V porovnaní s chemickými podnikmi v kapitalistických štátoch je zdanenie čistého zisku čs. chemických podnikov nezrovnateľne vyššie. Tak napr. zdanenie vzhľadom na čistý zisk (u nás čistý zisk po odvodoch, v kapitalistických štátoch nettoprofit) je u firmy Agfa-Gewert 83%, Bayer 104%, lCI 50%, kým podniky čs. chemického priemyslu roku 1969 pri pôvodných sadzbách mali 143,9%, ale pri nových sadzbách až 532,8%. Pri plnom zdanení by došlo v čs. chemickom priemysle k situácii, ktorú možno charakterizovať týmito znakmi:

a) v oblasti prevádzky značná časť podnikov (asi 1/2) by sa dostala do štádia platebnej neschopnosti, t. j. nemala by ani na výplatu miezd.

b) V oblasti financovania investícii prevažná väčšina podnikov chemického priemyslu nemá pri tomto systéme zdanenia prostriedky na financovanie doteraz neúverovateľných potrieb (splátky investičného úveru v banke, projekty, iné investície, investície do 1,5 mil. Kčs atď.).

Chemický priemysel kvôli pozdvihnutiu hospodárskej úrovne a iných odvetví, ako spotrebného priemyslu, ťažkého priemyslu, poľnohospodárstva i stavebníctva treba postaviť na "obidve vlastné nohy". Dnes síce skoro není toho, kto by popieral nevyhnuteľnosť chemizácie národného hospodárstva, je to, možno povedať, všeobecne uznávané správne heslo. Žiaľ, je však málo tých, ktorí majú a sú povinní vytvoriť pre praktické naplnenie tohto hesla reálne predpoklady.

Vážené súdružky a súdruhovia, týmito a radom ďalších problémov chemického priemyslu sa zaoberal i Výbor NZ pre hlavné výrobné odvetvia a dopravu a prijal príslušné doporučenia, v ktorých žiada urýchlene riešiť kritickú situáciu chemického priemyslu tiež s ohľadom na investičnú výstavbu, nevyhnutelnú pre chemizáciu národného hospodárstva. Ďalej, hľadať cesty, metódy a preferencie rozvoja progresívnych odvetví chemického priemyslu. Vzhľadom na to, že sa ukazujú nedostatky ekonomických pravidiel, ich nízka životnosť apod., nazdávame sa, že by bolo správne, aby orgány vlády už v štádiu prípravy návrhov ekonomických pravidiel, opatrení a prevádzacích predpisov informovali orgány NZ, resp. FZ.

Ďalej, opierajúc sa o výsledky analýzy, ktoré sú k dispozícii, omnoho účinnejšie využiť vedeckovýskumnú a vývojovú základňu chemického priemyslu tak pre rozvoj chémie, ako aj pre zefektívnenie výroby chemických a elektrotechnických zariadení.

Nakoniec dopracovať konkrétnu koncepciu zapojenia do medzinárodnej deľby práce tak so socialistickými, ako aj s kapitalistickými štátmi, vrátane riešenia finančných otázok a harmonogram riešenia.

Keď sa riešeniu tejto problematiky budeme vyhýbať, môže byť u nás skoro "vypredané" a nebude potom možné ani riešenie ešte naliehavejších potrieb, nedostane sa ani na terciárnu sféru, na škodu našej celej spoločnosti.

V nádeji, že vláda predsa len bude rešpektovať objektívne potreby rozvoja chemického priemyslu, že bude hľadať cesty ozajstnej štrukturálnej prestavby národného hospodárstva, že bude preferovať modernizáciu priemyslu, že bude podporovať efektívnu investičnú výstavbu, budem hlasovať za predložený návrh rozpočtu.

Dovoľte mi ešte poznámku. Tiež súdruh Dohnal upozornil na dôsledky zvyšovania cien. Dostávam rad pripomienok, že občania nemajú všade dostatočnú možnosť presvedčiť sa o skutočnej maloobchodnej cene. Javí sa väčšia možnosť s cenami manipulovať, zneužívať variabilitu cien. Upozorňujem na to jednak ministra vnútorného obchodu, jeho štátne obchodné inšpekcie a prítomných zástupcov KNV s cieľom väčšej ochrany kupujúceho občana.

