Nemám v úmyslu provádět rozbor všech příčin a důvodů vysoké směnnosti žen, rozhodně je však třeba vytvářet takové podmínky, aby nemusely pracovat na směny matky malých dětí. Pracuje-li matka na směny, nemůže využít ani předškolní zařízení pro své děti, a to z toho důvodu, že tato zařízení se nemohou v žádném případě přizpůsobit svým provozem směnnosti v závodech. Za této situace jsou pak rodiče nuceni zajistit péči o děti střídáním na směny, a nelze přece mluvit o rodinném životě tam, kde se manželé celý týden nevidí a předávání směny domácnosti vyřizují písemně.

Uspokojivé vyřešení tohoto problému jistě nejde provést v krátkém čase, je však nutné, aby s tím bylo počítáno v dlouhodobých koncepcích při budování nových závodů, ve kterých pracují převážně ženy (vybudováním dostatečných výrobních prostorů), abychom vytvářeli nejvhodnější podmínky a možnost zaměstnání pro matky malých dětí a tím umožnili ženám - matkám plnit odpovědný úkol, kterým je nepochybně výchova dětí a nové generace, aby se skutečně mohly realizovat ustanovení zákoníku práce v péči o zaměstnané matky a jejich děti.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Holatové a prosím s. posl. Hanzlíka, aby se ujal slova.

Posl. Hanzlík: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci. Výklad súdruha ministra Suchardu k návrhu štátneho rozpočtu v pléne NZ dáva v podstate ucelený obraz súčasného stavu so všetkými jeho kladnými a zápornými aspektmi, ktoré charakterizujú v celej záležitosti súčasný stav nášho národného hospodárstva. O to vyššia je zodpovednosť nás poslancov pri schvaľovaní a najmä pri realizácii plánu a štátneho rozpočtu. Nebudem sa zaoberať rozpočtovými kapitolami a stanovenými obnosmi na ich krytie. Myslím, že vyjadrujú naše súčasné maximálne možnosti.

Dovoľte mi vysloviť niektoré námety a pripomienky k otázkam a problémom, ktoré psobia, prípadne môžu psobiť na dosiahnutie stanovených cieľov v plnení plánu a rozpočtu našej republiky. Uznávame, že rozhodujúce postavenie pri realizácii stanovených cieľov má ľudský činiteľ. V praxi však na tento fakt často zabúdame. Heslom, že na konci nášho snaženia je človek, bol často človek na konci aj pri uznávaní oprávnených požiadaviek, ale aj pri zvyšovaní efektívnosti výroby, pri vyšších nárokoch na disciplínu. Myslím, že je načase nielen zdôrazniť, ale aj podľa toho konať, že zreteľ na človeka, na pracujúcich musí byť na počiatku každého nášho zámeru.

Mám na mysli investície v rámci nášho rozpočtu nielen čo do rozvoja výroby k vyššiemu ekonomickému efektu práce, ale aj čo do neekonomických ľudských vzťahov, do každodennej práce s ľuďmi, na každom úseku i stupni riadenia, i do tých, ktorí riadia. Ide o plnú dôveru ľuďom, ktorých sme určili na zodpovedné miesta, ale aj o ich vedomie, že majú vynaložiť všetko úsilie, aby túto dôveru nesklamali.

Z tohto hľadiska sme pristupovali aj k prerokovávaniu rozpočtovej kapitoly rezortu Ministerstva stavebníctva a Štátnej komisie pre techniku v našom výbore pre investičnú výstavbu a stavebníctvo. Okrem konkrétnych opatrení sme žiadali zástupcov týchto úsekov o zodpovednú záruku, že urobia všetko, čo je v ich silách, aby rozpočtované čiastky priniesli to, čo od nich spoločnosť očakáva. Myslím, že túto otázku je potrebné postaviť aj tu v pléne NZ, či sa zvýši zodpovednosť, plná angažovanosť v obhajobe celospoločenských záujmov, predovšetkým u ľudí, ktorí pracujú na rozhodujúcich úsekoch. V súčasnosti aj to je jedna z rozhodujúcich podmienok plnenia stanovených úloh.

Nebolo by správne podceňovať celý rad kladných faktorov, ktoré boli dosiahnuté, možno povedať, v počiatočnom štádiu novej sústavy práve aktívnou činnosťou ľudí vo výrobnej aj riadiacej sfére. I to prinieslo prvé náznaky obnovenia dynamického rastu národného dôchodku. Práve tak nie je na mieste zmierlivosť pri prejavoch ľahostajnosti alebo v prípadoch nezodpovednosti organizačných a riadiacich nedostatkov. Veď tieto subjektívne faktory zapríčiňujú aspoň toľko ťažkosti, ako prekonávanie objektívnych problémov a ich politický dosah je ešte väčší v zápornom zmysle. Len jeden konkrétny príklad. Konzervárne v Dunajskej Strede skladujú napriek ich potrebám do júna minulého roku okolo 25 vagónov hydiny dovezenej z Poľska, ktorá je v takom stave, že sotva bude môcť prichádzať do úvahy na pôvodné použitie. Celá zásielka je ešte stále vlastníctvom Koospolu, podniku zahraničného obchodu. Okrem státisícových a možno povedať miliónových strát vynakladajú konzervárne vysoké čiastky na mrazenie husí a kačíc, Koospol všetko hradí a zatiaľ nie je zodpovedné rozhodnutie o osude tohto nevydareného obchodu.

