Federatívne usporiadanie nášho spoločného domova bezprostredne súvisí s hlbokými zmenami v mravnej a demokratickej oblasti našej spoločnosti, s obrodným procesom, ktorý sa začal v lone KSČS v januári 1968 a blahodarne zasiahol všetky oblasti nášho spoločenského života. Uzákonenie federácie je svedectvom, že náš český a slovenský ľud, zomknutý okolo KSČS v čele s Alexandrom Dubčekom, a na Slovensku okolo KSS v čele s dr. Husákom, je pevne rozhodnutý pokračovať v procese demokratizácie a humanizácie našej spoločnosti. Tento proces udržať a viesť v pozitívnych polohách s vytýčeným cieľom - "socializmus s ľudskou tvárou" - nie je ľahký, má úskalia a kladie na občanov veľké nároky a požiadavku disciplíny. Cez také úskalie sme prešli v augustových dňoch tohto roku. Som presvedčený, že sa s nádejou môžeme dívať do ďalšej budúcnosti. Ťažkosti vytvárajú opravdové spoločenstvo bratstva a aj tie ťažkosti, cez ktoré sme prešli, zomkli nás, Slovákov i Čechov i príslušníkov iných národností, v Národnom fronte pod vedením KSČS, upevnili vzájomnú dôveru a bratstvo. Naša zdravá jednota potrvá a prinesie pozitívne výsledky, ak nezradíme vznešené ciele socialistickej demokracie a humanizmu. Pestujme túto jednotu Čechov, Slovákov, občanov maďarskej, nemeckej, poľskej a ukrajinskej národnosti na zásadách pravdy, pokroku, na pozitívnom programe konsolidácie. Je pre naše národy, pre našu ČSSR skutočným šťastím, že v súčasných dejinných chvíľach a rokoch v čele štátu stojí prezident, hrdina našej vlasti, Ludvík Svoboda. (Potlesk.) K nemu ako k symbolu a tvorcovi jednoty, bratskej a štátnej jednoty, sa s rovnakou dôverou a láskou vinie český i slovenský ľud a každý občan nášho štátu.

V našej socialistickej republike žijeme a budeme žiť ako príslušníci dvoch národov a ďalších národností, ako ľudia rôznych zamestnaní, rôzneho svetonázorového presvedčenia, rôznej politickej príslušnosti, komunisti i nekomunisti. Ako príslušník Strany slovenskej obrody chcem za svoju stranu povedať, že sme zrástli so socializmom, že sa socialistické zriadenie v Československu stalo našim vlastným spoločenským poriadkom. Bedlive a s porozumením pozorujem zápas KSČS o ľudskú osobnosť v jej plnosti, zápas o človeka s telom a dušou, rozumom, mravným zmyslom a citom, s osobnou zodpovednosťou, zápas o človeka s túžbami po myšlienkovej slobode, mravnej dôstojnosti, citovom bohatstve a hmotnom zabezpečení. V tomto zápase o človeka a o dokonalú spoločnosť sme s vami, súdruhovia. Z najlepších síl chceme prispieť k víťazstvu tohto úsilia o socialistického človeka a dokonalejšiu socialistickú spoločnosť.

Federatívne usporiadanie štátu rozširuje národné práva, ale aj zaväzuje k náročnejším povinnostiam. Ak sa doteraz oprávnene či neoprávnene vyskytovali výhovorky, že za niektoré neúspechy v rozvoji našich národov, najmä nášho hospodárstva, sú vinní činitelia v Čechách alebo na Slovensku, odteraz nebudeme môcť zvaľovať vinu jeden na druhého. Budeme mať viac demokracie, ale aj viac zodpovednosti.

Naše národy sú vzdelané, mravne vysoko vyspelé, politicky uvedomelé a tak spôsobilé vládnuť si vo svojich národných spoločenstvách a úspešne spravovať spoločné veci pre ďalší rozvoj a rozkvet našej spoločnej vlasti, ČSSR, vo svornosti a bratskom dorozumení.

