Vystupujem na dnešnom pléne Národného zhromaždenia k problémom menej rozvinutej oblasti Michalovského okresu preto, aby som poukázala na možnosti využitia prírodných i ekonomických zdrojov v tomto okrese. Ich realizáciou by došlo k ďalšiemu prudkému rozvoju ekonomiky nielen v okrese, ale svojím podielom by prispeli aj k riešeniu spoločenským problémov v záujme ďalšieho rozvoja ekonomiky v našej republike.

Michalovský okres rozlohou 1874 km² patrí k najväčším okresom Východoslovenského kraja. Na jeho rozlohe sa podieľa 11,5 %. I napriek rozvoju priemyslu sa okres podieľa na priemyslovej výrobe v kraji len 8,7 %. V roku 1965 pracovalo v priemysle 14,4 % z celkového počtu pracovne činných osôb. Na 1000 obyvateľov pracovalo v priemysle 58,2 % osôb. Podľa úvahy do roku 1970 počet pracovníkov v priemysle na 1000 obyvateľov dosiahne 73 osôb.

Z celkového počtu obyvateľstva koncom roku 1965 bolo hospodársky činných 40,3 % osôb, do roku 1970 to bude činiť 40,6 %. Z celkového počtu osôb hospodársky činných pripadá najviac na poľnohospodárstvo - 38 %, hospodárstvo riadené národnými výbormi - 15,7 %, priemysel - 14,4 % a za prácou mimo okres odchádza 15,5 % pracovníkov. Podľa úvah do roku 1970 sa štruktúra zamestnanosti v podstate nezmení.

I keď sa v okrese predpokladá zvýšenie zamestnanosti o 2800, predpokladaný vzrast pracovných príležitostí však ani zďaleka nevyčerpáva možnosti využitia zdrojov pracovných síl. Po roku 1970 za prácou mimo okres a kraj bude odchádzať 9068 pracovníkov, pre ktorých nebude zabezpečená pracovná príležitosť v okrese. Vážna situácia nastáva i pri zaškoľovaní 15ročného dorastu a pri jeho začleňovaní do pracovného procesu. Tieto vývojové tendencie zamestnanosti i struk. túra hospodárstva okresu, nízke zastúpenie priemyslu, nízka intenzita poľnohospodárskej výroby - i keď sú na Zemplínsku veľmi priaznivé klimatické podmienky, ale nízka intenzita je väčšinou spôsobená zdĺhavým a nekompletným riešením vodného režimu v pôde - pomerne vysoké percento dochádzky za prácou do iných oblastí a okresov kraja, nedostatok pracovných príležitosti, najmä pre miestne viazané zdroje ženských pracovných síl sa prejavuje ako dôsledok, že v okrese sú nízke peňažné príjmy na obyvateľa, veľmi nízke úspory, vysoká zadlženosť obyvateľstva.

Tieto skutočnosti nepriaznivo ovplyvňujú predpokladaný vývoj životnej úrovne obyvateľstva v okrese až do roku 1970. Nazdávam sa, že lepším využitím prírodných a ekonomických zdrojov v našom okrese by bolo možné problémy rozvoja ekonomiky postupne riešiť.

V okrese sú zdokumentované veľké ložiská soli v Zbudzi. Na ich báze sa mala zahájiť do roku 1970 druhá etapa výstavby chemického kombinátu v Strážskom (acetylénová chémia) a v tretej etape báryová chémia.

Vo Východoslovenskom kraji je dostatok drevnej hmoty. Dokompletizovaním Východoslovenských celulózok a papierní v Hencovciach by sa lepšie využili existujúce zdroje drevnej hmoty a doriešilo by sa i jej kompletné využitie pri spracovaní.

V okrese sú zdokumentované a vyhodnotené keramické suroviny (haloyzit, kameninové íly), na báze ktorých sa v minulom roku začalo s výstavbou závodu na výrobu keramických dlaždíc. Bolo by správne pristúpiť k spracovaniu koncepcie, ako komplexne využiť zdroje keramických surovín a pristúpiť k príprave ďalšej výstavby pôvodne uvažovaného keramického kombinátu v Michalovciach.