Na októbrovom pléne ÚV KSČ v minulom roku bola zdôraznená nutnosť zvýšenej zodpovednosti hospodárskych pracovníkov, požiadavka na vysoké umenie nielen viesť a riadiť výrobný proces, ale vyznať sa vo vzťahoch ľudí, vedieť ich získať pre uvedomelú a cieľavedomú činnosť vo výrobe.

Uznávame, že jedným z dôležitých nástrojov kvalitatívne ekonomicky efektívnej činnosti človeka vo výrobe je správne usmernená hmotná zainteresovanosť na výsledkoch práce. V praxi sa to však v mnohých prípadoch hrubo obchádza, a čo je horšie, čiastočne napomáhajú tomu aj nesprávne stanovené smernice a stimuly. Koľko vážnych pripomienok je najmä zo strany robotníkov. Na mnohých miestach rozdeľovanie podielov namiesto uspokojenia a povzbudenia do ešte aktívnejšej práce prináša roztrpčenie a nespokojnosť.

Náprava sa žiada nielen v odstránení nedostatkov, ktoré nepodporujú zainteresovanosť na výsledkoch práce u jednotlivcov a kolektívov, ale aj v postavení závodov a podnikov. Tých 5,5 mld Kčs, ktoré získali podniky a závody často nesprávnym zvýšením veľkoobchodných cien, a ktoré ostali v podnikových fondoch, neobdaruje všetky podniky rovnako. Je celý rad závodov a podnikov, kde v dôsledku zneužívania tzv. monopolného postavenia bez zvláštneho pričinenia im prináša štedrú nádielku iba do ich podnikových fondov proti iným závodom a podnikom.

Neviem ako pociťujú postih výrobné závody, ktorých výrobky v stámiliónových hodnotách sú nahromadené na priestoroch strojových a traktorových staníc ako nerealizované výrobky. Nebolo by správne zjednodušovať stav a stavať otázku na nízku kvalitu, pre ktorú poľnohospodári stroje nekupujú. Je tu celý súhrn hlbších príčin, ale aj vážne nároky na ľudí, ktorí sú pri kormidle vo výrobe, ale aj na tých, ktorí predávajú. Aj keď sa už niekoľko rokov snažíme riešiť tento problém, znova vyvstáva otázka, aké je spojenie výroby s JRD, SM, výrobnými poľnohospodárskymi správami a ustavujúcimi sa združeniami pri výrobe poľnohospodárskych strojov, aby sa skutočne vyrábalo to, čo poľnohospodárstvo potrebuje.

Vláda a Ministerstvo financií už niektoré konkrétne opatrenia na odstránenie uvedených i ďalších nedostatkov urobili. Zdá sa, že to všetko nestačí. Správny je postup pri odvode nezaslúžených príjmov i postihov. Nutné je však hľadať a uplatňovať také stimuly v zainteresovanosti jednotlivcov, kolektívov, závodov, podnikov, ktoré jednoznačne vynútia pocit uváženého rozumného prístupu, vynaliezavosti, aby sa vyrábalo kvalitne, úsporne, efektívne, a to čo žiada vnútorný trh a dá sa realizovať na zahraničnom trhu.

Súdružky a súdruhovia, celospoločenský prejav hmotnej zainteresovanosti má vyústiť v príslušnom stupni životnej úrovne nášho ľudu. Životná úroveň, najmä čo do obsahu, výrazne ovplyvňuje názory a predstavy širokých más pracujúcich. Realizácia plánu a rozpočtu našej republiky sleduje hlavný politický cieľ Komunistickej strany Československa, v maximálnej miere uspokojovať požiadavky v oblasti životnej úrovne v celej komplexnosti.

Z tohto pohľadu je mimoriadne aktuálna požiadavka pozitívneho vplyvu a zainteresovanosti pracujúcich na rozvoj životnej úrovne predovšetkým a hlavne vytváraním nepretržitého rastu jej zdrojov. Stojí tu však naliehavá požiadavka odstránenia mylných predstáv a názorov, ktoré zatiaľ zostávajú v povedomí u časti občanov, ba aj niektorých funkcionárov, oddeľovaním problematiky životnej úrovne od vytvárania jej zdrojov.

