Posl. Fišarová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, budu jen stručná, a proto prosím o chvilku pozornosti. Chtěla bych k programovému prohlášení vlády hovořit o vztazích mezi obchodními složkami a dodavatelskými organizacemi. Již delší dobu se zabýváme touto problematikou v našem výboru NS pro spotřební průmysl, služby, obchod a spoje a chtěli bychom, aby oborová ředitelství, ať již ve sféře obchodu nebo výroby, neprojednávala vzájemně výši a kvalitu dodávek a pak podnikům rozepisovala propojení na jednotlivé dodavatele z výroby a přejímatele v obchodě. Tento způsob postrádá tržní vztahy a stává se v podstatě rozdělováním na základě centrálních bilancí.

Podle mého názoru by se měly v těchto obchodně výrobních vztazích osamostatnit jednotlivé podniky jak v obchodě, tak i ve výrobě a vzájemně na základě nabídky a poptávky v působení soutěživosti nakupovat potřebné zboží pro náš trh.

V současné době jsme zmonopolizovali celé výrobní i obchodní obory pod generální ředitelství často proti, vůli jednotlivých podniků, a tak se tato vrcholná místa vzájemně domluví a stanoví podnikům jak výrobní úkoly, tak i přejímku zboží bez tržního vztahu.

V obchodě máme již nyní i koncentraci obchodních domů, to známé ředitelství "Prior" , které taktéž centrálně nakupuje pro takové jednotky, jako je Bílá labuť, Perla a další obchodní domy. Oč by bylo lepší, kdyby nižší obchodní složky šly přímo nakupovat k výrobci, kupř. obuv do Gottwaldova. Neuspěly-li by tam, mohly by se obrátit přímo do Zruče, do Partizánského, do Třebíče a tyto podniky by si vzájemně konkurovaly, přičemž ten, který lépe vyrábí, by také nejvíce prodal, a hned by nám zde vyvstal žádoucí tržní vztah s celými ekonomickými důsledky.

V našem výboru jsme toho názoru, že by se v celé hospodářské sféře měla důsledně provádět demonopolizace a v plné míře posílit samostatnost jednotlivých obchodních a výrobních podniků a mnohdy i závodů. Máme často i případy, že pouze jeden podnik vyrábí určitý sortiment zboží pro celý náš stát. Je to kupř. Elektro-Praga Hlinsko s výrobou domácích elektrických spotřebičů. Vůči tomuto výrobci pak musí mít náš obchod dostatečné množství devizových prostředků, aby mohl odmítnout nekvalitní nabídku, a výrobce by věděl, že má obchod reálnou možnost dovézt jiné, kvalitnější výrobky, a to často i ze socialistických států.

Jako příklad slouží nám televizory z Maďarska, cigarety z Bulharska, elektrické spotřebiče z NDR atd. Devizové prostředky obchodu nesmějí sloužit jen na doplnění nedostatkového zboží v sortimentu, ale k vytvoření důležitých ekonomických stimulů vůči domácí výrobě. V systému obchodu by se pak měla prosadit více výrobní a spotřební družstva, zejména v potravinářském sektoru, kde je nám všeobecně známo, že družstevní pekárny pečou lepší chléb a pečivo, že družstva mají často i lepší uzeniny a masové výrobky, a proto i v této sféře by se měla v plné šíři uplatnit soutěživost.

Naším cílem ve výboru musí být zákonitě hájit zájmy spotřebitelů. My poslanci, kteří zastupujeme naše voliče, musíme hájit jejich zájmy vůči výrobní sféře, abychom postupně změnili trh výroby na trh spotřeby a nastolili novou ekonomickou soustavu. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda NS posl. Zedník: Děkuji posl. Fišarové. Dávám slovo posl. Fierlingrovi a připraví se posl. Kratochvílová. Sděluji, že písemně doručil svůj příspěvek posl. Géryk. Děkuji.

