Komerční činnost Státní banky je mnohotvárná a je hospodářsky odůvodněna. Podle mého názoru je však třeba přikročit k vybudování celé bankovní soustavy, jak je uvedeno ve vládním prohlášení. To by vyžadovalo nový zákon, který by shrnoval celé naše peněžnictví tak, aby byl základem jeho rozvoje. Ze zkušenosti totiž můžeme předpokládat, že se naše výroba bude postupně sama organizovat podle jiných principů, než je tomu dosud. Převládá-li dosud princip horizontální organizace, přejde se určitě převážně k principu vertikální organizace, kde jeden výrobní článek je dodavatelem druhého a kde výrobní specializace umožní využít novou techniku. Tato organizace výroby a mnohotvárnost jejich organizačních forem si vynutí nové organizační útvary socialistického peněžnictví.

Pod pojmem měnových prostředků si pravidelně představujeme jen devizové prostředky, ale doufám, že do konce volebního období konečně projednáme devizový zákon, který nahradí již dávno překonaný dosud platný devizový zákon. Vláda to plánuje na třetí čtvrtletí, slibuje, že během 5-7 let bude možno dosáhnout konvertibility naší koruny. Víme dobře, že jde o dlouhodobý proces, který musí nutně navázat na vyrovnávání cenové hladiny především mezi námi a našimi socialistickými partnery v zahraničním obchodě - vzhledem k jejich veliké převaze v našem zahraničním obchodě. Umělé odtržení hodnoty od ceny, které je následkem direktivního řízení hospodářství v socialistických státech, je vážnou překážkou hospodářský zdůvodněného a obecně platného kursu naší koruny. Doufám, že naše řízení hospodářství cestou ekonomických nástrojů bude příkladem pro ostatní naše socialistické partnery. Vždyť jen ekonomicky zdůvodněný kurs koruny je výrazem její mezinárodní hodnoty.

Vláda slibuje, že státní rozpočet na letošní rok a další léta bude přehodnocen a že musí dojít i k dalším úsporám a přesunům. Až budeme projednávat státní závěrečný účet za rok 1967, pak pravděpodobně posoudíme, jaké vyhlídky má tento úmysl.

Vítal jsem námět, že by Národní shromáždění mělo zřídit úspornou komisi. Domnívám se, že by se také mělo usnést na novém zákoně, kterým se stanoví základní pravidla o státním rozpočtu a o hospodaření s rozpočtovými prostředky. Zákon č. 8/1959 Sb. neodpovídá dnešním ekonomickým podmínkám. V novém zákoně by pak měl být upraven poměr mezi státním rozpočtem a Státní bankou, pokud jde o úvěry státnímu rozpočtu od Státní banky a poměr mezi Národním shromážděním a vládou, pokud jde o práva vlády měnit některé rozpočtové položky a pod tlakem okolnosti někdy i zvyšovat nároky na rozpočet.

Soudružky a soudruzi poslanci, k finanční politice vlády, jak je načrtnuta ve vládním programu, mám jen těchto několik připomínek. Nechtěl jsem je rozvádět do podrobností. Doufám, že se nám naskytne příležitost v příštím zasedání při projednávání státního závěrečného účtu za rok 1967 a při projednávání státního rozpočtu na rok 1969 se touto problematikou hlouběji zabývat. (Potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: Uděluji nyní slovo posl. Závacké.

Posl. Závacká: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Události v posledním období a zejména poslední zasedání ústředního výboru naší strany vyvolaly i u občanů našeho děčínského okresu vážné zamyšlení, ale i ostrou kritiku těch skutečností, které přinesly nesprávně uplatňované metody direktivního řízení a které zanechaly následky na pracovním, ale především na životním prostředí občanů našeho děčínského okresu. Při příležitosti, kdy nová vláda předstupuje před Národní shromáždění se svým programem, považuji za nutné informovat z této tribuny Národní shromáždění i vládu, jak vážné problémy se nahromadily za celé uplynulé období, za více než 20 let, při nesprávném uplatňování politiky vůči pohraničním oblastem, které se výrazně projevily i v našem děčínském okrese.

Mohu otevřeně říci, a je nám všem jistě dobře známo, že po celou tuto dobu obětavě a nezištně sloužily i pohraniční oblasti ve své většině jako rezervoár k budování ostatních částí republiky. Vzpomeňme jen demontáže podstatné části průmyslového zařízení po roce 1945. Porovnejme podíl, kterým přispívá hospodářský potenciál českého pohraničí k tvorbě Národního důchodu, s podílem, který do pohraničí, konkrétně do našeho okresu, přichází při znovurozdělování národního důchodu.

