Podpredseda NZ Valo: Hlásí sa niekto do rozpravy? (Nikto.) Nie je tomu tak. Dám preto hlasovať o návrhu spravodajcu, ktorý doporučuje schváliť návrh zákona bez zmeny v znení, ktoré predložila vláda.

Má niekto iný návrh? (Nikto sa nehlási.) Kto súhlasí s návrhom zákona, ako bol uvedený s. spravodajkyňou, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

Ďakujem. Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.) Ďakujem.

Národné zhromaždenie schválilo zákon o úprave premlčacích lehôt u majetkových a mimoriadnych dávok.

Podpredseda Valo: Pristupujeme k prerokovaniu šiesteho bodu denného poradu, ktorý je

Z poverenia vlády uvedie tento bod súdruh minister Sucharda.

Ministr financí Ing. Sucharda: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, mrzí mne, že nebudu moci k zdůvodnění přistoupit s takovou stručností jako v předchozím případě, ale přesto se pokusím zkrátit výklad na nejmenší míru.

V souvislosti s předloženým návrhem zákona o odvodech ze zisku a z přírůstku mezd, o němž jsme podrobně jednali ve výborech, vás chci stručně informovat o finanční situaci státu a o našich úvahách, jak zaměřovat naši hospodářskou politiku v současné reálné situaci.

Úsilí vlády, Komunistické strany Československa a celé Národní fronty pokračovat v díle započatém letos v lednu plnit postupně akční program a dubnové prohlášení vlády, jakož i podpora všeho našeho lidu nás opravňuje k víře, že se nám podaří rychle normalizovat hospodářské a politické poměry s cílem naplnit program vlády, jak jej dnes pro nejbližší období přednesl její předseda s. Černík. Opravňuje nás to k důvěře i v to, že se podaří řešit i ztráty vzniklé pro naši socialistickou republiku událostmi po 20. srpnu. Pokud jde o přínos našich pracujících, příkladů činorodého úsilí v tomto směru a nesmírné obětavosti našeho lidu je bezpočet.

Nebude to vše lehké. Úkoly, které již předtím byly velmi obtížné, se v důsledku posledních událostí ještě více zkomplikovaly. Nelze si zastírat, že ztráty vzniklé nyní narušením chodu výroby, dopravy, služeb a zahraničního obchodu, nenahradíme vždy beze zbytku a ne všude ještě v tomto roce. To znamená nepříznivý odraz ve finálním odbytu nejen pro vývoz a vnitřní trh, ale i pro předpokládaný vývoj investiční výstavby, a to nejen v letošním roce. Nesmíme přitom zapomínat, že v investiční výstavbě máme navíc značný dluh v bytové výstavbě, které hospodářská směrnice vlády na příští rok v rámci celkové orientace na žádoucí strukturální změny věnuje oprávněně zcela mimořádnou pozornost.

Nebudu rozvádět výsledky prvního pololetí, protože jsem je dostatečně zevrubně zdůvodnil při jednání s vámi ve výborech. Máme-li však odpovědět na otázku, jaký bude výsledek rozpočtového hospodaření za letošní rok, nemůže být odpověď s ohledem na celkovou situaci jednoduchá. Jak víte, měli jsme v letošním státním rozpočtu 4,7 mld Kčs výdajů, které měly být kryty překračováním příjmů, případně úsporami výdajů, tj. některé výdaje měly být realizovány až podle tvorby zdrojů. V průběhu roku vznikly další požadavky a nároky na státní rozpočet v oblasti sociální, na rehabilitace, na uvažované zkrácení pracovní doby, zvýšily se dotace národním výborům a výdaje na bytovou výstavbu v celkové výši 6,7 mld Kčs. Celkem představovaly nekryté výdaje a nové potřeby částku větší než 11 mld Kčs.

