Ve druhé poznámce chci zdůraznit vliv lidí, jejich myšlení a postojů ke strukturálním změnám. Tento postoj je spíše - podle mého názoru - jen platonický. My všichni uznáváme účelnost a potřebu změn - s jednou malinkou výjimkou ovšem, že ta konkrétní změna se nesmí týkat nás osobně. Přitom není prozatím dost důrazný ekonomický tlak, abychom tento svůj postoj měnili. Někteří lidé vyslovují obavy, že nová soustava řízení je útokem na pracující, na dělníky. Bylo by však zajímavé vedle charakteristiky našeho národního hospodářství, kdy s. inž. Černík uváděl, že máme neefektivní či dokonce nežádoucí výrobu, výrobu na sklad, bez odbytu, bylo by účelné také sdělit, kolik lidí vlastně dosáhlo v r. 1967 jenom státem zaručeného minima své mzdy. Domnívám se, že nová soustava řízení je a musí být útokem, ne ovšem proti pracujícím, ale proti neúčelné, neefektivní a nekvalitní práci kohokoli.

Řešení strukturálních změn je úzce spjato s problematikou zahraničního obchodu. Účelné strukturální změny by měly ovlivnit i naše postavení na zahraničních trzích. Je ovšem nutné zajistit úzké spojení zahraničního trhu a výroby, a to lépe než dosud. Jsem proti zbrklým, neuváženým změnám a řešením. Tato otázka se však řeší takovou dobu, že nemůžeme mluvit o zbrklosti, nýbrž o jevu naprosto opačném. Chtěl bych to dokumentovat na příkladě našeho oborového podniku Škoda Plzeň.

Dosavadní vývoj přes veškerou naší snahu je naprosto neuspokojivý. V prosinci 1965 byl vyhláškou ministra zahraničního obchodu zřízen Škodaexport jako podnik zahraničního obchodu. Celá veřejnost byla tímto jménem uvedena v omyl, neboť již tehdy předpokládala, že tento PZO je podnikem oborového podniku Škoda, což vůbec neodpovídalo skutečnosti. Škodaexport byl totiž normálním PZO, který měl s námi společné pouze firemní označení.

Po zasedání ÚV KSČ v prosinci 1966 se zdálo, že nic nestojí v cestě tomu, aby tento podnik se stal organickou součástí našeho podniku a celé VHJ. Po velkém tlaku došlo pouze k tomu, že od 1. 1. 1967 byl tento podnik jako samostatný právní subjekt zařazen do našeho podniku s tím, že jeho vztahy k oborovému podniku budou upraveny statutem VHJ. Zpracování tohoto statutu však bylo vázáno na dohodu mezi ministerstvem zahraničního obchodu a ministerstvem těžkého průmyslu. A zde můžeme konstatovat, že prakticky k nějaké hlubší dohodě nedošlo, takže spojení PZO Škodaexport s našim oborovým podnikem je přes naši veškerou snahu nedokonalé a víceméně administrativní. Zásady, které ve druhé polovině r. 1967 vydal ministr zahraničního obchodu, prakticky zásadní otázky rovněž neřešily.

V souladu s akčním programem a s vládním prohlášením jsem toho názoru, že podniky musí mít zásadně přímý vliv na vykonávání exportní činnosti.

Při průzkumech našeho výboru jsme se setkali i s další otázkou, s problémem postavení socialistického podniku, jehož řešení a realizace jsou jednou že základních podmínek pro činnost podniků v jejich podnikání. Plně souhlasím s tím, že podnik má být skutečně samostatnou jednotkou, plně odpovídající do všech důsledků za svoji činnost. Je nutné, aby centrální řízení bylo důsledně odděleno od chozrasčotní sféry a aby tedy i nástroje řízení centra byly ve smyslu této zásady upraveny. Plně souhlasím s nutností přirozené integrace podniků na výrobní i ekonomické bázi. Jsem toho názoru, že podniky se musí spojovat za účelem plnění určitých konkrétních úkolů při plném respektování jejich samostatnosti a oboustranné ekonomické výhodnosti.

