- organizacím ministerstva stavebnictví se úkol postavit plánovaný počet bytů v jednotlivých letech ukládá jako závazný;

- stavebním organizacím, provádějícím bytovou výstavbu, se stanoví, že nemohou převzít do svého výrobního programu žádné jiné stavební investice, pokud nezabezpečí plně komplexní bytovou výstavbu a její optimální rozestavěnost i pro dokončování bytů po roce 1970.

Další opatření směřují k tomu, aby v dané situaci byly vytvořeny také lepší podmínky pro svépomocnou výstavbu bytů i rodinných domků. Vláda přijala již v minulém roce obsáhlé rozhodnutí o posílení investiční výstavby ve výrobnách stavebních a kompletujících materiálů pro investiční výstavbu.

Význačným činitelem v rozvoji životní úrovně do roku 1970 je další zkracování pracovní doby a zavádění pětidenního pracovního týdne. Dosud provedené zkrácení pracovní doby představuje největší změnu ve zlepšení pracovních podmínek od roku 1918 a znamená významnou pozitivní změnu času pro práci a odpočinek.

Našim pracujícím je známo, že vláda, sledujíc základní principy zavádění nové soustavy do života, bude prosazovat, aby rozvoj životní úrovně do roku 1970 byl doprovázen pružnou mzdovou, cenovou i sociální politikou, aby zabezpečoval růst životní úrovně všech vrstev obyvatelstva v závislosti na růstu národního důchodu. Tato politika, která kombinuje zrychlení růstu pracovních příjmů a účinné řešení nejnaléhavějších sociálních problémů s mírným a státem regulovaným růstem životních nákladů, má vést k tomu, aby se do roku 1970:

1. v růstu životní úrovně dále zvýšil význam odměny za práci na základě zrychlení růstu průměrných mezd při současně probíhající denivelizaci,

2. dále pokračovalo zlepšování příjmové situace v zemědělství,

3. zlepšilo postavení rodin s dětmi,

4. aby bylo zajištěno úměrné zvyšování životní úrovně důchodců.

V plánu se předpokládá, že v letech 1968 - 1970 reálná mzda na jednoho obyvatele vzroste průměrně ročně o 2,3 - 2,8 %.

K posílení hmotné zainteresovanosti se počítá se zrychlením růstu mezd tak, aby byl vytvářen dostatečný prostor pro výrazné podněcování růstu kvalifikace a individuálních výkonů a tím pro řešení mzdové denivelizace ve výrobní a nevýrobní sféře. Vývoj mezd musí být regulován souhrnem ekonomických nástrojů řízení tak, aby byl realizován při úměrném růstu produktivity práce a finální produkce.

Významnou součástí rozvoje životní úrovně pracujících je starost státu o ty, kteří se nemohou zúčastnit pracovního procesu. Vláda k zajištění úměrného růstu sociálních příjmů počítá se zvyšováním sociálních dávek. Půjde o urychlené dokončení úprav nejnižších důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmů, a to již v roce 1968, dále o zvýšení všech základních důchodů, další zvýhodnění osob, které trvale pracují po dosažení nároku na důchod, a o úpravu maximální výše nemocenského. V péči o rodiny s dětmi počítáme s prodloužením placené mateřské dovolené, s úpravou výše dávek a přídavků na děti. Tyto úpravy sociálních dávek, které budou prováděny v souladu s růstem pracovních příjmů a s pohybem maloobchodních cen, si vyžádají ročně 4 až 5 mld Kčs navíc.

Zapracovali jsme do návrhu ekonomického rozvoje opatření na zvýšení péče výroby i obchodu o kvalitu a sortiment zboží, aby na trhu byl dostatek zboží jak pro nejvyšší, tak i pro nejnižší příjmové skupiny obyvatelstva. Pro konsolidaci vnitřního trhu předpokládáme, že příznivý vývoj v zásobování potravinami bude pokračovat a že se dosáhne podstatného zvýšení dodávek průmyslového zboží. Zvláštní pozornost bude věnována prodeji nedostatkového průmyslového zboží a rozvoji nedostatkových služeb. Jde o významná zvýšení prodeje stavebnin, automobilů, motocyklů, chat, poskytnutí zahraniční rekreace, výstavbu silnic, zlepšování životního prostředí, značná zvýšení dodávek elektřiny, tekutých a plynných paliv pro domácnosti a zlevnění některých sazeb, postupnou výstavbu a rekonstrukci obchodní sítě, hotelových objektů apod.