Podle našich představ, jak jsme doložili i vládě a v rozpočtovém projektu na rok 1969, jsme chtěli tuto částku krýt zejména vyššími odvody podniků vzhledem k nadplánované tvorbě zdrojů, zvýšením výnosů daně z obratu a jinými opatřeními v celkové částce 11,1 mld Kčs. Z toho 2,5 mld Kčs tvoří zdroj roku 1968 předpokládaný výnos nového zdanění podniků podle navrženého zákona.

Za situace, jaká v rozpočtu reálně je, vidíme jedinou možnost, jak problém finanční rovnováhy řešit, v přijetí navržených opatření na úpravu odvodů podniků do státního rozpočtu, jak jsem již ostatně avizoval Národnímu shromáždění při projednávání závěrečného účtu za rok 1967, a to zejména v souvislosti s řadou opatření sociální povahy, která byla v polovině roku vládou i Národním shromážděním odsouhlasena.

Nezbytnost úpravy odvodů vyplývá současně z nutnosti hledat cesty zabezpečení vyrovnaného státního rozpočtu na příští rok 1969. Ministerstvo financí podle slibu, který vám dalo při projednávání státního závěrečného účtu za rok 1967, vypracovalo v červenci letošního roku rozpočtový projekt na rok 1969, který měl v předstihu informovat vás, vládu republiky, resorty i představitele KNV o základních finančních vztazích a finančně ekonomických problémech státního rozpočtu na rok 1969. Rozpočtový projekt na rok 1969 byl dán k dispozici poslancům a slouží jednak k informaci o souhrnných problémech státního rozpočtu na rok 1969 a strategii jejich řešení, jednak jako podklad pro ekonomické zdůvodnění navrhovaného zákona o odvodech podniků.

Skutečnost je taková, že rozpočtový projekt na rok 1969 počítá pro řešení vyrovnanosti s výnosem nově navrhovaných opatření v úpravě odvodů s částkou zhruba 11 mld Kčs. Kromě toho další potřeby ve výši 5 až 6 mld Kčs je nutno krýt zpřísněním subvencí a dotací a některými nadplánovanými zdroji. Nejsou rovněž promítnuty případné úbytky zdrojů a jiné důsledky srpnového vývoje letošního roku.

Navrhovaným zavedením nových odvodů se má nejen zabezpečit nutné zvýšení příjmů státního rozpočtu, a to již v letošním roce, ale zmírňuje se jim i nízké regulační působení dosavadní soustavy odvodů na podnikové důchody a na rozdílení vytvářených zdrojů mezi podniky a státní rozpočet. V souvislosti s tím chci poukázat na neobyčejnou citlivost čistého zisku ve srovnání s jinými ukazateli. Tak například podle relací plánu 1968 při růstu výkonů o 10 % roste hrubý důchod o 17 %, hrubý zisk o 20 %, avšak čistý zisk dokonce o 36 %. Není potom divu, vezmeme-li za základ zdanění jiného ukazatele než čistý zisk, že rostou zdroje podniků daleko rychleji než důchody státu.

Kromě dosavadních odvodů navrhujeme zavést od 1. října t. r. odvod ze zisku diferencovanými sazbami, přičemž řada oborů je zcela od dodatkového zdanění osvobozena v souladu s podporou žádoucích strukturálních změn.

Při určování sazeb odvodů jsme vycházeli z celkové důchodové situace i daňové únosnosti, přičemž jsme si uvědomovali, že důchodová situace a rentabilita v jednotlivých podnicích a odvětvích je značně nerovnoměrná. Dále jsme vycházeli z nutnosti zvýšit "laťku" náročnosti na efektivnost investic a zvýšit tlak na efektivnost zásob. Přitom jsme přihlíželi i k úvahám o daňovém zatížení v připravovaném koncepčním řešení daňové soustavy.

V tomto směru je třeba celkem charakterizovat dodatkový odvod jednak jako fiskální opatření na jedné straně, dále jako nezbytnou korekci pro správnější rozdělení důchodů mezi podniky a stát a konečně jako prohloubení žádoucího ekonomického tlaku na strukturální změny v naší hospodářské politice, vyjádřené hospodářskou směrnicí na rok 1969.

