V tomto směru je nutno posílit postavení oblastních orgánů, aby bylo možno soustavně, a to chci podtrhnout, se těmito problémy zabývat. Zdá se mi, že zde existuje i určitá mezera v právních předpisech, které prozatím nedokonale vystihují tuto problematiku.

Je pravda, že se provádějí určité úpravy ekonomických nástrojů, jako kupříkladu zvyšují se oblastní dotace ve vybraných místech až do 40 % rozpočtové ceny, ale je nutno také vytvořit podmínky pro uplatňování ostatních dosavadních ekonomických nástrojů, o nichž jsem se již zmiňovala, především požadovat příspěvky investorů ke krytí doplňkových investic, které dosud byly placeny ze státního rozpočtu bez dopadu na hospodaření jednotlivých hospodářských organizací, a podstatně zdražit pracovní sílu, aby podnikům vyšlo levněji provádět modernizaci a automatizaci než stále rozšiřovat počty pracovníků v sekundární sféře. Tato problematika by měla být řešena především v oblastech s nedostatkem zdrojů pracovních sil.

Mimo zdokonalování ekonomických nástrojů až do vytvoření komplexního souboru nástrojů by měla být pozornost centrálních orgánů zaměřena na ovlivnění předprojektové přípravy, rozmisťování investic orgány oblastního plánování, jejichž činnost by měla být stabilizována.

Jen touto cestou je možné zabezpečit řešení oblastní proporcionality a tím zlepšit i celkový vývoj ekonomiky v našem státě. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Meluzínové. Promluví posl. Kopecký.

Posl. Kopecký: Soudružky a soudruzi, dovolte mi zmínku o věci, která je v popředí zájmu veřejnosti ve všech našich krajích - o službách motorismu.

Stále více si uvědomujeme, jak nedílnou součástí ekonomiky našeho státu je silniční doprava. Silně ovlivňuje zásobování, odbytové vztahy, vazby všech oborů a vývoj hospodářství vůbec. Kromě toho žijeme v období urychleného rozvoje individuálního motorismu, což je nutno brát jako průvodní znak budování vyspělé socialistické společnosti.

Přitom však je obecně známo, že této rostoucí intenzitě silniční dopravy zdaleka neodpovídá zásobování technické základny pro služby a opravy silničních vozidel. Domnívám se, že málokterý z poslanců byl ušetřen vážné kritiky a připomínek z této oblasti služeb, zvláště pak tradičního už nedostatku náhradních dílů pro motorová vozidla. V minulém roce interpelace tohoto druhu dosáhly nebývalých rozměrů a promítly se i do jednání NS, a bylo proto třeba prakticky přispět k řešení vzniklé situace.

Průmyslový výbor NS pro hlavní výrobní odvětví a dopravu a výbor pro spotřební průmysl reagovaly na tyto početné připomínky ustavením zvláštní společné pracovní komise, jejímž úkolem je prozkoumat v praxi současný stav, zjistit účelnost připravovaných opatření k nápravě a pomoci prosadit jejich urychlenou realizaci. Dnes již mohu informovat plénum NS alespoň stručně o čtyřměsíční intenzívní práci naší komise i o dílčích výsledcích, které už byly dosaženy a projednány v minulém týdnu ve schůzi výboru.

Určená pracovní komise poslanců NS při své práci využívá poznatků z celostátní prověrky, kterou v automobilovém opravárenství v letošním roce uskutečnila ÚKLK. Přitom se však řídí vlastním pracovním programem, jehož cílem je získat maximální množství bezprostředních poznatků přímo v organizacích, které na vývoj autoslužeb mají rozhodující vliv. Jaká je situace a její příčiny na tomto úseku?

Vlastní situaci ve službách motorismu tak, jak ji zjišťujeme, je nutno charakterizovat celkově jako velmi neutěšenou a v některých oblastech republiky je stav téměř katastrofální. Postačí, když si ukážeme, jaké to je v hlavním městě.

Před 22 roky bylo v Praze 25 - 30 000 automobilů a v tehdejších 236 autoopravnách pracovalo 3850 dělníků. Na jednoho dělníka tak připadalo asi 7 automobilů. Dnes je v Praze a nejbližším okolí cca 78 000 vozidel, ale k dispozici je pouze 41 opraven s 1052 dělníky, takže dnes nám připadá na jednoho dělníka v opravnách a v servise 74 osobních automobilů. - Takových faktů a srovnání bych mohl uvádět více, ale to myslím není nutné.

Jestliže celkově špatný stav ve službách konstatujeme již dnes, v době, kdy na jeden osobní automobil připadá u nás 35 obyvatel, pak lze sotva domyslit situaci např. již v roce 1970, kdy na jeden automobil připadne asi už jen 19 obyvatel, nedojde-li ovšem k zásadnímu řešení, o které usiluje též naše pracovní skupina.

