Poslanec prof. dr. ing. Miroslav Vyskot, DrSc.: Vážené shromáždění, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, velmi odpovědný úkol posouzení a schválení rozpočtu našeho státu nutí nás k vážnému zamyšlení nad celou dosavadní koncepcí dalšího rozvoje, kterou vyjadřujeme v dílčích plánech. Přitom si stále citelněji uvědomujeme nutnost dlouhodobé strategie naší ekonomiky, z níž může rezultovat celá konstrukce výrobní sféry a na ní navazující oblast terciární.

Posuzujeme-li z uvedeného hlediska vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 1968, zjišťujeme, že v uvedeném návrhu jsou věcné rozpočtové údaje málo konkretizovány. To jistě souvisí s celkovou nerovnováhou našeho národního hospodářství, která neumožňuje přesnější fixaci finančních rozpočtových vztahů na letošní rok. Proto se také navrhuje generální zmocnění vládě na úpravu souhrnného finančního vztahu a účelových subvencí při změně podmínek.

Návrh rozpočtového zákona však obsahuje i normativní úpravu takových vztahů, které přímo a bezprostředně se státním rozpočtem nesouvisí. Jsou to odvody z motorových vozidel, § 2, 3 a 4 návrhu a úprava sazby odvodu z hrubého důchodu ve vnitřním obchodě a družstevních organizacích, § 5 a 6 návrhu.

Odvody z motorových vozidel by měly být zahrnuty do právní úpravy celkové problematiky silničního fondu a měly tvořit součást zákona o silničním fondu. Zatím existuje pouze vládní usnesení č. 398/1967.

Změna odvodů z hrubého důchodu není rovněž čistou rozpočtovou záležitostí, ale novelizací zákonů č. 83/1966 Sb., o čtvrtém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství a zákona č. 113/1966 Sb., o důchodové dani družstevních a jiných organizací. Působí tedy "Vládní návrh zákona o státním rozpočtu na r. 1968" značně nesourodě a obsahuje partie, které by měly být řešeny samostatnými právními normami.

Při zevrubném studiu souhrnné charakteristicky návrhu plánu na r. 1968, předložené Státní plánovací komisí, a rozpočtu, jak jej vypracovalo ministerstvo financí, zjišťujeme, že oba dokumenty jsou ve svých závěrech dovoženy až do r. 1970 a zpřesňují tak původní pětiletý plán v souladu s nově zaváděnou ekonomickou přestavbou. Oba vládní orgány si plně uvědomují, že úspěšná realizace ekonomické reformy rozhodne o tom, jak se bude plán a rozpočet plnit. Z tohoto hlediska je elaborát Státní plánovací komise podstatně optimističtější, zatímco zpráva ministerstva financí posuzuje vývoj ekonomiky v příštích třech letech značně starostlivěji.

Jako oponentské zrcadlo oběma zmíněným textům slouží stanovisko Ústřední komise lidové kontroly, které nesdílí oficiální optimismus, vyjádřený zejména ve zprávě Státní plánovací komise. Podle názoru ÚKLK je třeba především analyzovat vývoj předchozích dvou let, které probíhaly podle jiné koncepce pětiletky (přednostní orientace na oblast výroby). Ústřední komise lidové kontroly dospívá k závěru, že plán předložený Státní plánovací komisí nepředstavuje koncepčně vyjasněný rozvoj ekonomiky do r. 1970, nevytváří prostor pro plné uplatnění intenzivních faktorů a že je nepříznivě ovlivněn setrvačností a předurčeností dosavadního vývoje. Vzniká tak vážné riziko narušení ekonomické reformy, tedy toho základu, na němž spočívají úvahy Státní plánovací komise.

Rozdílnost v názorech je takového rázu, že by protichůdná stanoviska měla být vysvětlena plénu Národního shromáždění.

Některé obecné připomínky k souhrnné charakteristice vypracované Státní plánovací komisí.

Ukazuje se, že v rozvoji národního hospodářství začíná být zemědělství stabilizujícím článkem. Další vývoj a význam zemědělství pro výživu lidu je dán vytvářejícím se zemědělskoprůmyslovým komplexem. V charakteristice Státní plánovací komise by mělo být daleko podrobněji rozpracováno příslušné usnesení ÚV KSČ, a nikoliv chápat zemědělství pouze v jedné rovině s ostatní odvětvovou problematikou. Je zapotřebí věnovat tomuto důležitému článku v ekonomické rovnováze propracovanější místo a rozebrat jeho zajištění investicemi, preferencemi, vnějšími vztahy apod.

