Vím, že náklady spotřebitelů na potraviny jsou v republice veliké. Neneseme na tom jednoznačně vinu my. Podtrhuji toto stanovisko, i když samozřejmě také máme ještě rezervy a své problémy. Čísla státního závěrečného účtu však vypočítávají jakoby všichni přinášeli oběti pro čsl. zemědělce. Hovoří se o tom, že dotace zemědělství dělá přes 2 mld Kčs. Pro nezasvěcené je to jasné. Jste nám na obtíž! A to není přece pravda. My družstevníci pořádně státu platíme. Řádně odvádíme daně, platíme si na sociální a důchodové zabezpečení a vyrábíme tolik potravin, že na ně v některých okresech není odbyt. Jde o hovězí, vepřové maso, ovoce atp. A přitom nám naši partneři dluží tolik tun hnojiv a jiných požadovaných prostředků, které by znásobily naši výrobu.

Vidíte, jak to tedy vypadá. Nevysvětlíme však lidem, kteří dnes otevřeně diskutují, proč nákupní ceny jsou nízké, u obilí v průměru 170 Kčs, ale mouku prodáváme za 400 Kčs, proč maso vykupujeme za 12,50 Kčs a prodáváme za 30 Kčs a u jiných produktů je to stejné. Jsou tu veliké rozdíly. Jdou-li tyto rozdíly pro prospěšnou věc, státní záležitost, např. pro armádu, zdravotnictví apod., jsem pro. Jestli jdou tyto rozdíly na veliký aparát, zařízení, špatné hospodaření, pak musím říci rozhodně ne. Žádám, aby tyto záležitosti byly ihned dány do pořádku. Uspoří se ihned ve státní pokladně a to se musí někde poznat. To je cesta ke snížení cen potravin. Nechci být radilem, ale ekonomika vypočítává, že jedině, když budeme rentabilní, vyděláme si na své mzdy, reprodukci a ostatní, může ministerstvo financí jít správnou cestou.

Z těchto důvodů je nutné, aby ministerstvo financí vytvořilo jednoduchý, ale účelný daňový systém, podotýkám, ale ne až v roce 1971, nýbrž ihned, a to hlavně pro podniky a družstva, abychom dále šli cestou, která je správná, a ne cestou zvyšování kontrolních orgánů. Těch už máme dostatek, ba přebytek. Za těchto podmínek budou dosaženy reálné odvody do rozpočtu, aniž by tím byla porušena iniciativa podniků. V některých případech se domnívám, že by bylo vůbec vhodné převést daňový systém ze zákazníka na výrobce.

Druhou otázkou, kterou chci zaujmout ještě vaši pozornost, jsou stále vysoké výdaje na bytovou výstavbu, která se při tom všem neplní. Hlavně jsou vysoké výdaje na bytovou údržbu, skoro 3 miliardy korun, jak bylo uvedeno ve zprávě. Občané, kteří mají své rodinné domky anebo i chaty, ví, kolik vynaloží úsilí a vlastní práce na stavbu a údržbu těchto domků a chat. Kolik zaplatí daní a pojištění za to, že bydlí ve svém. Proč se tedy neřeší ekonomika bytového fondu? Já se domnívám, že by kolektivy státních domů, které už máme, měly převzít v této věci iniciativu. Mimo vojenských a jiných státně důležitých bytů, doporučuji převést podnikání v bytové výstavbě na závody a družstva, abychom podpořili stavebníky rodinných domků. Dále je třeba také dořešit dovoz stavebního materiálu, který nám chybí, a to ihned. Přitom bychom měli mít na zřeteli cenovou otázku. Stejné nákupní ceny a rozšiřování kapacit stavebních závodů na klíč. S tím je také spojeno odbourání stabilizačních odvodů. Měli bychom zvážit otázku zvýhodnění individuální výstavby, stejně jako družstevní výstavby pomocí subvenční politiky.

Doporučuji dále zrušit právo osobního užívání pozemků a zavést osobní vlastnictví a umožnit přímý výkup stavebních pozemků pro stavebníka. U ostatních staveb v osobním vlastnictví, jako jsou chaty, garáže apod., obnovit možnost nájemných smluv k pozemkům. Přitom je nutno zrušit rozdílné ceny za stavební pozemky s ohledem na předepsanou výměru 800 m² nebo 3000 m² a umožnit tak proplácení celé potřebné výměry. Platit všechny pozemky bez ohledu na druh investic. Náhrada by měla být proplácena za jakkoli zabrané pozemky.