Výčet příčin této situace by se dotýkal mnoha oblastí, především dosavadní investiční politiky, která znemožňovala rekonstrukci zastaralé základny automobilového opravárenství, dále sféry plánovací, cenové a z ní vyplývající obchodní politiky, která byla brzdou rozvoje náhradních dílů i vlastních oprav zejména preventivního charakteru. Dále to byla pomalá obnova parku silničních vozidel, nerovnoměrný vývoj autoslužeb v jednotlivých krajích, velmi nízká úroveň technického vybavení opraven, časté a neúčinné reorganizace řízení v tomto odvětví apod.

Všechny tyto okolnosti, které svým způsobem přispěly k dnešnímu špatnému stavu, jsme v komisi podrobněji rozebírali, avšak čas vymezený mému diskusnímu příspěvku chci využít více k informaci o tom, co v blízké budoucnosti se může a musí zlepšit.

Nejčastější jsou stížnosti na nedostatek náhradních dílů, jehož důsledkem jsou pak fronty před Mototechnou, úplatky, častá nepojízdnost vozidel, dlouhé lhůty oprav i jejich nedostatečná kvalita, která snižuje bezpečnost na našich silnicích apod. Otázkou náhradních dílů pro motorová vozidla jsme se proto zabývali především.

Zjišťujeme, že rozhodně neběží o všeobecný nedostatek součástí, kterých vyrábíme nebo dovážíme v roční hodnotě kolem 3 mld Kčs. Naopak se ukazuje jejich přebytek v mnohém sortimentu tam, kde se v plánu přecenila jejich potřeba, jako např. pokud jde o řadu náhradních dílů k výrobkům n. p. Tatra Kopřivnice.

Složitost však spočívá v tom, že na uspokojení spotřeby se podílí svými dodávkami asi 380 závodů v tuzemsku a dalších 90 dodavatelů ze zahraničí. V průběhu letošního roku došlo k významnějšímu rozšíření kapacit ve prospěch náhradních dílů takřka u všech výrobců, kteří spadají do trustu Čs. automobilových závodů, a to dává příslib k pronikavému zlepšení situace v uspokojování trhu v příštím roce.

Automobilky však produkují výrobu náhradních dílů pouze ze ²/₃ a zbytek připadá na dovoz a výrobce jiných odvětví. Největší rozpory trvají v dodávkách chemického průmyslu v sortimentu technické pryže a pneumatik. Také tyto otázky jsme konzultovali s generálním ředitelem Čs. závodů gumárenských a i v Gumokovu v Hradci Králové a v Náchodě. Náprava se uskutečňuje cestou doplnění výkonnějších strojů, cenového zvýhodnění výroby drobných autosoučástí a zejména přerozdělením výrobního programu, které povede ke specializaci některých gumárenských závodů a tím i ke zvýšení kapacit a k lepšímu uspokojování potřeb uživatelů motorových vozidel. I když ještě v příštím roce nebude náš trh patrně zásoben pryžovými díly k plné spokojenosti, jsou to cesty schůdné a slibné. K tomu jen jeden příklad. Chci ukázat, co brzdí nebo zapříčiňuje nedostatek některých dílů, např. pokud jde o hřídelové těsnění, simerinky apod. Je zapotřebí, aby např. Gumokov v Hradci Králové, který vyrábí hřídelové těsnění - simerinky, silenbloky a pod. - měl dostatek kovových dílů pro pogumování. Sám na to nestačí, a proto v současné době probíhají jednání přímo na VŽKG v Ostravě o vybudování tamního provozu, který by tyto dílce pro Gumokov a další podniky zajišťoval.

Problémy náhradních dílů nekomplikuje však pouze výroba, ale i distribuce, která je v případě autodílů neuspokojivá. Především z hlediska úrovně skladového hospodářství probíhá provoz v n. p. Mototechna velmi často v podmínkách nedůstojných lidské práce, ať již dáme za příklad sklady v Karlíně, na Smíchově, ve Vojkovicích, v Kopřivnici nebo i největší prodejnu v republice vůbec - v Praze na Harfě, kde se ročně vybavuje více než 18 000 automobilů v hodnotě, která se blíží 1 mld Kčs. Jenom v Praze má Mototechna svá dislokovaná pracoviště, která představuji 30 000 m² úložišť a kanceláří na více než 80 místech. Tato pracoviště mimo jiné zbytečně váží činnost stovek zaměstnanců, jejichž kapacita by měla být využívána k rozšíření a zlepšení vlastních služeb spotřebitelům. Proto není v silách Mototechny, aby za stávající situace distribuci zlepšila.

