Soudružky a soudruzi poslanci, podal jsem vám přehled o tom, jaký je stav řešení bytového problému u nás a jaká opatření se budou v nejbližším období v celé této oblasti realizovat. Chtěl bych přitom zvlášť zdůraznit, že řešení všech těchto úkolů a zejména úkolů v bytové výstavbě není věcí jen jednoho resortu, ale všech resortů, orgánů a organizací, počínaje ministerstvem stavebnictví, Státní plánovací komisí a konče národními výbory a jejich podniky a organizacemi. Půjde teď o to, aby každý své úkoly a povinnosti zajišťoval, rádně plnil a podle možností také překračoval.

Vláda jako celek věnuje řešení bytového problému mimořádnou pozornost, protože ho považuje z hlediska uspokojování potřeb lidí, zejména mladší generace, za jeden z nejdůležitějších. Proto plnění všech úkolů s bytovým problémem souvisejících také vláda pravidelně projednává a kontroluje a bude důsledně dbát, aby byly splněny.

Jedním z těchto opatření, která mají vytvořit i právní předpoklady pro stabilitu a rozvoj bytové výstavby a pro správné hospodaření s byty, jsou navrhovaně změny a doplňky zákona o hospodaření s byty.

Doporučuji proto, aby Národní shromáždění předložený vládní návrh po projednání schválilo.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji ministru vnitra Kudrnovi a prosím nyní poslance Jiránka, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Zpravodaj posl. Jiránek: Vážené Národní shromáždění, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci!

Národní shromáždění přistupuje dnes k projednávání vládního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 41 z roku 1964 o hospodaření s byty. Navrhovaná právní úprava byla projednávána začátkem letošního roku již ve formě zásad v ústavně právním výboru, ve výboru pro národní výbory, ve výboru pro plán a rozpočet, ve výboru pro spotřební průmysl, služby, obchod a spoje, ve zdravotním výboru a ve výboru pro investiční výstavbu a stavebnictví. Všechny tyto orgány Národního shromáždění projednávaly též vládní návrh zákona v měsíci říjnu a listopadu a ve společné zprávě doporučily změny, o kterých se v závěru ještě blíže a konkrétně zmíním.

Jak z uvedeného vyplývá, byla tato vládní předloha zákona skutečně důkladně prodiskutována a zvážena a vyjasnily se některé různé názory mezi jednotlivými výbory a dospělo se ke společnému shodnému stanovisku.

Nyní bych chtěl ještě blíže rozebrat důvody k vydání novely zákona, jehož působnost trvá poměrně krátkou dobu 3 roků. Z direktiv XIII. sjezdu KSČ vyplývá, že na správě, údržbě a nové výstavbě bytů má mít podstatně větší účast přímo obyvatelstvo a jednotlivé zainteresované podniky, a proto z těchto základních úvah vychází předložený návrh zákona. Změny zákona se proto zaměřují na to, aby se vyňaly z přidělovacího práva národních výborů podnikové byty, které v minulosti byly dány do správy bytových organizací, a tím bude dána možnost podnikům k opětnému vrácení domovního fondu. V případech, kdy bude přidělovat byt národní výbor, bude zajištěno přednostní řešení situace rodin s nižšími příjmy a větším počtem dětí a použití komunálních bytů dosavadních i z nové výstavby náhradou za asanaci a demolici stávajících bytových objektů. Rozšiřují se práva vlastníků rodinných domků v osobním vlastnictví a některé výhody těchto vlastníků se přenášejí i na majitele menších obytných domů v soukromém vlastnictví.

Předložený návrh zákona byl projednán 11. října 1967 na schůzi vlády a schválen usnesením č. 357. Do návrhu se promítají připomínky poslanců NS, týkající se přidělování náhradních bytů podnikových i vojenských, podmínek pro zápis do seznamu uchazečů, ustanovení týkající se rozšíření práv vlastníků rodinných domků zejména v možnosti nastěhovat se do vlastního rodinného domku. Vypustilo se ustanovení, že se působnost zákona vztahuje na rodinné domky postavené po 1. lednu 1968. V zákoně se též rozšiřují možnosti, kdy místní národní výbory nemají povinnost řešit bytovou situaci zejména u vlastníků bytů v osobním vlastnictví. U rekreačních domků se stanoví, že rozhodnutí národního výboru o charakteru rodinného domku má trvalou platnost.

