Ďalej by som chcela vzniesť interpeláciu. Pracovníci
Závodu 29.augusta v Partizánskom majú na
mňa dotaz, kedy bude prijatý ústavný
zákon o federatívnom usporiadaní ČSSR.
Pýtam sa súdruha predsedu NZ Smrkovského
a predsedu vlády s. inž. Černíka, a
žiadam, aby mi odpovedali, pretože vo vládnom
prehlásení neni uvedený termín. Pýtam
sa preto, že o tejto otázke sa najviac diskutuje,
od ostatných vecí sú pracujúci odpútaní.
Štátoprávne usporiadanie postavenia našich
dvoch rovnoprávnych národov v spoločnom štáte
považujem za úlohu číslo 1. Ďakujem
vám za pozornosť. (Potlesk.)
Předseda NS s. Smrkovský: Nyní promluví
posl. Fuková. Pak bude dvacetiminutová přestávka.
Po přestávce bude mluvit posl. Vincenc Červinka.
Posl. inž. Fuková: Vážené
súdružky a súdruhovia, v predloženom programovom
prehlásení, ktoré tu bolo prednesené
predsedom vlády s. inž. Černíkom, bolo
sformované novou vládou východisko pre novú
národohospodársku politiku. Myslím, že
sme dostali - aj keď vo veľkej stručnosti - obraz
o skutočnej hospodárskej situácii a o niektorých
problémoch, o problémoch nevhodnej štruktúry
nášho národného hospodárstva,
napätosti vo všetkých ekonomických vzťahoch,
o nedostatku vnútornej dynamiky a efektívnosti našich
výrobných síl atď. Súčasne
sa konštatuje, že len obrat v ekonomickej politike môže
zmeniť doterajší stav. S veľkou zodpovednosťou
sú naznačované hlavné cesty, prostriedky
a nástroje, ktoré podmieňujú realizáciu
novej hospodárskej politiky, od štrukturálnych
zmien, vytvárania materiálnych a ekonomických
podmienok pre rozvoj výroby, obchodu a služieb cez
ekonomické nástroje novej sústavy riadenia.
Myslím, že skutočne nový zmenený
systém, zmeny v organizačnej výstavbe našej
spoločnosti budú mať zásadný
vplyv a podmienia postup realizácie novej politiky. Ale
vnucuje sa mi ďalší veľmi dôležitý
faktor, a to sú ľudia. Totiž sebalepší
program, ktorý by nám vláda predložila,
by nemohol splniť svoje poslanie, keby sklamali ľudia.
Tento program je veľmi náročný a potrebuje
a vyžaduje, aby bol zabezpečovaný kvalifikovanými
kádrami.
Považujem preto oblasť kvalifikačného
rozvoja a cestu vzdelávania a prípravy ľudí
na svoju činnosť, medziiným aj na činnosť
riadiacu, za dôležité a pohotové nástroje
vlády pre realizáciu svojich zámerov. Ja
už raz na straníckej skupine komunistov som kládla
otázku, či máme v tejto oblasti dostatok
rezerv, dostatok "surovín", ak to tak môžem
nazvať. Vládne prehlásenie v časti o
hospodárstve zdôrazňuje, že sme vychovali
viac ako milión odborníkov s vysokoškolským
a stredným odborným vzdelaním. Naša
krajina je bohatá na ľudí múdrych, schopných,
šikovných, bohatá na intelekt. Ale súčasne
konštatujeme, že sme nevytvorili podmienky pre to, aby
sa uplatnili bohaté schopnosti a tvorivé sily našich
pracujúcich. Chcela by som ukázať, že
jedným z ďalších faktorov, ktorý
pôsobí na rast výroby národného
bohatstva, je, vedľa zložiek - vloženého
kapitálu ľudskej práce, teraz v prechode od
industriálnej spoločnosti k postindustriálnej,
veľký podiel má duševná práca,
veda, vzdelanosť a kultúra, rozvoj ešte jednej
oblasti, a to je oblasť riadenia. Vo svete k rastu výroby
a k úspechom národohospodárskej politiky
prispieva zdokonaľovanie riadenia asi 50 % na rast národného
bohatstva. Pravda, len odhadom môžem povedať,
ako to bolo v minulých rokoch, ktoré hodnotíme.
Myslím, že v 60. rokoch bol tento príspevok
skoro pasívny, a pokiaľ v posledných rokoch
rastie, tak zaostávanie za svetom nám zostáva
a nemôžeme dosiahnuť výšky svetového
podielu.
