Zrušení cenzury tisku je nesporně velký
zisk pro celou společnost, neboť bez svobody projevu
nemůže být řeči o demokracii.
Přesto však není na škodu si uvědomit
také možnosti škodlivých vlivů,
socialistické společnosti neprospívajících.
Převážná většina redaktorů
našich deníků a časopisů je odpovědná
a má vynikající novinářské
schopnosti. Jsem přesvědčen, že i nadále
a daleko více dají své schopnosti rozvoji
a rozkvětu naší socialistické demokracie
po schválení právě této zákonné
předlohy, o které jednáme a pro kterou budu
opravdu rád hlasovat. (Potlesk.)
Podpredseda NZ Žiak: Ďakujem. Ku slovu sú
prihlásení ešte dvaja poslanci, a to posl.
Kuropka a posl. Sekaninová.
Nakoľko je 5 hodín, urobíme si teraz 20 minútovú
prestávku a potom budeme pokračovať.
Podpredseda NZ Žiak: Pokračujeme v rokovaní.
Slovo má posl. Kuropka.
Posl. Kuropka: Vážené Národné
zhromaždenie, súdružky a súdruhovia, s
navrhovanou novelizáciou tlačového zákona,
najmä pokiaľ ide o §§ 17 a 18, plne súhlasím
a budem za ňu hlasovať. Rozhodne sme pre slobodu tlače
a prejavu, ale doporučujem zvážiť všetky
okolnosti, ktoré sú vyjadrené v otázke
ochrany osobnosti a hovorím aj organizácie.
Ide o to, aby sme využili čas do pripravovaného
pléna Národného zhromaždenia, kde budeme
schvaľovať zloženie Českej národnej
rady a pri tej príležitosti aby sme v zákone
zakotvili všetky možnosti o existujúcich normách,
aj keby pritom šlo o § 11 Občianskeho zákonníka.
Ide o to, túto ochranu zakotviť. Keby to nebolo možné,
potom by som žiadal, aby táto otázka byľa
vyriešená úspešnejšie a lepšie.
Chcel by som zdôrazniť prečo. Súdruh
predseda Národného zhromaždenia nás
veľmi úprimne presvedčoval - myslím,
že to bolo na minulom zasadnutí - o vzťahu mladého
novinára, ktorý sa mu omlúval a napísal
mu osobnú omluvu. Poznám ale veľmi mnoho ľudí,
s ktorými som diskutoval, ktorí sa na súdruha
predsedu dívajú podľa verejného interviewu
a formulujú svoje názory práve tak, ak ich
formuloval onen mladý pracovník. Toto považujem
za nedobrý stav, aj keď mňa osobne žiadny
redaktor a žiadny novinár nenapadnul. Ide mi ale práve
o rad organizácii, ktoré vyvinuli všetku snahu,
kde omluva a oprava nezodpovedá potrebám predovšetkým
z politického hľadiska. Podľa môjho presvedčenia
to nebolo rozhodne na mieste.
Domnievam sa, že doba, ktorú máme pred sebou
na schválenie tlačového zákona, je
dosť dlhá, aj keď sa v dôvodovej správe
hovorí o tom, že vláda ho prejedná v
letnom období. Uvažujem logicky o tom, kedy v pléne
Národného zhromaždenia budeme môcť
nový tlačový zákon schváliť.
Domnievam sa, že v tejto dobe by mohlo dôjsť -
i keď väčšina našich novinárov
a redaktorov nemá záujem na nejakom narušovaní
- predsa len zo strany jedincov k politickým škodám
alebo škodám hmotným, a preto trvám
na svojom doporučení, ktoré som predniesol.
(Potlesk.)
Podpredseda NZ Žiak: Ďakujem. Slovo má
súdružka Sekaninová.
