Mpř. NS s. Dohnal: Děkuji s. inž. Rapošovi za zpravodajskou zprávu.

Zahajuji rozpravu ke státnímu závěrečnému účtu za rok 1967.

Jako prvý je přihlášen soudruh posl. Fierlinger. Uděluji mu slovo.

Posl. Fierlinger: Soudružky a soudruzi, ministr financí soudruh ing. Sucharda ve svém výkladu ke státnímu závěrečnému účtu za rok 1967 vysvětlil nejen příčiny, které vedly k tomu, že státní hospodaření za uplynulý rok skončilo schodkem, nýbrž srozumitelně popsal příčiny napětí, které nadále trvá v naší ekonomice i v letošním roce. Prostředky ve státním rozpočtu mají sloužit především k tomu, aby finanční politika svými nástroji účinně napomáhala k rozvoji národního hospodářství, zejména k jeho stabilitě a vyváženosti. K tomu, co označujeme konsolidačním procesem.

Ze zprávy ministra financí vyplývá, na jaké obtíže naráží právě plnění těchto zásad finanční politiky. Její současné zaměření je restriktivnost která ovšem nemůže být ani trvalou charakteristikou, ani cílem. Rozvoj hospodářství je vždy spojen s pohybem hospodářských čísel, ovšem jde o to, aby tyto pohyby odpovídaly skutečnému, a to zdravému vývoji hospodářství. Avšak i když proměnlivost hospodářských čísel je doprovodním jevem hospodářského rozvoje, přesto v našem hospodářství v současné době je tento soulad porušen. Domnívám se, že jednou z příčin této neadekvátnosti je přestavba velkoobchodních cen, která daleko překryla původní předpoklady a odchýlila se od reálného a pro naše hospodářství účelného a užitečného vyrovnání hospodářských čísel.

Cenovou přestavbu a cenovou politiku nemůžeme posuzovat výhradně jen z hledisek teorie a abstraktních ekonomických spekulací. Při přestavbě velkoobchodních cen bylo použito značně propracovaných metod matematických, avšak domnívám se, že při tom nebyla zcela respektována realita našeho hospodářství, a zejména se nepřihlédlo k oprávněnosti vykazovaných výrobních nákladů a do přestavby nebyl vložen prvek, který by nutil k jejich prověření, tak aby rentabilita podniku nebyla předem konstruována, nýbrž - jak to racionální hospodářství vyžaduje - ve skutečné práci podniku, bylo jí teprve dosahováno.

Rovněž tak, jak už jsme o tom z úst ministra financí byli před časem informováni, vyskytly se při cenové přestavbě i pokusy o její jednostranné podnikové využití.

Ve výkladu ministra financí bylo několikrát uvedeno, že se v našem hospodářství v současné době projevují značné inflační tlaky. Jejich příčina leží v obecné nevyrovnanosti naší ekonomiky a k ní přispívá i stav našich cen a sklon k jejich zvyšování. Úroveň, na jakou se velkoobchodní ceny dostaly provedenou přestavbou, překrývá maloobchodní ceny ještě ve větším rozsahu, než tomu bylo v některých případech dříve. To je vlastní příčina, proč státní rozpočet je zatížen velkým rozsahem dotací, jejichž systém je málo přehledný a které, jak se to u příležitosti projednávaných vrcholných finančních plánů někdy uvádí, jsou i příliš štědře poskytovány. Tím se vlastní podstata hospodářských nedostatků neřeší, nýbrž jen odsunuje a překrývá.

