Je třeba vidět i tu skutečnost, že v období po válce za velmi svízelných podmínek z příslušníků pohotovostního pluku veřejné bezpečnosti a od roku 1951 z příslušníků pohraniční stráže přišlo o život při ochraně státních hranic celkem 238 lidí. To je, soudružky a soudruzi, bilance velmi smutná a výmluvná ze strany těch, kteří zahynuli v boji s těmi, kteří chtěli dostat naše společenské poměry do předmnichovských kolejí.

Tak jako je zákon ve středu pozornosti, tak také bude pod veřejnou kontrolou, kdo bude rehabilitován. Proto mnoho záleží na soudcích a společenských obhájcích, aby navržený zákon splnil po stránce politické, morální i hmotné dluh těm, kteří si to zaslouží. Také já budu pro navržený zákon hlasovat.

Podpredseda NZ Žiak: K prípadnej ďalšej diskusii a záverečným prejavom súdruha ministra spravodlivosti a spravodajkyne prikročíme po obednej prestávke. Teraz upozorňujem členov Ústavnoprávneho a Kultúrneho výboru, že oba výbory budú mat spoločné zasadanie hneď po skončení dopoludňajšieho rokovania.

Prerušujem teraz rokovanie do 15 hodín.

(Jednání přerušeno ve 13.17 hod.)

(Schůze opět zahájena v 15.04 hod.)

Podpredseda NZ Žiak: Súdružky a súdruhovia poslanci, pokračujeme v prerušenej schôdzi NZ. K faktickej poznámke sa prihlásil posl. dr. Hrabal.

Posl. dr. Hrabal: Soudružky a soudruzi, dovolte, abych zaujal stanovisko k některým návrhům, které v souvislosti s projednáváním soudního rehabilitačního zákona přednesl posl. Toman.

Posl. Toman především navrhuje, aby v § 2 vládního návrhu zákona byl rozsah přezkumného řízení rozšířen také o trestné činy podle zákona č. 231/48 Sb., pokud tyto trestné činy nespadají pod písm. b) tohoto zákona. Jedná se o trestné činy menší společenské nebezpečnosti, jako bylo šíření poplašné zprávy, urážka hlavy státu atd., které byly vždy pro jednávány a jsou také dnes projednávány okresními soudy.

Mám za to, že návrh posl. Tomana nebude nutno zapracovat do § 2 navrhované vládní osnovy, poněvadž tyto otázky jsou kryty ustanovením § 21 navrhované osnovy, která říká, že, "generální prokurátor je povinen ve všech trestných činech proti republice podle prvé hlavy zvláštní části trestního zákona, popř. podle obdobných trestných činů podle zákonů dříve platných, podat stížnost pro zachování zákonů i tenkrát, jestliže o této věci již jednou Nejvyšší soud rozhodl".

Je tedy ve vládním návrhu zákona o soudní rehabilitaci dána možnost každému, aby i tyto delikty menší společenské nebezpečnosti, pokud došlo k nezákonnosti při rozhodování, byly znovu přezkoumány.

Posl. Toman obdobně navrhuje, aby v § 3 bylo přikázáno, aby o věcech podle zák. č. 231/48 Sb,. na ochranu lidově demokratické republiky rozhodovaly krajské soudy, tj. tam, kde by šlo o delikty, jak je navrhuje doplnit v § 2.

Má za to, že by tímto způsobem došlo k určitému přetížení práce u krajských soudů, které v současné době, a zvláště po ustavení rehabilitačních senátů, budou značně přetíženy. V každém případě půjde o delikty menší nebezpečnosti, kde nedocházelo k oněm nezákonnostem v průběhu vyšetřování a dokazování. Je možno, aby tyto delikty byly projednány přímo u okresních soudů.

Mám za to, že nebude zapotřebí, jak navrhuje posl. Toman v § 10, vyslovit názor, že v těchto případech, které má na mysli, není zapotřebí účasti obhájce při přezkoumávání těchto trestných činů. V rámci rehabilitačního řízení, které je do určité míry zkráceným řízením, je zapotřebí zajistit každému žadateli o rehabilitaci, aby měl kvalifikovanou obhajobu, aby jeho obhajobu vedl zkušený obhájce z řad členů normální advokátní poradny. Nepůjde o veliký rozsah případů, takže ani nedojde k tomu, aby advokátní poradny byly nadměrně přetěžovány.

