Nemám v úmyslu ve svém vystoupení provádět akvizici pro elektrárny. Nejsme v situaci, kdy bychom měli velký přebytek výkonů, jedině jsme v současné době dosáhli nutného mírného předstihu před potřebou. Tento předstih bude nutno přinejmenším udržovat.

Dnes se musíme zamyslet nad budoucností naší energetiky. Zásoby paliv energetického uhlí mohou stačit pouze 10 - 15 let pokrývat plně potřeby elektráren, ale co dál? Dovoz uhlí? Tekutých či plynných paliv? Nejvhodnější pro naše podmínky se zdá výhled na používání jaderných paliv, tedy budování atomových elektráren. Ještě před 8 - 10 lety jsme měli určitý předstih v nástupu do jaderné energetiky, ale nevýhodný a nedůsledný postup v dalších letech přivolali dnešní opoždění jak ve vybavení vědeckovýzkumné základny (máme stále jen jeden výzkumný reaktor a v tomto směru nás řada i menších států předstihla), ale i v tom, že elektrárna, kterou jsme začali stavět jako jedni z prvních, se dokončuje mezi posledními.

Čs. komise pro atomovou energii jako odborný orgán centra by měla tuto situaci důrazně řešit, a to takovým způsobem, abychom v budoucnosti nestáli před problémy ve využívání našeho bohatství jaderných paliv.

Na závěr svého příspěvku chci prohlásit, že v podstatě souhlasím s předloženým návrhem státního rozpočtu a předpokládám přitom, že vláda při jeho dopracování zajistí vytváření vyšších zdrojů v příjmech, než jaké byly navrhovány při projednání rozpočtu. Jsem přesvědčen, že je v silách našich výrobních odvětví dávat společnosti více, než je uvažováno v návrhu plánu. Přesvědčili jsme se zvláště v minulém roce, že nová ekonomická soustava začíná působit kladně, a proto budu hlasovat pro schválení státního plánu a rozpočtu, jak nám byl předložen. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Růžičkovi. Promluví poslanec Rudolf.

Posl. Rudolf: Vážené soudružky a soudruzi, v uplynulém roce, ve kterém došlo k realizaci zásad zdokonalené soustavy řízení, také v našem zemědělství došlo ke značnému poklesu dodávek mechanizačních prostředků do zemědělských závodů. V uplynulých měsících jsme v našem denním i odborném tisku četli názory našich odborníků, i ze strany dodavatele - zástupců zemědělského strojírenství, na příčiny, které v současné době způsobily, můžeme říci, omezení zájmu zemědělců o nové stroje. Není pochyby o tom, že současná situace je ovlivněna řadou příčin. Jednou z nich byly změny, a to hlavně zvýšení cen téměř všech potřeb pro zemědělství včetně mechanizačních prostředků.

Podle propočtu cenových indexů, charakterizujících změny cen zemědělských mechanizačních prostředků v roce 1967, došlo u dodávek zemědělské techniky tuzemské výroby ke zvýšení cen o 33,1 %, z dovozu ke zvýšení cen o 28,4 %. To znamená, že průměrné zvýšení cen činí ve srovnání s rokem 1966 u mechanizačních prostředků dodávaných podle plánu odbytu na rok 1967 asi 30,7 %. V praxi dosahuje zvýšení cen jednotlivých strojů i vyššího indexu.

V diskusích, které byly vedeny, bylo dokázáno, že ve srovnání s cenami strojů v zahraničí, zejména v kapitalistických státech, nakupují naši zemědělci stroje levněji. Toto tvrzení bylo dokazováno různými výpočty, hlavně srovnáním na množství zemědělské produkce, kterou musí zemědělec prodat, aby za ni mohl pořídit ten nebo onen zemědělský stroj. l když věřím pravdivosti těchto argumentů, přesto musím konstatovat, že cena mechanizačních prostředků, vzhledem k dalším podmínkám, které platí v našem zemědělství, se stává činitelem omezujícím další rozvoj mechanizace a růst produktivity práce.

Kladným rysem nové soustavy řízení je závislost podniků na vlastních zdrojích a tomu odpovídající možnost rozhodování o použití těchto zdrojů při jejich vynaložení na investice, uplatnění výrobního zaměření apod. Hlavním činitelem v tomto rozhodování musí být efektivnost příslušného opatření, která je zpravidla měřena množstvím hrubého důchodu, které připadá na jednotku vynaložené práce. Z toho vyplývá, že zemědělský podnik pořizuje takové výrobní prostředky, které mu zajistí růst hrubého důchodu na pracovníka. Naskytne-li se možnost snížení stavu pracovníků použitím nových mechanizačních prostředků, musí zvažovat, jestli úbytek živé práce nebude pohlcen nepřiměřeným nárůstem materiálových nákladů jako odpisů, nákladů na opravy, spotřebu pohonných hmot atd.

