Souhlasím plně s formulacemi i tónem vládního prohlášení v té části, kde se mluví o našich vztazích se západními evropskými zeměmi. Vítám zejména to, že vládní prohlášení se zdržuje obvyklých frází a starých schémat, že upouštíme od dřívější škodlivé praxe, kdy jsme často udíleli druhým státům lekce a sami jsme doma stejné problémy nebyli schopni řešit. Vůbec bych chtěl říci ve světové politice a skutečnosti doma, kdy jsme často mluvili o převaze socialismu a přitom jsme se nemohli opřít o zcela nové možnosti pro aktivitu naší diplomacie a pro mezinárodní autoritu naší zahraniční politiky.

Myslím, že bude třeba věnovat zvlášť velkou pozornost vztahům k sousedním zemím, zejména k Rakousku a NSR. Naše minulá politika, i když vycházela ze správných zásad, přistupovala k těmto zemím z hlediska určitých schémat, neanalyzovala vnitřní vývoj těchto zemí a nevytvářela aktivními podněty podmínky pro to, aby uvnitř těchto zemí docházelo ke vztahu k naší republice, k větší diferenciaci. Příliš často jsme se omezovali na to, že jsme neustále něco odmítali, než abychom sami něco navrhovali. Tím jsme dávali možnost nám nepřátelským silám dokazovat marnost pokusů realistických politiků obou těchto zemí na zlepšení sousedských vztahů vůči nám. Nedovedli jsme například docenit význam toho faktu, že Rakousko je skutečně neutrálním státem, že na této neutralitě máme zájem, nedovedli jsme v ekonomické oblasti dosti ocenit možnosti styků se znárodněným rakouským průmyslem, který dokonce sám projevil seriózní zájem o koprodukci a dělbu výrobních programů s námi a který musí bojovat proti tlaku pravicových sil i v samotném Rakousku. Nedoceňovali jsme zájem některých významných rakouských kruhů o navázání dobrých sousedských styků s námi. Myslím, že by bylo dobrou iniciativou pozvat k nám na oficiální návštěvu rakouského kancléře dr. Klause a že by také parlament mohl v tomto směru vyvinout užitečnou iniciativu k výměně parlamentních delegací. Jsou mezi námi neřešené problémy, zejména otázka majetkoprávního vyrovnání, a tato návštěva by byla dobrou příležitostí k diskusi o nich a normalizaci vztahů.

Totéž lze uplatnit i pokud jde o naše vztahy SNR, i když zde je situace složitější, neboť jde o zemi, která tradičně znamenala pro naše národy vážné nebezpečí. Je proto přirozené, že v našich stycích musíme především hledat záruky, aby se neopakovala tragická zkušenost s německým militarismem a fašismem. V tomto směru souhlasím s těmi názory, které zde byly vysloveny posl. Knappem a Gemrotem.

Nové možnosti se otvírají v rozvoji našich styků s Itálií, Velkou Británií, se severskými státy a zvláště s Francií, jejíž zahraniční politika v současné době odpovídá i naším zájmům mírové spolupráce národů Evropy.

Myslím, že by bylo velmi užitečným gestem, kdyby president republiky i vláda znovu pozvali presidenta Francouzské republiky de Gaulla k návštěvě Československa ještě v tomto roce. Došlo by tak na Pražském hradě k setkání dvou vedoucích činitelů, kteří za druhé světové války zvedli zbraň za svobodu svého lidu, a mělo by to nesporně blahodárný účinek na nový rozvoj přátelských styků s Francií i na nový vývoj vztahů v Evropě vůbec.

Nepochybuji, že by naše zahraniční politika mohla využít dnešní autority naší země k tomu, aby předložila všem evropským vládám své vlastní návrhy na zabezpečení evropské bezpečnosti, jejíž potřeba se dnes všeobecně uznává. Zatím však chybí první konkrétní krok k uspořádání evropské konference k projednání těchto problémů. Praha by byla nesporně se svou geografickou polohou jistě přijatelným místem pro uspořádání takové konference a event. přijetí Charty evropské bezpečnosti.