Na adresu budúcich federatívnych a národných orgánov a všetkých občanov by som chcel citovať slová majstra Jána Husa: "Také prosím, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdu každému přáli". Mám česť za skupinu poslancov Strany slovenskej obrody vyhlásiť, že za predložený návrh ústavného zákona o československej federácii budeme hlasovať. (Potlesk.)

Místopředseda NS Zedník: Uděluji slovo poslanci dr. Hrabalovi.

Posl. dr. Hrabal: Vážený pane presidente, vážené Národní shromáždění, vážení hosté! V předvečer 50. výročí samostatně ČSSR přistupujeme dnes k historickému aktu, jimž uzavíráme jednu etapu prvého samostatného státu Čechů a Slováků a kterým zajišťujeme předpoklady pro rovnoprávné uplatnění obou bratrských národů. Vznik dvou nových rovnoprávných socialistických republik ve federativním svazku odpovídá přání obou národů, kterým se poprvé v naší historii dostává příležitost k tomu, aby suverénně rozhodovaly o správě svých věcí v duchu zásad moderní, socialistické, vysoce humánní společnosti. Nemůžeme ani v této chvíli zapomenout, že nové státoprávní uspořádání je výsledkem polednového vývoje, který umožňuje řešení i jiných závažných otázek, dříve neustále odkládaných a podceňovaných.

Historii obou národů se vine nit věčných tužeb o vlastní samostatnost a státnost mnohokráte vykoupenou statečnými činy Čechů i Slováků. Hluboce zakořeněné národní cítění, bohatství myšlenek a odkazy velkých postav našich dějin i kulturní tradice se staly inspiraci k rozumnému a uvážlivému rozhodnutí o federativním uspořádání našeho státu. Konstituováním obou republik v jedné federaci nechceme v žádném případě vytvořit bariéru mezi oběma národy, ale jde nám o to, abychom se v každodenním životě dívali na sebe jako rovný s rovným a podle toho také jednali. Povede to jistě k většímu pocitu vzájemné úcty, respektování specifických potřeb a také k vyvolání potřebné iniciativy při rozhodování o zásadních otázkách společného státu. Dnešním dnem se - obrazně řečeno - rozdělujeme, abychom napříště veškerým svým počínáním měli k sobě, k našim srdcím, ještě blíže a abychom se tedy spojili v upřímném úsilí o skutečný rozkvět velké rodiny dvou bratrských slovanských národů.

Československá strana socialistická, z jejíhož pověření dnes předstupuji před Národní shromáždění, počala uvažovat o modelu nového státoprávního uspořádání, o vytvoření státu federativního místo unitárního krátce před konstituováním České národní rady. Již prvé schůze ústředního výboru i jednání zvláštní komise k tomu účelu vytvořené ukázalo naprostou shodu našich členů v názorech, že vzájemný vztah českého a slovenského národa je nutno vytvořit na zcela nových základech jako vztah dvou rovnoprávných suverénních národů velmi si blízkých a často bojujících o společnou věc.

K tomuto vztahu dvou národů bylo nutno vytvořit adekvátní model zákonodárných i vládních orgánů národních i federativních.

I když naše další úvahy nešly pochopitelně do takových podrobnosti jako práce odborné vládní komise nebo České a Slovenské národní rady, mohu konstatovat, že v zásadních otázkách je dnes předložený návrh shodný s nástinem, který jsme sami tvořili. Snad jsme v našich vlastních úvahách více zdůrazňovali jednotu společného právního řádu poměrně těžce vytvořenou i zřízení federálních justičních a správních orgánů.