V textech Státní plánovací komise není věnována pozornost oblastním vztahům v rozvoji národního hospodářství. Výjimku tvoří pouze zmínka v souvislosti se Slovenskem. Ale právě v rozvoji oblastí může uplatňování ekonomické reformy přinést řadu nežádoucích následků. Vzniká totiž nebezpečí, že uplatňování zbožně peněžních vztahů ze strany podniků povede ke vzniku četných územních disproporcí (k růstu průmyslových aglomerací, zhoršování životního prostředí apod.).

V rozborech Státní plánovací komise se správně poukazuje na skutečnost, že ekonomická reforma nezasáhla hlouběji ekonomický proces, což se mimo jiné projevuje malým ekonomickým tlakem na podniky. Státní plánovací komise považuje změnu reakce podniků a zefektivnění jejich činnosti za tvrdou nutnost. Avšak změna chování podniků je pro Státní plánovací komisi základní premisou, na níž závisí splnění hlavních cílů plánu. Co když tato premisa neuspěje? Státní plánovací komise by měla rozpracovat cesty zvyšování tohoto tlaku. Výrazněji jako v dřívějších zprávách začíná klást důraz, aby tento tlak byl zesilován pomocí světového trhu. Spoléhat však příliš na vnější vztahy zdá se být v současné době značně riskantní.

Velmi pokročilo ujasnění centrální hospodářské politiky pro nejbližší období. Důležitým nástrojem se stává restriktivní a preferenční politika. Její citlivé uplatňování může podstatně ovlivnit chování podniků, může vést k žádoucím strukturálním změnám, k rozvoji vnějších vztahů atd. Bude-li však uplatňována administrativně, stejně vůči každému podniku, pak způsobí jen prohlubování nerovnovážného stavu. Proto by SPK měla rozpracovat způsoby uplatňování restriktivní a preferenční politiky diferencovaně podle podniků nosných, kde by převažovala preferenční hlediska, a podniků retardačních, které nepřispívají k tvorbě finálních výrobků.

Z koncepce SPK vyplývá, že v ekonomickém vývoji jsou zaznamenány kvalitativní prvky, poněvadž klesá výrobní spotřeba, zrychluje se tempo růstu národního důchodu, dochází ke strukturálním změnám a také vývoj životní úrovně je příznivý. Velmi překvapivě však působí tvrzení, že "mírný pohyb maloobchodních cen a psychóza obav z dalšího opatření vyvolávají pocit brždění či poklesu životní úrovně obyvatelstva".

Ministerstvo financí a ÚKLK jsou jiného mínění. Ministerstvo financí bere snižování materiálových nákladů s rezervou, vzhledem k nepřesnostem při cenovém přepočtu. ÚKLK poukazuje na reálné nebezpečí dalšího prohlubování inflačních tlaků na vnitřním trhu a tím brždění event. poklesu reálné spotřeby životní úrovně.

Nyní k otázce školství a vědy v charakteristice SPK. I když se to zdá podivné, tak o školství a vědě se v souhrnné charakteristice SPK nemluví. Reprodukce kvalifikovaných pracovních sil zřejmě v tomto případě Státní plánovací komisi unikla pozornosti. Věda jako výrobní síla rovněž. SPK se také nezabývá ani celou nevýrobní sférou, až snad na roztroušené poznámky, zejména v souvislosti s vývojem mezd. Za to však ÚKLK konstatuje, že "i když návrh státního rozpočtu na rok 1968 počítá s vyššími výdaji pro tuto oblast, neprojeví se to v jejím rozvoji, neboť rozpočtované vyšší výdaje v podstatě vyčerpávají zvýšené mzdové fondy a zvýšené ceny za stavební práce".

Nyní některé všeobecné připomínky ke státnímu rozpočtu na rok 1968.

Státní rozpočet na letošní rok odráží věcné ekonomické obtíže, jimiž naše národní hospodářství prochází, které v novém systému řízení pozbyly svoji dřívější latentní podobu a mohou být daleko lépe specifikovány než v předchozích obdobích. Zároveň však státní rozpočet ukazuje, že některé způsoby řešení věcných ekonomických problémů zaznamenávají dílčí nezdary, ať již je to cenová přestavba, investiční výstavba apod., jež vedou v centrální sféře řízení k oživení opatrnictví, zpomalování realizace ekonomické reformy a zbytečné recidivě administrativních metod řízení. Tím se oslabují účinky objektivních hodnotových vztahů a zvyšuje se míra subjektivistických zásahů.