Posl. Fierlinger: Soudružky a soudruzi, naslouchal jsem s velkým zájmem vystoupení posl. Nového, týkajícímu se otázky vzájemného poměru mezi oběma našimi národy Čechů a Slováků, resp. federalizační formy našeho státu. Je dobře, že vystoupil český poslanec, což dokazuje, že na české straně je taktéž vážný zájem, aby vzájemný poměr obou našich národů byl jednou provždy k plné spokojenosti obou stran co nejdříve vyřešen.

Rád bych vystoupení posl. Nového doplnil několika slovy. Snažil jsem se vždy tento vzájemný poměr analyzovat z hlediska marxistického. To je totiž klíč, který nám otevírá tajemství naší vzájemné konfliktovosti. Nikoho přece zejména dnes z našich soudruhů nenapadne, aby se skutečnou zaujatostí chápal problém plného svobodného rozvoje slovenské národní kultury, která ostatně ve společném státě a v ideové jednotě se snaží souběžně, a nikoliv odstředivě se vyvíjet. Byla to však před válkou takřka permanentní hospodářská a sociální krize celého našeho státu, která vytvářela mezi námi zejména v třicátých letech rostoucí napětí. Tehdy strašná krize nezaměstnanosti postihla jak české průmyslové kraje, tak i Slovensko. Krize byla způsobena zákonitostí kapitalistického hospodářství a byla zostřována sobeckou politikou našich průmyslníků, chovajících se ke Slovensku macešsky, a zejména pak deflační politikou pražské vlády, jejímž hlavním teoretickým nositelem byl dr. Engliš, guvernér naši Národní banky.

Přitom vyvolávala odpor slovenských věřících a zejména kléru laicizační politika Prahy, která nebyla na Slovensku správně chápána a která pak dávala širokou možnost reakčnímu slovenskému kléru rozvinout proti Praze velké hnutí klerikálního fašismu. A tak dva bratrské, sobě tak blízké národy stály pojednou proti sobě, ačkoliv - jak později potvrdilo Slovenské národní povstání - byla to bouře, která neměla nic společného s naším vzájemným citovým bratrským poměrem.

Je třeba takové problémy, jako je náš vzájemný poměr mezi Čechy a Slováky, zkoumat vážně, historicky, sociologicky a psychologicky. Historie všech národů ukazuje, jak rozvíjející se ekonomika vždy sbližuje různé národy, a naopak, jak zaostávající ekonomika je rozděluje.

Dnešní napětí bylo vyvoláno onou strnulosti ekonomiky, která postihla jak české země, tak i Slovensko a byla dále zhoršována našimi byrokratickými metodami práce. Za tuto strnulost je odpovědný náš dogmatismus, kterého se dnes zbavujeme a který nedával tehdy dosti široký prostor pro uplatnění vzdělanosti, talentů a iniciativě nové inteligence, která na Slovensku - pokud jsem mohl zjistit ze statistických tabulek - poměrně rychleji roste než u nás v českých zemích. Nebude snadné, soudruzi, toto neblahé dědictví posledních 15 let rychle likvidovat. Ale právě proto měníme dnes systém našeho socialistického hospodaření, které nám dává správnou perspektivu.

