Bohužel musíme konstatovat, že v současné době jenom masný závod ve Vamberku, který je u nás i ve světě znám lépe pod jménem bývalého majitele Kubias, se udržel jako jediný exportér masových polokonserv, zvláště šunek do USA, přičemž případné vyřazení i tohoto posledního závodu z této tradiční exportní činnosti si asi nemůžeme u nás dovolit.

Nejde o málo. Realizovaná roční tržba za rok 1967 se blíží jednomu miliónu dolarů za výhodné cenové relace dolaru. Za těchto okolností se domnívám, že má-li dojít k uplatnění zemědělské produkce naší oblasti a chceme-li co nejvýhodněji využít naší chovatelské specializace, ale hlavně chceme-li udržet zahraniční odběratele, musí dojít neprodleně k výstavbě nové výrobní komplexní kapacity na vysoké světové úrovni za případné pomoci nebo kooperace nejen devizových podílů, k výstavbě, ale případně i využitím zahraniční půjčky především pro urychlení výstavby, která by se podle stávající rentability zaplatila za 5 let. V současné době odvádí tento starý závod 20 mil. Kčs čistého zisku ročně. Navíc ale, a to je právě pro ozdravění našeho zahraničního obchodu, myslím, to nejdůležitější, svou zvýšenou produkci i do budoucna by zajistil nejen pro odvětví, ale pro celé národní hospodářství trvalý zdroj devizových příjmů.

Z toho důvodu jsou zde názory, že nemá-li o to zájem stát, zřídit masokombinát zemědělců i s devizovým hospodářstvím jako družstevní podnik. Také z tohoto důvodu potřebujeme už konečně jasnou odpověď.

Otázka výhledu ve světové spotřebě i v nárocích především nejnáročnějších zahraničních trhů v tomto úseku stojí tak, že bude bilance stále napjatější a produkty z masa budou i v daleké budoucnosti základem pro lidskou výživu. Přitom je známo, že americký trh právě v odbytu šunek má v posledních letech kromě menších cenových výkyvů nejstálejší tendenci. I když v současné době nám vyrostla konkurence z jiných evropských států, nestačíme požadavky vývozu našich šunek uspokojit, a to tím spíše, že po prověrce zahraničního odběratele zůstal závod Vamberk se svými stísněnými poměry jako jediný, který může do USA tyto naše tradiční výrobky vyvážet.

Vzhledem k situaci žádám ministra zemědělství a výživy a místopředsedu vlády soudruha Štrougala, o prvořadou pozornost v záležitosti masného průmyslu Vamberk a apeluji i na ostatní resortní ministry, kteří mohou pomoci v řešení tohoto hospodářsky významného problému.

Nutno též podotknout, že ve Vamberku jsou dlouholeté pracovní kádry, které si získaly značné zkušenosti v uzenářské výrobě a hlavně ve specializované výrobě šunek, a jsou důstojným reprezentantem dovedných českých rukou na zahraničních trzích. Přijít však v těchto parných dnech do závodu, který má naprostý nedostatek skladovacího prostoru, je strašné. Při obratu téměř 30 tun masa denně jsou suroviny skladovány na slunci. Závod není schopen ani odebrat požadované množství dobytka, prasata přerůstají a následkem je i nepříznivý dopad pro naše zemědělce. Žádám proto ministra zemědělství a výživy, aby neprodleně zařídil zhodnocení dosavadní koncepce výstavby závodů masného průmyslu v naší republice vedle skutečně havarijních a nutných kapacit v různých oblastech státu, které musí zajistit zásobování obyvatelstva, aby neprodleně dal přezkoušet situaci v našem cípu Východočeského kraje a dal příkaz k zahájení přípravných prací pro výstavbu komplexního závodu masného průmyslu pro zpracování zemědělské produkce okresů Rychnov n. Kněžnou a Ústí nad Orlicí se speciálním zaměřením na výrobu konzervovaných specialit při současném zajištění této nové kapacity pro zásobování oblasti cca 250 tisíc lidí.

