. Proto úměrně s vývojem mezd se musí také vyvíjet nabídka na trhu, nemá-li být zhoršen vztah mezi zdroji a potřebami. K tomu musí přispět kalkulace dovedená až do vnitropodnikových útvarů, podpora soutěže včetně potřebného zvýšení dovozu spotřebního zboží. Proto v této spojitosti vystupuje znovu do popředí požadavek příznivé platební bilance a orientace, jak je vyjádřena v zaměření samotného státního rozpočtu a jeho orgánů.

Ke zpřísnění ekonomických podmínek pro rok 1968 došlo již loni řadou ekonomických opatření, která přijala vláda v polovině loňského roku na základě usnesení ÚV KSČ z května. V souvislosti s těmito opatřeními vlády ke zpevnění ekonomických podmínek hospodaření podniků a ke zdokonalení regulace mezd se hodně mluvilo o narušování podnikových jistot. V této souvislosti chci však zdůraznit i opakovat, že v podmínkách světové konkurence a měnící .se hospodářské situace nelze požadavek jistot absolutizovat a že budeme i nadále operativní ekonomické nástroje upravovat, budou-li to potřeby národního hospodářství vyžadovat, neboť společným úkolem všech řídících článků v hospodářství je střežit jistoty rozvoje celé společnosti. Proto nebylo možné nechat bez povšimnutí takový vývoj v zásobách a investicích, ke kterému došlo v první polovině loňského roku a který by měl nepříznivý odraz v životní úrovni i pro vytváření podmínek pro samotné podnikání. Máme zájem dále rozšiřovat ekonomické, právní a politické jistoty pro občany i podniky, protože tím se současně vytváří jistota pro státní rozpočet a centrální ekonomickou politiku. Nemůžeme však zbavit podniky a pracující rizik, která přináší platební bilance a moderní doba a která mají podněcovat k pružnosti, k vynalézavosti, ke zvyšování kvalifikace a zlepšování práce, a ne ke konzervování neefektivnosti či nehospodárnosti.

Promýšlíme vůbec i vhodnou aplikaci směnek a dalších nástrojů. V rámci toho chceme připravit i zásady pro režim státních záruk. V nich chceme jasně stanovit, že v socialistickém hospodářství - a zvláště nyní v procesu konsolidace - nemá místo představa "definitivy" a "jistot" všude tam, kde jde o případy neefektivnosti či nehospodárnosti. Očekáváme, že v tomto směru bude účinným pomocníkem i prohloubení hospodářského práva. Předpokládáme, že vedle hmotných podnětů sehrají kladnou úlohu i stále sílící morální podněty.

V roce 1968 je krajně žádoucí řešení a dosažení tzv. individualizace velkoobchodních cen, při které se v podstatě vzájemně kompenzují pohyby cen v rámci skupin výrobků, a přispějí tak k zmírnění dnešních cenových disproporcí.

V souladu s plánem vývoje cen byly vytyčeny zásady cenové regulace, které počítají s uzavíráním cenových dohod mezi podniky a centrálními orgány. Jejich pomocí chceme spojit celostátní zájmy v oblasti cen s nutnou pružností cen a se samostatností podniků i na cenovém úseku.

Vytvoření ekonomické cenové soustavy je složitý proces, který bude třeba postupně, avšak důsledně realizovat. Jde o uplatnění vlivu relací světových cen na naši ekonomiku, který bude naše ceny objektivizovat a zvýší i kvalitu a správnost našich ekonomických kalkulací při posuzování výhodnosti jednotlivých výrob a které nám umožní spolehlivě odlišovat dobré podniky od špatných, zabránit chybným investicím atd. K tomu ale není ještě naše výroba připravena, musíme brát ohled na její schopnost přizpůsobit se novým podmínkám a na sociální důsledky této objektivizace. Je však třeba, aby všem našim podnikům bylo jasno, že se volí její postupná, avšak rozhodná metoda a že se na její působení musí včas připravit a předejít tak nepříjemným důsledkům, ke kterým povede u značné části naší výroby. Jde o přímé vazby na celý soubor objektivizace hodnotových vztahů a prosazování měnových hledisek při zvyšování úlohy koruny, jak je to vyjádřeno ve finanční politice pro nejbližší období.

