Místopředseda NS Zedník: Soudružky a soudruzi poslanci, pokračujeme v přerušené schůzi. Do rozpravy k předloženému návrhu státního rozpočtu se přihlásilo zatím 13 poslanců a předseda ÚKLK. Přihlášení vystoupí v tomto pořadí: Vyskot, Lukačovič, Garaj, Hofman, Pokorná, Hanúsek, Kučera Václav, Dohnal, Gašparík, Macho, Poledňák, Holáň, Fierlinger a Illa. Jako první vystoupí poslanec prof. Vyskot. Dávám mu slovo.

Posl. prof. dr. ing. Vyskot: Vážené Národní shromáždění, dovolte, abych vyslovil některé myšlenky, které snad nebudou v celém rozsahu přijatelné, ale které je třeba v našem plénu říci, abychom zachovali aspoň v této formě plnou vážnost tomuto zákonodárnému shromáždění, které končí svou činnost.

Státní rozpočet je dokument, který vyžaduje velmi náročnou práci, i vědeckou, ovšem ve svých důsledcích se dotýká každého občana, a řekl bych, že se ho dotýká trvale. Proto jsme se radili i v kolektivu specialistů různého typu, jak tuto fázi našeho rozpočtu posuzovat.

Po prostudování velmi rozsáhlého textu a jeho různých přídavků se vtírá neobvyklá myšlenka, že snad není vůbec nutné, aby NS tento rozpočet v takové formě schválilo. Nelze totiž najít nějaký jiný, mimořádný způsob, když jde o mimořádný návrh? Dávat formu zákona takového typu provizória, jakým je předložený návrh, neposlouží autoritě našeho zákonodárného orgánu.

I když ta myšlenka je tak říkajíc sporná, dovolte, abych řekl, proč se mi tak zdá. Především tu vidím obsahové důvody. Zpráva k návrhu státního rozpočtu se netají s nestabilními ekonomickými základy k návrhu rozpočtu, který je předkládán jako rozpočet vyrovnaný. Jsou tu vyloženy, řekl bych, procedurální důvody, neboť v § 7 návrhu zákona se říká, že tento schválený rozpočet vláda federativní republiky přepracuje a dá schválit Federálnímu shromáždění, České národní radě a Slovenské národní radě. Základní otázka, která vyvstává po prostudování všech předpokladů návrhu státního rozpočtu na rok 1969 je, zda a v jaké míře přispívá předložený návrh rozpočtu k realizaci ekonomické reformy, jak přispívá k ozdravení našeho národního hospodářství.

Na tuto otázku zčásti odpovídá ministerstvo financí samo, zčásti je nutno hledat ovšem odpověď v porovnání řešení dříve zamýšlených s řešeními nově navrhovanými. Podle názoru samých autorů rozpočtového návrhu má povahu přechodného stavu mezi novou ekonomickou soustavou, nebo chcete-li reformou, a administrativní soustavou řízení národního hospodářství.

Ze zprávy ke státnímu rozpočtu dokonce zaznívá tón jisté bezmocnosti prosadit zlepšení hospodářské situace. Je to patrno ze 13. strany zprávy k návrhu státního rozpočtu. Tato sebekritičnost a otevřenost může být jistě našim poslaneckým plénem kvitována s povděkem. Ale proč má být potom takovýto rozpočet jako kladný schvalován? Potom se totiž vtírá otázka: Nebylo by lepší rozpočtové provizórium pro příští rok, když sami autoři nevěří ve správnost a účelnost předloženého návrhu?

Uvedu-li jen povšechný rozbor a srovnání navrhovaných rozpočtových opatření s dříve zamýšlenými opatřeními na úseku finanční celkové hospodářské politiky, můžeme názor ministerstva financí potvrdit a doplnit a dokonce se sami utvrdit v názoru na charakter tohoto rozpočtového návrhu. Analýzy z minulých let prokázaly, že v naší zemi není direktivně administrativní způsob řízení národního hospodářství schopna racionálně zvládnout žádná ekonomická teorie ani praxe. K postupnému řešení nakupených a propletených disproporcí, jejichž základní příčinou je úplné narušení hodnotových vztahů, se doporučuje, jak víte:

1. Oddělit postupně podnikovou sféru od státní vládní sféry a tak racionalizovat celou oblast výroby a oběhu. Oddělení obou sfér by znemožnilo provádět opatření centrální hospodářské politiky administrativně byrokratickým způsobem.

