Přítomno 209 poslanců podle prezenční listiny.

Místopředseda NS Zedník (zvoní): Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, zahajuji přerušenou schůzi. V sále je přítomno 209 poslanců Národního shromáždění, Národní shromáždění je tedy schopné usnášení. V průběhu včerejšího jednání se omluvili další poslanci, a to posl. Mátl, Šulek a Žilinský, dále místopředseda vlády Husák a ministři Hájek a Korčák.

Než přistoupíme k projednání 3. bodu pořadu, mám pro vás sdělení. Předsednictvu NS došel dopis poslance NS Františka Štefánika, předsedy výboru pro spotřební průmysl, služby, obchod a spoje, který vzhledem k vážnému zdravotnímu stavu prosí, aby byl uvolněn z funkce člena předsednictva NS a současně i z funkce předsedy výboru pro spotřební průmysl, služby, obchod a spoje. Navrhuji, aby této rezignaci bylo vyhověno.

Kdo souhlasí s tímto návrhem? Zdržel se někdo hlasování? Je někdo proti? Není tomu tak.

Vzhledem k tomu, že byla přijata jednomyslně rezignace posl. Františka Štefánika na výše uvedené funkce, navrhuji, aby nový předseda výboru pro spotřební průmysl, služby, obchod a spoje a tím i člen předsednictva NS byl zvolen ještě na této schůzi NS na návrh ÚV Národní fronty. O tento bod doporučuji rozšířit program schůze Národního shromáždění.

Kdo souhlasí s takto rozšířeným pořadem schůze NS? Děkuji. Je někdo proti? Zdržel se někdo hlasování ? Nikoliv. Předsednictvo NS tedy doporučuje, aby volba předsedy výboru pro spotřební průmysl, služby, obchod a spoje a člena předsednictva NS byla provedena tajným hlasováním, až se dostaneme k příslušnému bodu pořadu našeho jednání.

Nyní přistoupíme k projednání dalšího bodu pořadu, kterým je

3. Vládní návrh zákona o soudní rehabilitaci a ústavního zákona, jímž se přechodně upravují některé otázky voleb soudců (tisk 174a, 175) a společná zpráva výborů ústavně právního, pro národní výbory, pro plán a rozpočet a pro zemědělství a výživu (tisk 183a).

Návrhy zákonů, které obsahově úzce souvisí, odůvodní jménem vlády ministr spravedlnosti dr. Kučera. Prosím ministra Kučeru, aby se ujal slova.

Ministr spravedlnosti dr. Kučera: Vážené Národní shromáždění, ve svém programovém prohlášení, které bylo projednáno a schváleno dne 3. května 1968 Národním shromážděním, zdůraznila vláda, že považuje za jeden ze svých nejnaléhavějších úkolů postarat se o odstranění následků hrubých deformací, k nimž v minulém období na úseku trestního soudnictví, ale i v jiných oblastech došlo.

Vládní návrh zákona o soudní rehabilitaci, který máte dnes před sebou, zapadá do plnění uvedeného bodu programového prohlášení. Má jím být vytvořen právní podklad pro urychlenou nápravu křivd, k nimž došlo nezákonnostmi na tak citlivém úseku, jakým je úsek trestního soudnictví. Nápravu těchto křivd považujeme za jeden z nezbytných předpokladů pro obnovení důvěry občanů v socialistickou spravedlnost a zákonnost. Proto bylo rozhodnuto vyjmout tento úsek z celkové velmi široké problematiky nápravy nezákonností a zpracovat jej přednostně.

Snad málokdy byl zákon připravován za tak širokého a živého zájmu veřejnosti jako zákon o soudní rehabilitaci, jež máte dnes projednat. V tisku i v jiných hromadných informačních prostředcích byly otázky souvisící s rehabilitací osob nesprávně odsouzených z nejrůznějších stran rozebírány, vyslovovány nejrůznější a mnohdy vzájemně si odporující požadavky a náměty. Je přirozené, že nebylo možno všem vyhovět a že ne všechno, o čem v průběhu přípravy zákona bylo uvažováno, našlo odraz v textu vládního návrhu.

Dovolte, abych se aspoň ve stručnosti dotkl některých fází přípravy zákona.

Požadavek rehabilitace těch, jimž bylo v minulosti ukřivděno, stal se od počátku obrodného procesu snad nejvýraznějším a nejčastěji vyslovovaným heslem. Je přirozené, že přes mnohoznačnost, s jakou se dnes o rehabilitaci mluví, myslíme tu v první řadě na ty občany, kteří byli před trestními soudy neprávem odsouzeni jako pachatelé trestných činů a odpykali tresty uložené jim za trestnou činnost, které se ve skutečnosti nedopustili.