Ďalšie možnosti sú aj v tom, že okres hraničí so SSSR. Okresom prechádza ropovod Družba a plynovod Bratstvo. Pretože v okrese i kraji je dostatok pracovných síl, bolo by treba uvažovať o to, či je vždy správne tieto suroviny prevážať celou republikou a či by ich časť nemohla byť spracovaná priamo v okrese alebo kraji. Tým by sme ušetrili na doprave, ušetrili by sme i suroviny a pracovné sily.

Jedným z vážnych problémov, ktorý sa v súčasnej dobe stáva politickým problémom, je riešenie najzaostalejšej časti okresu - Sobraniec (bývalý okres Sobrance). V tejto oblasti i napriek vynaloženému úsiliu sa nepodarilo problém ekonomického rozvoja ani čiastočne vyriešiť. Hlavná príčina v súčasnej dobe pri riešení uvedeného problému je v tom, že pre podniky je nízka hmotná zainteresovanosť - 15 % dotácia - a preto tu nemajú záujem umiestňovať výrobné kapacity.

Podľa uznesenia vlády č. 426 z 8. decembra 1967 bola pre niektoré menej rozvinuté oblasti dotácia zvýšená až na 40 %, bohužiaľ nevieme, z akých dôvodov bola vynechaná oblasť Sobrance. Preto myslím, že aj poslanci - členovia Výboru NZ pre plán a rozpočet, ktorí tam robili previerku, budú so mnou súhlasiť, ak predložím požiadavku, aby bola i pre túto oblasť schválená dotácia 40 %.

Vo svojom vystúpení som nehovorila o stave a úrovni nevýrobných základných fondov v okrese a vôbec o úrovni spoločenskej spotreby. Fakt je taký, že v okrese je veľmi kritický stav na úseku školstva (27 % smennosť), zdravotníctva, ciest (45 % prašných štátnych ciest), vodovodov (5 % obyvateľstva pije vodu z potoka). Viem, že tento problém je zložitý a vyžiada si dlhšie obdobie na jeho riešenie. Pokladám však za povinnosť vysloviť svoj názor, že pri rozdeľovaní investícií do nevýrobnej sféry (školstvo, zdravotníctvo, výstavba vodovodov, kanalizácia, cesty, občianska a bytová výstavba a pod.) na kraje a okresy nie sú stanovené žiadne kritéria, prevláda subjektivizmus a "široké lakte".

Preto doporučujem, aby plénum NZ doporučilo vláde, aby uložila Štátnej plánovacej komisii vypracovať zásady a kritéria, podľa ktorých sa budú rozdeľovať prostriedky do nevýrobnej sféry, ktoré by mali byť záväzné pre všetky centrálne orgány, SNR, kraje a okresy. Podľa môjho názoru základnými kritériami by mali byť stupne vybavenosti jednotlivých územných celkov.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Zemanové, dále bude hovořit posl. Procházková.

Posl. Procházková: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté!

Můj diskusní příspěvek se týká rozpočtové kapitoly "Sociální zabezpečení" a zabezpečení úkolů sociální péče vůbec. Již několik let jsem zpravodajkou rozpočtové kapitoly "Sociální zabezpečení". Měla jsem tedy příležitost sledovat rozvoj této kapitoly v delším časovém úseku.

Výdaje na této rozpočtové kapitole rok od roku stoupají úměrně tomu, jak roste počet osob majících nárok na důchodové zabezpečení, a úměrně tomu, jak se v posledních letech měnil a doplňoval zákon o sociálním zabezpečení pracovníků a družstevních rolníků. Jednu z těchto změn máme v živé paměti, neboť jsme ji projednávali na posledním plénu NS.

Pokud se týká materiálního zabezpečení nároků našich pracujících, vyplývajících ze stávajícího zákona o sociálním zabezpečení, nebylo tedy ani v letech minulých a nebude ani v roce příštím problémů.

