Ďalej by som chcela vzniesť interpeláciu. Pracovníci Závodu 29.augusta v Partizánskom majú na mňa dotaz, kedy bude prijatý ústavný zákon o federatívnom usporiadaní ČSSR.

Pýtam sa súdruha predsedu NZ Smrkovského a predsedu vlády s. inž. Černíka, a žiadam, aby mi odpovedali, pretože vo vládnom prehlásení neni uvedený termín. Pýtam sa preto, že o tejto otázke sa najviac diskutuje, od ostatných vecí sú pracujúci odpútaní. Štátoprávne usporiadanie postavenia našich dvoch rovnoprávnych národov v spoločnom štáte považujem za úlohu číslo 1. Ďakujem vám za pozornosť. (Potlesk.)

Předseda NS s. Smrkovský: Nyní promluví posl. Fuková. Pak bude dvacetiminutová přestávka. Po přestávce bude mluvit posl. Vincenc Červinka.

Posl. inž. Fuková: Vážené súdružky a súdruhovia, v predloženom programovom prehlásení, ktoré tu bolo prednesené predsedom vlády s. inž. Černíkom, bolo sformované novou vládou východisko pre novú národohospodársku politiku. Myslím, že sme dostali - aj keď vo veľkej stručnosti - obraz o skutočnej hospodárskej situácii a o niektorých problémoch, o problémoch nevhodnej štruktúry nášho národného hospodárstva, napätosti vo všetkých ekonomických vzťahoch, o nedostatku vnútornej dynamiky a efektívnosti našich výrobných síl atď. Súčasne sa konštatuje, že len obrat v ekonomickej politike môže zmeniť doterajší stav. S veľkou zodpovednosťou sú naznačované hlavné cesty, prostriedky a nástroje, ktoré podmieňujú realizáciu novej hospodárskej politiky, od štrukturálnych zmien, vytvárania materiálnych a ekonomických podmienok pre rozvoj výroby, obchodu a služieb cez ekonomické nástroje novej sústavy riadenia.

Myslím, že skutočne nový zmenený systém, zmeny v organizačnej výstavbe našej spoločnosti budú mať zásadný vplyv a podmienia postup realizácie novej politiky. Ale vnucuje sa mi ďalší veľmi dôležitý faktor, a to sú ľudia. Totiž sebalepší program, ktorý by nám vláda predložila, by nemohol splniť svoje poslanie, keby sklamali ľudia. Tento program je veľmi náročný a potrebuje a vyžaduje, aby bol zabezpečovaný kvalifikovanými kádrami.

Považujem preto oblasť kvalifikačného rozvoja a cestu vzdelávania a prípravy ľudí na svoju činnosť, medziiným aj na činnosť riadiacu, za dôležité a pohotové nástroje vlády pre realizáciu svojich zámerov. Ja už raz na straníckej skupine komunistov som kládla otázku, či máme v tejto oblasti dostatok rezerv, dostatok "surovín", ak to tak môžem nazvať. Vládne prehlásenie v časti o hospodárstve zdôrazňuje, že sme vychovali viac ako milión odborníkov s vysokoškolským a stredným odborným vzdelaním. Naša krajina je bohatá na ľudí múdrych, schopných, šikovných, bohatá na intelekt. Ale súčasne konštatujeme, že sme nevytvorili podmienky pre to, aby sa uplatnili bohaté schopnosti a tvorivé sily našich pracujúcich. Chcela by som ukázať, že jedným z ďalších faktorov, ktorý pôsobí na rast výroby národného bohatstva, je, vedľa zložiek - vloženého kapitálu ľudskej práce, teraz v prechode od industriálnej spoločnosti k postindustriálnej, veľký podiel má duševná práca, veda, vzdelanosť a kultúra, rozvoj ešte jednej oblasti, a to je oblasť riadenia. Vo svete k rastu výroby a k úspechom národohospodárskej politiky prispieva zdokonaľovanie riadenia asi 50 % na rast národného bohatstva. Pravda, len odhadom môžem povedať, ako to bolo v minulých rokoch, ktoré hodnotíme. Myslím, že v 60. rokoch bol tento príspevok skoro pasívny, a pokiaľ v posledných rokoch rastie, tak zaostávanie za svetom nám zostáva a nemôžeme dosiahnuť výšky svetového podielu.

