Pro výstavbu sídlišť je důležitá odpovědnost investorů, kteří zajišťují zdroje tepla a vody pro sídliště, za včasnou výstavbu těchto podmiňujících investic. Mají povinnost na ně přednostně vyčlenit prostředky. Současně se počítá s tím, že pro výběrové řízení budou stanovena nová kritéria k posuzování staveb tepelných zdrojů. Dosavadní posuzování nebralo v úvahu vztah těchto investic k úkolům bytové výstavby.

Jak jsem již uvedl, základním problémem při realizaci bytové výstavby i při opravách, údržbě a modernizaci bytového fondu jsou dodávky stavebního materiálu. Za tím účelem byla přijata opatření ve výrobě i v dovozu stavebních hmot. Potřeba stavebních materiálů pro komplexní bytovou výstavbu bude plně kryta a podstatně budou zvýšeny i dodávky do tržních fondů při určitém omezení dodávek pro jiné spotřebitele.

Aby za tohoto stavu byla záruka, že nejdůležitější stavební hmoty, materiály a výrobky budou v potřebném množství dodávány a využívány přednostně pro komplexní bytovou výstavbu, uložila vláda dodavatelským resortům zabezpečovat přednostně potřeby komplexní bytové výstavby a znovu prověřit možnosti a předpoklady zvýšení zdrojů ještě v roce 1968 u těch položek, v nichž není dostatečně zabezpečována potřeba národního hospodářství.

Jaká je situace v základních materiálech?

Podstatné zlepšení zásobování cementem, zdicími materiály, krytinou, keramickými dlaždicemi a obkladačkami, lze očekávat počínaje rokem 1970 v důsledku uvedení plánovaných kapacit do provozu.

Pro rok 1968 bude realizován dovoz 500 tisíc tun cementu. Část tohoto dovozu umožní další výrobu 800 miliónů cihelných jednotek nepálených tvárnic pro doplnění dodávek pro vnitřní obchod. S tímto dalším zdrojem zdících materiálů se uvažuje i v letech 1969 a 1970.

Zvlášť obtížná situace trvá v zásobování jehličnatým řezivem. Při přednostním zabezpečení bytová výstavba je však pokryta.

Potřeba drobných bytových armatur bude kryta výrobou od roku 1969. Potřeba topných těles z tuzemské výroby bude zajišťována plně od roku 1970; fitinků a litinových kotlů po roce 1970.

V základních materiálech chemického průmyslu nebude možno zcela krýt požadavky na podlahové krytiny, lepenku a umakart.

Uvedl jsem pouze nejdůležitější druhy materiálů. Znovu zdůrazňuji, že potřeba bytové výstavby je kryta, což platí i o výstavbě rodinných domků. Proto jsou dodávky některých základních materiálů do tržních fondů stanoveny jako závazné úkoly, hlavně dodávky cementu, zdicích materiálů, krytin, keramických výrobků a jehličnatého řeziva. U některých důležitých materiálů se dodávky do tržních fondů značně zvyšují. V zájmu hmotného zajištění komplexní bytové výstavby v roce 1967 přijala vláda opatření k poskytování dotace na vybrané nedostatkové stavební hmoty, materiály a výrobky ve výši 25 % z velkoobchodních cen. Dotace se poskytuje na objem dodávek pro komplexní bytovou výstavbu a dodávky do tržních fondů, pokud převyšují skutečné dodávky předchozího roku. Poskytování této dotace schválila vláda i pro rok 1968.

Důležitým činitelem při realizaci bytové výstavby je i zajištění finanční, které úzce navazuje na jednotlivé formy bytové výstavby. Jak jsem již uvedl, dochází k přesunu ve prospěch forem výstavby s účastí obyvatelstva a podniků.

