V mnohých dokumentoch sa zdôrazňuje, že
treba využiť prírodné, surovinové
a iné podmienky pre rozvoj národného hospodárstva.
Máme prekrásnu prírodu a dobré podmienky
pre rozvoj turistického ruchu, drevnú surovinu,
ktorú vyvážame a nespracovávame, máme
voľné zdroje pracovných síl v mladých
ľuďoch, čo je to najcennejšie a vzácne.
Žiaľ, túto vzácnosť nevyužívame
pre rozvoj národného hospodárstva.
Zložitú a vážnu problematiku máme
v bytovej výstavbe, v stavebných kapacitách,
v budovaní zdravotných, kultúrnych zariadení,
v obchodnej sieti a na iných úsekoch. V školstve
máme priemernú smennosť 31 % a v obci Novoť
máme trojsmennosť a v ďalších obciach
to tiež hrozí. Aj keď máme v pláne
výstavby škôl väčšinou havarijné
akcie, ich výstavba ide pomaly, pretože je to pre
sťažené podmienky v rozptyle, pre stavebné
organizácie nezaujímavé, ekonomicky stratové.
I napriek uzneseniu vlády o riešení hmotnej
zainteresovanosti stavebných organizácií
sa problém nerieši Ministerstvom a Povereníctvom
stavebníctva.
Za druhý veľmi závažný problém
považujem doriešiť v našich podmienkach postavenie
JRD v socialistickej spoločnosti, aby sa napravili krivdy
minulosti. V horských a podhorských oblastiach je
veľmi zložitá problematika politická a
neváham povedať i sociálna nielen na Orave
a Kysuciach, ale aj v iných okresoch na Slovensku. O riešenie
tohto problému usilujeme už niekoľko rokov. Predložili
sme konkrétne návrhy na riešenie, ktoré
boli prejednané a schválené v SNR. Na Ministerstve
poľnohospodárstva a výživy je tento návrh
už viac ako rok u s. Václavů, námestníka
ministra, ktorý ma uistil, že sa to do troch mesiacov
dorieši, ale doteraz sa nič nezmenilo.
Od zavedenia zdokonalenej sústavy plánovitého
riadenia v poľnohospodárstve uplynul už určitý
čas. Dnes už máme skúsenosti, ktoré
dokazujú, že sa politické a sociálne
podmienky zhoršujú a nezáujem o výrobu
prehlbuje. Pretože nie je doriešené postavenie
jednotlivo hospodáriacich roľníkov a ich ekonomická
zainteresovanosť na výrobe a trhovej produkcii, roľníci
opúšťajú poľnohospodárske
usadlosti. Tak nám napr. za 2 roky opustili 65 poľnohospodárskych
usadlostí, ktoré nechali a odišli mimo okres.
Pri zavádzaní novej sústavy v poľnohospodárstve
bolo povedané, že ceny za umelé hnojivá
budú jednotné pre súkromne hospodáriacich
roľníkov, JRD a štátne statky. Čo
sa však stalo? V mesiaci júli 1967 sa zvýšili
neúmerne ceny umelých hnojív pre súkromno
hospodáriacich roľníkov. Dopad je taký,
že v porovnaní s rokom 1966 až 1967 sa nakúpilo
menej priemyslových hnojív až o 54,3 % , čo
bude mať značný vplyv na hektárové
výnosy. Neúmerne sa zvýšili poplatky
za plemenitbu a poľnohospodárske náradie. Tieto
zásahy ministerstva znižujú aj tak nízke
dôchodky roľníkov. V našom okrese sa znižujú
o 4,5 mil. Kčs.
Mohol by som uviesť celý rad faktov o tom, ako je
treba urýchlene doriešiť postavenie súkromne
hospodáriacich roľníkov v našej socialistickej
spoločnosti a ich hmotnú zainteresovanosť tak,
aby napomáhala využívať poľnohospodársku
pôdu v horských a podhorských oblastiach.
