Prosím tedy ústavně právní
výbor, aby se sešel k poradě v Obrazové
galerii. Mezitím přistoupíme k druhému
bodu našeho programu, dříve však uděláme
10 min. přestávku.
(Schůze přerušena v 15.25 hod.)
(Schůze opět zahájena 15.48 hod. Předsednictví
převzala posl. Miková.)
Místopředsedkyně NS posl. Miková:
Soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji přerušenou
schůzi. Přistoupíme ke druhému bodu
pořadu, kterým je
2. Zpráva předsedy Národního shromáždění
o pobytu parlamentní delegace ve Svazu sovětských
socialistických republik.
Prosím předsedu NS Smrkovského, aby přednesl
zprávu.
Předseda NS Smrkovský: Vážení
poslanci, soudružky a soudruzi, drazí přátelé!
Naše desetičlenná parlamentní delegace
dlela v Sovětském svazu na pozvání
obou komor Nejvyššího sovětu Sovětského
svazu ve dnech 4.-15. června t. r., a to na oplátku
návštěvy delegace Nejvyššího
sovětu u nás v květnu loňského
roku. Složení delegace, její program, setkání
s představiteli sovětů všech skupin
a další faktické i údaje jsou zachyceny
v písemné zprávě, kterou máte
před sebou. Také náš tisk i rozhlas
přinesl některé údaje po příletu
z Moskvy do Prahy, a pak z aktivu funkcionářů
v ČKD v Praze, kde jsem po příjezdu z Moskvy
v pondělí 17. června podával raport,
jak jsme tomu říkali, z naší cesty po
Sovětském svazu, o práci našeho NS a
o nejbližších úkolech do mimořádného
sjezdu naší KSČ.
Proto mi dovolte, abych velmi stručně zdůraznil
některé obsahové i politické momenty
v našich jednáních. Nejdříve
vám a vaším prostřednictvím všemu
československému lidu chci předat srdečné
pozdravy sovětských představitelů
s. Brežněva a s. Podgorného a všech ostatních
představitelů sovětských republik
a měst, které jsme navštívili. (Potlesk.)
Především chci zdůraznit, že nás
současný politický život u nás
dal této naší cestě větší
význam, než tomu bývá obvykle. O to
odpovědnější bylo naše poslání.
Naše delegace navštívila Moskvu, Volgograd, Rigu
a Leningrad.
Ve všech místech probíhala oficiální
jednání na různých stupních
sovětských orgánů, ve všech městech
jsme se zúčastnili mítinků na závodech
i v kolchoze. Mimo program došlo k srdečnému
setkání parlamentní delegace s generálním
tajemníkem KSSS s. Brežněvem a předsedou
Presídia Nejvyššího sovětu s. Podgorným.
Pobyt celé delegace byl pečlivě připraven
do všech detailů a veškerá jednání
probíhala na vysoké úrovni. Po celou dobu
delegaci provázeli představitelé Nejvyššího
sovětu a ministerstva zahraničních věcí.
I když program byl velice nabitý akcemi, přece
jenom delegace měla možnost, byť velice obecně,
seznámit se s prací sovětských orgánů
i životem pracujících ve městech, na
závodech i v kolchoze. Sovětský tisk věnoval
velikou pozornost naší delegaci, i když jeho
informace se týkaly převážně
zpráv o setkání a programu naší
delegace.
Co bylo příznačným rysem všech
našich setkání? Především
veliká srdečnost a upřímnost z obou
stran. I když přivítání na Vnukovském
letišti proběhlo s určitou protokolární
rezervovaností, velice brzy se atmosféra změnila
v srdečnost a soudružskou otevřenost. V srdečných
rozhovorech, kdy se ukázalo naše veliké přátelství
a spojenectví se Sovětských svazem jako neotřesitelné
a kdy i ze strany sovětských lidí se projevily
sympatie a láska k našim národům, se
vyvinul vztah vzájemné důvěry a přesvědčení
o pevnosti našeho vzájemného spojenectví.
Naším cílem bylo tyto vztahy přátelství
a spojenectví dále posílit a vyjádřit
jako věci, které vyrůstají z tradic
našeho národně osvobozeneckého boje,
z dávného svazku slovanské jednoty, z výsledků
druhé světové války, z hlubokého
citu vděku a lásky za osvobození Československa
Sovětskou armádou spolu s jednotkami československé
armády, ale také z rozumového pojetí
spojenectví. A to jak pro nutnost zabezpečení
naší svobody a nezávislosti, tak i z důvodů
ekonomických.