Ministerstvo spravedlnosti bylo si vědomo toho, že rehabilitace těchto osob, o niž se hovořilo už od r. 1956, nebyla v předchozích letech důsledně provedena. Bylo si vědomo i toho, že má-li tento úkol byl v dohledné době úspěšně a konečně do důsledků splněn, je třeba vytvořit nejen organizační a personální předpoklady, ale dát také i vyhovující právní podklad ve formě speciální zákonné úpravy. Proto už v březnu tohoto roku počalo s přípravou zvláštního zákona. Hrubé zásady této zákonné úpravy byly sděleny v zasedání vlády dne 20. března 1968, kdy vláda ministru spravedlnosti uložila, aby s urychlením v pracích na zmíněné zákonné úpravě pokračoval. V téže době byl však z některých stran uplatněn názor, že politické zásady, o které by se opírala rehabilitace, by měl zpracovat reprezentativní politický orgán, tedy přímo Národní shromáždění, a to popřípadě pomocí zvlášť k tomu účelu zřízené komise. Podle těchto představ měla pak tato zvláštní komise řídit i legislativní práce, jejichž záběr měl přirozeně být daleko širší než jen pro úsek trestního soudnictví.

Po určitém období váhání zůstala však nakonec příprava zákona o soudní rehabilitaci úkolem ministerstva spravedlnosti, které podle pokynu vlády mělo při přípravě právní normy navázat kontakty nejen s jinými zainteresovanými resorty, ale také s vědeckými pracovišti a se společenskými organizacemi, zejména se Svazem protifašistických bojovníků. Přes časovou tíseň byly tyto kontakty navázány, provedena řada konzultací, věnována pozornost hlasům v tisku i námětům v dopisech, jichž došly celé stovky.

Na tomto podkladě byly připraveny zásady zákonné úpravy soudní rehabilitace, jimiž se zabývala vláda ve své schůzi dne 22. května 1968 a v následujících dnech pak výbory Národního shromáždění. Při tomto projednávání byla zaujata stanoviska v řadě otázek, v nichž zásady nabízely několikerá variantní řešení. Na tomto podkladě byla pak urychleně připravena paragrafovaná osnova, která vycházela z řešení nabyvších v předchozí diskusi převahy. Osnovu zákona projednala vláda dne 6. června a hned následující den byla předložena Národnímu shromáždění.

Jestliže se podařilo připravit a nezbytným legislativním procesem provést osnovu zákona, jehož význam a dosah jistě nikdo nebude podceňovat a v němž jsou řešeny otázky, na jejichž řešení není vždy jednotný názor, v čase poměrně velmi krátkém, svědčí to nejen o zcela mimořádném pracovním úsilí těch, kdož na zákoně pracovali, ale také o tom, že přesvědčení o naléhavosti tohoto zákona bylo obecně sdíleno všemi, kdo v legislativním procesu s osnovou přicházejí do styku. Považuji za svoji povinnost vyzvednout zejména pomoc, jíž se nám dostalo ze strany ústavně právního výboru Národního shromáždění. Týká se to jak přípravných prací, tak i projednávání zásad a nyní také i paragrafovaného znění, kde jsou navrhována některá zpřesnění formulací a doplnění ustanovení.

Pokud jde o obsah zákona, považuji za nutné vyzvednout, že platný právní řád umožňuje ve formě tzv. mimořádných opravných prostředků zjednat nápravu tam, kde v trestním řízení došlo k nezákonnému rozhodnutí, tedy zejména k nezákonnému odsouzení občana. Je to však cesta dosti obtížná a zdlouhavá. Zvláštní zákon, jehož přijetí se navrhuje, má tedy zde v podstatě ten význam, že nápravu nezákonných trestních rozsudků bude možno na jeho podkladě zjednat rychleji a snadněji, než to umožňovaly dosavadní předpisy. Míří na ty úseky, kde podle zkušenosti byly deformace a nezákonnosti častým zjevem, tedy zejména na odsuzující rozsudky za trestné činy označované běžně jako politické delikty, které byly vyšetřovány orgány Státní bezpečnosti a souzeny zvláštními tribunály.

Nezákonnosti ovšem zde mají být napravovány po individuálním přezkoumání každé věci nezávislým soudem. Nebyly přijaty náměty, aby všechny tyto rozsudky byly paušálně už zákonem zrušeny. Jak je zdůrazněno v preambuli k zákonu a jak také vláda výslovně uvedla ve svém prohlášení k otázkám rehabilitace, na němž se usnesla při schválení osnovy, jde o to urychleně odčinit křivdy způsobené občanům, kteří byli odsouzeni a potrestáni, ač se na zájmech socialistické společnosti žádnou trestnou činností neprovinili, nejde však o popření revoluční zákonnosti a oslabení právního řádu, nejde o rehabilitaci těch, kdož se trestnými činy proti republice nebo jinou trestnou činností provinili proti platným zákonům a byli podle nich právem potrestáni.