Vláda vychází z toho, že program rozvoje životní úrovně, zajišťující další zvýšení růstu reálných příjmů všeho obyvatelstva současně s lepším uspokojováním jeho potřeb, dalším zkracováním pracovní doby a postupným řešením problémů životního prostředí vytváří předpoklady pro trvalý harmonický rozvoj životní úrovně, úzce spjatý s intenzívním rozvojem národního hospodářství.

Soudružky a soudruzi, složitost vývoje národního hospodářství se plně odráží ve vztazích k zahraničnímu obchodu.

Světový trh představuje pro nás v podstatě nejostřejší prověrku obchodní, technické a výrobní zdatnosti. Naším trvalým úkolem je růst technické úrovně, zlepšení struktury vývozních fondů, obchodní zdatnost, servis i dodávky náhradních dílů a samozřejmě i pružná obchodní politika usnadňující pronikání čs. výrobků na světový trh.

Plán do roku 1970 přistupuje k řešení těchto otázek diferencovaně. Základním úkolem zůstává rozvoj výměny zboží a hospodářské spolupráce se socialistickými zeměmi. Nejde jen o to, že tvoří kolem 70 % celého obratu zahraničního obchodu, jde i o jeho vnitřní strukturu. Rozhodující část dovozu surovin a potravin, na níž je závislý chod čs. národního hospodářství, pochází ze socialistických zemí. Zaměstnanost a výrobní programy řady našich závodů jsou úzce spjaty s odbytem do socialistických zemí za podmínek, které jsou výhodné pro obě strany. Uzavřené protokoly o výměně zboží na rok 1968 dokazují, že právě v nových podmínkách je možno růst výměny zboží se socialistickými zeměmi dále urychlovat.

Rozpracováváme a v mezinárodních jednáních s členskými zeměmi RVHP zajišťujeme i další nové formy spolupráce hlavně cestou kooperace a specializace výroby, využitím stavebních kapacit některých socialistických zemí v naší investiční výstavbě apod.

Velmi náročné je dosažení konsolidace naší devizové pozice s kapitalistickými státy. Ta souvisí jednak se samotnou koncepcí plánu, jednak s dalším rozvojem efektivního vývozu zboží i služeb, se soustavným zvyšováním směnitelnosti našeho zboží na trzích těchto států.

Plán vývozu a dovozu je konstruován tak, aby se vytvářela vyrovnanost naší platební a devizové pozice. Na podporu efektivního vývozu a na omezování růstu dovozů jsou převážně zaměřeny i prováděné strukturální změny. Přitom bude nutno stále intenzívněji využívat působení ekonomických nástrojů tak, aby byl zvýhodňován efektivní vývoz a dovoz odpovídal reálným podmínkám. Nezakrýváme, že úkoly v zahraničním obchodě jsou náročné a že bude stát mnoho úsilí je v souladu s předpoklady plánu splnit.

Souběžně s plánovacími pracemi a s formováním hospodářské politiky do roku 1970 orientovala vláda svými rozhodnutími rovněž postup prací na dlouhodobém výhledu ekonomiky do roku 1980.

V prosinci vláda podrobně projednala výsledky druhé etapy prací a určila věcný obsah a časový harmonogram třetí etapy, která má vyústit koncem letošního roku ve zpracování souhrnné varianty dlouhodobého výhledu a směrnic pro tvorbu 5. pětiletky.

Za hlavní věcný výsledek doposud realizovaných prací je nutno považovat prokázání objektivních možností poměrně rychlého a efektivního rozvoje naší ekonomiky v příštím desetiletí. Možnosti takového vývoje jsou dány rozsáhlými rezervami národního hospodářství spočívajícími v existenci mohutných výrobních kapacit, ve velkém počtu kvalifikovaných pracovních sil, v uplatnění ve světě používaných progresivních technických postupů, v lepším zhodnocení energie, surovin a materiálů a ve zvýšení účinnosti investic. V rámci těchto možností, jakož i analýzy výhledových potřeb ekonomiky byly na základě provedených prací potvrzeny konkrétní objektivně existující možnosti takových strukturálních změn a inovací, které by ve svém souhrnu měly značně příznivý vliv na celkový perspektivní rozvoj našeho národního hospodářství.