Podle usnesení vlády i v souladu s dlouhodobou analýzou finančního vývoje a finančních proporcí pracujeme i na perspektivním zdokonalení soustavy odvodů, která nemá být samoúčelná z hledisek fiskálních, ale musí skýtat záruky pro trvalý rozvoj a dynamickou rovnováhu. Současný stav prací svědčí o tom, že půjde o vytvoření progrese v odvodech, kterou nelze navíc oddělit ani od perspektivní kontroly a regulace cen, regulace důchodů a mzdového vývoje. Současně se rozpracovává celá řada dalších problémů, jako např. zpružnění zahraničního obchodu, vč. zřizování akciových společností jako výraz nového ducha podnikání nejenom co do formy, ale především co do ekonomických nástrojů obchodování a výroby a zlepšení systému odměňování v zahraničním obchodu. Přikročili jsme k realizaci některých prvků peněžního trhu, jako je sdružování prostředků, podpora dlouhodobých úspor podniků apod. Státní banka čs. vydává první zkušební sérii obligací se zvýhodněným 3,5% úrokem.

V souladu s vládou schválenými zásadami nového pojetí státního rozpočtu a úlohou státního rozpočtu v nové soustavě řízení máme v roce 1968 poprvé také samostatné rozpočty tří fondů: fondu vodního hospodářství, fondu ochrany ovzduší a silničního fondu. Principy jejich hospodaření jsou stanoveny ve statutech těchto fondů. V roce 1968 jsou fond ochrany ovzduší a silniční fond dotovány ze státního rozpočtu celkovou částkou 372 mil. Kčs. Ekonomickým smyslem jejich zřízení je objektivizace výdajů na tyto účely v souladu s účelově přísně vymezenými příjmy. Tím se zabezpečuje regulace výdajů podle objektivních podmínek a relativní stabilizace vynakládaných prostředků.

Důležitou součástí finanční politiky je podpora úspor, zejména dlouhodobých a jejich efektivní využití.

Vklady obyvatelstva ve Státní spořitelně stouply v roce 1967 o 5,4 mld Kčs a na rok 1968 se počítá s jejich dalším růstem. Uvažuje se o podpoře dlouhodobých vkladů formou úrokového zvýhodnění v souladu s postupným vytvářením a působením peněžního trhu. Státní spořitelna bude organizovat prémiové spoření mladých jako finanční pomoc a ucelenou výchovnou akci a zkoumá se způsob, jak zaměřit toto spoření i na byty a bytové zařízení. V souladu s dodávkami spotřebního zboží na vnitřní trh na jedné straně a s vývojem příjmů a výdajů obyvatelstva na straně druhé bude spořitelna poskytovat spotřební úvěry. Také u národních výborů se předpokládá zvýšený zájem o půjčky na rozvoj placených služeb, místní výroby a na obecně prospěšné akce.

Státní pojišťovna rozvíjí pojištění obyvatelstva i podniků. Rozvíjí i pojištění rizik, dosud podniky nedoceňované. Významným opatřením je zavádění penzijního připojištění pracujících jako doplňku k zákonnému sociálnímu zabezpečení. Penzijní připojištění pracujících budou moct sjednávat i podniky, přispívat na ně z podnikových zdrojů a využívat je tak i jako nástroj ke stabilizaci kvalifikovaných pracovních sil a svých opor ve výrobě a rozvoji.

Naše obyvatelstvo považuje spoření za součást svého životního stylu. Stejným způsobem mají ke svému finančnímu hospodaření přistupovat i podniky. V roce 1967 se úspory podniků na účtech u banky zvýšily o 6,3 mld Kčs. Počítáme s tím, že podniky budou upisovat obligace Státní banky a že si budou udržovat potřebné rezervy na svých účtech.

Vážené Národní shromáždění, nyní k závěru.

Předložený návrh státního rozpočtu na rok 1968 pokračuje tudíž v realizaci usnesení XIII. sjezdu KSČ o dalším všestranném rozvoji naší socialistické společnosti.

Významná výročí, která si v roce 1968 připomínáme, vznik samostatného státu Čechů a Slováků v roce 1918 či vítězství pracujícího lidu v únoru 1948 jsou výzvou, abychom prokázali přednosti socialistického hospodářství v racionálním řízení a konkrétních hospodářských výsledcích.

Jménem vlády navrhuji, aby Národní shromáždění schválilo návrh státního rozpočtu Československé socialistické republiky na rok 1968.

Děkuji. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji ministru Suchardovi. Učiníme nyní přestávku 20 minut.

Předseda NS s. Laštovička (zvoní): Vážené soudružky a soudruzi poslanci, pokračujeme v přerušené schůzi. Společnou zprávu výboru ústavně právního a výboru pro plán a rozpočet přednese posl. Tymeš.

