Lůžková kapacita v letním období byla v jednotlivých oblastech tohoto podniku využita na 36 až 73 %, přičemž hotely vybrané sítě byly využívány až na 92 %, hotely B na 76 %, hotely C na 42 až 77 %. Celkové procento využití lůžkového fondu přitom zkreslují ubytovny, které jsou v kategorii B využívány jen na 18-29 %, v kategorii A o něco více. V letošním roce se vůbec projevuje poměrně vyšší poptávka po ubytování v cenově vyšších kategoriích a přitom od roku 1945 a možno říci i od 1939 nebylo na území Krkonoš nově postaveno ani jedno lůžko v hotelích, ani jedno místo u stolu v restauracích. Naopak, za toto období došlo k jejich snížení o několik set.

Důvodů, které tento stav způsobily, bylo více. Za hlavní však možno považovat zcela nevyhovující technický stav objektů, vyhoření několika budov a naprostý nedostatek prostředků všeho druhu, které přinutily dosavadní vlastníky k jejich předání jiným organizacím.

Konkrétně za poslední čtyři roky v důsledku těchto příčin byly čtyři exponované objekty předány závodové rekreaci. Byla to Jelenka, Lučiny, Náchodská bouda a bouda Medvědí. Tyto objekty spolu s vyhořelou Labskou boudu představují snížení ubytovací kapacity o 220 lůžek.

Nejvíce zarážející přitom je to, že podle vládou schválených dokumentů mělo být v letech 1961-1965 zde vybudováno 2000 nových lůžek a v letech 1965-1970 dalších 6000 lůžek.

Z provedeného průzkumu technického stavu budov spravovaných Krkonošskými hotely vyplývá, že ze 119 objektů je 14 určeno k demolici (tj. 12 %), 36 objektů na dožití (31 %), u 20 budov je nutno provést naléhavé opravy, aby mohly vůbec svému účelu sloužit (20 %), 24 objekty po provedených adaptacích by mohly uspokojivě sloužit současným a dohledným požadavkům, takže jen 25 objektů je v souladu s požadavky dohlédajících orgánů a hostů. Těmi je také v převážné míře uspokojována poptávka těch, kteří k nám do ČSSR jako hosté přijíždějí. A to Krkonošské hotely ve svém území plní funkci Interhotelů!

Jak to vypadá u ostatních provozovatelů, jako jsou Restaurace a jídelny, LDS Jednota, není třeba rozvádět. Jen mimochodem RaJ Trutnov, které spravují hotely a restaurace na zbývajícím území okresu mimo Krkonoš, musely v poslední době pro naprostý nedostatek prostředků všeho druhu, hlavně však stavební výroby, předat dva objekty ostatním provozovatelům, z toho jeden objekt v prostoru Českého ráje a druhý v prostoru mimo oblast rajónu Krkonoš.

Jak stav daleko došel, nejlépe charakterizuje skutečnost, že Zlaté návrší, kde ústi nejvýše vyvedená komunikace v historických zemích, které je celoročně vyhledáváno tisíci návštěvníky od nás a nyní v poslední době hlavně z obou německých států, jsou pouze společné noclehárny. Dokonce i prostor Horních Míseček, který je známý svou vysokou intenzitou ultrafialového záření (cca o 70 % vyšší než při soudobém měření v Hradci Králové), nemůže svým hostům nabídnout jiné ubytování než ve společných noclehárnách, i když tyto jsou poměrně menší než v jiných provozovnách.

Všechny snahy provozovatelů zlepšit stav v tomto základním vybavení se setkávají s naprostým nepochopením a řešení pro nejbližší období není.

Nezhorší na celé věci je to, že ani stav ostatních zařízení sloužících potřebám rozvoje cestovního ruchu, turistiky i zdravotnictví naprosto nevyhovuje současným potřebám, ale také nevyhovuje nárokům hostů. Zcela dožila mnohá tělovýchovná zařízení, jako lyžařský můstek na Šachtách, známý z Mezinárodních týdnů skoků na lyžích, který je vyřazen z provozu.

Z televize téměř každý z nás zná havarijní stav zdravotnických zařízení v Janských lázních o nic lépe na tom nejsou příjezdové komunikace do těchto míst a i přes ostrou kritiku na stránkách denního tisku, rozhlasu i televize se stav nelepší.

Hovoříte-li se silničáři o zajištění zimní údržby, každý má jen jediné přání - "aby se vícekrát neopakovala loňská zima". Ale jak se ukazuje, toto jejich přání asi vyslyšeno nebude, protože skutečnost již dokázala, že letošní zima bude na sníh stejně bohatá jako ta loňská.

