Posl. inž. Pokorná: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zpráva ÚKLK k státnímu závěrečnému účtu, podle mého názoru velmi seriózní materiál, již v úvodu připomíná, že je nutno při hodnocení situace v uplynulém roce posoudit, jak zejména rozpočtová politika působila proti setrvačnosti minulého vývoje ekonomicky a nakolik sama této setrvačnosti nutně podléhala.

Tento moment setrvačnosti jsem si výrazně uvědomila, když jsem jako zpravodaj rozpočtové kapitoly zdravotnictví porovnávala závěry, které zdravotní výbor přijímal v několika posledních letech, a to jak při schvalování státního rozpočtu, tak při rozboru výsledků této kapitoly státního závěrečného účtu. Je to to stále týž okruh problémů, který se přenáší z roku na rok, i když tím nechci nijak snížit závažnou skutečnost, že zvláště v roce 1967 se výdaje ze státního rozpočtu na úseku společenské spotřeby, do níž zdravotnictví spadá, podstatně zvýšily. Přesto zde, soudružky a soudruzi, nutně vzniká určitá pochybnost, zda i zvýšený objem prostředků přispívá dostatečně k rozvoji odvětví zdravotnictví, které svou činností aktivně ovlivňují zdraví lidí a tím napomáhá i k ovlivnění ekonomických výsledků celé naší společnosti.

Jeden z nejzávažnějších problémů, se kterými se zdravotní výbor soustavně zabývá, je trvalý nedostatek zdravotních sil ve zdravotnictví. Poněvadž jsme byli nuceni konstatovat při závěrech k státnímu závěrečnému účtu na rok 1967, že na tomto úseku opět nebyla doporučení zdravotního výboru příslušnými resorty respektována, a navíc, že se situace nijak nelepší ani podle informací za prvé pololetí tohoto roku, vyjádřil zdravotní výbor svoji nespokojenost s tímto stavem tak, že neschválil při svém jednání ke státnímu závěrečnému účtu, tuto kapitolu za rok 1967 a trval na tom, aby byly vytvořeny dostatečné záruky alespoň pro rok 1968, aby se nedostatky nemohly projevit v takové šíři jako v roce minulém. Zdravotní výbor se rozhodl k tak závažnému kroku proto, že problém, o nějž se jedná, je opravdu nemalý. Sama jsem o něm hovořila několikrát přímo zde v plénu NS a nebudu jej proto rozebírat. Připomínám pouze, že v současné době např. dochází denně vlivem čerpání mateřské dovolené k absenci 6500 žen ve zdravotnických zařízeních a přitom mi jistě dáte za pravdu, že si bez žen nikdo z nás naše zdravotnictví již nedovede představit. Na druhé straně je nutno podotknout, že normativy stavů pracovníků, které platí pro zdravotnická zařízení v sousedních lidově demokratických státech, by u nás byly plněny v průměru jen na 75,8 % a z tohoto tedy jistě velmi najatého personálního vybavení chybí ještě denně tak vysoký počet pracovníků, jak jsem již uvedla.

Mám v této souvislosti pochyby, zda oprávněně hovoříme o světové úrovni našeho zdravotnictví. Měli bychom přestat počítat jen lékaře k počtu obyvatel, ale propočítat také jednou stav ostatních zdravotnických pracovníků k celkovému počtu obyvatel a tam již naše postavení tak vynikající zdaleka není.

Proto jsme stále doporučovali zvýšení příslušných plánovacích ukazatelů zvláště ve vztahu ke středním a nižším zdravotnickým pracovníkům, což by pomohlo řešit alespoň nejnapjatější situace. Mohu s potěšením nyní konstatovat, že pod vlivem nekompromisního postoje výboru při projednávání státního závěrečného účtu došlo konečně k určitému řešení, a to tak, že ministerstvo financí a ministerstvo národohospodářského plánování umožňují oproti původnímu plánu pro rok 1968 zvýšení v organizacích, spravovaných národními výbory, o 1225 pracovníků a do 20 mil. korun mzdových fondů, a to jednak ke zlepšení situace ve fakultních nemocnicích, jednak ke zvýšení počtu pracovníků, zejména nižších a pomocných, ve všech rozpočtových organizacích ministerstva zdravotnictví, z důvodu vysoké zaměstnanosti žen.

