Někdy, když o tom uvažuji, vzniká v mé hlavě představa velkého ledovce, který pluje v Severním moři a brání nám v cestě vpřed. Jestli budeme čekat, až hřejivé paprsky slunce dovolí ledovci roztát, anebo budeme čekat, až spodní mořské proudy tomu napomohou, uplyne velmi dlouhá doba a nikam se nedostaneme. Je třeba, aby se ledovec dostal do teplejších vod.

Tak se nakonec ledovec rozpouští v moři, a já myslím, že celou naší ekonomiku musíme dostat do teplejších vod, do nového teplejšího ovzduší naší hospodářské reformy.

O hospodářskou reformu usilujeme již mnoho a mnoho let. Na to jsme nepotřebovali žádného tzv. otce hospodářské reformy. Je to prostě rozvaha a dobré, střízlivé, teoretické i praktické myšlení a aplikace přirozených ekonomických zákonů. O tom jsme často mluvili, o to jsme bojovali již dlouhá léta, rozhodně posledních pět nebo deset let. Soudruh Černík, který byl ve Státním úřadu plánovacím nebo soudruh lndra to mohou dosvědčit. Nyní musíme najít odvahu tuto reformu prosazovat, protože ona uzrála v hlavách našich lidí a oni začínají volat po tom, abychom aplikovali naší hospodářskou reformu. V čem spočívá? Udělat určité rozumné rozmezí mezi státní administrací a socialistickým podnikáním, kterému musíme dát nutný prostor, aby lidé sami pochopili účel své práce, aby se o to sami v rámci demokratického centralismu starali a měli z toho zisk. Velký závod když bude pracovat pro sebe a pro své zaměstnance, bude pečovat do značné míry i o ženy a děti svých zaměstnanců a nepřenechá to pouze státu. My jsme si to tak rozdělili na různé přihrádky, že potom se všechno ponechává na starost státu.

Proč vlastně vystupuji? Vystupuji jménem našich soudruhů z Jihočeského kraje. O tom mluvil už s. Hofman a já se chci připojit k jeho vystoupení. Jihočeský kraj je abych tak řekl "Bohem zapomenutý kraj". Byl mimo průmyslový ruch už před první světovou válkou. Jsou to vlastně jihočeští zedníci a řemeslníci, kteří postavili císařskou Vídeň. Pak přišel rok 1945 a velký investiční ruch obešel znovu tento kraj. Stavěl se těžký průmysl v Ostravě a všude jinde a dnes tento kraj podle statistiky má nejnižší průměrné mzdy snad s výjimkou Východoslovenského kraje. Má také pracovní síly v průměru nejstaršího věku, protože pracovní síly byly odčerpány velkým průmyslem. Pokud tam zůstal drobný průmysl, lidé neměli zájem pokračovat, když se jim nabízel lepší výdělek někde jinde. Nakonec jsme strohou stoprocentní nacionalizací všechno udusili.

Přitom je tam dobrý lid, je to kraj historických krásných památek, jsou tam nádherné lesy, dá se tam rozvinout turistický ruch, drobné podnikání a je třeba, abychom k tomu přihlíželi. Je třeba, abychom tomu kraji dali to, co od nás očekává.

Musíme zabránit tomu, aby odtamtud byly odsouvány někam jinam jiné drobné podniky, které tam ještě zůstávají. Dík soudružce Machačové se nám podařilo zachránit některé menší podniky oděvního průmyslu, které měly být též transferovány do druhých částí naší republiky.