Podniková výstavba, trvale určená pro ubytování pracovníků organizace, postupně nahrazuje stabilizační družstevní výstavbu a je finančně zajišťována z volných prostředků podniků, případně investičním úvěrem, poskytovaným bankou až na 30 let při úrokové sazbě 2-4 %. Nový způsob finančního hospodaření podniků umožňuje, aby ve větším rozsahu než dříve podniky projevily zájem o bytovou výstavbu. Podniky mají možnost i nad rámec, s nímž počítá plán, stavět podnikové byty v dohodě s krajskými národními výbory za předpokladu vlastního financování i technické vybavenosti a příslušné části občanské vybavenosti a především pod podmínkou, že výstavba bude výrobně i materiálově zajištěna.

Podnikové výstavbě má napomoci i navrhovaná úprava zákona o hospodaření s byty, podle niž podniky v dohodě se závodními výbory ROH budou přenechávat byty do užívání svým pracovníkům bez přidělování národního výboru. V důsledku toho místní národní výbor může odmítnout přidělit náhradní byt za byt podnikový, jestliže mu organizace takový byt nenavrhne k přidělení. Rovněž zrušení užívacího práva z důvodů nadměrnosti provede místní národní výbor jen na návrh organizace.

Takový režim hospodaření s podnikovými byty se bude vztahovat nejen na byty v domech, které již nyní podniky spravují nebo které z vlastních zdrojů vystaví, ale také na byty v domech, které na základě dohod budou na podniky převedeny. Půjde zpravidla o domy, které nyní spravuje národní výbor, resp. jejich bytové organizace a které na ně byly převedeny v rámci takzvaného soustřeďování správy bytového majetku. Podmínkou převodu bude, že domy jsou zcela nebo převážně užívány pracovníky organizace a že jsou předpoklady pro řádnou správu a údržbu. Tyto převody musí být náležitě zváženy a vzata v úvahu i skutečnost, že organizace národních výborů v mnohých případech si vybudovaly údržbářské složky a údržbu bytového fondu zlepšily. Nemáme samozřejmě zájem, abychom převodem bytového majetku činnost bytových organizací, pokud by nepřinesl žádný prospěch, narušovali. Kritériem má být zlepšení hospodaření a péče o bytový fond.

Hlavní formou bytové výstavby bude i nadále družstevní bytová výstavba, na níž se zákon o hospodaření s byty nevztahuje. Podle zásad vydaných Ústřední radou družstev se má přihlédnout při přidělování družstevních bytů i k délce členství v družstvu. Forma družstevní bytové výstavby umožňuje sladit zájem jednotlivých družstevníků se zájmem společnosti na bytové výstavbě. Národní výbory mohou dohodnout, že určitý počet družstevních bytů bude vyhrazen pro dnešní uživatele bytů v rodinných domcích, pokud projeví zájem, aby se tím umožnilo nastěhování vlastníků do rodinných domků. Obdobně se má postupovat u uživatelů bytů v podnikových domech, kteří v podnicích již nepracují a uživatelů bytů v domech, které mají být asanovány. Činí se opatření družstevní bytovou výstavbou umožnit získání bytů mladým lidem vhodnou úpravou spoření. Dosavadní způsob financování družstevní bytové výstavby zůstává v zásadě nezměněn, tj. náklady na družstevní bytovou výstavbu jsou kryty i nadále člensky mi podíly, státním příspěvkem a dlouhodobým bankovním úvěrem.

Z důvodu zvýšení velkoobchodních cen k 1. lednu 1967 bylo učiněno opatření, které bude platit i pro rok 1968, aby družstevníkům byl uhrazen rozdíl mezi přeceněnými a původními náklady na výstavbu poskytnutím zvýšeného státního příspěvku. Ekonomická situace družstevníků se tím nemění. K 1. lednu 1968 dosavadní státní bytová výstavba je nahrazena bytovou výstavbou komunální. Jde o důležitou změnu. Stát subvencuje ve výši 100 % náklady na tuto bytovou výstavbu v počtu bytů uvedeném ve státním plánu. Kromě toho však mohou národní výbory zajistit výstavbu dalších bytů z vlastních prostředků za předpokladu krytí stavebními kapacitami. Přitom má národní výbor možnost sdružit prostředky při této výstavbě s jinými organizacemi.