Jsme si vědomi toho, že řešení se týká zatím jen roku 1966 a že musíme vývoj v této oblasti dále sledovat. Přesto však tento závěr přispěl k tomu, že při novém projednávání ve zdravotním výboru byl již státní závěrečný účet schválen bez připomínek, neboť ona nezdravá setrvačnost v posuzování některých problémů, o níž jsem v úvodu hovořila, byla konečně přerušena.

Dovolte, abych i v druhé otázce sáhla k materiálu ÚKLK. Uvádí se zde, cituji: že úkoly nevýrobní sféry jsou realizovány v rámci celkového souhrnného finančního vztahu rozpočtů NV k ústřednímu rozpočtu podle úvahy NV. Při zvýšené pravomoci NV stalo se jejich záležitostí, jak rozdělit prostředky, které mají k dispozici. Ukazuje se, že výše prostředků, plynoucích pro jednotlivé oblasti nevýrobní sféry, je často závislá nejen na finančních možnostech řídícího NV, ale i na osobním stanovisku vedoucích funkcionářů NV. Např. věcné výdaje, uvažované ministerstvem zdravotnictví a dohodnuté s ministerstvem financí, byly vyjádřeny částkou 3 943 400 000 Kčs, avšak NV rozepsaly na zdravotnické organizace o 76 300 000 Kčs méně. Podrozpočtovaná byla zejména údržba a v některých případech musely být ústavy národního zdraví odřeknuty i objednané práce.

Tolik poznatky pracovníků ÚKLK, podobné poznatky přinášejí i poslanci ze svých volebních obvodů, i když pro objektivní posouzení musím připomenout, že v některých okresech došlo k situaci opačné, což však bohužel nemění nic na podstatě, která vyplývá z údajů UKLK.

Ptám se, jestli toto je ona forma, v níž národní výbory v rámci souhrnného finančního vztahu zajišťují základní právo každého našeho občana na stejnou úroveň léčebné péče tak, jak to vyplývá ze zákona o péči o zdraví lidu?

Zdaleka se nechci dotýkat pravomoci NV, tak jak jim ji zákon o NV dává. Ale využívám příležitosti projednávání SZÚ za rok 1967, z něhož jasně vyplývá, že existují nedostatky v zajišťování oprávněných potřeb ve zdravotnictví, a že tedy obavy, které jsme již dříve z tohoto hlediska ve ZV vyjadřovali, byly opodstatněné. Navrhovali jsme i řešení formou závazných norem v rozpočtování, které by byly dobrou pomůckou národním výborům k objektivnímu přidělování potřebných částek na zdravotnictví a zároveň by umožňovaly kontrolu efektivnosti vynakládaných prostředků.

Poněvadž náš návrh nebyl přijat a metodika práce v souhrnném finančním vztahu národních výborů přechází i do roku 1968 a je pravděpodobné, že se se stejnými nedostatky setkáme i při projednávání SZÚ za letošní rok, nezbývá mi, než obrátit vaši pozornost na doporučení ZV, aby příslušný paragraf zákona o NV byl novelizován v takovém duchu, jak jsem již naznačila. Myslím, že by nebylo nezajímavé slyšet v této souvislosti i kulturní výbor Národního shromáždění, který, pokud vím, má z hlediska uplatňování souhrnného finančního vztahu podobné zkušenosti.

Konečně s. ministr Sucharda ve svém dnešním vystoupení k hospodaření národních výborů sám uvedl, že rok 1967 sice zvýšil v oblasti financování a rozpočtování pravomoc NV, že však i ukázal řadu různých slabin, které bude nutno řešit, a já si tedy dovoluji touto kritickou poznámkou k souhrnnému finančnímu vztahu u národních výborů na jednu takovou slabinu upozornit.

Predsedajúci podpredseda NZ Žiak: Ďakujem. Teraz bude hovoriť posl. Kozák. Pripraví sa posl. generál Hečko.

Posl. Kozák: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi, vyslechli jsme zprávu o závěrečném účtu na rok 1967 z úst nejpovolanějších, to je z úst našeho ministra financí s. ing. Suchardy.