Všichni jsme si vědomi toho, že naše ceny jsou výrazem neduhů v našem hospodářství. Zlepšení této nežádoucí situace není však jen otázkou přání, nýbrž i možností. Tyto nedostatky nevyplynuly jako výsledek jednoročního hospodaření, nýbrž jsou v nich soustředěny celé uplynulé etapy a už z toho vyplývá, že by bylo nereálné předpokládat okamžitý zvrat a nápravu. To však neznamená, že můžeme řešení odkládat a tím naše hospodářství uvádět do situace dalšího zhoršování, naopak, musíme všemi prostředky vykonávat tlak na výrobu, aby pracovala racionálně, a jak ministr financí charakterizoval, především na podkladě ekonomické kalkulace. A to by mělo vést naše výrobce k zavádění nové techniky, pokrokové technologie, k rozumnému investování a odkrývání všech rezerv. Že takové skryté zdroje v našich podnicích jsou, ukazuje jejich současná finanční situace, která, i když ne u všech podniků, je až překvapivě příznivá a skoro škodlivá jak pro tyto podniky, tak pro celé hospodářství, poněvadž příliš vysoká a často nezasloužená rentabilita vede k pohodlnosti, k přezírání potřeb, spotřebitelů, k celkovému zaostávání již tak ohrožené schopnosti konkurovat s vyspělými průmyslovými zeměmi a nakonec k hromadění zásob materiálů a finálních výrobků.

Jedním z prostředků, kterými finanční politika může působit na zlepšení současné situace a zvýšení ekonomické odpovědnosti v podnikové sféře, je politika daňová, ovšem rozumná a přiměřená. Ministr financí nás informoval o tom, jaká opatření daňová pro tento rok a pro léta příští bude nutno učinit, aby se uplatnila ona potřebná aktivnost finančních nástrojů. Domnívám se, že avizovaná opatření vyjadřují nejen potřeby státního rozpočtu, nýbrž i reálnou možnost, pokud jde o podniky. Domnívám se, že by připravovaná opatření měla být Národním shromážděním se souhlasem přijata a podporována.

Uspořádání finančních vztahů v podnikovém hospodaření i v hospodaření státním je však také v zájmu našich vztahů k zahraničí. Myslím, že jedním z hlavních cílů naší hospodářské politiky, a do ní zahrnuji jako výraznou sloku politiku finanční, musí být i zreálnění kursu naší koruny. A to bude možné jenom tehdy, když naše vnitrostátní hospodaření bude spočívat na reálných základech, které nám umožní srovnávat naše výrobky se zbožím zahraniční konkurence na světových trzích.

Pevný kurs měny, i když to bude zatím přechodný kurs, její ochrana před nejrůznější spekulací je nejen v zájmu našeho hospodářství, ale je požadavkem vyjadřujícím důstojnost a vážnost našeho státu v poměru k cizině a je důležitým kalkulačním nástrojem pro celý náš zahraniční obchod. Umožnil by nám přechod pozdější na žádoucí konvertibilitu měny.

Aktivně působit na úroveň našeho hospodářství musí nejen finanční politika, tj. státní rozpočet, ale i peněžní pohyby úvěrové, tedy Státní banka. Mám zde na mysli nejen ten proces, který by měl přispívat k podněcování provozu těchto podniků, jež bezprostředně uspokojují potřeby obyvatelstva, ale i činnost úvěrovou, která směřuje k investiční výstavbě velkých podniků. A jestliže se soustavně poukazuje na inflační tlaky v našem hospodářství, je to kromě jiných příčin i malá účinnost úvěru ve smyslu rozumného a odpovědného vynakládání peněz v investiční sféře.

To, co zde uvádím, není důsledná a podrobná analýza stavu našeho hospodářství. Jsou to známé a uznávané nedostatky. Stejně spontánně se uznává, že je musíme důsledně odstraňovat. Bilance za r. 1967 ve státním hospodářství ukazuje, že jsme mnoho nepokročili. Vždyť jsme v minulém roce zatížili naši ekonomiku investicemi ve výši 70 mld Kčs. Současná situace naznačuje, že ani v blízké budoucnosti nemůžeme očekávat takové zlepšení, které bychom si přáli. Jestliže však realisticky dovedeme nedostatky přiznat, měli bychom stejnou reálnost udržet v poměru k těm skutečnostem, které se v současné době objevují v požadavcích na zvýšení mezd, v nárocích na další investice. Měli bychom tedy všemožně podporovat všechna opatření, která mohou ke zlepšení vést.