Jestliže oprávněně věnujeme hlavní pozornost kontinentu, na kterém žijeme, nemůžeme přijmout takové názory, které se také ozývají u nás, že bychom se neměli plést do světové politiky a že bychom měli nechat její řešení pouze velmocem. Naše země nemůže samozřejmě dělat velmocenskou politiku, ale může také přispět svou iniciativou k řešení různých krizových situaci ve světě. Kromě toho jsme socialistickou zemí, jež hájí ideály pokroku, nezávislosti, svobody a míru, a proto nám nemůže být lhostejné, co se děje i v jiných částech světa. Tak jako kdysi pokrokové síly naši republiky v čele s komunisty přesvědčovaly naši veřejnost, že u Madridu v letech 1937 a 1938 se bojuje o Prahu, což potom historie potvrdila tragickým poučením, tak i dnes si musíme uvědomit, že např. lid Vietnamu, který bojuje za svou svobodu proti americké agresi, bojuje současně i za naši svobodu a nezávislost, a že je proto naši povinností tomuto boji pomáhat podle všech našich sil a možností.

Jistě všichni vítáme, že v poslední době se objevily reálné možnosti na zahájení jednání mezi bojujícími stranami, a byli bychom rádi, kdyby tato jednání vedla ke skončení války ve Vietnamu a k odchodu amerických a cizích jednotek z území Vietnamu. To by nesporně vytvořilo i nové, ještě příznivější podmínky pro pokrokové síly na celém světě i pro rozvoj demokratizace naší soc. společnosti, jejíž stupeň je nesporně závislý na míře mezinárodního napětí.

Jestliže se však ukáže, že nynější prodlužování a kladení nových podmínek ze strany americké vlády je potvrzením její neochoty přistoupit k mírovému jednání a tendence pokračovat v agresi nebo vydírat na vietnamském lidu, pak budeme statečný vietnamský lid podporovat tak dlouho, dokud to bude třeba k jeho konečnému vítězství, o němž nepochybujeme.

Ve stejném duchu budeme jistě rozvíjet vztahy přátelství a solidarity s ostatními národy Afriky, Asie a Latinské Ameriky, které v posledních letech vstoupily do politické arény jako významný činitel, jehož úloha bude nesporně stále větší. S těmito národy nás pojí ideály pokroku, národní nezávislosti a svobody, a proto bychom se měli snažit rozvíjet s nimi přátelské styky jako rovný s rovným, bez jakéhokoli pocitu povýšenosti a s porozuměním pro jejich těžkosti a zvláštnosti. To zdůrazňuji zvláště proto, že jsme často posuzovali tyto země podle evropských schémat, že jsme měřili míru jejich sílu pokrokovosti cestu k socialismu podle našich měřítek a že jsme se k nim často chovali jako bohatí strýčkové k chudým příbuzným, ačkoli jsme k tomu neměli zvláštní důvody. Tímto postojem jsme promarnili značnou část naší autority, kterou budeme muset znovu získat a posilovat.

V závěru chci znovu přivítat vládní prohlášení a vyjádřit přesvědčení, že vláda bude jeho zásady důsledně a rychle uskutečňovat a že přitom najde kritickou, ale konstruktivní a aktivní podporu našeho Národního shromáždění. (Potlesk.)

Předseda NS s. Smrkovský: Slovo má posl. Macho, připraví se ing. Václav Červený.

Posl. ing. Macho: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci! Vítam prehlásenie predsedu vlády s. ing. Černíka, že vláda považuje za nutné skoncovať s podceňovaním kvalifikácie, s diletantstvom, nadraďovaním priemernosti nad tvorivé sily a schopnosti. Tvorivej a kvalifikovanej práci je nutné vrátiť miesto, ktoré jej patrí. Domnievam sa, že je to jednak nanajvýš aktuálne, jednak prakticky dosť ťažko realizovateľné.