Preto myslím, že oblasť prípravy ľudí do riadiacej činnosti je záležitosť nie organizačná, ale je predmetom celonárodného záujmu. Nemôžem povedať, že by sme nič neurobili. Myšlienky prípravy riadiacich pracovníkov sme sa chopili dosť neskoro, dá sa povedať, že v hodine dvanástej.

Bola to príležitosť nová, otvorená pre celú sieť vzdelávacích zariadení, a ujali sa jej veľmi zodpovedne predovšetkým vysoké školy. Hlavne ekonomické rozvinuli diaľkové štúdium riadenia. Do bežného štúdia včleňujú teóriu riadenia ako zvláštny predmet. Rezorty rozvinuli celú paletu rôznych foriem zvyšovania kvalifikácie riadiacich pracovníkov. Myslím, že treba oceniť tento prístup. Pravda, výsledky sú rôzne. Niektoré aspoň obrátili pozornosť a vyvolali chuť k ďalšiemu štúdiu riadenia, niektoré zakotvili solídne poznatky z tejto oblasti, časť podľahla konjunktúre. Táto oblasť však podchytila prevažne nižšie a stredné kádre v riadiacich funkciách.

Myslím, že stále zostáva pomerne veľký dlh v oblasti tzv. špičkových riadiacich pracovníkov vo sfére výrobnej i vo sfére centrálnej a správnej. V tejto oblasti dva a pol roka pôsobí "Inštitút riadenia". Odlišuje sa svojou činnosťou od siete školského systému, ktorý je založený na rozširovaní predovšetkým a hlavne poznatkového fondu.

Cieľom a prínosom vzdelávania riadiacich pracovníkov v inštitúte riadenia je naviazať na poznatkový fond, ktorý získavajú ľudia bežným vzdelaním, najmä dnes, keď vstupujeme do dôsledného zavádzania novej sústavy riadenia, kedy direktívny systém nepôsobí, kedy plán sa nerovná národohospodárskej politike, kedy je teda osud úspechu v rukách a v mozgoch, v schopnostiach ľudí podnikať, tvoriť, pretvárať priamo aj touto cestou organizáciu, výrobu, celú túto sféru, myslím si, že v tejto dobe bude situácia pre riadiacich pracovníkov, i tých špičkových, ťažšia, zložitejšia a že je potrebné nejak sa obrátiť na túto oblasť ako na jeden z významných faktorov, ktoré môžu prispieť k riešeniu prejednávanej problematiky. Práve preto v tejto práci inštitút riadenia má za cieľ meniť postoje, transformovať ľudí, naučiť využiť znalosti, ktoré majú, a hlavne rozširovať aplikačné schopnosti týchto ľudí. Predstavuje vo svojej činnosti určitú kombinátnu formu, kde vzdelanie je spojené s informačnou službou, s racionalizačnou a poradenskou činnosťou a s rozvíjaním vedy a výskumu.

Za dva a pol roka pôsobenia prešlo u nás asi 125 riadiacich pracovníkov dlhodobým kurzom, ktorí práve v tomto období demokratizácie i v oblasti riadenia v priemysle, v oblasti výrobnej sú otvorení novým myšlienkam a ujali sa a ujímajú sa vyšších riadiacich miest. Pritom inštitút sa podieľa svojimi kádrami na príprave ďalších stoviek riadiacich pracovníkov i v iných vzdelávacích zariadeniach.

Myslím si, že napriek všetkému, že bude väčšia samostatnosť výrobnej, chozrasčotnej sféry, a z vládneho prehlásenia a z ďalších vystúpení vidieť, že bude prijatá odlišná koncepcia i systém práce a vplyv vlády na výrobnú sféru, napriek tomu si vláda ponechá vplyv na riadiacich pracovníkov. Vychádzam z poslednej skúsenosti, kedy sme u nás pripravili rozsiahly systém cyklickej prípravy ľudí, ktorí už sú v špičkových funkciách, a začíname jeden beh s nimi, vychádzam z tohoto poznatku pod bezprostredným dojmom zo stretnutia s nimi, kedy uvítali tento akt ako priamy krok vlády a centra v starostlivosti o nich. To sú špecifickí ľudia, ktorí už v životě niečo urobili, pre ktorých však existuje vývoj vo svete - však vieme, že v ľudskej spoločnosti dochádza k obrovským zmenám, niekoľkokrát za ľudský život sa zmenia výsledky a prídu nové výsledky v oblasti vedy, v spoločenskej oblasti, človek sa mení a treba neustále tohto človeka pripravovať a privádzať ho na špičku znalostí, i jeho obratnosť, jeho šikovnosť, zručnosť neustále prehlbovať, aby bol skutočne na svetovej špičke tohto diania.

