V závěrečných ustanoveních byl konečně doplněn čl. 148, podle něhož se ústavní zákon č. 83/1968 Sb. o skončení volebního období národních výborů, Národního shromáždění a Slovenské národní rady vztahuje na Českou i Slovenskou národní radu a rovněž na Federální shromáždění.

Za zvláštní zmínku stojí dále čl. 146 odst. 2, v němž se výbory po živé diskusi sjednotily na společném návrhu obou národních rad a vlády, aby i Česká národní rada, podobně jako Slovenská národní rada sama svou volbou doplnila počet svých členů. Výbory ovšem naléhavě doporučují, aby Česká národní rada při tom dbala na požadavek doplnění svých členů především z řad dělníků a rolníků, jejichž zastoupení v dosavadním složení České národní rady neodpovídá sociální struktuře právě se rodící České socialistické republiky, a dále aby přihlédla i k požadavku zastoupení všech okresů ČSR.

Nyní bych chtěl říci slova k přechodným ustanoveném, která zabezpečují funkci Federálního shromáždění a národních rad v období mezi dnem, kdy zákon nabude účinnosti a provedením voleb do zákonodárných sborů. Původní předpoklad národních rad, že by volby mohly být provedeny ještě letos, se stal zcela nereálný a podle současného stavu věcí není ani jisté, zda bude možno volby konat v prvních měsících r. 1969 i když toto provizórium je nenormální a nemělo by dlouho trvat, bylo nicméně nutno učinit mimořádná opatření. Za této situace by totiž oddálení dne účinnosti zákona mohlo znamenat oddálení realizace i těch ustanovení zákona, jíž nic nestojí v cestě, a tím i oddálení skutečného vzniku federace. Proto bylo zvoleno přechodné řešení, které má umožnit vznik federace k 1. lednu 1969. Budiž ovšem znovu zdůrazněno, že toto přechodné řešení by bez úhony náležité funkce federace sotva sneslo delší trvání, takže je třeba doufat, že bude co nejdříve nahrazeno ústavním stavem předvídaným zákonem o československé federaci.

Budiž ještě řečeno, že skutečný vznik federace ke dni 1. ledna 1969 vyžaduje vydání některých dalších zákonů (jako je např. zákon o federálních výkonných orgánech, zákon o státním občanství a četné jiné), na jejichž přípravě se s urychlením pracuje. Je však jeden zákon, který v této věci zcela vystupuje z řady, a to je ústavní zákon, kterým bude nahrazena hlava VIII. ústavy. U tohoto zákona by totiž mělo jít netoliko o federalizaci soudnictví a prokuratury, ale o komplexní zhodnocení dosavadních zkušeností a organizací justice a kontroly zákonnosti v naší republice a vyvození legislativních závěrů v některých zásadních otázkách. A to ovšem vyžaduje - zejména, jde-li o věc tak citlivou, jako je justice a kontrola zákonnosti - velmi pečlivé legislativní přípravy a vědecké analýzy, a to potřebuje čas. Dovolte mi, abych v tomto shromáždění znovu varoval před unáhleným spěchem v této věci.

A nakonec ještě slovo o legislativní stránce předkládané osnovy. Chci říci upřímně, že spěch, ve kterém byl zákon připravován (o kterém se ostatně zmínil i s. Císař), zanechal zřetelné stopy na jeho úrovni jako právnického díla. Sám jako právník mám a zachovávám si nejednu výhradu k obsahu i k formě některých ustanovení, k jejich vzájemnému vztahu atd. Přesto však sdílím názor, že v tuto chvíli není v popředí právnická dokonalost díla, nýbrž jeho politický aspekt, to znamená slavnostní zrození československé federace ke dni, který pro to byl předem jako historická paralela k 28. říjnu 1918 stanoven. V té souvislosti je třeba uvážit, že vydání zákona o československé federaci zcela nezbytně vyžaduje přípravu nové československé ústavy i ústavy obou národních republik. Event. nedostatky zákona o československé federaci bude možno napravit při přípravě nové federální ústavy, a naopak nespornou výhodou bude, že se federální ústava bude moci připravovat již na základě jistých zkušeností s působením zákona o československé federaci.