Je všeobecne známe, že kvalifikácia riadiacich pracovníkov hospodárskych odvetviach je nízka a v rade, počínajúc ministrami a končiac odborovými a generálnymi riaditeľmi, percento neúplnej kvalifikácie príslušných riadiacich pracovníkov vzrastá. Poznám konkrétne čísla v chemickom priemysle, situácia je tu zlá, ale v ostatných hospodárskych odvetviach je ešte horšia. Nepoznám komplexné hodnotenie kvalifikácie riadiacich pracovníkov, ktoré zahrňuje nielen získané školské, prípadne postgraduálne odborné vzdelanie, ale tiež vedomosti v ekonomike, v riadení, v organizácii práce, sociológii a pod., ale bezpochyby by situácia z tohto hľadiska vyzerala ešte horšie. Bohužiaľ neni celkom všeobecné, aby hospodárski vedúci funkcionári, ale tiež ani zďaleka nie všetci technici, inžinieri neustálym, predovšetkým individuálnym alebo aj organizovaným postgraduálnym štúdiom sa vzdelávali, snažili sa nielen prakticky, ale aj teoreticky zvládnuť technológie, ktoré sú na ich úsekoch. Nie je pravidlom, že by dobre poznali stav vo svete, sledovali príslušnú odbornú literatúru, vynálezy v príslušnom odbore, príslušné technológie. Výsledkom je potom oprávnene novou vládou kritizovaná priemernosť. Priemernosť je však pohodlná. Stačí snažiť sa len o dosiahnutie funkcie, o kvalitu, ale aj o kvantitu práce už menej. Veď i tak sa táto obecne dosť málo hodnotí.

Domnievam sa preto, že nízka úroveň riadiacich pracovníkov a nie v ojedinelých prípadoch i výkonných technických a ostatných odborných pracovníkov je tiež jednou z hlavným príčin notoricky sa vyskytujúcich chýb v našom hospodárstve. Ona má značnú zásluhu na neefektívnej investičnej výstavbe, veľmi nízkej smennosti v našich závodoch a tým umŕtvovanie základných fondov na jednej strane a tlaku po nových, málo účinných investíciách na strane druhej. Ona je hlavnou príčinou nedostatočnej realizácie výsledkov vedy a techniky v našom hospodárstve a tak asi i hlavnou príčinou toho, že vedeckotechnická revolúcia nám ešte ani poriadne "nezaklopala na dvere".

Skôr než by som niečo povedal k otázkam nutného rozvoja našej vedeckovýskumnej základne, chcem vyjadriť návrh, ako riešiť problém kritizovanej nízkej úrovne riadiacich pracovníkov. Myslím, že fakticky objektívne najväčší problém je problém doteraz slabého a nedostatočného zaistenia prípravy nových kádrov. Druhý problém je čo najskôr humánnym spôsobom vymeniť pracovníkov, ktorí nesplňujú potrebné minimálne požiadavky. Prakticky je to však dosť ťažko realizovateľné, lebo nezriedka ide o ľudí, ktorí majú objektívne nemalé zásluhy z minulosti, sú to ľudia čestní, ale nestačia na nové úlohy. Nie je v ich silách v praxi realizovať Akčný program, rozvíjať zverené úseky, zabezpečiť prosperitu atď. Značnou zábranou v ich presune môže byť obava o značný pokles ich životnej úrovne. Uznávam, že je to ťažký problém, ale riešiteľný v zásadách maximálnej humánnosti, akú by mohla, alebo mala, naša spoločnosť preukázať. Ak ide o človeka, ktorý ešte nemá nárok na penziu, zvážiť, či v odôvodnených prípadoch by nebolo správne k platu na novom pracovnom úseku priznať určité vyrovnanie. Ak ide o vek penzistu, resp. o ochotu ísť do penzie, priznať osobné penzie. Som presvedčený, že by realizácia tohto návrhu bola nielen humánna, ale vysoko efektívna. Zabránilo by sa tým nehumánnosti voči spoločnosti zo strany riadiacich pracovníkov, ktorí "riadia" to, čomu, jednoducho povedané, nerozumejú.