Posl. dr. Sekaninová: Soudruzi a soudružky,
přes mimořádný zájem, který
mám na vládním návrhu, který
je nyní před námi, měla jsem přece
jenom v úmyslu nezdržovat vás už dalším
svým vystoupením, tím spíše,
že jsem ráno v naší diskusi měla
možnost říci několik slov o tom, co
si myslím o této osnově. Vyjádřila
jsem názor, že veliký význam svobody
tisku je právě v tom, že sama patříc
mezi základní svobody a práva občanská,
je zároveň strážcem a ochráncem
všech občanských práv a svobod ostatních.
Jestli jsem si přece jenom dovolila přijít
sem k mikrofonu a poprosit o několik minut, je to jedině
proto, že bych chtěla s maximální stručností
reagovat a říci vám několik ryze osobních
poznámek k diskusním příspěvkům,
které jsme tady vyslechli.
Dovolte mi ještě, když už jsem tady, abych
vyjádřila své uznání ministru
kultury a informací i našim parlamentním výborům
za obětavou a trpělivou práci, za velkou
práci, kterou vykonali při přípravě
této malé novely.
Soudruzi a soudružky, dovolte mi, abych velmi stručně
reagovala na něco z diskusního příspěvku
s. Hečka, a především jeho prosím
o dovolení. Víme, soudruzi, že máme
kvalifikované lidi na nejrůznějších
stupních v nejrůznějších profesích.
Odmítám však se vší rozhodností
výrok soudruha generála o tom, že vrátný
rozhoduje o tom, kdo přijde k mikrofonu. Dovolte mně,
abych využila této příležitosti
a abych vyslovila dík a uznání těm,
kteří v rozhlase pouštějí k mikrofonu
- ale raději užiji své dikce - k mikrofonu
zvou lidi, kteří měli v období po
lednu velmi mnoho co říci k životním
otázkám našich národů, a zvou
k mikrofonu k diskusím i ke sporům a debatám
muže a ženy všech možných profesí,
posílají k mikrofonu své pracovníky
vysoké úrovně a podle mého názoru
mimořádné kvality. Znám jako někteří
soudruzi předřečníci také některé
zahraniční informační prostředky
a trošičku srovnávat mohu.
Ráda bych s vroucností, která není
vyvolána jen určitou mou reakcí na slova
s. generála Hečka, rozšířila
velmi rozvážené a klidné uznání
také na vynikající pracovníky našich
novin a televize a jsem si zcela jista, že ani zde ani v
naší nejširší veřejnosti s
tímto hodnocením nejsem sama.
Soudruzi a soudružky, složitá a náročná
práce tisku, rozhlasu a televize určitě vyžaduje
vysokou odpovědnost a vyžaduje po dlouhém půstu
i novou praxi. Ale, soudruzi, nemyslíte, že učit
se této nové svobodě, této nové
svobodné praxi se musí nejen naši novináři,
ale také my, posluchači, my, čtenáři?
Ráda bych řekla, že myslím, že
§ 18 osnovy je formulován uváženě,
a nesouhlasila bych s námětem s. generála
Hečka, aby byla vypuštěna definice, která
hraje významnou roli v tomto tak pracně sestaveném,
malém, ale významném dokumentu.
K názorům vysloveným tady k větší
ochraně osobnosti, mám jednu otázku. Proč
nebylo v období pro nás všechny jistě
novém, kdy začalo svobodné psaní tisku,
proč nebylo více užíváno práv,
která zákon už dosud poskytoval a i novela
bude poskytovat?
Zaráží mě, že z jedné strany
jsou tyto možnosti označovány za nedostatečné
a na druhé straně nebyly ani aplikovány.
S. min. Galuška i důvodová zpráva další
otázky, materiální náhrady a jiné
vysvětlují a myslím, že nám bylo
řečeno i zprav. posl. Turečkovou, že
tyto otázky mají být upraveny v připravovaném
zákoně.