Přitom bych chtěl zdůraznit i pro vaši další práci, že jsme se snažili vyhnout přílišné tvrdosti vůči podnikům. Nový odvod nemá také narušit finanční hospodaření podniků a uzavřené kolektivní smlouvy s ohledem na účinnost už pro 4. kvartál roku 1968. Vláda proto vyslovila souhlas s tím, aby v případě schválení zákona mohly podniky, které budou provádět odvod ze zisku, pro dodržení uzavřených kolektivních smluv a jiných závazků vůči pracujícím, v případě nedostatku finančních prostředků použít pro odvod v roce 1968 prostředků obou částí rezervního fondu. O takto použité prostředky nemusí být jeho minimální výše doplňována. Chci dodat, že pro rok 1969 je pak již stanovena v hospodářské směrnici vládou nižší minimální sazba rezervního fondu.

Navrhovaným zavedením dalších odvodů se zvyšuje daňové zatížení zisku podniků, ale koriguje se dosavadní faktická degrese zdanění zisku, jejíž obdobu bychom ve světě těžko hledali. V průměru za celé hospodářství přesáhne daňové zatížení 60 % z hrubého zisku. V průměru to tedy není zdanění zisku nikterak neúnosné, není ani neobvyklé, zejména vezmeme-li v úvahu vývoj rentability po cenové přestavbě. Vždyť u hlavních průmyslových resortů vzrostla čistá rentabilita, počítaná jako poměr zisku k nákladům, z 9,69 % v roce 1966 na 12,23 % v roce 1967 a na 13,77 % koncem prvního pololetí tohoto roku. To znamená, že rentabilita tedy za jeden a půl roku vzrostla téměř o polovinu. U rentability problém však je v nerovnoměrnosti zatížení zisku mezi obory a podniky, která ani tak neplyne z nově zaváděných odvodů, jako spíše z celé dosavadní soustavy odvodů - vedle problémů z cenové oblasti - a dále v tom, že je třeba účinněji podporovat rozvojové obory a podniky. To vyvolalo nutnost doplnit navrhovaná opatření řadou odchylek od obecně platných sazeb nových odvodů a bude nutná i rada individuálních výjimek, pro něž se navrhují příslušná zmocnění. Tento postup - nezakrytě říkám - není sice nejvhodnější a nesporně může vést k subjektivním opatřením, nicméně je v této situaci nutný a pro další práci jsme už připravili návrhy dohod, které budeme uzavírat s některými podniky spolu s dalšími ústředními orgány, zejména spolu se Státním úřadem cenovým.

Druhým navrhovaným odvodem je odvod z přírůstku mezd, který má podle předloženého návrhu vstoupit v platnost od 1. ledna příštího roku.

Návrh na odvod z přírůstku mezd vychází z toho, že růst průměrných mezd do 5 % se nezdaňuje. Při vyšším růstu přirozeně nastupuje progresívní zdanění.

Odvod z přírůstku mezd má přispět k účinnější regulaci mezd. Chci zejména podtrhnout, že se nechceme vracet k administrativní regulaci mezd, která se ostatně neukázala jako dost účinná. Počítáme v tom směru spíše s úlohou plánovacích výhledů na vývoj mezd, na kolektivní smlouvy a na dohody mezi centrem a podniky. Tím budou také respektovány zájmy, které působí v podnicích, to je krátkodobé zájmy na zvyšování mezd a dlouhodobé zájmy na rozvoji podniků.

Chtěl bych přitom zdůraznit, že i nadále zůstávají v platnosti zásady finanční politiky, o kterých jsem vás a celou naší veřejnost informoval při projednávání státního rozpočtu na letošní rok. Rovněž pokud jde o hospodářskou směrnici na rok 1968, vycházíme z toho náročného předpokladu - to platí pro rok 1969 - že se podaří nahradit výpadky výroby a hospodářské ztráty do té míry, že se vláda nebude muset vracet k hospodářské směrnici jako podkladu pro přípravu plánu a rozpočtu na rok 1969.