Považujeme dnes za správné, že ve spěchu, s nimž jsme tvořili návrh ústavního zákona o federativním uspořádání republiky v Národním shromáždění, nesnažili jsme se meritorně rozhodnout o této neobyčejně politicky citlivé otázce ihned, ale že se k těmto problémům ještě vrátíme komplexním řešením organizace justice a prokuratury. Máme totiž za to, že pocit naprosté právní jistoty, odvozený ze shodného rozhodování správních i soudních orgánů, by měl být v obou částech federace v obou republikách zcela shodný a jednotný. Domníváme se, že v zásadě bylo vyhověno našim představám o nutné integrující úloze federálních orgánů při řízení průmyslu, zemědělství a výživy, výstavby, organizace školství i jiných důležitých úseků státní správy.

Plně souhlasíme s konečným dohodnutím řešení o způsobu rozšíření členů České národní rady a o způsobu konstituování Sněmu národů.

Poněkud odlišnou představu jsme měli o zřízení národních emisních bank, naopak jsme předpokládali definitivní rozhodnutí velmi obtížné vazby zastupitelských orgánů nižších stupňů na národní rady. Byli jsme si však vědomi, že konečné a definitivní znění návrhu vyžaduje delší přípravy, řádné promyšlení a uvážení, že je to otázkou diskuse a dohod především České a Slovenské národní rady.

Považujeme za nutné, aby s konečným zněním ústavního zákona o federativním uspořádání republiky byla podrobně a kvalifikovaně seznámena celá veřejnost a domníváme se, že orgány Národní fronty by mohly být v této věci významným pomocníkem.

Ke tvorbě ústavního zákona o československé federaci jsme tedy přistupovali jako poslanci Národního shromáždění i České národní rady bez ilusí, spíše s rozvahou a s vědomím své politické odpovědnosti. Předpokládali jsme názorové rozdíly, které se nutně musí projevit v detailech u jednotlivců a byli jsme si od počátku vědomi nutnosti určitých kompromisů. Šlo nám o to, aby základní principy národní svébytnosti českého a slovenského národa zůstaly zachovány. Dnes se domníváme, že jsme učinili teprve první krok, že bude nutno se stejnou politickou i státnickou rozvahou přistupovat k dalším důležitým otázkám. Máme zde na mysli vybudování a uspořádání národních i federálních výkonných orgánů, přípravu volebních zákonů a všechna další opatření, která budou posilovat pocity jednotlivců i národů v právní jistotě a upevňování našeho demokratického socialismu.

Čeká nás ještě mnoho další a náročné práce, vysvětlování, studia i diskusí. Jen z nich se rodí něco nového a lepšího. Nebude ani snadné vytvořit nové národní ústavy, budoucí federální ústavy, sjednotit se na posilování správních pravomocí a finanční nezávislosti národních výborů a na systému nového řízení národního hospodářství.

Předpokládáme, že v budoucnu nebude zapomenuto ani hlasů Moravy a Slezska a že úměrně s rozvojem celého státu bude nutno rozvíjet i tyto země našeho státu. Centralistický a direktivní systém řízení nemůže být obnovován a ve stálém posilování a trvalém prohlubování samosprávy velkých měst i okresů spatřujeme budoucí směr vývoje na tomto úseku.

Konečně dovolte, abych vyslovil i požadavek, aby tvorba federativních i národních orgánů neznamenala vzrůst dalších pracovníků, další finanční zatížení našeho rozpočtu, ale naopak aby s pocitem plného národního vyžití dvou samostatných a rovnoprávných národů také jednotlivci, to jest občané obou republik, měli hmatatelné důkazy o vzestupu své životní úrovně.

Vážené Národní shromáždění, jsme přesvědčeni, že předkládáme dnešnímu zasedání dílo, které je výsledkem společné iniciativy a společných dohod české a slovenské reprezentace. Již tato skutečnost naznačuje nejen podíl, ale i společnou snahu obou národních rad pochopit stanovisko druhého a vyjít mu vstříc.