Dotýká-li se zde připravovaného zákona,
dovolte mi, soudružky a soudruzi, ještě jednu
větu. Lhůta, kterou ministr kultury a informací
obdržel k této závažné práci,
je velmi krátká. Budeme muset být velmi mnoho
nápomocni, protože problematika je závažná
a velmi široká.
Nyní mi dovolte několik málo slov - a osobně
prosím jeho o dovolení - k vystoupení
posl. Nového. Především chci říci,
že těchto několik poznámek říkám
s osobními rozpaky, protože si velmi vážím
z dávných předválečných
dob obrovské zkušenosti, někdy i trpkého
života s. Nového. Jistě však smím
říci několik obecných věcí.
Nejdříve k tomu, co řekl s. Nový
o jednání zahraničního výboru
NS, o jeho návrhu, aby vláda učinila některá
opatření. Zde je nazval politická opatření.
I tam po prvním svém návrhu je takto specifikoval.
Jde o opatření proti psaní našeho tisku
škodícímu podle jeho názoru některým
našim zahraničním vztahů.
Zatím co někteří poslanci, jak nás
informoval s. Nový zcela správně, souhlasili,
někteří z nás zaujali odlišné
stanovisko.
V plném souladu motivy, jež určitě
s. Nového vedly, jsem vyslovila nesouhlas s negativním
pojetím jeho návrhu, s návrhem, co učinit
proti psaní tisku, a navrhovala jsem konstruktivně
a komplexně se zabývat tím. Co učinit
vůbec a popřípadě v tisku zvlášť
pro zlepšení vztahů s našimi socialistickými
přáteli, pro věc tak mimořádně
důležitou.
Dovolte mi ještě, abych reagovala na otázku,
kterou položil s. Nový na ústředním
výboru, kterou jsem četla velmi pozorně a
kterou nám s. Nový opakoval i zde. Týká
se dělnických výborů na obranu tiskové
svobody. S. Nový položil otázku - proč
a proti komu?
Dělnické výbory chápu osobně
jako výraz mimořádně závazné
skutečnosti, že svoboda tisku je totiž absolutně
stejným zájmem dělníků a inteligence,
každého našeho občana. Pro koho se toto
dělá, kdo to dělá, k čemu a
proti komu? Můj ryze osobní výklad je, že
to činí dělníci, členové
oněch výborů, pro naši společnou
věc, kterou si přáli co nejdříve
legalizovat a dostat do správných kolejí.
Chápu to jako výraz ani ne tak solidarity - což
by bylo úplně logické -ale jako vyjádření
této totožnosti zájmů. Označit
tyto akce jako problematické, dovolte mi, abych tento názor
se vší skromností nesdílela.
Pokud jde o první republiku, měla jsem v úmyslu
ve svém příspěvku promluvit trochu
o svých zkušenostech z této oblasti z první
republiky, protože - jak možná někteří
starší soudruzi vědí - jsem se hodně
právě tiskovým právem a procesy vedenými
v tiskové oblasti proti naší straně
zabývala. Zanechávám toho, protože o
tiskových věcech budeme mluvit ještě
za dva měsíce při dalším zákoně.
Dovolte mi nyní vyslovit určitý podiv. Setkáváme
se s tím, že někdy je úsilí o
vytvoření naší - podtrhují naší
- důsledné socialistické demokracie přijímáno
zcela neprávem s podezřením, jako by šlo
o pokusy o návrat k poměrům první
republiky. Na druhé straně, že nám podmínky
tehdejší připomínají. Nezapomínejme,
že Akční program KSČ mluvě o
tom, že po osvobození člověka z vykořisťovatelských
třídních vztahů musí přijít
podmínky pro plný rozvoj jeho osobnosti, zdůrazňuje,
že právě naše zřízení
v jedinečném komplexu práv ekonomických,
sociálních a kulturních s právy politickými
a občanskými dá člověku svobodu,
jakou buržoazní demokracie nikdy poskytnout nemůže,
neposkytla a neposkytne.