Není to však náš nový poznatek. Již v roce 1964 vláda uložila svým usnesením č. 375 v plánu investiční výstavby na léta 1966 - 1970 zabezpečit výstavbu moderních, vysoce mechanizovaných skladů náhradních dílů k motorovým vozidlům. Realizace investičního úkolu, který počítá s výstavbou takového skladu v Praze ve Stodůlkách, je však neustále ohrožována novými potížemi a je snahou naší komise pomoci této výstavbě vybavené strojním počítačem, neboť bez řádných skladů doplněných novou technikou nelze již plnit stále se zvyšující nároky na plynulé zásobování náhradními díly.

Vedle tohoto dlouhodobějšího řešení je ovšem potřeba, aby se věci pomohlo okamžitě. Zkoumali jsme i v tomto ohledu řadu možností a plně podporujeme zásady, podle nichž již v roce 1968 má dojít k významnějším změnám v obchodní síti. Především je nutno z této obchodní sítě odstranit přežitky direktivního způsobu řízení. V praxi autoslužeb to vyžaduje umožnit výrobcům, aby mohli bezprostředně odpovídat za předprodejní a poprodejní servis svých vozidel. Proto je nutné změnit dnešní postavení Mototechny, která jako národní podnik je k výrobci ve vztahu nezávislého odběratele. Opatření proto sleduje, aby se z Mototechny stala skutečně prodejní organizace, řízená správním výborem trustu Čs. automobilových závodů s podílnickou účastí jednotlivých výrobců, a to pokládáme za správné.

Souběžně je však nezbytné navíc rozšířit prodejní síť náhradních dílů o další organizace mimo Mototechny tak, aby se prodejní místa přiblížila místům skutečné spotřeby. Znamená to umožnit prodej náhradních dílů též opravnám, v některých případech i čerpacím stanicím, motelům atp. Ve všech těchto případech přikládáme rozhodující účinnost opatřením cenovým, zejména zavedení rabatů při odběru náhradních dílů v závislosti na velikosti dodávky a požadované lhůtě, aby tak jako je to v tržních vztazích ve státě běžné, stala se i u nás část obchodního rozpětí samozřejmou přiměřenou součástí výnosu opraven. Progresivní jsou, podle našeho názoru, i další připravovaná opatření ke zkrácení odbytových cest náhradních dílů, zejména formou přímých dodávek výrobců velkým opravnám bez účasti Mototechny apod.

V oblasti ekonomických vztahů připravuje ministerstvo těžkého průmyslu řadu dalších opatření, podle kterých by se autoopravárenství mělo stát činností dostatečně přitažlivou. Je skutečně nejvyšší čas, aby i v těchto službách nastala podnikatelská jistota, která by otevřela dveře pro vytváření převahy nabídky nad poptávkou, to je, která by převedla obchodní vztahy do podmínek běžných tržnímu hospodářství. Prodiskutovali jsme všechna taková opatření a mohu říci, že to jsou věci způsobilé opravdově otázky řešit. Je však potřeba, aby nejenom ministerstvo těžkého průmyslu, ale všechny příslušné státní orgány, zejména státní plánovací komise apod. se iniciativně zapojily do tohoto veřejností již požadovaného procesu obrody automobilového opravárenství. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji soudruhu Kopeckému. Nyní bude přestávka dvacet minut.

Předseda NS s. Laštovička: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, pokračujeme v přerušené schůzi rozpravou. Slovo má posl. Růžička.

Posl. Růžička: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Jedním z kladů státního rozpočtu na rok 1968 je vytvoření některých podmínek pro podstatné zvýšení odběru elektrické energie v domácnostech. Na tomto úseku nejsme - ve srovnání s jinými hospodářsky vyspělými zeměmi - na žádoucí úrovni. Proto jako jeden z prvních kroků můžeme uvítat rozhodnutí Ústřední správy energetiky vydat s platností od 1. ledna 1968 nové tarify a umožnit jejich používání všem spotřebitelům podle jejich svobodné volby.

Byla již zrušena dosavadní omezující opatření, kdy například spotřebitel, který měl zaveden v bytě svítiplyn, neměl právo na sníženou sazbu za elektřinu. Zvýhodnění nových tarifů se dotkne většiny konsumentů, a to těch, kteří používají více spotřebičů nebo větších elektrických spotřebičů. Například rodina, odebírající denně 10 kWh a platící dosud za ně po 70 haléřích za 1 kWh, bude nyní platit jen polovinu - 35 haléřů. Toto snížení ceny elektrické energie jistě přispěje k rozšíření jejího odběru a tím ke zlepšení životních podmínek, k růstu životní úrovně.