Slovo za slovem bych mohla dokumentovat v cifrách a pro ilustraci uvedu alespoň několik případů.

Počet obyvatel našeho okresu tvoří 0,94 % počtu celostátního, ale podíl na tvorbě Národního důchodu obnášel v roce 1966 již 1,8 %, tzn. dvojnásobný počet. A jak se na jeho užití podílí naše obyvatelstvo? Osobní spotřeba převyšuje 1,07 % a investice obnášejí dokonce jen 0,89 % a koneckonců i průměrná mzda činí pouze 95,8 % z celostátního průměru. To jsou čísla relativní, v absolutním vyjádření by tento rozdíl byl ještě výraznější. A nyní si znásobme tento stav 23krát, neboť tolik let uplynulo od osvobození a tolik let vůči našemu okresu tato nespravedlivá politika trvá.

Dojdeme k ohromující skutečnosti, která se rovná naprosté diskriminaci našeho území. A vím ze skutečnosti, že obdobná situace je i v ostatních pohraničních okresech.

To má za následek katastrofální stav v celé oblasti pohraničních území, havarijní stav vozovek, bytového fondu, školních, kulturních, zdravotních a sociálních a ostatních veřejných zařízení v míře, která je v ostatních částech republiky nevídaná. Celé oblasti, které před dvěma desítkami let byly kvetoucí (u nás zvlášť Sluknovský výběžek, Verneřicko a další oblasti našeho okresu), musí být dnes i v našich neradostných pohraničních poměrech označovány za oblasti s extrémními životními podmínkami, jejichž řešení není v silách okresu ani našeho Severočeského kraje.

V našem pohraničním okrese také dochází k mnohem vyrovnanější polarizaci mezi městem a vesnicí. Obyvatelstvo u nás více než kdekoli jinde odchází z vesnic do měst. Pro ilustraci: ve 12 místech našeho okresu se koncentruje již dnes 80 % všech občanů. Rostou tím požadavky na byty, zařízení služeb, školská i ostatní veřejná zařízení. Tomuto tlaku napomáhá i tato faktická skutečnost, že u nás mizí z mapy celé vesnice, které veřejná správa při naprosto nedostatečných prostředcích, které měla v minulosti k dispozici, nemohla udržet při životě.

To je rub faktu, že se v Národních podnicích našeho okresu vyrábějí produkty světové úrovně, které tak významně zvyšují náš národní důchod. Co je našim občanům platné, když území, které si zvolili za svůj domov, má z tohoto bohatství pramálo?

Dále pokládám za velmi důležité poukázat na složení obyvatelstva, jež se do měst a vesnic našeho okresu vesměs nově za posledních 23 let přistěhovalo: do pohraničí po roce 1945 přicházeli na výzvu strany a na výzvu státních orgánů s cílem vybudovat je jako organickou součást republiky vesměs mladí lidé, kteří si právě založili nebo hodlali založit rodinu. Tento záměr uskutečnili. Jejich děti, s nimiž do pohraničí přišli nebo které se jim tu narodily, dnes dospívají, zakládají nebo hodlají založit vlastní manželství. Jaké hmotné podmínky tu však nacházejí? Opět několik fakt: ročně se u nás uzavíralo v průměru let 1961-1967 1114 manželství. Ale bytová výstavba, která se až donedávna rovnala nule, dosahuje pouze 255-400 bytů anebo, lépe řečeno, má tohoto počtu dosáhnout. Kam se má podít každý rok 700 manželských párů, když jejich rodiče, dnes většinou ve věku 45 až 55 roků, tedy v produktivním věku, setrvávají ve svých bytech a nemohou je uvolnit pro své děti, které vstupují do manželství.

Svůj rozhodující podíl na tom má zcela nedostatečná stavební kapacita. Mohla bych dokumentovat na číslech, jak hmotné stimuly, které jí mají rozvíjet, na ni ve skutečnosti působí negativně.

K tomu je nutno připočíst trvalý a dosud pokračující úbytek bytového fondu zvláště na vesnicích, stísněnost ve školních zařízeních, neboť populační úbytek u nás zatím nebyl zaznamenán, a naopak v důsledku nerovnoměrného věkového složení obyvatelstva je nutno očekávat novou populační vlnu.