O § 21 jsem již hovořil. Domnívám se, že není zapotřebí, aby do tohoto ustanovení bylo znovu uváděno, že zákon má na mysli také trestné činy menší společenské nebezpečnosti podle zák. č. 231/48 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky, poněvadž ze znění tohoto zákona vyplývá, že jde o trestné činy proti republice podle prvé hlavy zvláštní části trestního zákona a pro obdobné trestné činy podle zákonů dříve platných. Obdobným zákonem dříve platným v tomto případě byl jedině zákon č. 231/48 Sb. Před ním to byl zákon č. 50/23 Sb. rovněž na ochranu republiky.

K dalšímu návrhu posl. Tomana, aby rozsah zahlazení v § 26 navrhované osnovy byl rozmnožen také o § 134 trestního zákona, domnívám se, že zákonodárce, a v tomto případě vláda i NS, toto ustanovení zákona úmyslně do § 26 nevsunuje. Jedná se totiž o ohrožení zásobování, dříve také zvané "černý obchod", jehož se dopouštěl ten, kdo nekalým jednáním, které by mohlo ohrozit plynulé zásobování předměty denní potřeby určité části obyvatelstva, se dopustil trestné činnosti, která spočívá prakticky v tom, že byly shromažďovány kilometry látek nebo jiné předměty denní potřeby.

V těchto případech nejde o nedokonalosti v průběhu důkazního řízení. Zde by šlo o nové posouzení dřívějšího "černého obchodu". Není proto nutné, aby toto ustanovení v § 134 bylo pojato do § 26 navrhovaného zákona, aby trestné činy, kterých se někteří pachatelé dopustili, byly ze zákona zahlazeny.

Pokud jde o návrh na změnu v § 41, domnívám se - pokud posl. Toman navrhuje, aby všichni soudci bývalých státních soudů byli vyměněni - že bude zapotřebí k této otázce přistupovat citlivě, poněvadž ne všichni soudci, kteří v té době soudili a rozhodovali u státních soudů, popř. u některých krajských soudů o věcech prvé hlavy zvláštní části trestního zákona, mohou být posuzováni stejným způsobem.

Nepochybně některé věci státního soudu i krajského soudu, pokud tyto soudy rozhodovaly o těchto věcech, se týkaly skutečných špiónů, skutečných vražd, a bylo při této příležitosti zde už řečeno, kolik členů Pohraniční stráže od roku 1950 položilo své životy, byl vzpomenut případ Babice a další.

Mám za to, že naopak dikce § 41 vyžaduje, aby v každém případě byla vina každého okresního soudce naprosto přesně zjištěna onou zvláštní komisí a aby na základě zjištění byly proti tomuto soudci, resp. prokurátorům i dalším osobám vyvozovány důsledky.

K dalším navrhovaným změnám se vyjádří s. zpravodajka, popřípadě - jak předpokládám - ministr spravedlnosti. Děkuji.

Podpredseda NZ Žiak: Ďakujem. Hlási sa, prosím, ešte niekto do rozpravy? Posl. Dobiáš. Dávam mu slovo.

Posl. Dobiáš: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi! Přemýšlel jsem celé dopoledne při jednání, mám, nemám se přihlásit, ale mluvil jsem o svém vztahu k tomu koncem března na pražské konferenci a chtěl bych i zde sdělit své určité citové vztahy k tomu, co projednáváme. Bylo to řečeno, že jako těžký mrak nad námi řadu let něco viselo, nad naší celou etikou občanskou, něco, co nedovolilo, aby vypučel květ nadšení pro to, co tady děláme.

Rozsah viny je nesmírný. Nechci historicky srovnávat s jinými událostmi našeho národa, naší společnosti ani jinde. V tento vpravdě historický den nového Národního shromáždění si všichni uvědomujeme, že nejen rozsah viny, ale rozsah lidské odvahy je současně s tím spojen. A ta odvaha, to nejsou jen nějaké city a myšlenky současnosti, v tom je vtěleno všechno z minulosti nejcennějšího v naší společnosti. Jen z toho mohla vzniknout ta obrovská odvaha se s tím vypořádat před celým světem, nejen před naší společností.

Proto bych prosil, abychom nedopustili - Národní shromáždění - aby právě v tomto procesu očišťovacím se stala sebemenší křivda. Tento proces nechť vedou ty orgány soudní, které zodpovídají, a nikdo jiný nemá právo soudit s konečnou platností. My všichni budeme soudit, ale osobně; verdikt však mohou vyřknout jedině soudní orgány a na veřejných prostranstvích, jedině soudní orgány nechť soudí. Hlídejme to. Dopustili jsme v minulosti těžká provinění právě proti této základní zásadě.