Soudružky a soudruzi, končím. Smím ještě
navázat na něco, co řekl soudruh Nový?
Soudruh Nový řekl: "Nyní musí
novináři ukázat, co dovedou. My, poslanci,
to za vás, novináře, neuděláme."
- Ale vždyť já pochybuji, že by to novináři
chtěli! Od nás by měli chtít, a hádám
- smím si dovolit jen hádat - že by asi chtěli
jen dobré zákony, dobrou, otevřenou spolupráci,
vytváření důvěry zde v parlamentě
a ve volebních obvodech. "Rušíme vám
cenzuru," jsem si poznamenala. V tom vidím skutečně
jádro věci. Vždyť rušíme si,
rušíme sobě cenzuru. Uskutečňujeme
svoje právo, právo každého občana
na svobodu tisku.
Na závěr mi dovolte, abych přečetla
3 - 4 věty; bude to slovensky a prosím velice o
omluvu výslovnosti slovenské soudruhy: "Myslím
si, že nastal čas zbaviť umenie literárne
tak isto ako filmové a každé iné, zbaviť
publicistiku, ale zbaviť aj štát a stranu tej
príťaže, ktorá na nich nemotorne leží
vo forme dozoru, nech má meno akékoľvek, ktoré
však nech je bezohľadné alebo ohľaduplné,
kompromituje naše socialistické zriadenie, lebo sa
usvedčuje zo svojej nepotrebnosti. Myslím si, že
nastal čas spoľahnúť sa v dôvere
na občiansku a socialistickú zodpovednosť ľudí,
ktorí píšu knihy, časopisy a články
v nich, kritizujú alebo robia filmy či iné
umenie. Myslím, že nastal taký čas."
Tato slova poslal sjezdu spisovatelů v loňském
roce Laco Novomeský. Myslím, že tento čas
teď přišel a přijetí malé
tiskové novely bude krůčkem k uskutečnění
těchto myšlenek. (Potlesk.)
Podpredseda NZ Žiak: Ďakujem. K faktickej poznámke
sa hlási s. Nový a pripraví sa s. Němec.
Posl. Nový: Já nechci se soudružkou
Sekaninovou polemizovat, ostatně její názory
jsem vyslechl už na zmíněném zasedání
zahraničního výboru. Jenom bych chtěl
faktickou poznámkou uvést na pravou míru
tvrzení, že jsem v zahraničním výboru
mluvil o tisku. Slovo tisk jsem vůbec nevzal do úst.
Já jsem mluvil jen o státních sdělovacích
prostředcích, rozhlasu a televizi. Protože
právě z toho, že se jedná o ostatní
sdělovací prostředky, vyplynuly příslušné
nóty našich socialistických spojenců.
To byl první fakt. Doufám, že to soudružka
Sekaninová uzná, že tomu tak skutečně
bylo. Děkuji.
Druhá faktická poznámka se týká
dělnických výborů na obranu tisku.
Já jsem hotov soudružce Sekaninové dát
k dispozici dopis, který jsem dostal. Jestliže se
ztotožní s tím, že obsah se svým
hrubým tónem (a to se vyjadřuji velmi slabě
- obsah mne kritizuje proto, že jsem toho názoru,
že nemá být komplikován náš
politický život zaváděním nových
politických stran, protože nejsem toho názoru,
že Oldřich Švestka, člen ÚV a předsednictva
strany škrtí Rudé právo), by měl
být nějakým vzorem pro svobodu tisku, pak
bůh s tou svobodou tisku! (Potlesk.)
Posl. dr. Jan Němec: Soudružky a soudruzi,
dovolte mi jenom několik poznámek k projednávané
malé novele tiskového zákona:
Bylo zde řečeno, že rehabilitační
zákon, který jsme schválili, je prvním
zákonem, který řeší otázky,
uvedené v život akčním programem Komunistické
strany Československa. Myslím, že je třeba
si připomenout, že i tato malá novela tiskového
zákona v právní formě dnes splňuje
jeden z dalších momentů, které akční
program KSČ nastolil.