A tím mi dovolte skončit zprávu. Přece však bych se chtěl před jejím závěrem na okamžik vrátit k patosu chvíle a události. Myslím, že dnes bude předmětem našeho rozhodování víc než text zákona. Budeme rozhodovat o dohodě dvou národů, které spolu v dobrém žijí právě půl století a které, zachovavše si plně svou národní svébytnost, za tu polovinu století již vytvořily též svou společnou historii, která v civilizaci i v politickém dění našeho světa i v civilizaci a v politickém dění socialistického společenství národů jistě sehrála úlohu důstojnou národů takových kulturních a demokratických tradic, jako národy naše. Rozhodujíce svým hlasováním o předloženém návrhu zákona, dáváme skutečný výraz právu sebeurčení národů a tím zároveň uznáváme právo slovenského národa, jehož plné uskutečnění mu bylo po padesát let upíráno. Rozhodujíce svým hlasováním o předloženém textu zákona, realizujeme jeden z klíčových bodů akčního programu strany. Tím vším upevňujeme vztah obou našich národů a myslím, dnes více než jindy, je nám třeba, aby tento vztah byl pevný a vpravdě bratrský.

Ve světle toho se spory včerejška dnes jeví jako historické epizody provázející zrod velkého díla; ve světle toho se i láme ostří právnických úvah o tom či onom ustanovení zákonné osnovy. Myslím proto, že tento zákon zaslouží, aby byl přijat jako celistvé dílo beze sporů o jednotlivá ustanovení, aby byl přijat jako projev vzájemné důvěry obou národů a jako projev jejich shodné vůle, jak uspořádat svůj život ve společném státě, který napříště budiž nikoli unitární, ale právě v důsledku toho vskutku bratrsky jednotný. Doporučuji Vám proto, soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, abyste všichni zdvihli svou ruku pro přijetí zákona o československé federaci, jak je nám předkládán oběma Národními radami a vládou Československé socialistické republiky ve znění společné zprávy výborů NS. (Potlesk.)

Mpř. NS Dohnal: Děkuji posl. akad. Knappovi. Přerušuji nyní schůzi do 13.30 hod.

(Jednání přerušeno ve 12.01 hod.)

(Schůze opět zahájena ve 13.34 hod.)

Mpř. NS Zedník: Vážené Národní shromáždění, vážení hosté. Zahajuji přerušenou schůzi.

V dopoledním jednání jsme vyslechli odůvodnění návrhu ústavního zákona o československé federaci z úst představitelů České a Slovenské národní rady, kterým jsme v červnu letošního roku dali ústavním zákonem č. 77 pověření a oprávnění, aby návrh o federaci Národnímu shromáždění předložily. K návrhu obou národních rad se připojila vláda Československé socialistické republiky. Zpravodaj posl. akad. Knapp shrnul výsledky jednání v orgánech Národního shromáždění a odůvodnil závěrečný návrh, který jste dostali písemně jako společnou zprávu výborů Národního shromáždění, tisk 210; text zákona, který vám byl včera rozdán, tvoří přílohu a nedílnou součást této zprávy.

Zahajuji nyní rozpravu k předneseným zprávám a návrhům. Do rozpravy se přihlásili poslanci ing. Svoboda, Andrej Žiak, dr. Hrabal, posl. Hanúsek a posl. Vaverka.

Dávám slovo posl. Svobodovi.

Poslanec Ing. Svoboda: Vážený pane presidente, vážené Národní shromáždění!

Federalizace našeho státu, o které dnes jednáme, nemůže sama o sobě dořešit všechny otázky rovnoprávnosti národů, vyplývající z oprávněné zásady jejich sebeurčení. Jde nám však o to, abychom v současné moderní společnosti vytvořili podmínky pro přirozenou integraci národních zájmů k společnému prospěchu.