Chcem vysloviť niekoľko poznámok k otázkam našej vedeckovýskumnej základne, jej rozvoja, s ktorým ráta i vládne vyhlásenie. Je známe, že pre jej rozvoj sú potrebné kádre, prístrojové a aparatúrne vybavenia a solídne vedeckotechnické a ekonomické informácie. O kvalifikácii kádrov ČSAV, ale hlavne vo výskumných pracoviskách aplikovaného výskumu a vývoja hovoril už i na pôde parlamentu predseda ČSAV s. akad. F. Šorm. Je známe, že solídnu úroveň ČSAV dosiahla. Povážlivé však je, že kým na jednej strane je nízky počet vedeckých pracovníkov na úseku priemyslového výskumu a vývoja, na druhej strane nie je využitá kapacita školenia Akadémie, vysokých škôl i výskumných ústavov. Z toho vyplýva, že navzdory zlepšenia situácie doterajšie stimuly nestačia. Bolo by účelné preskúmať príčiny tohto stavu. Zdá sa, že omnoho ľahšia cesta je dosiahnuť a zastávať dobre platenú funkciu, ako sa vypracovať na vedeckého pracovníka.

V prístrojovom vybavení výskumných a vývojových pracovísk sú tiež problémy. Situácia sa zlepšuje v dovoze z krajín socialistického tábora. Pre nedostatok devíz je dovoz z oblasti volných mien obtiažny. Isté možnosti sú v súčasnom dovoze s technologickými celkami na zakúpené licencie pre jednotlivé výrobné závody. Pre získanie devíz pre výskumné ústavy by malo byť charakteristické získavanie devíz predaja licencií na využitie vynálezov v spolupráci so závodmi z predaja know how a pod. Problém je však v tom, že jednak len málo československých vynálezov je chránených patentmi v zahraničí pre nedostatok devíz potrebných k prihlasovaniu v zahraničí, jednak chýba prieskum možnosti predaja našich vynálezov v zahraničí. Prioritná doba 1 roku by sa mala lepšie využiť nielen k prihlasovaniu vynálezov do zahraničia, ale najmä k prieskumu trhu, ku kontaktom so zahraničnými firmami. V tomto smere by sa mal vo väčšej miere aktivizovať podnik zahraničného obchodu Polytechna, mala by sa zlepšiť spolupráca tohto podniku s vedeckovýskumnou základňou a so závodmi.

Brzdou v rozvoji iniciatívy je i doterajší zákon o vynálezoch, patentoch a zlepšovacích návrhoch z r. 1957. Napriek tomu, že sa jeho novelizácia pripravuje už 4 roky a už dvakrát sme prejednávali zásady, textácia stále nemôže uzrieť svetlo sveta. Pre novú sústavu je nevyhnuteľné, aby práva štátu reprezentovala socialistická organizácia, predovšetkým tá, v ktorej vynálezca pracuje, ktorá by tým mala omnoho väčší záujem na podpore vynálezeckej a ďalšej tvorčej činnosti, zjednodušil by sa postup a hlavne by sa zvýšil záujem o prihlasovanie vynálezov do zahraničia i prieskum trhu vynálezov, nepochybne by sa zlepšilo i spravodlivé odmeňovanie vynálezcov.

Pre rozvoj vedeckovýskumnej základne a celkove omnoho rýchlejší technický pokrok sú nevyhnuteľné dokonalé vedeckotechnické i ekonomické informácie. Kým pre mnohé činnosti je účelná decentralizácia, vo vedeckotechnických informáciách je naopak účelná centralizácia, vybavená dobre organizovaným servisom. Počet informácií rastie s časom exponencionálne. Rastie napr. počet časopisov, kníh, patentových spisov. Získavať ich pri obmedzených finančných zdrojoch, hlavne však spracovávať, je technicky i fyzicky dosť obťažné. Svoje miesto musí dostať a v niektorých odborových podnikoch už i dostáva nová technika - samočinné počítače, pomocou ktorých sa vedeckotechnické informácie spracovávajú. Nezdá sa mi však správne, ak aplikáciu samočinných počítačov si organizujú len jednotlivé odborové podniky, napr. v chemickom priemysle Závody pre chemickú výrobu v Bratislave a Chemopetrol v Prahe. Je nesporné, že pri takejto roztrieštenosti, ktorá je však ale pokrokom proti doterajšiemu stavu, bude hodne duplicít, že však o kompletné a komplexné informácie dosažiteľné v krátkom čase bude naďalej núdza. Náklady na ich získanie, teda i cena, budú opätovne príliš vysoké.