Mám dojem, že nejen nám, ale celému národu bylo nalito čistého vína a bylo zjištěno, jak to vlastně v našem národním hospodářství vypadá. Jeho slova podpořil i s. Gašparík. Přitom si vzpomínám na tiskový rozhovor s ministrem zemědělství Borůvkou asi před dvěma měsíci, kde na otázku novinářů, jak vypadá naše hospodářská situace, řekl, že to vypadá jako u snědeného krámu. Pro tento výrok měl prý nějaké potíže a nesouhlas. Dnes se potvrzuje, že vlastně tehdy měl pravdu. Řekl to tehdy laicky, jak mohl, ale řekl to správně.

Máme novou vládu. Vypracovala a nám předložila svůj akční program, který jsme téměř před dvěma měsíci zde schválili. Vážení soudruzi, já bych vám dal jednu radu. Jestliže ji přijmete, přijímejte ji jako radu laika, ale praktika.

U nás na našich vesnicích, když se v úpadkovém družstvu mění předseda a předsednictvo, tak první jejich činností je pořádná inventura a kontrola dosavadního hospodaření k určitému dni. Udělá se čára a začne nové představenstvo hospodařit na svůj nový účet. A jen tak lze pak hodnotit správně jejich práci a výsledky. Jestliže jste toto udělali i vy v našem národním hospodářství, tak je to v pořádku, jestliže ne, tak to udělejte právě tímto závěrečným účtem za rok 1967. Ono je to potřeba, aby zmlkly ty hlasy, které říkají: "No tak vidíte, jen začali, a již jsou ve finančních potížích." Ano, takové hlasy jsou i zde v parlamentě. Někdo z těch, kdo to takto říká, má radost z finanční situace, ve které jsme, ale nepřizná, že méně nebo více se o ni zasloužil právě on, anebo se podílí na tomto pro nás nepříznivém dědictví.

Změnu práce vlády vidím v několika směrech, např. v tom, že závěrečný účet nám nikdy dříve nebyl předložen tak rozpracovaný, jako nyní závěrečný účet na rok 1967. Věřím, že je pravdivý a ne uměle vyrovnaný, jak tomu bylo v letech minulých, pro blýsknutí se vedoucích funkcionářů, ale ke škodě nás všech.

V závěrečném účtu jsou zveřejněny částky, které nutí k zamyšlení. O dotacích do zemědělství mluvila zde posl. Hejlová. I ona je zástupce a mluvčí zemědělců. Podtrhla skutečnost, že mimocenové dotace nevystihují potřebu a pomoc našeho zemědělství na jedné straně a společnosti na straně druhé. Já s ní - a jistě většina poslanců zemědělců - souhlasím, ačkoliv tu vlastně kritizujeme to, co nám mělo sloužit.

Zemědělství na celém světě je podporováno, někde více, někde méně. Ani u nás tomu nemůže být jinak. Ta společnost, která má v pořádku zemědělství, má v pořádku celé hospodářství. Jestliže u nás není zemědělství a zpracovatelský průmysl zemědělských výrobků v pořádku, jak to slyšíme i z dnešní diskuse, nemůže být v souladu ani finanční hospodaření celé společnosti. Zemědělství je odvětví společensky nutné, a já zde neváhám říci, že prvořadé. Z toho důvodu nadále musí být preferováno a respektováno. V našem zemědělství jsou rezervy, které, když se využijí, pomohou řešit celé naše národní hospodářství. Vyrábíme již dostatek mléka, masa a vajec, které téměř pokrývají potřebu našeho trhu. Dokonce se už uvažuje a začíná realizovat vývoz různých specialit, ve kterých jsme dříve v zahraničí měli dobré jméno.

Obilní problém, o kterém se stále hovoří, zůstává stále problémem v pravém slova smyslu, ale já tvrdím, že obilní problém je řešitelný v dohledné době alespoň natolik, aby se dovoz obilí podstatně snížil. V čem tuto možnost vidím? Jedna z možností: na lukách nám sice obilí neroste, ale tím hůře, že nám tam neroste ani pořádná tráva. Na většině našich luk nesklízíme kvalitní sena, protože kvalitní trávy vyhynuly proto, že luka jsou zamokřena, a mechanizace, kterou máme k dispozici, mnohdy nemůže být ani využito, protože se nemůže pohybovat a udělá nám na těchto zamokřených lukách více škody než užitku. Lidé na tradiční sklizeň nejsou. Co tím chci říci? Investice do půdy, o kterých se s příchodem našeho nového resortního ministra do funkce nyní tolik hovoří, je třeba zaměřit právě na zúrodnění přes milión hektarů takto znehodnocených ploch, které nám vrátí bohatě investice vynaložené tím, že stoupnou zákonitě výnosy pícnin a klesne požadavek na dovoz krmného obilí, kterým se často nedostatek pícnin nahrazuje.