Preto myslím, že oblasť prípravy ľudí
do riadiacej činnosti je záležitosť nie
organizačná, ale je predmetom celonárodného
záujmu. Nemôžem povedať, že by sme
nič neurobili. Myšlienky prípravy riadiacich
pracovníkov sme sa chopili dosť neskoro, dá
sa povedať, že v hodine dvanástej.
Bola to príležitosť nová, otvorená
pre celú sieť vzdelávacích zariadení,
a ujali sa jej veľmi zodpovedne predovšetkým
vysoké školy. Hlavne ekonomické rozvinuli diaľkové
štúdium riadenia. Do bežného štúdia
včleňujú teóriu riadenia ako zvláštny
predmet. Rezorty rozvinuli celú paletu rôznych foriem
zvyšovania kvalifikácie riadiacich pracovníkov.
Myslím, že treba oceniť tento prístup.
Pravda, výsledky sú rôzne. Niektoré
aspoň obrátili pozornosť a vyvolali chuť
k ďalšiemu štúdiu riadenia, niektoré
zakotvili solídne poznatky z tejto oblasti, časť
podľahla konjunktúre. Táto oblasť však
podchytila prevažne nižšie a stredné kádre
v riadiacich funkciách.
Myslím, že stále zostáva pomerne veľký
dlh v oblasti tzv. špičkových riadiacich pracovníkov
vo sfére výrobnej i vo sfére centrálnej
a správnej. V tejto oblasti dva a pol roka pôsobí
"Inštitút riadenia". Odlišuje sa svojou
činnosťou od siete školského systému,
ktorý je založený na rozširovaní
predovšetkým a hlavne poznatkového fondu.
Cieľom a prínosom vzdelávania riadiacich pracovníkov
v inštitúte riadenia je naviazať na poznatkový
fond, ktorý získavajú ľudia bežným
vzdelaním, najmä dnes, keď vstupujeme do dôsledného
zavádzania novej sústavy riadenia, kedy direktívny
systém nepôsobí, kedy plán sa nerovná
národohospodárskej politike, kedy je teda osud úspechu
v rukách a v mozgoch, v schopnostiach ľudí
podnikať, tvoriť, pretvárať priamo aj touto
cestou organizáciu, výrobu, celú túto
sféru, myslím si, že v tejto dobe bude situácia
pre riadiacich pracovníkov, i tých špičkových,
ťažšia, zložitejšia a že je potrebné
nejak sa obrátiť na túto oblasť ako na
jeden z významných faktorov, ktoré môžu
prispieť k riešeniu prejednávanej problematiky.
Práve preto v tejto práci inštitút riadenia
má za cieľ meniť postoje, transformovať
ľudí, naučiť využiť znalosti,
ktoré majú, a hlavne rozširovať aplikačné
schopnosti týchto ľudí. Predstavuje vo svojej
činnosti určitú kombinátnu formu,
kde vzdelanie je spojené s informačnou službou,
s racionalizačnou a poradenskou činnosťou a
s rozvíjaním vedy a výskumu.
Za dva a pol roka pôsobenia prešlo u nás asi
125 riadiacich pracovníkov dlhodobým kurzom, ktorí
práve v tomto období demokratizácie i v oblasti
riadenia v priemysle, v oblasti výrobnej sú otvorení
novým myšlienkam a ujali sa a ujímajú
sa vyšších riadiacich miest. Pritom inštitút
sa podieľa svojimi kádrami na príprave ďalších
stoviek riadiacich pracovníkov i v iných vzdelávacích
zariadeniach.
Myslím si, že napriek všetkému, že
bude väčšia samostatnosť výrobnej,
chozrasčotnej sféry, a z vládneho prehlásenia
a z ďalších vystúpení vidieť,
že bude prijatá odlišná koncepcia i systém
práce a vplyv vlády na výrobnú sféru,
napriek tomu si vláda ponechá vplyv na riadiacich
pracovníkov. Vychádzam z poslednej skúsenosti,
kedy sme u nás pripravili rozsiahly systém cyklickej
prípravy ľudí, ktorí už sú
v špičkových funkciách, a začíname
jeden beh s nimi, vychádzam z tohoto poznatku pod bezprostredným
dojmom zo stretnutia s nimi, kedy uvítali tento akt ako
priamy krok vlády a centra v starostlivosti o nich. To
sú špecifickí ľudia, ktorí už
v životě niečo urobili, pre ktorých
však existuje vývoj vo svete - však vieme, že
v ľudskej spoločnosti dochádza k obrovským
zmenám, niekoľkokrát za ľudský
život sa zmenia výsledky a prídu nové
výsledky v oblasti vedy, v spoločenskej oblasti,
človek sa mení a treba neustále tohto človeka
pripravovať a privádzať ho na špičku
znalostí, i jeho obratnosť, jeho šikovnosť,
zručnosť neustále prehlbovať, aby bol
skutočne na svetovej špičke tohto diania.