Svědčí o tom i poznámka na str. 17 zprávy ke státnímu rozpočtu, kde doslova je uvedeno: "V některých případech jednotlivá rozhodnutí jsou řešena s ohledem na dílčí zájmy a nikoliv na zájmy společenské." Toto zjištění však není blíže konkretizováno. Bylo by jednostranným zkreslením skutečnosti nevidět úsilí, které bylo ministerstvem financí při sestavování státního rozpočtu vynaloženo s úmyslem ozdravit naši ekonomiku. Avšak za nynější situace plní státní rozpočet převážně jen funkci pasívní, totiž brzdí růst neúnosných výdajů, aniž může vykonávat funkci aktivní, tedy podněcovat žádoucí strukturální změny v národním hospodářství, umožňovat potřebný rozvoj zanedbané terciární sféry apod.

Pasívní úloha státního rozpočtu napomáhá fixovat nežádoucí ekonomický stav a oddaluje nutnost řešení řady problémů na pozdější dobu, o níž nelze s bezpečností předpokládat, že bude k řešení příznivější, nesoustřeďuje ekonomický tlak na místa neefektivní výroby a neefektivního hospodaření vůbec, ale přesouvá jej a rozmělňuje na další články národního hospodářství. Jen ilustrativně lze uvést některé příklady ekonomicky nežádoucích výdajů státního rozpočtu: Je to růst dotací na bytové hospodářství, vysoké dotace v železniční osobní dopravě (asi 80 % tržeb), vysoké dotace k cenám rud těžených v tuzemsku.

Poznámka na ukázku komplikovanosti finančních a měnových vztahů: Podle měnového zákona má 1 Kčs hodnotu 1,123 g Au, tj. zlata, což by znamenalo cenu 1 kg Au asi 8070 Kčs. Intervenční cena pro domácí těžbu je však 76 800 Kčs na 1 kg zlata.

Naproti tomu státní rozpočet neřeší uspokojivě potřebu strukturálních změn ve výrobě, rozvoj terciární sféry a nezbytnost přizpůsobení starobních důchodů cenové politice. Rovněž problémy zahraničního obchodu a zvláště platební bilance jsou nedořešeny. Ukazuje se, že globální posuzování této bilance, která zahrnuje tři sféry vnějších ekonomických vztahů - se socialistickými zeměmi, s rozvojovými zeměmi a s vyspělými kapitalistickými státy - s různými platebními a měnovými podmínkami neříká nic o skutečném vývoji a jeho příčinách.

Dovolte mi ještě říci něco k otázce školství a vědy ve státním rozpočtu na rok 1968.

Uvědomíme-li si celkový ráz státního rozpočtu na rok 1968, jeho restriktivní ráz a nesnadnost orientovat ekonomický tlak na ta místa, kde k neefektivnímu vývoji národního hospodářství dochází, pak lze mít odůvodněné obavy, zda restriktivní politika nedopadá na články nejmenšího odporu, mezi něž nepochybně školství i věda patří.

Důvodová zpráva k návrhu státního rozpočtu na rok 1968 tyto obavy dostatečně nevyvrací, i když obsahuje řadu ujištění, že pro školství i vědu bylo učiněno maximum.

Je potěšitelné zjištění, že investice do nevýrobní sféry rostou o 20,4 proc. proti loňskému roku, není však uvedeno, kolik z toho připadá na zvýšení cen a cenové přepočty. Neinvestiční výdaje na školství jsou v návrhu rozpočtu na rok 1968 ve srovnání s loňským rokem zvýšeny o 8 %. Tento údaj je ve srovnatelných cenách k 1. červenci 1967, jak je vysvětleno na str. 8 zprávy k návrhu státního rozpočtu na rok 1968. Celkové výdaje státního rozpočtu - v cenách k 1. červenci 1967 - však rostou o 10,5 %. Toto hrubé srovnání ukazuje, že sotva lze mluvit o zvláštní finanční preferenci zanedbané školské oblasti i potřeb rozvoje vědy, když neinvestiční výdaje se nepohybují ani na průměru celkového zvýšení rozpočtových výdajů.

S uspokojením je nutno vzít na vědomí úsilí finančních orgánů o automatickém vyrovnání mzdové úrovně pracovníků nevýrobní sféry s úrovní průmyslu. Nelze však rovněž přehlédnout, že na těchto platových úpravách finanční soustava ještě "vydělává". Stabilizační odvody podniků totiž mají v roce 1968 činit 5300 miliónů Kčs, kdežto zvýšení mzdových fondů ve školství, zdravotnictví a sociálním zabezpečení - což je podstatná část tzv. nevýrobní sféry - pouze 470 miliónů Kčs.

Domníváme se, že návrh státního rozpočtu na rok 1968 v oblasti neinvestičních dotací, jež činí 17,8 mld korun, dává možnost nalezení úspor pro položky z oblasti školství a vědy, které nebyly do návrhu zahrnuty. Jde především o tyto položky: modernizace výuky na školách 70 mil. korun, financování vědy a techniky - 130 mil. korun a investice do vědeckovýzkumné základny - 57 mil. korun.