Pro srovnání: V roce 1960 činily výdaje na celé kapitole "Sociální zabezpečení" asi 12 miliard Kčs, v roce 1965 již 16,5 miliard Kčs, v roce 1967 téměř 19 miliard Kčs a na rok 1967 je v rozpočtu pamatováno částkou 21 miliard Kčs, tj. skoro dvakrát tolik než před osmi léty.

Patříme tedy bezesporu mezi státy s nejširšími nároky obyvatelstva na sociální zabezpečení, tzn., že každý občan je u nás sociálně zabezpečen ve stáři, v nemoci a invaliditě. Mohu si dovolit tvrdit, že ve srovnání s mnoha jinými vyspělými zeměmi i se zeměmi socialistického tábora je u nás sociální zabezpečení na vysoké úrovni. Zdůrazňují tuto skutečnost proto, aby byla dobře pochopena moje následující kritická slova, která nemají cíl kritizovat sociální zabezpečení principiálně, ale která jsou zaměřena na to, aby byly odstraněny pokud možno všechny tvrdosti. My, jako socialistická společnost, máme dostatek možností se s těmito nedostatky vyrovnat, aby naše sociální zabezpečení bylo skutečně jedno z nejhumánnějších na světě.

Oč se, soudružky a soudruzi, jedná? Jde o tzv. nízké a nejnižší důchody. Podíváme-li se na výši části důchodů, zejména starodůchodců, z hlediska vývoje hladiny cen, především cen potravin, které se bezprostředně dotýkají životní úrovně důchodců, je v mnoha případech situace nepříznivá. Zde si musíme kriticky přiznat, že máme vůči našim důchodcům, zejména vůči těm velmi starým, kteří odešli do důchodu v roce 1950 až do roku 1961 značný dluh. Tento dluh spočívá v tom, že jsme neuměli najít včas prostředky jednak na vyrovnání nízkých důchodů tam, kde důchod je jediným zdrojem obživy, jednak že jsme včas nenastoupili politiku pravidelného přizpůsobování výše důchodů růstu mezd a nárůstu životních nákladů, čímž nám neustále klesá reálná hodnota vyplácených důchodů. Podtrhuji slovo "včas", protože my jsme ve zdravotním výboru již několik let na toto nebezpečí zaostávání a na nutnost řešení této otázky upozorňovali. Teprve v rozpočtu na rok 1967 byla dána částka, i když poměrně malá (87 mil. Kčs), na vyrovnání těch nejnižších důchodů. Bohužel jsme museli při projednávání ve zdravotním výboru konstatovat, že z důvodů organizační nepřipravenosti a z důvodů pozdního schválení rozpočtu na rok 1967 se přistoupilo velmi opožděně ke zvyšování těchto nejnižších důchodů, takže část finančních prostředků musela být převedena do letošního roku. Jelikož tyto úspory mohou národní výbory převádět podle § 77 vládního nařízení č. 100/66 Sb. do fondu rezerv a rozvoje, není záruka, zda budou použity k původnímu účelu, neboť NV je mohou podle volného uvážení použit i pro jiné účely. Proto se ztotožňujeme ve zdravotním výboru s názorem ÚKLK, že by tyto částky měly zůstat účelově vázány. Prostředky sice tedy teoreticky nepropadly a měly by být použity v roce 1968, ale vyplácení s několikaměsíčním zpožděním se velmi bolestně dotklo všech důchodců, o něž se jednalo. Pro důchodce, který má malý důchod, je totiž velký rozdíl, dostane-li zvýšení již počátkem roku nebo až koncem roku, protože těch několik stovek navíc znamená pro ně např. náklady na uhlí na zimu, ošacení, nadlepšení výživy atd.

V roce 1968 má dojít podle předloženého návrhu rozpočtu k úplné likvidaci nejnižších důchodů; na jejich vyrovnání je v rozpočtu pamatováno s mnohanásobně vyšší částkou než loni, tj. 278 mil. Kčs. Konstatovali jsme tento fakt ve zdravotním výboru s velkým uspokojením a díky a současně jsme důrazně upozorňovali, aby se včas přikročilo k přípravě směrnic pro toto zvyšování důchodů, aby se z důvodů organizační nepřipravenosti opět neopakoval rok 1967 v opožděném zvyšování. SÚSZ směrnice už připravil a provedl instruktáže pracovníků NV, ale opožděné projednání rozpočtu, i když jen o několik týdnů, může opět narušit časovou výplatu.

