Vieme, že tento zákon upravuje len hospodárenie s bytmi a že nerieši bytovú výstavbu u nás, tým menej potom bytovú výstavbu pre mladých ľudí. Čo teda máme robiť, alebo lepšie, čo majú robiť mladí ľudia, aby sa dostali z tohto začarovaného kruhu, keď perspektíva na vlastný byt neni alebo len veľmi vzdialená?

Podľa nášho názoru sme zanedbali propagáciu sporenia mladých ľudí za účelom založenia rodiny, ktoré pripomenul aj súdruh minister vo svojom úvodnom slove, a nepripravili pre to reálne podmienky a organizačné zabezpečenie. Teraz sme sa však dozvedeli, že Štátna sporiteľňa s radom ostatných orgánov, ako je ČSM, ROH a ďalšie, pripravila konkrétny návrh na účelové sporenie mládeže, t.j. na založenie rodiny. Nemôžeme zabiehať do podrobností, ale ako sme sa dozvedeli, jeho forma má byť pre mladých ľudí dostatočne atraktívna, pretože bude napr. doplňovaná určitou možnosťou zvýšiť vklad každoročným zlosovaním a časť sporivcov, ktorá bude mať záujem o byt bude mať a z 3-5 rokov aj reálnu možnosť tento byt získať. V súčasnosti väčšina mladých ľudí túto možnosť nemá, pretože u mladých manželov vstup do družstva je nielen záležitosťou 8-10 rokov, ale aj vklad a splátky sú pre mladých manželov - pokiaľ im nepomôžu rodičia - značnou hospodárskou záťažou. Myslím, že aj z výchovného hľadiska by tento zvláštny druh sporenia bol pre mladých ľudí veľmi žiadúci, pretože mladý človek sa naučí lepšie hospodáriť a viac si vážiť peňazí.

Želali by sme si, aby dobre započaté rokovanie o tomto druhu sporenia mladých ľudí, ktoré úzko súvisí s otázkou založenia rodiny, bývania, a je teda z hľadiska populačného veľmi významné, boli čo najskôr dovedené do konca a aby sa čo najskôr realizovali. Československý sväz mládeže by sa mal stať "zapáleným" organizátorom tohto sporenia mladých ľudí. Viem, že toto sporenie síce nevyrieši úplne bytový problém pre mladých ľudí, ale iste značne pomôže a azda aj zachráni mnoho mladých manželstiev a pomôže zvýšiť populáciu.

S otázkou bývania mladých súvisí aj otázka bývania starých ľudí. Dávam v úvahu, či by sme konečne i my v bytovej výstavbe nemali ísť progresívnou cestou mnohých vyspelých štátov a stavať malé, vhodne upravené byty pre starých manželov. Tým by sa vyriešili hneď dve veci: uvoľnenie často priestorných bytov pre rodiny s deťmi a súčasne by sme dali starým ľudom pocit, že ich nechceme vyraďovať a sústreďovať do vzdialených a väčšinou nevyhovujúcich domovov dôchodcov, ale že dožijú svoj život uprostred spoločnosti a dokonca by mohli pomáhať aj mladým napr. v starostlivosti o deti zamestnaných matiek.

To by však chcelo trochu premýšľania pri projektovaní sídlisk a rátať v obytných blokoch aj s jedným blokom malých bytov pre starých ľudí.

Starostlivosť o mladé manželstvá a zabezpečenie kľudnej a spokojnej staroby po všetkých stránkach, to by malo byť jednou zo zásad našej sociálnej politiky, o ktorej tu dnes hovorila s. Procházková.

Som si vedomá toho, že to síce priamo so znením zákona nesúvisí, ale pokladala som za svoju povinnosť tlmočiť tento názor, o ktorom sme rokovali v Zdravotníckom výbore NZ. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Kotlebová, promluví posl. Manďák.

Posl. Manďák: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci i Návrh novely zákona celkovou situaci na bytové frontě v oblasti hospodaření s byty zpřísňuje a já se domnívám, že to je naprosto správné. Počítá také např. s tím, že člověk, který vlastní rodinný domek a prodá tento domek, nemůže si činit právo, nemůže požadovat byt od národního výboru. Takovýmto způsobem řeší zákon situaci, která vznikla tím, že občan prodal takto záměrně rodinný domek. Pokládám to za správné, poněvadž se jedná většinou o akty spekulace.