2. Vzhledem ke specifickým podmínkám československé ekonomiky se uvažovalo klubko obtíží odvíjet počínaje zahraničním obchodem.

Vyjdeme-li pouze z těchto dvou základních pilířů ekonomické reformy, vidíme, že státní rozpočet na rok 1969 se k jejímu řešení nepřibližuje. Nedaří se snižovat neinvestiční dotace podnikům, jež měly být do roku 1970 odstraněny podle původních předpokladů. V roce 1968 tyto dotace dosáhly 24 miliard Kčs a v roce 1969 se mají zvýšit na 25,3 miliardy Kčs.

Tím jsou ze státního rozpočtu odčerpávány prostředky, které by měly sloužit rozvoji terciální sféry, jež je trvale zanedbávána. Přitom nebyly uspokojeny požadavky všech resortů na dotace, jež jsou motivovány logikou: máme prodávat za světové ceny, ale suroviny za světové ceny nenakupujeme. Finanční vztahy také nezmírňují napětí trhu. Konečně toho jsme stále svědky. Naopak složitost naší tzv. tržní situace, kdy pracujeme se světovým trhem, s trhem Rady vzájemné hospodářské pomoci a s domácím vnitřním trhem se zcela odlišnými podmínkami, vede k tomu, že nekoordinované opatřeni na jednom úseku vyvolává zhoršení na úseku druhém.

Státně rozpočet je dále zatěžován závazky z vládních úvěrů na prodej strojírenských výrobků do rozvojových a socialistických zemi ve výši přes 16 mld. Kčs, čímž se snižuje užití našeho národního důchodu.

Návrh vládního usneseni i návrh zákona o státním rozpočtu § 3 předpokládají poskytování úvěru hospodářským organizacím i v těch případech, kdy není zaručena jeho návratnost. Je zřejmé, že takový tzv. úvěr není ničím jiným než další skrytou dotaci a že je v rozporu se zásadami nové ekonomické soustavy.

Je možno uvést řadu dalších nesrovnalostí s původními záměry v oblasti daňové, např. zpomalování přechodu na sazbovou daň z obratu, neschopnost promítat převýšení úhrad maloobchodních cen nad velkoobchodními cenami do mezd a sociálních důchodů, a tak provést jejich odbourání v rozpočtových položkách. Jedná se o dvě miliardy Kčs. Dále ponechání ekonomicky nežádoucí dodatkové daně z obratu, která brzdí přímý styk výroby se spotřebiteli atd.

Ukazuje se tedy, že vláda a státní administrativa vůbec bude i nadále velikým podnikatelem, obchodníkem a bankéřem, patrně ve větším rozsahu než v roce uplynulém, že se bude dále zabývat podnikovými problémy, a tak bude odváděna od řešení problémů politických.

Rozuzlování ekonomických nedostatků v oblasti vnějších ekonomických vztahů, ve sféře zahraničního obchodu je velmi pomalé, a o to méně reálné, že jde o oblast, kde je poměrně malá možnost manipulační. Souvisí to nejen s rozdílnými podmínkami světového trhu, trhu RVHP a vnitřního trhu, o čemž jsem se již zmínil, ale i se skutečností, že 20% celkové naší průmyslové výroby opouští státní hranice, a s nevyrovnaností naší platební bilance do různých oblastí, dále s otázkou měnové rovnováhy apod.