Preto dnes popri tejto rozsiahlej sieti školského a iného vzdelávania podobne ako vo svete, vo vyspelých kapitalistických krajinách i vo všetkých socialistických krajinách, rozvíja sa a prehlbuje činnosť takýchto profesných špeciálnych zariadení.

Ja som chcela ukázať, že vládne prehlásenie tu nenaznačuje úkoly, že nenaznačuje nástroje, a chcela som ukázať, že vedľa týchto nástrojov stoja už skutočne ľudia pripravení a nadšení podielať sa na realizácii tohto uznesenia práve v oblasti prípravy ľudí pre riadiacu funkciu.

Bola by som veľmi rada, keby som mohla svojím vystúpením dať podnet, aby niektorí poslanci - myslím prevážne z výborov, ktoré sa zaoberajú výrobnou sférou, z výboru pre hlavné výrobné odvetvia a z výrobou pre spotrebný priemysel - sa zaoberali oblasťou riadenia a systémom prípravy. Ja ich pozývam k nám, nech ako skupina poslancov, či onou formou, a boli by sme radi, keby sme spolu s nimi mohli plénu Národného zhromaždenia predložiť spôsob, ako ešte prehĺbiť a urýchliť túto transformáciu ľudí, bez ktorých koniec koncov sa nemôžu naznačené zámery realizovať. (Potlesk.)

Předseda NS s. Smrkovský: Soudružky a soudruzi poslanci, vyhlašuji dvacetiminutovou přestávku.

(Schůze přerušena v 10,07 hodin.)

(Schůze znovu zahájena v 10,29 minut.)

Předseda NS s. Smrkovský: Zahajuji přerušené jednání. Dávám slovo s. posl. Červinkovi.

Posl. Vincenc Červinka: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, jako všichni poslanci, kteří zde již vystoupili, plně souhlasím s předloženým programem naší vlády. Pokládám za velmi důležité, že byl také předložen harmonogram, podle kterého NS a jeho jednotlivé výbory mohou kontrolovat, jak tento vládní program bude uskutečňován. Plně si uvědomuji jako ostatní soudruzi, že nebude lehké splnit všechny požadavky, které poslanci na našem zasedání vznesli. Je to jistě paleta oprávněných požadavků, jejichž plnění však bude závislé na množství zdrojů, které bude mít vláda a společnost k dispozici. A myslím, že bude třeba si uvědomit, že hlavní tíhu bude muset přinášet dělnictvo a naši zemědělci, protože spoléhat na nějakou rychlou výměnu zaostalého technického zařízení v závodech nebo změny ve struktuře výroby nebude jednoduché. Myslím proto, že tyto věci bude třeba lidem neustále vysvětlovat, říkat jim, že nelze splnit všechna přáni a požadavky, i když jsou spravedlivé. Toto vysvětlování se musí dít nejen na schůzích, které budeme jako poslanci absolvovat, ale také v tisku, rozhlasu a televizi. Dále bude potřeba, abychom našli odvahu, která nám v současné době dost chybí, abychom kritizovali a odmítali antisocialistické výstřelky a také rovnostářské tendence. Plně souhlasím s pasáží programového prohlášení vlády, kde se hovoří o nutnosti zkvalitnění a zhospodárnění státní správy, a také s tím, že budou přezkoumány i výdaje na obranu státu. Soudružky a soudruzi, to je velmi důležitá věc. My jsme již mnoho v minulosti chtěli učinit, abychom snížili náklady na administrativu. Pamatujete se na těch 70 000 lidí, které jsme zařazovali do výroby. Myslím si však, že postupně znovu aparát narůstal, že se zdražoval a že tady bude třeba pochopitelně přezkoumat všechny tyto věci, abychom i zde docílili úspor. V souvislosti s těmito úsporami pokládám za nutné vážně přehodnotit i počet ministerstev a jejich aparátu. Toto je kritizováno i našimi voliči, že v tak malém státě máme tolik ministerstev, že pomalu o tom není ani přehled a nevíme také, kolik aparát těchto ministerstev stojí.