V tomto smyslu tedy chceme v tomto uspořádání hledat především ty prvky, které nás spojují. Vývoj společnosti v našem československém státě za celých 50 let ukazuje, že tyto prvky v našem státě převažovaly vždycky v minulosti a převažují i dnes. Máme tedy nač navázat; nestojíme před nutností bořit všechno staré a začínat zcela znovu, nýbrž navazujeme a zdokonalujeme to, co vyplynulo z dlouholetého soužití.

Na prvním místě mezi těmito společnými prvky stojí nutnost zdůraznit problémy ekonomiky socialistického Československa. Znamená to, že pro moderní hospodářsky vývoj musíme vytvořit při realizaci federativního uspořádání základní podmínky posílení našeho národního hospodářství. Proto úmyslně oddělujeme dva momenty: akt přijetí ústavního zákona a proces realizace československé federace. Zatím plníme první úkol.

Ke schválení je předkládán dnes návrh ústavního zákona o československé federaci, o němž předpokládáme, že po rozsáhlých diskusích a konfrontaci těchto hledisek vytvoří základní podmínky pro dobré soužití a rozvoj obou našich národů v Československu. Podle našeho mínění obsahuje tento návrh také základní prvky pro budoucí proces realizace našeho dalšího společenského a hospodářského vývoje.

Ovšem uskutečňování právě těchto částí ústavního zákona je teprve před námi. Jde tu především o řešení otázek institucionálního uspořádání orgánů federální vlády a vlád národních. Jde o projednání a realizaci nového uspořádání orgánů státní správy, v nichž pro nové podmínky života naší společnosti musíme nutně prosadit rozvoj samosprávných funkci základních článků státní správy, tedy městských a místních národních výborů. Jde o podrobné rozpracování působnosti okresních národních výborů a řešení otázek jednotlivých oblastí.

Členové Československé strany lidové očekávají od federativního uspořádání naši republiky a zvláště od realizace tohoto ústavního zákona vyřešení základních otázek pokrokového socialistického vývoje naší společnosti, vyřešení otázek hospodářské prosperity, otevření cesty k další demokratické iniciativě a aktivitě občanů. Ta je předpokladem k tomu, aby socialistická společnost i v oblasti péče o člověka, o jeho hmotné blaho, jeho sociální zabezpečení, životní a pracovní podmínky dokázala využít všech předností, které od socialistického charakteru našeho státu právem očekáváme.

V tomto smyslu, ve smyslu posílení jednoty naší společnosti, jejich morálních hodnot, na podporu její moderně pojaté národní politiky, budeme dále rozvíjet svou vlastní politickou stranickou práci a získávat pro uskutečňování těchto záměrů členy naší strany i další občany naší federativní republiky. (Potlesk.)

Mpř. NS Zedník: Děkuji posl. Ing. Svobodovi a uděluji slovo posl. Andreji Žiakovi.

Podpredseda NZ Žiak: Slovutný pán prezident, vážené Národné zhromaždenie, milí priatelia!

