Je nám známo, že v některých
socialistických a kapitalistických státech
je důchodové zabezpečení účastníků
odboje a oběti fašismu absolutně i relativně
vyšší než u nás. Proto napravme to,
co jsme v minulosti nedovedli prosadit. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
NS posl. Zedník: Děkuji posl. Červinkovi.
Sděluji, že se do rozpravy přihlásila
Magda Lapárová, která však odevzdala
diskusní příspěvek k otázkám
výchovy písemně. Děkuji jí.
Prosím, aby se ujal slova dr. Lacina.
Posl. dr. Lacina: Vážené Národní
shromážděni! Programové prohlášení
vlády hovoří o tom, že je nutno učinit
všechna opatření, i za cenu omezení
průmyslové výstavby, abychom zajistili úkol
bytové výstavby. Domnívám se, že
by vládní prohlášení mělo
obsahovat i úkol zabezpečit novou a stávající
bytovou výstavbu kompletním vybavením kulturními,
školskými, obchodními a jinými nezbytnými
zařízeními. Prohlášení
vlády sice počítá s přehodnocením
plánu materiálního zabezpečení
školství do roku 1970 tak, že bude posílena
možnost investiční výstavby škol
a výchovných zařízení, ale
stávající situace vyžaduje neodkladný
zásah.
Připojuji se k interpelaci poslanců Východočeského
kraje, přednesené na tomto zasedání
posl. Kopeckým, zejména v tom, kdy hovořil
o vývozu stavebních kapacit z kraje.
Stojíme-li v současné době před
nutnou organizační i metodickou přestavbou
našeho školství, stojíme tím více
před naléhavým problémem materiálního
vybavení našich škol, aby bylo vůbec možné
nové moderní výukové metody uskutečnit.
Není mi známa celostátní situace ve
školství ani v údržbě školních
zařízení. Domnívám se však,
že není-li velmi špatná, pak je jistě
neuspokojivá.
K tomuto mému tvrzení mě vede znalost situace
na školách okresu Chrudim. Pro ilustraci a současně
jako interpelaci na s. ministra stavebnictví a ministra
národohospodářského plánování
uvádím jeden z případů ve svém
volebním obvodě.
MNV Ronov nad Doubravou se již 20 let snaží zajistit
rekonstrukci školy v městě a přes vynaložení
nadlidského úsilí se jim to nedaří.
Jednou prodělali na reorganizaci okresu, podruhé
na neseriózních slibech různých funkcionářů.
Dnes stojí pracovníci MNV před ztrátou
veškeré důvěry občanů.
Těžko jim budou občané věřit,
že byli disciplinovaní a v padesátých
letech ustoupili od výstavby nové školy a souhlasili
s rekonstrukcí a přestavbou školy staré.
Budou rovněž těžko chápat, že
projektová dokumentace za 60 000 Kčs dvakrát
propadla v důsledku neseriózních slibů,
slibujících zařazení výstavby
do plánu. V nejiné situaci jsou nyní, kdy
byla pořízena nová dokumentace za 200 000
Kčs, jíž hrozí v příštím
roce znovu propadnutí. Na základě předložené
dohody s Pozemními stavbami Pardubice, stavební
správou v Havlíčkově Brodě,
MNV zajistil demolici okolních objektů, aby byl
objekt staré školy zpřístupněn
plánované mechanizaci a skládce materiálu.
Stará se o slíbený nábor pracovníků
a snaží se s nadlidským úsilím
a s velkým rizikem zajišťovat výuku ve
škole, která je v havarijním stavu; hrozí
propadnutí stropů, školní jídelna
je umístěna ve zdravotním středisku,
kde se mísí děti s přicházejícími
pacienty.
Do tohoto nadějného očekávání
zahájení stavby slíbené 27. 3. 1968
na 4. čtvrtletí 1968 přichází
najednou sdělení stejného podniku a stejného
ředitele ze dne 29.dubna, že není reálná
naděje na zařazení stavby ani do roku 1970.