Přitom obě turisticky vyhledávané oblasti jsou velmi lehko dosažitelné občanům hlavního města Prahy a v době tak rychlých prostředků, jaké jsou v současné době již používány, představují pro hlavní město Prahu v podstatě příměstskou rekreační oblast, zvláště Krkonoše, které jsou rekreační oblastí horskou celoročně využitelnou a trvale atraktivní.

Bohužel dosud ne všechny orgány i v hl. m. Praze si tyto věci uvědomují a naopak se na nás požaduje, stejně jako na ostatních okresech historických zemí, splnění všech povinností k hlavnímu městu, jak je obsaženo ve vládním usnesení č. 34/1967, i když podotýkám, že opravdu všichni na horách máme Prahu rádi.

Přičteme-li k tomu, že Východočeský kraj, jehož jsme součástí, musí každoročně mimo území hl. m. Prahy vyvážet stavební kapacitu i do Severočeského kraje, a přitom není naděje, že v nejbližší době tyto úkoly pominou, potom nezbývá nic jiného než vzít na vědomí, že stav materiálně technické základny na území okresu se bude stále více zhoršovat místo toho, aby se dělalo všechno pro to, aby v tomto území vyhledávaném se tato situace rok od roku vylepšovala.

A tak zbývá jedině jedna cesta - ty nejnezbytnější práce a potřeby v jednotlivých místech soustředěného cestovního ruchu provádět svépomocí občanů na základě naprosté dobrovolnosti, protože získat je pro práci, kupř. na stavbu lyžařského vleku z Rokytnice na Lysou horu nebo na Studenov, to je veliká přesvědčovací kampaň, která ne vždy dobře dopadne.

Chtěla bych zde požádat, aby patřičné orgány provedly kontrolu toho, jak všichni ti, jimž vládní usnesení ukládá určité povinnosti při vytváření podmínek pro rozvoj turistického ruchu v naši ČSSR svoje povinnosti plní a jaké byly z neplnění vyvozeny důsledky.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Kobosilové. Promluví posl. Červený.

Posl. ing. Červený: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, ve zpravodajské zprávě a v diskusi bylo konstatováno, že výbory NS neměly dosti času k tomu, aby posuzovaly rozpočet z hlediska celospolečenského a celé projednávání rozpočtu bylo tímto faktem poznamenáno.

Zpravodaj, předseda výboru NS pro plán a rozpočet soudruh Tymeš konstatoval, že rozpočet se opírá o úvahy centra, o analýzu stavu rozvoje našeho hospodářství, o názory SPK, jakož i o zprávu ÚKLK. Tyto materiály měli členové výboru NS pro plán a rozpočet k dispozici a při projednávání rozpočtu je také konfrontovali a poznatky z nich uplatňovali.

Za dané situace a možnosti byl rozpočet sestavován s největší obezřetností. Je samozřejmé, že nelze v rozpočtu uplatnit vše, co by naše společnost ke svému rozvoji potřebovala. Základem je podle mého názoru působit rozpočtem na prohloubení pozitivních prvků v rozvoji našeho hospodářství. Nelze zapomínat, že státní rozpočet není ústředním finančním plánem, ale je nejdůležitějším nástrojem hospodářské politiky.

Proto platí pro rozpočet podle mého názoru tato kritéria: jak se v rozpočtu plní usnesení XIII. sjezdu KSČ a další usnesení ÚV KSČ, která usnesení XIII. sjezdu rozpracovávají, a za druhé, zda je rozpočet reálný a zda jeho účinnost bude v rámci záměrů hospodářské politiky maximální.

Jsem přesvědčen, že státní rozpočet přes všechny nedostatky - a žádný rozpočet nemůže být v tak komplikovaném organismu, jako je hospodářský život společnosti, dokonalý - je maximem toho, co bylo možné za dané situace zjistit, vypočítat a odhadnout. Z tohoto přesvědčení jsme ve výboru pověřili soudruha zpravodaje, aby doporučil Národnímu shromáždění, aby zákon o rozpočtu na rok 1968 schválilo.

Nové metody zpracování rozpočtu na rok 1969 už budou vycházet z nových a hlubších poznatků, a to bylo také přáním výboru pro plán a rozpočet a rozpočtových zpravodajů ostatních výborů NS.

Návrh rozpočtu na rok 1968 je poznamenán ještě hospodářskou situací a názory na ni platnými před rokem 1967 a zkušenostmi z 10 měsíců roku 1967. Jasněji se rýsuje dělící čára mezi státním rozpočtem, jeho funkci v kryti finančních požadavků státní správy v širším slova smyslu a jeho funkcí, související se státním plánem rozvoje národního hospodářství, a mezi úvěrovým plánem Státní banky československé.

