Podpredseda NZ Žiak: Ďakujem. K poznámke sa prihlásil s. Hečko. Hlási sa ďalej s. dr. Knapp.

Posl. Hečko: Já bych, vážené Národní shromáždění, velmi prosil posl. dr. Sekaninovou, když už komentuje moje stanoviska a názory, aby libovolně nevykládala věci tak, jak jsem je neřekl. Řekl jsem - cituji: "z navržené formulace není zřejmé, jak to bude či mělo by být s možností použít rozhlasu nebo televize. Doufám, že nebudeme chtít zavést takový systém, kdy vrátný bude rozhodovat kdo a jak bude před mikrofonem nebo před obrazovkou vystupovat."

Tudíž já jsem neřekl nikdy, ani tak jsem se to nepokoušel vykládat, že vrátný rozhoduje, kdo má mikrofon v rozhlase anebo obrazovku. To jsem neřekl nikdy, ani tak jsem se to nepokoušel vykládat, že vrátný rozhoduje, kdo má mikrofon v rozhlase anebo obrazovku. To jsem neřekl. Řekl jsem, že doufám, že takovýto systém nebudeme chtít zavádět. Tuto otázku jsem dal vědomě. Při projednávání tiskového zákona ve výboru jsem se zeptal ministra informací a kultury, jaký je vztah těchto dvou státních prostředků - mám na mysli televizi a rozhlas - vůči vládě, nebo jaká je tu odpovědnost. Nedostalo se mi nejen uspokojivé odpovědi, ale nedostalo se mně odpovědi téměř žádné. Tak já nevím, jaký je tedy vztah těchto dvou státních důležitých prostředků k tomuto státu.

Posl. akad. Knapp: Soudružky a soudruzi, začal bych podobně jako soudružka Sekaninová. Já jsem také nemínil hovořit v této diskusi a prodlužovat dnešní jednání, ale diskuse se vyvíjí tak, že člověka napadají některé věci k tomu, co bylo řečeno a že to volá po tom, aby člověk nemlčel, aby také řekl svoje slovo. To slovo, co chci říci, bude velmi stručné, málo souvislé, poněvadž se bude týkat jediné věci, ale z různých konců.

Předně myslím, že všichni soudruzi, kteří hovořili přede mnou, stejně jako když se jinde na veřejnosti obyčejně mluví nebo píše o tisku, mluvili o dvou věcech zároveň. To znamená, hodnotí se tisk, rozhlas a televize, a mluví se jedním dechem o svobodě tisku, o zrušení cenzury, nebo naopak. Dnes mluvíme o tiskovém zákoně, o zrušení cenzury, ale zároveň všichni hodnotí - a já také k tomu říkám své slovo - tisk, rozhlas a televizi. Myslím, že je to přirozené, vůbec nic proti tomu nemám a není to kritika na adresu těch, kteří tak činí.

Ale přece jenom myslím, že je třeba rozlišovat tyto dvě věci a uvést je do správné souvislosti. Mnozí soudruzi hovořili slova chvály na adresu masových sdělovacích prostředků, slova uznání za jejich roli na začátku tohoto roku. Také já sdílím slova uznání. Četní soudruzi zde říkali, že jsou nespokojeni s něčím, co bylo v tisku, rozhlase a televizi publikováno, že se jim to nelíbilo. Já soudruzi nevím, zda je to totéž, o čem všichni mluví - táž relace, týž článek atd., ale chci říci, že mně se také mockrát nelíbilo něco v novinách, v tisku, v televizi, že jsem se mockrát, abych tak řekl, dožral, když jsem něco poslouchal, ale nikdy mne nenapadlo, že to, že se mi něco nelíbí, by měl být důvod k tomu, abych, až budeme jednat o tiskovém zákoně, nějakým způsobem uvažoval o cenzuře. A to je ta relace, o které jsem chtěl hovořit, to jsou ty dvě různé věci.