Tedy dvě rozdílná rozhodnutí stejného
orgánu a stejného ředitele během 1
měsíce. Rozhodnutí, které má
pro občany městečka Ronova a zvláště
pro jejich funkcionáře katastrofální
význam. Ptají se tedy, jak dál, a já
jim nedovedu odpovědět. Proto se ptám vás,
soudruhu ministře stavebnictví, jak dál.
Nejde tu totiž o finanční prostředky,
ty jsou zajištěny, ani o projektovou dokumentaci,
ale jde o stavební kapacity.
Obdobná situace se jeví, i když pro to dosud
nejsou písemné podklady, u zahájení
výstavby průmyslové školy v Chrudimi,
kde se počínají prosazovat tendence stavbu
zastavit a konzervovat. I zde jde o výstavbu školy,
která následkem havárie musela být
přestěhována do ostatních chrudimských
škol a na neudržitelnou míru tím ztížila
již tak závažnou situaci škol v městě.
O této situaci dostal ministr stavebnictví dopis
místopředsedy ONV.
Není rovněž možno souhlasit s rozhodnutím,
že nové školy se mohou stavět pouze v
ucelených sídlištích určité
velikosti, a vůbec se nepřihlíží
k výstavbě na různých částech
města, netvoři-li tato ucelená sídliště.
Domnívám se, že s ohledem na současný
stav našich škol, zvláště s ohledem
na problémy pohraničních okresů, bude
nutno přehodnotit alespoň na určité
období koncentraci škol a rušení málotřídních
škol na vesnicích. Dostáváme se mnohdy
sami do nelogických situací, kdy jedny děti
vozíme do měst a jiné zase z města
vyvážíme. Z tohoto pohledu považuji za
velmi naléhavé přehodnotit nejen materiální
zajištění našeho školství,
ale i situaci a využívání vývozu
stavebních kapacit.
Chtěl bych věřit, že se vládě
v její nastávající práci podaří
splnit naléhavé úkoly vyplývající
z vládního prohlášení, stabilizovat
naše národní hospodářství
a dát materiální podklad našemu demokratizačnímu
procesu. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
NS Zedník: Děkuji posl. Lacinovi. Prosím
posl. Smejkalovou, aby se ujala slova.
Posl. Šmejkalová: Soudruzi a soudružky
poslanci! Dovolte mi, abych u příležitosti
projednávání vládního programu
uvedla několik úvah a připomínek o
současném i budoucím vývoji ze stanoviska
našich zemědělců. Jelikož k této
otázce i k dalším jiným bylo již
mnoho diskutováno, budu se snažit, aby můj
příspěvek byl opravdu stručný.
V předloženém vládním prohlášení
je kladně hodnocena práce zemědělců.
Konstatuje se v něm, že se podařilo podstatně
zlepšit situaci na trhu potravin. Zemědělství
za pomoci společnosti vybudovalo materiálně
technickou základnu socialistického zemědělství.
Ani na tomto úseku není však situace zdaleka
uspokojující. Je nutný další
rozvoj zemědělství a výroby potravin,
který však stále více závisí
na materiálních prostředcích vyráběných
v ostatních odvětvích našeho národního
hospodářství. Všichni víme, jak
průmysl nedostatečně svoje úkoly v
tomto směru plní.
Chtěla bych ukázat, jakým způsobem
přímo i nepřímo náš průmysl
ovlivňuje výsledky zemědělství.
Pro plný a rychlý rozvoj potřebuje zemědělství
hnojiva a chemikálie a opět jsme se v průběhu
letošního jara přesvědčili, že
chemický průmysl není schopen v potřebném
množství a včas dodat hnojiva a postřiky.
Stroje nejsou na potřebné technické úrovni,
kvalita jejich materiálu se podstatně nezlepšila
a přitom jsou drahé. Dále trvá i nedostatek
stavebního materiálu. Já vím, že
podniky mohou na svoji obhajobu uvést kromě subjektivních
příčin i mnoho objektivních důvodů,
které jim znemožňují efektivnější
výsledky. Jestliže se však máme dostat
z našeho začarovaného kruhu, je podle mého
názoru nezbytně nutné, aby odhalení
příčin jednoho nedostatku působilo
na odhalení dalšího, prostě musí
vzniknout jakási řetězová reakce,
která nás dovede ke skutečným příčinám
nedostatků, a ty musíme řešit a odstraňovat.