V praxi, v podmínkách našeho zemědělství, velmi často zjišťujeme, že živá práce je levnější než technický pokrok dodávaný za cenu nepřiměřenou stávající ceně živé práce. Podobná situace je i u jiných výrobních prostředků v zemědělství používaných, např. u krmných směsí, chemických ochranných prostředků, hnojiv apod. Také o jejich použití rozhoduje relace mezi náklady na jejich použití a výnosy dosaženými přírůstkem produkce.

Zvýšení cen, které vstoupilo v platnost 1. 1. 1967, bylo do určité míry vyrovnáno zvýšením cen zemědělských výrobků a dotacemi a v uplynulém roce jistě i dobrými hospodářskými výsledky většiny zemědělských závodů.

Při hodnocení situace v rozvoji zemědělské techniky v našem Jihomoravském kraji, a myslím, že stejná situace je v celém státě, jsme se pochopitelně zabývali perspektivou dalších let, zejména situací roku 1968, na jehož prahu stojíme. Obdobně jako v loňském roce dochází i letos k určitým změnám ve velkoobchodních cenách. Když jsme se seznámili s indexy změn velkoobchodních cen, s uspokojením jsme konstatovali, že přesto, že se zvyšují velkoobchodní ceny některých hutních výrobků, používaných také zemědělským strojírenstvím, nedochází tentokrát prakticky ke zvýšení cen převážné většiny jeho výrobků. Výrobní podniky zemědělského strojírenství tedy v rámci svých rozpočtů a vedle zajištění vlastních potřeb zajišťují i úhradu zvýšených cen výchozích materiálů. Indexy přepočtu velkoobchodních cen zemědělských strojů jsou většinou menší než jedna. Objem snížení velkoobchodních cen je sice nepodstatný, činí asi 0,8 %, což představuje z dodávek uvažovaných pro rok 1968 asi 20 mil. Kčs. Tím však není řečeno, že zemědělci za stroje zaplatí méně, ba naopak, zaplatí za stroje více.

Jaké jsou příčiny? Vládní usnesení 426 z 8. 12. 1967 a z něj vycházející rozhodnutí ministra těžkého průmyslu čís. 2/67 ze 14. 12. 1967 o rozpisu úkolů státního prováděcího plánu na rok 1968 a o výsledcích převodu 4. 5LP na nové ekonomické podmínky, totiž stanoví odbytové organizaci dodávající převážnou část mechanizace pro zemědělství, tj. Ústřednímu podniku zemědělské techniky, takové povinnosti vůči státnímu rozpočtu a Státní bance československé, že v zájmu jejich splnění bude muset být uplatněno zvýšení obchodního rozpětí, tzn. zvýšení prodejních cen zemědělských strojů a náhradních dílů. Toto zvýšení cen se samozřejmě neprojeví příznivě v důchodové situaci zemědělských podniků. Domnívám se, že tato skutečnost je v rozporu s obecně platnou tendencí snižování cen zemědělských mechanizačních prostředků a obdobnými požadavky zemědělské veřejnosti. Na jedné straně zemědělství dotujeme a hledáme cesty, jak ekonomicky podnítit zemědělské podniky ke zvýšení odběru mechanizačních prostředků, a na druhé straně odčerpáváme u dodavatelské organizace prostředky v takovém rozsahu, že jediným východiskem je zvýšení odbytových přirážek a tím i zvýšení cen strojů, které zemědělci platí. Doporučuji se zamyslet nad tímto opatřením také s ohledem na očekávaný pokles stavu mechanizačních prostředků v zemědělství, který se nám již v loňském roce začal projevovat.

Jaké jsou tedy konkrétní příčiny? Jedná se o následující změny v uplatnění ekonomických nástrojů. V roce 1967 platil ÚPZT Státní bance za poskytnuté provozní úvěry základní sazby ve výši 2 %. Tato sazba zůstala zachována i po 1. 8. 1967, kdy podle vládního usnesení č. 225 z r. 1967 došlo ve většině jiných podniků ke zvýšení úrokové sazby. Od 1. ledna letošního roku platí tato odbytová organizace rovněž 3 % úroky.

V minulém roce prováděl Ústřední podnik zemědělské techniky jednotný odvod z hrubého důchodu, očištěného mimo jiné o odvod ze základních prostředků, pojištění a úroky, ve výši 30 %. V letošním roce se sice sazba odvodu snižuje ze 30 na 18 %, ale bude počítána ze základu nezkráceného o úroky, což prakticky znamená zvýšený odvod.