Preto dnes popri tejto rozsiahlej sieti školského
a iného vzdelávania podobne ako vo svete, vo vyspelých
kapitalistických krajinách i vo všetkých
socialistických krajinách, rozvíja sa a prehlbuje
činnosť takýchto profesných špeciálnych
zariadení.
Ja som chcela ukázať, že vládne prehlásenie
tu nenaznačuje úkoly, že nenaznačuje
nástroje, a chcela som ukázať, že vedľa
týchto nástrojov stoja už skutočne ľudia
pripravení a nadšení podielať sa na realizácii
tohto uznesenia práve v oblasti prípravy ľudí
pre riadiacu funkciu.
Bola by som veľmi rada, keby som mohla svojím vystúpením
dať podnet, aby niektorí poslanci - myslím
prevážne z výborov, ktoré sa zaoberajú
výrobnou sférou, z výboru pre hlavné
výrobné odvetvia a z výrobou pre spotrebný
priemysel - sa zaoberali oblasťou riadenia a systémom
prípravy. Ja ich pozývam k nám, nech ako
skupina poslancov, či onou formou, a boli by sme radi,
keby sme spolu s nimi mohli plénu Národného
zhromaždenia predložiť spôsob, ako ešte
prehĺbiť a urýchliť túto transformáciu
ľudí, bez ktorých koniec koncov sa nemôžu
naznačené zámery realizovať. (Potlesk.)
Předseda NS s. Smrkovský: Soudružky
a soudruzi poslanci, vyhlašuji dvacetiminutovou přestávku.
(Schůze přerušena v 10,07 hodin.)
(Schůze znovu zahájena v 10,29 minut.)
Předseda NS s. Smrkovský: Zahajuji přerušené
jednání. Dávám slovo s. posl. Červinkovi.
Posl. Vincenc Červinka: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, jako všichni poslanci,
kteří zde již vystoupili, plně souhlasím
s předloženým programem naší vlády.
Pokládám za velmi důležité, že
byl také předložen harmonogram, podle kterého
NS a jeho jednotlivé výbory mohou kontrolovat, jak
tento vládní program bude uskutečňován.
Plně si uvědomuji jako ostatní soudruzi,
že nebude lehké splnit všechny požadavky,
které poslanci na našem zasedání vznesli.
Je to jistě paleta oprávněných požadavků,
jejichž plnění však bude závislé
na množství zdrojů, které bude mít
vláda a společnost k dispozici. A myslím,
že bude třeba si uvědomit, že hlavní
tíhu bude muset přinášet dělnictvo
a naši zemědělci, protože spoléhat
na nějakou rychlou výměnu zaostalého
technického zařízení v závodech
nebo změny ve struktuře výroby nebude jednoduché.
Myslím proto, že tyto věci bude třeba
lidem neustále vysvětlovat, říkat
jim, že nelze splnit všechna přáni a požadavky,
i když jsou spravedlivé. Toto vysvětlování
se musí dít nejen na schůzích, které
budeme jako poslanci absolvovat, ale také v tisku, rozhlasu
a televizi. Dále bude potřeba, abychom našli
odvahu, která nám v současné době
dost chybí, abychom kritizovali a odmítali antisocialistické
výstřelky a také rovnostářské
tendence. Plně souhlasím s pasáží
programového prohlášení vlády,
kde se hovoří o nutnosti zkvalitnění
a zhospodárnění státní správy,
a také s tím, že budou přezkoumány
i výdaje na obranu státu. Soudružky a soudruzi,
to je velmi důležitá věc. My jsme již
mnoho v minulosti chtěli učinit, abychom snížili
náklady na administrativu. Pamatujete se na těch
70 000 lidí, které jsme zařazovali do výroby.
Myslím si však, že postupně znovu aparát
narůstal, že se zdražoval a že tady bude
třeba pochopitelně přezkoumat všechny
tyto věci, abychom i zde docílili úspor.
V souvislosti s těmito úsporami pokládám
za nutné vážně přehodnotit i
počet ministerstev a jejich aparátu. Toto je kritizováno
i našimi voliči, že v tak malém státě
máme tolik ministerstev, že pomalu o tom není
ani přehled a nevíme také, kolik aparát
těchto ministerstev stojí.