Jistě jednou z cest, jak aktivizovat činnost našich podniků, jsou připravované návrhy na samosprávu podniků. Očekáváme od nich mobilizaci hmotných i lidských zdrojů. Jde o samosprávu též prostřednictvím dělnických rad, i když zatím nevíme, jaká bude jejich konstrukce. Očekáváme od nich zvýšení produktivity práce, rozumné prosazení mzdových vztahů podle skutečného přínosu jednotlivých pracovníků pro podnik atd., rozumnou denivelizaci mezd podle kvality práce a odpovědnosti dotyčného pracovníka. Očekáváme však od těchto opatření i takové řešení, které bude vyžadovat změnu v dosavadním myšlení našich pracovníků, když půjde o účelné a nutné změny struktury našich podniků a naší výroby.

Chtěl bych v této souvislosti znovu poukázat na jeden z hlavních problémů, jak života našich občanů tak sféry výroby, a to je otázka bytové výstavby. Zjišťuje se, že podstata tohoto problému nespočívá tolik na finančním krytí bytové výstavby, jako v nedostatku stavebních hmot a pracovních sil. Avšak zároveň se potýkáme s problémem neumístěného patnáctiletého a staršího dorostu. Tito mladí lidé by přece mohli najít zajímavé, dobře placené a celoživotní zaměstnání nejen ve stavebnictví, ale i v ostatních odvětvích, jež s výstavbou bytů souvisí. Je také třeba vytvářet nové, vysoce mobilní podniky, které by byly nuceny mezi sebou ostře konkurovat.

Bytová výstavba vyžaduje celou škálu důležitých řemesel, která jsou neméně pracovně i mzdově zajímavá, jako profese ve strojírenství nebo v ostatních odvětvích. A pokud stavební výroba a stavebnictví vůbec není dostatečně rentabilní pro nedostatečnou nebo nevhodnou mechanizaci, má zde odpovědnost naše strojírenství. Jistě je v tom hodně zjednodušení, jestliže takto spojuji obě odvětví, strojírenství a stavebnictví, ale myslím, že je třeba tuto představu mít stále v patrnosti, i náš nedostatkový dovoz stavební mechanizace, která se nám nabízí ze SSSR. Domnívám se, že pro výstavbu bytů musíme i zde, tj. v propojení strojírenské a stavební výroby, učinit mnohem více než dosud. Vždyť jde doslova o naši budoucnost, o život příštích generací. jestliže současná populační statistika ukazuje hrozivě katastrofální pokles populační křivky, pak byty zde hrají nemalou úlohu. A jde především též o racionální rozmístění pracovních sil. Právě nedostatek bytů dovoluje poměrně snadné přesuny pracovních sil.

V rozvoji stavebnictví je podmínkou i rozvoj ostatních odvětví průmyslových. Vidíme to na nárocích, které se kladou i na silniční dopravu, na přepravu po železnicích, což vše má bezprostřední vliv na zásobování jak výrobních podniků, tak i obyvatelstva, i když bychom už chtěli zcela přehlédnout požadavky na kulturnost přepravy osobní. Potřebujeme též rychlejší rozvoj automobilismu, který spolu se servisem, může odsávat značnou část kupní síly obyvatelstva.

To je několik myšlenek, k nimž dává podnět výklad ministra financí o výsledcích státního hospodářství za minulý rok a o stavu a perspektivách našeho hospodářství do budoucna.

Dovolte mi na závěr ještě jednu poznámku, která se týká účinnosti dosavadní koncepce finančních nástrojů v nové soustavě řízení. Mám na mysli metodu zdaňování hrubého důchodu, která byla zavedena od r. 1966. Dosavadní zkušenosti s touto platební povinností našich podniků ukazují - a ministr financí nám to zde na číslech dokumentoval - značnou nepružnost tohoto finančního nástroje. Domnívám se, že odvody z hrubého důchodu byly přijaty pro první stádium jako jedna z alternativ naší hospodářské reformy, jako alternativa, jak opatřovat pro státní rozpočet prostředky z podnikové sféry. Jestliže se nyní ukazuje, že přijatá alternativa nevyhovuje, neměli bychom váhat s tím, abychom vládě doporučili přezkoumat tuto metodu a provést taková opatření, která by znamenala zlepšení. Mají-li úpravy dosavadní daňové soustavy týkající se podniků vést k takovému zlepšení - a ministr Sucharda v tomto smyslu o připravované reformě podnikového zdanění hovořil - pak bychom měli tento úmysl ministerstva financí a vlády plně podpořit. Mělo by jít o zdanění čistého zisku a takový nástroj v poměru ke mzdám, který by mzdový pohyb reguloval podle ekonomických potřeb a zájmů nejen podniků, nýbrž celé společnosti.