Dále je nutno mimo jiné, aby chemický průmysl dodával kvalitní hnojiva tehdy a v tom složení, jak to naše zemědělství potřebuje.

Dále je nutno urychleně řešit odrůdovou skladbu vyšlechtěných odrůd osiv a sadby, které snáší při vysokém procentu humusu i vysoké dávky průmyslových hnojiv.

K řešení obilního problému jistě nemalou měrou přispěje dostatek pracovníků v zemědělství. Máme totiž oblasti v našem zemědělství, kde intenzita výroby klesá pro nedostatek pracovních sil. A právě tento problém pracovních sil při dnešní, někde i uměle udržované přílišné zaměstnanosti, se nedá řešit bez pomoci celé společnosti. Z našich vesnic odjíždí mnoho lidí do zaměstnání do průmyslových center a závodů. Mnozí pracovali dříve v zemědělství a odešli za lepším výdělkem. A zde bych se právě vrátil k materiálům, k závěrečnému účtu. Je to tabulka č. 10, kde jsou vyčísleny dotace. Mimo jiné je tam dotace na osobní železniční dopravu. Jde o úhradu slev na dělnické a žákovské jízdenky v částce téměř 1,5 miliardy Kčs. Zlevněné jízdné patří k sociálním vymoženostem, s tím souhlasím, ale je na uváženou, abychom nadále dováželi za zlevněných podmínek často na velké vzdálenosti pracovníky do závodů někdy neefektivních, které vyrábějí často zboží tak zvaně na sklad a do zásoby, protože o jejich výrobky není zájem buď pro vysokou výrobní cenu a špatnou jakost nebo proto, že neodpovídají dnešním požadavkům. Takových závodů máme dost a nejsou to jen výrobci zemědělských strojů, kde zásoba strojů dosahuje hodnoty přes půl miliardy Kčs a přitom náhradní díly mnohdy nejsou. Ovšem když vezmeme celkově vzrůst našich zásob, činí to přes deset miliard Kčs a mnoho takto vyčíslených zásob je ke škodě našeho národního hospodářství.

Dávám na uváženou: nebylo by lépe lidem, bydlícím na vesnici, zaplatit za přispění společnosti tak, aby se necítili poškozeni? Jednalo by se o zemědělské závody, které mají nedostatek pracovních sil a jejichž hospodaření je na nízké úrovni. Tam totiž jsou největší výrobní rezervy.

Dále jsem se zamyslel také nad dotací 215 miliónů Kčs na pozdní brambory. Zemědělský závod dostane za pozdní brambory, které dodá často až do sklepa spotřebiteli, nejvýše 80 Kčs, kdežto spotřebitel zaplatí za tyto brambory už ve sklepě 100 Kčs, rozdíl je tudíž 20 Kčs. Nikdo jiný než družstevníci nebo pracovníci ze zemědělství na tyto brambory nesáhl, ale byly pětkrát propsány a pětkrát evidovány a mám dojem, že právě v tomto případě je dotace právě na tuto rozbujelou distribuci a administrativu. Když prodáme brambory přímo, pomůžeme sice spotřebitelům, mají kvalitní brambory, ale pomůžeme i společnosti - zříkáme se prakticky dotací, ale poškodíme sebe, neboť když prodáme brambory přímo za stanovenou cenu, v tomto případě za 80 Kčs, je nám dodatečně vyměřena daň z obratu. Taková je praxe a skutečnost.