Stejně tak se však domnívám, že bychom se měli podívat i do jiných úseků naší bytové politiky, které nám naznačují, že tam není zdaleka všechno v pořádku a že by mohlo docházet k tomu, že podporujeme takové živly a elementy, takovou nepatrnou část našeho obyvatelstva, která by nezaslouženě přicházela k výhodám na účet pořádných a poctivých. Proto, když zdravotní výbor projednal otázku novely zákona o hospodaření s byty, schválil některé doplňující návrhy k předloženému zákonu. Tyto návrhy spočívaly v tomto:

Náhradní byt podle tohoto doplňku nemusí být (aby bylo správně rozuměno, tzn., že mají být okolnosti zváženy) poskytnut tomu, komu bylo zrušeno právo na užívání bytu pro hrubé a opakované porušování domovního řádu.

Víte, že v poslední době vycházejí domovní řády a otázka je, jestli budou pouze deklaraci anebo to budou určité právní normy pro všechny občany bezpodmínečně závazné. Jde o taková ustanovení domovního řádu, jako je soustavné poškozování bytu, poškozování domu nebo jeho okolí a příslušenství, vyvolávání rvaček, ohrožování ostatních občanů, ohrožování nebo vyhrožování správcům nebo vlastníkům domu, terorizování obyvatel, provádění prostituce, přeměna bytu v řemeslnickou dílnu atd. To je první návrh.

Druhý doplněk spočívá v tom, že náhradní byt nemusí být poskytnut tomu, kdo získal byt předstíráním, že bude vykonávat domovnické práce, anebo tomu, kdo je přestal vykonávat, ač pro to nebyly závažné důvody. Domnívám se, že vedle řádného placení nájemného představují tyto podmínky domovního řádu minimum směřující k ochraně společenského vlastnictví a národního majetku.

Jsou správné také z hlediska výchovného, jsou správné z hlediska ochrany práv občanů řádně plnících své povinnosti.

Aby nedošlo k nedorozumění, zdůraznil jsem, kladu důraz na slovo nemusí, tzn., že národní výbor vždycky má zvažovat okolnosti, jde-li o soudní zrušení práva na užívání bytu, zda jsou okolnosti, které svědčí pro nějaké jiné rozhodnutí. Dnes se vytvořila taková situace, že mnozí lidé, nesprávně si počínající v domě, se domnívají, že si mohou dělat co chtějí a že jejich činy z hlediska práva nabýt nový byt a náhradní byt jsou nepostižitelné. Slyšel jsem takovou argumentaci, že je možno takovému ničiteli a ohrožovateli občanského soužití dát náhradní byt, menší byt a horši. Ale je třeba, abychom si položili otázku v tomto nejvyšším orgánu státní moci: je snad přípustné, aby v těchto bytech podřadnějších a méně hodnotných nebyl dodržován domovní řád a zákonný pořádek? Domnívám se, že musí být dodržován bezpodmínečně všude. Jsem přesvědčen, že tento zákonný tlak se u normálně myslících lidí nemine účinkem. Jsem rovněž toho názoru, že řešení palčivosti této otázky ve spojitosti s udržováním nově vybudovaných bytů státní, podnikové i družstevní výstavby neoslábne, naopak, stane se ještě naléhavější. Mám na mysli otázku dohledu, kontroly a udržování velkých činžáků, právě prostřednictvím domovníků, protože víme, jak tento fond často chátrá ne proto, že by chátral samo sebou, ale tím, že se o to někdo přičinil.

Doporučuji tyto doplňující návrhy včlenit do zákona. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Manďákovi. Promluví poslanec Šubrt.

Posl. Šubrt: Soudružky a soudruzi poslanci, v usnesení XIII. sjezdu KSČ o dalším rozvoji životní úrovně je zdůrazněna zásada posilovat takové kvalitativní změny v uspokojování potřeb, které budou vytvářet předpoklady k rozvoji socialistického životního stylu. Kvalitativní změny v životním prostředí se týkají také rekreace jako součásti preventivní péče o zdraví člověka.

XIII. sjezd obzvláště hodnotil význam rekreace, protože stav a prostředí našich měst a velkých průmyslových aglomerací vyžadují zajištění kapacit pro rekreaci jejich obyvatel. Odstranění tohoto stavu je dlouhodobý proces, který bude klást mimořádné nároky z hlediska investičních a výrobních nákladů. Na druhé straně jsou u obyvatelstva velké rezervy, které je ochotno je vynaložit na řešení svých rekreačních potřeb individuální cestou, tj. vlastními náklady a prací s minimálními nároky na materiál. Tuto oprávněnou snahu je třeba podchytit, sladit v souladu se všemi požadavky a potřebami společnosti především ve sféře urbanismu a využit pro plánovité vytváření podmínek formování socialistického životního stylu jako výrazu nejširšího pojetí péče o rozvoj osobnosti a udržování soudržnosti rodiny.