Je třeba nejvíce uvolňovat pracovní síly v souvislosti s potřebou strukturálních změn v našem hospodářství. Vždyť nemůžeme dále konzervovat naši strnulou strukturu zaměstnanosti, která brání přirozenému rozvoji moderní ekonomiky, což si můžeme ověřit v západních zemích. Ovšem nemůžeme zároveň přitom pomíjet ani otázky řádného zabezpečení pracovníků, kteří tím budou přechodně dotčeni.

Vedle toho bych chtěl upozornit na velkou oblast rezerv v našich podnicích, kterou máme v malé směnnosti. Zatím druhé směny nejsou v našich podnicích příliš zavedené. Jestliže však stojíme před pětidenním pracovním týdnem v celém hospodářství, pak by mělo být samozřejmé, že naše podniky mají připravený plán a program na obsazení druhých směn. Musíme vážně o tom přemýšlet, méně, ale účinně investovat a vytvářet i druhou směnu, poněvadž by rozsáhlý výrobní fond zůstal z 50 % nevyužit.

A o to nám klesá produktivita práce. Jinak prodloužení pracovního volna bude znamenat jen další neefektivnost ve využíváni výrobních fondů, které již dnes nám rychle morálně stárnou místo toho, abychom jich urychleně využívali a zároveň urychleně nahrazovali moderní technikou.

Mpř. NS Dohnal: Děkuji. Dávám slovo posl. V. Krejčímu.

Posl. V. Krejčí: Soudružky a soudruzi poslanci, chci se vyjádřit k projednávání státního závěrečného účtu za rok 1967. Ministr Sucharda i zpravodaj vysvětlili hodně problémů, ale já ještě poukáži na to, co říká skutečný život, denní praxe. Pomalu je již pololetí a měli bychom si vzít poučení z hospodářských výsledků, aby se deformace v národním hospodářství stále neopakovaly a neprotahovaly. Dubnové vládní prohlášení potlačilo tyto problémy, aby šly kupředu, ale dnes už je zase jakoby se nic nestalo a nedělo. Jdeme ve vyježděných kolejích a odpovědní funkcionáři ústředních orgánů, kteří zde prohlašovali, jak nám nová soustava pomůže a vůbec všechno půjde kupředu, dále trpí nerovnoměrnosti příjmů i rozdělování státních prostředků a státních zdrojů do resortů a ministerstev. Hovořilo se, že subvence a dotace se omezí tam, kde nejsou účelné. Zatímco nám loňské číslo 30 mld v tomto roce ještě více roste, což je nepochopitelné, proč ministerstvo financí nezakročí a neudělá zde nápravu?