Existují však i další disproporce, které státní rozpočet neřeší, ale spíše zvětšuje. Např. v oblasti zemědělství nemá v r. 1969 dojít ke změnám nákupních cen. Tím se však - za známého vývoje cen průmyslových výrobků a přechodu dalších cen výrobků do oblasti limitních a volných cen - důchodová a celková ekonomická situace zemědělských podniků zhorší. Disproporci mezi průmyslem a zemědělstvím prohloubí i opatřeni týkající se vyloučení produkce jatečné drůbeže ze základu pro nárok na diferenční příplatky a pro prémie za přírůstek tržní produkce.

Státní rozpočet na r. 1969 - v podobě, jak je navrhován - nezajišťuje důsledné řešeni ekonomických nedostatků, nesplňuje ani požadavek výboru NS pro plán a rozpočet, aby byl programem obnovy ekonomické rovnováhy. To připouští i sama zpráva k návrhu státního rozpočtu na str. 15. Předpokládá se, že problém řešení disproporcí, zejména opatření protiinflačního charakteru, bude nutno řešit během roku 1969. Zároveň se předpokládá během prvního pololetí příštího roku rozpracování návrhu na rozpočet federální a národní rozpočty. Je proto možné teprve potom schválit definitivní znění státního rozpočtu s návrhem programu na řešení ekonomických disproporcí a jeho rozčlenění v důsledku nového státoprávního uspořádání, a do té doby hledat řešení přechodné.

Ještě k otázce tzv. sféry terciální: tj. otázka, která je velmi palčivá. Předložený návrh totiž neobsahuje členění státního rozpočtu podle kapitol a nelze proto z něho odvodit celkový obraz rozpočtových prostředků určených pro rozvoj školství. Považujeme-li však celý rozpočtový návrh za víceméně předběžný, je v něm řešen předběžně i rozvoj této oblasti. Neinvestiční výdaje na školství mají sice dosáhnout v příštím roce 12,4 mld. Kčs, což je o 12% více než v tomto roce. Uvážíme-li však, že valnou část přírůstku pohltí vyrovnání mzdových disproporcí vůči výrobní sféře, jež vznikly v letošním roce prudkým růstem mezd a platů v průmyslu a stavebnictví, a náklady spojené s přechodem na pětidenní vyučovací týden na všech školách, pak na vlastní zlepšení provozu, potřebnou údržbu a modernizaci zůstane velmi málo. Stejně tak mnohé zanedbané investiční potřeby školství jsou odkládány ke škodě obecné z roku na rok.

Prostředky k tomuto účelu nezbytné zatím pohlcuje výrobní sféra formou dotací a subvencí, jež mají převážně charakter ochrany ekonomické neefektivnosti. V rámci nevýrobní sféry je dále školství spolu se zdravotnictvím a kulturou zastíněno úkoly sociálního zabezpečení, které jsou samozřejmě nejpalčivější.

Naproti tomu výdaje na správu se vyvíjejí tzv. "progresívně". Od roku 1965 se zvýšily o plných 40,3%. Přírůstek neinvestičních výdajů na správu v roce 1969 má proti předchozímu roku dosáhnout 12,2%, a to bez zahrnutí požadavků, jež souvisejí s novým státoprávním uspořádáním. Velmi poučným je uvažovaný růst počtu pracovníků o 2800 osob a nákladů o 140 až 150 mil. Kčs. Tato skutečnost nesouvisí s ujištěním, že náklady na správu nevzrostou ani v novém uspořádání, protože prostě na to nebudou přiděleny finanční prostředky.

Promiňte mi, jestli jsem příliš kriticky a trochu kacířsky hovořil, ale soudím, že jsem upozornil na zásadní problémy v předkládaném návrhu rozpočtu, a prosím, aby byly minimálně uspokojivě vysvětleny a aby bylo řečeno, jak se hodlá s nimi celé naše řízení vypořádat. Jinak bude totiž naše rozhodováni sporné a ve výsledku určitě neuspokojivé. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající mpř. NS Zedník: Děkuji posl. prof. Vyskotovi.

Chtěl bych říci, že v této chvíli je přítomno 255 poslanců.

Uděluji slovo posl. Lukačovičovi.