Podnikové byty, které jsou v pravomoci podniků (to znamená vedení podniku a orgány ROH), nemohou být libovolně přidělovány, nýbrž - jak vyplývá z nové textace § 1 odst. 2 návrhu - je organizace povinna s byty správně hospodařit a tedy zvažovat, komu bude byt dán k užívání. Mohou to být jak důvody spočívající v potřebě podniků, tak i zřetele na osobní situaci uchazeče o podnikový byt. Podniky budou muset velmi pečlivě zvažovat, komu dají byt do užívání, poněvadž při zrušení užívacího práva k takovému bytu proto, že jeho uživatel přestal pro podnik pracovat, budou muset dát bývalému zaměstnanci byt, resp. místnímu národnímu výboru navrhnout jiný byt přidělení jako byt náhradní. Bude tedy v jejich zájmu, aby neřešily bytovou situaci takových uchazečů, u nichž mohou důvodně předpokládat, že jim jde pouze o byt, nikoli však o trvalý pracovní poměr v podniku. Přitom však není vyloučena možnost místních národních výborů, které zásadně náhradní byty přidělují poskytnout, resp. přidělit za uvolněný byt podnikový, náhradní byt i z bytového fondu, s nímž hospodaří, pokud budou mít takový byt k dispozici.

Mám za to, že bude třeba věnovat zvláštní pozornost převodům bytového majetku, dosud spravovaného národními výbory nebo jejich organizacemi, do správy podnikové sféry. Podtrhuji, že musí být dána záruka dobré správy a údržby takového bytového majetku, a že tedy nemůže jít o pouhé formální převody z jedné organizace na druhou.

Závažným bodem je stanovení podmínky pro zápis uchazečů o byty, s nimiž hospodaří národní výbor, v tom, že žadatel si nemůže svojí bytovou potřebu hradit z vlastních zdrojů.

Podle výsledků diskuse ve výborech Národního shromáždění jsem toho názoru, že k této otázce nelze dávat závazné směrnice z centra a vázat tak místní národní výbory při jejich rozhodování, poněvadž při aplikaci takových směrnic by to nutně vedlo i k tvrdostem a k rozhodnutím, které zákon nemá v úmyslu. Je nutno počítat i s tím, že při provádění zákona budou rozdíly diktovány místními podmínkami a lze předpokládat, že v praxi se pravděpodobně budou uplatňovat zásady, které stanoví okresní národní výbory v dohodě s okresní odborovou radou. Předpokládám, že je možné stanovit ústředně pro všechny národní výbory pouze obecné znaky.

Nová opatření o zápisu do seznamu uchazečů o byt budou samozřejmě platit pro nové zápisy prováděné po účinnosti zákona a nebudou se plně vztahovat na občany, jejichž ubytování je v obci nutné ve společenském zájmu. Jsou to například učitelé, lékaři apod.

Soudružky a soudruzi poslanci, domnívám se, že v předloženém návrhu zákona je třeba kladně hodnotit opatření, která rozšiřují práva vlastníků rodinných domků. Návrh vychází především z možnosti urychlit řešení zejména těch případů, kdy vlastníci rodinných domků mají náhradní byty, avšak nájemníci odmítají se do nich dobrovolně nastěhovat třeba jen proto, že náhradní byt je stejně velký jako jejich dosavadní (přeplněný) byt nebo že byt, který dává vlastník rodinného domku k dispozici místnímu národnímu výboru, není dosud volný. Návrh zákona umožňuje místnímu národnímu výboru přidělit malý byt i takovému uživateli bytu v rodinném domku, který jej má uvolnit a má předpoklad uspokojit si v dohledné době bytovou potřebu z vlastních zdrojů.

Dochází ke změně, podle niž se prodlužuje lhůta z 15 dnů na 3 měsíce pro nastěhování do rodinného domku. Dosavadní 15denní lhůta se ukázala příliš krátká, uváží-li se, že v domku musí být často provedeny různé adaptace apod.

Možnost výběru nájemníků ze seznamu uchazečů a všechna další opatření jsou pro vlastníky rodinných domků krokem vpřed a při dobré organizátorské práci národních výborů se může podařit zlepšit dosavadní nežádoucí stav.