Myslím, když je něco nesprávného v tisku, televizi a rozhlase, že je namístě proti tomu veřejně vystoupit a kritizovat. A to se děje poměrně zřídka. Spíše se kritizuje z řečnišť nežli v tisku samotném. Myslím, že je třeba skutečně jednak apelovat na novinářskou etiku, jako se stalo, že je třeba bránit čest jednotlivců - nemluvím přirozeně o zájmech společnosti, to je samozřejmé - ale že pokud nedojde k nějakému důvodu pro soudní zákrok, to znamená k trestnému činu, je to věcí polemiky, vyvracení.

Z toho ovšem vyplývá, že mám-li někdy různé výhrady, něco se mi nelíbí, nemůže to vést, domnívám se, k tomu, abychom uvažovali tak, že když vycházejí takové věci, že je nutno nalézt prostředek proti tomu, aby se tomu nějak čelilo. A tento prostředek rozhodně nemůže spočívat v tom, aby se něco zakázalo, nýbrž je nutné polemizovat. To je první poznámka, která vede k tomu, že podporuji tento návrh zákona, což je konečně samozřejmé, protože náš výbor spolu s výborem kulturním tento návrh doporučuji.

Druhá stručná poznámka se týká toho, co říkal s. posl. Nový ve své polemice se s. Sekaninovou. S. Nový citoval své stanovisko ze zahraničního výboru ve věci psaní našeho tisku o Polsku. Nevím, co tam bylo řečeno, protokol jsem nečetl, tak se nemohu vyjádřit, zda se to týkalo jen tisku, nebo i rozhlasu a televize, ale myslím, že to není to podstatné. Ono se velmi často říká, že tisk komplikuje naše vztahy s našimi spojenci. Je to zčásti pravda. V případě, že se objeví nějaká nepravdivá zpráva, která může náš vztah k spojencům poškodit, je třeba proti ní vystoupit a vyvrátit ji. Já zde přirozeně prohlašuji, že jako ostatní naprosto neschvaluji to, co se píše nepravdivě o našich spojencích. Chtěl bych ale říci, že ten důraz, který na to s. Nový v diskusi dal, byl přílišný. Domnívám se, že jisté komplikace, nebo problémy, které jsou mezi námi a našimi spojenci v současné době, nejsou způsobeny jen našimi masově komunikačními prostředky, nýbrž že jsou to politické věci, které mají složitější souvislosti.

A nyní moje třetí a předposlední poznámka. Soudruh Nový zde citoval, a to byl hlavní důvod, proč jsem se přihlásil ke slovu, sprosté dopisy, které dostává. Myslím, že to je hanebné, že lidé s. Novému takové dopisy píší. Lidé píší ovšem leckomu. Jsou zde také dopisy, které dostává s. Goldstücker a z nichž jeden byl otištěn nedávno v Rudém právu. Je pochopitelné, že ten dopis, který dostal s. Goldstücker nebyl ovlivněn svobodou tisku, přinejmenším ne našeho tisku. Chtěl bych říci, že sdílím naprosto rozhořčení s. Nového proti pisatelům sprostých anonymů a myslím, že je to možné rozšířit a zevšeobecnit o stanovisko vůči pisatelům anonymů vůbec, poněvadž to je starý způsob, jak se zříkat osobní odpovědnosti. Myslím ovšem, že bylo trochu přehnané, když s. Nový říkal, že jestliže ve smyslu těchto sprostých dopisů je chápána svoboda tisku, tak bůh s ní. Myslím, že soudružka Sekaninová to takto nemyslela a myslet nemohla. Chci říci, že se distancuji spolu se s. Novým od těchto způsobů, ale že nevidím žádnou souvislost se svobodou tisku.

Nejde o to uvolnit cestu pomlouvačům, kteří zaslouží opovržení a byli by postižitelní i trestně.