Posl. dr. Lukačovič: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, v štátnom rozpočte na rok 1969 je súhrnne 10 mld. Kčs venované na bytovú výstavbu. Bytová výstavba je vážnou problematikou našej súčasnej spoločnosti, pri riešení ktorej treba vytvárať ekonomické prostriedky, a to také, aby výstavba bytov bola zaujímavá, atraktívna, aby sme ju nemuseli ukladať direktívnymi príkazmi. Bytová výstavba je permanentný proces, ktorý si musí naša spoločnosť zo svojich prostriedkov kryť. V investíciách v nevýrobnej sfére je minimálne riziko, lebo byty, školy, nemocnice, silnice, obchody bude spoločnosť potrebovať nielen za 5 alebo 10 rokov, ale i ďalšie roky.

Pri mobilizácii všetkých zdrojov v bytovej výstavbe dostali sme sa z 86.000 bytov v roku 1961 na 74.963 bytov v minulom roku. Nemôžeme sa zmieriť so skutočnosťou, že pri ročných plánoch sa postupne stráca základňa päťročnice v bytovej výstavbe.

Poslancov ako verejných činiteľov prestáva baviť, keď sa roky hovorí o efektívnosti a očakávaná náprava neprichádza. Verejnosť sa nás pýta, dokedy bude naša spoločnosť argumentáciu okolo bytovej výstavby akceptovať. Počuť hlasy, či sme hluchí proti požiadavkám, alebo sme neschopní urobiť radikálnu nápravu.

Bytová výstavba je pre dodávateľský stavebný podnik nerentabilná, pričom priemyslová výstavba je atraktívna a rentabilná. Tvrdí sa, že stavba priemyslovej výstavby u nás je najlacnejšia na svete! Potom tu niečo nie je v poriadku. Potom je pochopiteľné mimoriadne zaťaženie priemyslovej výstavby a nedostatočný záujem stavebných podnikov o bytovú výstavbu.

Treba otvorene povedať, že administratívne riešenie bytovej výstavby zlyhalo. Dosiahlo sa určitého stupňa nezodpovednosti, keď bytová výstavba nemá vlastného otca. Pritom zákonodarca predpokladal, že je to Ministerstvo techniky, kde patrí predvýroba, územný plán, projekcia, životné prostredie. Keď hľadáte zodpovedného činiteľa, začnú sa pripomínať národné výbory. Ozývajú sa hlasy: "Ako sa bude verejnosti prezentovať zodpovednosť v bytovej výstavbe?"

V súhrnných bilanciách bytovej výstavby nie je poriadok. Zdá sa, ako keby určité štátne orgány utekali od zodpovednosti a vytvára sa atmosféra nelogičnosti, ako keby jedine Ministerstvo stavebníctva bolo zodpovedné za dodávateľskú bytovú výstavbu, keď jeho podniky majú zo 460.000 bytov - ktoré máme postaviť za dobu od roku 1966 do roku 1970 - dokončiť 284.000 bytov, t. j. 62% z celkového počtu.

Problematika odovzdávanie bytov pri Ministerstve stavebníctva je veľmi vážna. V posledných rokoch v dodávateľskom spôsobe bytovej výstavby sa prejavuje trvalá stagnácia v počte dokončovaných bytov. Stavebné kapacity v bytovej výstavbe stagnujú a ubúdajú. Dostali sme sa tak hlboko, že sme sa posunuli na spodný stupeň v bytovej výstavbe v porovnaní s vyspelými štátmi.

Treba urobiť inventúru nedoriešených veci. Zistiť, čo sa administratívne neplní a čo treba ekonomicky atraktívnym urobiť. Bolo by treba, aby rezorty vypracovali zoznam toho, čo sa im nepodarilo riešiť. Treba urobiť pre všetky rezorty, ktoré sa zúčastňujú na bytovej výstavbe, pevné a konkrétne termínové úlohy. Treba zaistiť bytovým družstvám priamu účasť tak na príprave, ako aj na realizácii ich vlastnej bytovej výstavby, aby mohli účinnejšie uplatňovať záujmy svojich členov.