Dochází tedy k nežádoucí emigraci z okresů, která může v budoucnosti vážně ohrozit rozvoj výrobních sil, jakmile generace nynějších otců a matek mladé generace překročí horní hranici produktivního věku. Tento stav pak ohrozí hospodářský rozkvět našeho okresu mnohem víc než demontáž velké části průmyslových zařízení v pohraničí po roce 1945. Tradičně kvalitní průmyslová výroba bude bez dostatku kvalifikovaných sil a ve stejné situaci, jako je dnes i výroba zemědělská. To, s čím se dnes v pohraničí setkáváme, je produkt krátkozraké ekonomické politiky uplatňované až dosud vůči pohraničí v důsledku direktivního a necitlivého způsobu řízení ze strany centrálních orgánů. To pak zaviňuje, že nevýrobní sféra nemá dostatek prostředků na svou prostou reprodukci, o rozšířené reprodukci ani nemluvě.

Za tento stav byli poslanci Národních výborů všech stupňů, a moji osobu jako poslankyni NS nevyjímaje, v minulé době a zvláště v posledních týdnech kritizováni a někde dokonce odsuzováni.

V očích voličů nevypadají dobře tito poslanci, kteří, i když nezištně a obětavě, plní svou funkci. Kdo má tedy nést odpovědnost za všechny hříchy a prohřešky, kterých se dopustil direktivní a byrokratický způsob řízení z centra, neprihilížející k oblastním a místním skutečnostem?

Proč se dožadujeme diferencovaného přístupu k otázkám českého pohraničí, za jehož typickou součást se náš děčínský okres považuje? Musím zde z tohoto místa otevřeně říci stanoviska i názory obyvatel našeho okresu i jako stanovisko mých voličů i svůj vlastní, jestliže potřeby Prahy a Bratislavy a potřeby jednotlivých národností mohly nalézt na několika místech svůj výraz v akčním programu KSČ, i když je to potřebné - pak si problémy pohraničí nezasluhují, aby se před nimi nadále zavíraly oči.

Jsem přesvědčena, že i když ve vládním programu o pohraničí je jen nepatrná zmínka, vláda najde diferencovaný a citlivý přístup ke všem velmi naléhavým problémům i v severočeském pohraničí, které bylo v minulých letech velmi zanedbáváno, a to mimo jiné a zejména děčínský okres, zvláště v oblasti v bytové výstavbě. Uvedu příklad, že jen v šestnáctitisícovém městě Varnsdorfu je více než 500 žádostí o byty, zvláště od mladých lidí. Mnozí z nich po uzavření manželství bydlí každý zvlášť, i na svobodárnách, a to často i s malým dítětem. To jistě k upevňování manželských vztahů nepřispívá.

V tomto městě je rovněž velmi špatný stav školních budov, pro jejichž opravu nejsou jak finanční prostředky, tak i materiál a stavební kapacity. I další města a obce našeho okresu jsou na tom podobně.

Obyvatelstvo našeho okresu mnohokrát již prokázalo i prokazuje pochopení pro celospolečenské potřeby. Dobrovolnou prací každoročně vznikají hodnoty ve výši 20 až 30 mil. korun jako realizace závazků občanského kolektivu děčínského okresu. Není však nadále možné, aby jen tato iniciativa byla zdrojem hospodářského, kulturního a společenského rozvoje okresu a jeho měst a vesnic.

Myslím si však, že většina problémů, o nichž jsem hovořila, platí obecně pro převážnou část Severočeského kraje a možná i pro další pohraniční oblasti.

Na závěr bych chtěla vyjádřit přesvědčení, že slova vyjádřená v prohlášení vlády budou naplněna skutečnými činy při napravování chyb z minulosti v oblasti jednostranné orientace na strojírenství a hutnictví v našem Národním hospodářství. Současný stav si vyžaduje, a je nevyhnutelnou nutností, jestliže má nastat zásadní obrat, aby stavební kapacity a stavební materiál, jakož i finanční prostředky byly v podstatné míře přerozděleny především na bytovou výstavbu, výstavbu škol a obchodní sítě, která je zejména v pohraničních oblastech velmi nedostatečná. Současně s tím podstatně je nutno řešit údržbu stávajícího bytového fondu, škol, obchodů a dalších zařízení, a to stavební kapacitou i stavebním materiálem, protože právě tyto problémy se stávají předmětem největší oprávněné kritiky, ale i rozhořčení obyvatelstva našeho pohraničního okresu.

Na závěr doporučuji, aby Národní shromáždění alespoň jednou za 2 roky provedlo hlubší rozbor a kontrolu v tom, jak vláda plní usnesení o péči a rozvoj pohraničních okresů naší republiky, aby s tímto stavem byla seznámena široká veřejnost v celé naší republice. (Potlesk.)

Předs. NS Smrkovský: Děkuji posl. Závacké.