Chápeme volání podniků po skutečně dlouhodobých ekonomických nástrojích a jistotách, avšak stabilitu podmínek pro hospodaření podniků musíme chápat v celkových souvislostech, neboť nelze vůbec zabezpečit jistotu pro podnikání, jestliže by nebyla dostatečná jistota pro zabezpečování celkové ekonomické rovnováhy. Nepovažujeme navíc předložené návrhy za definitivní řešení, ale spíše za opatření vynucené věcným stavem naší ekonomiky. Úkolem vlády, a v tom zejména ministerstva financí, je připravit ucelený racionální i jednodušší systém zdanění, který by byl aktivním činitelem v souboru nástrojů státní důchodové politiky socialistického státu, dále zvyšoval aktivní úlohu financí a využíval spojení plánu a trhu, a který by současně zachovával prostor pro podnikatelskou iniciativu. Nelze o ekonomických nástrojích a jejich aktivní úloze jen hovořit, ale je nutno konkrétně ji provádět. Jinak bychom sami konkrétně nemohli zabezpečit četná sociální opatření z akčního programu, ani přispět ke strukturálním změnám.

V rámci toho celého opatření chceme, aby se velmi důrazně projevila celá naše investiční politika v rámci naší restriktivní politiky.Uvádím to proto, že chceme, aby neinvestoval kdekdo, ale aby se prostředky dávaly tam, kde je v současné etapě zabezpečena veliká návratnost, modernizace provozů apod., jak to odpovídá ostatně podstatě strukturálních změn v našem hospodářství. Hospodářská směrnice na rok 1969 to plně potvrzuje.

Bohaté podniky nejsou v rozporu s linií nové soustavy řízení, jestliže jejich bohatství, vytvořené zdroje, nevznikly z cenových deformací, ale z tvůrčí podnikatelské činnosti, z umu a iniciativy socialistických hospodářů. Takovéto zdroje jsou naopak žádoucí, neboť za nimi stojí vysoká úroveň společenské práce. A dostávat se na úroveň světové produktivity práce znamená vytvářet předpoklady pro skutečnou směnitelnost naší měny, která se může uskutečnit jen na základě takové žádoucí úrovně a na podkladě dosažení směnitelnosti našeho zboží.

Soudružky a soudruzi poslanci, i když přijetí navrženého zvýšení podnikových odvodů pomůže ke zlepšení rozpočtového hospodaření ještě v letošním roce, nelze za dané situace zatím zdaleka zaručit, že letošní rozpočet bude zcela vyrovnán. Rozpočet na rok 1969 se podaří vyrovnat jen tehdy, jestliže obnovíme rychle plynulost výroby, jakkoli to bude velmi náročné, zvýšíme rentabilitu výroby a prosadíme ve státním rozpočtu zásadu maximální hospodárnosti. Rychlá orientace tímto směrem znamená přínos i pro letošní rok.

Aktivita a obětavost všeho našeho lidu a jeho jednota, prokazovaná v těchto týdnech, jsou pro to dobrým příslibem.

Jménem vlády prosím o schválení navrhovaného zákona o odvodech ze zisku a z přírůstku mezd. (Potlesk.)

Podpredseda NZ Valo: Spoločným spravodajcom piatich výborov je s. lng. Sloboda.

Spravodajca posl. Ing. Sloboda: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci, na dnešnom plenárnom zasadnutí máme prerokovať, posúdiť a schváliť vládny návrh zákona o odvodoch zo zisku a z prírastku miezd. Chcem pritom zdôrazniť, že je to zákon, ktorý sa pripravuje už dlhšie, nie je predkladaný pod vplyvom posledných udalostí.

Chcel by som úvodom povedať, že všetky výbory, ktoré prerokovávali tento návrh, prijali ho po prečítaní s určitými rozpakmi. Išlo nám pri posudzovaní na spoločnom zasadnutí všetkých výborov o to, ako dať do súladu jeden z dôležitých princípov novej sústavy riadenia - pocit istoty a relatívnej stability v podnikoch - s predloženým návrhom, ktorý vychádza z ekonomickej situácie a ktorý - hovorím to poctivo - nás akosi svojim vývojom prekvapil. Už v minulosti sme si vo výbore ujasnili, že nemôžeme jednostranne počúvať argumentácie centra bez toho, že by sme vzali v úvahu hlas druhej strany - podnikov. To sú tiež naši voliči, ktorí od nás poslancov očakávajú, že ich záujmy budeme brať pri rozhodovaní v úvahu.