Je pochopitelné, že z této komunální bytové výstavby bude možno uspokojit užší okruh žadatelů o byt, než tomu bylo dříve při daleko, větším rozsahu státní bytové výstavby. Proto národní výbory z komunální bytové výstavby budou uspokojovat bytovou potřebu zejména rodin s nižšími příjmy a větším počtem dětí, jako náhradu za byty v objektech asanovaných a demolovaných a kromě toho ve společenském zájmu osobám, na jejichž ubytování má národní výbor zvláštní zájem, jako jsou lékaři, školští pracovníci atd. Byty z komunální bytové výstavby mají být též přidělovány zasloužilým účastníkům národního boje za osvobození a pozůstalým po nich.

Pokud nepůjde o přidělení bytu ze společenského zájmu, národní výbor zapíše do seznamu uchazečů jen toho, kdo nemůže prokazatelně uspokojit bytovou potřebu z vlastních zdrojů. Zákon sám nestanoví hlediska pro posouzení této důležité okolnosti. Národní výbory budou muset důkladně zvážit situaci žadatele do seznamu uchazečů, odpovědně rozhodnout a přitom vycházet z místních možností a podmínek. Jako směrnice pro toto rozhodnutí jim budou sloužit zásady, které stanoví okresní národní výbor v dohodě s okresní odborovou radou.

Toto nové ustanovení zákona nejvíce dokumentuje změněnou úlohu národních výborů. Poněvadž rozsah komunální výstavby ve srovnání s ostatními formami bytové výstavby bude menši, je samozřejmé, že národní výbory nebudou moci z bytového fondu, kterým hospodaří, uspokojit bytovou potřebu kteréhokoli zájemce o byt. Vždyť rozsahem největší družstevní bytová výstavba je zcela vyňata z působnosti zákona a rovněž dispozice s podnikovými byty bude téměř výlučně záležitostí podniků a závodních výborů ROH.

K zajištění bytové výstavby pro pracovníky v zemědělské a lesní výrobě se počítá ve čtvrtém pětiletém plánu s výstavbou bytů ve formě družstevní, podnikové a individuální bytové výstavby. Na všechny tyto formy se poskytuje státní příspěvek.

Významné místo v řešení bytového problému má výstavba rodinných domků, jejíž těžiště je především na Slovensku. V dosavadním bytovém fondu ČSSR činí podíl bytů v rodinných domcích 53,4 %. Formou individuální bytové výstavby jich má být ve čtvrtém pětiletém plánu postaveno 24,2 % z celkové bytové výstavby. Převážná většina domků se staví na vesnici. Soustřeďování bytové výstavby do vybraných sídlišť a měst se zatím plně nedaří.

Finanční i pracovní účast stavebníků rodinných domků je při řešení bytového problému mnohem vyšší než u občanů, kteří získávají byty z jiných forem výstavby. Při ekonomickém hodnocení nelze však přehlédnout, že stavebníci rodinných domků získávají výstavbou v penězích realizovatelný majetek. V posledních letech výstavba rodinných domků stagnovala a projevila se klesající tendence. Zatímco v roce 1961 byla ještě zahájena výstavba 21 371 bytů v rodinných domcích, klesl počet těchto bytů, jejichž výstavba byla zahájena v roce 1964, na 16 740. Proto vláda schválila opatření k podpoře individuální výstavby rodinných domků. Podle nich mohou podniky a národní výbory poskytovat stavebníkům pomoc formou bezúročných, podmínečně nenávratných půjček. Tato opatření podpořila zájem o tuto výstavbu, takže v roce 1966 stouplo zahájení výstavby bytů v rodinných domcích na 23 833. Finanční pomoc vlastníkům rodinných domků se poskytuje též formou úvěru od státních spořitelen, který je úrokován sazbou 2,7 % se splatností nejdéle do 30 let. Stavebník může dostat i návratnou půjčku z fondu kulturních a sociálních potřeb podniku.

