Návrh státního rozpočtu na rok 1968 vychází stejně jako návrh na rok 1967 z úvahy ministerstva financí, podložené výsledky ekonomických rozborů, navazuje na výsledky hospodaření minulého roku s cílem aktivně přispět k dosažení finanční rovnováhy, k dalšímu upevňování měnové stability a k rovnováze v platební bilanci.

Postavíme-li do popředí základní úkol hospodářské politiky přispět k rovnováze v národním hospodářství zejména na třech rozhodujících frontách, tj. v zahraničním obchodě, v investicích a tržních fondech, je možné podle dosažených výsledků hovořit o pozitivním vlivu roku 1967 na proces postupné konsolidace národního hospodářství velmi zdrženlivě.

Návrh státního rozpočtu pochopitelně přihlíží i k ročnímu prováděcímu plánu, jehož některé úkoly finančně zajišťuje.

Příjmy státního rozpočtu plynou především z výroby, a proto jsou závislé na jejích výsledcích. Jestliže výdaje ve státním rozpočtu na rok 1968 se zvyšují o 5,8 %, pak je nezbytné, aby se zvýšily také příjmy z výroby, má-li se respektovat požadavek rozpočtové rovnováhy.

Jedním z hlavních úkolů hospodářské politiky je dosažení takové rovnováhy v národním hospodářství, která umožní uspokojování všech potřeb společnosti. V prvých dvou letech 4. pětiletky došlo k podstatnému zrychlení tempa růstu společenského produktu a národního důchodu, avšak strukturální nerovnováha v hlavních oblastech ekonomiky se podstatně nezměnila. I když obnova ekonomické rovnováhy je dlouhodobým úkolem, který nelze vyřešit ročním plánem a rozpočtem, je možné a nutné pro ni vytvářet účinnější předpoklady.

Struktura průmyslové výroby se mění velmi pomalu. Průmysl stále ještě nevyrábí dosti výrobků, které je možno efektivně uplatnit na domácích i zahraničních trzích. Rostou zásoby, a to i výrobků, na něž dovážíme suroviny, což ve svých důsledcích snižuje přírůstek národního důchodu použitelného ke zvýšení životní úrovně obyvatelstva. Nedochází také k žádoucímu přerozdělení pracovních sil. Výbory - zejména průmyslové - proto znovu zdůraznily, že plán a rozpočet mají vytvářet účinnější předpoklady pro rychlejší obnovu ekonomické rovnováhy.

Z významných usnesení výboru pro hlavní průmyslové odvětví a dopravu upozorňuji aspoň na jedno. Výbor navrhuje, aby byla urychleně propracována koncepce realizace strukturálních změn ve strojírenství, z niž by bylo jasné, které progresívní obory včetně kompletačních se budou přednostně rozvíjet, jaká je jejich rentabilita a zajištěnost odbytu; jak budou zajištěny finanční i kapacitní prostředky pro realizaci koncepce; kterými novými nebo zdokonalenými ekonomickými nástroji budou strukturální změny stimulovány a jak budou strukturální změny realizovány časově.

Mezi nejdůležitější opatření k dosažení rovnováhy v národním hospodářství patří politika na trhu investic. Nemůžeme říci, že došlo v roce 1967 k výraznějšímu zlepšení. Restriktivní politikou se sice snížilo tempo investiční výstavby a částečně i rozestavěnost, avšak zvýšení efektivnosti investic se nedosáhlo. Investiční výstavba byla proto ve výborech NS nejvíce a nejčastěji kritizována.

Velkou pozornost věnoval problémům investiční výstavby zejména výbor pro investiční výstavbu a stavebnictví. Ve svých závěrech konstatoval, že malý efekt opatření prováděných dosud k likvidaci vysoké rozestavěnosti má hlubší ekonomické příčiny. Vysoká rozestavěnost vyplývá ze zásadní rozpornosti ekonomického zájmu dodavatelů (hlavně stavební a strojírenské organizace) a investorů, která nebyla překonána ani ekonomickými nástroji nové soustavy řízení. Nedokonalost a nekomplexnost těchto nástrojů působí dokonce v mnoha směrech protichůdně a podporuje zvyšování rozestavěnosti. Výbor proto doporučil dopracovat komplex diferencovaných ekonomických nástrojů v oblasti investiční výstavby tak, aby v investičním procesu ekonomické hledisko investora, opírající se o vyjasněnou dlouhodobou koncepci odvětví a vyjadřující celospolečenský zájem, bylo rozhodující pro posuzování optimálního tempa výstavby a ekonomické nástroje ve svém souhrnu působily k urychlení procesu investiční výstavby.