Návrhy na řešení obou problémů podle harmonogramu prací vlády mají být projednány ve II. čtvrtletí. Musím ovšem vyslovit požadavek, aby po projednání návrhů nenásledovaly další úvahy, diskuse a návrhy, ale aby následovala rychlá realizace.

Strukturální změny mají zajistit přednostní rozvoj odvětví či oborů pro naše národní hospodářství výhodných. Přitom musíme přihlížet i ke stavu naší surovinové základny, která může být na jedné straně činitelem omezujícím, na druhé straně nám dává určité možnosti, kterých musíme co nejefektivněji využít. ČSSR má v Evropě svým způsobem výjimečné postavení v zásobách uranu. Uran v posledních letech ztrácí svůj charakter výlučně strategické suroviny a roste význam jeho použití jako energetického paliva. Změny v úloze uranu jako suroviny i prudký rozvoj jaderné energetiky ve světě podle mého názoru vyžadují, aby bylo detailně posouzeno, jak budeme v další budoucnosti s touto cennou a snad nejcennější naší surovinou efektivně hospodařit. Řešení tohoto problému přitom ovlivní i další odvětví, nejen rozvoj naší energetiky, ale i strojírenství. A v této souvislosti nejen vnitřní potřebu republiky, ale i výrazným a příznivým způsobem vnější ekonomické vztahy. Nechci zde z různých důvodů rozvádět detailní úvahy. Doporučuji proto, aby vláda a její příslušné orgány tyto otázky detailně propracovaly.

Soudružky a soudruzi, doporučuji rovněž jako ostatní poslanci vládní program ke schválení. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Mpř. NS Dohnal: Děkuji. Uděluji slovo posl. Brunnerovi. Sděluji, že posl. Růžička se vzdal slova a svůj diskusní příspěvek k otázkám sociálního zabezpečení předkládá písemně. Připraví se posl. Malecká.

Posl. Brunner: Vážené Národní shromáždění, vážení hosté! Dovolte mi k vládnímu prohlášení jednu poznámku.

I když tento dokument podle mého názoru doceňuje významnou úlohu a výsledky zemědělství jako celku, jsem osobně toho názoru, že zemědělství jako základní článek našeho národního hospodářství by si zasloužilo jednak hlubšího rozboru a na druhé straně konkrétnějšího vyjádření, jak vláda bude nikoli pomáhat, ale volit nástroje po své linii k tomu, aby vzestup výroby byl rychlejší než dosud. K tomu toto konkrétně.

Nová vláda je si jistě plně vědoma, že státní zemědělská výroba, a to hlavně státní statky, v převážné většině hospodaří tam, kde nebyly vhodné podmínky pro družstevní velkovýrobu. V druhé řadě to představuje většinu v pohraničí, kde z různých důvodů nejsou vytvořeny podmínky pro to, abychom mohli vyslovit své uspokojení. Je nutno zde konstatovat, že se nenaplnila někdejší hesla, např. "státní statky - vzor moderní velkovýroby", ale že jsou nuceny využívat, a to ve značném rozsahu, starých stájí a ostatních provozních budov, převedených že soukromého sektoru. Jde o nevhodné malé stáje, ve kterých je někdy ohroženo zdraví a bezpečnost lidí i zvířat.

Chtěl bych říci, že za tohoto stavu je velmi sporné zabezpečit organizaci a efektivní výrobu. Je proto nutné, aby vláda výrazným způsobem podpořila zájem pracovníků na výrobě v tom, že bude uplatněna výraznější subvenční a úvěrová politika k tomu, aby tyto podniky mohly zabezpečit potřebnou bytovou a účelovou výstavbu. Nechci přehánět, ale zastávám názor, že v celé řadě pohraničních statků je ještě dosti místa pro další "hřmící stáda", to znamená - převedeno do kulturnější řeči - že tyto oblasti jsou schopny za příznivějších podmínek a určitých vkladů dávat daleko více mléka a masa. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda NS Dohnal: Děkuji. Slovo má s. ing. Malecká, připraví se s. posl. Pokorná.