Stavebníci rodinných domků narážejí na řadu potíží, které se postupně odstraňují. Byly zjednodušeny předpisy pro výstavbu rodinných domků. Podpoře výstavby rodinných domků bude sloužit i osvobození od domovní daně nových domků na dobu 15 let od předání do užívání, a to počínajíc 1. lednem 1968.

Stále je velmi živým problémem, jak umožnit nastěhování vlastníků rodinných domků a jejich blízkých příbuzných do rodinných domků. Přes úsilí národních výborů pomoci vlastníkům rodinných domků, zůstává značný počet, podle odhadu asi 40 tisíc, vlastníků rodinných domků neuspokojených. Hlavní příčinou je nedostatek náhradních bytů. Návrh zákona rozšiřuje oprávnění vlastníků rodinných domků tím, že jim dává možnost, aby se nastěhovali při splnění v zákoně stanovených podmínek do druhého bytu v rodinném domku a aby sami určili uživatele bytu v rodinném domku z místního seznamu uchazečů o byt. Nastěhování se umožňuje také tím, že při zrušení užívacího práva v rodinném domku se nemusí přidělit byt přiměřený, jestliže uživatel v rodinném domku v takovém bytě již bydlí. Takový náhradní byt se může přidělit i uživateli bytu v rodinném domku, který si může v dohledné době uspokojit svojí bytovou potřebu z vlastních zdrojů. Důležité je i ustanovení, že místní národní výbor není povinen přidělit náhradní byt ani náhradní ubytování dřívějšímu vlastníku rodinného domku, který převedl vlastnictví na jiného, nevyhradil si smluvně byt v domku dále užívat a v důsledku toho se má z bytu vystěhovat.

V souvislosti s problematikou vlastníků rodinných domků bych chtěl upozornit na zcela nové ustanovení, týkající se vlastníků těch soukromých domů, které plní účel rodinných domků, tj. mají nejvýše čtyři byty, zpravidla užívané vlastníkem, jeho dětmi nebo dalšími spoluvlastníky. Má se jim umožnit nastěhovat se do těchto domů, jestliže se v nich uvolní byt, a tím zvýšit jejich zájem o opravu a údržbu domu. Tohoto práva mohou použít také ve prospěch svých vdaných nebo ženatých dětí nebo rodičů. Jinak se kromě vynětí z ustanovení o nadměrnosti jiná ustanovení o rodinných domcích na tyto domy v soukromém vlastnictví a na jejich vlastníky nevztahují; zejména nemají tito vlastníci právo požadovat na národním výboru zrušení užívacího práva uživatelům bytů v těchto domech.

Nové je i ustanovení návrhu zákona o rekreačních domcích, které na základě rozhodnutí místního národního výboru mohou být natrvalo vyňaty z působnosti zákona o hospodaření s byty. Sleduje cil, aby bytový majetek byl zachován v obyvatelném stavu a vlastníkům se dostalo záruky, že byty v takových domcích jim nebudou odňaty. Zákon sám neobsahuje kritéria pro posouzení pojmu rekreační domek. O tom rozhodne místní národní výbor. Jde zejména o domky, které v pohraničí byly přiděleny jako konfiskáty a jsou používány k rekreaci, dále domky v jiných obcích, které vlastník, resp. jeho předchůdce získal k rekreaci, poněvadž nikdo jiný o ně neprojevil zájem pro trvalé bydlení, domky byly případně adaptovány a jsou dále udržovány.

Návrh zákona provádí některé změny při hospodaření s armádním bytovým fondem, který tvoři součást materiální základny československé lidové armády. Stanoví, že s vojenskými byty hospodaří orgány vojenské správy, tzn., že takové byty také přidělují podle zásad stanovených v zákoně. Místní národní výbory přidělí náhradní byty za vojenské byty, jsou-li jim takové byty dány k dispozici orgány vojenské správy.