Zdravotní výbor ve svém usnesení k návrhu rozpočtu na letošní rok upozornil, že i přes tato významná opatření nejsou zdaleka vyřešeny nízké důchody, mezi něž musíme počítat důchody 700 Kčs pro manželskou dvojici a 400 Kčs pro jednotlivce, a že do budoucna nevystačíme se zdůvodněním, že z hlediska výsledků našeho národního hospodářství nemůžeme tuto otázku řešit. Také není řešena další otázka, o níž jsem se zmínila, a sice přizpůsobování výše důchodů růstu mezd a životních nákladů. O tomto zvýšení se uvažuje až od roku 1969, tedy s několikaletým zpožděním za nárůstem cen životních nákladů, ačkoliv toto vyrovnání se má dít sice s určitým zpožděním, ale plynule a pravidelně.

Máme tedy přes všechny klady ještě co zlepšovat na úseku sociálního zabezpečení. Já vás mohu ujistit, že zdravotní výbor bude tuto otázku i nadále bedlivě sledovat v zájmu té části našich spoluobčanů, kteří se svou prací v převážné většině zasloužili o to, že žijeme nejen v Československé republice, ale v Československé socialistické republice.

Dovolte mi, soudružky a soudruzi, abych využila této příležitosti a zmínila se ještě o jedné otázce, která zdánlivě s rozpočtem nesouvisí. Navazuji na zprávu z nedávného zasedání ÚV KSČ, v níž se praví, že vláda a předsednictvo SNR předloží ÚV KSČ na základě rozboru konkrétní návrhy na zdokonalení jejich činnosti na základě jednání a návrhů přednesených na tomto zasedání ÚV KSČ.

Obracím se proto velmi vážně na členy vlády se žádostí, aby při zpracovávání konkrétních návrhů neopomněli úsek sociální péče. Mluvím jménem celého zdravotního výboru a se vší odpovědností, když prohlašuji, že jsme tento úsek velmi zanedbali, neboť jsme vycházeli z mylné představy, že v socialistické společnosti sociální problémy neexistují. Hovořila již o tom jiná členka zdravotního výboru s. Solčanyová na plénu NS v červnu minulého roku, že naše sociální problémy nemají sice své kořeny v ekonomickém nedostatku jako dříve, ale že nicméně existují a že se neřeší komplexně, ale roztříštěně v mnoha resortech a že tedy nemalé prostředky, na tuto činnost stále vynakládané, nepřinášejí žádoucí výsledky. Soudružka Solčanyová přednesla jménem zdravotního výboru úvahu o zřízení státního orgánu, který by řešil nejen otázky sociálního zabezpečení, ale veškeré otázky sociální péče. Velmi radostně jsme přijali ve zdravotním výboru odpověď na její připomínku od Státní komise pro organizaci a řízení, že se pracuje na přípravě několika variant řešení této otázky.

Výbor prověřil několik svých členů jednáním se zástupci Státní komise pro organizaci a řízení. Na tomto prvním jednání Jsme si uvědomili, že to nebude snadný úkol a že bude nejvíce záležet na vypracování koncepce nového orgánu a na úvaze, které činnosti sociální péče je třeba v novém orgánu centralizovat z těch resortů, které jsou touto činnosti nyní roztříštěně pověřeny a které se i nadále ponechají decentralizovány a kde.