Žiadam s. Borůvku, ministra poľnohospodárstva
a výživy, aby v zmysle schválených návrhov
plénom SNR sa zaviedlo:
1. vyplácanie diferenčných príplatkov
na 100 Kčs tržieb za odpredané poľnohospodárske
produkty združeniam jednotlivo hospodáriacich roľníkov
alebo národným výborom, ktoré budú
použité na zúrodňovanie pôdneho
fondu, výstavbu ciest, nákup strojov, na výmenu
osív, sadby a pod.;
2. upraviť ceny umelých hnojív tak, aby boli
jednotné pre súkromný sektor, JRD a štátne
statky, a súčasne riešiť neúmerné
poplatky za plemenitbu;
3. prehodnotiť doterajší spôsob plánovania
a zabezpečovania tržnej produkcie, uzavieranie kontraktov
medzi roľníkom a poľnohospodárskym nákupným
závodom preto, že sa tieto obojstranne nedodržujú.
Miesto toho treba, aby sa pracovníci poľnohospodárskeho
nákupného závodu viac starali o výrobu;
4. doriešiť sociálne otázky, starobné
dôchodky, sociálne dávky, rodinné prídavky
a pod.
Navrhujem, aby programové prehlásenie vlády
bolo doplnené tým, že vláda považuje
za svoj úkol doriešiť postavenie súkromne
hospodáriacich roľníkov v našej socialistickej
spoločnosti tak, aby sa mohli plne podieľať na
rozvoji poľnohospodárskej výroby a tržnej
produkcie, s ktorou štát počíta.
Pripojujem sa k návrhu s. posl. Ircinga, ktorý žiadal,
aby bol doplnený harmonogram vlády o riešení
zaostalých oblastí.
Předseda NS s. Smrkovský: Dávám
slovo posl. Míškové.
Posl. Míšková: Soudružky a soudruzi
poslanci, chtěla bych hovořit ke dvěma problémům,
které jsou zmíněny i ve vládním
programu. První z nich se týká některých
problémů našich žen.
Předseda vlády s. Černík o nich hovořil
a uvedl, že starostí nové vlády bude,
aby za pomoci Čs. svazu žen a dalších
orgánů je dořešila. Uvedu jen ty, které
se projevují jak v mém volebním obvodu, tak
v řadě oblastí naší republiky
- a to je nedostatek pracovních příležitostí
pro ženy.
V teplickém okrese se tato otázka stává
rovněž tíživá, jednak proto, že
některé závody, kde pracovala převážná
část žen, byly likvidovány a dosud se
nepodařilo orgánům NV přesvědčit
některé resorty o zavedení nových
výrob v okrese, především takových,
které by převážně zabezpečily
zaměstnanost žen. Tato situace se bude dále
zhoršovat, jestliže nepřehodnotíme v některých
působnostech zákoník práce. Mám
na mysli zákaz noční práce. Tím
nechci říci, aby v naší společnosti
bylo povinností zaměstnaných žen pracovat
na nočních směnách. Jistě,
hlavně matky malých dětí nemají
k tomu podmínky. Nebylo by správné, aby podniky
k této práci ženy nutily, vždyť některé
z nich by neměly ani chuť, ani možnost v těchto
nočních směnách pracovat. Obracejí
se však na mě ty pracovnice, které dosud v
některých oborech v nočních směnách
pracují, a to po delší dobu, kdy získaly
určitou kvalifikaci a mají několik let do
důchodu, některé 2 roky, jiné více
let. A dnes buď již odešly, nebo po uplynutí
povolené výjimky určitým závodům
budou muset odejít na jiná pracoviště,
která samozřejmě jsou v některých
případech pro ně velmi nevýhodná
tím, že jsou to práce méně placené.
Pro tyto ženy se tedy odchod z dosavadních pracovišť
dotkne nejen ve snížení jejich příjmů,
ale poškodí je i tím, že se to odrazí
i ve výši jejich důchodů.
Často musím i já vyslechnout radu oprávněných
připomínek, proč nechce jejich hlasy nikdo
slyšet nebo proč jim bereme práci, kterou jsme
jim před léty sami nabízeli. Ve vyjádření
některých pracovníků podniků
a závodů jsou s jejich prací velice spokojení.
Názor těchto žen je takový, že
by měla sama pracovnice rozhodnout, zda práci v
noční směně je ochotna vykonávat.
Tato otázka se týká jen v našem okrese
několika set žen. Proto bych dávala v úvahu,
aby zákoník práce i v této části
byl přehodnocen a vzal tyto požadavky pracujících
žen v potaz.