Poslední, co bych chtěl říci, je poznámka z docela jiného konce, k tomu, co říkala už zpravodajka. Oba výbory, ústavně právní a kulturní, vám předložily jistý návrh na změnu formulace zákona. Ale ukázalo se, že tento návrh, tak jak byl formulován - i když byl míněn dobře, bez jakýchkoliv záludností a postranních úmyslů - mohl vzbudit nedorozumění i jisté obavy, zda nebyl míněn jinak, než jak byl předložen. Proto oba výbory navrhují formulaci novou, tzn. zachovat formulaci vládního návrhu a připojit k ní jednu větu v § 17 ods t. 2, že není dotčena pravomoc prokurátora a soudů. Což je věcně totéž, co měly oba výbory na mysli; teď je to ovšem vyjádřeno tak, že to pravděpodobně odstraňuje, nebo snižuje na minimum možnost nedorozumění. Proto oba naše výbory, jak říkala s. Turečková, žádají, aby byla přijata tato nová formulace.

Myslím, že je zbytečné říkat znovu, že sám se připojuji k tomu, aby zákon byl přijat tak, jak je navrhován ve znění návrhu zpravodajky s tím podotknutím, že bychom si všichni měli být vědomi toho, co někdy při takové diskusi ustupuje do pozadí, že toto je zákon prozatimní, že to je ta část, která nejnaléhavěji vyžaduje změny a že přirozeně bude třeba se ke všem otázkám vrátit při přípravě novely celého tiskového zákona, kterou pravděpodobně můžeme očekávat ještě v tomto roce.

Podpredseda NZ Žiak: Ďakujem s. Knappovi. Hlási sa ešte niekto do diskusie?

Posl. Laštovička: Soudružky a soudruzi, zde v § 17 toho nového znění je jako 2. odst. uvedeno, že cenzurou se rozumějí jakékoliv zásahy státních orgánů proti svobodě slova a obrazu a jejich šíření hromadnými informačními prostředky. S. Hečko navrhoval, aby tento odstavec, jestli jsem dobře porozuměl, byl vypuštěn.

Domnívám se, že právě velmi důležité je, že zde je řečeno jakékoliv zásahy. A že právě tím je tento odstavec velmi důležitý. A změna zákona o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích má být schválena právě v tom znění, jak je zde ve vládním návrhu uvedena.

Soudruzi, dovolte mi, abych řekl některé své úvahy. Vycházím z toho, že svoboda, kterou nyní schvalujeme, není zvůle a že nedáme tímto zákonem nikomu právo zaměňovat svobodu se zvůlí a s libovolným osočováním, šířením nepravd atd. Svoboda, jak jsme se to učili chápat v marxistickém slova smyslu, znamená především poznání pravdy. Nikdy není svobodný člověk ten, který nezná ani zákonitosti vývoje a přírody a který nepoznává pravdu. Jde tedy o to, aby svoboda byla spojena s iniciativním úsilím o poznání pravdy a dobíráním se skutečného, pravdivého stavu věcí. Manifestovat a vyjadřovat takové poznání, to je podle mého názoru nutné a není srovnatelné se žádnou cenzurou, neboť v každé cenzuře je riziko potlačování pravdivého poznání, a proti tomu se všichni musíme bránit. Něco jiného je zneužívání svobody, uskutečňování zvůle, libovolné osočování, špinění atd.

Proto není náhoda, že ve všech zemích, kde se svoboda zdokonaluje, je právě této stránce věnována velmi významná pozornost. My to v našem vládním návrhu zákona neděláme a bylo řečeno, že to má být teprve v definitivní úpravě, že nyní jde hlavně o odstranění cenzury, která je právem pociťována jako velké břemeno a okovy pro šíření pravdy a pro rozvoj tvůrčí poznávací práce.

Proti zneužívání svobod a proti jevům, o kterých jsem hovořil, je třeba jiných forem než cenzury. Je třeba jiných opatření. Jsou to zákony, které umožní účinně stíhat takové jednání. Tím, že přijímáme zákon o svobodě tisku, nerušíme právní řád, nerušíme zákony, které mají chránit občana a které mají také chránit naši socialistickou společnost. Jde o to, aby svobodně si naše společnost tyto zákony pro ochranu pravdy utvořila.