Pro plánovité vytváření podmínek máme již nejenom bohaté zkušenosti na úseku rekreace a cestovního ruchu, ale také řadu vědeckotechnických podkladů schválených vládou, které tento rozvoj usměrňují. Jde např. o vládní usnesení o rekreaci, vládní usnesení o rozvoji zahraničního cestovního ruchu a o realizaci rajonizace cestovního ruchu v ČSSR.

V rámci připravované změny územní struktury osídlení byl vypracován rozbor dosavadní struktury. Z jeho vyhodnocení vyplynulo, že máme na území našeho státu řadu obcí, ve kterých je rozsáhlý fond nevyužitých objektů vhodných pro celoroční rekreaci rodin. Jde zejména o obce, které pro příští přestavbu osídlení jsou označeny jako nerozvojové obce. V nich lze bývalý bytový fond a nevyužité hospodářské objekty výhodně adaptovat na rekreační objekty a volná stavební místa využit k výstavbě nových rekreačních domků. Tímto postupem lze nejenom využít stávající fond, ale zároveň vytvořit z takových vesnic oblasti cestovního ruchu s převážnou rekreační funkcí. Zároveň se tím podstatně sníží zájem o výstavbu chat ve volném terénu, jehož důsledky jsou všeobecně známy jako rozpor s ochranou krajiny, zabíráním zemědělské a lesní půdy, nehledě k úsporám, kterých lze docílit využitím stávajících inženýrských sítí, základní vybavenosti a ve službách.

Tento postup vyplývá ze zkušenosti minulých let, kdy např. v roce 1958 muselo být demolováno na 17 000 objektů převážně v pohraničí pro zchátralý stav. Řada těchto objektů mohla být využita právě pro rekreaci.

Podobná situace by se mohla opakovat i ve vnitrozemí. Mohlo by docházet k takovým případům především tam, kde se obyvatelstvo malých obcí v důsledku přiblížení se k místu zaměstnání stěhuje do sídelních středisek, která mají jasnou rozvojovou tendenci. Takové jevy již existují.

Všeobecně je oprávněně kritizována nadměrná výstavba chat převážně na pozemcích, které by jinak patřily do zemědělského nebo lesního půdního fondu, hlavně proto, že ve své koncentraci maří vlastní účel rekreace a kazí ráz krajiny. Prakticky dochází k vytváření nových "sídlišť", které je obvykle bolestným zásahem do přírody a vyvolává řadu dalších obtíží a rozporů, např. v kapacitě a zajišťování služeb ve stávajícím osídlení. Výstavba rekreačních objektů tohoto druhu je v přímém rozporu s usnesením XIII. sjezdu o tvorbě životního prostředí.

Využití volných objektů v nerozvojových obcích by pomohlo řešit nejen otázku potřeby individuální pobytové rekreace. Adaptacemi a výstavbou rekreačních domků se uvolní automaticky investiční kapacity - finanční i materiálové, stávající i plánované - které by bylo možno využit v daleko větší míře než dosud pro další rozvoj rekreace zahraničních turistů, o jehož devizovém efektu není pochyb.

Jestliže vycházíme ze současné tendence uvolnit Všechny stávající lůžkové kapacity budované nebo použitelné pro cestovní ruch a rekreaci, vidíme, že je nezbytně nutné učinit hmotná opatření, aby všechny stávající rekreační objekty byly navráceny svému účelu, zejména jsou-li umístěny v rekreačních oblastech.

Urychlené řešení této otázky má velký ekonomický význam, a to nejen z důvodů značného hospodářského i devizového přínosu, ale i z hlediska zdravotního. Přehlížení významu rekreace obyvatelstva by se mohlo projevovat i ve zvýšených nákladech na zdravotní péči.

Soudružky a soudruzi poslanci, moje poznámka nesměřuje k tomu, aby se uvedené otázky dalšího plánovitého rozvoje rekreace řešily v předloženém návrhu zákona, ale v rámci činnosti příslušných resortů a orgánů. Jde o problematiku, která úzce souvisí i s kvalitativním rozvojem bydlení a života socialistického člověka. Proto se předložená osnova správně dotýká také otázky rekreačních domků a jejich využití. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Šubrtovi. Promluví posl. Hečko.

Posl. Hečko: Soudružky a soudruzi poslanci, vzhledem k časové tísni, ve které se nacházíme, omezím svůj diskusní příspěvek pouze na některé otázky a několik velmi krátkých poznámek.

Mám otázku na ministra vnitra s. Kudrnu, případně na zpravodaje, který se zúčastnil projednávání návrhu zákona ve výborech NS: zda lze považovat za dosti účinné ustanovení - jde zejména o § 23 návrhu zákona, který má umožnit vlastníkům nastěhování do jejich rodinného domku. Jsou o tom některé pochybnosti.