V této souvislosti bych chtěl upozornit i na ustanovení o některých soukromých obytných domech, která v žádném případě však v důsledku ustanovení tohoto zákona neztrácejí svůj charakter, to znamená, že se nestávají rodinnými domky. Jejich vlastníkům se dává možnost nastěhovat se do uvolněných bytů nebo v nich ubytovat své blízké příbuzné. Je i správné, že místní národní výbory musí podle návrhu zákona rozhodnout, že obytný soukromý dům plní účel rodinného domku, jde-li o domy ve vlastnictví účastníků národního boje za osvobození nebo pozůstalých po nich, které jim byly přiděleny z konfiskovaného majetku jako rodinné domky.

Návrh zákona vychází ze stávajících možností našeho bytového hospodářství. V žádném případě nemůže tato novela zákona o hospodaření s byty vyřešit bytový problém v našem státě, neboť ten lze řešit cílevědomou výstavbou obytných domů za nejširší účasti všeho našeho obyvatelstva. Přijetí předložené osnovy zákona bude znamenat pouze prvý krok celého komplexního řešení problému bytové výstavby v našem státě.

Jmenované výbory Národního shromáždění doporučují ve své společné zprávě plenárnímu zasedání NS tyto změny v textaci vládního vrhu:

1. V čl. l § 1 odst. 2 ve druhém řádku nahradit slova "zásad státní bytové politiky" slovy "tohoto zákona".

2. V čl. l § 5 odst. 1 ve třetím řádku vypustit slova "místní národní výbory".

3. V či. l § 6 odst. 1 upravit takto:

"(¹) Místní národní výbor vede místní seznam uchazečů o byt. Do seznamu zapíše uchazeče, kteří nemají v obci vlastní byt nebo bydlí v bytě zdravotně závadném (§ 64) nebo zdravotně nevhodném (§ 65) a kteří, pokud nejde o řešení potřeb ve společenském zájmu (§ 2), nemohou prokazatelně uspokojit svou bytovou potřebu z vlastních zdrojů. Při posuzování této uchazečovy možnosti se místní národní výbor řídi zásadami, které stanoví okresní národní výbor v dohodě s okresní odborovou radou; v hlavním městě Praze stanoví tyto zásady Národní výbor hlavního města Prahy. v dohodě s Pražskou odborovou radou."

1. V čl. l § 12 odst. 2 nahradit ve čtvrtém řádku slovo "nízkými" slovem "nižšími".

2. V čl. I § 23a označit jako § 24.

3. § 24 zákona o hospodaření s byty označit jako § 25.

4. V čl. I § 30 upravit takto:

(¹) Výměnu bytu, s nímž hospodaří místní národní výbor (§ 2 ), schvaluje místní národní výbor. Jsou-li byty, jež mají být vyměněny, v různých obcích, schvalují výměnu místní národní výbory v těchto obcích.

(²) Jde-li o byt v domě lidového bytového družstva nebo o byt v rodinném domku, může místní národní výbor schválit výměnu jen tehdy, souhlasí-li s ní lidové bytové družstvo, popřípadě vlastník rodinného domku."

8. V čl. i § 34 upravit odst. 1 takto:

"(¹) Uživatel bytu může přenechat část svého bytu k bydlení jinému občanovi. Část bytu podnikového, bytu služebního, bytu ministerstva vnitra, bytu v domě lidového bytového družstva a bytu v rodinném domku může uživatel bytu přenechat k bydlení jen se souhlasem organizace hospodařící s těmito byty, popřípadě orgánu ministerstva vnitra nebo vlastníka rodinného domku."

9. V čl. I v § 38 nově navrhovaná písm. d) a písm. e) označit jako písm. c) a písm. d. a písm. c) zákona o hospodaření s byty označit jako písm. e).

10. V čl. I doplnit pod § 40 nadpis tohoto znění: "Zrušení práva užívat byt ve prospěch vlastníka rodinného domku."

11. V čl. I upravit § 42 takto:

U odvolání proti rozhodnutí a zrušení práva užívat byt nelze vyloučit odkladný účinek. Lze jej však vyloučit u odvolání proti příkazu k vystěhování z bytu, do něhož se jeho uživatel nastěhoval bez rozhodnutí místního národního výboru nebo jiného příslušného orgánu."

12. V čl. I § 44 v sedmém řádku nahradit slovo "zaměstnancem" slovem "pracovníkem" .

13. V čl. I § 53 odst. 1 upravit písm. e) takto:

"e) dřívějšímu vlastníku rodinného domku nebo bytu v osobním vlastnictví, který k němu převedl vlastnictví na jiného, aniž si smluvně dohodl právo byt nebo část bytu v něm dále využívat, a který je povinen se z tohoto důvodu z bytu vystěhovat;"

Písm. f) v tomto odstavci vypustit a dosavadní písm. g) a h) označit jako písm. f) a g).