Otázku zaměstnanosti pak dále zhoršuje
každým rokem nabídka pracovních sil
z řad 15letého dorostu, ten, který nebyl
zařazen ani na další studium, ani do učebních
poměrů. A zde se tato otázka týká
ponejvíce našich děvčat, kdy každým
rokem jich zůstává v okrese přes 500
neumístěných. Soudruh předseda vlády
inž. Černík hovořil o tom, že není
možné a není ani v silách naší
společnosti, abychom zajistili všem pracujícím
zaměstnání v jejich bydlišti. Jistě
taková situace dosud existuje a nebudeme ji ani v budoucnu
mít možnost vyloučit. Ovšem není
to jistě ve většině výhodné
ani pro podniky, ani pro pracovníky, kteří
vyjíždějí na určitou dobu do
takových míst pracovat. Tato možnost není
pak vůbec v silách žen-matek do takovýchto
pracovišť se zařazovat a být vzdálené
od své rodiny. Proto bude jistě správné
a nutné, abychom i tuto situaci v budoucnu vážili
a řešili. Není přece pro nás
tajemstvím, že životní úroveň
rodiny je závislá na příjmech obou
manželů, tedy i ženy, hlavně pak je důležitá
u rodin s nižšími příjmy.
S otázkou řešení zajištění
pracovních příležitostí pro ženy
je třeba dořešit i zařazování
15letého dorostu, hlavně dívek, a přehodnotit
i situaci, proč právě děvčata
hledají někdy marně zařazení
do učebního poměru nebo na některé
školy. Dnes se začínají některé
obory pro ženy, ve kterých dosud pracovaly, uzavírat
a je před námi vážný problém
zajistit pro tento dorost možnost dosažení určité
kvalifikace. Jedním z řešení vidím
správnost zavádění škol pro dívky,
kde budou mít možnost se připravit jak pro
rodinný život, tak pro určitý obor povolání.
Dalším problémem, o kterém bych chtěla
hovořit a za který jsme neustále našimi
občany kritizováni, je otázka životního
prostředí jak v teplickém okrese, tak i v
některých místech dalších našeho
Severočeského kraje, hlavně pak v oblasti
hnědouhelné pánve. Není to problém
nový a není možné říci,
že pro jeho řešení nebylo nic uděláno
jak že strany ústředních orgánů,
tak i národních výborů. Je to však
jeden z okruhu problémů, které byly po léta
zanedbávány, a jsem si vědoma toho, že
nemůže být náprava provedena naráz.
Je to však problém živý a nutný
k řešení pro lidi, kteří v této
oblasti pracují a žijí. O této situaci
se jistě i v současné době znovu přesvědčil
i předseda vlády s. inž. Černík
a další ministři, kteří byli
přítomni na aktivu mezi našimi horníky.
Nemám v úmyslu zde se podrobně vyjadřovat
k plnění vládních usnesení,
která byla přijata k řešení životního
prostředí, ani podílu plnění
jednotlivých resortů. Tuto situaci vyhodnotila ÚKLK
v měsíci březnu t. r. tak, že jsou tato
fakta ústředním orgánům známa
a bude z nich nutno vycházet pro další činnost,
pro důsledné zajištění a zlepšení
životního prostředí Severočeského
kraje.
Chtěla bych však upozornit na některé
problémy, které není ani v silách
okresu, ani kraje dořešit. Především
k otázkám, které by mohly bezprostředně
zlepšit životní ovzduší našeho
kraje, které jsou k řešení, nejsou však
natolik dopracované, aby byla jistá záruka,
že budou dovedeny v termínech do života. Jsou
to taková opatření, která jsou hlavně
zaměřena na snížení exhalací
v naší oblasti, především tedy
důsledné dořešení teplofikace
v Severočeském kraji, a to hlavně v řešení
v dodavatelském zajištění. Mnoho návrhů,
mám za to, že je oprávněných
a bylo doporučováno z hlediska určité
preference, z hlediska úpravy sazeb za plyn a noční
odběr elektřiny, kterých by bylo použito
v oblastech Severočeského kraje nejvíce exponovaných
znečištěním ovzduší. Zatím
situace dokazuje, že tento požadavek není dořešen
ani po stránce technické, ani ekonomické.
Dalším oprávněným požadavkem
je problém zabezpečení odsiřovacího
zařízení pro naše elektrárny.