Intenzívní typ rozvoje, který je prokazatelně nejvýhodnější pro čs. ekonomiku, má určité kvalitativní rysy, které se v dosavadních pracích potvrdily. V prvé řadě je to dlouhodobá stabilizace podílu výrobních investic na národním důchodu. Předpokládáme úspory investic v investičně nejnáročnějších odvětvích, rostoucí podíl rekonstrukcí a modernizací ve výrobní sféře vytváří možnosti perspektivně stabilizovat podíl výrobních investic. Tato stabilizace, zahrnující současně příznivé změny v jejich vnitřní struktuře, umožňuje rovněž řešit naléhavé potřeby investic do nevýrobní sféry.

Dalším faktorem je dlouhodobá stabilizace objemů pracovního času vázaného průmyslem. V minulém dlouhodobém období bylo pro národní hospodářství typické, že značně rostl počet pracovníků v průmyslu. V podmínkách vývoje po roce 1970 však již tento proces nemůže pokračovat stejně intenzívně vzhledem ke zmírnění dosavadního absolutního poklesu pracovníků v zemědělství, objektivním potřebám rozvoje terciární sféry.

Stabilizace podílů výrobních investic a stabilizace objemu pracovní doby vázané průmyslem otevírá prostor pro rychlý komplexní rozvoj terciární sféry příznačný pro vývoj ekonomicky vyspělých zemí.

Ve výrobní sféře má rychle pokračovat celková intenzifikace jejího rozvoje, má se měnit její struktura ve směru posílení zemědělskopotravinářského komplexu, komplexního využití a zajištění dostatečného množství ropy, plynu, chemických výrobků, plechů a ušlechtilých ocelí a přednostního rozvoje spotřebního průmyslu i využití dřeva.

V navržených variantách je zatím uvažováno se zdvojnásobením akumulace do nevýrobních základních fondů v průběhu sedmdesátých let. Investice do nevýrobní sféry by se staly nejrychleji rostoucí složkou životní úrovně a jejich růst by měl rychlejší tempo než růst národního důchodu.

Především by šlo o tvorbu životního prostředí, řešení bytového problému výstavbou zhruba asi 105 - 115 000 bytů ročně - i při současném zvýšení plošného standardu -, zajištění prostředků pro modernizaci v dopravě, ve školství, zdravotnictví a sociální péči, o rozsáhlou výstavbu a modernizaci silniční sítě a zajištění materiální základny rychlého rozvoje placených služeb.

Přechod na intenzívní typ ekonomického rozvoje, který je jedním ze základních cílů dlouhodobého výhledu národního hospodářství, bude nutno spojovat s daleko rozsáhlejším a účinnějším využíváním vědy a techniky. V souladu s pracemi na dlouhodobém výhledu byly zahájeny práce na vytvoření programu vědeckotechnického rozvoje v další etapě hospodářské výstavby. Program bude zahrnovat vzájemně se podmiňující souhrn opatření, vyjadřující jednotu ekonomických, technických, sociálních, společenských a ideologicko-politických aspektů.

Uvažovaná koncepce dlouhodobého výhledu organicky navazuje na dosažené poznání stavu a potřeb naší společnosti. Z tohoto faktu vyplývá pozitivní skutečnost, že existuje zásadní soulad mezi koncepční stavbou uskutečňovaného čtvrtého pětiletého plánu a koncepcí dlouhodobého výhledu. V rámci čtvrtého pětiletého plánu byl již hospodářský vývoj do značné míry orientován novými směry, které při současných úpravách čtvrté pětiletky, vedoucí ke zrychlení ekonomického rozvoje, byly dále zvýrazňovány.

Rozvoj národního hospodářství vyjádřený v plánu do r. 1970 představuje komplexní řešení věcných problémů národního hospodářství a další rozvíjení nové soustavy řízení.

Ze samé podstaty současné etapy vyplývá, že těžiště dalšího postupu v rozvíjení nové soustavy je v cenové oblasti. Zejména musíme postupně objektivizovat velkoobchodní i maloobchodní ceny, postupně odbourávat příliš diferencovanou daň z obratu a objektivizovat cenové vztahy k zahraničnímu obchodu.