14. V čl. I § 53 odst. 2 ve druhém řádku vypustit citaci písm. g).

15. V čl. l v § 60a v šestém řádku nahradit slova "ve smyslu" slovem "podle" a za slova "tohoto zákona" doplnit v závorce § 24 a § 39 odst. 3 písm. d). V devátém řádku doplnit za slovy "za osvobození" slova "nebo pozůstalých po nich" a v desátém řádku vypustit slovo "jim".

16. V čl. II bod 4 v devátém řádku vypustit slovo "jen" a dále vypustit v osmnáctém a devatenáctém řádku slova v § 30 z odst. 2 "o podnikový byt nebo", dále "organizace hospodařící s podnikovým bytem nebo",".

17. V čl. IV v prvním řádku vypustit písm. f). Ve třetím řádku nahradit slova "po 1. lednu 1968" slovy "po 1. dubnu 1968".

18. Čl. VII upravit takto: "Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1968."

Vážené soudružky a soudruzi,

doporučuji plenárnímu zasedání Národního shromáždění, aby předložený vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 41/ 1964 o hospodaření s byty, byl přijat s uvedenými změnami, aby tato právní norma pomohla zlepšit situaci v našem bytovém hospodářství. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Jiránkovi. Do rozpravy jsou přihlášeni poslankyně Kotlebová, poslanec Manďák, poslanec Šubrt a poslanec Hečko. Dávám slovo poslankyni Kotlebové.

Posl. Kotlebová: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky a súdruhovia poslanci, vážení hostia!

Dovoľte mi, aby som tlmočila názor na predložený návrh zákona, ktorým sa mení a doplňuje zákon o hospodárení s bytmi.

Pri prerokúvaní v zdravotníckom výbore nám okrem iného šlo o tiež o to, aby v ňom bol vyjadrený aj sociálny aspekt, pretože s budovaním socialistickej spoločnosti nie sme ešte tak ďaleko, aby sme mohli tento aspekt v našom živote už celkom opomenúť. A pretože bytová politika, hospodárenie s bytmi má priamu súvislosť so životnou úrovňou mnohých rodín, aj keď na druhej strane nám je jasné, že výstavba bytov sa musí diať z veľkej väčšiny na základe vlastnej, družstevnej a podnikovej výstavby. Môžeme konštatovať, že sociálny aspekt je v zákone vyjadrený, a síce v ustanovení § 2: byty, s ktorými hospodária národné výbory, sú určené najmä pre rodiny s nižšími príjmami, väčším počtom detí atď.

Ďalší dôvod, prečo sme sa v zdravotníckom výbore o tento zákon zaujímali, bol námet, ktorý vyplynul z nášho májového rokovania o niektorých sociálnych a ekonomických problémoch dnešnej mladej generácie. Zistili sme, a to vlastnými prieskumami, ako aj zo správy zástupcu Štátnej populačnej komisie, že bytový problém je problém číslo jedna mladej generácie vstupujúcej do manželstva, a teda aj najvážnejšia prekážka nášho populačného vývoja, krivka ktorého - ako všetci vieme - je neradostná.

O bytovom probléme hovorilo ostatne včera aj dnes mnoho poslancov v súvislosti s prerokúvaním rozpočtu. Mladí ľudia, keď začínajú manželstvo, obyčajne oba pracujú, nepatria teda hne ď spočiatku do kategórie osôb s nižšími príjmami, ani nemajú hneď väčší počet detí, aby sa na nich vzťahoval príslušný paragraf bytového zákona, a nemajú nárok na byt, s ktorým hospodári NV. Vieme však, že akonáhle dieťa príde, rýchle klesá v mladých rodinách príjem na osobu; avšak ani vtedy nebudú mať nárok na byt nedružstevný, pretože ešte stále nemajú väčší počet detí. A my bohužiaľ vieme, že väčšinou zostanú mladí manželia pri tomto jednom dieťati, pretože na viac detí nemajú odvahu, nakoľko väčšinou bývajú u rodičov, a polovica týchto mladých manželstiev je predurčená (podľa doterajšej štatistiky) na rozvod.