Nepřednesený diskusní příspěvek.
Posl. Růžička.
Společná interpelace poslanců hornické
komise průmyslového výboru - Růžička,
Monczka, Šindelář a Tříska.
Vážené Národní shromáždění!
Ve vládním prohlášení, které
nám bylo předneseno, postrádám řešení
důležitého problému, který vyplývá
jako důsledek že strukturálních změn
našeho průmyslu, zvláště pak při
likvidaci hlubinných dolů.
Není tomu tak dlouho, kdy jsme ještě volali
po pracovních silách do dolů, protože
naše republika potřebovala uhlí. Dnes je situace
jiná a musí být řešena do důsledku.
Pracovníkům v dolech byly slibovány výhodné
podmínky při jejich odchodu do starobního
důchodu. Přísluší jim podle zákona
č. 101/1964 Sb. o sociálním zabezpečení
starobní důchod podle l. kategorie, avšak za
podmínek odpracování nejméně
20 let v tomto způsobu zaměstnání.
Další podmínka k nároku na důchod
podle 1. kategorie je ta, že od skončení zaměstnání
v tomto způsobu zaměstnání (v dolech)
neuplynuly více než 2 roky. Tato podmínka byla
ve vyhlášce č. 86 z minulého roku u
některých pracovníků, kteří
odcházejí z dolu pro jeho likvidaci, avšak
s podmínkou, že předtím pracovník
již splnil požadovaných 20 let práce v
hornictví. Protože však v hornických závodech,
které přicházejí v úvahu k
likvidaci, pracuje mnoho horníků, kteří
nesplňují podmínku 20 let práce v
dolech, může dojít k jejich poškození
v nárocích. Takový pracovník, který
pracoval třeba po 19 let jako horník, má
odejít v budoucnu do důchodu za stejných
podmínek jako ten, který celý život
vykonával jen lehkou práci.
Pro spravedlivé vyřešení těchto
problémů doporučuji, aby zákon č.
101/1964 byl pozměněn v tom směru, že
by se:
a) zrušila omezení pro II. a III. kategorii k nepřekročení
stanovených hranic, tj. 1800 Kčs a 70 % , resp.
1600 Kčs a 60 %, a zůstal by tak v platnosti jediný
strop, tj. 2200 Kčs a 90 %,
b) změnilo by se ustanovení o výpočtu
průměrného měsíčního
výdělku, a to ne za posledních 5 či
10 let, ale za pro pracovníka nejvýhodnějších
10 let souvislé činnosti jeho celoživotního
pracovního zapojení. Případně
přejít na fondový způsob a počítat
s celoživotním průměrem výdělků,
c) změnilo ustanovení o výpočtu základu
pro důchod v tom smyslu, že ne od částky
2000 Kčs, ale až od částky vyšší
(např. 2500 Kčs) se brala v úvahu jedna třetina.
Své návrhy odůvodňuji takto: Dosavadní
právní úprava důchodového zabezpečení
vede že sociálních hledisek k tomu, že
na některých dolech je umožňováno
pracovníkovi, a je to spravedlivé, dotáhnout
dobu zaměstnání v podzemí dolů
na požadovaných 20 let, i když jeho činnost
zde není již nezbytně nutná. Takový
pracovník, kdyby měl zabezpečen odchod do
důchodu s přiznáním alespoň
alikvotního podílu za dobu odpracovanou v dolech,
by rád přešel na pracovní úsek
třeba i ve III. pracovní kategorii, ale tam, kde
je práce pro společnost více žádoucí.
Tak by přispěl k řešení nedostatku
pracovních sil např. ve stavebnictví, v lesním
hospodářství, ve službách a podobně.
Měl by zaručeno, že nepůjde do důchodu
s omezením stropu 1600 Kčs hrubých a 60 %
z průměrného výdělku. Dále
je zákon o důchodovém zabezpečení
kritizován že strany dělníků,
u nichž se průměrný výdělek
v posledních 5 i 10 letech spíše snižuje.
Je oprávněně uváděno, že
zákon je v tomto směru výhodnější
pro technické a hospodářské pracovníky.
Tento problém by vyřešil předložený
návrh na stanovení průměru výdělku
pro základ výpočtu pro důchod že
souvislých 10 let, pro pracovníky nejvýhodnějších,
či z celoživotního průměru výdělku.
K třetí části mého návrhu
změn zákona uvádím důvod, že
hranice 2000 Kčs, do které je přiznáván
průměrný výdělek v plné
částce a nad ní jen jednou třetinou,
neodpovídá dnešnímu stavu a vývoji
mezd. Pracovník, který má v pracovním
poměru příjem např. 4000 Kčs
- či více - má možnost získat
starobní důchod čistých maximálně
1400 Kčs. Takový pracovník - za předpokladu,
že jeho příjem je podložen významnou
prací pro společnost, že tedy je placen podle
zásluhy, zvykl si na určitý životní
standard, jde do důchodu s částkou menší,
než je polovina dosavadních příjmů.
A to nepokládám za spravedlivé vůči
osobám, které věnovaly společnosti
nesporně víc než běžný pracovník
a přitom šly do důchodu za stejných
podmínek. Možnosti osobních důchodů
nemohou vyřešit tuto problematiku do důsledku,
protože se vztahují jen na některé osobnosti.
Ke svým návrhům na změnu zákona
o sociálním zabezpečení předpokládám
námitky v tom smyslu, že si úpravy vyžádají
zvýšení nároků na státní
rozpočet. K tomu uvádím, že skutečnost
s uvolněním nemalého počtu pracovníků
z dolů na pracoviště dnes potřebnější
přinese velké úspory na mzdách za
práce, které nejsou nezbytné, a naopak vytvoří
se předpoklady pro lepší uspokojování
potřeb společnosti účelnější
prací přeřazených pracovníků.
l když však vznikne zvýšený nárok
na státní rozpočet - bude se s tím
muset společnost vypořádat větším
úsilím při tvorbě příjmové
složky státního rozpočtu.
Předložené náměty jsem diskutoval
na řadě pracovišť s odborářskými
funkcionáři a s uvedenými náměty
byl vyslovován souhlas jako s dnes potřebnými
opatřeními.
K předloženému návrhu se připojují
souhlasně soudruzi poslanci Národního shromáždění.