Nakonec mně dovolte při této příležitosti položit otázku, kterou také musí ministerstvo financí urychleně vyřešit. SBČS má v sobě hodně starého, co už neřeší dnešní situaci. Doporučuji proto, aby se SBČS stala normální obchodní organizací, obchodující s penězi, která by byla postavena na stejnou úroveň jako jiné podniky. Zajistit, aby už v žádném případě nezasahovala do řízení podniků např. tím, že stanoví výši úvěru, zásob zboží podle jednotlivých skupin a sortimentu. O vkládání vlastních peněz a prostředků ať osobně rozhodují vedoucí hospodářští pracovníci se svými kolektivy, a to iniciativně a s plnou odpovědností za hospodářský dopad.

Soudružky a soudruzi poslanci, poučme se z hospodářských výsledků minulého roku a na ústředních orgánech proveďme takové nápravy pro zdravé a aktivní hospodářské výsledky ještě v tomto roce, když se nám to nepodařilo v roce minulém. Děkuji za pozornost.

Místopředseda NS posl. Dohnal: Jako poslední v dopolední části jednání vystoupí s. posl. Hejlová. Dávám jí slovo.

Posl. Hejlová: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Při projednávání státního závěrečného účtu v zemědělské skupině ÚKLK došli jsme k určitým závěrům, které bych zde považovala za vhodné přednést. Jde o to, jak působí mimocenové ekonomické nástroje řízení v zemědělství.

Rok 1967 byl prvním rokem uplatňování nové soustavy řízení v celém komplexu ministerstva zemědělství a výživy. Loňské příznivé výsledky, kterých bylo v zemědělství dosaženo, jsou jak výsledkem vyšší pravomoci a iniciativy zemědělských závodů a pracovníků v zemědělství v rámci nové soustavy řízení, tak příznivých povětrnostních podmínek. Příznivé výsledky ve výrobě se kladně odrazily jak v posílení stability našeho zemědělství, tak i v důchodové situaci zemědělských závodů.

Plán hrubého důchodu byl splněn v družstevních podnicích zemědělských na 125 %, u státních zemědělských organizací na 119 % čistý zisk u družstevních organizací na 195 %, u státních zemědělských organizací na 182 %. Dobré finanční výsledky umožnily zemědělským závodům zvýšit nejen odměny pracovníkům, ale i příděl, jak fondům společenské spotřeby, tak fondu akumulace, čímž byly vytvořeny příznivé podmínky pro hmotnou zainteresovanost pracovníků v zemědělských závodech i v letošním roce.

Vedle nákupních cen působily na značný přírůstek důchodů zemědělských závodů velmi silně další ekonomické nástroje. Největší váhu z nich měly přírůstkové prémie, diferenciální příplatky a stabilizační dotace. Tyto nástroje úhrady představují z celkového objemu prostředků poskytovaných zemědělství ze státního rozpočtu mimo nákupní ceny státním a družstevním zemědělským organizacím v roce 1967 více než 72 %.

U družstevních zemědělských organizací představuje zvýšení přírůstkových prémií a diferenciálních příplatků proti plánu 941 mil. Kčs a u státních zemědělských organizací 198 mil. Kčs.

Vyšší úhrada prostřednictvím necenových nástrojů vyplývá hlavně z vyššího objemu tržní produkce v loňském roce proti tříletému průměru.

Vedle těchto kladných stránek působení ekonomických nástrojů se však projevily i některé nedostatky, jež vedly ke spekulaci, či finanční nekázni, což mělo bezprostřední vliv na překročení stanoveného objemu přírůstkových prémií.

Přestože ekonomická pravidla nové soustavy řízení zemědělství stanovila zásady pro používání ekonomických nástrojů, praktický postup při poskytování příplatků, prémií atd. byl do značné míry závislý na subjektivním rozhodování nadpodnikových orgánů řízení zemědělství a kvalitě podkladů.

Při kvantifikaci ekonomických nástrojů řízení v zemědělství byla u přírůstkových prémií značně podhodnocena možnost vyššího přírůstku tržní produkce, což vedlo při vyšší tržní produkci v roce 1967 k překročení pevně stanovené částky na přírůstkové prémie na tento rok.

V opačném případě, kdy v roce 1967 v důsledku hromadného brakování krav došlo k vysokému plnění dodávek jatečného skotu a tím i k vzniku mimořádně vysokého nároku na přírůstkové prémie, úprava dodávek byla provedena. Příkladem toho je JZD Letňany, kde v průběhu let 1964 - 1966 činila dodávka jatečného skotu 394 q ročně, v roce 1967 v důsledku ozdravění skotu bylo likvidováno celé základní stádo dojnic, čímž se zvýšila dodávka jatečného skotu do státních fondů na 934 q, tj. 248 %. OZS Praha-východ přiznalo tomuto družstvu prémii za překročení dodávek jatečného skotu v částce 330 tis. Kčs a subvencí za likvidaci TBC v částce 239 tis. Kčs.