Podle současných poznatků není dosavadní
způsob zabezpečování těchto
úkolů na takovém stupni, aby byla plná
záruka dodržení termínu a úspěšného
provozu. Pro odsiřování prvé etapy
elektrárny nebyly dosud stanoveny konkrétní
terminy ani postup řešení. Chci upozornit na
to, že zhoršování koncentrací kysličníku
siřičitého je velmi nežádoucí,
neboť nejvýše přípustné
hodnoty jsou již v současné době překračovány
na většině území pánevních
okresů více než 90 dnů v roce. Mám
za to, že každý z nás ví, jaké
dopady má působení exhalací na zdravotní
stav našich obyvatel. Uvedu přece jen ve stručnosti
některé z nich, abych na nich dokumentovala nutnost
řešení oprávněných problémů
našeho kraje. Jednou z nich je úmrtnost ve všech
věkových skupinách, v okrese pánve,
která zde převyšuje předpokládanou
hranici. U dětí jako nejcitlivější
části populace na toxické vlivy prostředí
je zaznamenáno snížení odolnosti vůči
některým chorobám, jako oslabení funkce
plic, zvýšený výskyt chronické
bronchitidy, infekčních nemocí dýchacího
traktu, zánětu spojivek a další. Dochází
také k porušování krevní skladby
u našich dětí, ve zrání svých
kostí se opožďují až o jeden rok.
Tolik heslovitě k zdravotnímu stavu našich
dětí.
Také u dospělých dochází v
okresech pánve k závažným onemocněním.
Situace tedy ukazuje na to, že vrchol poškození
zdraví občanů se dostavuje časově
později než vrchol znečištění
ovzduší. Tyto poznatky musí být tedy
nadále hybnou silou k urychlení všech prostředků
a cest nápravy k ozdravení našeho ovzduší,
neboť tady nemůžeme ponechat na výběru
občana, jakou kvalitu vzduchu si vybere, jak je to možné
u jiných základních faktorů životních
podmínek obyvatel. Nerozvádím dále
tíživou situaci, kterou exhalace působí
na naší přírodě, na našich
lesích. Je rovněž známa vládním
orgánům po několik let.
Mnoho připomínek přichází od
našich občanů dále v tom směru,
proč v oblastech, ve kterých se vytvářejí
pro společnost určité hodnoty, které
naopak přinášejí životu občanů
ztížené prostředí, není
vypracována určitá preference, která
by se dala v různých formách dále
rozšiřovat, ať jde o rekreaci občanů,
hlavně dětí. V těchto oblastech začíná
působit a dále vracet ve větší
míře prostředky pro obnovování
jak na úseku zlepšení životního
prostředí, a to bydlení, obchodní
sítě, škol, zlepšení našich
komunikací, které jsou rovněž v hrozném
stavu, nebo řešit určité preferenční
příplatky apod.
Soudružky a soudruzi, závěrem tolik: uvedla
jsem jen několik otázek a věřím,
že naše problémy Severočeského
kraje budou znovu projednány a podle možnosti řešeny.
Podotýkám, že jsou to požadavky oprávněné
a je skutečně nutno je dořešit. (Potlesk.)
Podpredseda NZ s. Valo: Ďakujem. Hovorí s.
Sekaninová, pripraví sa s. Sopr.
Posl. dr. Sekaninová-Čakrtová: Soudruhu
předsedo, soudružky a soudruzi, v této pozdní
hodině a etapě naší rozpravy odolala
jsem pokušení promluvit k několika otázkám
a omezím se jen na jedno téma a závěrem
vás potom poprosím o dovolení předložit
vám určitý konkrétní návrh.
Chtěla bych se tedy omezit a stručně zmínit
o některých věcech týkajících
se oblasti zahraniční politiky a mluvit o některých
skutečnostech a podmínkách, které
myslím vznikají nyní proto, aby se mohla
aktivně a účinně rozvíjet i
naše zahraniční politika. Myslím, že
aktivizace a plné rozvinutí naší zahraniční
politiky souvisí s většinou zásadních
otázek, které zaujímají přední
místo v našem současném vývoji.
Celkem lže asi říci, že se sem promítají
základní otázky platné i pro jiné
úseky a komplexy problémů a mimoto některá
hlediska zvláštní, spojená právě
s oblastí mezinárodních vztahů.