Toto rozlišení předpokládá individuální projednání a přezkoumání věci. Osnova v § 15 vypočítává přímo vady, na jejichž podkladě přezkoumávané rozhodnutí lze prohlásit za vadné, zrušit a nahradit novým rozhodnutím odpovídajícím zákonu.

Rozsah věcí takto přezkoumávaných, složení senátů pověřených přezkoumáním a řízení před nimi upravuje osnova v oddílu druhém.

Jen v omezeném rozsahu počítá osnova s tím, že některá rozhodnutí budou zrušena bez zvláštního věcného přezkoumání přímo na podkladě zákona. Jde tu v oddílu čtvrtém o některá rozhodnutí zasahující tvrdě do osobní svobody občanů, a to nad rámec daný zásadami běžného trestního zákonodárství. Patří sem především rozhodování o zařazováni do tábora nucené práce. V oddílu pátém poskytují se určité výhody drobným rolníkům a živnostníkům, kteří byli v minulosti postiženi mnohdy tvrdými tresty za činy souvisící s provozem jejich podniku. Zákonné zahlazení jejich odsouzení odstraní důsledky, které by ze starších rozsudků mohly být ještě dnes vyvozovány. Tam, kde bylo vysloveno propadnutí majetku, poskytne se úleva potud, že bude vrácen nebo nahrazen majetek v osobním vlastnictví, tedy především bytové zařízení, obytné domky apod.

Je třeba zdůraznit, že okruh záležitostí, na které se vztahují ustanovení návrhu zákona o soudní rehabilitaci, neznamená, že v těchto věcech vždycky už k rehabilitaci dojde. Neznamená však ani naopak , že v záležitosti, na kterou ustanovení zákona přímo nedopadnou, nebude možno rehabilitace dosáhnout. Cesta mimořádných opravných prostředků, tak jak je zná platný trestný řád, stále tu ještě zůstává vedle speciální úpravy, kterou pro určitý okruh záležitostí zavádí předpokládaný zákon. Některá jeho ustanovení, zejména § 21, mají naopak umožnit snazší nápravu na podkladě těchto mimořádných opravných prostředků tam, kde dosud vznikaly obtíže.

Důležitá jsou ustanovení oddílu šestého o náhradě škody způsobené nezákonným odsouzením. Nároky poškozených osob se tu poměrně velmi přesně vymezují a poskytují se některé další nároky, které dosavadní právo neznalo. V tomto směru jde zejména o nároky pozůstalých, které byly podle předpisů dosud platných uspokojovány jen ve velmi omezeném rozsahu. Pokud jde o výplatu peněžní náhrady, je nutno brát zřetel na hospodářskou situaci státu. Při rozsahu náhrad, se kterými nutno počítat, není možná jednorázová výplata celého odškodnění. Osnova proto počítá s výplatou jen do určité sumy (20 000 Kčs) a s rozložením zbytku na delší dobu, maximálně 10 let. Počítá s vydáním dluhopisů k tomuto účelu. Podrobně upravuje také nároky rehabilitovaných osob na úseku důchodového zabezpečení (§ 28).

V oddílu sedmém upravuje osnova odpovědnost pracovníků, kteří v původním řízení hrubým způsobem porušili svoje povinnosti a tak nezákonnost přivodili nebo k jejímu vzniku přispěli.

V některých případech půjde tu přímo o trestnou činnost. Z mnoha stran bylo požadováno, aby zákon obnovil trestnost takových činů tam, kde už pro odstup doby promlčením zanikla. Takové ustanovení, zavádějící v podstatě retroaktivitu trestných předpisů, dostalo by se ovšem do rozporu se základními principy trestního zákonodárství. Navíc řada věcí podléhá amnestiím, jež v minulosti byly vyhlášeny a jejichž dosah nelze změnit. Proto ani vláda ani výbory Národního shromáždění se zařazením takového ustanovení do zákona nepočítaly. Na podkladě doporučení výborů NS byla však prodloužena do konce roku 1972 promlčecí doba u takových trestných činů, kterými byly přivoděny nezákonnosti a které v den nabytí účinnosti zákona ještě promlčeny nejsou.