Přimlouval bych se, aby Národní shromáždění, které už tak jako tak má komisi, střežilo, jak bude tento svatý zákon prováděn.

Podpredseda NZ Žiak: Ďakujem. Hlási sa, prosím, ešte niekto k slovu? (Nikto sa nehlásil.) Nie je tomu tak.

Praje si minister spravodlivosti s. dr. Kučera zaujať k prednesenej rozprave a k predneseným podnetom a návrhom stanovisko?

Dávam slovo ministru Kučerovi.

Ministr spravedlnosti dr. Kučera: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Já bych vám chtěl především všem srdečně poděkovat za podporu, kterou jste předloženému zákonu o soudních rehabilitacích vyslovili. K některým námětům, které zde byly předneseny, bych chtěl říci několik slov.

Především k doplňujícím návrhům s. posl. Tomana. Některé důvody týkající se těchto námětů zde již uvedl soudruh posl. dr. Hrabal. Já bych chtěl k tomu dodat především tu okolnost, že tento zákon jsme chtěli zaměřit na ty nejtěžší trestné činy, to znamená, že jsme nechtěli rozptylovat pozornost našich soudů i na ty věci, které byly předmětem jednání okresních soudů. Nic ovšem nebrání tomu, aby, pokud i tam došlo k nějaké nezákonnosti, mohla být takováto nezákonnost přezkoumána.

Domnívám se, že budeme-li abstrahovat od doplnění § 2 předloženého zákona, pak přirozeně také do jiného světla se dostávají všechny další návrhy, které soudruh Toman v tomto směru předložil, ať již jde o § 10 nebo o § 3.

Pokud jde o § 134, i tady bych se chtěl ztotožnit s tím, co zde přednesl s. dr. Hrabal , a chtěl bych ještě navíc poznamenat, že i tady, pokud by došlo k nějakým nezákonnostem, lze se cestou normálních prostředků domáhat nápravy. Nám šlo ovšem u § 133, 135 a 136, které byly nejčastěji používány proti drobným zemědělcům a živnostníkům, aby bylo možno provést velmi jednoduché zahlazení. To by u § 134 nebylo možné, tam by bylo nutné zavést režim přezkoumávání: čili tady jde o dva různé problémy, které nelze v § 26 zcela jednoduše směšovat.

Pokud jde o jeho připomínku, týkající se § 41, chtěl bych říci, že zejména pokud jde o soudce, musíme vycházet i při přezkoumávání jejich tehdejší činnosti z principů soudcovské nezávislosti a že nelze jednoduchým administrativním aktem je odvolat z jejich funkce.

Je třeba vážit jejich vinu na podkladě jejich zavinění a potom provést příslušná opatření. Domnívám se, že v tomto směru zákon jak pokud jde o pracovníky justice, tak pokud jde o pracovníky prokuratury i Bezpečnost, přináší řadu nových podnětů a vytváří podmínky, aby ti, kteří se na deformacích skutečně zúčastnili, mohli být ze svých funkcí odvoláni a nepůsobili v žádné sféře, kde došlo v předchozí době k tomuto zavinění.

Dále bych se chtěl vyjádřit k podnětu s. předsedy NS, že by gen. prokurátor měl sám navrhnout rehabilitační řízení u osob, kde došlo k odsouzení k trestu smrti nebo k mnohaletému žaláři. Takovémuto postupu gen. prokurátora nic nebrání, naopak, to je plně v jeho pravomoci, takže tento podnět lze chápat jako podnět pro gen. prokurátora. Nedomnívám se, že je nutné, aby v tomto směru byl nějakým způsobem upravován zákon.

Byla tady rovněž diskutována otázka tzv. regresů. Tento problém, jak známo, vznikl na půdě ústavně právního výboru, kde byl diskutován. Byl původně zahrnut do seznamu změn zákona, ovšem při novém projednávání na podkladě expertíz došel sám ústavně právní výbor k závěru, že takovéto ustanovení má sice svůj etický, morální smysl, ale že jeho praktické uplatnění i podle expertíz Nejvyššího soudu je v daných podmínkách velmi obtížné vzhledem k tomu, že by bylo nutné dotyčné osobě prokázat úmysl a potom by bylo také nutno v široké míře posuzovat míru zavinění jednotlivých článků, které se na tomto procesu zúčastnily. Soudružka zpravodajka stanovisko ústavně právního výboru zdůvodnila a jistě k němu zaujme ještě stanovisko.