Pri premyslenom organizovaní vedeckotechnických informácií v celoštátnom meradle v kvalifikovanom triedení a strojnom spracovaní, využitie napojenia aj na medzinárodné informačné centrá, vybudovanie pružného servisu, poskytujúceho promptne svoje služby za úplatu, by sa nepochybne zvýšila účinnosť vedeckovýskumnej základne a nielen vedeckovýskumnej základne. Vyhlásenie vlády vcelku už svojím poňatím, niektorými novými pohľadmi, prístupom k nastoleným problémom a tiež uisteniam, že budú vyvodené správne závery z nedávneho obdobia, ako je napr. vytvorenie optimálnych podmienok pre rozvoj chemického priemyslu, rast výroby stavebných hmôt atď., vzbudzuje dôveru. Prajem vláde, aby sa jej program pre najbližšie obdobie podarilo uskutočniť, a ako poslanec a občan chcem na svojom pracovisku pomôcť k premene pekných slov predsedu vlády v činy. (Potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: Děkuji. Slovo má posl. Václav Červený.

Posl. inž. Václav Červený: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Ve vládním programu byl nám předložen ucelený obraz nastávající práce vlády. Můžeme konstatovat, že v něm jsou obsaženy problémy, které je třeba rychle řešit, a že se program opírá o akční program KSČ. Já osobně důvěřuji vládě, že program bude plněn, ač je to úkol těžký. K vládnímu prohlášení bych však měl některé připomínky.

Vládní program věnuje celkem málo místa finanční politice státu. Je pravda, že v celé části, která se zabývá hospodářskou politikou vlády, jsou styčné body mezi finanční politikou a hospodářskou politikou. Jsou tam i některé zásady vládní finanční politiky. Domnívám se však, že ve vládních pracích není dostatečně doceněna finanční politika jako jeden z hlavních ekonomických nástrojů, který má působit na konsolidaci našeho hospodářství a na jeho strukturální přestavbu. Zákonem o Státní bance československé byly svěřeny bance důležité ekonomické nástroje, totiž úvěr a úrok. Stačí banka na tyto úkoly?

Státní banka jednak vydává nové platební prostředky, jednak spravuje určitým dílem prostředky již vydané, emitované. Jak již bylo řečeno v diskusi k rozpočtu na rok 1968, je emisní činnost Státní banky základním pilířem naší měnové stability. Ve své emisní činnosti Státní banka musí navazovat na dynamiku rozvoje Národního hospodářství. Tvrdil-li ministr financí s. inž. Sucharda na zasedání ÚV KSČ, že "nemůže váhat před ostrou restriktivní finanční politikou jako výrazem aktivní finanční politiky , pak to platí v prvé řadě pro investiční úkoly Státní banky z nových emisí. Státní banka spojuje v sobě vedle emisní i komerční činnost a organizačně se snaží emisní i trhu za úkol zmobilizovat již emitované finanční prostředky. Ty jsou jednak u podniků - včetně družstev - jednak mezi obyvatelstvem. I když oběživo nedosahuje nebezpečné výše a ve vládním prohlášení se jasně říká, že nějaká finanční a peněžní reforma nepřichází v úvahu, přece by se mělo uvažovat o dalších prostředcích, jak mobilizovat finanční prostředky obyvatelstva třeba emisí obligací, které by kupovali střádalové. Vždyť přece se nemusíme bát nějakého vnitřního zadlužení. Mám obavu, že budeme nuceni sáhnout k tomuto opatření okamžitě, když budeme potřebovat finanční prostředky pro náhradu škod z rehabilitaci.

Proti emisní činnosti banky, tj. poskytování úvěru z nových emisí, stojí dotační politika státního rozpočtu. Ministr financí sliboval při diskusi k státnímu rozpočtu na rok 1968, že ministerstvo financí bude uvažovat o státních zárukách na některé úvěry. Jde o úvěry, které by byly dávány Státní bance v tom případě, že by stát dal za ně záruku, čímž by se snížila částka potřebná pro investiční dotace a tato částka by se rozdělila na delší dobu. S. min. inž. Sucharda mne ujistil o přestávce, že na této věci se pracuje.