Oba vládní návrhy vycházejí z historického faktu, že Bratislava je hlavním městem Slovenska. K zákonným úpravám vedou podobné motivy, které vedly k zákonné úpravě pravomoci Národního výboru hlavního města Prahy; stejné motivy přivádějí nás i k úpravě postavení Národního výboru města Bratislavy.

Ze své politické praxe v Praze mohu posoudit odůvodněnost tvrzení, že Národní výbor města Bratislavy se nutně musí zabývat problematikou, která v mnohém přesahuje rámec jiných městských národních výborů, např v sídlech krajů. Vzniká zde potřeba koordinovat zájmy města a jeho složitého organismu se záměry instituci centrálního, celostátního i celoslovenského působení.

Bratislava je přece dnes třistatisícovým centrem, sídlem Slovenské národní rady, ústředního výboru Komunistické strany Slovenska, významným ekonomickým, kulturním i mezinárodním centrem Slovenska i republiky. Například podíl zaměstnanosti v odvětví chemického průmyslu představuje 11 % v ČSSR a 45,9 % na Slovensku. V produkci výrobků chemie tvoří podíl Bratislavy 12 % celkové výroby v ČSSR. Bratislavský přistav a dunajská vodní cesta mají zásadní celostátní ekonomický význam. Bratislava je dnes vědeckým a kulturním centrem Slovenska, vědecká i pedagogická činnost bratislavských vědeckých ústavů, především Slovenské akademie věd a vysokých škol, se významně podílí i na úspěších celé naší československé vědy. V Bratislavě je 18 000 vysokoškoláků, tedy větší polovina všech posluchačů vysokých škol na Slovensku.

I když posuzujeme otázku z hlediska mezinárodních styků a turistického ruchu, je jasné, že Bratislava se stává dalším propouštěcím hrdlem, kterým proudí mezinárodní styky a turistický ruch nejen na Slovensko, ale i do celé naší republiky.

Je proto pochopitelné, že základní otázky rozvoje hlavního města Slovenska musí být řešeny v přímé součinnosti s vládou republiky, popřípadě se Slovenskou národní radou.

Západoslovenský KNV, který doposud řídil přímo Národní výbor města Bratislavy, nemohl věcně splnit především úlohu nutné centrální slovenské koordinace. Nadto jde o krajský národní výbor, který řídí územně největší kraj republiky s rozsáhlou průmyslovou a zemědělskou problematikou.

Považuji proto za racionální nově navrhovanou podřízenost a zvýšení pravomoci Národního výboru města Bratislavy.

Mezi Prahou a Bratislavou se rozvíjejí vztahy soudružské spolupráce a chtěli bychom tyto vztahy dále podporovat. Hlavní město Slovenska a jeho mládež má už tradiční družbu s mládeží Prahy. Ve vzájemných vztazích se projevuje i významná ekonomická pomoc; stavební podniky Bratislavy budují v Praze jedno vzorné sídliště.

Nechci už ani hovořit o rozsáhlé výměně v kulturní a sportovní oblasti. Budu pro oba vládní návrhy hlasovat. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Vaculíkovi. Promluví posl. Němec.

Posl. dr. Němec: Soudruhu presidente, soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi!

Smysl ústavního zákona, který nám byl pod tiskem 161 předložen, je založit bratislavskému národnímu výboru práva, která odpovídají právům, jež mají krajské národní výbory a jež má Národní výbor hlavního města Prahy.

Druhý zákon, předložený jako tisk 162, upravuje pak některé logické důsledky, které za předpokladu, že první návrh bude schválen, je třeba upravit. Je to tedy konstitutivní charakter obou zákonů, které zakládají určitá práva, a které tedy zvýhodňuji bratislavský národní výbor proti současné praxi.