Když jsme procházeli památná místa
jednotlivých měst a republik - ve Volgogradě,
Mamajevovu mohylu, v Leningradě hromadný hrob obránců
Leningradu, Piskarevského památník i místa
koncentračního tábora Salaspils v Lotyšsku,
mauzoleum Lenina, stejně jako Smolný, Razliv a další
místa - tam všude hovořilo srdce, které
vzdávalo úctu všem těm, kteří
tato místa učinili slavnými. Teprve v těchto
místech člověk pocítí nejen
úctu k sovětským lidem, ale i obdiv a porozumění
pro jejich vlastenectví, hrdost, patriotismus apod. Myslím,
že zejména pro naši mládež je zde
mnoho užitečného, kdy bez zbytečného
patosu doslova hovoří dějiny a slavná
minulost.
Naopak při návštěvě závodů
a při pohledu na výstavbu měst člověk
pociťuje nutnost vzít rozum do hrsti a uvažovat,
jak se sovětská skutečnost rychle, dynamicky
a progresívně mění. Zde musí
hovořit fakta. Vzájemný obchod, dovoz a vývoz
a všechny ostatní formy ekonomické spolupráce
by měly stát v popředí zájmů
našich vládních činitelů, což
neznamená - a řekl jsem to i na tiskové konferenci
v Moskvě se sovětskými novináři
- že se nebudeme dívat do ostatního světa,
co je v něm nového a dobrého, abychom mohli
i tam rozšiřovat obchodní styky a svazky. Myslím,
že jsme oprávněně při všech
jednáních zdůrazňovali nutnost vzájemných
výhod a prospěch obou stran. Naše spojenectví
a svazky nejsou nějakou jednostrannou záležitostí.
Oboustranná vzájemnost je, myslím, základním
principem, na němž mohou být naše vztahy
dále budovány. To předpokládá
také daleko hlubší vzájemné a
nové poznávání.
Při této příležitosti chci upozornit
na další významnou věc - a to je právě
vzájemné poznání. Myslím, že
nebylo učiněno ještě dost pro to, aby
sovětská veřejnost dobře znala, o
co u nás jde, co se u nás děje, o našich
cílech, o našem snažení.
My jsme podstatnou část svých vystoupení
věnovali právě objasňování
politického života u nás v Československu.
Že to byla komunistická strana, která dala
ke zkoumání politické reality u nás,
že podrobila kritice některé negativní
jevy ve straně i společnosti a že se naše
společnost dala cestou nápravy. Vysvětlili
jsme, že nejde u nás o nějaký osobní
mocenský boj špiček, ale obrodu celé
strany a státu, a to za účasti celé
strany a široké veřejnosti. Že jde o novou
politiku ve straně i ve vládě.
Opakuji to, co jsem již řekl v ČKD. Sovětští
soudruzi velmi pozorně sledovali naše výklady
o nutnosti nového řešení otázek
stranické práce, řízení společnosti
ne byrokraticko-administrativními metodami, ale správným
vymezením pravomoci všech orgánů a institucí
a zabezpečením toho, aby se na politickém
životě země spolupodílely všechny
složky, a to nejen prostřednictvím komunistické
strany, ale i ostatních politických stran a organizací
v Národní frontě, která tak dostává
nový obsah své činnosti.
Nemalou měrou k tomu přispěla účast
představitelů jiných politických stran
v naší parlamentní delegaci. Vystoupení
s. Zedníka, Dohnala, Mjarťana, Laciny - byla přijímána
s pozorností a porozuměním, zejména
jejich slova o společné cestě všech
politických stran seskupených v Národní
frontě při budování socialismu v Československu.
Stejně pozorně byly vyslechnuty i důvody
týkající se nového uspořádání
vzájemných vztahů Čechů a Slováků
na principu federalizace. Naše delegace se velmi zajímala
o politické i ekonomické vztahy centrálních
a federálních vlád, jak jsou řešeny
v mnohonárodnostním systému Sovětského
svazu.
Snažili jsme se osvětlit motivy a příčiny
současného našeho demokratizačního
procesu a jeho skutečný smysl, jimž je upevnění
a obroda socialismu v naší zemi. Snažili jsme
se vysvětlit, že jádro věci je v tom,
že podmínky, za nichž jsme po Únoru 1948
začínali socialistickou výstavbu, se dnes
změnily. Že kvalitativní změny, k nimž
došlo v ekonomice i v celé sociální
struktuře země, vynucují si dnes nejen nápravu
chyb, nedostatků i deformací minulosti, která
se u nás trestuhodně opozdila, ale že nové
skutečnosti si vyžadují víc - vyžadují
si přechod k demokratickému, humanitnímu,
lidovému pojetí socialismu, a to opět nejen
v ekonomické oblasti, ale naopak především
ve veřejném a politickém životě,
kdy socialismus musí zabezpečit i nové, široké
pojetí práv a svobod jedinci i celé společnosti.
Přitom jsme ukazovali na nemalé poslání,
které má v tomto procesu i Národní
shromáždění.