Budoucnost a politická realita prověří funkční schopnost instituci a orgánů, na kterých jsme se v navrhovaném ústavním zákoně shodli a jejichž existenci považujeme v současné době za nezbytnou.

Z hlediska ústavního nebo ústavně právního lze tomuto návrhu leccos vytknout, co snad pro tuto chvíli možno omluvit, alespoň z české strany nepřipraveností a nedostatkem času. Přesto se domníváme, že jsme učinili vše, co bylo v našich silách i možnostech, abychom umožnili a zajistili nejen rovnoprávné postavení českého a slovenského národa a obou republik v československé federaci, ale abychom vytvořili odrazový můstek k dalšímu rozvoji obou národů, k vybudování společného socialistického řádu, který bude k prospěchu obou částí federace i každého občana.

Prohlašuji jménem Československé strany socialistické, že předložený návrh ústavního zákona o federativním uspořádání naší republiky je v souladu s našimi představami, což nás zavazuje k tomu, že jej budeme také podporovat. (Potlesk.)

Předsedající mpř. NS Zedník: Děkuji posl. dr. Hrabalovi a uděluji slovo posl. Hanúskovi.

Posl. Hanúsek: Vážený pán prezident, vážené Národné zhromaždenie, vážení priatelia!

Prišli dni, ktoré sú a budú v kalendári vyznačené červenými písmenami ako dni sviatočné, predsa však dni symbolizujúce tvrdú lopotnú prácu, dni, ktoré neboli vždy len dňami s jasnou oblohou, ale i dňami zachmúrenými i dňami hromobitia, ale predsa i dňami slnečnými. Také, ako je sám život - ten všedný, každodenný.

Takto nás zastihuje 50. výročie vzniku nášho štátu, ako jednotného štátu Čechov a Slovákov, polstoročná etapa, ktorou prešli Česi a Slováci.

Stojíme však i na prahu novej etapy, kedy sa znova rodí Československá socialistická republika ako federatívny štát. Oslavujeme teda zlatú svadbu, ale súčasne i uzavretie manželstva, v ktorom sú vzájomnými partnermi štátne celky - český a slovenský.

Schválením ústavného zákona o federatívnom usporiadaní Československej socialistickej republiky bude český národ teda žiť v českej národnej socialistickej republike a Slováci budú mať svoju slovenskú národnú socialistickú republiku a oba národy svoju Československú socialistickú federatívnu republiku. Budú to teda naše národné republiky a súčasne náš spoločný federatívny štát.

Tento zväzok je najmä pre nás Slovákov významný a dôležitý po mnohých stránkach. Vstupujeme do neho z vlastnej vôle dobrovoľne tak, ako do neho vstupuje dobrovoľne a z vlastnej vôle náš partner, česká štátotvorná časť federatívnej republiky. Z hľadiska štátoprávneho ide teda vlastne o štátnu zmluvu dvoch národno-štátnych celkov, dotovaných úplne národne štátnou suverenitou a z toho vyplývajúcimi kompetenciami. Logicky teda ďalej z toho plynie úplné rovnoprávne postavenie, založené na zásade, zakotvenej už v Košickom vládnom programe, ktorého základným princípom bol postulát rovný s rovným.

Tento zväzok je výrazom partnerstva nielen ústavne deklarovaného, ale prakticky realizovateľného. Niet tu teda porazených. Víťazom tu je a musí byť ľudská, štátnická múdrosť, statočnosť, spravodlivosť a česť oboch našich národov.

Všetko ma utvrdzuje v tom, že by malo isť o naplnenie dávnych snov našich vlastencov, politikov, spisovateľov i diplomatov. Nechceme to však zakríknuť a ani nemôžeme dnes ešte toto konštatovanie vysloviť, pretože sme len na prahu realizácie uskutočnenia tohto cieľa. Musíme si však pripomenúť tento fakt, aby sme neprepadli ilúziám, že litera zákona je súčasne naplnením jej obsahu a hlavne jej ducha. To všetko je predsa len pred nami. Ale to pravidlo, teda norma, zákon, ústavný zákon je tu a to neni len otázka formálna. Možno povedať, že je to základný kameň, bez ktorého nemožno budovať stavebné dielo, ktorým je v tomto prípade náš socialistický, federatívny štát.