Že skutečnost v oblasti školství je velmi složitá a hrozí zde nebezpečí vážných škod, konstatovali již velmi objektivně v rozpravě výboru pro plán a rozpočet Národního shromáždění poslanci Tymeš, Rapoš, Gudrich a Poledňák. Státní rozpočet by měl v tomto smyslu do budoucna více respektovat usnesení kulturního výboru z listopadu loňského roku, kde se navrhuje zcela oprávněně přerozdělení prostředků ve prospěch školství jako faktoru základního rozvoje člověka.

Nelze také nepřipomenout, že rozpočet byl projednáván ve velmi krátkých lhůtách, které nedovolovaly důkladné prostudování všech závažných podkladů a tak vytvoření širokého a věcně správného úsudku v Národním shromáždění. Tato okolnost byla konečně, jak známo, kritizována v mnoha výborech, zejména ve výboru pro plán a rozpočet.

Musíme si uvědomit, že práce Národního shromáždění se dostává ve vztahu ke státnímu rozpočtu do zcela nové situace. Státní rozpočet se totiž stává prakticky jediným nástrojem, jímž bude Národní shromáždění v nových podmínkách ovlivňovat rozvoj naší ekonomiky. Tím spíše je znovu třeba upozornit, že předpokládaný rozpočet a v jeho návaznosti plán do roku 1970 neumožňuje žádoucí rozvoj školské oblasti v souladu s potřebami naší společnosti, což se v širším smyslu týká celé terciární sféry.

Doporučuji proto, aby vláda mimo investiční výstavbu, platební bilance a vnitřní tržní vztahy zařadila do naší hospodářské politiky čtvrtý klíčový problém, jímž je rozvoj školství a kultury.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Vyskotovi. Přerušuji nyní schůzi Národního shromáždění do 15.00 hod.

Předseda NS s. Laštovička (zvoní): Vážené soudružky a soudruzi, pokračujeme v přerušené schůzi a v rozpravě k druhému bodu pořadu. Slovo má nyní soudruh Černík.

Místopředseda vlády a předseda SPK s. ing. Černík: Soudružky a soudruzi poslanci, v minulém měsíci schválila vláda návrh plánu na rok 1968 a zároveň stanovila úkoly hospodářské politiky na léta 1969 a 1970. Záměry hospodářské politiky státu na nejbližší 3 léta se opírají o skutečný vývoj národního hospodářství v minulých letech, navazují na něj a dále rozvíjejí jeho progresívní prvky. Jsou také v souladu s dosud zpracovanými úvahami o dlouhodobém vývoji národního hospodářství do roku 1980.

Chci využít této příležitosti, kdy vláda předkládá Národnímu shromáždění ke schválení návrh státního rozpočtu, abych vás informoval o problematice vývoje ekonomiky v širších souvislostech.

Rozvoj národního hospodářství v letech 1966 - 1967 je možné posuzovat vzhledem k vývoji předchozích let jako převážně pozitivní. Materiál SPK, který poslanci NS obdrželi, neobsahuje celou problematiku hodnocení národního hospodářství ani plánu. Národní shromáždění projednává státní rozpočet a materiál SPK je pouze doprovodnou ilustrací státního rozpočtu a informací o hlavních tendencích národního hospodářství.

Hodnocení ÚKLK a SPK o stavu národního hospodářství bude předmětem jednání vlády a vláda Národnímu shromáždění odpoví. V odpovědi bude i stanovisko k hodnocení stavu národního hospodářství asi začátkem února.

Chtěl bych uvést, že rozbory výsledků prvních dvou let pětiletky prokazují, že realizace politickohospodářských směrnic XIII. sjezdu, navazujících plenárních zasedání ÚV KSČ a opatření vlády přináší určité pozitivní výsledky.

Výroba se v letech 1966 - 1967 zrychlila; národní důchod v uplynulém dvouletí roste v ročním průměru zhruba o 8 %. Tento přírůstek vytváří potřebné celkové zdroje pro uskutečňování předpokládaných společenskoekonomických přeměn, zvláště v oblasti životní úrovně a investiční výstavby.

Poměrně rychlý vzestup národního důchodu v předchozích dvou letech je na jedné straně výsledkem intenzívnějšího využívání materiálových zdrojů a pracovních sil, což ve svém souhrnu vedlo k růstu společenské produktivity práce. Na druhé straně však musíme vzít v úvahu i proměnný charakter některých faktorů růstu. Máme na mysli např. vývoj zemědělské výroby, dosud silně závislý na klimatických podmínkách, které v obou předchozích letech byly příznivé. Po mimořádně úspěšných výsledcích rostlinné výroby v roce 1966 je odhadován v roce 1967 další vzestup hrubé zemědělské produkce asi o 3,5 %.