Posl. Poledňák: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, chtěl bych se dotknout několika stručnými poznámkami některých otázek státního rozpočtu především z hlediska jeho využívání v oblasti kultury.

Nelze než znovu připomenout, že kultuře v celém rozvoji naší socialistické společnosti přísluší neobyčejně významné místo. Její přínos v politickém a morálním profilu společnosti, v rozvíjení společenských sil nelze ani v nejmenším podceňovat. Kultura koncentruje v sobě tvůrčí talenty, které představují nemateriální bohatství této země obohacující vnitřní život člověka, regenerující jeho síly, přispívající k rozvoji myšlení, prostě reprezentující duchovní hodnoty společnosti. Především z těchto hledisek je nutno věnovat i potřebnou povinnost materiálnímu zabezpečení kultury.

Chtěl bych především říci, že ekonomickým nástrojům, jimž při řízení kultury patří výjimečně významné místo, nebyla doposud věnována patřičná pozornost. Stanovení zásad financování, odvodů daní apod. vytvářejí stejně jako v celé společnosti i v oblasti kultury určité klima, které buď umožňuje a podporuje vývoj celé této sféry, nebo ji naopak brzdí. Uvědomuji si všechnu složitost přesného stanovení právě těchto ekonomických nástrojů v oblasti kultury, kde jde o využívání a rozvoj talentů a intelektu. I při štědrém vynakládání společenských prostředků se nemusí žádoucí efekt dostavit.

Chtěl bych však v této souvislosti především konstatovat, že aplikací ekonomických nástrojů v kultuře se v minulosti nikdo nezabýval, a tak mezi ekonomikou a kulturou existuje v současné době stav, který nelze charakterizovat jinak, než jako stav odcizení. Mám na mysli skutečné odtržení ekonomiky od kultury, čehož dokladem je i soubor číselných výdajů státního rozpočtu pro příští rok. V minulosti se vytvořila jakási představa, že celá kultura, a zejména umělci žijí na úkor společnosti. Máme-li se do důsledku vypořádat s různými umělými přehradami, které v minulosti byly vytvářeny mezi inteligencí a ostatními vrstvami pracujících, musíme tyto otázky věcně zodpovědět. Právě proto je nutno vyjasnit úlohu státního rozpočtu a centrálních zdrojů ve financování celé kultury. Předložený materiál neobsahuje souhrnnou odpověď na tuto otázku, ale přesto jsou některé podstatné doklady v něm uvedeny. Vyplývá z nich, že celá oblast kultury vytváří výkony za 4,8 mld. Kčs a že tedy centrální rozpočet přispívá do této oblasti pouze jednou devítinou. Omezit se pouze na projednávání příjmů a výdajů na kulturu z centrálního rozpočtu, znamená vytvořit zkreslenou představu o fungování a financování kultury.

Z jednotlivých tabulek rozpočtu vyplývá, že asi 1300 mil. korun dodává státní rozpočet prostřednictvím NV. Srovnání prostředků ministerstva kultury a NV hovoří o omezených možnostech centrálního ovlivňování rozvoje kultury. Protože nelze v současné situaci provést rozbor, zda tato proporce je správná, nebo špatná, nezbývá než konstatovat, že prostředky na kulturu jsou vynakládány odlišným způsobem. Centrální orgán nemá na jejich usměrňování přímý vliv. Považuji proto za velmi účelné, aby se při ministerstvu kultury zřídila finanční rezerva ministra pro podporu některých výjimečně významných akcí, které jsou pořádány institucemi podřízenými národním výborům.