V Táboře jsou velké závody, ale vyjdete-li 20 km jihovýchodně za Tábor, např. do Mladé Vožice, vidíte, že je to chudý kraj, kde není ani pořádná hospoda, kde letní návštěvníci nenajdou žádné pohostinství. Myslím, že je třeba vyjít našim soudruhům z Jihočeského kraje vstříc. Nechci zde formulovat nové požadavky na ministerstvo financí, ale je třeba, abychom uchránili alespoň ten plán, který byl vypracován velmi podrobně ministerstvem plánování, kde jde o určité poměrně skromné investice, které se mají financovat. Myslím, že jde o správnou zásadu financování přes oborové podniky, ale stát by zde pomáhal určitým příspěvkem právě v těchto ohrožených krajích. Jde zejména o výstavbu podniku Motor v Kaplicích, o papírny v Loučovicích nebo o malý podnik Kohinor v Mladé Vožici; je to výroba spotřebního zboží. Myslím, že všude tam, kde můžeme vůbec pomoci v rozvinutí spotřebního průmyslu, musíme to dělat, aby výrobní skupina A se vyrovnávala v nutné míře se skupinou B. Je to základní zásada, kterou jsme dlouho podceňovali.

Je třeba, abychom znovu rozvíjeli drobný průmysl a služby, třeba ve formě kooperace, jak o tom mluvil velmi výstižně soudruh Smrčka na velkém aktivu výrobních družstev. Mluvil o tom, co se dá všecko formou družstevnictví podnikat. Myslím, že vláda by měla co nejdříve jeho myšlenku rozpracovat a dát právě národním výborům možnost, aby rozvinuly svoji aktivitu. Soudruzi to dole chápou, ale pokud nemají směrnice, nic nepodnikají a jsou nešťastní z toho, když jim připomínáme tak soudruzi, přece zde možnosti jsou. Např. letní pohostinství, to se dá snadno zařídit, ale ne strohou formou státního podnikání. Myslím, že v oblasti drobného podnikání je možno pro jihočeský průmysl nesmírně mnoho udělat. Dále je možnost ve vytváření menších stavebních podniků, které budou efektivní. Je třeba, aby samy velké závody, jak to dělají JZD, se staraly o to, aby měly malé stavební podnikání, které by na základě vzájemné ostré konkurence a za pomoci národních výborů mohlo vyrábět např. nutné stavební hmoty atd.

Je to důležité. Právě v pohraničních krajích by se měla myšlenka soudruha Smrčky co nejdříve uplatnit.

Dále je to otázka vysokého školství. Je zde žádost z Českých Budějovic a patrně oprávněná. Pomohlo by nám to k decentralizaci velkého počtu studentů vysokých škol, které máme v Praze a jíž jsme se zabývali v roce 1945 a 1946. To se výborně osvědčilo. Vysokoškolské studentstvo má lepší podmínky ke studiu v Českých Budějovicích, Žilině a Olomouci než v Praze. V účelné decentralizaci našeho vysokého učení bychom měli dále pokračovat.

Měli bychom také lázeňství a vůbec turistický ruch podporovat zejména v krásném jihočeském kraji, kde je možno dosáhnout velkého efektu.

Jihočeský kraj kromě toho žádá o vydělení speciálního fondu výstavby pro pohraničí. Státní rozpočet pamatuje na celkový fond výstavby, v jehož rámci bychom měli pamatovat na nutnou pomoc, kterou žádá pohraničí, a zejména Jihočeský kraj. (Potlesk.)

Mpř. NS Dohnal: Děkuji. Slovo dávám posl. Illovi.

Posl. Illa: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, projednáváni státního rozpočtu patří každoročně k nejnáročnějším úkolům v práci výborů i pléna NS. Snažíme se poctivě jako členové výboru NS pro plán a rozpočet již po několik let spolu s ministerstvem financí dát mu takovou podobu a náplň, která by nejen odpovídala naší složité ekonomické i finanční situaci, ale aby ji také státní rozpočet svým obsahem pomohl řešit.

Mám dojem, že naše snahy a poctivé úmysly se míjí účinkem Všechno to, co již po několik let opakujeme, působí na mne dojmem že se podobáme lékaři, který již dlouhou dobu navštěvuje svého pacienta a přestože je mu dostatečně známo, že jeho zdravotní stav se nelepší, ale naopak zhoršuje, předepisuje mu stále tentýž lék.