Výbor konstatoval, že jeho doporučení z 21. března 1967 na uspokojení naléhavých a odůvodněných potřeb vědeckovýzkumné základny centrálně řízených organizací jsou plněna nedostatečně a nedochází k výraznějšímu materiálnímu posílení této základny.

Při této příležitosti znovu opakuji to, co jsem řekl loni, že podniky a oborová ředitelství nedostatečně využívají možnosti spolupráce s výzkumnými ústavy, vysokými školami a vědeckými ústavy. Větší iniciativu k spolupráci měly by projevit i pracovní kolektivy výzkumných ústavů a vědeckých pracovišť. To se týká i zemědělského výzkumu.

Myslím, že pro tento rok jsou nutná i ta opatření vlády, která přímo omezují zahajování nových nežádoucích staveb. Přepočet cen totiž umožnil některým podnikům získat neoprávněně vysoké důchody, takže mohou financovat investice ze svých prostředků a nejsou závislé na úvěru banky. Je oprávněná obava, že by se zahájily nové investice právě v těch odvětvích, která v minulosti dostala nejvíce prostředků ze státního rozpočtu, a rozestavěnost by se dále zvýšila. Situace však vyžaduje další snížení a tím zefektivnění investiční výstavby, zejména v průmyslu. Omezení investic by mělo být především v odvětvích, kde nejsou plně využity dosavadní základní fondy. A samozřejmě záleží i na odbytových možnostech.

Podle poznatků ÚKLK uvažují některé resorty o zahájení dalších nových staveb, přestože v posledních letech se vybudovaly nebo budují kapacity, které nebudou plně využity. I když se původní předpoklad zahajování nových staveb snížil, je oprávněná obava, že přes tato restriktivní opatření nebudou zabezpečeny plánované investice preferovaných staveb.

Plán na rok 1968 v investicích preferuje odvětví chemického průmyslu stavebních hmot a investic národních výborů, zejména bytové výstavby. Je otázka, zda stanovené objemy investic mohou být, zejména v potravinářském a spotřebním průmyslu, realizovány, neboť tato odvětví nemají příznivou důchodovou situaci a jsou odkázána na vysoký podíl úvěru. Přitom o naléhavosti investiční výstavby v těchto odvětvích nikdo nepochybuje. ÚKLK upozorňuje ve svém stanovisku ke státnímu rozpočtu, že pro zabezpečení květnového usnesení pléna ÚV KSČ o rozvoji a modernizaci zmíněných odvětví nejsou vytvořeny dostatečné podmínky ve vlastních ani centrálních zdrojích.

K průmyslovým investicím chci ještě dodat, že bychom neměli ani v nejbližších letech zvyšovat jejich podíl na národním důchodě, máme-li podstatně zvýšit výstavbu bytů, škol, komunikací, zdravotních a sociálních zařízení.

Negativní jevy, zdůrazňované po řadu let v investiční výstavbě, jsou v mnohém směru vytvářeny současnou metodikou plánování. Rozpor mezi nedostatkem zdrojů a požadavky na investice vede plánovací orgány na všech stupních řízení k odsouhlasování investičních akcí v rozsahu a členění, v kterém je opomíjeno hledisko rychlého tempa investiční výstavby jako důležitého faktoru efektivnosti. Při krácení investičních limitů pak dochází k rozptylu dodavatelských kapacit na množství akcí a prodlužování lhůt, což působí na zvyšování rozestavěnosti investiční výstavby. Bylo by prospěšné zavést takový režim, aby lhůta výstavby konkrétních investic byla podřízena hledisku optimální doby výstavby se soustředěním všech materiálových prostředků a pracovníků.

V roce 1968 se investice v nevýrobní sféře zvyšují o 20 % a mzdy o 9 procent. Za situace, v níž se nacházíme, se zdá tempo růstu investic do nevýrobní sféry rychlé. Žel, tyto zvýšené výdaje na investice se z větší části odčerpávají na zvýšené ceny stavebních prací.

To, že v minulosti jsme především rozvíjeli výrobu za cenu odsunutí některých potřeb v nevýrobní sféře, způsobilo - jak už zde řekl soudruh ministr financí - že nyní máme v této oblasti mnoho oprávněných požadavků. Všichni chceme, aby se urychleně prováděla bytová výstavba. Lidé to od nás důrazně žádají. Oprávněné jsou požadavky kulturního výboru na výstavbu a modernizaci škol. I zde je tlak z volebních obvodů - jak všichni potvrdíte - velmi silný. Oprávněné jsou požadavky zdravotního výboru na investice do zdravotnictví, na větší investice do dopravy, obchodu, na stavbu vodovodů, kanalizaci apod. Nemáme však tolik stavebních kapacit, abychom tempo investiční výstavby mohli zvýšit tak, abychom uspokojili alespoň nejnaléhavější požadavky. Jen stavitelé vzdušných zámků - jak praví jedno ruské přísloví - nepotřebují stavební materiál a pracovní síly.