Pokud jde o námět s. posl. inž. Červeného, který se dotýká § 31 odst. 2 zákona, dohodli jsme se s ministrem financi, že by k jeho návrhu bylo možno škrtnout poslední část věty druhého odstavce po slovech "nejpozději do 10 let", takže text "a to ve stejných ročních částkách, jejichž výše však musí činit aspoň 5 tisíc Kčs", by byla škrtnuta.

Další provedení by pak bylo dáno do vládního nařízení, kterým se bude tento paragraf uvádět v život, přičemž soudruh ministr financí mne zmocnil k prohlášení, že bude přihlédnuto k námětům a poznámkám s. posl. inž. Červeného.

Chtěl bych říci ještě několik slov k platnosti zákona. O těchto otázkách sice nakonec bylo dosaženo dohody, domnívám se ovšem, že to ohraničení, které bylo nyní zvoleno, má svoji logiku tím, že zákon působí od doby, kdy začal působit tzv. zákon o státním soudu a že na druhé straně končí přijetím novely trestního řádu, která přinesla řadu velmi pozitivních opatření, zejména pokud jde o účast obhajoby na přípravném řízení. To ovšem neznamená, že věci před tímto datem a po něm nemohou být předmětem přezkoumání. Ovšem nemohou být předmětem tzv. zkráceného řízení, které tento zákon s sebou přináší.

Několikrát v diskusi se vyskytly připomínky, jaké záruky budou nyní v tom, aby podobné nezákonnosti, jichž jsme byli v padesátých letech svědky, se nemohly opakovat. Já bych chtěl zdůraznit, že přirozeně tento zákon o soudních rehabilitacích bychom měli chápat jen jako jednu část celkových opatření na úseku naší justice, jako tu část, která se má vyrovnat s deformacemi minulosti. Ovšem chceme-li mluvit o zárukách, je třeba mít na mysli pozitivní program, který chceme v oblasti justice nyní uskutečňovat, a ten přirozeně souvisí s důsledným prosazením principů nezávislosti soudců i soudů po všech stránkách, to znamená, jak ve vyjádření jednotlivých ustanovení naší ústavy a zákonů, tak i ve stanovování soudců, v jejich společenském i materiálním ohodnocení.

V tomto směru máme v resortu ministerstva spravedlnosti připraven velmi rozsáhlý akční program, který ve dnech 13.-14. června projednala široká konference pracovníků v justici a také se za něj v plné šíři postavila. Realizací tohoto programu jak v oblasti vlastní činnosti soudů, tak i v oblasti legislativní, chceme vytvořit na podkladě usnesení vlády předpoklady pro to, aby soudy byly skutečně garantem práv a svobod občanů, a tedy aby právě v jejich činnosti se obrážel široký demokratizační proces, jehož jsme v současné době svědky.

Doporučuji Národnímu shromáždění přijetí zákona se změnami, na kterých se usnesl ústavně právní výbor a dále se změnou, kterou navrhl poslanec inž. Červený.

Podpredseda NZ Žiak: Ďakujem s. ministrovi. Teraz prosím spravodajkyňu posl. Litvajovú o záverečné slovo.

Sprav. posl. Litvajová: Vážené súdružky, vážení súdruhovia poslanci. Rozprava k zákonu o súdnej rehabilitácii sa končí. Pristupujeme k záverom. Plne súhlasím so s. Smrkovským, že 25. jún 1968 v súvislosti so schválením tohto zákona je skutočne historickým dňom, lebo svedčí o sile našej demokracie, svedčí o sile nášho socialistického zriadenia. Nehnevajte sa, keď tu poviem ešte niekoľko poznámok k tejto veci. Myslím, že si netreba robiť o niektorých veciach ilúziu. My sa chystáme nevinne postihnutých občanov plne rehabilitovať, ale vo svete máme ešte všelijaké demokracie. U niektorých ľudí i u nás sa dnes objavujú určité hlasy, ako keby tieto demokracie mali byť naším vzorom. A to sú také demokracie, kde k trestu smrti pre pokrokové myslenie k trestu smrti na elektrickom kresle boli odsúdení manželia Rosenbergovi, kde guľkou vraha zahynul pomerne pokrokový prezident Kennedy a jeho brat Róbert, kde guľkou vraha zahynul prof. King, kde okolo Bieleho domu sa stavajú guľomety proti chudobným, ktorí žiadajú chlieb a prácu. A bomby, ktoré padajú na vietnamské mestá a dediny a vraždia deti, ženy a starcov, tiež vyjadrujú určitú demokraciu.