Dosud stále jenom řešíme důsledky
něčeho nesprávného a příčiny
nám unikají.
Zmíněné dodávky materiálových
prostředků, jak jsem je uvedla, ovlivňují
přímo zemědělskou výrobu. Ale
existují i nepřímé vlivy nekvalitní
průmyslové výroby na hospodaření
zemědělských závodů. O jednom
z nich se chci zmínit. V našem tisku proběhla
zpráva, že jsme uzavřeli s Čínou
smlouvu o dodávce vepřového masa. Na tuto
zprávu naši zemědělci reagovali s určitým
znepokojením, neboť vepřové maso dovedeme
vyrobit sami a v současné době máme
přetlak 30 - 40 tisíc tun, které se momentálně
nemohou vykoupit. Pokud jsou tu zemědělci, mohou
potvrdit, že na každém zemědělském
závodě potíže s odbytem vepřového
masa jsou. Tím, že se výkup zvířat
oddaluje, rostou náklady na výrobu, prasata v žíru
přerůstají a při váze vyšší
než 115 kg se snižuje výkupní cena o 2,50
Kčs na kg. Není jistě pochyb o tom, že
musíme obchodní smlouvy plnit. Proč však
dovážíme zboží nebo výrobky,
které nepotřebujeme, nebo zboží a výrobky
méně kvalitní? Skutečnost je bohužel
taková, že výrobky našeho strojírenství
i jiných průmyslových odvětví
neodpovídají požadavkům světového
trhu. Nezbývá nám tedy nic jiného
než je umístit na trhu socialistických zemí,
pokud je nepotřebujeme doma. Všichni víme,
že i ostatní země RVHP mají potíže
s odbytem svých výrobků. Kvalitní
výrobky prodávají za tvrdé valuty
a je docela pochopitelné, že za méně
kvalitní dodávky nám dodají rovněž
nekvalitní zboží anebo podle uzavřené
smlouvy musíme odebrat i takové zboží,
které nepotřebujeme. Není možno nadále
takový stav trpět. Proto se obracím na s.min.
Borůvku, aby nadále nepřipustil uzavírání
obchodních smluv, které jsou nevýhodné
pro naše zemědělství.
S povděkem jsem si přečetla v programovém
prohlášení, že bude soustředěno
mimořádné úsilí na důsledné
odstraňování všech rozdílů
znevýhodnění zemědělců.
Jednou z cest k tomuto zrovnoprávnění je
ustanovení vlastní hospodářské
i zájmové organizace. Opět bych chtěla
na několika případech uvést, proč
usilujeme o urychlené uskutečnění
této myšlenky. Pokud se týče vlastní
výroby, je situace už taková, že nám
nikdo nepředpisuje, co máme vyrábět
a jak máme při výrobní činnosti
postupovat. Horší už je realizace našich
výrobků. Ta je úplně v rukou odběratelů,
kteří sami určují jakost a tím
i cenu za obilí, maso, mléko atd. Máme požadavek
zúčastnit se na tvorbě cen. Není možné
stále řešit cenovou politiku za zemědělské
výrobky formou dotací a subvencí, ale spravedlivou
tvorbou cen.
Dále jsou tady dodávky např. stavebního
materiálu. l když provádíme stavbu svépomocí,
nemůžeme stavební materiál nakupovat
přímo od výrobce. Zprostředkovatelem
je Zemědělská stavební správa.
Převážný dovoz materiálu provádíme
vlastními dopravními prostředky. Zemědělská
stavební správa vystaví potřebné
poukazy a veškerá další jednání
o odvozu materiálu zajišťujeme si již sami.