Je třeba si přiznat, že všude u nás, v Čechách, na Moravě a zejména na Slovensku, působily po válce, zejména v 50. letech, negativně též hrubé a zcela zbytečné drsné formy protináboženské propagandy. Shlédl jsem nedávno slovenský film Dvě sestry. Je to skutečně otřásající film, který líčí utrpení ženského řádu na Slovensku v 50. letech. Vyvolal ve mně všechny ty žalostné vzpomínky na tehdejší skutečnosti naší strohé církevní politiky. A podobnou politiku prováděli nejen soudruzi v centru, ale též slovenští soudruzi působící na místě. Samozřejmě tato politika hrubého násilí byla stejně zaměřena proti celkem pokrokové protestantské církvi, tomuto dědici naší pokrokové pobělohorské emigrace, a nemohla nám získat sympatie širokých vrstev slovenského lidu, který nemohl tehdy své mínění projevit. A nešlo vlastně o boj proti nějakému skutečnému primitivnímu klerikalismu, který by podobné hrubé formy mohl odůvodnit. Šlo o nesprávnou politiku, urážející národní tradice náboženského cítění na Slovensku, na Moravě i v Čechách. Soudruzi, budeme-li se dnes držet naší ústavy, která střeží občanská práva a svobodu vyznání - a to také chceme - nemůže to naší jednotě a socialistické společnosti uškodit, ale jen prospět. Nesmíme si ovšem nechat přerůst přes hlavu nějaké zmatené protisocialistické a protidemokratické hnuti, ať by přišlo z kterékoli strany, a nenecháme si přerůst přes hlavu vysokou církevní hierarchii, resp. nějaké její světské zájmy proti státu namířené. My jako socialistická společnost se nemáme čeho obávat, půjdeme-li společnou cestou socialistické demokracie, neboť jsme základy ideologické a třídní konfliktnosti definitivně odbourali znárodněním výroby i půdy. A proto se dívám na další vývoj důležité otázky vzájemného poměru Čechů a Slováků naprosto kladně, pokud ovšem nenarušíme celistvost naší ekonomiky a naopak tuto přirozenou jednotu ještě lépe upevníme. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda NS posl. Zedník: Děkuji posl. Fierlingerovi. Dávám slovo posl. Kratochvílové jako poslední přihlášené diskutérce.

Posl. Kratochvílová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Chci hovořit k té části vládního programu, kde se říká, že pouze důsledný obrat v ekonomické politice může stav v našem národním hospodářství důsledně změnit. Na základě tohoto obratu v ekonomické politice někdy zaznívají obavy, že novými ekonomickými opatřeními opouštíme politiku zaměřenou ve prospěch dělnictva a všech pracujících. Dělníci a vůbec všichni pracující přímo ve výrobním procesu vcelku velmi rozumně přijali zavedení 2-3 volných sobot, čímž, jak všichni dobře víme, se téměř odstranily rezervy ve využití pracovní doby. Říkám "téměř" protože ještě někde rezervy existují, ale na některých závodech se již nedají zavést další volné soboty bez řádných organizačních nebo technických změn. l změny související s denivelizací jsou přijímány vcelku kladně přesto, že existují názory, že denivelizace není důsledně uskutečňována uvnitř pracovních skupin, nýbrž je důsledně uskutečňována pouze mezi dělníky a inženýrsko-technickými pracovníky. Věřím, že nám při zvyšování produktivity pomůže mimo opatření ve výrobě hlavně důsledná denivelizace uvnitř pracovních skupin, kde se musí správně odměnit dobrá práce. Dělníci přece pochopí, že řádný technik, inženýr nebo hospodářský pracovník si skutečně zaslouží řádnou odměnu za svou práci, ale vědí také, že spousta pracovníků se s denivelizačními změnami pouze veze bez vlastních zásluh na zlepšení práce podniku. Pracující na závodech souhlasí i s tím, že se upravily platy lékařům i ostatním zdravotnickým pracovníkům a učitelům, protože uznali, že odměny těmto lidem opravdu nebyly na té výši, kterou si za svou práci zasloužili. V těchto případech je tedy dělníkům jasno a také se nesetkáváme na závodech s vážnými připomínkami k těmto problémům. Chci se zmínit hlavně o tom, co vyvolává u dělníků dojem, že naše vláda opouští politiku zaměřenou v jejich prospěch.