Soudružky a soudruzi poslanci, do diskuse je přihlášeno ještě 27 poslanců. Byl mi doručen návrh podepsaný skupinou 21 poslanců, ve kterém se navrhuje, aby další diskusní příspěvky k tomuto bodu pořadu nebyly v plénu NS už předneseny, ale byly předány a zařazeny do protokolu jednání, tzn. i zveřejněny v denním tisku, jako kdyby byly předneseny.

Skupina 21 poslanců zdůvodňuje tento návrh tím, že dnes už nelze celou diskusi absolvovat a že by se plénum NS muselo sejít znovu k pokračování v diskusi o vládním prohlášení příští týden.

Skupina 21 poslanců dále navrhuje: pokud by některý z přihlášených poslanců měl připomínky proti vládnímu prohlášení, nechť je mu uděleno slovo.

Soudružky a soudruzi poslanci, o tomto návrhu samozřejmě rozhodneme my všichni, celé plénum NS.

K poznámce se hlásí místopředseda NS posl. Valo.

Podpredseda NZ Valo: Súdružky a súdruhovia poslanci, i keď mi je sympatický návrh predložený skupinou 21 poslancov, vychádzam napriek tomu z toho, že žiadnym uznesením nemôžeme zbaviť poslanca práva na prednesenie príspevku. (Potlesk.) Nemžeme tu použiť rozhodnutia že väčšina je toho alebo onoho názoru, pretože v každom prípade - a to znova zdrazňujem - nikto nemôže zbaviť poslanca práva, aby prehovoril. Preto som proti tomu, aby sme o predloženom návrhu hlasovali. Aj keď je to nemilé, doporučujem, aby sme dnes podľa programu pokračovali v schôdzi do 15 hod., odročili ju a pokračovali 2. a 3. mája, aby sme mohli vyčerpať počet poslancov prihlásených do diskusie k vládnemu vyhláseniu.

Předs. NS Smrkovský: Soudružky a soudruzi poslanci, na něčem se musíme shodnout. Uznávám, že nemůžeme nikomu upřít právo, chce-li mluvit, a také se tak nestane. Citoval jsem jen návrh, který mi byl doručen.

Ovšem je zde jiná možnost, kdyby sami poslanci, kteří jsou přihlášeni do diskuse, měli názor, že svůj projev nepřednesou a dají k dispozici, aby byl zveřejněn. V tomto případě by byla zachována demokracie v naprosté čistotě.

Hlásí se posl. Šubrt.

Posl. Šubrt: Soudružky a soudruzi poslanci, připojuji se k návrhu místopředsedy NS posl. Valo z toho důvodu, že podobné metody nám už byly známy v minulých jednáních NS, kdy byli poslanci přesvědčováni, aby se vzdali slova. Domnívám se, že žádnému poslanci NS nemůže být v plénu NS upřeno právo hovořit, ať už hovoří pro nebo proti prohlášení vlády Národní fronty.

Myslím, že o návrhu skupiny 21 poslanců by nemělo být hlasováno.

Posl. Besserová: Soudružky a soudruzi poslanci, byl zde doporučen návrh, aby zasedání bylo přerušeno a aby bylo pokračování 2. a 3. května. Měla bych jen pozměňovací připomínku, aby toto zasedání bylo 3. a 4. května, protože řada poslanců bude na 1. máji, budou při oslavách referovat a zejména soudruzi ze Slovenska by se těžko dostali do Prahy. Děkuji.

Předseda NS Smrkovský: O slovo se hlásí posl. Ircing.

Posl. Ircing: Já, soudružky a soudruzi, s podivením konstatuji, že každý den jednání Národního shromáždění má prakticky jiná procedurální pravidla. Včera jsem žádal faktickou připomínku k vystoupení s. Gudricha, ale nebylo mi uděleno slovo. Myslím, že je jedno, jestli se vyjadřuji k jednotlivci nebo k vystoupení skupiny. Jak včera s. Valo postupoval, že mi neudělil slovo k faktické připomínce, toho sám dnes první využil. (Potlesk.) Myslím, že chci-li se vyjádřit k názoru jednotlivce, je to stejné, jako když se chci vyjádřit k názoru skupiny. Musíme to mít někde zakotveno, abychom věděli, co můžeme a nemůžeme, ale všem stejně.

Druhá připomínka se týká toho, jak se dělá zařazování do diskuse. Nejde to podle pořadí, jak by to mělo být, protože soudruh Poledňák si dával přihlášku do diskuse po mně a vystoupil v diskusi přede mnou. Já jsem totiž dosud slovo k vystoupení v diskusi nedostal. To je jen poznámka k tomu, jak se postupuje. Jinak souhlasím, aby se nehlasovalo, že by poslanci neměli právo vystoupit. (Potlesk.)