Bytová výstavba zostáva problémom nielen hospodárskym, ale aj politickým. V bytovom fonde našej republiky činí podiel rodinných domkov plných 67%; z toho v českých krajoch 62% a na Slovensku činí podiel rodinných domkov 80%.

V posledných rokoch výstavba rodinných domkov stagnovala. Stavebníci rodinných domkov odľahčujú štátnu pokladnicu pri riešení bytového problému. Táto skutočnosť nie je dostatočne ocenená a výrazne hodnotená zo strany štátu, pretože kým v komunálnej bytovej výstavbe výstavba jedného bytu s patričnými verejnými investíciami stojí štát až 160.000 Kčs, doteraz na stavbu rodinného domku sa poskytuje pôžička podľa finančnej situácie národného výboru maximálne t. č. do výšky 10.000 Kčs a na verejné investície sa poskytuje len 13.000 Kčs na jeden byt. V tom vidieť disharmóniu, nechcem povedať diskrimináciu súkromnej bytovej výstavby.

Treba urobiť radikálnu nápravu. Treba podstatne zvýšiť hornú hranicu bezúročných a podmienene nenávratných pôžičiek poskytovaných národnými výbormi z doterajších 10.000 na 30.000-40.000 Kčs, menovite pre tých pracovníkov, na stabilizácii u ktorých v mieste majú národné výbory záujem, napr. pre učiteľov, lekárov alebo ďalších pracovníkov potrebných služieb.

Preto treba novelizovať vyhlášku č. 191/1964 Zb.

Podobne treba upraviť vyhlášku Ministerstva financií č. 14/1968, ktorá oslobodzuje rodinné domky od domovej dane na 15 rokov. Výbor NZ pre investičnú výstavbu a stavebníctvo sa dožadoval oslobodenia rodinných domkov od domovej dane u tých domkov, ktoré sa dokončili po 1. januári 1968. Ministerstvo financií vydalo vyhlášku č. 14/1968 Zb., ktorá sa vzťahuje na byty, ktoré sa zahajujú po 1. januári 1968, teda tie, ktoré budú hotové až za dva tri roky. Také riešenie nepovažujeme za správne. Musí nám záležať na tom, aby rozostavané domky boli čo najskôr dokončené, aby majitelia obdržali čím skôr stavebné povolenie.

Preto podávam v mene Výboru NZ pre investičnú výstavbu a stavebníctvo naliehavú požiadavku na úpravu vyhlášky č. 14/1968 Zb.

Vyvlastňovanie nemovitostí a zdĺhavé riešenie majetko-právneho vyporiadania spôsobuje vyhláška Ministerstva financií č. 73/1964 Zb. Výbor NZ pre investičnú výstavbu a stavebníctvo od roku 1966 žiada novelizáciu tejto vyhlášky, ktorá spôsobuje toľko sporov pri uvoľňovaní stavenísk skoro na každom novom sídlisku vo všetkých krajoch republiky. Doteraz platné právne predpisy pre majetko-právne vyporiadanie nemovitostí nezodpovedá súčasným podmienkam. Vyhláška č. 73/1964 nezohľadňuje súčasnú tržobnú cenu nemovitosti. Z toho dôvodu sa bránia doterajší majitelia pristupovať na výkup za ceny určené podľa uvedenej vyhlášky.

Prosím súdruha ministra financií, aby nám oznámil, či je informovaný o potrebe novelizácie vyhlášky Ministerstva financií č. 73/1964, vyhlášky č. 191/1964 Zb., ako aj vyhlášky č. 14/1968 Zb., a kedy bude urobená novelizácia uvedených vyhlášok, ktoré sú brzdou bytovej výstavby a jednou z bezprostredných prekážok zvýšenia počtu odovzdaných bytov, pretože oneskorovanie v odovzdávaní staveniska sa už pri vlastnom užívaní bytov spravidla nedá dohoniť.