Naší snahou bylo, maximálně sovětským
lidem a představitelům přiblížit
naši současnost, a to při vědomí,
že neskládáme nějaké účty
z naší činnosti. To musíme činit
jedině našemu Národnímu shromáždění
a všemu lidu naší země. Měli jsme
snahu maximálně přispět k vzájemnému
porozumění a pochopení. To je konečně
základní předpoklad dobrých bratrských
i sousedských vztahů. Nemůžeme být
sami soudci toho, do jaké míry se nám to
podařilo.
Při těchto vzájemných jednáních
vyvstal ještě jeden závažný moment
- a to jsou naše sdělovací prostředky.
Sovětští přátelé vyslovovali
na základě svých informací určité
znepokojení či obavy nad některými
negativními jevy v našich novinách, rozhlase
i televizi. Bylo by od nás nepoctivé říkat,
že o ničem takovém nevíme. Poukazovali
jsme na to, že nás to mrzí také, ale
že by bylo současně mylné tyto věci
přeceňovat a vidět je jako hlavní.
Naopak jsme ukazovali, že jde o jevy dílčí
a průvodní a že naše sdělovací
prostředky sehrály od ledna 1968 velice pozitivní
úlohu. Musím ovšem současně říci,
že sovětští soudruzi měli poněkud
opačné mínění a že nás
nabádali, abychom tyto jevy nepodceňovali. V hodnocení
těchto jevů jsme se pak poněkud rozcházeli,
i když jsme tyto negativní a zbytečné
výstřelky vůbec neobhajovali. Vyslovovali
jsme naději, že naše společnost i samotní
novináři i redaktoři jsou schopni učinit
těmto jevům přítrž, aniž
by to porušilo svobodu slova.
Chci znovu zdůraznit, že o těchto otázkách
sdělovacích prostředků jsme hovořili
pouze okrajově a nedělali z nich žádný
střed naší či sovětské
pozornosti.
Tím se dostávám k další části
svého výkladu. Čeho tedy bylo vlastně
docíleno? - Nemohu dát jednostrannou odpověď.
Věci jsou příliš složité.
Podmínky u nás doma a podmínky Sovětského
svazu jsou velmi rozdílné, a to ovlivňuje
nesporně obě strany při svém posuzování
jednotlivých jevů. Velikost našich zemí,
různé tradice, stupeň demokratických
tradic a mnoho dalších věcí to nesporně
ovlivňuje. Myslím, že se nám podařilo
jedno. Maximálně přiblížit sovětským
přátelům naši současnost (pokud
je to možné během 10 dnů). Mnohé
zůstává ještě otevřeno.
Existují nesporně problémy, které
zdaleka nejsou vyjasněny a bude to vyžadovat ještě
určitého času i úsilí. To platí
o vztazích i k řadě dalších zemí
a států - to není nic nového a zvláštního.
Chce to jen oboustranné porozumění, a to
je i povinností každé země.
Ale rozhodující je - že je respektována
zásada, že vnitřní věci a záležitosti
si každá země musí řešit
na základě svých vlastních podmínek.
Myslím, že to vyjádřím přesně,
když řeknu, že bylo dosaženo tolerování
našich názorů a vývoje u nás,
a to je myslím velmi pozitivní jev. Sovětští
přátelé tak vyslovili naději a víru,
že situace u nás se bude i nadále vyvíjet
ve směru upevňování a prohlubování
socialismu nejen u nás, ale i v ostatních zemích
socialistického tábora.
Proto za velmi závažnou skutečnost považuji
i otázku nevnucování naší cesty
jiným přátelům. Myslím, a to
také jsme v SSSR v tomto směru vždycky hovořili
- že, i když bychom rádi svými zkušenostmi
socialismu a socialistickému hnutí přispěli
- že si vůbec nechceme činit nárok být
nějakým vzorem uspořádání
věcí pro jiné socialistické země,
z nichž každá má své vlastní
podmínky, svou vlastní odpovědnost a své
vlastní právo své problémy řešit
podle svých potřeb a své úvahy.
A toto naše stanovisko - myslím, že tlumočím
výsledky našich rozhovorů správně
- je také stanoviskem sovětských soudruhů,
které nám bylo nejednou tlumočeno, a to jak
nejvyššími odpovědnými sovětskými
státníky, tak v nesčetných setkáních
s prostými lidmi. Jestliže i při tom zůstaly
třeba někdy nevysloveny některé obavy
a pochyby, zda toho, čeho chceme dosíci, a to, jak
to chceme dosíci, skutečně dosáhneme,
je to, myslím, pro nás určité povzbuzení
a určitý závazek, abychom vynaložili
ještě větší úsilí,
abychom vbrzku dosáhli výsledků, které
budou zcela nesporné a přesvědčivé.