Ovšem současně s tím se do naší ústavy v doplňku § 91 dostává pojem hlavní město Slovenska. Plně souhlasím s poslancem Hladkým, že se tím splňuje jenom to, co je zakořeněno v našem lidu a v našich národech, a vyvozuji tedy, že tento termín má jenom deklarativní charakter, stejně jako bude mít deklarativní charakter v zákoně Slovenské národní rady, který se má v důsledku této změny ústavy připravit. Potvrzuje danou skutečnost, že Bratislava se stala hlavním městem území, na němž žije staletí slovenský národ. Někteří soudruzi poslanci se zde zmínili o historických dobách, o tom, jak se tvořil tento pojem Bratislavy jako centra slovenského národního života.

Dovolte, abych připomenul ještě dvě období: je to v prvé řadě předhistorické období, kdy již sídlišti na tomto území procházely stezky, které spojovaly alpské země a Karpatskou kotlinu, a stezky, které spojovaly pobřeží Baltu a pobřeží jadranu nebo území, kterým kdysi probíhaly obranné valy Římské říše tzv. Limes Romanus, který zde dělil antické země, země antické kultury od zemí severních barbarů. Je to konečně místo, kde se stýká Francká říše s Velkou Moravou, kde byly postaveny významné pevnostní jednotky na Francké straně Heimburg a na velkomoravské straně Děvín a knížecí Braslavův hrad. Ale myslím, že je třeba připomenout ještě dobu 18. a 19. století, dobu národního obrození na Slovensku a zejména dobu, kdy se bojovalo o slovenský spisovný jazyk, která právě v úloze Bratislavy hrála svou mimořádnou úlohu. V roce 1842 vyšel Hurbanův literární slovník Nitra, který uvádí ve svém textu, že byl vydán "W Břetislawě nad Dunajom". V roce 1845 1. klasňa (1. ledna) vycházejí "Slovenskje Národňje novini", první slovenský politický časopis s literární přílohou "Orol Tatier". Zkrátka a dobře je to právě toto období, kdy na jedné straně Bernolákovo hnutí bojuje za uznání slovenského národního jazyka a kdy zejména je formulován politický a kulturní program Slováků zásluhou národně uvědomělé generace Štúrovců, vyšlých z bratislavského evangelického lycea.

Chtěl bych připomenout, že právě po vydání Josefova patentu se Bratislava stala centrem evangelické publikační činnosti, která daleko přesáhla hranice Slovenska a která ovlivňovala život a boj za splnění reformačního patentu také v Čechách. Jsou historické doklady o tom, že katoličtí kněží ve svém protireformačním boji, zejména ve východních Čechách zabavovali bible, postily, biblické historie vydávané v 18. století evangelickou církvi právě v Bratislavě. A je třeba připomenout, že pro obrodu českého národa sehrála i svou úlohu. Bible kralická, vydaná s Weinmannovou rytinou 1787.

My ovšem nemůžeme přehlížet ani skutečnost, že to bylo revoluční dělnické hnutí, které ještě v období Rakousko-Uherska a také potom hrálo důležitou úlohu v tomto městě nad Dunajem, které se stalo, jak zde bylo podtrženo, politickým, hospodářským i kulturním centrem. A jestliže dnes jsme vzpomněli 20 let únorového výročí, připomeňme si i to, že na podzim v r. 1947 právě v Bratislavě probíhal sjezd rolnických komisí, sjezd závodní rad a že se tak svým způsobem staly určitou generální zkouškou i pro rozhodující srážku, k níž došlo potom v Praze.

Já, soudružky a soudruzi, nechci hovořit o důsledcích tohoto zákona. O tom hovořil soudruh Hladký, ale myslím si, že je třeba si uvědomit, že zákon zdaleka ještě nic neznamená, že je třeba usilovat zejména i o to, aby jeho litera byla uvedena v život. A tady bych chtěl konstatovat, že bratislavští občané, národní výbor a i vyšší orgány už předem pro literu tohoto zákona udělali hodně. Když byla u nás loni delegace Nejvyššího sovětu, měl jsem tu čest doprovázet sovětské poslance a konkrétně skupinu, která navštívila právě předsedu národního výboru, poslance soudruha Hladkého a mohl jsem s nimi slyšet výklad o tom, jak Bratislava vypadala, jakou má historii, jaká je dnes a jaká bude v budoucnosti. A nejenom výklad, ale současně také obrázky, které ukazovaly perspektivu rozvoje Bratislavy. Sovětští soudruzi se zájmem sledovali tento výklad a pokud tady soudruh Hladký kritizoval otázku útvaru hlavního architekta, mám pocit, že si to bratislavští vyřešili sami, protože si udělali předsedou NV právě soudruha Hladkého, který je architekt. (Smích, oživení v sále.)