Dnešní zákon, soudružky a soudruzi poslanci, - mnozí s tím budete jistě souhlasit - nevyhovuje, i když je v něm ustanovení, že národní výbor je povinen umožnit vlastníku rodinného domku nastěhovat se a bydlet ve vlastním domku.

V praxi se setkáváme s úplně krkolomnými případy. Uživatel bytu prakticky uvolní byt jen tehdy, když si to přeje - a on si to zpravidla nepřeje, protože bydlet v rodinném domku bývá výhodné hlavně pro toho, kdo ho užívá, a protože je to také velmi laciné; není to však výhodné pro vlastníka rodinného domku.

Já uvedu z mnohých aspoň jeden kratičký příklad: národní výbor v Praze 10 se opírá o zákon č. 41 z roku 1964, který je dosud platný a považuje za správné, že vlastník rodinného domku obývá se sedmičlennou rodinou dva pokoje o ploše 35 m² - trvá to už léta letoucí - a stejnou plochu ve stejném domku obývá jiný uživatel, tedy také dva obytné pokoje a jsou tam dva členové rodiny. Oněch je tedy 7 a tito jsou dva. Jak jsem již řekl, národní výbor to považuje za správné a odmítá tvrzení, že 35 m² mimo kuchyně pro dva lidi je nadměrná plocha, protože se ustanovení o nadměrném bytu nevztahuje na rodinné domky. Není to také byt, který by mohl být zařazen do prvé kategorie, jak obyčejně u rodinných domků bývá, kde je nižší kategorie než první. V témž výměru zmíněný národní výbor tvrdí, že je správné, když zmíněný uživatel dvoupokojového bytu platí za užívání částku, která nekryje - jak se ve výměru píše - náklady na udržování domku. Všechno to opírá o dosud platný zákon. Žádosti nevyhovuje a nemůže vyhovět.

Soudružky a soudruzi, toto už trvá léta. Podobných příkladů se nabízí v praktickém životě mnoho a zpravidla vždy je brán zřetel a poskytována ochrana uživateli bytu proti vlastníkovi rodinného domku, tedy uživatel, nikoliv vlastník, bez ohledu na to, že mnohdy tento uživatel je lépe situován než vlastník. Vypadá to tak, jakoby se proti vlastníkovi rodinného domku mělo postupovat přísněji, poněvadž je majetný, a kdo byt, je nemajetný. Pravda bývá velmi často opačná. To není ani logické, ani pochopitelné. Vše toto dosud platný zákon nejen toleruje, nýbrž i dovoluje.

Nový zákon počítá s rozšířením práva pro vlastníky rodinných domků, pokud jde o užívání bytu, ale zároveň jsou pochybnosti o tom, zdali toto ustanovení je dostatečné. Zdá se, že novelizovaný zákon je výhodnější pro uživatele a jen slovně je tu vlastník poněkud přikrášlen, ale ve skutečnosti zde nic podstatného nemění. Slovně je to tam hezčí, ale ve skutečnosti se zdá, že k žádné změně nedochází.

Prosil bych, soudruzi, kdybyste zaujali k tomu stanovisko a vysvětlili to. Dále mi není také jasné, proč rodinné domky postavené po 1. dubnu - původně bylo navrženo po 1. květnu t. r. - mají být vyňaty z práva přidělování národních výborů. Proč mají být rodinné domky takto rozškatulkovány. Na rodinné domky postavené do letošního roku se vztahuje jiná norma a na nově postavené také jiná norma. Připadá mi to tak, jakoby to mělo být ve škatulkách.

Myslím, že je nám jasné - a nechceme o tom diskutovat - že žádný zákon nemůže vyřešit bytový problém. To také není jeho poslání. Když byty nejsou, nemůže tuto otázku vyřešit zákon. Ale zákon by měl zajišťovat maximálně dobré a spravedlivé hospodaření s těmi byty, které k dispozici jsou.

K ostatním ustanovením zákona nemám žádné připomínky, domnívám se, že jsou dobré a že je třeba je podporovat. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Přihlásil se posl. Kučera Bohumil.

Posl. dr. Bohuslav Kučera: Soudružky a soudruzi poslanci! Chtěl bych učinit poznámku k návrhu s. posl. Manďáka. Chtěl bych konstatovat, že výbor ústavně právní a výbor pro národní výbory se na své společné schůzi tímto námětem zabývaly, ale že ho odmítly vzhledem k tomu, že tento námět nese v sobě řadu vážných problémů.