Posl. dr. h. c. Lukačovič: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci, v jubilejnom roku republiky schádza sa naše NZ, aby posúdilo záverečný účet za rok 1967. Posudzujeme tu rok 1967, kedy rozsah nedokončenej výstavby v ČSSR prekročil hodnotu 100 mld Kčs, kedy stavba našej prvej atómovej elektrárne sa tiahne už 10 rokov a neni ešte dokončená, kedy asi 1 mil. obyvateľov republiky čaká na riešenie bytového problému, kedy počet postavených bytov v posledných rokoch sotva stačí na to, aby uhradil schátralé byty a potrebnú asanáciu a demoláciu bytových objektov, a kedy konečne aj poslanci NZ sa zoznamujú s dôkladnou inventúrou s naším súčasným stavom a nadobúdajú skutočný obraz o našom štátnom hospodárstve.

K ilustrácii našich pomerov ukázal podpredseda vlády Ota Šik 18. júna t. r. v Rudom práve pomocou niekoľkých náhodne vybraných ilustratívnych hodnôt nebojácne, bez zatemňovania verný obraz našej terajšej situácie.

Nožnice medzi príjmami obyvateľstva a ponukou na trhu sa viac a viac otvárajú pre nerealizované kúpne sily. Rastú vklady obyvateľstva na vkladných knižkách, pričom rastú. súčasne sklady nepredajných výrobkov. Dostali sme sa do stavu ekonomickej vyčerpanosti, pričom občan republiky sa pýta už dlhší čas, prečo sme sa dostali tak hlboko, že napr. v bytovej výstavbe sme medzi poslednými krajinami Európy s počtom dokončených nových bytov na 1000 obyvateľov.

Riešenie bytového problému je prvoradou národnou úlohou. Byt je základným fundamentom životnej úrovne. Pritom asi 180 000 čakateľov máme t. č. registrovaných len na družstevnú bytovú výstavbu. Pozoruhodné je sledovať, ako ťažkopádnou pomalosťou sa rieši problém bytovej výstavby. Bolo proklamované, že za obdobie rokov 1961 až 1970 postavíme 1,2 mil. bytov. Postupom času sa tento počet zredukoval na 876 000 bytov, čiže o 320 000 bytov menej. Z toho redukovaného počtu bytov na dobu 1961-1967 - čiže za 7 rokov - sme postavili 562 000 bytov, tzn. ročne priemerne 80 300 bytov. Za posledné tri roky - 1968-1970 - máme ešte postaviť celkom 314 000 bytov, čiže ročne priemerne nie 80 000, ale 105 000 bytov. A ako to dopadlo v minulom roku? V roku 1967 bolo dokončených iba 78 400 bytov. Je to o 8 000 bytov menej ako v r. 1961, odkedy je stále stagnácia v bytovej výstavbe. V minulom roku dodávateľským spôsobom postavené byty dosiahli najnižší počet od r. 1961.

V súčasnosti realizované celoštátne bytové projekty, tzv. T06B a T08B spracované ešte v r. 1962 už plne nevystihujú hospodárske, demografické a sociálne požiadavky a morálne zaostávajú. Treba pripraviť predpoklady na vylepšovanie súčasných typov bytov a pre zvyšovanie dnešného štandardu.

Výbor NZ pre investičnú výstavbu a stavebníctvo analyzoval príčiny neplnenia bytovej a občianskej výstavby. Rentabilita stavebných prác bytovej a občianskej výstavbe je značne nízka, dosahuje až 7 %, kdežto v priemyslovej výstavbe je 25 % a rentabilita inžinierskej výstavby dosahuje až 30 %.

Nevýhodnosť komplexnej bytovej a občianskej výstavby proti iným stavbám spôsobuje, že stavebné organizácie dávajú prednosť stavbám priemyslového charakteru pred bytovou a občianskou výstavbou. Situácia na stavebných podnikoch je zlá. Dodávateľská bytová výstavba je ohrozená. Vo februári sme upozornili vo Výbore NZ pre investičnú výstavbu a stavebníctvo na tento problém. Dnes je koniec júna a vec neni ešte uspokojivo riešená.