Rozvíjí se nám, soudružky a soudruzi, finanční politika, která je integrální součástí hospodářské politiky. Finanční politika sleduje a podporuje progresívní úkoly hospodářské politiky, a to je jednak prostřednictvím dotační a subvenční složky státního rozpočtu jako nenávratných finančních prostředků a jednak prostřednictvím úvěru ze Státní banky jako návratných finančních prostředků. O dotacích a subvencích bylo konstatováno, že se mají postupem doby snižovat, a to úměrně k tomu, jak bude docházet k odstraňování hlavních složek nerovnoměrností v našem hospodářství. Právě v záměrech snižování objemu nenávratných finančních prostředků dávaných do hospodářství vidím finanční tlak jako progresivní výchovný prostředek urychlující odstraňování disproporci v našem hospodářství. Jsem však přesvědčen, že se bez dotací a subvenci naše hospodářství i napříště neobejde, protože zájmy společnosti je budou vyžadovat.

Pokud jde o vliv úvěrové politiky Státní banky na vyrovnanost rozvoje hospodářství, neprojevil se nám roku 1967 pronikavě a neprojeví se a ani se nemůže roku 1968 projevit pronikavěji než dosud. Příčiny byly uvedeny v usnesení ÚV KSČ z minulého měsíce. Jde o cenové problémy, rozestavěnost apod.

Státní banka je vázána na státní rozpočet odvodem zisku. Úvěrovou politikou je však vázána na státní plán a měla by být jedním z nástrojů umožňujících plnění jeho úkolů, záměrů a cílů. Její možnosti mohou však být bržděny růstem vlastních prostředků podniků, jejichž tlak může působit protichůdně proti záměrům úvěrové politiky Státní banky ve vztahu k plánu. Vytváří se nám finanční trh, který bude muset státní banka ovlivňovat tak, aby v podnicích vytvořené prostředky sloužily účelům státního plánu.

Proto má banka před sebou dva úkoly: poskytovat úvěry podnikům a získávat od podniků pro svůj úvěrový fond finanční zdroje z jejich vlastních finančních prostředků.

Pokud jde o úvěrovou politiku Státní banky, vytvořila si Státní banka pro rok 1968 podmínky, podle kterých je ochotna poskytovat podnikům investiční a provozní úvěry. Podmínky jsou přísné a mohou vyhovovat jen těm podnikům, které rozšiřují svou výrobu skutečně progresívně a rentabilně. K tomu ještě bylo zavedeno konkursní řízení, ve kterém se vedle rentability a odbytových možností na domácím trhu posuzuje i možnost konkurenčních schopnosti nových výrobků na trzích směnitelných měn.

Státní banka - jak bylo zdůvodněno při projednávání státního rozpočtu na rok 1967 - je nucena sledovat v investiční úvěrové politice politiku restriktivní. Tato nutnost vyplývá ze záměrů státního plánu a je jedním z prostředků napomáhajících k dosažení rovnovážného vztahu ve vývoji našeho hospodářství. Tím ovšem vzniká tlak na dotace ze státního rozpočtu a je nutné slaďovat dotační politiku s úvěrovou politikou Státní banky.

Jsou případy, které mohou být společensky nutné, ale které nemohou být kryty investičním úvěrem ze Státní banky, a to pro pomalou návratnost prostředků a pro menší rentabilitu investic. Domnívám se, že v tomto případě by bylo vhodné i tyto případy neřešit dotaci ze státního rozpočtu, ale odkazovat je na úvěr od Státní banky s tím, že místo dotace by byla Státní bance poskytnuta státní záruka za úroky a amortizaci; přitom by bylo nutno posuzovat každý případ samostatně a stanovit různé podmínky pro poskytnutí státní záruky v dohodě mezi investorem, Státní bankou a ministerstvem financí. Instituce státních záruk není dosud uplatňována, ač by mohla při snižování objemu dotací odstraňovat nebo rozkládat na delší dobu nároky na státní rozpočet a tím snižovat míru jeho napjatosti, resp. umožňovat uplatnění finančních prostředků v terciární sféře nebo i jinde. Já vítám v tomto směru zprávu ministra financí inž. Suchardy, že se ministerstvo financí otázkami státních záruk zabývá.

U provozních úvěrů byla nucena Státní banka loni uplatňovat šíře restriktivní politiku, zvláště u podniků, u kterých růst zásob byl způsoben nezajištěným odbytem výrobků. Je totiž nutno mít stále na mysli, že Státní banka je také odpovědna za provádění měnové politiky. Měnové politice jako samostatnému ekonomickému nástroji věnovala Státní banka sice loni pozornost, ale domnívám se, že by Státní banka měla přednostně a do hloubky rozpracovat koncepce a nástroje měnové politiky. Je totiž třeba mít na zřeteli, že Státní banka musí důsledněji rozlišovat svou funkci emisní a funkci komerční.