Dále si myslím, že bude na čase v souvislosti s dalšími opatřeními, s federalizací posoudit, zda je nutné, aby existovaly kraje, které se přežily, které jsou zbytečným mezičlánkem. Myslím, že nesmíme v žádném případě připustit nějaké tendence zemského zřízení. Tyto hlasy byly i na našem zasedání, na některých konferencích okresních a krajských výborů strany.

Dále si myslím, že vláda by měla vážně prozkoumat zásady, podle kterých jsou a budou do budoucna přidělovány počty bytů, investic na zdravotnictví, školství, kulturu ap. Doposud se tyto prostředky rozdělovaly podle známostí, autority vysoce postavených osobností a širokých ramen. Vidíme, že Jihomoravský kraj, který z hospodářského hlediska jak v průmyslu, tak v zemědělství je na jednom z předních míst, byl řadu let diskriminován. Mluvili o tom poslanci ze Znojma a Břeclavě a mohli by hovořit o těchto problémech i poslanci z jiných okresů tohoto kraje. Doporučuji proto, aby vláda vypracovala kritéria, která by odpovídala nejen potřebám jednotlivých okresů či krajů, ale i prosperitě jednotlivých oblastí. Měla by být uskutečňována zásada, která by respektovala to, co jednotlivé oblasti a okresy společnosti přinášejí, tedy podle zásady: kdo nejvíce společnosti dává, ať také nejvíce dostane. Tato zásada by inspirovala závody, podniky, jednotná zemědělská družstva, národní výbory apod. ke snaze docilovat co nejlepších hospodářských výsledků. Dosavadní rozdělování prostředků z mocenských pozic podle protekce a vlivu jednotlivců musí zmizet z naší politické praxe. To neznamená, že bych zamítal požadavky slovenských zaostalých krajů a možná i našeho pohraničí.

Ještě chci říci několik slov o postavení a sociálním zabezpečení účastníků národního boje za osvobození. Členové našeho svazu nám poslancům odbojářům i dalším státním funkcionářům odbojářům právem vytýkají, že jsme se nedovedli dříve chlapsky postavit za spravedlivé požadavky těch, kdo v první i druhé světové válce bojovali za naši svobodu. S velkým zadostiučiněním kvitují členové našeho svazu, že ústřední výbor naši strany a vláda republiky i Národní shromáždění chtějí napravit křivdy, které byly páchány po řadu let na Svazu protifašistických bojovníků i na celých odbojových skupinách našeho svazu. Víme dobře, že po osvobození se všichni odbojáři ihned zapojili do budování těžce postižené vlasti. Drtivá většina byla příkladem obětavé práce na všech úsecích našeho života. Většina odbojářů se neucházela o náhradu za utrpěné škody. Přesto byla v minulosti uskutečňována koncepce podceňování našeho odboje i příslušníky odboje ve vysokých funkcích. Je třeba poznamenat, že nebylo bojiště ve druhé světové válce, kde by nebojovali naši lidé. V národně osvobozeneckém boji padlo více než 360 000 lidí a 350 000 našich občanů bylo vězněno v koncentračních táborech a věznicích za činnost proti fašistickým okupantům. Členům našeho svazu se dostalo nejvyšších vojenských vyznamenání od všech spojenců. U nás však díky jednotlivcům začala cesta zatlačování odbojových pracovníků a jejich vyřazování z politického života. Byly omezovány vydavatelské a propagační možnosti, byla odebrána rekreační zařízení a prostředky na činnost byly tak minimální, že naše organizace svazu přímo živořily. Nejtíže bylo pociťováno nespravedlivé hodnocení odboje sociálním a zdravotním zabezpečováním členů a pozůstalých. Za všech ztížených okolností, kdy SPB byl trvale zatlačován do pozice veteránů a jeho činnost záměrně omezována, jeho členové zůstávali věrni zásadám a ideálům socialismu a demokracie a byli nejoddanějšími podporovateli pokrokových myšlenek v boji za lepší socialistickou společnost. V posledních letech byl na všech zasedáních ÚV SPB, jehož členy jsou s. Smrkovský, já, bratr Plojhar, Neuman, s. Mazur a další, kladen důraz na úctu k osobnosti a k lidským vztahům a tlumočen odpor proti násilí, bezohlednosti a proti necitlivému přístupu k sociálním otázkám. Na zasedáních ÚV SPB bylo stále zdůrazňováno bratrské soužití Čechů a Slováků a upřímné přátelství k národům SSSR. Neustále byla zdůrazňována potřeba pravdivého hodnocení prvního a druhého odboje. Proto závěry prosincového a lednového pléna ÚV KSČ byly pro náš Svaz plným zadostiučiněním. Jsme rádi, že velké ideály a vysoké morální zásady, které odboj vytvářel - lásku k vlasti, humanitu, nezištnost, vřelé vlastenectví - budou znovu vzkříšeny v naši mládeži a v našich občanech.