Hovořím-li o zlepšení životních podmínek, nemyslím tím jen snížení pracnosti v domácnostech, kde se odstraní nebo alespoň omezí práce s palivem - uhlím, kde se tím zabrání znečišťování bytů. Vidím v tom však i omezení exhalací z nízkých komínů, exhalací, které jsou relativně několikanásobně škodlivější jakožto přízemní exhalace než exhalace z vysokých komínů elektráren a průmyslových závodů.

Zamysleme se nad tím, jak by prospělo ke zlepšení ovzduší, kdyby se přistoupilo k rozsáhlejší elektrifikaci domácností v oblastech značně zamořených exhalacemi - v oblastech koncentrovaného průmyslu ať již v Praze, v Ostravě, v Severočeské uhelné pánvi i jinde. Například v Severočeském kraji, kde je centrum výroby elektrické energie, by se mělo přistoupit k urychlené elektrifikaci některých sídlišť a zvláště pak rozptýlené bytové výstavby. Severočeský KNV uvažuje o počtu cca 20 000 domácností, kde by se mělo přistoupit k plné elektrifikaci nejen pro vaření a světlo, ale i pro otop. Dosud bylo nutné omezování v důsledku nedostatku elektrické energie - to však je překonáno. Další překážka, cena za elektřinu, je částečně odstraněna novými tarify, které například při vytápění akumulačními kamny nebo ohřívání vody snižují cenu
1 kWh na 14 haléřů při měsíčním stálém poplatku 10 Kčs. Pak vytápění větší obytné místnosti přijde asi na 5 Kčs denně.

Říkám, že cenová překážka je částečně odstraněna, a proto by si zasloužilo přezkoumání stanovení nové, ještě nižší ceny za noční proud pro domácnosti s uvážením této nižší sazby alespoň pro oblasti zamořené exhalacemi elektráren.

Že cesta elektrifikace domácností je správná, ukazují směry ve vyspělých státech na světě. Například ve Spojených státech uvažují do roku 1980 plně elektrifikovat asi 40 % domácností.

Ve světě se stále více oceňuje řada výhod elektrického vytápění, a to jak v oblasti bytové architektury - úspora místa, lepší možnost řešení interiéru - tak i v oblasti údržby a provozu - snadná ovladatelnost, přesnost, čistota bytu i okolního ovzduší - a v nemenší míře i bezpečnost provozu, kdy např. v tarifech za pojištění domů s elektrickým vytápěním je poskytována sleva 10 - 20 %.

Jednou z dalších překážek úspěšného programu elektrifikace je otázka dostatku, technické úrovně, ale i ceny elektrických spotřebičů. Ověřil jsem si, že na tomto úseku již jsou činěna opatření pro zajištění potřebného množství i technické úrovně spotřebičů. Např. výroba akumulačních kamen má vzrůst do roku 1970 oproti stavu z roku 1965 na 316 %, elektrických zásobníků vody na 213 % a elektrických sporáků asi na 165 %. Ministerstvo financí by však mělo zrevidovat sazby daně z obratu na elektrické spotřebiče. Tato daň je podstatně vyšší než například na obdobné spotřebiče plynové. Důvody zvýšené daně měly smysl prohibitní - omezit zájem o tyto výrobky pro nedostatek elektřiny - a tento důvod je již překonán.

Pro úspěšnou elektrifikaci domácností nepostačí jen dosud zmíněné faktory. Aby spotřebitelé mohli odebírat více elektřiny ve větších spotřebičích, musí být urychleně přistoupeno k zesilování rozvodů elektřiny. Plán a rozpočet energetiky již v tomto roce počítá s podstatným zvýšením prostředků na výstavbu rozvodů nejen primárních, ale hlavně ve městech a obcích.

Například na rok 1968 jsou v návrhu ÚSE uvedeny prostředky na rozvody ve dvojnásobné výši, než byla skutečnost v minulém roce. Tuto cestu můžeme pokládat za správnou. Proto jsme v průmyslovém výboru pro hlavní odvětví mimo jiné doporučili, aby při případném nutném krácení investičních prostředků nebyly postiženy částky pro rozvody. Toto je jedno z bolestivých míst energetiky, která nemůže vždy dodávat elektřinu v potřebné kvalitě. Nárůst spotřeby elektřiny, který můžeme nyní očekávat, by při zanedbání rozvodných sítí ohrožoval kvalitní dodávku elektřiny. Národní výbory i další vlastníci obytných domů by měli již v tomto roce přistoupit k rekonstrukci domovních rozvodů elektřiny, aby každý nájemník měl možnost co nejdříve se zařadit mezi plně elektrifikované domácnosti.