Její význam vidím v mobilnosti a pružnosti jejího využití. Stále však ještě stojíme před otázkou, do jaké míry je čs. kultura soběstačná na základě konkrétních cifer, a před teoretickou otázkou, do jaké míry kultura soběstačná vůbec může být. Podle předložených návrhů je možno usuzovat, že soběstačnosti kultura dosahuje asi ze 60%. Domnívám se, že je to překvapivě vysoké procento a že by bylo správné uložit ministerstvu kultury, aby především v tomto směru vývoj ekonomiky kultury dále sledovalo a předložilo lépe propracované údaje. A tu bych se chtěl dotknout druhé otázky ekonomiky kultury, oprávněnosti subvencí z hlediska kulturně politického, tedy z hlediska ovlivňování rozvoje kultury a jejích jednotlivých součástí. Bohužel, ani v tomto směru neposkytuje předložený materiál dostatek informací, a ty, které předkládá, jsou velmi roztříštěné. Ekonomika tu vystupuje vůči kultuře převážně jako soustava abstraktních čísel, které s vlastní kulturní činností souvisejí jen velmi zprostředkovaně. Většina prostředků, které jsou v kultuře použity, ať již z centrálních zdrojů, či ze zdrojů národních výborů prostřednictvím státního rozpočtu, není agregována tak, aby bylo patrno, který druh činnosti v oboru kultury má být zvláště podporován a naopak, v kterém druhu kulturní činnosti vznikají určité příjmy. Tvorba i užití prostředků je tedy vůči samotné kultuře vlastně anonymní. Chceme-li vydobýt pro kulturu ve společnosti místo, které ji právem náleží, musíme upozornit na ty oblasti její činnosti, které byly deformovány a získat společenskou podporu právě pro ni.

Tím, že předložený rozpočet neposkytuje uvážit podíl subvencí na celkovém financování jednotlivých druhů činností, není ani možno solidně posoudit, zda jsou navrhované cifry dostatečné, anebo zda nejsou v některých částech neúměrně vysoké. Chtěl bych proto v této souvislosti znovu požádat ministerstvo kultury, aby věnovalo maximální pozornost modelu ekonomiky kultury, i když jsem si vědom vší složitosti této problematiky. V důsledku cenových úprav došlo ke zdražení řady materiálů, které jsou nezbytné pro celou kulturní oblast. Promítnutí těchto změn do cen kulturních statků by v řadě případů mělo nepříznivé důsledky pro samotný vývoj kulturní činnosti.

Chtěl bych využít této příležitosti k tomu, abych upozornil na některé otázky spojené s přípravou zákona o podniku. Podle prohlášení předsedy vlády a stanoviska prosincového pléna ÚV KSČ má být tento zákon projednán a přijat do konce prvního čtvrtletí příštího roku. Vedle uvažovaných druhů podniků, které jsou zásadně členěny na národní a státní, doporučuji, aby instituce v oblasti kultury byly posuzovány podle specifičnosti jejich činnosti. Domnívám se, že by bylo správné v zákonu o podniku vymezit pojem kulturní instituce. Rozhodující pro přiznání podniku tohoto charakteru by měla být skutečnost výdělečnosti nebo naopak nezbytnosti dotování této činnosti. Forma podniků je vhodná především pro ty instituce, jejichž činnost má obchodní povahu, tzn. že zacházejí se zbožím, kde se spotřeba řídí zákony nabídky a poptávky. Povaha kulturní činnosti je v nesmiřitelném rozporu se zbožním charakterem této práce. Při vhodné úpravě postavení podniku v kultuře může být vytvořen takový systém, který povede k maximální žánrové, obsahové i výrazové pestrosti, k zajištění různorodé požadované kvality maximální bohatosti, k mnohotvárným formám odbytu a v neposlední řadě ke snižování alespoň relativních nákladů a cen. Konkrétně půjde o to, umožnit vznik všech životaschopných jednotek a současně i vytvořit rovnoprávné ekonomické podmínky jejich působení.