Příčiny neduhů naši ekonomiky jsou nám všem dostatečně známy. Kdybychom mohli množství papíru, na kterém se tyto problémy v posledních osmi letech publikovaly, vrátit zpět do dřevní hmoty, byl by z toho jistě pěkný kus lesa. Ale mluvením a psaním ještě nikdo nikdy žádný problém nevyřešil. Tím méně jsme toho schopni dosáhnout v oblasti plánování a řízení ekonomiky této země.

Ze zavádění nové ekonomické soustavy, od které jsme si slibovali postupné vyřešení našich obtíží, zůstalo jenom torzo. Že se již řadu let potýkáme se stále stejnými problémy v našem národním hospodářství, které se nezmenšují, ale naopak prohlubují, je nám všem, kteří pracujeme v politickém životě, známo více než dostatečně.

Na pořad dne nastupuje tedy problém, jak dále. Osobně bych navrhoval takovýto způsob řešení, aby se sešli na společné schůzi teoretikové, kteří v oblasti nového ekonomického modelu již dlouhá léta pracují, praktikové, kteří v socialistických podnicích, ať již průmyslových nebo zemědělských, které řídí, dosáhli takových výsledků, jež je opravňují, aby do těchto věcí promluvili, i když třeba nevlastní inženýrské nebo doktorské tituly. A jako třetí účastník tohoto aktivu by měli být profesionální politikové, protože oni koneckonců to, co se připraví, budou uvádět do praxe. Jsem osobně toho názoru, že jedině ve spojení rozumu a praktických zkušenosti těchto lidí je možné rozrazit začarovaný kruh, ve kterém se stále nacházíme.

Byl nám předložen ke schválení rozpočet na příští rok. Předsevzetí těch, kteří ho zpracovávali, byla jistě dobrá. Mám však vážné obavy, že život je tak jako již mnohokrát v minulosti nevezme opět na vědomí.

O co by nám dnes v prvé řadě mělo jít? Mělo by nám jít v prvé řadě o to, abychom vyvinuli ekonomický tlak na všechny podniky tak, aby se chovaly společensky prospěšně. Na to jsou však stále různé názory. Ti, kteří popírají funkci trhu, hovoří, že je v rozporu se socialismem. Pak by měli na druhé straně tedy přiznat, že když takto věcí staví, že je tedy v souladu se socialismem neúčelná, drahá, nekvalitní a často i zmetková výroba, kterou není ochoten zaplatit zahraniční zákazník, ať již v socialistické nebo kapitalistické zemi. Doplácíme na ni my sami stagnací své životní úrovně.

Jak tedy z toho? Dát tržním vztahům tu úlohu, která jim právem patří. Osobně se domnívám, že pro podstatu společenského zřízení je rozhodující to, kdo má v rukou výrobní prostředky. A mám za to, že tato záležitost byla u nás jednou pro vždy s konečnou platností rozhodnuta v Únoru 1948 a v letech následujících.

Pro efekt národního hospodářství je však daleko důležitější systém řízení a s nim spojená organizace práce. A tady si myslím, že jsme vznešeným myšlenkám socialismu zůstali mnoho dlužni. Vždyť největší oprávnění pro svoji existenci má ten společenský řád, který dokáže systémem svého řízení, systémem své organizace práce vyzískat co nejvíce z bystrosti lidského rozumu a dovednosti lidských rukou při náležitém ohodnocení v odměně za vykonanou práci ve prospěch celé společnosti.

A zde bychom se mohli poučit u kapitalistů. Jaké závěry oni pro sebe vyvodili z chyb, kterých se dopouštěli v řízení ekonomiky v údobí mezi první a druhou světovou válkou? My, střední a starší generace, která prožila dobu první republiky, to jistě máme všichni ve velmi dobré paměti. A podívejte se na ně dnes, co dokázali i ve prospěch pracujícího lidu uskutečnit. Jsem opravdu dalek toho, abych vychvaloval kapitalistický společenský řád. Věnoval jsem budování socialismu na zemědělském úseku řadu svých nejlepších let. Jsem na to hrdý! Ale mrzí mě jedna věc, že nám za světovým vývojem tak pokulhává celá naše ekonomika, rozvoj našeho národního hospodářství a životní úroveň lidu.