Umístění závodu nutno provést samozřejmě do bezprostřední blízkosti města Vamberku, navázat tak na několik stovek lidí, kteří po mnoho let tuto výrobu umějí. V tomto případě je více než zřejmé, že výroba masa pro zásobování po trestuhodném zanedbání dřívějším vedením potravinářského průmyslu musí být preferována, tím zajištěna maximální návratnost investovaných prostředků. Kromě toho je třeba ukázat, že též potravinářský průmysl je schopen dát během několika let komplexní masný závod, který bude na úrovni nejvyšší techniky a nebude přinášet našemu národnímu hospodářství ztráty.

Prosím, aby této mé naléhavé interpelaci, ke které se se znalostí věci přidává i s. posl. Červený, byla věnována pozornost, aby bylo provedeno neprodlené opatření k udržení výroby v nynějších kapacitách s tím, aby při zajištění nezbytné úrovně došlo nejpozději během dvou let k výstavbě závodu, který svou produkcí bude schopen řešit 20 let odkládaný problém zpracování živočišné produkce této oblasti.

Soudružky a soudruzi, nechtěl bych, aby moje interpelace byla brána jako další požadavek finančních prostředků a investic. Jde o to, že tato výstavba byla plánována a měla být započata. Tím, že není dosud realizována, přispěla také částečně k dnešním našim vnitřním i zahraničním hospodářským těžkostem. Myslím, že je nejvyšší čas říci jasně, zda stát bude tuto věc zajišťovat, nebo zda by byl ochoten nechat ji se všemi důsledky včetně zahraničního obchodu zemědělcům.

Posl. Illa: Vážené Národní shromáždění, vážení hosté. Vláda poprvé v historii našeho socialistického státu předkládá plénu NS státní závěrečný účet za předcházející rok, který končí schodkem. Schodek sám o sobě, kdyby v naší ekonomice nebylo daleko více a závažnějších problémů, by mnoho neznamenal, nebyl by ničím tragickým.

Obrodný proces probíhá více než 5 měsíců, a já osobně se domnívám, že i nám poslancům přinesl a dal plné právo, abychom se naprosto otevřeně vyjadřovali ke všem problémům státní politiky, tedy k problémům státní finanční politiky, jejímž progresívním nástrojem státní rozpočet je, anebo by alespoň měl být, jak tyto problémy poznáváme a jak na nás doléhají na našich pracovištích.

O co mně dnes v mém vystoupení půjde? O to, abych dokázal, jak velmi rychle a snadno se nechá udělat u nás z viníka nevinný a z okradeného zloděj. Posuďte sami.

Ze státního rozpočtu se loni vyplatilo úhrnem 30,6 mld dotací. Oficiální údaj říká, že z toho šlo 11-12 mld do zemědělství a 2,5 mld do průmyslu. Nezasvěcený občan tohoto státu, když si přečte tuto stručnou zprávu v denním tisku, si řekne: Panečku, naši družstevníci berou státní pokladnu jak se patří na hůl. A máme v tuto chvíli jako třída o mnoho nepřátel v republice více. Situace je však podstatně jiná. My zemědělští družstevníci jsme toho názoru, že jsme jediná třída v tomto státě, která od r. 1948 žila za své a že jsme jediní, kteří dosud nezapomněli počítat.

Z uvedené částky 11-12 mld dotací, které údajně dostává zemědělství, se více než 5 mld vyplácí sice nám, ale jejich skutečný příjemce stojí na druhé straně. Je to náš průmysl, naši dodavatelé, kterým jsou přes nás, jako odběratele jejich výrobků tímto způsobem propláceny nové velkoobchodní ceny, které vstoupily v platnost 1. ledna 1967 a které se měly podle úvah vlády zvýšit proti původnímu stavu v průměru o 19 %. Skutečnost je však taková, že výrobní podniky si to rychle spočítaly, takže zvýšení dnes oficiálně přiznávané činí již v průměru 33 %. Dostáváme tyto peníze proto tímto způsobem, ze nám zemědělcům negativní dopad přepočtu velkoobchodních cen na úseku průmyslu nemohl být za naše výrobky uhrazen ve výkupních cenách z důvodů vám všem velmi dobře známých.