My jsme se ve zdravotním výboru v posledních letech velmi intenzivně zabývali jednotlivými otázkami sociální a populační politiky, ať už to byly sociálně zdravotní problémy dětí v jeslích, v mateřských školách, v dětských domovech, zanedbávání péče o děti, problémy opuštěných děti a nesnáze s osvojováním, nebo sociálně ekonomické problémy naší mladé generace, populační otázky a s tím související antikoncepce, umělé přerušení těhotenství, pohlavní nemoci a dokonce i protispolečenská činnost, jako je prostituce, a dospěli jsme i ke konkrétním návrhům. Dovolujeme si proto nabídnout své poznatky a zkušenosti a být nápomocni při projednávání koncepce řešení tohoto úseku, tak důležitého pro život našich občanů od nejútlejšího věku až po stáří, abychom v budoucnu neřešili sociální problémy, ale abychom jim předcházeli řádně prováděnou sociální prevencí. Ruku v ruce s dořešením centrálního řízení této oblasti musí však dojít i ke konkrétním opatřením na národních výborech, to jest zvýšit počet sociálních pracovníků, kteří by tuto sociální prevenci zajišťovali ve spolupráci s kádrem dobrovolných pracovníků ČSČK, se Svazem čs. žen, s odbory, se Svazem mládeže,a jinými organizacemi. Bez toho by i sebelepší návrh na centrální řízení uvázl na poloviční cestě a pozbyl by účinnosti. Máme pro to mnoho důvodů, když si toto dovolujeme tvrdit.

Soudružky a soudruzi, věřím, že vláda bude této otázce věnovat patřičnou pozornost a že naše náměty i naší nabídku spolupráce přijme tak upřímně jak byla míněna. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.).

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Procházkové. Promluví posl. Lacina.

Posl. dr. Lacina: Váženě Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Projednáváme-li návrh státního rozpočtu, musíme si uvědomit dosah aktu jeho schválení. Kontrola jeho praktického naplnění nespočívá pouze v projednání a schválení státního závěrečného účtu, ale i v dohledu na uplatňování aktivní finanční a plánovací politiky v průběhu jeho platnosti. Při této příležitosti bych chtěl říci, že by nemělo být mimořádnou události nové projednání státního rozpočtu a plánu v průběhu roku s ohledem na jeho plnění ani případná doporučení k jeho úpravě, bude-li toto třeba. Myslím, že tím závažnější je tento požadavek, je-li většina národního důchodu zahrnována do státního rozpočtu.

Předložený návrh rozpočtu je vyrovnaný po finanční stránce, což je myslím jedním ze základních předpokladů pro jeho schválení. Jsou však skutečně v souladu požadavky a potřeby s možnostmi?

Odpověď na tuto otázku není jistě lehká. Zvláště připomeneme-li si situaci při projednávání návrhu státního rozpočtu na rok 1967. Stejně tak bylo nutno v rozpočtu kalkulovat část potřeb podmíněně, protože jejich realizace závisela na získání dostatečných příjmů. V návrhu plánu pro rok 1967 totiž podniky dokazovaly, že podmínky hospodaření jsou tvrdé a že jim bude chybět cca 16 mld vlastních prostředků. Dnes je však situace zcela opačná; v podnikové sféře se objevily prostředky, s nimiž nikdo nepočítal. Víme dobře, jak dopadla první etapa přestavby velkoobchodních cen. Úroveň těchto cen vzrostla proti plánovaným 19 % na 29 %, přičemž podnikům, kromě úhrady zvýšených nákladů - a popravdě je nutno zvážit, zda všechny tyto náklady jsou opodstatněné - zůstává cca 5,5 mld Kčs volných prostředků k dispozici. O tento dodatečný příjem se podniky ničím nezasloužily a připustíme-li, že ano, pak snad jenom tím, že předložily centrálním orgánům nesprávné podklady pro stanovení cen. Zůstává ovšem otevřenou otázkou: Co dělaly v této situaci kontrola a revize ústředních orgánů, oborů, resortů apod.?

A bohužel ani hospodářská amnestie, vyhlášená vládou ke konci minulého roku, neměla pozitivní výsledek. Vždyť v tomto období netrestného přiznání nesprávných postupů se do státního rozpočtu dostala pouze nepatrná část - podle informací soudruha ministra ing. Suchardy je to půl miliardy Kčs. A že není tento postup všude v naprostém pořádku, o tom svědčí namátková šetření, přičemž by samozřejmě bylo bláhové domnívat se, že se podaří všechny případy odhalit.