Doteraz nie je novelizovaná vyhláška Ministerstva financií č. 191/1964 o financovaní, úverovej a inej pomoci družstevnej bytovej výstavbe a výstavbe rodinných domov. Nie sú vyriešené majetkoprávne vzťahy v súvislosti s pôdnym fondom. Pripojujem sa k požiadavkám posl. Krejčího o pomoci svojpomocnej bytovej výstavbe a výstavbe rodinných domov. Nie sú vyriešené majetkoprávne vzťahy v súvislosti s pôdnym fondom. Pripojujem sa k požiadavkám posl. Krejčího o pomoci svojpomocnej bytovej výstavbe a výstavbe rodinných domov. Tu treba ekonomické nástroje urobiť atraktívnejšími, keď títo stavebníci prakticky odbremeňujú štátnu pokladnicu.

Treba vypracovať novú koncepciu bytovej politiky, stanoviť dlhodobú finančnú pomoc štátu pre jednotlivé formy bytovej výstavby. Treba výraznejšie oceniť podiel obyvateľstva na riešení bytovej výstavby, menovite vo svojpomocnej bytovej výstavbe, ktorá znamená skoro 40 % celkovej našej bytovej výstavby. Prehodnotiť doterajšiu politiku voči mladým ľuďom, ktorí zakladajú rodinu. Musíme posilniť ochranu občana ako spotrebiteľa a užívateľa nových bytov. Dôležité bude konkretizovať práva a povinnosť užívateľa, výrobcu a stavebníka bytovej výstavby. Treba naprávať dedictvo predchádzajúcich rokov, aby sme ľuďom ich žitie mohli zlepšiť.

l obyčajný zdravý rozum tu žiada nevyhnuteľnosť zásadných zmien v bytovej politike. Smelé proklamácie musia nahradiť solídne činy. Apologetika jestvujúceho stavu bytovej výstavby nemôže nikoho uspokojiť. Človek sa musí dostať do centra nášho snaženia. Treba prehodnotiť celé uplynulé obdobie.

Rozbehnutá lokomotíva bývalej oceľovej koncepcie stále ešte pôsobí svojou zotrvačnosťou v investičnej výstavbe. Bytová výstavba v štátnom rozpočte musí dôraznejšie reprezentovať svoju dôležitosť ako prvoradú národnú úlohu. Pri ustavičnom raste nepredajných zásob a pri množstve neefektívnej výroby je ťažko mysliteľná účinnejšia pomoc pre výstavbu bytov. Preto treba sa ostro postaviť proti administratívne direktívnemu systému riadenia, aby sme dosiahli ozdravenia nášho hospodárstva. Tu nepomôžu zvučné heslá, ani krásne prejavy. Vláda musí mať dostatok energie a odvahy vypracovať program ozdravenia nášho hospodárstva v jeho súčasnom stave a v ňom stanoviť takú konsolidačnú koncepciu bytovej výstavby, ktorá svojou realitou pomôže riešiť tento veľký problém, riešenie ktorého nemôžeme ďalej odkladať. Ostré opatrenia na zaistenie hospodárskej stability a konkrétne hrádze proti inflačným tlakom tu musia zohrať dôležitú úlohu. Pri prejednávaní programového vyhlásenia vlády v Národnom zhromaždení viacerí poslanci upozornili na veľmi vážny problém v bytovej výstavbe. Potrebné je verejnosť zoznámiť s konkrétnymi adresátmi bytovej výstavby: kto čo má urobiť a čo urobiť z tzv. objektívnych orgánov alebo zainteresovaných ministerstiev. Pred dnešnou schôdzou Národného zhromaždenia sme dostali správu predsedníctva vlády o spôsobe riešenia a zabezpečenia námetov a požiadaviek z rozpravy NZ k programovému vyhláseniu vlády. V tejto správe sa uvádzajú návrhy opatrení v oblasti bytovej výstavby a v riešení bytového problému. Včera zasadala hospodárska rada. Okrem iného prejednala aj otázky bytovej výstavby v rokoch 1968-1970. Prosím, aby sme o uzneseniach tohto jednania boli tu v Národnom zhromaždení náležite informovaní.