Čím naše svoboda bude širší a hlubší, tím také musí být tato ochranná opatření, toto zajištění, náležitě vybudováno.

Odstranění cenzury podle mého názoru má ohromný význam pro zkvalitňování společenskovědní a také politické práce. Nutí všeobecně k tomu, aby se prohlubovala argumentace, aby argument se stal hlavní zbraní v politickém zápase, stejně jako lomu má být ve vědeckém sporu. Hlavní zbraní má být argument.

To, co dnes děláme, je kodifikace stavu - a tady má soudruh Nový pravdu - který se u nás už vytvořil. Fakticky u nás svoboda existuje, cenzura prakticky není. Jde o to, aby tato skutečnost byla také uvedena do souladu s právním řádem. Proto je odůvodněné, jestliže tento vládní návrh omezujeme zatím na zrušení cenzury, i když je skutečně nedostatkem našeho tiskového zákona, a to velmi vážným nedostatkem, že ochrana proti zvůli a zneužívání svobody není u nás náležitě vybudována. To tedy bude náš nejbližší velmi vážný úkol.

Z důvodů, které jsem uvedl, soudím a doporučuji, abychom schválili navržený vládní návrh zákona, neboť to bude znamenat významný krok vpřed k rozvoji naší socialistické společnosti. Budu proto pro návrh hlasovat. (Potlesk.)

Predsedajúci podpredseda NZ Žiak: Ďakujem. Hlási sa ešte niekto do diskusie? Neni tomu tak. Rozprava je skončená. Praje si súdruh minister Galuška zaujať stanovisko k rozprave? Prosím, dávam mu slovo.

Ministr kultury a informací Galuška: Soudružky a soudruzi, z rozpravy vyplynulo, že naprostá většina poslanců, kteří se přihlásili o slovo, souhlasí s navrhovanou malou novelou tiskového zákona; objevily se v diskusi ovšem i kritické připomínky na adresu tisku, rozhlasu a televize. Já jsem chvílemi měl dojem, že opatření, to znamená zrušení cenzury, je některými soudruhy přijímáno trochu jako nutné zlo. Myslím, že to by nebyl správný přístup. To, že se ruší cenzura a že se kodifikuje svoboda tisku, skutečně není dar nebo ústupek novinářům, ale je to bytostný zájem společnosti.

Já jsem se ve svém úvodním slově zmínil o tom, že to, že nebyl u nás tisk plně svobodný, že nebylo lze vyjadřovat a vyměňovat si svobodně názory, a zejména že nebylo možno kritizovat v plném rozsahu nedostatky našeho veřejného života, především různá nezákonná opatření, způsobilo podle mého názoru naší společnosti velké škody.

Nedomnívám se, že některé články, které zde byly citovány, by byly tak škodlivé pro společnost. Každý z nás čteme noviny a některé názory, které tam jsou vyslovovány, se nám líbí, jiné se nám nelíbí. Myslím, že je to přirozené, poněvadž se objevila názorová různorodost. Jestliže se objevují názory protichůdné a rozcházející se, nemůžeme přirozeně každý z nás souhlasit se vším.

Jde o to, aby tato možnost široké výměny názorů a zejména co nejobsáhlejší a nejúplnější informace a informovanost naší veřejnosti byla podpořena a zachována. To nijak neznamená - a také jsem se o tom v úvodu zmínil - že novináři se mají těšit imunitě, že tam, kde překročí určité normy, tam kde se dotknou svobod druhých občanů nebo organizaci, že mají být pardonováni.

Jestliže mezi příklady, které zde byly uváděny, bylo takové porušení ať občanského zákoníku, nebo trestního zákoníku, pak je jistě na místě autory nebo pachatele podle práva stíhat.

Jestliže dosavadní ochrana osobnosti, zakotvená v našem zákonodárství, se jeví v tuto chvíli jako nedostatečná, není to vina této malé novely, kde se této otázky prakticky vůbec nedotýkáme, ale je to tedy vlastně kritika, namířená k předchozímu zákonu, anebo k našemu zákoníku jako celku.