Přitom bych chtěl říci, že nejde jen o státní zájem a jako Pražák závidím ten státní zájem, který až dosud Bratislavě byl věnován, protože si myslím, že je třeba i bratislavskému národnímu výboru a lidu tohoto města složit povinnou úctu. A myslím, soudruzi, že je třeba při této příležitosti vzpomenout také těch, kteří leží na tom velkém pohřebišti nahoře nad Bratislavou, sovětských vojáků, jejich velkého válečného umění, kteří tak jako v jiných městech i tady dovedli obchvatem zachránit nám Bratislavu, aby mohla růst do té dnešní i budoucí krásy.

Soudružky a soudruzi, neměl jsem příležitost zúčastnit se jednání na ústavně právním výboru. Mně se termín, který je navržen v ústavním zákonu, Národní výbor města Bratislavy nelíbí, jsem toho názoru, že věci je třeba nazývat pravým jménem a že je třeba každému dát to, co mu patří. Jsem toho názoru, že v obou zákonech byl měl být tento národní výbor nazván "Národní výbor hlavního města Slovenska, Bratislavy". Předkládám proto pozměňovací návrh ve smyslu § 10, odst.- 4 zákona o jednacím a pracovním řádu Národního shromáždění. V rozhovorech, které jsem měl s řadou soudruhů, setkal jsem se jenom s jedním argumentem, že to je název příliš dlouhý. Jako právník nemohu s takovým argumentem souhlasit, a myslím, že by bylo na místě, abychom tedy národní výbor nazvali tak, jak má být nazván vzhledem k tradici města a ke skutečnosti, že je hlavním městem Slovenska.

Dovolte mi, soudružky a soudruzi, ještě jednu poznámku. Soudruh poslanec Pacner zde hovořil o změnách naší ústavy. je to již druhá změna. My jsme ústavu přijali v roce 1960 po velké všenárodní diskusi jako ústavu velmi progresívní, jako ústavu, která vyjadřovala vítězství socialistických výrobních vztahů v naší republice. Ale život se vyvíjí dál, společnost se mění a mění se i vztahy, které se vytvářejí mezi jednotlivými třídami, mezi národy a vůbec v celé naší společnosti. A jestliže jsme dovedli změnit ústavu, protože k území hlavního města Prahy se připojilo 22 obcí, pak myslím, že je na čase, abychom se vůbec zamysleli nad správností některých článků v dnešní době platné ústavy, zejména hl. VI. a abychom prověřili v diskusích v předsednictvu NS i v jednotlivých výborech vhodnost některých ustanovení a nebáli se je změnit.

Tyto myšlenky jsou konec konců vyjádřeny v rezoluci lednového pléna ÚV KSČ. Domnívám se však, že právě ve smyslu této rezoluce nic nebrání tomu, aby Národní shromáždění jako vrcholný zákonodárný orgán iniciativně přistoupilo k diskusi a dávám návrh, abychom takové usnesení přijali.

Soudružky a soudruzi, končím tedy s tím, že budu pro oba dva zákony hlasovat, že však předkládám pozměňovací návrh, aby národní výbor se nazýval Národní výbor hlavního města Slovenska, Bratislavy, a předkládám návrh, abychom se usnesli zahájit v předsednictvu NS a ve výborech NS diskusi o jednotlivých článcích dnešní naší ústavy a iniciativně se tak chopili korektur, které život vyžaduje, které naše společnost potřebuje. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. dr. Němcovi. Promluví posl. dr. Kučera.