Stavební správa však nám účtuje
2 % přirážku za dodaný materiál,
i když jej neskladuje. Potom se stane taková nepochopitelná
věc, že nám disponuje volně ložený
cement z Králova Dvora, za jehož dopravu zaplatíme
13 Kčs za 1 q a k tomu ještě dvěma řidičům
každému odměnu 200 Kčs proto, že
cement dovezli ve volné sobotě a podnik jim mzdu
neplatí. Přitom máme Čižkovickou
cementárnu vzdálenou od nás 12 km. Ovšem
zvláštním řízením dostávali
bychom cement z Králova Dvora. Abychom zbytečně
nezvyšovali náklady na výstavbu, zrušili
jsme další dodávky tohoto cementu s rizikem,
že cementu nebudeme mít dost.
Na těchto několika případech jsem
chtěl ukázat, v jakých nerovnoprávných
vztazích jsme my zemědělci vůči
našim odběratelům i dodavatelům. Věříme,
že se nám podaří ustavením hlavně
hospodářské organizace svoje místo
v národním hospodářství uvést
na stejné podmínky, jaké mají ostatní
odvětví.
Další oblast, kde se stále ještě
projevuje znevýhodnění zemědělců,
je sociální a důchodové zabezpečení.
Mimo nízké starobní důchody, které
pobírají právě ti pracovníci,
kteří celý svůj život těžce
pracovali v zemědělství od svého nejútlejšího
mládí, mám ještě na mysli krácení
vdovských důchodů v tom případě,
že výdělek spolu s důchodem překročí
hranici 1200 Kčs měsíčně. Nevím,
proč ke stanovení této výše došlo
a proč si myslíme, že je nutno důchod
krátit. Podmínky, za kterých si ženy
v zemědělství peníze vydělají,
nejsou jistě lehké. V jiných případech
nám nevadí důchody až 2000 Kčs
a tady již máme obavy při dosažení
hranice přijmu 1200 Kčs. Jsem toho názoru,
že žena má nárok na vdovský důchod
bez ohledu na výši svého výdělku.
Mimo to je ještě nutno vzít na vědomí,
že zemědělství práci těchto
žen potřebuje.
K samotnému vládnímu prohlášení
chtěla bych říci asi tolik: naše vláda
nemá lehký úkol. Stav národního
hospodářství má vážné
nedostatky, životní úroveň zaostává,
lidé se oprávněně dožadují
zlepšení výstavby a údržby bytového
fondu, komunikací a jiných zařízení.
Východiskem k řešení všech požadavků
je vyřešení problému hospodářského
úseku. Musíme změnit strukturu výroby,
vyrábět kvalitní výrobky, které
snesou konkurenci světových trhů. Naše
ceny se musí přiblížit světovým
cenám. Bude to úkol těžší,
ale jiné cesty není. Naši pracující
se dožadovali, aby věděli pravdu o stavu národního
hospodářství. Vládní prohlášení
je v tomto směru jasné, nic nezastírá
a z tohoto dokumentu jasně vyplývá, že
až si vytvoříme nové zdroje, můžeme
uskutečňovat splnění požadavků.
Zbytečně bychom volali po bytech, po nových
školách, po zlepšení zdravotnické
péče atd., kdybychom nezlepšili výrobu.
Při plnění tohoto úkolu budeme naši
novou vládu plně podporovat.
V ústavě ČSSR se v článku 44
praví, že vláda i její členové
jsou ze své činnosti odpovědni NS. V tezích
programového prohlášení vlády
je uvedeno, že vláda bude vyvíjet takové
metody a formy své práce, aby celá její
činnost mohla být plně kontrolována
NS. Odpovědnost vlády i jednotlivých jejich
členů Národnímu shromáždění
je hlavní formou odpovědnosti vlády občanům,
lidu. Jsem ráda, že vláda ve svém prohlášení
několikráte zdůraznila svojí odpovědnost,
a to nejen vůči NS, ale hlavně vůči
všem občanům.
Při této příležitosti obracím
se na vás, na poslance NS, abychom si i my neustále
uvědomovali zodpovědnost, kterou máme. Je
nutné, abychom ihned od počátku prováděli
důslednou kontrolu činností vlády.
Obdrželi jsme harmonogram úkolů vyplývajících
pro vládu z jejího programového prohlášení,
kde jsou úkoly rozpracovány do jednotlivých
čtvrtletí. Navrhuji, aby pravidelná kontrola
těchto úkolů byla zamontována do pracovního
plánu výborů NS i plenárních
zasedání. Pravidelnou a objektivní kontrolou
musíme přispívat ke splnění
stanovených úkolů. Nezapomínejme,
že lidé už od nás očekávají
činy. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
NS Zedník: Děkuji posl. Šmejkalové.