Tak si tedy za dnešních pravidel hry představují zavádění nové ekonomické soustavy naši partneři v průmyslu, a vládě jako výkonnému orgánu státní moci nezbývá dnes nic jiného než odstraňovat následky. Místo toho, aby s rozmyslem, ale radikálně řešila příčiny tohoto stavu. K tomu jí chybí doposud odvaha.

Kde jsou příčiny tohoto neutěšeného stavu? Jsou v těch nařízeních vlády a ministerstev, které umožňují podnikům výrobu pro výrobu, kdy se nám na jedné straně hromadí ve skladech zásoby neprodejných výrobků, na druhé straně pak zákazník cestuje bezvýsledně od prodejny k prodejně a nadává, že na trhu není právě to, co potřebuje, a ve velkém měřítku pak odkládá kupní sílu, kterou nemůže realizovat.

Tam vznikají ty velké inflační tlaky, kterým se vláda snaží čelit různými administrativními opatřeními, což však neznamená nic jiného, než odsouvání řešení na pozdější dobu, kdy řešení bude ještě obtížnější, než by bylo dnes.

Já osobně po tom všem, co jsem zde řekl, se domnívám, že v ekonomice našeho státu není dnes už schopen udělat pořádek nikdo jiný než zákazník.

Musíme mu však pro tuto úlohu vytvořit ty nejpříznivější podmínky, a ty pak uvést do přirozeného pohybu tržního mechanismu. Tyto podmínky spočívají v prvé řadě v tom, že výrobní podnik musí čekat na své peníze přes prodej svého výrobku. Je tedy naprosto nutné a nevyhnutelné, aby hlavním ukazatelem u výrobních podniků nebyl vyprodukovaný hrubý důchod, ale realizovaný důchod. Jde mi o tuto prostou a jednoduchou věc: aby výrobnímu podniku nepřicházely do pokladny jiné peníze než za jeho výrobky na trhu prodané, realizované.

Sociální dopad, který bude následkem působení tržního mechanismu následovat, bude značný, bude ho nutno řešit ohleduplně, avšak se stanovením lhůty, do které se podniky nebo jejich vedoucí musí s dosaženou situací nějak vyrovnat.

Proč takto hovořím? Protože my zemědělci jsme v minulém roce vytvořili trh spotřebitelů na úseku zemědělských strojů. Ke konci roku se vytvořila taková situace, že ve skladech ústředního podniku zemědělské techniky leželo za více než 900 mil. Kčs neprodané zemědělské mechanizace. Tlaku trhu unikly však výrobní závody tím, že vláda na žádost resortního ministra jim poskytla překlenovací úvěr a po novém roce se všude vyrábí vesele dále. Vzniklá situace se nebere na vědomí. V loňském roce se podle zprávy tisku sešrotovalo této nové zbytečně vyrobené zemědělské mechanizace za 180 mil. Kčs, v letošním roce se má sešrotovat náhradních dílů za 300-400 mil. Kčs. Ptám se proto soudruha ministra těžkého průmyslu Krejčího zrovna tak jako před rokem, co učiní ve svém resortu pro to, aby se nevyrábělo jenom proto, že to za rok nebo za dva roky budeme znovu šrotovat?