Ano, je naší věcí, jak budeme své
domácí problémy řešit. Jestliže
jsme se na tomto se sovětskými soudruhy shodli,
je to předpoklad, základní předpoklad
shody i ve všech ostatních otázkách,
je to spolehlivý a rozumný základ oboustranně
prospěšných vzájemných vztahů,
k jejichž upevnění jsme se snažili naší
návštěvou přispět.
Chci končit konstatováním, že to vše,
o čem jsem hovořil, je snad dobrý výsledek
naší cesty a že můžeme být
s ním spokojeni.
Mpř. NS Miková: Děkuji předsedovi
NS Smrkovskému. Přeje si někdo z přítomných
poslanců, členů delegace, doplnit zprávu
předsedy NS? (Nikdo.)
Má někdo dotaz k přednesené zprávě?
(Nikdo.)
Jestliže není žádný dotaz, dávám
závěrečné slovo s. Smrkovskému.
Předseda NS Smrkovský: Závěrečného
slova se zříkám.
Mpř. NS Miková: Myslím, že mohu
naším jménem vyslovit uznání
parlamentní delegaci za úsilí, které
vykonala v zájmu prohloubení a upevnění
nerozborného svazku mezi Sovětským svazem
a Československou socialistickou republikou.
Jménem předsednictva Národního shromáždění
navrhuji, aby NS vzalo přednesenou zprávu o pobytu
parlamentní delegace ve Svazu sovětských
socialistických republik se souhlasem na vědomí.
Dávám o návrhu hlasovat.
Kdo souhlasí se zprávou s. Smrkovského? (Hlasuje
se.)
Děkuji. Kdo je proti? (Nikdo.) Kdo se zdržel
hlasování? (Nikdo.)
Národní shromáždění vzalo
se souhlasem na vědomí zprávu o pobytu parlamentní
delegace ve Svazu sovětských socialistických
republik.
Předseda NS Smrkovský: Čekáme
na zprávu ústavně právního
výboru, který ještě neskončil
své zasedání.
Uděláme si proto ještě jednou na 10
minut přestávku.
(Schůze přerušena v 16.23 hod.)
(Přerušená schůze opět zahájena
v 16,38 hod.)
Předseda NS Smrkovský: (Zvoní.)
Soudružky a soudruzi poslanci, po schválení
druhého bodu programu našeho jednání
se vrátíme k bodu prvnímu.
Ústavně právní výbor spolu
s posl. Procházkou se poradil a předseda výboru
akad. Knapp může nám podat zprávu a
současně také závěrečné
slovo. Prosím s. akad. Knappa, aby se ujal slova.
Posl. akad. Knapp: Vážené Národní
shromáždění, dovolíte-li, spojil
bych závěrečné slovo se zprávou
o jednání ústavně právního
výboru a vyjádřil se k některým
dalším otázkám. Ne přirozeně
ke všemu, co v diskusi, které se podle mých
poznámek zúčastnilo 11 poslanců, bylo
řečeno, nýbrž jen k věcem, které
se týkají přímo návrhu nebo
procedury, která vedla k jeho dnešnímu projednávání.
Předně byla přednesena v diskusi kritika
toho, že návrh byl dán poslancům NS
velmi pozdě. Je skutečností, že tento
návrh byl dodán velmi pozdě, ovšem myslím,
že není třeba to znovu vysvětlovat,
protože to dnes v diskusi už vyjádřil
posl. Pacner. Myslím, že mohu jménem celého
ústavně právního výboru se
o mluvit za to, že tento návrh byl dodán pozdě,
ovšem jistě sami víte, že my jsme nezpůsobili
toto zdržení, že prostě ta krátká
doba vyplývá z toho, že je třeba velmi
brzy otázku přípravy federace projednat,
neboť budou prázdniny, kdy se už NS nesejde,
takže nebylo vyhnutí než zařadit tento
důležitý bod na dnešní zasedání
NS i za cenu toho, že materiály budou dodány
poměrně krátce před zasedáním.
Nejdůležitější - myslím
- otázka, která vzešla z diskuse, byl návrh
posl. Procházky na zřízení moravské
resp. moravskoslezské národní rady. O této
věci jsme za přítomnosti posl. Procházky
jednali teď v ústavně právním
výboru. Uvědomovali jsme si, že tato otázka
je velmi živá. V průběhu jednání
dnešního za necelé 3 hodiny našeho jednání
došlo 16 telegramů předsednictvu NS z Jihomoravského
kraje, které žádají federaci ve 3. Ovšem
je třeba zároveň upozornit, že 13 z
těchto 16 telegramů přišlo z jednoho
podniku, čili že to jsou telegramy z různých
oddělení téhož podniku. (Veselost.)