V minulých dnech jsme byly svědky toho, že na mnoha závodech se zdvihla vlna nesouhlasu se způsobem, jak byly rozdělovány roční podíly. Vím, že tato otázka je v pravomoci každého závodu a ZV ROH, ale vím také, že některým našim pracujícím není známo, že vlastně oni jako odboráři mají právo rozhodnout, jaký podíl každý pracovník dostane, a že vlastně tento způsob rozdělování určuje kolektivní smlouva, kterou všichni na závodech schvalujeme. Když jsme v roce 1966 vysvětlovali pracujícím způsob odměňování v nových podmínkách plánovitého řízení národního hospodářství, říkali jsme, že pracující v kolektivních smlouvách budou v rámci ekonomických pravidel samostatně rozhodovat o hospodářské a mzdové politice na závodě. Ovšem potom při projednávání kolektivních smluv se na některých závodech věnovalo málo času na vysvětlení problému, jakým způsobem se bude odměňování provádět. Důkazem toho je, že na některých závodech došlo i ke stávkám, protože dělníci nesouhlasili se způsobem, jak byly roční odměny rozděleny. Bylo by jistě serióznější, kdybychom již při schvalování kolektivní smlouvy vedle koeficientů, které mají být základem pro rozdělování výsledků hospodaření do jednotlivých pracovních skupin a na jednotlivé hospodářské funkce, uvedli hned příklady v konkrétních korunových částkách, které při navržené soustavě koeficientů mohou pro pracovníky v těchto skupinách vyjít při ročním vyúčtování. Dnešní systém koeficientů totiž zastírá předpokládaný výsledek a na konci roku dochází k zbytečnému rozčarování, zvláště u dělníků. Dáme-li tedy již při návrhu kolektivní smlouvy pracujícím dobrý a snadno pochopitelný podklad pro rozhodnutí, budou moci rozhodovat s plnou znalostí věcí a v současné době by pak nedocházelo k vzrušeným diskusím, jakých jsme nyní svědky na našich pracovištích. Proto musíme pracujícím jasně říci, že oni vlastně za tento stav rozdělování ročního podílu jsou odpovědni a že je vlastně na nich, jak si tento problém na závodě vyřeší.

Na závěr mi dovolte ještě jednu poznámku: Soudruh poslanec Hečko včera hovořil k vyhlášce č. 73 z roku 1964 a o nutnosti ji novelizovat. Ke stejnému problému jsem i já hovořila v loňském roce. Po uveřejnění interpelace v denním tisku jsem obdržela spoustu dopisů, kde se mne občané ptali, jakou odpověď mi dal ministr financí s. inž. Sucharda. Odpověď byla taková, že ministerstvo financí počítá s novelizací této vyhlášky, a to počátkem roku 1968. Tak jsem také občanům odpovídala. Počátkem roku ovšem k žádným změnám nedošlo, a proto jsem požádala s.ministra Suchardu o rozhovor spolu se s. posl. Holatovou a se s. posl. Šindelářem, kterých se stejný problém také týká. Proč to zde říkám? Chci požádat s.Smrkovského, aby nám v řešení tohoto problému pomohl, protože on z doby působení na ministerstvu lesního a vodního hospodářství má jistě hodně poznatků a zná dobře potíže, které měl při uplatňování vyhlášky č. 73/1964 při budování vodních děl v naši republice.

Domnívám se, že jako poslední diskutující mohu vznést dotaz, jak naše vláda zajistí prostředky, aby všechny požadavky, které zde byly vzneseny jednotlivými poslanci, mohly být realizovány. Myslím si, že bychom se měli držet toho, jaké možnosti vlastně v současné době v republice máme, a z těchto možnosti vycházet. (Potlesk.)

Předseda NS s. Smrkovský: Soudružky a soudruzi poslanci, vážené Národní shromáždění, chci se vás zeptat, zda byste dali souhlas, abychom bez přestávky mohli přistoupit k závěru té velké rozpravy, kterou jsme právě absolvovali a ve které vystoupilo 72 poslanců. (Živý souhlas.) Vidím, že souhlasíte, proto prosím předsedu vlády soudruha Černíka, aby se ujal svého závěrečného slova.

Předseda vlády s. inž. Černík: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, dovolte, abych vám jménem vlády především vyslovil uznání za podnětnou a věcnou diskusi i za cenné náměty, které vznesli jednotliví poslanci k návrhu vládního prohlášení. Vážíme si odpovědnosti, s jakou bylo k jednotlivým částem i k celému vládnímu programu přistupováno, a vidíme v tom zároveň potvrzení toho, že se vládě dostane od Národního shromáždění podpory při realizaci velmi náročných úkolů, jak si je ve svém prohlášení předsevzala.