Dále promluví posl. Vyskot. Prosím, aby se
ujal slova.
Prof. dr. inž. Vyskot: Vážené Národní
shromáždění, vážení
hosté! V současné době, kdy vytváříme
nový koncept progresu naší společnosti,
má nesmírný význam metoda a kvalita
vlády, která bude svůj program uskutečňovat
ve velmi složitých mezinárodních a vnitropolitických
podmínkách. Rád bych v této souvislosti
zdůraznil starou moudrost, že "každý
lid má takovou vládu, jakou si zasluhuje".
To tedy znamená i naši konkrétní zodpovědnost
při spolupráci a zejména veřejné
kontrole závažného díla, kterého
se vláda ujímá.
Přitom si musíme uvědomit, že zdar či
nezdar našeho velkého experimentu spočívá
na optimální svobodě občana jako tvůrce
všech hodnot a společnosti, ale že současně
s maximální mírou demokracie musíme
docílit uvědomělého řádu
ve výrobě, bez něhož by byla prosperita
naší společnosti iluzorní.
Mnoho nyní proto záleží na pracovním
souladu vlády a Národního shromáždění,
který se musí konkrétně projevit v
celé dosud nevyužité šíří,
zejména však ve vzájemných pracovních
podnětech, ve tvorbě a úpravě zákonů
a v kvalifikované kontrole.
Domnívám se, že by podnícení
iniciativy a převzetí odpovědnosti v symetrickém
systému naši společnosti velmi prospělo
rozšíření samosprávy také
ve smyslu historických a ekonomických celků
typu zemského zřízení.
V programu vlády se správně vytyčuje
problematika vzdělání, vědy a kultury.
Soudíme, a mnohokrát jsme to v kulturním
výboru i na plénu NS uvedli, že by nový
rozpočet měl počítat se zásadním
přerozdělením investic z neefektivní
sféry výroby do školství a vzdělání
jako základního předpokladu rozvoje naši
společnosti. Doporučuji proto, aby ministr školství
prof. dr. Kadlec a ministr financí ing. Sucharda v této
souvislosti předložili konkrétní návrh
ještě v tomto roce, tak aby byla posílena zejména
výstavba a údržba školského fondu,
dále zajištěn dovoz kvalitních zařízení
zahraniční výroby a umožněn širší
rozsah zahraničních cest vysokoškolských
a vědeckých pracovníků.
Naprosto neúnosné jsou nízké penze
vysokoškolských profesorů, mimoto ještě
zdaňované. Soudruh tajemník Dubček
nám při rozhovoru za účasti ministra
prof. dr. Kadlece slíbil, že doporučí
nápravu uvedeného nedostatku v nejbližší
době. Prosím proto vládu, aby toto rozhodnutí
neodkladně přijala. Jedná se o malý
počet velmi angažovaných a kvalifikovaných
lidí.
Současně je třeba zvýšit plán
práce technických sil pro vědeckovýzkumnou
činnost na vysokých školách v efektivní
sféře. V tomto případě se neplní
ani dříve přijaté usnesení,
takže na vysokých školách jsou nejvýše
kvalifikovaní odborníci, světoznámí
vysokoškolští profesoři a jiní
specialisté často bez patřičného
vybavení pomocnými silami a je zde nejhorší
stav ze všech pracovišť v našem státě
vůbec, což je drahé a ztrátové.
Přitom v některých jiných resortech,
kde nejsou kvalifikovaní vedoucí pracovníci,
se s technickými silami prakticky nehospodárně
plýtvá.
Vážným problémem jsou stavební
kapacity. V této věci jsem podával svého
času řadu návrhů. Obracím se
znovu na ministra stavebnictví prof. dr. inž. Trokana,
aby neprodleně ještě v tomto, roce uvolnil
nezbytnou stavební kapacitu pro výstavbu škol,
zejména vysokých, a zvláště internátů.