Ještě jednu otázku mám: ptám se naprosto upřímně, bez postranních zlých úmyslů představitelů naší vlády: proč na nás, na zemědělské družstevní rolníky, kteří jsme své socialistické zemědělství a jeho závody začali budovat za daleko těžších podmínek než dělníci začali vyrábět ve svých znárodněných továrnách a formovat se jako třída, proč na nás jste od začátku nechali v ekonomice dopadat ukazatele realizovaného důchodu bez ohledu na to, kolik nám v prvních letech v hospodaření JZD zůstávalo na odměny za práci. Chápal jsem to vždycky tak, že jste nás tímto způsobem chtěli naučit i v socialistických zemědělských podnicích dobře hospodařit. Jsem přesvědčen, že se vám tento záměr ve prospěch váš i náš dobře podařil. Co to však znamenalo problémů, co to znamenalo konfliktních situací v začátcích JZD v té době, to si z vás nikdo vůbec ani nedovede představit. Ptám se proto naprosto otevřeně, proč není možné použít tohoto ukazatele i vůči našemu průmyslu, abychom i tam je naučili dobře hospodařit. Nemohu si opravdu srovnat v hlavě jednu věc: proč když v minulosti ruce našich dělníků a řemeslníků byly ve světě označovány za "zlaté", pracovní morálka za výbornou a kvalita výrobků z jejich práce vycházející měla vždycky ve světě velmi dobrý zvuk, proč dnes posíláme ven za hranice naše výrobky velmi často méně kvalitní nebo i nekvalitní a jejich realizační cena často nedosahuje ani našich výrobních nákladů.

Osobně se domnívám, že nesprávný systém řízení, který jsme v minulosti zavedli a jehož hlavní ukazatel byl objem hrubé výroby, a ještě dnes je vyprodukovaný hrubý důchod, naučil mnoho lidí v tomto státě tak nekvalitně pracovat. Nedivme se tomu. I lidé ve výrobě velmi chytře využili ve svůj prospěch všech chyb a nedostatků, které dosavadní systém řízení má. Naučili jsme je takové práci, nedávejme nikomu vinu, jenom sami sobě. A v této chvíli nám nepomohou žádné výzvy, žádné proklamace, které někteří představitelé našeho státu pronášejí, dnes nám pomůže a může přinést prospěch postupně se zesilující ekonomický tlak trhu, tlak spotřebitele, ať již tuzemského nebo zahraničního, na naše závody, na jejich výrobu. Vláda však musí přestat co nejrychleji oslabovat tento tlak poskytováním různých subvencí a dotací, které v tak hojné míře ze státního rozpočtu plynou. Sám pak tento zesilující tlak trhu musí rozbít v naší ekonomice i hradbu monopolních výrobců, které našemu národnímu hospodářství napáchaly již mnoho škod, a zlevnit a zkvalitnit výrobu. Nemusí mít obavu ti, kteří v těchto progresívních ekonomických myšlenkách vidí návrat ke kapitalistickému hospodářství. I my lidovci si nepřejeme nic jiného, než aby podstata socialismu zůstala zachována. Vlastnictví všech výrobních prostředků musí zůstat v rukou společnosti, v rukou lidu. O tom nebudeme s nikým diskutovat, to budeme vždycky hájit. Jde nám o to, abychom systém řízení upravili tak, abychom jím přinutili vedoucí všech těchto podniků, závodů i provozoven, aby se starali o výrobu, aby z nich v pravém slova smyslu se stali skuteční socialističtí podnikatelé a hospodáři. A to z toho prostého důvodu, že i v socialismu jsou jedna a jedna jenom dvě a že nelze trhat z dlaně chlup, když tam nevyrostl.

Když takto budeme postupovat, nebudeme už jistě v příštím roce stát při schvalování státního závěrečného účtu před podobným problémem, před jakým stojíme dnes. (Potlesk.)