Vedle jednotného odvodu ve výši 19 % bude až do doby úpravy obchodního rozpětí provádět ještě další dodatkový odvod z hrubého důchodu ve výši 12 %. Zde se zřejmě jedná o nedopatření, protože Ústřední podnik zemědělské techniky, i když nepatrně, přece jen velkoobchodní ceny od 1. ledna snižuje a tudíž není důvodů k odčerpávání finančních prostředků, které by se v budoucnu mělo řešit sníženým rozpětím, jak to předpokládá již uvedená směrnice č. 2 ministerstva těžkého průmyslu.

Důchodová situace Ústředního podniku zemědělské techniky je dále nepříznivě ovlivněna nově zavedeným odvodem z vozidel silniční dopravy a dále zvýšením nájemného z nebytových prostor apod. Je vcelku pochopitelné, že při poklesu odbytu, ke kterému ve srovnání s dřívějšími lety došlo, existují i další ekonomické a vnitřní problémy.

Kdyby však měly být splněny všechny výše naznačené a nově uložené povinnosti podniku, znamenalo by to zvýšit ceny dodávaných výrobků zemědělské techniky asi o 3 %, tzn. více než 100 mil. Kčs. Obchodní rozpětí podniku by se zvýšilo z 271 mil. Kčs na 382 mil. Kčs. Tak tedy i při snížení velkoobchodních cen budou muset zemědělci platit více za dodávané zemědělské stroje.

Domnívám se, že by příslušnými ústředními orgány měla být učiněna i po této lince opatření k oživení dodávek zemědělských mechanizačních prostředků do zemědělství, protože produktivitu práce v zemědělství je nutno i nadále zvyšovat, hlavně cestou mechanizace zemědělských prací.

V zájmu splnění tohoto úkolu považuji za správné, aby organizace, pracující téměř výhradně pro zemědělské podniky, měla, pokud se týká výše úroků, odvodů a zdrojů financování, stejné podmínky, jako organizace s obdobným posláním, to je strojní a traktorové stanice.

Dále se domnívám, že je správné stanovit ceny strojů tak, aby umožňovaly dostatečnou rentabilitu zemědělských výrobků při intenzifikaci zemědělské výroby, a upustit od systému obchodních přirážek a náklady prodeje hradit formou rabatu z velkoobchodní ceny. Doporučuji proto, aby se ministři těžkého průmyslu a financí nad těmito problémy zamysleli a jsou-li mé připomínky správné, aby nesrovnalosti, o kterých jsem hovořil, odstranili.

Jsem přesvědčen o tom, že i když se nejedná o velké částky, které by mohly ovlivnit celostátní rozpočet, bylo by v současné době neúnosné - máme-li plné sklady strojů, které se nekupují - ještě zvyšovat jejich cenu a tím i zvyšovat odbytové potíže, ať již z jakéhokoliv důvodu. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Rudolfovi. Promluví posl. Lukačovič.

Posl. dr. Lukačovič: Na septembrovom zasadnutí ÚV KSČ s. Štrougal vo svojom referáte sa zaoberal vážnou situáciou v bytovej výstavbe, kde dochádza dokonca k absolútnemu poklesu výstavby bytov, čo je v príkrom rozpore s direktívou postaviť 460 000 bytov v tejto päťročnici.

Uviedol, že štruktúra obyvateľstva sa mení, keďže nepretržite ubúda domácností v najnižších príjmových skupinách a rastú domácnosti s vyššími príjmami na osobu. V domácnostiach pribúda zárobkovo činných osôb rastom zamestnanosti.

To všetko má dopad na sociálnu politiku socialistického štátu.

V sociálnej politike veľmi vážne miesto zaujíma bytová situácia, čiže bytová politika.

Dobre vieme, že byt je najvyhľadávanejším tovarom stavebnej výroby a bude ešte dlho rokov. Je to stavebný výrobok, po ktorom je mimoriadny dopyt zo strany obyvateľstva.

Vývoj v bytoch a prírastok obyvateľstva od roku 1950 - ak berieme rok 1950 ako index 100 - nám dáva tento obraz:

Od roku 1950 rástol počet obyvateľov na index115,6

počet domácností113

počet bytov len105,7

Realizácia postaviť v tejto päťročnici 460 000 bytov, a z toho 157 000 na Slovensku, naráža na ťažkosti, ktoré môžu ohroziť prajné riešenie vývoja populácie a bytovej politiky u nás.

Kým na jednej strane počet obyvateľov stále rastie, na druhej strane počet novopostavených bytov nedrží krok s týmto prírastkom a v posledných rokoch dokonca stagnuje.