Tisk, rozhlas a televize vstoupily počátkem tohoto
roku do politického života, vstoupily v době,
kdy cenzura byla fakticky zrušena. Naším úkolem
je jenom následovat rozhodnutí vlády, která
před 10 dny zrušila vládní nařízení
č. 119/66, a právně vyjádřit
nepřípustnost cenzury v naší zemi.
I z této tribuny bylo řečeno mnoho slov na
adresu tisku, rozhlasu a televize, pochvalných i záporných.
Myslím, že mnoha těmto slovům chyběla
konkretizace a že by bylo daleko účelnější
a správnější, kdybychom při své
kritice dovedli velmi adresně říci, co se
nám líbí a co se nám nelíbí.
Osobně se domnívám, že hromadné
sdělovací prostředky ve velké většině
udělaly velmi dobrou práci. Na druhé straně
nemohu souhlasit např. s tím, že na obrazovce
Čs. televize, státní televize, vystupuje
bývalý tajemník ministra Masaryka a ve svém
rozhovoru jednak zkresluje jednání, ke kterému
došlo kolem Marshalova plánu v Moskvě, a za
druhé v Čs. televizi hovoří o dobách,
které nastaly Únorem 1948 jako o temnu čs.
lidu. Domnívám se, že to na obrazovku Čs.
televize nepatři, zejména pak ne ve večeru,
když skončilo květnové zasedání
ÚV KSČ, které bylo dalším pokrokem
v našem československém demokratizačním
procesu. (Potlesk.)
Teď bych chtěl říci to hlavní,
proč jsem se přihlásil ke slovu. Myslím
si, že vůbec nejde o formálně právní
otázku. Když si přečteme rezoluci květnového
pléna ÚV strany, najdeme tam několik zajímavých
pasáží o tvorbě nového politického
systému v ČSSR, o tvorbě takového
systému, který odpovídá současnému
stupni rozvoje naší společnosti, a najdeme
tam současně konstatování, že
tisk, rozhlas a televize jsou součástí tohoto
politického systému. To znamená, že
svoboda slova a tisku, kterou dnes uzákoňujeme,
která koneckonců vyplývá z ústavy,
je jednou ze základních podmínek právě
toho, aby hromadné komunikační prostředky
byly součástí nového politického
systému socialistické ČSSR. Mají úlohu
iniciativní, kontrolní, úlohu oponentury
a jsou, jak to říkal již Lenin o tisku, jedním
z největších organizátorů.
Tady mi dovolte, abych citoval jeden výstřižek
z Literárních listů proto, abychom pochopili,
jak chápat svobodu slova a tisku.
11. dubna 1968 byla v Literárních listech tato malá
noticka: "Ken-neth Tynan po návratu ze Spojených
států: "Je nemožné změřit
vliv zdejší otevřenosti ve věcech sexu
na sexuální chování jednotlivců,
ale politická otevřenost tu nemá pražádný
vliv na vládní politiku. Nic z toho, co bylo napsáno
pro ti americkému angažování ve Vietnamu,
ani v nejmenším nepůsobí na to, jak
Johnson vede válku... Amerika udělala strašný
a hluboký objev: totiž, že je cenzura nepotřebná,
protože svoboda slova je impotentní..."
Myslím, že je třeba se nad těmito slovy
zamyslet, protože poctivá, tvůrčí
a pozitivní práce novinářů,
pracovníků tisku, rozhlasu a televize může
přispět k tomu, aby svoboda slova a tisku byla důležitým
činitelem pro rozvoj naší společnosti,
aby nebyla tedy impotentní tak, jak je v klasické
buržoasní demokracii, ale aby byla projevem tisku,
televize a rozhlasu jako aktivních činitelů
našeho nového politického systému v
naší republice. (Potlesk.)