Otázkami charakteru podnikání v oblasti kultury by se mělo ministerstvo kultury v souvislosti s přípravou příslušného zákona velmi intenzívně zabývat. Řada institucí nemůže počítat s plněním svých úkolů na základě výdělečnosti. Jde o takové ústavy a zařízení, která nemohou existovat z odbytu své činnosti na trhu. Jsou to například orgány umělců, svazy, sdružení, umělecká tělesa a různé instituce, jako jsou orchestry, hudební studia apod. Jejich činnost je však bezprostředně spojena s existencí umělců a konzumenta. Poskytuje tedy přímou podporu účastníkům procesu vzniku a spotřeby uměleckého díla, kteří by neměli možnost z ekonomických důvodů se rozvoji této činnosti věnovat.

Vzhledem k tomu, že nemáme neomezené prostředky, je nutno vytvořit takové formy podpory, které by zajišťovaly skutečný rozvoj talentů, které by jinak přicházely nazmar. Proto musí být pro umělecké instituce tohoto typu vytvořeny podmínky, aby mohly na jedné straně nerušeně a soustředěně plnit své vlastni umělecké úkoly, a na druhé straně zde musí být takové záruky řídících orgánů pro vyplácení subvencí, aby nedocházelo k bezduchému reprodukování činností, které nemají společenský význam.

Doporučuji tedy ještě jednou, aby budoucí národní ministerstva kultury v tomto směru urychleně posoudila ekonomická pravidla v oblasti kultury a aby v přípravě zákona o podniku bylo přihlédnuto k charakteru činnosti kulturních instituci tak, aby na ně nebyla mechanicky uplatňována pravidla týkající se průmyslových oborů. (Potlesk.)

Podpredseda NZ Valo: Ďakujem súdruhovi Poledňákovi. Prerušujem teraz schôdzu na 20 minút. Po prestávke prehovorí ako prvý s. posl. Holáň.

Předsedající mpř. NS Dohnal: Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Ke slovu je přihlášen posl. Holáň. Uděluji mu slovo.

Posl. Holáň: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, při projednávání návrhu rozpočtu na příští rok jsme ve všech výborech narazili na řešení problémů, které mimořádně vážným způsobem charakterizují současné potíže našeho národního hospodářství. Také v našem výboru pro investiční výstavbu a stavebnictví jsme projednávali návrh rozpočtu ministerstva stavebnictví dvakrát pro řadu nedořešených otázek.

Těžiště problémů v oblasti investiční výstavby a stavebnictví se letos opět projevilo v rozestavěnosti, resp. v názoru na rozsah nově zahajovaných staveb a dále v názoru na reálnost či nereálnost předpokládaného úkolu komplexní bytové výstavby a vytváření podmínek pro zajištění této bytové výstavby v oblasti cen a zásobování rozhodujícím materiálem.

Své názory jsme vyjádřili v usnesení našeho výboru a plně podporují, aby zvláště rozsah nově zahajovaných staveb byl v Národním shromáždění uložen jako nepřekročitelný limit. Tyto věcné problémy však nechci ve svém vystoupeni rozebírat. Chtěl bych se ale s vámi podělit o několik stejně vážných poznatků a dojmů, které jsem nabyl při letošním jednání. Jde mi totiž o postaveni Národního shromáždění a i budoucího Federálního shromáždění v našem státě, metody práce vlády a jednotlivých ministrů a i o odpovědnost jednotlivých ministrů za plnění uložených úkolů.

Náš výbor a i předsednictvo Národního shromáždění v uplynulých obdobích přijaly řadu usnesení a doporučení vládě, zejména v případech rozestavěnosti a komplexní bytové výstavby. Již řadu let kupř. doporučujeme, aby byly včas vytvářeny podmínky pro realizaci rostoucí bytové výstavby, zvýšena rentabilita stavebních prací na bytové výstavbě, vyřešeny ceny stavebních hmot, zjednodušeny předpisy a podmínky pro družstevní a individuální bytovou výstavbu, odpuštěna domovní daň stavebníkům rodinných domků, novelizována nevhodná vyhláška č. 73/64 Sb. o cenách staveb v osobním stavebnictví a náhradách při vyvlastňování nemovitostí apod., jak o tom hovořil již dr. Lukačovič.