Tím více platí to, co jsem už řekl o omezování investic do těch průmyslových odvětví, kde nejsou plně využity dosavadní základní fondy, aby bylo možno rychleji rozvíjet nevýrobní sféru.

Je ovšem také nutná revize plánu bytové výstavby v těch oblastech, u nichž se snižuje původně plánovaná průmyslová výstavba nebo rozsah výroby. Také demolice obytných budov v současné bytové situaci se musí omezit jen na zcela nezbytné případy.

Změny v ekonomických nástrojích mají posílit žádoucí směr investiční výstavby a znamenají také účinnější podporu pro rozvoj Slovenska a některých průmyslově méně rozvinutých oblastí.

Průzkumy, které v minulém roce provedl výbor pro plán a rozpočet v mnoha okresech na Slovensku a v pohraničí, ukazují na nutnost těchto mimořádných opatření. Současně se znovu potvrdilo, že komplexní řešení oblastní problematiky je velmi naléhavé.

Ovšem v rychlejším rozvoji Slovenska nelze vidět pouze řešení oblastní problematiky, ale také přinos pro celostátní ekonomiku a zabezpečování celospolečenských potřeb.

Návrh plánu a státního rozpočtu na rok 1968 a převod plánu na léta 1969 - 1970 předpokládá urychlení rozvoje hospodářství na Slovensku proti původním záměrům 4. pětiletého plánu. V tomto roce se má Slovensko podílet na celostátním objemu rozpočtových nákladů zahajovaných staveb nad 1,5 mil. korun vcelku 30,5 %, v průmyslu dokonce 53 %.

V nové soustavě řízení a celé naší hospodářské politice se musí přizpůsobit i práce Státní banky jako úvěrově měnového místa, a tím její úloha emisní banky, která zároveň v souladu s požadavky peněžní rovnováhy a měnové stability podporuje úvěrem podnikatelskou aktivitu a iniciativu podniků. Ve výboru pro plán a rozpočet jsme podpořili novou úvěrovou politiku Státní banky. Naše pozornost se soustředila především na používání investičního úvěru, a to nejen ve výrobní, ale i v nevýrobní sféře. Souhlasíme se zásadou maximálního využívání volných zdrojů podniků.

Chci zdůraznit význam úvěrové a úrokové politiky v zemědělství, kde to není jednoduchá záležitost. Vyžaduje to, aby pobočky banky si počínaly velmi citlivě, aby odpovědně a důkladně posuzovaly efektivnost investic, aby úvěrovou politikou byla pozitivně ovlivněna tvorba důchodu zemědělských závodů.

Banka má úvěrovou politikou podpořit především ty zemědělské podniky, kde je možno očekávat rychlou návratnost investičních prostředků. Je to zejména budování krmivářského průmyslu, kde používáme i devizových úvěrů.

U ekonomicky slabých JZD byly v minulém roce zlepšeny podmínky pro uplatňování zásad zdokonalené soustavy řízení zemědělství též provedením rozhodnutí vlády o odpisech dlouhodobých úvěrů. Státní banka ekonomicky slabým družstvům odepsala v roce 1967 investiční úvěry ve výši 1,2 mld Kčs a zvláštní dlouhodobé úvěry ve výši 610 mil. Kčs, přičemž v roce 1968, případně v dalších letech, budou tyto úvěry odepsány ještě ve výši 130 mil. Kčs. Odpisem úvěrů se odstraňují nepříznivé důsledky neúměrného úvěrového zatížení na hospodaření slabých JZD. Snížily se jim roční náklady na úroky, dále splátky zvláštních dlouhodobých úvěrů asi o 200 mil. Kčs a snížením splátek na investiční úvěry jim zůstávají k dispozici na nové investice vlastní zdroje ve výši cca 180 mil. Kčs ročně.

Odpisy byly poskytnuty s podmínkou vypracování plánu konsolidace družstev. K jejich plnění musí působit realizace příslušných ekonomických nástrojů.

Rozpočty národních výborů se proti loňskému roku zvyšují téměř o 11 procent. Přesto budou na mnohých národních výborech značné starosti, jak zajistit aspoň nejdůležitější potřeby obyvatelstva. Chci při této příležitosti upozornit na usnesení výboru NS pro národní výbory, který žádal, aby souhrnný vztah rozpočtu národních výborů ke státnímu rozpočtu na léta 1969 -1970 byl vládou závazně stanoven současně se schválením státního rozpočtu na rok 1968 jako minimální.