Boli rozličné náhľady na posudzovanie československej štátoprávnej problematiky. Boli rozdielne postoje i k jednotlivým článkom navrhovaného ústavného zákona, ale to, že nový model úpravy štátoprávnych vzťahov máme predložený, sa stalo skutočnosťou, je svedectvom, že prekážky - a to nemalé - sme dokázali preklenúť, prekonať vďaka sústredenému úsiliu.

Metaforu sna, ktorá sa stáva hmatateľnou skutočnosťou, chápem v tom zmysle, že to bola myšlienka nie dnešná, ale myšlienka, ktorá sa zrodila vlastne ešte v období národného uvedomenia v hlavách a srdciach našich národných buditeľov, ktorá dozrievala a dnes dozrela a stáva sa vytúženou skutočnosťou.

Nie je žiadna náhoda, že federáciu tvoríme s českým národom. Takýto zväzok sa totiž netvorí bez konkrétnych tradícii a chceme vytvoriť presvedčenie, že do federácie nevstupujeme len z akejsi tiesne, je to naše slobodné rozhodnutie, je to naša polstoročná túžba. Teda táto voľba má svoje hlboké historické zázemie. Vyrastá z pozitívnych, ale i negatívnych skúseností. Tiež ju nevytvárame preto, že sme malým národom. Aj menšie národy žijú v samostatných národných štátoch bez federatívneho spojenia s iným štátoprávným celkom. Ide tu však o to, že federatívny, rovnoprávny zväzok Slovákov a Čechov je logickým vyústením štátoprávnych snáh minulosti i prítomnosti. Je dovršením vývoja vzťahov oboch národov, aj keď federatívna forma spojenia nemusí byť ani v tomto prípade konečnou fázou riešenia štátoprávneho postavenia Slovákov a Čechov. Čo je však v tomto zmysle isté, je skutočnosť, že minulosť vzťahov Čechov a Slovákov obsahuje nielen mnohé diferenčné momenty, ale i množstvo integračných prvkov. Myslím si, že nás bude vždy nabádať preverovať vzťah Čechov a Slovákov v súčasnosti. V tomto prípade nám musí byť história predovšetkým učiteľkou a poučením. Z tejto minulosti sa musíme teda nielen učiť, ale i poučiť, aby sme sa opäť neocitli v nežiadúcej situácii.

Dnes, kedy sme si plne vedomí vážnosti kroku, ktorý robíme, nesmieme opomenúť ani minulosť týchto vzťahov, ktorá sa nie vždy mohla predstaviť v plnom svetle a pravdivo. S federáciou by mal prísť súčasne aj čas slobodného a objektívneho prístupu k týmto vzťahom. Obdobie, kedy sme v minulosti vždy čosi "zachraňovali" a od všetkého možného museli ustupovať, je, aspoň chcem veriť, za nami. Súdnemu pozorovateľovi netreba dvakrát napovedať, že tu často šlo o obchádzanie skutočného stavu veci a niekedy aj o nie celkom "partnerskú" hru.

Ide najme o to, aby sme si nezamlčovali fakty, aby sa nezužovali predstavy o slovacite našich politických reprezentácií v minulosti a treba povedať i v súčasnosti. Je pravda, že je pritom nevyhnuteľné odmietnuť všetky tie tendencie, ktoré neslúžia pravde. Ide ďalej o to, aby sme neboli politicky farboslepí. To znamená, dokázať pravdu nielen vysloviť, teda nielen prisluhovať slovu pravdy ľudu, národu, ale vedieť za ňu bojovať a dokázať ju brániť a presadzovať.