S odstupem několika let musíme konstatovat, že naše usnesení a doporučení se dojemně opakují, ale že nemají potřebnou účinnost. Resorty některé své úkoly neplní, nebo je plní opožděně. Mohl bych k tomu snést řadu důkazů z průběhu letošního projednávání rozpočtu a přitom čl. 40 ústavy jasně mluví o tom, že Národní shromáždění ukládá a usnáší se o základních otázkách vnitřní a zahraniční politiky státu a veškerou svou činností a prací svých orgánů a poslanců působí aktivně k tomu, aby byly plněny úkoly socialistického státu.

Jak srovnat tyto zásady s dosavadní praxí? Myslím, že to je i naše vina, že jsme sami málo důslední nebo nedovedeme nalézt nejvhodnější ústavní formu pro své názory a doporučení, jejichž správnost a oprávněnost prověřila a potvrdila doba. Musíme se nutně podívat kupř. na formu budoucího federálního rozpočtu, který by měl být metodicky i věcně koncipován tak, aby umožňoval budoucímu Federálnímu shromáždění konkretizaci a účinnou kontrolu svých usnesení jako výraz vůle nejvyššího zákonodárného orgánu federace.

Bude to bezesporu jedna z nejvážnějších otázek budoucího Federálního shromáždění.

Při jednáních a výkladech ministrů jsem se dále pozastavil nad tím, jak málo se jednotliví ministři cítí být odpovědnými za koncepci a činnost celé vlády, ba dokonce mezi sebou polemizují. Při jednání našeho výboru konkrétně o otázkách rozestavěnosti již po přijetí vládního usnesení číslo 397/68 se projevily vážné rozpory mezi ministerstvem stavebnictví, techniky a plánování; v případě bytové výstavby jsou vážné rozpory mezi ministerstvem stavebnictví a techniky. Například k plnění usnesení vlády č. 426/67 o 460 tis. bytech v této pětiletce z komplexního hlediska, včetně vytváření všech podmínek k realizaci až k materiálu, se málokdo hlásí, přestože toto vládní nařízení jako celá vláda sami stvořili. Je samozřejmé, že rozpory jsou a budou, ale jde o to, jak úzce resortně jsou chápány, tlumočeny a prosazovány.

Doufám, že zpracování konsolidačního hospodářského programu tak, jak to v uplynulých dnech uložilo plénum ÚV KSČ, vytvoří potřebnou platformu i pro komplexnější pojetí práce a odpovědnosti jednotlivých členů vlády.

A konečně poslední poznámka. Když některý podnik například zaviní prodloužení termínu výstavby, dodávky atd., tak to hospodářsky v různých formách ucítí na své kůži. A co se stane ministerstvu, které zdrží stanovené termíny vlády, nevytváří včas nezbytné podmínky pro usměrňování hospodářské politiky v určité oblasti? Myslím, že jsme v případě bytové výstavby našli letos řadu nepříjemných konkrétních důkazů o opožděnosti i nevhodnosti některých opatření. Je nezbytná větší cílevědomost, aktivita a neváhám říci i odpovědnost našich ministerstev, a to zejména v podmínkách rozvíjení nové ekonomické soustavy.

Závěrem věřím spolu s vámi v celkové zlepšení a odstranění těchto nedostatků. Bude na novém Federálním shromáždění a jeho výborech, aby tuto důvěru nejúčinnějšími formami změnilo v jistotu. (Potlesk.)

Předsedající mpř. NS Dohnal: Děkuji posl. Holáňovi. Dále bude diskutovat posl. Fierlinger.

Posl. Fierlinger: Soudružky a soudruzi, mohu mluvit za vás všechny, jestliže řeknu, že jsme naslouchali s neobyčejným zájmem výkladu s. Suchardy, a zejména pak zprávě našeho zpravodaje s. Červeného, který podal velmi realistický obraz o stavu našeho hospodářství. Já s ním souhlasím, že vleklá chyba naší ekonomiky se musí léčit soustavně a radikálními prostředky, i když tyto prostředky budeme střízlivým způsobem aplikovat.