Správně zaměřená měnová politika má přispívat k udržení optimální dynamiky hospodářství. Musí být pružná a aktivní. Jde při ní o vhodné aplikování základních nástrojů měnové politiky, kterými jsou úvěr a úrok.

Dochází-li k převyšování požadavků úvěrů nad kapacitní možnosti hospodářství, je nutno, aby měnová politika směřovala k restrikci, a dojde-li k poklesu požadavků, pak měnová politika musí směřovat k expanzi úvěrů.

Státní banka má k dispozici emitované finanční prostředky, které se musí snažit zužitkovat a jejich užití usměrňovat v rámci dané finanční politiky. Jde o jejich převádění na žádoucí cesty a tím o ovlivňování vytvářejícího se finančního trhu. Pokud daná výše emitovaných prostředků odpovídá dynamice rozvoje hospodářství, je účinnost opatření Státní banky a státního rozpočtu celkem jednoznačná. Jakmile dojde ale ke zvyšování finančních prostředků nad stávající dynamiku vývoje hospodářství, mohlo by dojít k inflačnímu vývoji, což je třeba zamezit. Je třeba počkat, jak se osvědčí aktivita Státní banky v získávání prostředků od podniků, to je tzv. její depozitivní politika.

S měnovou politikou souvisí i devizové úkoly Státní banky. Je nutno konstatovat, že na úseku zahraničních vztahů byla v poslední době uskutečněna řada opatření, která přispívají ke zpružnění organizace a řízení na tomto úseku i ke zvýšení efektivnosti zahraničního obchodu. Považuji zavedení devizových úvěrů, soutěžního řízení na dovoz strojů, devizové podíly a jiná opatření za prvé kroky na tomto úseku. Prodej deviz - návratnou nebo nenávratnou formou - v podobě, jakou má dnes, je pochopitelně ještě značně daleko od začátku tržních forem získávání a rozdělování deviz.

I když je prodej deviz dosud poznamenán některými formami bilančního rozdělování mezi odvětví, má proti administrativně direktivnímu přidělování deviz mezi jednotlivé podniky přednost v tom, že je adresný, a to přímo na podniky a že přednost mají podniky s největší hospodářskou efektivností.

Cílem všech těchto opatření má být přibližování systému řízení devizového hospodářství k takovému řešení, že podniky budou moci nakupovat devizové prostředky podle svých potřeb.

Doufám, že ještě letos předloží ministerstvo financí Národnímu shromáždění návrh nového devizového zákona, protože dosud platný devizový zákon je platný už jen na papíře. Život šel kupředu a zákon zůstává stát. Aktuálnost nového devizového zákona byla konstatována již před dvěma léty a dosud - kromě přípravných prací - se nestalo nic.

Z toho, co jsem řekl, vyplývá nutnost jednoty finanční politiky a úzká vazba mezi jejími ekonomickými nástroji. Z toho vyplývá také nutnost úzké ekonomické koordinace práce všech našich peněžních ústavů. V souvislosti s tím, jak poroste samostatnost podniků a úloha dlouhodobých úvěrů při financování jejich rozvoje, zvyšuje se i význam tvorby dlouhodobých úspor v hospodářství. To vyžaduje koordinaci práce mezi peněžními ústavy, které dlouhodobé úspory získávají, a těmi, které je používají k poskytování úvěrů.

Je to základní požadavek řízení socialistického finančního trhu.

Ekonomické řízení zahraničního obchodu a propojování vnitřní ekonomiky a zahraničního obchodu vyžaduje jednotné řízení devizového hospodářství v souladu s požadavky měnové politiky a ekonomické rovnováhy.

Chtěl jsem, soudružky a soudruzi, ukázat na postavení státního rozpočtu ve finanční politice státu a na význam jednotlivých složek, které ovlivňují finanční politiku, zvláště pak na činnost Státní banky. Opírám se přitom o vlastní zkušenosti, zkušenosti zpravodaje kapitoly Státní banky československé.

Rozpočtové vazby, které jsou již v tomto rozpočtu zakotveny, vytvářejí předpoklady k plnění záměrů státní finanční politiky. Podaří-li se rychle a dobře tyto vazby dořešit, bude řízení finančních prostředků ještě důležitějším ekonomickým nástrojem ovlivňujícím pozitivně rozvoj našeho hospodářství.

Předseda NS. s. Laštovička: Děkuji posl. inž. Červenému, nyní bude hovořit ministr vnitřního obchodu posl. Uher.