Vliv na překročení přírůstkových prémií mělo administrativní převádění dodávek jatečného skotu a prasat z roku 1966 na rok 1967, což představuje 206 mil. Kčs, s čímž opět nebylo v kvantifikaci nové soustavy řízení v zemědělství uvažováno.

K čerpání prostředků ze státního rozpočtu a proplácení přírůstkových prémií došlo v mnoha Případech i tam, kde nedošlo ke skutečnému zvýšení tržní produkce do státních fondů, ale jen k přesunu skotu mezi jednotlivými okresy.

Např. v roce 1967 jen z okresu Praha-západ bylo přesunuto do okresu Mělník 1883 tuberkulózních dojnic. Zemědělským závodům v okrese Praha-západ byl tento přesun TBC dojnic uznán na plnění dodávek masa do státních fondů a vznikl dodavateli nárok na přírůstkové prémie za zvýšení dodávek skotu v částce 1 mil. Kčs + diferenciální příplatky a 2,9 mil. Kčs z titulu subvence za likvidaci TBC. Ve skutečnosti však k dodávce masa do státních fondů ani k likvidaci TBC vůbec nedošlo.

K vyplácení přírůstkových prémií docházelo v řadě případů i při obměně základního stáda a při nákupu hospodářských zvířat od jednotně hospodařících rolníků, kteří nemají nárok na přírůstkové prémie.

Některé zemědělské závody získaly přírůstkové prémie také tam, kde došlo ke změně půdní držby, neboť přepočet dodávek zemědělských výrobků byl proveden nesprávným způsobem.

Vedle těchto nedostatků ve vyplácení přírůstkových prémií bylo v roce 1967 uvolněno MZVž z prostředků na přírůstkové prémie 3,1 mil. Kčs vybraným mlékárnám na prémie za čistotu mléka podle resazurinových zkoušek. Vyplácení těchto odměn z fondu přírůstkových prémií je v rozporu s jejich funkcí, neboť zde nedošlo ke zvýšení tržní produkce, ale kvality mléka.

Přírůstkové prémie nevytvářely dostatečný prostor a tlak pro účinnější a rychlejší změnu struktury zemědělské výroby v souladu s přírodními podmínkami, neboť stejná sazba za jednotlivé výrobky, společná pro všechny výrobní oblasti, nepřispěla k diferenciaci společensky žádoucí struktury zemědělské výroby v jednotlivých výrobních oblastech, a spíše vytvářela podmínky pro nežádoucí výrobu některých zemědělských produktů v některých výrobních oblastech. Přírůstkové prémie nedostatečně rozlišují skutečné zásluhy zemědělských závodů na vyšší tržní produkci, neboť umožňují získat finanční prostředky i tam, kde k růstu produkce došlo nákupem zvířat, nebo kde ke zvýšení produkce došlo zásluhou vyšších dodávek krmiv z centrálních fondů.

Jako příklad je možno uvést ty okresy, kde v rámci tzv. experimentů dodávají zemědělské závody nákupním organizacím téměř veškeré obiloviny včetně krmného fondu, za což zpětně obdrží potřebná krmiva ve formě krmných směsí. Tyto dodávky krmných směsí zemědělským závodům často přesahují až trojnásobně objem dodaných obilovin do státních fondů, přesto však zemědělské závody dostávají přírůstkové prémie a diferenciální příplatky za zvýšené dodávky obilí proti tříletému průměru. Ve skutečnosti však nedošlo k přírůstku dodávek do státních fondů, ale naopak z centrálního fondu bylo uvolněno více krmiv. Vedle toho mohou tyto závody v důsledku dostatečných zdrojů krmiv podstatně zvýšit živočišnou výrobu, což se opět odráží ve vyšších nárocích na dotace ze státního rozpočtu.

K vážným nedostatkům docházelo i při vyplácení stabilizačních dotací, jež mají napomáhat k zabezpečení plynulého reprodukčního procesu zaostávajících zemědělských závodů. Konsolidační plány, jako předpoklad vyplácení stabilizačních dotací, jsou v mnoha případech značně formální a nepostihují skutečné kořeny zaostávání.