Je rovněž věnována mimořádná pozornost odpovědnosti těch, kdož zavinili nezákonnosti ve sféře pracovně právní a společenské. Jde o to, aby odešly ze státního aparátu a z veřejných funkcí osoby, které jsou za ony hrubé nezákonnosti minulého období odpovědny. Osnova proto zavádí, doplňujíc tak zákoník práce, nový výpovědní důvod a umožňuje skončení pracovního poměru propuštěním i u některých jiných pracovníků a funkcionářů.

V zájmu věcného posuzování viny opřeného také o dostatečnou od bornou znalost počítá osnova s tím, že v těch orgánech, o jejichž pracovníky především půjde, tedy v resortu ministerstva vnitra, Generální prokuratury a ministerstva spravedlnosti, budou zřízeny zvláštní komise. Pokud jde o porušení soudcovských povinností, počítá se zvláštním kárným senátem.

Proti rozhodnutí resortní prověrkové komise a stejně tak i proti rozhodnutí kárného senátu pro soudce byl by opravný prostředek ke komisi zřízené Národním shromážděním. Osnova tímto způsobem chce zaručit jednostrannost a nestrannost posuzování tím, že konečné rozhodnutí dává do rukou nejvyššího orgánu, jemuž jsou odpovědni jak resortní ministři, tak i generální prokurátor a v podstatě i Nejvyšší soud, jehož členy Národní shromáždění volí a jemuž předseda Nejvyššího soudu podává zprávy. Osnova předpokládá, že Národní shromáždění samo si blíže určí složení této odvolací komise i způsob její volby.

Tolik zhruba k nejdůležitějším zásadám zákonné úpravy soudní rehabilitace.

Jsme si ovšem vědomi toho, že zákon není všechno, že mnoho, ba velmi mnoho záleží na tom, jak a kým je zákon vykládán a aplikován.

Ústavní zákon, jímž se přechodně upravují některé otázky voleb soudců, dává volbu zvláštních senátů, které budou u krajských soudů, u vyšších vojenských soudů a u Nejvyššího soudu provádět přezkoumávání rozhodnutí, do rukou Národního shromáždění a Slovenské národní rady. Chci ubezpečit vážené Národní shromáždění, že vynakládáme veškeré úsilí k tomu, abychom vyhledali schopné a minulostí naprosto nezatížené soudce pro tyto senáty. Volba Národním shromážděním, jakož i okolnost, že jejich funkce podle navrženého zákona by neskončila skončením volebního období v roce 1969, zaručí jim nezávislost potřebnou k řádnému plnění jejich odpovědné funkce. Jsme si vědomi i toho, že ani otázku materiálního zabezpečení soudců nelze tu nechávat stranou. Určitým platovým úpravám se tu nevyhneme a věřím, že v tomto směru najdeme u příslušných orgánů, a také i u Národního shromáždění, pochopení.

Draze platíme zkušenosti, které nám přineslo minulé období podceňováním zákonnosti, potlačováním soudcovské nezávislosti, opomíjením základních principů trestního práva hmotného i procesního. Nechceme, aby se někdy v budoucnosti mohly tyto chyby opakovat. Proto chce vláda i ministerstvo spravedlnosti učinit všechno plněním svého programu pro oblast justice do budoucnosti. Zákon o soudní rehabilitaci, který Vám, soudruzi poslanci, vláda předkládá, má pomoci k tomu, abychom mohli minulou tíživou kapitolu našeho společenského vývoje co nejrychleji uspokojivě uzavřít. Chci ujistit Vás i celou naši veřejnost, že vláda i resort, v jehož čele stojím, učiní ze své strany všechno, aby zákon tento svůj účel splnil.

Mpř. NS Zedník: Děkuji ministrovi spravedlnosti dr. Kučerovi a dávám slovo zpravodajce posl. Litvajové.

Posl. Litvajová: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, dovoľte mi, aby som uviedla vládny návrh zákona o súdnej rehabilitácii.

Rehabilitácia nevinne odsúdených občanov je úzko spätá s výsledkami historických zasadnutí Ústredného výboru Komunistickej strany Československa na sklonku minulého a začiatkom tohoto roku. Je úzko spätá s novou politikou Komunistickej strany Československa, s úsilím všetkých progresívnych síl našej republiky o ďalší všestranný rozvoj socialistickej spoločnosti u nás.

Uskutočniť rehabilitáciu komunistov i nekomunistov, napraviť krivdy, ktoré boli v predchádzajúcom období občanom najmä v 50 rokoch spôsobené nezákonnými trestnými rozsudkami, patrí k základným zásadám Akčného programu KSČ a vlády. Jej dôsledná realizácia prispeje k prehĺbeniu dôvery ku KSČ, k nášmu soc. štátu a jeho orgánom.