Vládní usnesení z 8. prosince 1967 realizuje tento návrh výboru pro národní výbory. Souhrnný finanční vztah KNV ke státnímu rozpočtu na léta
1968 - 1970 se sníží o skutečnou výši odvodů, provedených v roce 1967 oborově řízenými podniky do rozpočtu národních výborů. To je pro národní výbory výhodné, neboť podíly na hrubém důchodu oborově řízených podniků, dosažené v letech 1968 - 1970 nad skutečnost roku 1967, zvýší jejich doplňkové zdroje.

V roce 1967 došlo současně s novou soustavou řízení k uskutečnění prvních kroků k vytvoření finančně ekonomických vztahů mezi národními výbory a ústředně řízenými podniky.

Spojení hospodářství národních výborů s ústředně řízenými podniky je nesporně významné opatření.

Zvolená forma podílu na hrubém důchodu (zisku) však toto přímé spojení značně komplikuje. I když komplexní hodnocení účinnosti podílů národních výborů na odvodech ústředně řízených podniků nelze zatím provést, přece jen dosavadní zkušenosti podniků a národních výborů upozorňují na vážné nedostatky.

Zavedení podílů na odvodech z hrubého důchodu ústředně řízených podniků je nesporně přínosem pro finanční samostatnost národních výborů. Tato pomoc je však velmi nerovnoměrná. Vyhovuje především oblastem s rozvinutým průmyslem. Ty mají možnost dalšího rychlejšího rozvoje z nadplánovaných zdrojů při překračování tvorby hrubého důchodu podniků.

Naproti tomu v málo rozvinutých oblastech je tato možnost minimální, i když právě tam by byla žádoucí. Podle údajů ministerstva financí se finančně ekonomické spojení týká všech městských národních výborů, zatímco místní národní výbory jsou zastoupeny necelými 20 %.

Značným nedostatkem je také to, že většina podniků nemá sídlo v místě, kde odvod provádějí, a proto o nějaké užší spolupráci s národním výborem nelze mluvit.

Nový způsob finančně ekonomického spojení je také náročný na administrativu podniků i národních výborů.

Ministerstvo financí počítá se současným provizóriem v podstatě do roku 1970. Je však správné, a je to v souladu s doporučením výboru pro národní výbory, že zvláštní pracovní skupina, v níž jsou zástupci resortů, podniků i národních výborů, zhodnotí dosavadní zkušenosti a, jak zde prohlásil s. min. Sucharda, připraví alternativní návrhy na řešení této složité problematiky. Některé změny, zejména administrativního rázu, bude možno provést v dohledné době.

Zemědělský výbor se zabýval celou širokou problematikou zemědělství jako jednoho z rozhodujícího článků národního hospodářství, zejména působením ekonomických nástrojů na rozvoj a řízení zemědělské výroby. Zemědělské závody musí mít jistotu pro své hospodaření. Proto právem žádají, aby ekonomické nástroje byly pokud možno pevné a neměnily se. Jde o to, aby problémy zemědělství se řešily uváženě, aby v hospodaření zemědělských závodů nedocházelo k zbytečným výkyvům a tím i k hospodářským a politickým škodám.

V návrhu plánu se počítá do roku 1970 s dalším snížením počtu pracovníků v zemědělství. Přitom nutno vzít v úvahu, že v souvislosti s poklesem pracovníků dojde i k dalšímu prohloubení nepříznivé věkové struktury. Do důchodu odejde 150 000 pracovníků.

Zemědělský výbor NS poukázal dále na skutečnost, že ve všech provozovnách potravinářského průmyslu je vysoký stupeň opotřebení strojního parku a že do roku 1970 se situace nikterak nezlepší. Zpracovatelský průmysl se dostává tak do situace, která nedovoluje kvalitně zpracovat zvýšenou zemědělskou výrobu.

Nerovnováha v národním hospodářství se projevuje zvlášť výrazně ve vnějších ekonomických vztazích. Je to způsobeno především velkými nároky podniků na dovoz z kapitalistických států, jmenovitě z oblasti volných měn, a nedostatečným vývozem na velmi náročné trhy. Řešení tohoto problému je především ve struktuře výroby, v kvalitě zboží a zaměření vývozu. Proto strukturální vyrovnanost z hlediska zahraničního obchodu je prvořadý úkol našeho národního hospodářství pro nejbližší léta.