Proč tomu tak je, vidím v tom, že hříchy těch, kteří proti zájmům společnosti si špatně počínají ve výrobě, snímá přes dotace zapracované ve státním rozpočtu, který je nám dnes předkládán ke schválení v částce vyšší než 30 mld. Kčs, celá naše společnost. Znamená to pro nás postupně, ale energicky odbourávat dotace na neefektivní výrobu, odstranit ukazatel vyprodukovaného hrubého důchodu a nahradit jej ukazatelem realizovaného důchodu nebo ziskem, a ten pak zdanit. Dokud nenalezneme v sobě odvahu nechat přes systém řízení dopadat důsledky ze špatné pracovní morálky, z nekvalitní práce na životní úroveň těch, kteří to přímo zavinili, do té doby nemůže u nás dojít k nápravě. Zase budeme tam, kde jsme nechtěli být. Na druhý rok budeme zase znovu meditovat nad státním rozpočtem a nad tím, proč nám to nevyšlo.

Někdo z vás, kdo mně posloucháte, si třeba řekne, že to co jsem zde hovořil není v souladu se socialismem. Já osobně se však domnívám, že není socialistické to, co doposud v ekonomice děláme.

Mpř. NS Dohnal: Děkuji posl. Illovi, hovoří posl. lng. Galaba.

Posl. Ing. Galaba: Vážené súdružky a súdruhovia, chcel by som povedať niekoľko pripomienok k rozpočtu rezortu stavebníctva, i keď k bytovej výstavbe a k niekoľkým problémom investičnej výstavby už hovorili súdruhovia dr. Lukačovič a Holáň.

Treba povedať, že prerokúvaný štátny rozpočet na rok 1969 ukazuje, že hospodárska politika vlády je orientovaná predovšetkým na zabezpečovanie ekonomickej rovnováhy a na zvyšovanie životnej úrovne ľudu. Jedným z činiteľov, ktorí sa významne podieľajú na uskutočňovaní tejto politiky, je stavebníctvo. Cez stavebníctvo sa realizujú štrukturálne zmeny v priemysle, doriešený technický rozvoj, modernizácia a rekonštrukcia výrobných kapacít, dodávateľská bytová výstavba ako dôležitý článok životnej úrovne, školská a zdravotná výstavba, výstavba dopravnej siete atď.

Zdá sa, že pre túto funkciu stavebníctva sa nám nepodarilo v minulosti a ani v súčasnosti sa nám nedarí vytvárať dobré a priaznivé podmienky a že stavebníctvo pri plnení úloh sústavne narážalo a naráža na mnohé prekážky. Na jednej strane sú to prekážky vo vnútri samotného stavebníctva, na druhej strane - a to v rozhodujúcej miere - sú to nedostatky v plánovaní investičnej výstavby a v investičnej politike vôbec. Okrem toho sú nedostatky v územno-technickej a projektovej príprave investícii, v zásobovaní stavebníctva kompletujúcimi materiálmi, sú nedostatky v deformácii cien a hodnotových vzťahov v stavebníctve, v mzdovej politike atď. To sú faktory, ktoré ovplyvňovali činnosť stavebníctva a spôsobili mnoho nepríjemnosti nášmu národnému hospodárstvu.

Tieto nedostatky v investičnej politike, v stavebníctve a v rezortoch zúčastňujúcich sa na výstavbe vôbec, sú už roky známe centrálnym orgánom vlády, ako Ministerstvu národohospodárskeho plánovania, Ministerstvu financií, Komisii pre techniku i samému rezortu stavebníctva, ale zatiaľ sa riešia neúčinne. Veď doteraz akékoľvek opatrenie na zlepšenie stavu v investičnej výstavbe malo prevážne dielčí význam bez nejakého dlhodobejšieho pôsobenia, ako to bolo napr. s vyhláškou Ministerstva financií č. 22/1967 o objektovej fakturácii, ktorá nie je dostatočne účinná a pri realizácii je ťažkopádna. Opatrenia v investičnej výstavbe boli chápané ako pomoc stavebníctva, a nie ako ekonomická a spoločenská nutnosť.