Bude jistě věcí expertů, kteří na novele tiskového zákona budou pracovat, aby tyto názory vzali v úvahu a aby zlepšili naše zákonodárství, jestliže v něm takováto mezera co do ochrany osobnosti je.

Soudruh Hečko zde ve svém druhém vystoupení hovořil o vztahu televize a rozhlasu k vládě a řekl, že na zasedání ústavněprávního výboru, kde s touto otázkou vystoupil, se mu ode mne nedostalo uspokojivé odpovědi, a téměř žádné odpovědi. Nevím, jestli téměř žádné nebo uspokojivé. Já jsem soudruhu Hečkovi na jeho otázku odpovídal. Vysvětloval jsem mu, že otázkami vztahu vlády, televize a rozhlasu se vláda zabývala, že bylo v té věci přijato usnesení, že ovšem vláda nemá v úmyslu považovat televizi a rozhlas za svůj poslušný nástroj, který by musel hlásat jen vládní politiku, ale že tam má být současně dán prostor veřejnému mínění, kritice, a že tyto dva masové sdělovací prostředky musí plnit kontrolní funkci, nakonec i vůči vládě. Vládě samozřejmě záleží na tom, aby její politika byla náležitě v rozhlase a televizi prezentována, aby tam měla své místo. O to se vláda bude snažit zejména častým vystupováním svých členů.

Řekl jsem také, že se připravuje zřízení poradních sborů při televizi a rozhlase, jejichž statut se připravuje.

Nemohl jsem říci to, co by snad soudruha generála Hečko uspokojilo, že vláda bude vést televizi a rozhlas za ručičku, že bude určovat jejich programy do detailů a že bude suplovat vedení rozhlasu a televize.

Podle dosavadního platného zákona ústřední ředitel Čs. rozhlasu stejně jako ústřední ředitel Čs. televize jsou jmenováni vládou a odpovídali ministru kultury a informací, resp. vládě. Mají samozřejmě rozsáhlé pravomoci a oni řídí tyto složité aparáty, každý z nich má plus minus 3000 zaměstnanců, mají tam svou určitou hierarchii, své náměstky, své šefredaktory a není myslitelné, že by kterýkoliv vládní orgán mohl přes hlavu ústředního ředitele od nějakého referenta řídit rozhlas a televizi. V živém vysílání rozhlasu a televize nelze zabránit tomu, aby tam lidé, kteří jsou osloveni před mikrofonem na ulici, neřekli nějaký sporný názor. Nechceme opravdu obnovit cenzuru a všechno předem natáčet a kontrolovat. Jde o to, aby základní linie rozhlasu a televize byla pozitivní, a myslím, že taková je. My jsme se také se soudruhy z rozhlasu a televize dohovořili o tom, že v jejich programu budou oficiální stanoviska vlády a ústředních orgánů oddělována od názorů jednotlivců, od názorů individuálních.

Soudružky a soudruzi, v těchto dnech proběhl sjezd novinářů a chtěl bych vám říci, že i novináři na tomto svém sjezdu se kromě jiného zamýšleli nad problémy své práce, např. s. Hýsko ve svém úvodním slově promluvil po mém soudu velmi kritický do novinářských řad a analyzoval nedostatky, které se v novinářské práci v posledním údobí projevily. Tyto nedostatky zde jsou, existují, novináři je nepopírají. Přesto si myslím že úloha, kterou sehrál tisk a naše masové sdělovací prostředky v uplynulém období, je v podstatě a v tom hlavním pozitivní a domnívám se, že až budou historici hodnotit obrodný proces v Československu v letošním roce, že hromadné sdělovací prostředky v jejich hodnocení zaujmou místo velmi čestné.

Jsem přesvědčen, že novela zákona, právní odstranění cenzury budou pracovníky tisku, hromadných sdělovacích prostředků i celou naší veřejností přijato příznivě a nepochybuji také o tom, že naši novináři budou v nových podmínkách pracovat s vědomím velké odpovědnosti, kterou mají před společností.