A teraz ešte k jednej veci, ktorá mi vŕta hlavou. Súdruh spravodajca inž. Rapoš tu povedal jednu zaujímavú vec. Uviedol, že zatiaľ štátny rozpočet končil deficitom skoro 3 mld Kčs a naše podniky majú na bankovom účte uložené celkom 26 mld Kčs. Vo svojom svedomí som otrasený touto správou. To, čo sa vonku hovorí: chudobný štát a bohaté podniky, tu má svoje reálne podklady. Sme v ťažkej situácii obracať sa na našu chudobnú vládu, aby pomohla iniciatívnejším a účinnejším spôsobom bytovej výstavbe, keď skončila hospodárenie deficitom a keď súdruh spravodajca inž. Rapoš nás upozornil, aby sme očakávali ďalší deficit aj v tomto roku vo výške od 2-5 mld Kčs. Bolo by veľmi dôležité, aby kompetentní činitelia, kompetentné inštitúcie vlády a nášho národného hospodárstva sa postarali o to, aby vláda v budúcnosti nebola chudobná.

Mám pred sebou určitý úsek bývalých uhorských dejín. Keď uhorskí kráľovia boli nútení si požičiavať groše, požičiavali si ich buď od rôznych miest alebo od oligarchie, zemanov a grófov. Neviem, či sa u nás nevytvára nejaká nová oligarchia, ktorá bude mať všetky mocné páky v rukách, aby mohla prípadne zasahovať do behu vládnych vecí. Ak je tomu tak, ako to tu povedal s. spravodajca inž. Rapoš, potom by som veľmi pekne prosil zodpovedných činiteľov, našu vládu, aby na základe týchto konkrétnych poznatkov sa postarala o to, aby vleklý bytový problém bol v dohľadnom čase riešený za pomoci takých inštitúcií, ktoré sú omnoho bohatšie ako naša československá vláda. (Potlesk.)

Místopředseda NS Dohnal: Děkuji. Slovo má s. posl. Gudrich.

Posl. inž. Gudrich: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi, dovolte mi několik poznámek a myšlenek k projednávanému závěrečnému účtu. Ústava Československé socialistické republiky svěřuje v hlavě třetí článku 41 Národnímu shromáždění právo i povinnost posuzovat a schvalovat plány rozvoje národního hospodářství a státní rozpočet a také projednávat zprávy vlády o plnění ročních plánů včetně státního závěrečného účtu. Na základě ústavního článku se tedy vracíme zcela pravidelně - ve výborech i v plénu Národního shromáždění k této problematice. To je normální, logická a běžná praxe. Na druhé straně - a o tom bych chtěl hovořit - není normální - že důvodové zprávy ke státnímu závěrečnému účtu, pokud je sledujeme, ve více než pětiletém časovém období, jsou v podstatě svým obsahem ve zdůvodňující části, zejména pokud jde o činitele zhoršující výsledky státního závěrečného účtu ČSSR stejné nebo do značné míry stejné. Mezi tyto stále se opakující argumenty patří nikoliv - jak bychom se mohli právem domnívat - nízká tvorba rozpočtem předpokládaných příjmů, nýbrž - a to je onen neustále se opakující argument - neefektivní používání zdrojů, jež byly v průběhu rozpočtového období v dostatečné míře vytvořeny. Jestliže argumentace spočívající již léta v nízké efektivnosti národního hospodářství, v neustálém narůstání zásob, ve stále narůstající nedokončené investiční výstavbě, v malé efektivnosti zahraničního obchodu apod., byla Národním shromážděním léta přijímána a státní závěrečné účty byly Národním shromážděním schvalovány, pak by tato "tradice" měla závěrečným účtem roku 1967 definitivně skončit.