Dále si myslím, že bude na čase v souvislosti
s dalšími opatřeními, s federalizací
posoudit, zda je nutné, aby existovaly kraje, které
se přežily, které jsou zbytečným
mezičlánkem. Myslím, že nesmíme
v žádném případě připustit
nějaké tendence zemského zřízení.
Tyto hlasy byly i na našem zasedání, na některých
konferencích okresních a krajských výborů
strany.
Dále si myslím, že vláda by měla
vážně prozkoumat zásady, podle kterých
jsou a budou do budoucna přidělovány počty
bytů, investic na zdravotnictví, školství,
kulturu ap. Doposud se tyto prostředky rozdělovaly
podle známostí, autority vysoce postavených
osobností a širokých ramen. Vidíme,
že Jihomoravský kraj, který z hospodářského
hlediska jak v průmyslu, tak v zemědělství
je na jednom z předních míst, byl řadu
let diskriminován. Mluvili o tom poslanci ze Znojma a Břeclavě
a mohli by hovořit o těchto problémech i
poslanci z jiných okresů tohoto kraje. Doporučuji
proto, aby vláda vypracovala kritéria, která
by odpovídala nejen potřebám jednotlivých
okresů či krajů, ale i prosperitě
jednotlivých oblastí. Měla by být
uskutečňována zásada, která
by respektovala to, co jednotlivé oblasti a okresy společnosti
přinášejí, tedy podle zásady:
kdo nejvíce společnosti dává, ať
také nejvíce dostane. Tato zásada by inspirovala
závody, podniky, jednotná zemědělská
družstva, národní výbory apod. ke snaze
docilovat co nejlepších hospodářských
výsledků. Dosavadní rozdělování
prostředků z mocenských pozic podle protekce
a vlivu jednotlivců musí zmizet z naší
politické praxe. To neznamená, že bych zamítal
požadavky slovenských zaostalých krajů
a možná i našeho pohraničí.
Ještě chci říci několik slov
o postavení a sociálním zabezpečení
účastníků národního
boje za osvobození. Členové našeho svazu
nám poslancům odbojářům i dalším
státním funkcionářům odbojářům
právem vytýkají, že jsme se nedovedli
dříve chlapsky postavit za spravedlivé požadavky
těch, kdo v první i druhé světové
válce bojovali za naši svobodu. S velkým zadostiučiněním
kvitují členové našeho svazu, že
ústřední výbor naši strany a
vláda republiky i Národní shromáždění
chtějí napravit křivdy, které byly
páchány po řadu let na Svazu protifašistických
bojovníků i na celých odbojových skupinách
našeho svazu. Víme dobře, že po osvobození
se všichni odbojáři ihned zapojili do budování
těžce postižené vlasti. Drtivá
většina byla příkladem obětavé
práce na všech úsecích našeho života.
Většina odbojářů se neucházela
o náhradu za utrpěné škody. Přesto
byla v minulosti uskutečňována koncepce podceňování
našeho odboje i příslušníky odboje
ve vysokých funkcích. Je třeba poznamenat,
že nebylo bojiště ve druhé světové
válce, kde by nebojovali naši lidé. V národně
osvobozeneckém boji padlo více než 360 000
lidí a 350 000 našich občanů bylo vězněno
v koncentračních táborech a věznicích
za činnost proti fašistickým okupantům.
Členům našeho svazu se dostalo nejvyšších
vojenských vyznamenání od všech spojenců.
U nás však díky jednotlivcům začala
cesta zatlačování odbojových pracovníků
a jejich vyřazování z politického
života. Byly omezovány vydavatelské a propagační
možnosti, byla odebrána rekreační zařízení
a prostředky na činnost byly tak minimální,
že naše organizace svazu přímo živořily.
Nejtíže bylo pociťováno nespravedlivé
hodnocení odboje sociálním a zdravotním
zabezpečováním členů a pozůstalých.
Za všech ztížených okolností, kdy
SPB byl trvale zatlačován do pozice veteránů
a jeho činnost záměrně omezována,
jeho členové zůstávali věrni
zásadám a ideálům socialismu a demokracie
a byli nejoddanějšími podporovateli pokrokových
myšlenek v boji za lepší socialistickou společnost.