Vláda je si vědoma nejen jejich náročnosti, ale v řadě případů i jejich neodkladnosti. Povinnost vyrovnat se s nimi nám ukládá přímo životní zájem našeho lidu, potřeba rozvíjet naši socialistickou republiku, nutnost umožnit všem občanům, aby se plnoprávně a podle svých zájmů podíleli na životě naši společnosti.

Budeme muset v mnohém hledat zcela nové, netradiční řešení, postupovat jinak než v minulosti. Musíme vždy přitom náležitě respektovat demokratické principy, chceme, aby vládní politika byla politikou Národní fronty, hájící a respektující zájmy státu, obou našich národů, všech národností, všech tříd a vrstev společnosti.

Realizace vládního programu bude - a to konečně potvrdila i diskuse - velmi složitá. I v tom, že zejména možnosti našeho národního hospodářství jsou velmi omezené. Budeme muset velmi odpovědně vážit pořadí naléhavosti v uskutečnění jednotlivých záměrů. Ekonomice dosud mnoho chybí ke konsolidaci, její relativní stabilita by mohla být ohrožena neuváženými kroky.

Úspěšná realizace vládního programu vyžaduje úzkou součinnost parlamentu a jeho výborů s vládou a jejími členy. Chceme stejně otevřeně, jak jsme to učinili ve vládním prohlášení, informovat Národní shromáždění také o všech rozhodujících záměrech vlády, o důležitých rozhodnutích, která příjme. V této úzké součinnosti vidíme také záruku aktivní podpory celého parlamentu i jednotlivých výborů a poslanců. Slibujeme si, že právě vy svou prací mezi voliči můžete přispět k tomu, aby celá veřejnost lépe a šířeji poznala hloubku problémů, které musíme řešit.

Je pochopitelné, že na vás, poslance Národního shromáždění, se soustřeďuje tlak na urychlené řešení problémů místních i celostátních, jejichž vážnost nelze podceňovat. Bylo zde řečeno, že vládní program je sestaven uváženě a reálně. A přesto představuje soubor velmi obtížných a složitých problémů, které vláda musí řešit, ovšem mnohé z nich za předpokladu využití rezerv a vytvoření dodatečných zdrojů v národním hospodářství. Přijímat za tohoto stavu nové závazky a dávat sliby bylo by neuvážené a neodpovědné. Bylo zde vysloveno mnoho námětů a požadavků, které jdou nesporně nad rámec úvah a záměrů vládního prohlášení.

Nechceme v žádném případě podceňovat jejich potřebnost a naléhavost. Nemůžeme je také nerespektovat. Rozhodující je nyní čas, doba realizace toho všeho, co se v minulosti v našem národním hospodářství a společnosti nakupilo a co bude nezbytné postupně, v čase možností, řešit. Vláda i jednotliví členové vlády obdrželi velké množství rezolucí od závodních kolektivů, národních výborů, skupin obyvatelstva i od jednotlivců, v nichž jsou obsaženy žádosti o investice, zlepšení mzdových, sociálních podmínek apod., které jdou do výše několika desítek miliard. Rádi bychom oprávněné požadavky pokryli. Vždyť jiný zájem vláda nemá než uspokojovat oprávněné požadavky a zájmy našich spoluobčanů. Nemohu vzbuzovat iluze u spoluobčanů, že na všechny rezoluce a požadavky odpoví vláda i její členové kladně. Některé třeba nevyřešíme ani dostatečně rychle. Vím, že za taková slova nebude vládu ani mne čekat pochvala. Obracím se na vás i na občany naší země, abyste toto pochopili abyste vládě dali čas a prostor, ale také podporu k řešení těch věcí, které mají přední místo v postupnosti řešení, tak, jak jsme to vyjádřili v programovém prohlášení.