Úroveň a relace cen vytvářejí ekonomická kritéria pro používání dalších ekonomických nástrojů, pro finanční, úvěrovou a koneckonců i mzdovou politiku. Správná soustava cen je rozhodující i pro ekonomické rozhodování, pro ekonomickou kalkulaci na podnicích a vytváření podmínek pro základní strukturální změny v národním hospodářství. Vytvoření ekonomické soustavy cen bude nutně procesem postupných změn, jejich úrovně a relací. Jde o oblast, která z teoretického i praktického hlediska patří v podmínkách nerovnováhy k nejméně probádaným úsekům a s ohledem na souvislosti s reálnými, hmotnými a hodnotovými proporcemi bude nutně provázena konflikty a riziky.

Proces rozvíjení ekonomické reformy a v tom i reformy velkoobchodních cen bude konfliktní v několika směrech:

- bude působit na vývoj a diferenciaci důchodů podniků a tím i na výši odměn pracujících;

- objektivní ekonomický tlak na neefektivní výroby bude vyvolávat i řadu konfliktů sociálních, nutnost změnit někde zaměstnání, profesi apod.

V roce 1968 přistupujeme k dalším krokům ve vytváření ekonomicky odůvodněné soustavy velkoobchodních cen. Plán vývoje cen na letošní rok vychází z toho, že je nezbytné:

1. úpravami velkoobchodních cen surovin působit k vyšší efektivnosti ve využívání surovin, materiálů a výrobků zejména dovážených;

2. provést první přiblížení relací vnitřních velkoobchodních cen reálným cenám v zahraničním obchodě a zesílit ekonomický tlak na změny ve výrobě a spotřebě;

3. vytvářet příznivější ekonomické podmínky pro rozvoj výrobních oborů, které mají zásadní význam pro plnější uspokojení poptávky na vnitřním trhu a zvýšení efektivního vývozu;

4. omezit rozsah neinvestičních a také investičních dotací ze státního rozpočtu, které snižují tlak na efektivnost výroby a investic.

Cenová reforma se však nemůže vyhnout i postupné reformě maloobchodních cen. Řešení přestavby maloobchodních cen musíme spojovat i s vývojem odměňování, a to jak ve výrobní, tak i nevýrobní sféře, jakož i s opatřeními, která zajistí růst životní úrovně veškerého obyvatelstva, tedy i toho, které se nemůže zúčastnit pracovního procesu. Přitom tyto změny budou bezprostředně působit také na rozvoj výroby.

Jde o otázky, které jsou velmi politicky citlivé a při realizaci budeme každý krok zvažovat nejenom z čistě ekonomických, ale i sociálně politických hledisek. Další kroky v této oblasti lze uskutečnit jen za široké podpory pracujících, kteří musí cítit, že postup odpovídá jak jejich bezprostředním, tak i perspektivním zájmům.

Neméně závažná opatření budeme provádět v cenových vztazích v zahraničním obchodě. Dosud převažovala tendence využít zde ekonomických nástrojů k tlumení vlivu světového trhu na výrobu. Nyní je nutno logiku těchto nástrojů obrátit a upravit je tak, aby vedly k postupnému zvyšování tlaku světového trhu na efektivnost vnitřní výroby.

Na prvním místě musíme objektivizovat ekonomické nástroje, aby vývozci efektivního zboží měli prostředky pro další rozvoj, rozšíření výroby i exportu, získání dalších pracovních sil apod., a tak aby bylo možno postupně vytvářet předpoklady pro úplné vyřazení neefektivních vývozů.

Každá organizace, aby dobře pracovala, má být dostatečně zainteresována a má mít dostatečnou pravomoc i odpovědnost, ale současně má být také pod dostatečným ekonomickým tlakem. Proto chceme dále omezovat direktivní řízení podniků, ale současně je vystavovat intenzívnímu tlaku trhu, cenové kontrole apod.

Soudružky a soudruzi, ze stručného přehledu o výsledcích převodu čtvrté pětiletky na nové ekonomické podmínky a jeho zasazení do prognózy dlouhodobého vývoje národního hospodářství vyplývá:

1. že ve svých úvahách jsme se mohli opírat o poměrně příznivé výsledky posledních dvou let, které nám umožnily položit si na zbývající léta pětiletky vyšší cíle, než s jakými jsme v prvé etapě uvažovali;

2. že základním motivem zaměření plánů a opatření vlády v hospodářské politice je zabezpečit rovnovážný dlouhodobý rozvoj naší společnosti a životní úrovně obyvatelstva.

Klíčové otázky založené v plánech pro tuto etapu lze stručně charakterizovat takto: