Z uvedených důvodů doporučuji plenárnímu zasedání Národního shromáždění přijetí vládního návrhu zákona o státním zkušebnictví se změnami navrhovanými ve společné zprávě výborů, jak jsem je citoval, neboť tato právní norma je počátečním článkem řady právních opatření, která mají zajistit cestu ke zkvalitnění naší výroby ve všech odvětvích národního hospodářství. Sám budu pro přijetí tohoto zákona hlasovat. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Zeithamlovi. Zahajuji rozpravu. Přihlášeni jsou poslanci: Klas, Závodská a Jiránek.

Dávám slovo posl. Klasovi.

Posl. Klas: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, významný přelom v naší ekonomice, který zabezpečuje cestu intenzívního rozvoje našeho národního hospodářství v naší praktické činnosti, znamená, že budeme důsledně podporovat a rozvíjet kvalitativní prvky ve všech oblastech naší společnosti. Tato cesta musí být nastoupena především ve sféře materiální výroby, která tvoří základ bohatství naší společnosti. V podmínkách, kdy u nás byla v minulosti zanedbána kvalitativní stránka výroby, kdy v zostřené mezinárodní konkurenci musíme tvrdě zápasit o přístup na světové trhy, kdy plněním exportních úkolů musíme vytvářet nezbytné podmínky pro dovoz surovin pro náš průmysl a kdy zákonitě a oprávněně stoupají náročné požadavky našich domácích spotřebitelů, musí nám být všem jasné, že zabezpečení znamenité značky "Made in Czechoslovakia" musí být naším prvořadým úkolem a k jeho zabezpečení musí směřovat celá řada komplexních opatření.

Zákon o zkušebnictví, který nyní projednáváme, je důležitým článkem v úsilí o zvýšení kvality výroby. Podléhali bychom však iluzím, kdybychom se domnívali, že zákon o zkušebnictví je hlavním nástrojem péče o kvalitu výrobků. Těžiště péče o kvalitu výrobků je a musí být nadále posilováno na závodech, to znamená ve výrobě. Jedině chozrasčotní sféra ve svém organizačním rámci je schopna a musí zajišťovat komplexní řízení jakosti tak, jak je chápeme na základě nejnovějších poznatků, to je s použitím vědeckých metod, vědeckých zásad organizace a řízení, spolu s využitím matematické statistiky a nejnovější měřicí, regulační a výpočetní techniky. V této oblasti a s použitím nejnovějších vědeckých poznatků o problémech jakosti se musí odehrát rozhodující boj o zlepšení kvality našich výrobků a práce celé naší výroby.

Je samozřejmé, že nová ekonomická soustava ve svém celkovém pojeti musí vytvořit vhodné klima pro to, aby výše důchodů podniků byla v co největší míře závislá na kvalitativní stránce výroby, aby ekonomické nástroje působily na urychlování technického rozvoje, na zrychlování a efektivnost investičního cyklu a na celkovou racionalizaci a modernizaci naší výroby.

Pro pochopení a dokreslení faktu, že těžiště celkové péče o jakost výrobků musí být soustředěno na podnicích a že tlak na efektivnost výroby, který by vyústil v lepší kvalitu, by měl být vytvořen v rámci podmínek nové ekonomické soustavy, chtěl bych uvést jen dva údaje. Podle zahraničních poznatků asi 20 % zmetků je zaviněno přímo dělníkem. Zbývajících 80 % je zaviněno chybami řídící činností při nedostatečném zajištění výroby na různých stupních řízení od mistra počínaje výše. Tyto dva údaje ukazují, že hlavní odpovědnost za péči o jakost přechází postupně přes samostatného dělníka, mistra, oddělení technické kontroly, do rukou moderních útvarů pro řízení jakosti ve smyslu komplexní řídící činnosti.

Řešení otázek kvality našich výrobků je podle mého názoru spojeno ještě s dalším důležitým problémem, a to s problémem československých státních norem. Je známo, že asi 70 % našich technických norem má přímý vztah ke kvalitě výroby. Za současného stavu existuje u nás určitá monopolizace, v oblasti technické normalizace, která má za následek, že naše technické normy jsou velmi konzervativní, že jsou v nich stanoveny minimální požadavky na kvalitu bez ohledu na světovou úroveň. Výrobci - v převážné míře jako tvůrci návrhů státních norem - dávali do těchto norem takové ukazatele, které ve výrobě nevytvářely žádné zvláštní obtíže při jejich dodržování. Jinými slovy, československé státní normy doposud působí spíše jako brzda technického pokroku, konzervují nízkou úroveň kvality výrobků a nesehrávají významnější úlohu, pokud jde o přizpůsobení našich výrobků světové úrovni.

V souvislosti s projednáváním zásad zákona o státním zkušebnictví jsme se otázkou tvorby československých státních norem zabývali ve výboru pro investiční výstavbu a stavebnictví. Na rozdíl od současné praxe, podle které technické normy představují určitou minimalizaci parametrů výrobků podle možnosti výrobců, byl stanoven požadavek, aby kvalitativní hlediska byla v normě stanovena podle potřeb národního hospodářství a požadavky odběratelů byly v normách stanoveny podle užitné hodnoty, to znamená z hlediska vlastní funkce výrobků a z hlediska estetického vzhledu.

V současné době připravuje Úřad pro normalizaci a měření novelizaci zákona o technické normalizaci, ve kterém se v plné míře obrazí dopad vlivu zkušebnictví na tvorbu a revizi norem. Tím bude podle mého názoru vytvořen další předpoklad pro vytváření komplexních podmínek pro zvyšování kvality naší výroby.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, projednávání návrhu zákona o státním zkušebnictví v orgánech NS předchází proti jiným předlohám zákonů určitá zkušenost. Tato zkušenost spočívá v tom, že jsme mohli ještě před projednáváním definitivního návrhu zákona v plenární schůzi zhodnotit určitou etapu, kdy byla částečně uplatněna působnost tohoto příštího zákona, a to na základě zákonného opatření předsednictva NS č. 102/Sb. o jednotném řízení péče o jakost výrobků.

Ve výboru jsme věnovali kontrole působnosti tohoto zákonného opatření velkou pozornost, abychom si ověřili klady i nedostatky nové zákonné úpravy. Dovolte mi proto v této souvislosti přednést několik připomínek.

Podle zákonného opatření i návrhu zákona. jsou výrobci, jejichž výrobky byly zařazeny do třetí jakostní třídy, ekonomicky postihováni pětiprocentním, případně až dvacetiprocentním odvodem dodatkové daně z velkoobchodní ceny prodaných výrobků. V roce 1966, to je v prvním roce působení zákonného opatření, odvedly podniky za nekvalitní výrobky na dodatkovém odvodu daně pouze ve výši 1 800 000 Kčs. Jde tedy o úplně zanedbatelnou částku, která neovlivnila důchodovou situaci podniků. Výše tohoto odvodu současně ukazuje, že v roce 1966 se pouze vytvářely organizační a materiální předpoklady pro působení zákonného opatření.

Zkušenosti z roku 1967 naznačují, že státní zkušebny sehrají v působení na zvyšování jakosti a úrovně výrobků, jakož i v potlačování negativních monopolistických tendencí významnější úlohu. Řada podniků pod tlakem toho, že jejich výrobky budou zařazeny do třetího stupně jakosti, nebo pod tlakem ekonomické sankce provedla ve velmi krátké době opatření k odstranění zjištěných nedostatků, které vedly ke zlepšení jakosti jejich výroby. Jsou však bohužel i takoví výrobci, kteří hledají a zdůvodňují nedostatečnou jakost svých výrobků tzv. objektivními příčinami a hledají cesty, jak uniknout z ekonomického postihu. Celkově lze však říci, že vývoj je pozitivní, protože - když srovnáme finanční efekt postihu roku 1966 s rokem 1967 - vidíme, že např. jen hrozící ekonomický postih u jednoho národního podniku, který nechci z tohoto fóra jmenovat, je desetinásobně vyšší než celkový odvod dodatkové daně v celém národním hospodářství za rok 1966.

Chování bezprostředních výrobců nekvalitních výrobků je vcelku vysvětlitelné a pochopitelné. V průběhu hodnocení se však také ukazuje, že tzv. objektivní důvody, pro které nelze zabezpečovat výrobu v požadované jakosti, docházejí ohlasu i podpory na vyšších řídících stupních některých resortů a dokonce i u organizací podniků zahraničního obchodu. A to je, podle mého názoru soudružky a soudruzi, nesprávné a nezdravé, protože tento postup vyvolává nálady, podle kterých jsou nedostatky výroby, projevující se v kvalitě, nadále vysvětlitelné a omluvitelné. Jsem přesvědčen, že otázky kvality výroby jsou v našem národním hospodářství prvořadé a neměli bychom proto ustupovat před určitými obtížemi, které vznikají pak na zahraničním nebo domácím trhu, a opatření, která jsou prováděna Úřadem pro normalizaci a měření z titulu zákona o zkušebnictví, by měla nalézt plnou podporu všech resortů bez výjimky.

Považuji za určitý nedostatek předloženého návrhu zákona, že z něho nevyplývá bezprostřední ochrana zájmů spotřebitelů. l když je daňový postih uplatněn, nepromítá se přímo do maloobchodní ceny a po celou dobu, než výrobce odstraní na výrobě závady, je tento nekvalitní výrobek dodáván na trh za nezměněnou cenu.

O tomto problému jsme diskutovali ve výboru pro investiční výstavbu a stavebnictví a doporučili jsme, aby v souladu s principy nové ekonomické soustavy bylo znovu prozkoumáno, zda ekonomický postih výrobců, kteří dodávají na trh nekvalitní výrobky, nelze pružněji uplatňovat v cenové politice. Tento námět byl znovu posouzen Státní komisi pro finance, ceny a mzdy, která zastává stanovisko, že v současné době není možno realizovat dopad hodnocení jakosti výrobku přímo do cenové sféry, a to pro současnou komplikovanost naší cenové problematiky. Nevylučuje se však možnost pozdější realizace tohoto námětu, tj. přímých cenových dopadů podle výsledků hodnocení výrobků orgány státního zkušebnictví. Doporučuji proto, aby tato otázka byla příslušnými centrálními orgány dále sledována, protože bezprostředněji zabezpečuje ochranu spotřebitelům a i lépe odpovídá funkci ceny a funkci trhu v novém pojeti ekonomické reformy.

Nedostatkem dosavadního hodnocení a schvalování výrobků bylo, že státní autorizované zkušebny se jen z menší části zaměřily na výrobky nejdůležitější pro naše národní hospodářství, na sortiment, který je důležitý pro zahraniční trh nebo na výrobky široké spotřeby pro obyvatelstvo. Např. Strojírenský zkušební ústav v Brně, který má předpoklady pro to, aby prováděl hodnocení ložisek, obráběcích strojů, čerpadel a dalších podobných výrobků, prováděl v r. 1966 širší hodnocení různých druhů nožů a méně významného zboží. V potravinářském průmyslu výběr výrobků pro povinné hodnocení byl proveden tak, že pro hodnocení byla určena celá řada výrobků, které splňuji vysoké nároky na jakost a jsou řadu let úspěšně exportovány, tzn., že byla předem známa skutečnost, že budou zařazeny do vyšších jakostních tříd. Tento nedostatek je již odstraňován a např. z pozice Státní komise pro techniku byl ovlivňován seznam výrobků, které byly nebo budou hodnoceny ve II. pololetí 1967 a v r. 1968 tak, aby to odpovídalo potřebám našeho národního hospodářství.

Při projednávání zákonů v poslední době v orgánech Národního shromáždění stále více se zabýváme otázkou, jak jsou vytvářeny reálné předpoklady pro působení zákonů.

Z hlediska zabezpečení působnosti zákona o státním zkušebnictví je třeba upozornit, že v průběhu let 1966 a 1967 je práce autorizovaných státních zkušeben spojena s určitými potížemi. Zkušebny si jen s velkými obtížemi zabezpečují dokonalé informace o zahraničních výrobcích, i když je třeba přiznat, že jsou zatím nedostatečně využívány stávající zdroje technicko-ekonomických informací, např. vedoucích oborových pracovišť technického rozvoje a středisek vědecko-technických a ekonomických informací. Je ovšem také pravdou, že získávání nových poznatků ze zahraničí brzdí nedostatek devizových prostředků jak pro nákup zahraničních vzorků, tak i pro studijní cesty pracovníků státních zkušeben do zahraničí, zvláště do vyspělých kapitalistických států.

Chtěl bych dále připomenout, že zkušebnictví bylo a doposud je jako technický odbor činnosti celkově značně nedoceňováno a zanedbáváno ke škodě úrovně a kvality výroby a výrobků našeho průmyslu. Investice pro rozvoj zkoušení, měření a rozborové činnosti v pojetí komplexního řízení jakosti nebyly ani na úrovni státní správy, ani v samotném průmyslu dostatečné. Zkušebnictví nebylo svěřováno pracovníkům s dostatečnou kvalifikaci, zajišťující nejen odbornou úroveň, ale současně i iniciativní účast na soustavném rozvoji této činnosti. Vážnou překážkou rozvoje této činnosti je značná mzdová nivelizace na tomto úseku. V důsledku zaostávání našeho zkušebnictví a měřící techniky se doposud stává, že zahraniční zákazníci mají v tomto oboru vyšší úroveň a modernější a přesnější vybavení než výrobní podniky. To vede také k cenovému znehodnocování dodávaných výrobků, k poškozování dobrého jména naší výroby a ke ztrátě důvěry v československou značku, což je to nejzávažnější. Doporučuji proto, aby těmto otázkám byla v návrzích plánu i v praktickém řízení státního zkušebnictví věnována mimořádná pozornost.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, ve výboru Národního shromáždění pro investiční výstavbu a stavebnictví jsme od počátku věnovali zvýšenou pozornost projednávání zásad zákona o státním zkušebnictví i definitivním návrhu zákona. Dělali jsme to proto, že jsme si všichni uvědomovali, že v oblasti kvality naší výroby a dobrého jména našich výrobků je třeba udělat rozhodné kroky ke zlepšení současného neuspokojivého stavu.

Využil jsem svého vystoupení k tomu, abych ukázal na některé vážné problémy související s uplatněním a působností zákona o státním zkušebnictví.

Závěrem bych chtěl říci, že považujeme zákon o státním zkušebnictví za důležitý předpoklad pro zvýšení úrovně naší průmyslové výroby, a doporučuji proto zákon ke schválení plenární schůzí Národního shromáždění. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuj i poslanci Klasovi. Dále promluví posl. Závacká.

Posl. Závacká: Soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, dnes projednávaný vládní návrh zákona o státním zkušebnictví právem vyvolal velký zájem u široké veřejnosti zejména u technicko-hospodářských pracovníků průmyslových podniků a závodů, kteří se do značné míry podílejí na tvorbě každého výrobku. Mnozí tito pracovníci uplatnili své podněty a připomínky již při projednávání osnovy zákona a některé z nich byly do tohoto zákona zakotveny tak, aby v něm bylo vyjádřeno, jak spravedlivě uplatnit míru odměny za vynikající výrobky s vysokými technickými parametry a kvalitou, ale také i postih za nekvalitní výrobky, v těch podnicích, kde těmto stránkám výroby se příliš nevěnují a jejichž výrobky nemají potřebnou technickou a kvalitativní úroveň.

Všichni dobře víme, že v minulých letech rychlý rozvoj průmyslové výroby byl v celé řadě podniků často doprovázen nižší kvalitou výrobků. Rovněž víme, že zejména v posledních letech v odbytu průmyslových výrobků stále větší úlohu má kvalita výrobků, jejich technicko-ekonomická úroveň, jejich výkon i účinnost, spolehlivost i estetická úroveň. Chceme-li obstát v konkurenci na světovém trhu, nutnou snahou musí být, jak již zde uvedl s. ministr Vlasák, aby co nejvíce našich výrobků dosahovalo takové kvality i technických parametrů, aby dobře obstály při srovnávání s jinými výrobky vyráběnými ve vyspělých průmyslových zemích.

Chtěla bych však při této příležitosti zde uvést několik připomínek, které by bylo možno uplatnit v rámci předloženého návrhu zákona o státním zkušebnictví.

1. Ekonomický tlak na zlepšení kvality je nutný, protože jinak nedojde ke zlepšení kvality zboží. Není však správně řešen v tomto případě, kdy podnik za špatnou jakost, když výrobek nebude odpovídat minimálně druhému stupni jakosti, bude hradit jako dodatečný odvod státu 5% i více ze svého hrubého důchodu, což je stanoveno jako povinnost. Na druhé straně za lepší kvalitu má právo teprve jednat o možnosti zvýšení ceny výrobků. Při dosavadní praxi, kdy zkoušky ve státní autorizované zkušebně trvají mnohdy 3 měsíce i více, je u spotřebního zboží nemožné, aby bylo využito výborné jakosti také někdy výhodně pro podnik, protože se tím prodlužuje doba uvedení výrobku na trh.

Tím je prakticky podnik vystaven jenom tlaku za špatnou jakost a není mu dána rovnocenná možnost zlepšit si svůj výsledek i dosáhnout lepší jakosti. Na druhé straně špatnou jakost zaplatí pracující podniku a lepší jakost zase spotřebitel, a to tím způsobem, že jsou zvýšeny maloobchodní ceny.

Doporučují, aby u spotřebního zboží, zejména u kusových výrobků textilu byla volena tato forma ekonomické pobídky. Pokud podnik nedodrží jakost, byl nucen odvádět dodatkový odvod, ale pokud získá lepší jakost, byla mu udělena mimořádná prémie, jednorázová, podle velikosti dodávek u uvedeného druhu nebo i společenské potřeby uvedeného výrobku. Tyto jednorázové prémie by měly být dotovány právě z prostředků, které podniky za špatnou jakost odvedou státu.

2. Zkoušení a hodnocení výrobků je zpracováno z hlediska potřeb strojírenské výroby a výrobky textilního průmyslu jsou potom podle této šablony hodnoceny, což považujeme za nesprávné.

Uvedu příklad: zkušebna provede zkoušku 5 kusů svetrů a těmto přizná prvý stupeň jakosti. Výroba dalších kusů svetrů však již nemusí dosáhnout stejné kvality, protože co výrobek, to je vlastně samostatná tvůrčí práce. Protože co kus, to jiná vlastnost, to je srážlivost úpletu, vypracování apod. Přidělení značky zachycuje tedy výrobek pouze v určitém stupni a ani následná kontrola, která je prováděna, již nezajistí stejnou úroveň výrobku, jak byl výrobek první. Při hodnocení a následné kontrole se potom vůbec nesledují ukazatelé, které jsou rozhodující pro zařazení výrobku do příslušné jakostní třídy. Tím se stává toto hodnocení do jisté míry samoúčelné.