Především myslím jde o tu skutečnost,
že oblast zahraniční politiky patří
svým způsobem k těm úsekům,
které se nově začleňují do
nově pojatého zdravého společenského
organismu. Jestliže, soudružky a soudruzi, tato reintegrace
nevyžaduje takové navenek patrné opatření,
jako je tomu v oblasti branné politiky a bezpečnosti,
a organizační formy zde již byly dány,
přece jsem přesvědčena, že právě
zde se projeví také odstranění deformací
pravomocí a působností působících
v dosavadním systému, jak o tom v úvodu vládního
prohlášení hovořil předseda vlády
soudruh inž. Černík, a že i na tomto úseku
se po stránce věcné, ne-li tedy organizační,
projeví a promítne nová koncepce práv
a povinností státních orgánů
a společenských organizací, práv a
odpovědnosti občana.
V oblasti zahraniční politiky tedy budou moci působit
napříště v rámci své pravomoci
ve správných vztazích a relacích a
vzájemně se doplňovat a tak umocňovat
účin našich zahraničně politických
kroků a opatření vláda jako celek,
kde zahraniční věci, jak víme, jsou
vyhrazeny přímo jejímu předsedovi,
ministr zahraničních věcí se svým
úřadem a ostatní zúčastněné
orgány se svými vedoucími a Národní
shromáždění. Myslím si, že
to prakticky znamená, že Národní shromáždění
při celkovém uplatňování své
pravé úlohy a svého skutečného
poslání nejvyššího orgánu
státní moci bude moci o to účinněji
pracovat v této oblasti, že zde bude moci počítat
i s novým přístupem že strany vlády.
Soudruzi a soudružky, obtíže a brzdy vyplývaly
ze systému. Odvolávám se právě
na citaci soudruha inž. Černíka, a mohou být
proto odstraněny jistě už nyní. Ale
myslím si, že našly svůj výraz
a jsou zakotveny i v naší ústavě, a
proto budoucí úprava ústavy i zde musí
přinést spolu s jinými věcmi svou
nápravu. Ústava sice stanoví, že Národní
shromáždění jedná a usnáší
se o základních otázkách vnitřní
a zahraniční politiky státu. Ale uvážíme-li,
že těžiště činnosti Národního
shromáždění bylo v uplynulém
období položeno do jeho výborů, pak
nám vynikne skutečnost, jak omezeně a zúženě
byla působnost výborů pojata. Jednak tím,
že totiž měly sledovat, projednávat a
dávat podněty státním orgánům
pouze pokud jde o plnění úkolů a že
dále jejich činnost je ohraničena na oblast
hospodářské a kulturní výstavby.
Samozřejmě bude příležitost o
tom pohovořit jindy, nebudu zdržovat podrobnostmi.
Chci jen říci, že toto pojetí, které
připsalo Národnímu shromáždění
jakousi sekundární, druhořadou úlohu,
obráží zanedbávání, zatlačování
do pozadí politických aspektů, což myslím
postihlo svým brzdícím, restriktivním
a zdržovacím způsobem zvlášť
výrazně oblast zahraniční politiky.
Myslím si ale, že bez ohledu na to už nyní
při optimálním uplatnění své
úlohy bude mít Národní shromáždění
podmínky i pro plnění úkolů
v této oblasti. Myslím, že půjde především
o změnu ve prospěch vlastní tvůrčí
iniciativy. Zatímco totiž už dosud Národní
shromáždění a jeho příslušný
orgán zahraniční výbor vykonával
šíře rozborovou a kontrolní činnost,
půjde a musí jít hlavně o pokrok při
praktickém dopadu podnětů a doporučení,
o podíl při tvorbě a realizaci zahraniční
politiky naší republiky.
Soudruzi, programové prohlášení naší
vlády počítá s takovými postupy,
které předpokládají a řekla
bych svým podílem usnadní Národnímu
shromáždění, aby mohlo aktivně
plnit své posláni i v oblasti zahraniční
politiky, a to pokud jde o jeho speciální orgán,
zahraniční výbor, a v prvé řadě
pokud jde o jeho plenární zasedání.
Zde mám na mysli ono místo ve vládním
prohlášení, kde vláda oznamuje svůj
úmysl předkládat Národnímu
shromáždění již své koncepční
záměry a nepřicházet teprve se zprávami
o věcech již vykonaných.