Na náš najvyšší zákonodarný zbor je sústredená pozornosť všetkého ľudu našej milej vlasti, Slovákov, Čechov a spoluobčanov iných národnosti s očakávaním, že uzákoníme taký ústavný zákon o československej federácii, ktorý bude v plnom politickom a mravnom súlade s ich túžbami a nádejami, s národnou vôľou, s ich oddanosťou a láskou k socialistickému federatívnemu štátu. Daj Bože, aby sme v plnom rozsahu splnili túžby a nádeje našich občanov. V ich mene a spolu s nimi každý podľa najlepšieho vedomia a svedomia v úvode ústavného zákona o federácii vyhlasujeme, že národ český a slovenský je naplnený obojstrannou vzájomnou voľou žiť v spoločnom štáte. Oceňujeme, že sa za 50 rokov spoločného štátneho života prehľbili a upevnili naše odveké zväzky, rozvíjali pokrokové demokratické a socialistické ideály. V tom je dôkaz, že máme a oba naše národy vždy budú mať bytostný záujem žiť v spoločnom štáte. Zároveň v záujme plného vnútorného národného rozvoja a ochrany národnej svojbytnosti a zvrchovanosti došli sme k dobrému presvedčeniu, že dobrovoľné federatívne štátoprávne spojenie zodpovedá právu samourčenia národov a plnšie ako doteraz umožní rozvoj a realizáciu humanistických ideálov v našej socialistickej spoločnosti. Naši občania, dúfam, pozitívne ocenia, že napriek krátkosti času, aký mali tvorcia zákona k dispozícii, osnovu ústavného zákona o čs. federácii pripravili svedomite a zodpovedne. Nie je to len práca parlamentu a jeho výborov. Je to výsledok práce veľkého počtu odborníkov v komisiách, práca Slovenskej a Českej národnej rady a našej vlády. K tomu treba prirátať množstvo poznámok a pripomienok kvalifikovaných odborníkov, kolektívov z rôznych pracovísk a mnohých našich občanov, ktorých si tvorcovia zákona povšimli a uplatnili. Nebolo ľahké prekonať mnohé diametrálne sa rozchádzajúce názory na federatívne usporiadanie štátu a nájsť najvhodnejšie formy kompromisov tak, aby zásady neutrpeli. Máloktorú osnovu zákona vo výboroch Národného zhromaždenia sme prerokovali tak dôkladne, ako túto. Napriek mnohým ťažkostiam k 50. výročiu vzniku nášho štátu uzákoniť ústavný zákon o československej federácii. Je to svedectvom o dobrej vôli, schopnosti a pevnom rozhodnutí najoptimálnejšie doriešiť vzťahy medzi našimi národmi pre naše spoločné dobro a pre záujem nasej spoločnej vlasti, Československej socialistickej republiky.

Patrím k staršej generácii, ktorá má v živej pamäti zrod nášho spoločného domova, Československej republiky. Pokladám si za povinnosť vysloviť úprimné presvedčenie, že vznik Československej republiky pre nás Slovákov znamenal jedinú poslednú záchranu v dvanástej hodine. Odnárodňovanie Slovákov podľa smutne známeho apponyiovského školského zákona v bývalom Uhorsku sa dialo najbrutálnejším spôsobom. Slovák v očiach maďarskej aristokracie nebol človekom. Patril k menejcennej rase. Len keď sa pomaďarčil, boli ochotní uznať ho za človeka. V čase prvej svetovej vojny r. 1917 a 1918 navštevoval som maďarskú meštiansku školu v Mekke Slovákov, v Turčianskom Svätom Martine. Bola tam kedysi stredná slovenská škola, ale tú nepriazeň národa zrušila ešte v minulom storočí. Vyučovacia reč na našej škole samozrejme bola maďarská. Len náboženstvo nás vyučoval katechéta senior Otto Škrovina po slovensky. Ako roduverný Slovák vštepoval nám lásku k slovenskému národu. Keď nám maďarskí a pomaďarčení učitelia hanobili materinskú slovenskú reč, učil nás milovať rodnú slovenčinu. Hovoril o verných priateľoch v českom národe, ktorí obdivujú a vážia si slovenskú reč a naučil nás báseň od Adolfa Heyduka o krásnej slovenskej reči. Dodnes si pamätám jej milé sloky:

Ach, tá slovenština, horský pramínek

vínem žíznivému, pro chorého lék.

Útulná jak věrné dítě k matce jež se toulí,

a jak krásná, když v zpěvankách z plné

duše proudí.

Ach, tá slovenština, svatá řeč, to vím,

ta jazykem věru není světovým.

Jestli se však v nebi anděl zpěvem Bohu vděčí,

nesmí on mu jinak zpívat,

než slovenskou řečí.

Takto nás verní priatelia z Čiech - a nebolo ich málo - učili milovať nielen krásnu rodnú slovenčinu, zapojovali nás do veľkej slovenskej rodiny, prebúdzali lásku k národu, ale i k našim slovenským matkám, ktoré nás naučili krásnej rodnej reči.