Preto sme si kládli základnú otázku: Čo je vlastným zmyslom tohto zákona a či zvolená forma k dosiahnutiu cieľa je najvhodnejšia. Dospeli sme k záveru, že pri posudzovaní problematiky treba vychádzať z danej reality, A tou je, že na jednej strane v dôsledku nepresných analýz a prognóz pri realizácii novej sústavy riadenia došlo k tomu, že na kontách podnikov v banke sa nahromadili značné finančné prostriedky, Podľa materiálov ministerstva financií to bolo koncom roku 1967 asi 24,5 mld Kčs, ku ktorým má za tento rok pribudnúť 10 mld korún. Na druhej strane sa nedostáva štátu dostatok finančných prostriedkov na krytie výdavkov, ktoré sme všetci spoločne uznali ako spoločensky opodstatnené. Ako viete, tendencia schodkovosti štátneho rozpočtu neustále sa síli. Ide o to, ako tento nenormálny stav napraviť bez toho, aby došlo k novým deformáciám v ekonomike a k oslabeniu dôvery v životaschopnosť novej sústavy riadenia.

Vychádzame zo zásady, že nie je chybou, keď máme bohaté podniky. Nemyslíme si, že v podnikoch si nevedia rady, ako s finančnými prostriedkami naložiť. Rovnako nie sme toho názoru, že všetky prostriedky, ktoré sa v chozrasčotnej sfére nachádzajú, boli vyprodukované nedokonalosťou prevedenej cenovej prestavby. Nie je možno však prehliadnuť, že pri ich tvorbe hrali svoju úlohu momenty, ktoré nám nepomôžu v liečbe našej ekonomiky. Preto sme požadovali, aby bol volený diferencovaný prístup k podnikom, aby vedľa nariadenia zhora platili tiež osobné kontakty a presvedčivé argumenty, že konkrétny zvolený postup voči tomu a onomu podniku je spoločensky správny a opodstatnený.

Zhodli sme sa spoločne na tom, že predložený návrh zákona nemôžeme považovať za konečný, domyslený a koncepčný návrh novej daňovej politiky štátu voči chozrasčotnej sfére ale, že ide o doplnenie systému odvodov, ktorý nesplnil úplne svoju funkciu. Sme si vedomí, že tento zákon nerieši príčiny našich nedostatkov v ekonomike, ale iba následky, že sa snaží aspoň zastaviť nenormálny vývoj v dôchodkovej situácii v podnikoch. Ako bolo zdôraznené ministrom financií, zákon si kladie za cieľ riešiť jak schodkovosť štátneho rozpočtu, tak i rovnomernejšie rozdelenie prostriedkov medzi podnikmi. Uznali sme, že v danej situácii a to vrátane možných tvrdostí voči niektorým podnikom, nevidíme lepšie riešenie.

Druhou sférou otázok, ktoré sme skúmali, bolo ekonomické zdôvodnenie celého návrhu. Vlastný návrh zdôvodnené prepočty neuvádza. Preto vzbudzuje dojem, že tento zákon patrí do série tých zákonov v minulosti, ktoré boli šité horúcou ihlou, boli nedomyslené a preto v pomerne krátkej dobe sa všetky nedostatky prejavili. Týkalo sa to predovšetkým stanovenia procentného rozpätia zdanenia od 10-45 % a tiež zásady pre stanovenie výnimky, ktorá má byť povolená v prípadoch, kedy v prevádzkach, podnikoch vznikne finančná nerovnováha, ale dôjde k úverovému zaťaženiu, presahujúcemu 60 % jeho úverovateľnej investičnej výstavby.