Na jednej strane si uvedomujeme, že nie je taká účinná propaganda, ktorá by uspokojila pracujúcich oproti tomu, čo oni bezprostredne pociťujú pri realizácii svojich pracovných príjmov. Na druhej strane otvorenejšie vystupuje do popredia potreba a význam teoretickej a výskumnej práce o problematike životnej úrovne. Ide aj o zrozumiteľné objasnenie podstaty pracujúcim, že len prácou možno vytvoriť predpoklady pre ustavičný rast uspokojovania všetkých fyzických, materiálnych a kultúrnych potrieb človeka, od problémov demografického rozvoja predlžovania ľudského veku, udržovaním fyzických síl človeka cez uspokojovanie jeho konkrétnych potrieb až po všestranný rozvoj ľudskej osobnosti.

To, že základom rozvoja životnej úrovne je rast materiálnej výroby a tvorba národného dôchodku, je široký pojem. Zložitejšie je, ako sa hovorí, premeniť to na drobné v prístupe k veci každého z nás, od najvyšších funkcionárov až po pracujúcich podľa princípu, akou mierou zvýšiš kvalitu a kvantitu svojej práce, takou mierou zvyšuješ svoju životnú úroveň. V tom vidím hlavný zmysel investícií (nie korunových) v každodennej politickej i výchovnej vysvetľovacej práci každého z nás.

Na záver ešte k jednému osobitnému problému. Ukazuje sa, že bytový problém, ako bolo už dnes zdôraznené, sa v posledných rokoch stal najpálčivejšou otázkou životnej úrovne. Vieme, že bývanie uspokojuje jednu z najzákladnejších potrieb ľudu. Týka sa to predovšetkým mladých ľudí, zakladania rodín a výchovy novej generácie.

Za posledné roky napriek mnohým smerniciam a uzneseniam straníckych a štátnych orgánov o riešení bytového problému bytová výstavba zaostáva za potrebami. Príčiny sú v podstate v tom, že došlo k nadsadeniu výrobných investícií s neúmerne vysokým podielom stavebných prác najmä po roku 1959, tým i k podceneniu potreby rýchlejšej výstavby bytov, i keď sme museli prihliadať k našim možnostiam. V roku 1961 došlo k šablónovitému uskutočneniu likvidácie strednej a malej výroby stavebných materiálov, mechanicky označených za neefektívne. Napokon sú to i niektoré nedostatky v uplatňovaní bytovej politiky, najmä v tom, že veľmi dlho sme chceli riešiť bytový problém bez účasti občanov, ďalej nesprávne stavané stimuly rentabilnosti v neprospech bytovej výstavby. Je známe, že ani za rok 1967 sme nesplnili plán bytovej výstavby.

Podľa prepočtov Ústrednej komisie ľudovej kontroly v rokoch 1961 až 1965 bol dosiahnutý čistý prírastok bytov zhruba 360 000. To v podstate pokrývalo kvantitatívnu potrebu z roku 1961, avšak za rovnaké obdobie vzrástol počet domácností o vyše 200 000 a toto číslo znamená zhruba aj v tomto období nepokrytú potrebu bytov.

Osobitne naliehavý je tento problém na Slovensku z dôvodov vyšších populačných prírastkov. Počet novopostavených bytov na Slovensku za posledných 20 rokov predstavuje viac ako ¹/₃ z celkového bytového fondu, ale vďaka hlavne individuálnej bytovej výstavbe. Ukazuje to aj fakt potvrdený štatistikou, že za roky 1948 - 1965 bolo v rámci individuálnej bytovej výstavby v našej republike postavených viac ako 317 000 bytov a z toho za uvedené obdobie na Slovensku vyše 211 000 bytov. Ostáva však aj naďalej otvorená skutočnosť, že pri splnení smerných čísel výstavby 460 000 bytov v republike, z toho na Slovensku 157 000 bytov, problém potreby bytov vyriešený nebude. Z toho hľadiska je faktom, zasluhujúcim si pozornosti, že bytový problém a jeho riešenie sa dostalo do popredia pozornosti všetkých orgánov našej republiky.

Len by som pripomenul, že starostlivosť o individuálnu bytovú výstavbu napriek mnohým rečiam nedosiahla toho stupňa, ako by si celá vec zasluhovala tak v materiálnom zabezpečení, ako aj v poradenskej pomoci, v administratívnej pomoci záujemcom.

Končím, súdružky a súdruhovia, vážení poslanci tým, že odhlasovaním štátneho rozpočtu si budeme musieť brať všetci príslušný podiel zodpovednosti v pomoci za jeho splnenie. (Potlesk.)

Předseda NS. s. Laštovička: Děkuji posl. Hanzlíkovi, promluví posl. Meluzínová.