Posl. dr. Kučera: Soudružky a soudruzi poslanci, přihlásil jsem se na závěr diskuse jenom k několika krátkým poznámkám. Jsem totiž toho názoru, že oba návrhy zákonů byly velmi podrobně zdůvodněny jak ministrem vnitra s. Kudrnou, tak i zpravodajem posl. Garajem a i diskuse ukazuje, že jsme všichni jednotného názoru, že jsou to zákony správné a že je třeba je přijmout.

Moje první poznámka směřuje k tomu, že si myslím, že při této příležitosti je třeba podtrhnout skutečnost, že je nutno z našeho života odstraňovat všechno, co zbytečně jitří, co vytváří různé konfliktní situace a napětí, a i tady jsme cítili, že je třeba tuto otázku vyřešit.

Druhá poznámka se týká ústavního postavení hlavního města Slovenska, Bratislavy. Již dosavadní text ústavy sice vyjadřoval fakt, že Bratislava je sídlem Slovenské národní rady, ale pro její vlastní funkci jako hlavního města Slovenska nevytvářel dostatečné a potřebné předpoklady. Proto vtělení tohoto základního faktu do ústavy v článku 91 pokládám za velmi správné a domnívám se, ze tak se vytvářejí skutečně reálné podmínky pro to, aby zásadní problémy města mohly být řešeny a i jeho další komplexní vývoj mohl být zabezpečen.

V této souvislosti byla nadhozena přirozeně otázka změn naší ústavy. Domnívám se, že v našem NS jsme vždycky stáli na zásadě, že zákony mají odpovídat daným potřebám života a ze tudíž ani pokud jde o ústavu nelze vycházet z nějakého faktu, že je to neměnný dokument, nýbrž že je ho třeba přizpůsobovat daným potřebám. Domnívám se však, že tyto otázky je třeba vidět ještě v některých dalších souvislostech. Je třeba si uvědomit, že nejenom platí věci zapsané do ústavy, ale je třeba, aby se vytvářely reálné podmínky pro funkci institutů, s nimiž ústava počítá.

V této souvislosti bych chtěl zdůraznit, že my všichni pokládáme Národní frontu za přirozený základ spolupráce Čechů a Slováků i ostatních našich národností, že ji pokládáme za přirozený základ spolupráce politických stran s komunistickou stranou, za základ pro vytváření podmínek pro vyjadřování názorů a jejich sjednocování pod vedením KSČ. Domnívám se proto, že nejde jenom o otázku nějakých ústavních změn, ale o vytvoření reálných společenských podmínek pro uplatnění těch institucí, které v našem životě existují a které podle mého soudu právě v důsledku odkazu Února by měly a mohly sehrát ještě svoji plnou úlohu.

Třetí moje poznámka se týká postavení NV v Bratislavě a souvisí vlastně s tím, co jsem už řekl na začátku. Můžeme si totiž při této příležitosti položit otázku, zda je správné, že NS prakticky několik měsíců poté, co přijalo některé zákony, je opět mění. Je přirozené, že my poslanci nevidíme příliš rádi, jestliže se zákony příliš rychle a brzy mění, ale v této souvislost pokládám za správné, jestliže tyto zákony, byť šlo o zákony jenom několik měsíců platné, změníme, protože tím vytváříme skutečně podmínky pro to, aby vývoj mohl jít hladce kupředu.

Soudružky a soudruzi, chtěl bych vyjádřit i jménem poslanců Čs. strany socialistické těmto zákonům plnou podporu.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. dr. Kučerovi, dále promluví posl. Žiak.