SPB jde především o rychlé vypracování návrhu zákona o rehabilitaci nespravedlivě postižených osob a o reparaci způsobených škod. A to je povinností vlády i Národního shromáždění. V zákoně musí být stanoveno kromě morálních hledisek také poskytnutí materiální náhrady za neoprávněnou vazbu, náhrady ušlé mzdy a za utrpení, a to přímo z moci zákona. Doba věznění musí být započtena do doby zaměstnání. V zákoně musí být promítnuty i další věci, ztráta postupu v zaměstnání, poškození příslušníků rodiny atd. SPB musí být přiřčeno právo předkládat návrhy na řízení rehabilitace odbojářů a právo být v orgánech, které budou o rehabilitaci rozhodovat. V souvislosti s rehabilitačním úsilím je nutno, aby byl umožněn čestný návrat všem, kdož odešli do zahraničí buď z oprávněných obav před osobní perzekucí či z existenčních důvodů a v zahraničí se nezpronevěřili svému národu a své vlasti. Myslím, že v souvislosti se zákonem o rehabilitaci musíme odmítnout takové živly, které se dnes hlásí k rehabilitaci, které byly postiženy za protistátní a jinou činnost a které jsou dnes aktivními propagátory rehabilitace, možná i vrazi, bývalí kapitalisté apod. S těmi v žádném případě nesouhlasíme. (Potlesk.)

Za další velký úkol považujeme my poslanci odbojáři vyřešení sociální otázky pro naše bojové druhy. Jde o morálně politickou záležitost s nutnými ekonomickými důsledky. V minulosti bylo stále vytýkáno, když jsme o to žádali, že za odboj se neplatí. My také nechceme, aby se za odboj platilo. Dnes ale značná část bojovníků za svobodu živoří a jejich životní úroveň je v rozporu se zásluhami, které společnosti v tvrdém boji dali. Důchody odbojářů jsou závislé podle zákona na průměrných výdělcích posledních pěti nebo deseti let. Vezmeme-li v úvahu utrpení a zdravotní stav lidí, kteří bojovali se zbraní v ruce nebo prošli fašistickými koncentračními tábory nebo věznicemi, pochopíme, že jejich pracovní výkony nemohou být takové jako u zdravých lidí. Proto žádáme, aby co nejdříve byly vypracovány zákonné úpravy sociálního zabezpečení čs. odbojářů, obětí fašismu a pozůstalých po nich s tím, že jim bude zajištěna slušná životní úroveň. Dále žádáme, aby odbojáři mohli odejít do důchodu v 55 letech jako příslušníci armády a bezpečnosti. Požadujeme, aby v důchodovém zabezpečení byly vyjádřeny zásluhy v odboji přiměřeným zvýšením důchodu podle druhu a délky odbojové činnosti. Jde o jednotné zvýšení ve všech systémech důchodového zabezpečení bez ohledu na průměrný výdělek, ale diferencovaně. Členové odbojáři by neměli také platit daň z důchodů apod.

Rehabilitaci odbojářů je třeba také vyjádřit vyčleněním potřebného počtu lázeňských a rekreačních poukazů, přičemž by odbojáři neměli platit různé lázeňské poplatky, jak tomu bylo doposud. Těchto poukazů dostávali jako šafránu.

Myslím si, že je povinností společnosti se postarat o důstojné sociální zabezpečení odbojových pracovníků, vdov a sirotků po popravených a zemřelých odbojových pracovnících. Považujeme také za nutné, aby na MNO bylo zřízeno oddělení pro sociální a občanskou pomoc všem, kteří bojovali se zbraní v ruce za naši svobodu. Nejsou to požadavky neúnosné, ale spravedlivé.