Posl. Meluzínová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Při projednávání rozpočtu na rok 1968 a přepočtu čtvrtého pětiletého plánu na nové ekonomické podmínky mě zaujaly některé otázky, které se projevují v rozvoji hospodářství řízeného ústředně i NV, s nimiž se jistě i vy ostatní setkáváte.

Hospodářská politika státu, vyjádřená v usneseních ÚV KSČ, je usměrňována na využívání současné výrobní základny a rezerv pro obnovení rovnováhy a proporcí v národním hospodářství. Jedním z předpokladů pro splnění těchto cílů je vytvoření podmínek pro harmonický rozvoj oblastí v zájmu urychlení rozvoje celé ekonomiky našeho státu.

To znamená řešit takové problémy, jako je rozvoj hospodářství v méně rozvinutých oblastech a v pohraničí; nevyužívání základních fondů v důsledku nedostatku pracovních sil; zaostávání rozvoje terciární sféry; vysoké požadavky na nové pracovní síly, kde je jich naprostý nedostatek.

Řešení těchto problémů má vést k optimálnímu rozložení a využití výrobních sil na území celého státu a vytvoření podmínek ke komplexnímu rozvoji oblastí na základě optimálního využití zdrojů a ostatních podmínek jednotlivých oblastí. Je to jistě úkol dlouhodobý a musí se stát součástí pětiletých a dlouhodobých plánů, jejichž součástí jsou plány rozvoje jednotlivých oblastí.

Jaké však máme ekonomické nástroje k tak potřebnému usměrnění dalšího rozvoje našeho hospodářství?

Dosud vydané ekonomické nástroje podle vládního usnesení č. 100/1966 Sb., mají usměrňovat činnost podniků v oblastech a doplňovat obecná kritéria národohospodářské efektivnosti a jsou to:

účelová dotace, která se poskytuje hospodářským organizacím ve vládou předem stanovených méně vyvinutých oblastech (místech) ve výši 15 procent z rozpočtových nákladů staveb;

sleva z odvodů ze základních prostředků může být přiznána podnikům, které obdržely dotaci;

úleva ze zvýšení stabilizačního odvodu z 1 % na 0,5 % z objemu vyplacených mezd za konečné procento meziročního přírůstku pracovníků;

přirážka ke stabilizačnímu odvodu až do 2 % z celkového objemu vyplacených mezd v běžném roce;

příspěvek investora ke krytí doplňkových (vyvolaných) investic, který národní výbor může stanovit po dohodě s investorem a který plyne do rozpočtu národního výboru.

Rok 1967 byl zkušebním obdobím pro uplatňování těchto pěti ekonomických nástrojů v praxi. V Jihomoravském kraji byla ze všech nástrojů nejvíce používána přirážka ke stabilizačnímu odvodu, kterou platilo 264 hospodářských organizací v 53 místech kraje; zaplatily více než 50 mil. Kčs do rozpočtu národních výborů.

Ostatně ekonomických nástrojů bylo použito v podstatně menším rozsahu, neboť jejich použití předpokládá delší přípravné období, kterého je třeba od investičního záměru po realizaci jednotlivých investičních akcí, na něž se vztahuje dotace, případně sleva ze stabilizačního odvodu.

Jsou to první kroky při konkretizaci nové hospodářské politiky v oblastním plánování, které mohou zvýšit autoritu a pravomoc národních výborů. Kvalita těchto plánů však záleží nejen na přípravě celého procesu přípravy, na analýzách dosavadního vývoje hospodářství, ale také na usměrňování výhledových záměrů resortů a na vytváření podmínek zajišťujících realizaci závěrů plánu. Tato práce je o to složitější, že musí vycházet ne z odvětvových zájmů, ale z dlouhodobých koncepcí, bilancí a hlavně cílů dalšího rozvoje hospodářské politiky strany a státu a musí být v souladu s celostátními plány rozvoje národního hospodářství a směrovat ke sladění celospolečenských i podnikových zájmů.

Účinné uplatňování ekonomických nástrojů není možné bez informovanosti o záměrech (především investičních) výrobních podniků. Zde se domnívám, že je nutno zkonkretizovat úkoly ústředně řízených podniků, aby řídící orgány v kraji, okresech i místech mohly komplexně projednávat rozvojové záměry na jejich území a za pomoci ekonomických nástrojů přispívat k jejich realizaci v souladu s celospolečenskými zájmy při maximálním využití ekonomických podmínek jednotlivých oblastí.

To vyžaduje, aby rozhodnutí o rozmístění důležitých staveb časově předcházelo územnímu rozhodnutí o zahájení výstavby. Efektivní rozmisťování výrobních sil musí představovat soustavnou činnost, jejímž obsahem musí být včasné a účinné ovlivňování hlavních návrhů na rozmisťování výrobních sil orgány oblastního plánování.