Další vyčíslená dotace na mléko je jedna miliarda 883 miliónů Kčs. Je pravda, ze za mléko dostáváme v zemědělských závodech v průměru celoročně 2,42 Kčs. Kalkulační cena je uváděna 1,80 Kčs. Ale srovnejme si tyto dvě ceny. 2,42 Kčs dostáváme za jeden litr mléka o tučnosti 3,6 %, mléko o tučnosti 2 % se prodává v průměru za 1,90 Kčs, rozdíl 1,6 % tuku získaného z tohoto odborně ošetřeného mléka nestačí pokrýt režii a musí být dotace. Nebude dobré zamyslet se nad vyhláškou, podle které je povinnost veškeré mléko k prodeji nabídnout do státních fondů? Nebude dobré umožnit přímý prodej mléka zvláště v rekreačních horských oblastech, odkud vlastně přijde mléko společnosti nejdráže? Podle materiálů, které jsou nám k dispozici, přijde mléko až na 8 Kčs za jeden litr, ale nejhorší na tom je, že výrobce dostane Kčs 2,40.

Nechci zdržovat, ale je třeba, aby naši národohospodáři a celá vláda se nad všemi položkami v závěrečném účtu roku 1967 zamysleli. Rok 1967 je pryč, peníze také, ale je třeba hledat cestu, jak dále v našem národním hospodářství. Jak jsme slyšeli, volby i do NS mají být v příštím roce. To znamená, že za hospodaření v roce 1968 spoluodpovídá též tento parlament v tomto složení, kde, doufám, je většina poslanců, kteří to myslí dobře a poctivě s naší republikou a s děním u nás a budou naši vládu plně podporovat tak, abychom nezklamali důvěru našich voličů. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Podpredseda NZ Žiak: Pred prerušením schôdze oznamujem, že schôdza československo-francúzskej parlamentnej skupiny sa bude konať zajtra, vo štvrtok o 13.00 hod. v obrazárni. Na schôdzi bude referovať vedúci pracovník Ministerstva zahraničných vecí.

A teraz bude 20 minút prestávka.

(Schůze přerušena v 16 hod. 48 min.)

(Po přerušení schůze opět zahájena v 17.13.)

Předseda NS Smrkovský (Zvoní): Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v jednání. Do diskuse jsou ještě přihlášeni 2 poslanci a to poslanec Hečko a poslanec Sopr. Byli bychom rádi, a je to i přáním poslanců. aby dnešní naše jednání skončilo v 18.30. Je to možné, jestliže nebudeme zbytečně ztrácet čas. Proto předávám slovo posl. Hečkovi, po něm bude hovořit posl. Sopr, potom ministr Sucharda a zpravodaj s. Rapoš. Soudruh posl. Hečko má slovo.

Posl. Hečko: Vážené Národní shromáždění! S pozorností jsem vyslechl zprávu ministra financí o závěrečném účtu. Hledal jsem v něm odpověď na jednu otázku, která mě v minulých dnech zaujala. V dopise kolektivu gottwaldovských závodů, ve kterém vyslovují požadavek věnovat se v celém obrodném procesu problémům ekonomiky a současně vyjadřují názor na deformace spojené se zaváděním nové soustavy včetně osobní zodpovědnosti institucí a jednotlivců. To bylo uveřejněno před několika dny v Rudém právu. Myslím, že tento požadavek je oprávněný a vyžaduje, aby byla na něj dána odpověď vládou. Místopředseda vlády s. Šik na tyto problémy dává velmi zajímavou odpověď, která zasluhuje pozornosti studia a odpovědi. Uveřejněno bylo v nedělní Mladé frontě. Domnívám se, že k těmto otázkám je nutno zaujmout stanovisko vlády a dát na tyto problémy odpověď NS a tím i veřejnosti. Soudružky a soudruzi poslanci, jedná se o opatření schválená v loňském roce vládou a některá opatření v tomto směru byla přijata i Národním shromážděním. Došlo-li k deformacím, je nutné analyzovat příčiny i odpovědnost, jinak vzniká otázka, že ve vládě není v této otázce jednoty a nepřímo je kritizován s. Černík, který ve funkci předsedy SPK s ostatními zúčastněnými ministry opatření navrhoval, což může vést ve svých důsledcích k podrývání autority vlády. V zájmu dalšího provádění ekonomické reformy je nutno tyto problémy ujasnit a ve smyslu vládního prohlášení konkretizovat další postup v provádění ekonomické reformy. Považuji tyto jevy za nebezpečný precedens pro budoucí práci vlády při plnění vládního prohlášení. Proto navrhuji, aby k těmto otázkám zaujala oficiálně stanovisko vláda a informovala NS a jeho prostřednictvím i veřejnost.