Naše závěrečné účty, a tomu dojmu se lze těžko ubránit, jsou de facto jakýmsi přiznáním, vyjádřením v číslech o tom, že naše politickohospodářské směrnice, naše programy a usnesení, naše cíle nebyly respektovány a splněny. Je to svědectvím toho, že naše zásady, přijaté při schvalování státního rozpočtu, byly v průběhu jeho plnění porušovány. Je výhodou účastníků státního rozpočtu, že státní závěrečný účet se předkládá vždy zhruba v polovině následujícího roku. Tato výhoda spočívá v tom, že pod tíhou nových problémů, které např. již v průběhu tohoto pololetí v našem národním hospodářství působí, se skutečnosti minulého roku stávají do jisté míry historií. Národní shromáždění tak nemá prakticky žádnou možnost posuzovat a svými usneseními a doporučeními v případě potřeby i korigovat nesprávný vývoj v průběhu posuzovaného období, a co je ještě horší, nemá fakticky ani možnost takového zásahu v průběhu běžného roku. Nezbývá, zdá se, pokud nebude vytvořen účinnější systém kontroly a informace, než brát výsledky hospodaření státu v Národním shromáždění pouze na vědomí. S takovým závěrem se ovšem dnes lze velmi těžko smiřovat. V čem hledat příčiny málo uspokojivého stavu? V nereálnosti dlouhodobých a prováděcích plánů a rozpočtů nebo v jejich chybné realizaci? Státní závěrečný účet předkládaný ministerstvem financí podle mého názoru tyto příčiny málo analyzuje, rozborový charakter hospodaření státu je velmi skromný, text komentující jednotlivé části závěrečného účtu je málo alarmující, spíše informativně popisný. Na druhé straně je možno ocenit snahu ministerstva financí, především samotného ministra financí s. inž. Suchardy, snahu, která je v historii našich závěrečných účtů ojedinělá, vyložit plénu Národního shromáždění skutečnou podstatu věci, odkrýt karty, i když ne všechny karty, a toho bychom si měli vážit a zvláště to ocenit. Měli bychom tento fakt považovat za skromný začátek k tomu, aby Národní shromáždění mohlo lépe proniknout do nitra hospodaření a rozpočtové problematiky státu a vyvozovat z takového komplexního poznání i objektivnější závěry.

Přiznáváme tedy schodek ústředního rozpočtu ve výši 2,831 miliard korun, naproti tomu rozpočty národních výborů skončily přebytkem ve výši 2,054 miliard korun. Rozdíl mezi celkovými příjmy a výdaji státu činí pouhých 777 miliónů korun. Takový výsledek hospodaření, či prohospodaření z celkového objemu 147,193 miliard rozpočtovaných výdajů by jistě nebyl ten nejhorší. Je možno souhlasit s tím, že není nezbytné, aby státní rozpočet byl každoročně vyrovnán. Schodky a přebytky se mohou skutečně v jednotlivých letech konjunkturálně střídat. Co však nás poslance Národního shromáždění již jednou musí alarmovat a vzrušit, to je trvalá tendence k vytváření schodku, jež se v našem státním rozpočtu systematicky a dlouhou řadu let projevuje. Při pozornějším zkoumání podkladů je zřejmé, že jak v číslech, tak i v komentářích k závěrečnému účtu ještě leccos skrýváme. Nemám zde na mysli otázky obrany a bezpečnosti státu. Je pro nás velmi obtížné posoudit, zda jde o záměr nebo zda tomu tak je proto, že vztahy jsou tak komplikované a mnohé údaje tak zkreslené, že je nelze přesvědčivým a přijatelným způsobem zhodnotit a dešifrovat. Můžeme-li však přesto předkládanému závěrečnému účtu přiznat jistou míru otevřenosti, nemůže být na druhé straně pochyb o tom, že tato otevřenost vyplývá nejen ze správného přístupu ministerstva financí k potřebám a požadavkům Národního shromáždění, ale vyplývá i z jakéhosi stavu nouze, z neudržitelnosti a nemožnosti nadále skrývat chronickou tendenci nevyrovnaných závěrečných účtů minulých let.

Nemohu souhlasit s tím, že u nezasvěceného čtenáře závěrečného účtu může vzniknout dojem malého schodku zhruba 700 mil. korun. Myslím, že není správné opticky zmírňovat a zkreslovat schodek státního rozpočtu jeho kompenzací s přebytkem rozpočtu národních výborů. Národní výbory použijí skutečně svých přebytků hospodaření k posílení vlastních fondů rezerv a rozvoje a nelze tedy těchto zdrojů, které jsou mimo dosah ministerstva financí, bez porušení rozpočtových zásad použít k úhradě schodku ústředního rozpočtu. Takové řešení by kromě zkreslujícího účinku na výsledek hospodaření státu nutně podlomilo iniciativu národních výborů, které vytvářejí a střádají zdroje určené ke krytí svých naléhavých investičních potřeb. Je třeba říci, že právě fondy rezerv a rozvoje národních výborů jsou v současné době nejkonkrétnějším a nejúčinnějším nástrojem, pomocí kterého mohou národní výbory vykonávat a ne jenom proklamovat své pravomoci.