Zkušenosti z aplikace dosavadního zákona o hospodaření s byty byly podnětem k úpravě některých dalších otázek. Ukázalo se potřebné zrušit některá ustanovení, která neodpovídají zákonu o správním řízení a provést i menší změnu v občanském zákoníku.

Neméně důležitým úkolem jako je nová bytová výstavba a její formy, které byly hlavním důvodem pro úpravu zákona o hospodaření s byty, je i péče o stávající bytový fond, zajišťování jeho oprav, údržby a jeho modernizace.

Opravy a údržba bytového fondu byly po dlouhá léta - od roku 1939 - značně zanedbávány a obrat nenastal ani po roce 1959, kdy soustředěné úsilí bylo věnováno především nové bytové výstavbě. O stavu našeho bytového fondu svědčí skutečnost, že jeho převážná část byla postavena před rokem 1939 a cca 32 % před rokem 1900. Zastaralé vybavení značné části bytového fondu vyžaduje naléhavě modernizace rekonstrukcemi či asanacemi a novou výstavbou.

Vycházejíc z této situace, stanovila vláda. zásadu, že opravy a údržbu bytového fondu je nutno považovat za nedílnou součást řešení bytového problému. Objem prostředků, s nimiž se v období 1966-1970 počítá na opravy a údržbu bytového fondu, činí více než dvojnásobek prostředků vynaložených v období 3. pětiletého plánu. Rozsah zanedbaných oprav, který činí zhruba 5 miliard Kčs, může však být vyrovnán nejdříve po roce 1970, kdy je také možno počítat s modernizací bytového fondu ve větším rozsahu.

Na plnění úkolů v opravách a údržbě bytového fondu se podílí řada organizací a značná část prací se provádí i svépomocí obyvatelstva. Rozhodující část oprav zajišťují dodavatelsky stavební organizace, hlavně okresní stavební podniky a údržbářské čety bytových organizací. Neméně důležité je i materiálové zajištění oprav a vyřešení dalších otázek, jako je získávání pracovníků a jejich odměňování.

Vláda se již několikrát zabývala problematikou oprav a údržby bytového fondu. Výsledky přijatých opatření nelze považovat za zcela uspokojující, přesto však lze zaznamenat určitý pokrok. Tak kupř. podíl oprav domovního majetku zajišťovaný okresními stavebními podniky stoupl ze 17 % v roce 1961 asi na 23 % v roce 1967. Pro rok 1968 se předpokládá 26,4 %.

Na bytovém majetku spravovaném bytovými organizacemi národních výborů bylo provedeno v roce 1961 celkem oprav za 654 mil. Kčs, z toho vlastními údržbářskými četami 52,4 mil. Kčs, tj. 8 %, v roce 1966 již za 1,595 mil. Kčs, z toho vlastními údržbářskými četami 413,7 mil. Kčs, tj. cca 25 %. Značný vzestup počtu údržbářů nastal zejména v letech 1964-1965. V roce 1964 namísto plánovaných 7000 údržbářů bylo dosaženo stavu 11 587 a v l. pololetí 1967 se zvýšil stav na 14 777 údržbářů, tj. 72,9 bytů na 1 údržbáře, zatímco původní směrnice stanovila 100 bytů na 1 údržbáře. Tento vzestup umožnilo opatření přijaté vládou pro získání pracovníků z doplňkových zdrojů a další potřebná mzdově politická opatření.

Těchto několik údajů svědčí o zlepšující se tendenci. Přesto vsak zůstává řada nedostatků, zejména v hospodárném využívání vynaložených prostředků, kvalitě a pohotovosti prováděných prací. Provádění prací je brzděno nedostatkem vhodného kvalitního materiálu, chybí stále pracovníci některých důležitých profesí, jako jsou pokrývači, klempíři, zedníci. Nelze také často získat kvalifikované techniky, kteří by zajistili zejména kvalitní kontrolu prováděných prací.