Posl. Žiak: Vážený pán prezident, vážené Národné zhromaždenie, prihlásil som sa k slovu skutočne pod dojmom toho, čo som tu počul. Reč prednesenú na zdôvodnenie návrhu zákona ministrom vnútra s. Kudrnom i zpravodajská zpráva poslanca Garaja ma tak trošku prebudili a povedal som si, že je to nie hocijaký zákon, hocijaká zmena ústavy, ktorú robíme. A tak mi prišlo na um, že by i dnes pri tejto významnej zmene, ktorú robíme v súvislosti s článkom 91 ústavy a so zmenami zákonov, mohli na Slovensku spievať, a možno v celej republike, pieseň: Sväť, Slovensko, sväť. Pretože som ale počul tak srdečné slová zo strany našich milých českých súdruhov poslancov, keď hovoria, že pre nich je Slovensko druhým domovom a keď sa tak jednoznačne vyslovujú pre návrh zákona, chcel by som za túto pozornosť a za toto stanovisko zvlášť poďakovať. Chcel by som nadviazať na to, čo povedal prvý tajomník ÚV KSČ s. Dubček pred niekoľkými dňami na Staromestskom námestí v Prahe k širokej pražskej verejnosti i k všetkému nášmu ľudu. Boli to slová naozaj hlbokého uznania, predniesol slová svojej hlbokej lásky k Prahe ako k hlavnému mestu našej socialistickej republiky. Chcel by som podčiarknuť, že stanovisko, ktoré on vyjadril, je vecou srdca každého úprimného Slováka, ktorý túto Československú socialistickú republiku, tento štát dvoch rovnoprávnych národov Čechov a Slovákov, prirodzene za plnej slobody všetkých národností, miluje.

Chcel by som ešte povedať niekoľko malých poznámok. Predovšetkým to, že slovenský národ sa v celej svojej histórii pozeral na Bratislavu ako na symbol svojho národného života. Na bratislavský hrad sa díval ako na pevnosť, ktorá kedysi v dávnych dobách bola hradbou národa a nie bez príčiny smutne spievaval pieseň "Bratislava, Bratislava, tam zapadla Slávov sláva, tam pohanské hordy sa vztekali, slávsku chasu dorúbali." Bolo to začiatkom X. storočia. Bratislava bola vzkriesená s národom slovenským roku 1918. V roku 1919 sa presídlila časť vlády - minister s plnou mocou pre správu Slovenska - zo Žiliny do Bratislavy. Je tiež na mieste povedať, že o hlavné mesto Slovenska boli mnohé zápasy, príp. výmeny názorov. Poznáme koncentračné snahy ako ich formuloval svojho času biskup evanjelickej cirkvi Rupelt o koncentračných snahách Slovenska, keď navrhoval Martin s ohľadom na jeho minulosť, aby sa stal hlavným mestom Slovenska. Aj iné mestá prichádzali s takýmito nárokmi, ale tak sa zdá, že zdravý rozum a nakoniec aj láska k histórii Bratislavy zvíťazili a Bratislava zostala. K tomuto mestu na Dunaji sa viažu mnohé piesne slovenské, niekedy piesne boľavé, menovite keď nazývali Bratislavu Prešporkom a keď dievčatá, ktoré mali svojich milých narukovaných na vojne, spievali o Prešporku pri Dunaji, o tom, ako vojaci mašírujú, o tom, ako slovenské dievča spomína na svojho mládenca, ktorý neslúži svojmu národu, ale cisárovi pánovi.

Treba povedať, že sa dnes toto všetko zmenilo a že Bratislava zostala pri všetkých svetlých stránkach Martina, Zvolena, Liptovského Mikuláša, Prešova a iných miest pevným stĺpom slovenského povedomia. Keď chodím na evanjelickú fakultu kde prednášam, chodím bezprostredne okolo bývalého evanjelického lýcea, kde si všímam mená, ktoré sú tam na stĺpe poznačené od najstarších čias vidím tam celú našu slovenskú históriu - študoval tam Kollár, Pavel Jozef Šafárik, vynikajúci český historik otec národa František Palacký, tu rozsieval svoje myšlienky obrody národa Štúr, Hurban, Hodža, študoval tam Sládkovič, ten sladkoústy pevec pohronský a celý rad ďalších až po Hviezdoslava, Kukučina, Vajanského, Ivana Krasku, tuná všetci čerpali lásku k rodu, povedomie, že sú Slováci, že národ slovenský je národom, za ktorý treba bojovať a vždy dávali národu nádej, že ten národ bude raz mať aj svoje hlavné mesto akým je práve Bratislava.