Místopředseda NS Dohnal: Děkuji. Bude mluvit s. posl. Petrásek

Posl. Petrásek: Vážení soudruzi poslanci, nedávno zahájený demokratizační proces v našem veřejném životě se musí odrazit co nejdříve v konkrétních opatřeních, která by vedla k intenzívnímu ekonomickému rozvoji národního hospodářství, protože jedině tak zabezpečíme řešení problémů, které se nám v poslední době nakupily v celé oblasti životní úrovně našich pracujících. Vytvoření rovnováhy v národním hospodářství se neobejde bez zásadních strukturálních změn, o nichž již téměř 10 let hovoříme, ale které se nám ve výraznější míře dosud nepodařilo uskutečnit. Situace nasvědčuje tomu, že tzv. extenzívní rozvoj národního hospodářství pokračuje. Nerozvíjí se dostatečně tržní vztahy a ta ocelová koncepce, byť i slovy odsouzená, má doposud v této pětiletce značné pozice. Tato koncepce postihla kromě jiných i spotřební průmysl, a to v tom, že zaostal ve svém rozvoji. Politickohospodářská koncepce uplatňovaná v první až třetí pětiletce preferovala rozvoj těžkého průmyslu, a to na úkor obnovy a nezbytného rozvoje odvětví vyrábějících spotřební zboží. Financování rozvoje těžkého průmyslu se uskutečňovalo odčerpáváním finančních prostředků z odvětví vyrábějících spotřební předměty. Tak jen podle propočtů resortu bylo za léta 1951-1965 z vyprodukovaných odpisů ze spotřebního průmyslu odčerpáno více než 8 mld Kčs.

Omezená obnova se projevila v trvalém růstu opotřebení základních prostředků, které koncem roku 1967 dosáhlo 57 % u základních prostředků celkem, 60 % u strojních základních prostředků a 35 % u zpracujících strojů. Existují také závody, které vyrábějí na téměř plně odepsaném zařízení a které jsou v havarijním stavu. Ve značném počtu závodů je přestárlé energetické zařízení, nevyhovující sociální zařízení a pracovní prostředí vůbec. Problém je zejména v tom, že při přechodu na nové podmínky hospodaření velká část podniků neměla vytvořeny akumulací odpisů žádné finanční prostředky na obnovu odepsaných základních fondů. Důsledky nahromaděných nedostatků se v současné době negativně projevují v nízké úrovni jednotlivých oborů, vysoké pracnosti, nízké účinnosti základních fondů a v nízké úrovni průměrných výdělků a kromě jiného v malé konkurenční schopnosti na zahraničních trzích. Z hlediska perspektivního vývoje se tento stav projevuje v poměrně vysoké investiční náročnosti.

Jedním ze základních problémů spotřebního průmyslu a jeho dalšího rozvoje je neuspokojivý stav pokud jde o mzdové, sociální a pracovní podmínky pracujících ve většině oborů spotřebního průmyslu. V tomto průmyslu je nejnižší úroveň mezd ze všech průmyslových resortů. Tato nízká úroveň je způsobena především historickým vývojem, kdy mzdy zejména v textilním průmyslu byly již před druhou světovou válkou nejnižší. V období po roce 1948 přinesla sice snaha zvýšit mzdy určité výsledky, avšak přes to zůstaly mzdy v celém resortu na nejnižší úrovni. Tak například v roce 1950 byl rozdíl mezi průměrným výdělkem dělníků za průmyslem celkem a spotřebním průmyslem 136 Kčs a v roce 1966 již 245 korun. Promítnuto do jabloneckého okresu, kde spotřební průmysl převládá, je stav takový, že rozdíl mezi těžkým průmyslem a spotřebním průmyslem v roce 1967 byl 328 korun.

Řešení těchto problémů, které navrhuje spotřební průmysl a předkládá Hospodářské radě k posouzení, je podle našeho názoru správné a mělo by být respektováno již i proto, že společnost pracujícím v tomto resortu zůstala leccos dlužna, bez ohledu na jeho důležitost pro celou naši společnost.

Jsem si plně vědom toho, že dnes každý natahuje ruku, každý něco chce, aniž si uvědomí, zda v minulosti něčím přispěl, nebo kdy to vrátí. Přitom pracující spotřebního průmyslu, jestliže dosud přinášeli jednu z největších obětí, mají přece plné právo tu ruku především natáhnout, aby něco dostati, poněvadž za jejich peníze v minulosti vybavoval stát ostatní, kteří by teď naší společnosti měli z toho něco vrátit. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Podpredseda NZ Žiak: Ďakujem posl. Petráskovi. Hovoriť bude ďalej s. lng. Pokorná, pripraví sa s. Kozák.