Posl. ing. Malecká: Vážené súdružky a súdruhovia, úvodom musím povedať, že som v značnej nevýhode, pretože sa predo mnou vystriedalo už hodne poslancov, ktorí súhlasiac s vládnym prehlásením zvýrazňovali tie problémy, ktoré sú v ich volebnom obvode najpálčivejšie, no a samozrejme požadovali ich urýchlené riešenie. Ale ako mám možnosť počuť, tých problémov je viac ako dosť. Nezastiera ich ani naša nová vláda, ale naopak, svojím vládnym prehlásením ich odhaľuje pri zdôrazňovaní toho, že budúcnosť nemožno chápať ako vývoj bez rozporov, že riešenie zložitých otázok bude prebiehať v stálom konflikte progresívnych a zaostalých článkov, i keď zatiaľ je toto formulované dosť obecne.

Chcela by som hovoriť k tej časti vládneho prehlásenia, kde sa hovorí o rozvoji zaostalých oblastí. Že je to problém veľmi vážny, nakoniec potvrdzuje i naša diskusia. Nechcem tu opakovať, čo už bolo povedané, že sa vláda viackrát zaoberala vývojom týchto oblastí, ale ako vieme z praxe, tieto opatrenia boli veľmi málo účinné, takže len tak sa mohlo stať, že v niektorých oblastiach nielenže nenastalo zlepšenie, ale situácia sa naopak ešte zhoršila. Aj Národné zhromaždenie, hlavne Výbor pre plán a rozpočet, sa touto otázkou niekoľkokrát zaoberalo. Zvlášť posledný prieskum Výboru pre plán a rozpočet a jeho závery, vďaka dobrej popularizácii prostredníctvom tlače, rozhlasu a televízie, sa stali stredom pozornosti občanov týchto oblastí, ktorí s plnou dôverou a nádejou očakávajú od poslancov, že sa pričinia o riešenie ich vážnych životných otázok. Tento prieskum bol významný tým, že umožnil objektívne porovnanie ekonomickej a kultúrno-spoločenskej úrovne týchto oblastí s ostatnými vyspelými časťami našej republiky, pretože doteraz vystupovanie poslancov priamo z týchto oblastí sa prijímalo tak, ako keby šlo o okrajovú, lokálnu záležitosť a iste sa pamätáte na prípad, keď takéto vystúpenie poslancov v pléne znamenalo pre nich určité nepríjemnosti.

V súvislosti s prejednávaním tejto problematiky v NZ chcem pripomenúť ešte prípad, keď sa mala správa Výboru pre plán a rozpočet prejednávať v Predsedníctve NZ a vtedy bola stiahnutá, čo bolo i tu kritizované, pretože na Predsedníctve bolo vtedy povedané, že tieto otázky budú prejednané v Predsedníctve ÚV KSČ a potom predložené NZ komplexne. Nechcem byť nijako domýšlivá, ale vtedy sa nám všetkým zdalo, že sú to dozvuky nevydarenej prezidentskej návštevy v Martine a na Kysuciach.

V súčasnej dobe cítime, že je situácia iná, pretože jak naše stranícke orgány, tak aj naša nová vláda považujú harmonický rozvoj všetkých oblastí za základ úspešného rozvoja celej republiky. Ak mám hovoriť za východné Slovensko, chcem v prvom rade zdôrazniť, že nás k tomu vedie snaha nežiť na úkor niekoho iného, ale naopak, vytvorením priaznivých podmienok a prekonávaním historickej zaostalosti stať sa významným článkom našej čs. ekonomiky, čo iste bude prospešné celku a na druhej strane tiež pomôže odstrániť stáročné krivdy na tamojšom obyvateľstve.

Touto situáciou bola poznamenaná aj naša krajská konferencia strany, ktorej sa zúčastnil náš predseda súdruh Smrkovský a ktorá bola všeobecne kritizovaná, že bola dosť preekonomizovaná. Ak budem hovoriť konkrétne, dáte mi iste aj vy za pravdu, že pálčivé ekonomické problémy sú skutočne dominantou v živote obyvateľstva nášho kraja.