V materiálu, který jsme dostali, se na str. 8 tvrdí, že k řešení pro možné komplikace asi vůbec nedojde. Tak naše národní hospodářství se nevyléčí a bude ještě více zaostávat pracovní morálka a plnění plánu rovněž. Demokratizace přinesla více svobody vyjadřovací, ale jak vše dopadne, poučení z nedostatků asi si neumíme vzít, neboť se toho bojíme. Jak to bývá, zase za rok se znovu sejdeme a budeme věci omlouvat, a to přinejmenším už není možné. Společnost a tím i my budeme zklamaně krčit rameny. Já si, soudružky a soudruzi, myslím, že vyvodit ještě ve 12. hodině důsledky nad úspěchy a neúspěchy státního hospodářství, je smyslem konečného schválení státního závěrečného účtu. To není totiž jen hra čísel. Ve státním závěrečném účtu vidím věrnou fotografii nás všech - socialistické republiky, jak umíme hospodařit se svěřenými státními prostředky a prací našeho lidu, s obrovským socialistickým vlastnictvím. Z těchto důvodů, ať se na mne zlobí či nezlobí někteří soudruzi, otevřu i nepopulární otázky, které zde patří říci, aby o nich nebyla žádná pochybnost, jak si třeba někdo myslí, že jsou v pořádku. V prvé řadě nerovnováha a pozůstatky direktivního řízení zůstaly tam, kde to bylo a je ku prospěchu pro určitou skupinu lidí a závodů. Berou si z ní jen to, co je pro ně výhodné. Ale na druhé straně co společnost žádá, ospravedlňuje jednoduše slovy, že to nejde. Příjemnější je si vždy rozdělovat vysoké prémie mnohdy za pochybné výsledky, plnění plánu hrubé výroby bez ohledu na to, co výrobek stojí společnost a jaké jsou morální škody pracujících v důvěře k řídícím pracovníkům. Na těchto problémech vidím chybu ministerstva financí, že nedovede uhlídat takové propastné rozdíly, které až někdy křičí.

Asi tak: v továrnách i družstvech se dohadujeme o tom, jak přidat 10 až 20 haléřů na hodinu práce a odbourat úkoly, které honí zmetky. Nebo za dobré hospodářské výsledky na konci roku dlouho diskutujeme, zda to bude 100 Kčs nebo 300 Kčs za celoroční práci dělníkovi. Na druhé straně však necháme brát velké prostředky bez zvláštní kontroly. Znevažujeme korunu, když rozdáváme desetitisíce i statisíce. Já se však domnívám, že veškeré bohatství společnosti vytváří i dnes pracující dělník, rolník a inteligence. Veliké aparáty a neplodné orgány určitě ne. Jeden pracující může uživit a vytvořit hodnoty pro dva, tři i čtyři další, ale v obráceném případě nebo v horším poměru to nelze za žádnou cenu. Papírů se ještě žádný nenajedl. Proto se stále pozastavuji nad těmi zbytečnostmi, které táhneme stále s sebou a odvahu na zrušení a omezení nemáme. Všechno hovoří pro to, jakoby se žádnému nechtělo tato fakta uznat. Vypadá to přirovnání asi tak, jako v Bezpečnosti v minulých měsících a dnech, kdy měla Bezpečnost svázané ruce a darebáci a propuštění recidivisté z trestů volně řádili a dělali si co chtěli. Všichni uznáváme, že jsme se jakžtakž rychle vzpamatovali, příslušníků SNB zastali a tak potřebný pořádek se znovu upevnil. Já se domnívám, že při této příležitosti je třeba dodat, že proti lumpům a darebákům budeme muset zakročit ještě tvrději. Tam se o demokracii nebude nikdy diskutovat.

Podobná situace samozřejmě ne tak zdramatizovaná je v našem národním hospodářství. Všichni už očekáváme, že se přestane filosofovat a politikařit, konstatovat, a práce a řešení nám utíká pod rukama. O to mi v mém vystoupení jde.

Na nás družstevní rolníky jakoby se bral stále menší zřetel a přece jsme základ vyrovnanosti, stability, abychom mohli národní hospodářství úspěšně řídit. Asi se málo někteří soudruzi přesvědčili, že jsme nová třída, poctivě pracující součást národa. Kdo z vás cestuje po světě, má možnost porovnat, jaké výhody a přednosti má československé zemědělství, a domyslí závěry třeba na příkladě Polska nebo jiných států, jak to u nás vypadá. Jaká je tam produktivita práce na vesnici? Kolik lidí tam zbytečně pase dojnice a dělá jiné méně důležité práce? Jaké je využití půdního fondu? Kolik musí být nákupních a jiných státních zařízení, hlavně v socialistických státech, aby se vyrobené suroviny a potraviny dostaly do rodin spotřebitelů? Ceny těchto potravin a jejich výkyvy pak samozřejmě jdou na úkor obyvatelstva bez nějakého studu. Tuto praxi nelze provádět u nás, jak to v minulosti naši partneři často používali a podle informací chtějí to ještě uplatnit nyní nebo v příštím roce.