V posledních letech byl na všech zasedáních
ÚV SPB, jehož členy jsou s. Smrkovský,
já, bratr Plojhar, Neuman, s. Mazur a další,
kladen důraz na úctu k osobnosti a k lidským
vztahům a tlumočen odpor proti násilí,
bezohlednosti a proti necitlivému přístupu
k sociálním otázkám. Na zasedáních
ÚV SPB bylo stále zdůrazňováno
bratrské soužití Čechů a Slováků
a upřímné přátelství
k národům SSSR. Neustále byla zdůrazňována
potřeba pravdivého hodnocení prvního
a druhého odboje. Proto závěry prosincového
a lednového pléna ÚV KSČ byly pro
náš Svaz plným zadostiučiněním.
Jsme rádi, že velké ideály a vysoké
morální zásady, které odboj vytvářel
- lásku k vlasti, humanitu, nezištnost, vřelé
vlastenectví - budou znovu vzkříšeny
v naši mládeži a v našich občanech.
SPB jde především o rychlé vypracování
návrhu zákona o rehabilitaci nespravedlivě
postižených osob a o reparaci způsobených
škod. A to je povinností vlády i Národního
shromáždění. V zákoně
musí být stanoveno kromě morálních
hledisek také poskytnutí materiální
náhrady za neoprávněnou vazbu, náhrady
ušlé mzdy a za utrpení, a to přímo
z moci zákona. Doba věznění musí
být započtena do doby zaměstnání.
V zákoně musí být promítnuty
i další věci, ztráta postupu v zaměstnání,
poškození příslušníků
rodiny atd. SPB musí být přiřčeno
právo předkládat návrhy na řízení
rehabilitace odbojářů a právo být
v orgánech, které budou o rehabilitaci rozhodovat.
V souvislosti s rehabilitačním úsilím
je nutno, aby byl umožněn čestný návrat
všem, kdož odešli do zahraničí buď
z oprávněných obav před osobní
perzekucí či z existenčních důvodů
a v zahraničí se nezpronevěřili svému
národu a své vlasti. Myslím, že v souvislosti
se zákonem o rehabilitaci musíme odmítnout
takové živly, které se dnes hlásí
k rehabilitaci, které byly postiženy za protistátní
a jinou činnost a které jsou dnes aktivními
propagátory rehabilitace, možná i vrazi, bývalí
kapitalisté apod. S těmi v žádném
případě nesouhlasíme. (Potlesk.)
Za další velký úkol považujeme
my poslanci odbojáři vyřešení
sociální otázky pro naše bojové
druhy. Jde o morálně politickou záležitost
s nutnými ekonomickými důsledky. V minulosti
bylo stále vytýkáno, když jsme o to
žádali, že za odboj se neplatí. My také
nechceme, aby se za odboj platilo. Dnes ale značná
část bojovníků za svobodu živoří
a jejich životní úroveň je v rozporu
se zásluhami, které společnosti v tvrdém
boji dali. Důchody odbojářů jsou závislé
podle zákona na průměrných výdělcích
posledních pěti nebo deseti let. Vezmeme-li v úvahu
utrpení a zdravotní stav lidí, kteří
bojovali se zbraní v ruce nebo prošli fašistickými
koncentračními tábory nebo věznicemi,
pochopíme, že jejich pracovní výkony
nemohou být takové jako u zdravých lidí.
Proto žádáme, aby co nejdříve
byly vypracovány zákonné úpravy sociálního
zabezpečení čs. odbojářů,
obětí fašismu a pozůstalých po
nich s tím, že jim bude zajištěna slušná
životní úroveň. Dále žádáme,
aby odbojáři mohli odejít do důchodu
v 55 letech jako příslušníci armády
a bezpečnosti. Požadujeme, aby v důchodovém
zabezpečení byly vyjádřeny zásluhy
v odboji přiměřeným zvýšením
důchodu podle druhu a délky odbojové činnosti.
Jde o jednotné zvýšení ve všech
systémech důchodového zabezpečení
bez ohledu na průměrný výdělek,
ale diferencovaně. Členové odbojáři
by neměli také platit daň z důchodů
apod.
Rehabilitaci odbojářů je třeba také
vyjádřit vyčleněním potřebného
počtu lázeňských a rekreačních
poukazů, přičemž by odbojáři
neměli platit různé lázeňské
poplatky, jak tomu bylo doposud. Těchto poukazů
dostávali jako šafránu.
Myslím si, že je povinností společnosti
se postarat o důstojné sociální zabezpečení
odbojových pracovníků, vdov a sirotků
po popravených a zemřelých odbojových
pracovnících. Považujeme také za nutné,
aby na MNO bylo zřízeno oddělení pro
sociální a občanskou pomoc všem, kteří
bojovali se zbraní v ruce za naši svobodu. Nejsou
to požadavky neúnosné, ale spravedlivé.