Dnes pri polstoročnom jubileu nášho štátu s hlbokým uznaním a vďakou hodnotíme dejinný obrat v histórii Čechov a Slovákov, vznik Československej republiky. A práve tak s uznaním a vďakou myslím na všetkých národovcov a buditeľov, politických vodcov a bojovníkov, ktorí sa o vznik spoločného štátu Čechov a Slovákov zaslúžili. Medzi nimi spomíname tvorcu Československej republiky T. G. Masaryka, jeho najbližších spolupracovníkov Milana Rastislava Štefánika a Eduarda Beneša a bojovníkov za slobodu našich národov na rôznych frontoch prvej svetovej vojny v československých légiách.

Predmníchovská republika zápasila s mnohými hospodárskymi, národnostnými a sociálnymi problémami. Sociálne problémy nebola vstave vyriešiť, lebo to jej kapitalistické zriadenie ani nepripúšťalo. Pri dnešnej slávnostnej príležitosti napriek mnohým nedostatkom a nedoriešeniu svojbytnosti a rovnoprávnosti oboch národov chcem však zdôrazniť, že predmníchovská republika dala široké predpoklady, aby sa slovenský národ vzchopil a stal dospelým a sebavedomým národom. Vznik nášho štátu sa opieral o stáročné skúsenosti a presvedčenie, že spolupatričnosť Čechov a Slovákov je prirodzená, zákonitá, mravná a pre oba národy jedine prospešná. Vedomie spolupatričnosti Čechov a Slovákov bolo vždy silnejšie ako hocijaké spory a živé problémy. To sa dokázalo v najťažších chvíľach nášho ľudu a našej republiky, najmä v čase mníchovského diktátu, keď zradou západných spojencov a domácich reakčných síl nemecký fašizmus zotročil naše národy. Je na mieste vysloviť slovo ľútosti nad tým, že sa na slovenskej strane našli ľudia, ktorí sa v tragickej jeseni 1938 zo zbabelosti, nevedomosti a zrady dopustili urážok českého národa. Osobne navždy zostanem vďačný za to, že ma v mojich školských rokoch vyučovali dobrí učitelia a profesori z Čiech a Moravy a vychovávali náš ľud k úprimnému vlastenectvu. Jeden z prvých činov Slovenskej národnej rady v čase Slovenského národného povstania, vyhlásenie obnovy Československej republiky, bol jasným svedectvom, že si slovenský národ neprestal uvedomovať svoju bratskú a štátnu spolunáležitosť s českým národom.

V spoločnom protifašistickom boji českého a slovenského národa, ktorý sa skončil víťazstvom sovietskej armády nad fašizmom, sme si jasne uvedomovali, že predmníchovský spoločenský systém v republike patrí minulosti. Do boja za obnovu republiky doma a za hranicami sme odhodlane šli vo vedomí, že naša republika bude postavená na základoch národnej a sociálnej spravodlivosti. Vedúca sila v našom protifašistickom boji, KSČS, dôsledne uplatňovala líniu rovnoprávnosti Čechov a Slovákov vo federatívne usporiadanom štáte. Ústavným zákonom o čs. federácii sa realizuje zásada, že každý z oboch našich národov si bude spravovať svoje veci sám a spoločné veci federatívneho štátu si budeme spravovať spoločne.

Mnoho chýb, ktoré sa vyskytli vo vzťahoch slovenského a českého národa, vyplynulo z niekdajšej fikcie o československom národe. Niemenej ich zapríčinil režim osobnej moci v socialistickej etape nášho spoločného vývoja. Môžeme však s vďakou konštatovať, že Slovensko v socialistickom zriadení industrializáciou, združstevnením poľnohospodárstva, v kultúrnom rozvoji a v sociálnej starostlivosti vzrástlo, zmohutnelo a stalo sa kvitnúcou krajinou.