Aj keď nemôžem poprieť skutočnosť, že vo Východoslovenskom kraji nastali viaceré kladné premeny v hospodárskom, sociálnom a kultúrnom živote, predsa by nebolo správne všeobecne formulovanými a zvýrazňovanými kladmi zastierať skutočnú úroveň kraja a jeho postavenia v rámci celej ČSSR. Východoslovenský kraj je ako celok stále ešte na poslednom mieste v republike v ekonomike a pracovnej aktivite, v intenzite priemyselnej zamestnanosti, v základných ukazateľoch spoločenskej a osobnej spotreby, na úseku školstva, dopravy a bytovej vybavenosti, v príjmoch obyvateľstva, maloobchodnom obrate a pod. Tiež úroveň poľnohospodárskej výroby hlboko zaostáva za úrovňou v ostatných oblastiach republiky. Uskutočnením prvej etapy prác dosiahlo sa ochrany územia pred záplavami, no k jeho využitiu pre rast poľnohospodárskej výroby treba rýchlejšie pokračovať v komplexných melioračných a rekultivačných úpravách. Aj keď horské a podhorské oblasti tvoria viac ako tretinu pôdneho fondu, poväčšine obrábanú súkromnými roľníkmi, nepodarilo sa zatiaľ uspokojivo riešiť problémy týchto oblastí. Neuspokojivé využívanie prírodných a ekonomických podmienok kraja spôsobilo veľké rozdiely aj medzi jednotlivými oblasťami kraja. Osobitne nepriaznivý je tento stav v pohraničných oblastiach obývaných spoluobčanmi ukrajinskej a maďarskej národnosti. Doterajšie ekonomické pravidlá nepôsobia, pretože zo strany generálnych riaditeľstiev nebolo a ani niet záujmu nielen o investovanie v týchto oblastiach do nových objektov, ale niet záujmu ani o dokončenie výstavby existujúcich podnikov smerom na finálnu výrobu. Štruktúra priemyselnej výroby v kraji pri dnešnej cenovej politike vôbec nevyhovuje. Prevažná časť výrobkov má charakter polotovaru, pretože finalita je len osempercentná. To spôsobuje nízkou rentabilitu výroby a tým samozrejme vytvára nepriaznivú dôchodkovú situáciu podnikov, čo ďalej zhoršuje ekonomické možnosti rozvoja kraja a jednotlivých jeho oblastí.

Plán rozvoja národného hospodárstva na roky 1968-1970 nevytvára dostatočné predpoklady pre aktivizáciu prírodných a ekonomických zdrojov Východoslovenského kraja. Nevytvára potrebný súlad medzi oblastným rozmiestnením a štruktúrou zdrojov pracovných síl a prírastkov zamestnanosti. Rozbory o vývoji obyvateľstva ukazujú, že do roku 1980 budú najväčšie zdroje pracovných síl vo Východoslovenskom kraji. Za toto obdobie pripadá na tento kraj 36 % podiel z celkových pracovných zdrojov Slovenska, čo predstavuje 133 000 osôb.

Táto situácia je najpálčivejšia v okrese Prešov, kde do roku 1980 treba riešiť problém pracovných príležitostí pre cca 23 000 obyvateľov. Za roky 1951-1966 vzrástol počet obyvateľov prešovského okresu o viac ako 48 000 obyvateľov pri priemernom ročnom prírastku 2 %. Za prácou sa v rokoch 1960-1966 odsťahovalo 15 680 osôb. I posledné roky by som mohla dokumentovať podobnými príkladmi a ani prognóza do budúcnosti nie je priaznivejšia.

S tým úzko súvisí aj umiestnenie pätnásťročného dorastu, kde situácia je podobná, ak nie je horšia, ako to tu uvádzal posl. Garaj. A tak náš kraj sa znova podieľa najväčším počtom na presune mladých ľudí do iných krajov republiky, prípadne je i naďalej najväčším zdrojom nekvalifikovaných pracovníkov, čo naozaj nie je spravodlivé.

Skutočnosť, že rozvoj priemyslu nie je v súlade s rastom obyvateľstva, sa veľmi nepriaznivo odráža v životnej úrovni, a to nielen v porovnaní s celoštátnym priemerom, ale aj s celoslovenským priemerom. Z tejto oblasti uvediem niekoľko príkladov, ktoré dokumentujú to, čo som povedala úvodom, že sa disproporcie budú v najbližších rokoch nie vyrovnávať, ale naopak prehlbovať.