V řadě případů neobsahují konsolidační plány konkrétní a podrobnější zdůvodnění navrhovaných opatření, jež by zaručovaly, že předpokládaných výsledků bude dosaženo. Řada uvažovaných opatření v konsolidačních plánech, pokud jde o zvýšení stavů hospodářských zvířat, užitkovost, změnu struktury výroby apod. není konkrétně podložena zabezpečením krmiv, osiv, stájové kapacity, chovného materiálu apod.

O nízké pozornosti k stabilizačním dotacím ze strany okresních zemědělských sdružení svědčí ta skutečnost, že na prověřovaných okresech nebyly podle platných směrnic prováděny kontroly plnění konsolidačních plánů.

Prostředky na stabilizační dotace jsou často rozptýleny na velký počet JZD a není sledován degresivní charakter těchto dotací; v podstatě administrativní příděl prostředků na stabilizační dotace státním statkům z centra nevede k potřebnému ekonomickému tlaku na státní statky při hledání vnitřních rezerv a snižování výrobních nákladů k získání vlastních zdrojů na reprodukci.

Konsolidačním plánům nebyla tedy věnována dostatečná pozornost jak ze strany zemědělských závodů, tak také býv. zemědělských správ, které měly organizovat účinnou pomoc zemědělským závodům při jejich zpracování, aby byl zabezpečen reálný předpoklad jejich splnění.

Z konsolidačních plánů je zřejmé, že výrobní hospodářské správy spolu se zemědělskými závody nehledaly skutečné specifické kořeny zaostávání jednotlivých zemědělských závodů žádajících o stabilizační dotaci, ani nebyly doceněny existující rezervy pro rychlejší odstranění nedostatků ve výrobě.

V rozporu s cíli nové soustavy řízení zemědělství se nepodařilo zvýšit úlohu základních nákupních cen jako hlavního nástroje tržního mechanismu k zainteresování zemědělských závodů na zvyšování produkce do státních fondů a zabezpečení společenské objednávky.

Praktické uplatňování nové soustavy řízení v zemědělství v loňském roce ukazuje, že ekonomické nástroje uplatňované ve státních a družstevních organizacích nepřispívají účinně k sbližování ekonomik mezi těmito zemědělskými závody. Značné rozdíly ve výši a formě poskytování stabilizačních dotací a diferenciálních příplatků státním statkům a JZD ukazují spíše na opak. Svědčí o tom výše poskytovaných neinvestičních dotací na 1 ha zemědělské půdy, kde státní zemědělské organizace získaly v loňském roce na 1 ha zemědělské půdy o 1435 Kčs více dotací než družstevní organizace. U diferenciálních příplatků činí tento rozdíl 518 Kčs a u stabilizačních dotací 563 Kčs na 1 ha zemědělské půdy. I když bereme v úvahu zhoršené výrobní podmínky státních statků, přesto se domnívám, že takové rozdíly v ekonomických nástrojích nevytvářejí dostatečný ekonomický tlak na státní zemědělské organizace při zvyšování hospodárnosti a rentability výroby.

K odstranění zmíněných nedostatků bude proto nutné důsledně zhodnotit účinnost ekonomických nástrojů v zemědělství a plně docenit úlohu jen na tomto úseku, aby tyto ještě více než dosud působily ve prospěch proporcionálního rozvoje zemědělství ve všech sektorech a v zájmu požadované specializace ve všech výrobních oblastech.

Bude nutné zpřesnit dosavadní směrnice, které umožňují často subjektivní výklad a spekulace při poskytování mimocenových ekonomických nástrojů a zároveň vyloučit z těchto nástrojů prvky, které umožňují vyplácet přírůstkové prémie i tam, kde ve skutečnosti nedochází ke zvyšování produkce do státních fondů.

Jak vyplývá ze stanoviska ke státnímu závěrečnému účtu, bude třeba důsledněji vyhodnotit ve všech odvětvích národního hospodářství skutečnou úlohu a účinnost dotační politiky, neboť řada těchto dotací nenapomáhá ke zvyšování úlohy tržního mechanismu, takže tyto nástroje nejsou v podstatě schopny účinně řešit rovnovážný stav našeho národního hospodářství. (Potlesk.)

Mpř. NS Dohnal: Děkuji. Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte malé organizační sdělení.

Schůze předsednictva Čs. skupiny Meziparlamentní unie se koná ihned v Obrazové galerii.

Po polední přestávce jako první v diskusi vystoupí s. posl. Lukačovič.

Přerušuji jednání do 15.00 hod.

(Schůze přerušena ve 13.35 hod.)

(Přerušená schůze opět zahájena ve 14,58 hod.)

Předseda NS Smrkovský: Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v jednání, promluví posl. Lukačovič. Po něm posl. Gudrich.