Prosím s. Tymeše.

Zpravodaj posl. Tymeš: Soudružky a soudruzi, dovolte, abych zprávu vlády o státním rozpočtu na r. 1968 doplnil zprávou o projednávání státního rozpočtu ve výborech Národního shromáždění. Na loňském květnovém plenárním zasedání Národního shromáždění jsem začínal svou zpravodajskou zprávu konstatováním, že státní rozpočet na rok 1967 projednáváme za zcela mimořádných okolností. Tato mimořádnost byla především v tom, že to byl první rozpočet v nové soustavě řízení národního hospodářství, který se sestavoval v době přepočtu velkoobchodních cen, v období, kdy došlo k značným změnám v hodnotových vztazích a byl předložen Národnímu shromáždění s velkým opožděním.

Vzhledem k tomu, že státní rozpočet na r. 1967 jsme schvalovali až v květnu, zpozdily se i práce na rozpočtu pro rok 1968. Přípravu státního rozpočtu pochopitelně ztížily i další změny v hodnotových vztazích. Prožíváme stále ještě četné obtíže přechodného období. Kromě toho bylo nutné čekat na výsledky plnění státního rozpočtu v prvém pololetí r. 1967, zejména jak se projeví cenové přepočty a působení nové soustavy. Víte všichni, že mezi návrhy resortů a národních výborů a konečným návrhem vlády byly velké rozdíly. Návrh státního rozpočtu na r. 1968 se projednával ve výborech NS v časové tísni a za značných obtíží.

Uznali jsme mimořádnost situace přechodného období, ale tato mimořádnost by měla letošním státním rozpočtem skončit. V usnesení výboru pro plán a rozpočet, které schválilo předsednictvo NS, jsme proto žádali, aby v průběhu prvého čtvrtletí 1968 vláda oznámila Národnímu shromáždění, jaká opatření učiní k zabezpečení včasného a odpovědného projednávání státního rozpočtu v Národním shromáždění.

Jak již oznámil soudruh ministr inž. Sucharda, vláda uložila s. Černíkovi a s. Suchardovi předložit do 15. ledna t. r. návrh stanoviska k námětům, které jsou uvedeny v usnesení výboru Národního shromáždění pro plán a rozpočet k návrhu státního prováděcího plánu a státního rozpočtu spolu s návrhem postupu při projednávání plánu a státního rozpočtu na rok 1969.

Předsednictvo NS orientovalo projednávání státního rozpočtu ve výborech NS na hlavní úkoly naší hospodářské a finanční politiky. Proto jsme ve výborech posuzovali nejen návrhy resortních kapitol státního rozpočtu, ale také resortní návrhy státního prováděcího plánu ve výboru pro plán a rozpočet kromě celkového návrhu státního prováděcího plánu i úvěrový plán Státní banky.

Obtížnost projednávání jednotlivých kapitol státního rozpočtu na rok 1968 byla především v tom, že podniky, VHJ a některé resorty opět plánovaly nízkou tvorbu vlastních zdrojů a kladly vysoké požadavky na státní rozpočet. Rozdíl mezi jejich návrhy a návrhem ministerstva financí činil přes 30 mld Kčs. Výbory neměly dostatek času, aby návrhy objektivně posoudily v souvislosti s celkovými možnostmi národního hospodářství. Resorty však nepostupovaly správně, když akceptovaly nereálné požadavky podniků, a ztěžovaly tak práce na přípravě státního rozpočtu.

Návrh státního rozpočtu odůvodnil a charakterizoval ministr financí inž. Sucharda, a proto ve své zprávě se omezuji především na některé hlavní problémy, které projednávaly jednotlivé výbory, a na zdůvodnění usnesení výboru pro plán a rozpočet a na návrhy společné schůze ústavně právního výboru a výboru pro plán a rozpočet.

Podrobnější zprávu o jednáních a závěrech výboru jsem podal na rozšířené schůzi výboru pro plán a rozpočet 5. prosince minulého roku.

Státní rozpočet na rok 1968 je vyrovnán, ovšem část požadovaných finančních prostředků se odkazuje na průběh v hospodaření během roku. l když státní rozpočet počítá s tím, že národní důchod poroste rychleji, než předpokládá státní prováděcí plán, trvá tendence k rychlejšímu růstu potřeb než zdrojů, což nepřispívá ke konsolidaci národního hospodářství.