Ide hlavne o príjmy na jedného obyvateľa, kde sa rozdiel medzi priemerným ročným príjmom na jedného obyvateľa Východoslovenského kraja v porovnaní s celoštátnym priemerom v priebehu 4. päťročnice zvýši z 2074 korún na 2580 korún. Ďalej napr. v ročných príjmoch obyvateľstva z dôchodkov, aj keď tu platia jednotné predpisy, javia sa značné rozdiely. V roku 1965 tvoril priemerný ročný príjem z dôchodku oproti celoštátnemu priemeru o 1151 korún menej , v roku 1970 to už bude 1480 korún menej.

Na druhej strane zadĺženosť obyvateľstva, o ktorej hovoril súdruh povereník Marko, v našom kraji predstavuje 1797 korún na jednu domácnosť, v republike 954 korún a v českých krajoch len 752 korún. Z toho stavebné pôžičky tvoria v kraji 677 korún na jednu domácnosť, v republike 246 korún a v českých krajoch len 126 korún.

Keď si dáme do súvisu nízke príjmy obyvateľov i s touto skutočnosťou pri väčšej početnosti rodín, potom myslím, že netreba životnú úroveň ďalším zrovnávaním dokumentovať.

Veľmi nepriaznivá situácia je na úseku školstva, zdravotníctva, bytovej výstavby a pod. Ako príklad znova uvediem situáciu v Prešovskom okrese, ktorý je v oblasti školstva určite na poslednom mieste. Na spestrenie niekoľko údajov: Priemerný počet žiakov na triedu v ZDŠ je 37,1 žiakov, čo je skoro o 10 viac ako v iných, aj zaostalých okresoch republiky. Katastrofálna je smennosť v základnom školstve, ktorá v priemere v okrese dosahuje 25 %. V niektorých mestách, ako napr. v Prešove, Sabinove, a v mnohých ďalších obciach je vyše 40 % a sú aj také obce, ako napr. Lipany, kde je až 60 %.

Situácia sa v rámci tejto päťročnice nerieši, ba naopak zhoršuje, pretože narastá počet havarijných škôl a tiež dochádza zjavne k spomaľovaniu školskej výstavby.

Kým sa v uplynulých rokoch ročne odovzdávali do užívania dve školy, pre nasledujúce roky to bude iba jedna škola ročne. Tu by som chcela vážne upozorniť vládu na tento nepriaznivý stav, a to nielen v rámci okresu Prešov, ale i v celom Východoslovenskom kraji, a požiadala ju o spravodlivú diferenciáciu v tejto oblasti, aby sa okrem havarijných prípadov prednostne zaisťovala školská výstavba tam, kde by to znamenalo odstránenie tak vysokej smennosti, ktorú som uvádzala na našom príklade.

Veľmi zložitá situácia je v rozvoji zdravotníckych služieb, kde kraj, a hlavne okres Prešov, je skoro vo všetkých ukazateľoch hlboko pod celoštátnym priemerom. Nechcem tu uvádzať príklady z ostatných oblastí, ktoré nie sú pre náš kraj priaznivejšie.

V najbližšej dobe sa pripravuje vládne uznesenie na riešenie problémov rozvoja Východoslovenského kraja, podobne ako vláda prejednala problémy okresov Čadca, Dolný Kubín a Rimavská Sobota.

Škoda, že posl. Garaj vystúpil predomnou, pretože na základe článku v Pravde z 30. apríla pod názvom "Ruch Oravy" by som bola vyslovila nádej, že sa podobne ako v týchto okresoch začne toto vládne uznesenie pomerne rýchlo realizovať.

Pokiaľ ide o náš kraj, bude potrebné už v plánoch zaistiť a nepripustiť, aby dochádzalo i naďalej k znižovaniu jeho ekonomickej úrovne, ale zabezpečiť absolútne a relatívne vyrovnávanie jeho ekonomickej úrovne s ostatnými oblasťami republiky.