Výbor NZ pre investičnú výstavbu a stavebníctvo sa v minulom roku intenzívne zaoberal s neuspokojivým vývojom v bytovej výstavbe. Konštatoval, že spomaľovanie bytovej výstavby trvá už od r. 1961, kedy bolo postavených 86 000 bytov, ktorý počet rok čo rok klesal a scvrkol sa v roku 1966 na 75 000 bytov. Táto tendencia pokračovala aj v roku 1967. Podľa predbežných zpráv odovzdalo sa do užívania v posledných dvoch rokoch, t. j. roku 1966 a 1967 o 12 000 bytov menej ako bolo plánované, pričom v roku 1966 nám ubudlo vyše 33 000 bytov, následkom čoho v tom roku bol čistý prírastok len 51 600 bytov.

Výbor upozornil, že ČSSR sa dostáva na jedno z posledných miest v rozsahu bytovej výstavby na 1000 obyvateľov medzi európskymi krajinami a že táto skutočnosť môže mať pri ďalšom neplnení uznesenia XIII. zjazdu KSČ vážne sociálne, populačné a politické následky.

Členská základňa stavebných bytových družstiev rastie podstatne rýchlejšie ako počet dokončených bytov. Kým v roku 1961 bolo neuspokojených 53 000 členov bytových družstiev, koncom roku 1967 bolo neuspokojených 160 000 členov. Dnes treba čakať na družstevný byt priemerne asi 4 - 5 rokov, v Prahe dokonca až 9 rokov.

Výbor doporučil, aby Štátna plánovacia komisia zhodnotila doterajší spôsob riadenia bytovej a občianskej výstavby a vypracovala návrh, ako účinnejším spôsobom riešiť komplexné zabezpečenie celonárodnej úlohy v bytovej a občianskej výstavbe, aby mohla pružnejšie odpovedať na požiadavky doby.

Poslanci kriticky poukazovali na nedostatky v bytovej výstavbe. Uvádzali, že stavebné organizácie z pozície monopolu diktujú odberateľom jednostranné podmienky pre prevzatie a prevedenie stavieb, pričom zvyšujú ceny bez viditeľného efektu zlepšenia kvality práce a skracovania cyklu výstavby.

Konštatovalo sa, že doba výstavby bytovej jednotky v posledných rokoch sa predlžuje a výstavba technickej a občianskej vybavenosti časovo mešká za vlastnou výstavbou bytov.

Bolo konštatované, že v kvalite odovzdaných bytov sú ešte značné nedostatky a odstraňovanie závad a nekvality doslovne požiera nedostatkovú stavebnú kapacitu. Len v roku 1966 na opravy nových bytov bolo vynaložené vyše 400 mil. Kčs kapacity OSP, t. j. približne 30 % ich celkovej kapacity na údržbu bytového fondu.

Výbor žiadal predĺženie záručnej lehoty u bytov na 5 rokov a sprísniť kritériá kvality bytov vzhľadom na to, že počnúc týmto rokom prevážna väčšina bytov sa bude realizovať aktívnym a značnejším finančným pričinením obyvateľstva.

Veľkú pozornosť venoval výbor svojpomocným formám bytovej výstavby, menovite individuálnej výstavbe rodinných domkov. Konštatoval, že svojpomocná bytová výstavba predstavuje v 5. päťročnici asi 40 % celkovej bytovej výstavby.

V ČSSR býva 56,5 % - na Slovensku dokonca 68 % obyvateľstva v obciach do 5000 obyvateľov. Do týchto obcí sa spravidla nedostáva sústredená bytová výstavba. Tu do ľudovej sféry je posunutá bytová výstavba. Tu je obyvateľstvo odkázané hlavne vlastným pričinením riešiť svoj bytový problém. To znamená, že vyše polovina obyvateľstva nášho štátu je odkázaná hlavne na individuálnu alebo družstevnú svojpomocnú bytovú výstavbu.

Škoda, že sme dostatočne nedocenili pomocnú ruku individuálnych stavebníkov pri riešení bytového problému. Tých od oslobodenia postavených vyše ¹/₄ milióna rodinných domkov a bytov na Slovensku znamená toľko rodín, prakticky je to vyše 1 milión obyvateľov Slovenska, čo bývajú v novopostavených rodinných domkoch, ktorí odbremenili štátnu pokladňu od riešenia bytového problému. Na Slovensku vyše polovica celkového počtu od oslobodenia postavených bytov sa postavilo individuálnou formou takrečeno bez finančnej pomoci verejnej ruky. Mnohí z týchto stavebníkov sa zadĺžili na desiatky rokov.

Výbor konštatoval, že treba urýchlene odstrániť technické, materiálové a administratívne nedostatky svojpomocnej bytovej výstavby, súčasne treba uvážiť ďalšie námety na realizáciu individuálnej bytovej výstavby.