Je dobře, že ministr financí s. inž. Sucharda ve svém úvodním slově domněnku o možnosti vyrovnání schodku ústředního rozpočtu s přebytkem rozpočtu národních výborů vyvrátil. Nesouhlasím přesto s paušální kritikou neefektivního hospodaření NH, zejména ne v oblasti investiční výstavby. Uváženost v hospodaření s prostředky národních výborů potvrzují i několika miliardové zdroje v jejich fondech rezerv a rozvoje, které, ačkoliv mohly být, přece nebyly použity k zahájení nových investičních akcí. Soustředění pozornosti národních výborů k dokončení rozestavěných investic je málo účinné, neboť dodavatelské organizace se často vymykají z pravomoci národních výborů, jsou příliš angažovány v průmyslové investiční výstavbě a nejsou ani v profesích ani v technice na dokončování staveb připraveny.

Další takové skryté optické vylepšení rozpočtu se projevuje i v inflačních tendencích vlastních rozpočtových příjmů, které nebyly a mnohdy také nemohly být efektivně realizovány. Mám zde na mysli např. nucené a svým rozsahem nežádoucí ukládání kupní síly obyvatelstva, jehož vklady vzrostly o dalších 5,6 mld Kčs. Tato trvalá tendence narůstání vkladů vyvolává oprávněné znepokojení nad funkcí našeho hospodářského organismu a systému. Rozhodně - a řeknu to zcela otevřeně - v naší veřejnosti není taková důvěra v československou korunu, aby jediným motivem jejího střádání byla snaha našetřit rozumnou částku peněz pro krytí nepředvídaných budoucích výdajů. Důvodem střádání bude spíše nemožnost uspokojení poptávky po solidním a kvalitním a v bohatém výběru zastoupeném spotřebním i jiném zboží. Závěry z těchto poznání se ve výrobě a na trhu však neprojevují.

Poslední poznámku mám k finanční a důchodové situaci našich podniků, která je charakterizována jako velmi příznivá. Ze skutečnosti, že tato situace není ve většině případů výsledkem efektivního výrobního procesu, nýbrž důsledkem nejrůznějších vlivů, které existují a působí často mimo výrobní a hospodářské procesy, by se měly vyvodit účinnější závěry. Nezasloužené vlivy jsou tak silné a výrazné, že dokáží zakrýt i neefektivní výrobu a v mnoha případech bohužel i nepotřebnou výrobu.

Všechny tyto a mnohé další skutečnosti, které nám nedávají možnost příznivého posuzování vývoje našeho hospodářství, vyjádřeného ve státním závěrečném účtu, byly předmětem zkoumání a kritické diskuse i ve výboru Národního shromáždění pro investiční výstavbu a stavebnictví a také v ÚKLK, kde ti poslanci, kteří jsou členy ÚKLK se plně ztotožnili se stanoviskem tohoto orgánu a podporují závěry uvedené ve stanovisku ÚKLK ke státnímu závěrečnému účtu.

Ze skutečností, které jsem v několika poznámkách uvedl, lze vyvodit závěr, že jen se značným rizikem nepřesnosti lze zřejmě v našem případě hodnotit hospodářský vývoj podle výsledků, vyjádřených ve státním závěrečném účtu. Pro získání objektivnějšího pohledu by asi bylo nutné očistit mnoho položek rozpočtu od nejrůznějších vlivů, spojených např. s přestavbou velkoobchodních cen, spojených s hrubým porušením cenových relací v oblasti vnitřního i zahraničního obchodu, spojených s různými finančními transakcemi, aplikovanými v naší vnitřní i zahraniční obchodně politické činnosti.

Takovou očistu jednotlivých položek našeho státního rozpočtu by asi bylo možno v současných podmínkách provést jen s krajní obtížností a nepřesností. Jsem si jist, že závěrečný účet by se nám ukázal v daleko drastičtější, zato však realističtější formě.

Takový reálný a nevyžehlený pohled na výsledek našeho hospodaření by - alespoň se domnívám - mohl mít velmi pozitivní psychologický účinek na všechny partnery, kteří se vůbec nějakým způsobem na tvorbě zdrojů i čerpání státního rozpočtu podílejí.

Současný stav - a to jsem chtěl plénu NS vyjádřit - vyvolává kladný dojem nepříliš složité a nepříliš náročné situace v hospodaření našeho státu a nepřispívá tak k přijímání účinnějších a výraznějších závěrů pro další rozpočtové období.