V návrhu štátneho rozpočtu na rok 1969 sa Ministerstvo financií snaží riešiť uvedené deformácie v hodnotových vzťahoch a v cenách, avšak opäť neúplne. Chápeme, že inflačné tendencie naďalej trvajú a že Ministerstvo financií bolo postavené pred zložitý problém.

Predsa len sa nazdávame, že ekonomické nástroje, pôsobiace v stavebníctve mohli byť dôkladnejšie dopracované. O čo konkrétne ide, poviem v ďalšej časti svojho vystúpenia.

V našom výbore sme prerokúvali štátny rozpočet a rozpočet rezortu stavebníctva dvakrát - poprvé 29. novembra t. r., po druhé 10. 12. t. r. Dvakrát preto, že niektoré vecné problémy neboli v návrhu rozpočtu doriešené.

I keď panujú rozdielne údaje medzi Ministerstvom financií a Ministerstvom stavebníctva, najmä pokiaľ sa týka plánu výkonov a z toho odvodených ďalších ukazateľov, predsa len poslanci videli hlavné nedostatky v niektorých vecných problémoch, o ktorých sa chcem zmieniť. Úvodom však treba ešte povedať, že rozpočet bol konštruovaný v starej metodike, za platnosti starých cien, takže bude treba - nazdávam sa, že ceny boli schválené - tento rozpočet za celý rezort Ministerstva stavebníctva od základov prepracovať, pretože sa podstatne zmenia vzťahy medzi štátnym rozpočtom a podnikmi rezortu Ministerstva stavebníctva.

l napriek tejto rozdielnosti poslanci NZ sa zaoberali hlavne 4 základnými problémami, ktoré sú rozhodujúce pre plnenie úloh v stavebníctve i pre plnenie úloh v investičnej výstavbe ako celku.

Prvým okruhom otázok, ktorými sa zaoberali poslanci, boli otázky rozostavanosti. O tom sa len slovom zmienil posl. Holáň. Poslanci trvajú na tom, aby objem novozahajovaných stavieb v rozpočtových nákladoch 28 mld. Kčs nebol v roku 1969 prekračovaný. Keď sme túto záležitosť podrobne prerokúvali, došli sme k tomu, že rozostavanosť se v tomto štáte presúva do nevýrobnej sféry. U priemyselných stavieb a u účelových stavieb sa rozostavanosť znižuje, u nevýrobnej sféry - v bytovej výstavbe rozostavanosť rastie. Je tomu tak predovšetkým preto, že panuje dlhý cyklus výstavby, ktorý nemôžeme ovplyvniť. Ide tu o nedostatky jednak plánovacie, kde objem novozahajovaných stavieb rok od roka v priebehu roka sa sústavne zvyšoval, takže zo stavebnej kapacity málo zostávalo na dokončovacie práce. Okrem toho bolo stavebníctvo zle zásobované nielen výrobkami stavebnými, ale hlavne materiálmi kompletujúcimi, ktoré vyrábajú iné rezorty. Ďalší faktor, ktorý ovplyvňoval rozostavanosť, bola otázka štruktúry stavebných kapacít, ktoré sa nevedeli tak rýchlo prispôsobiť zmenám plánu investícii. Posilňovanie nevýrobnej sféry totiž vyžaduje celkom inú štruktúru stavebných kapacít ako priemyslová výstavba. Tieto kapacity sú nezameniteľné. V minulosti v bytovej výstavbe pôsobili nepriaznivé ekonomické nástroje tak, že sa budovali stavebné kapacity pre priemyslovú a ostatnú výstavbu.

Preto, keď v tejto otázke mám vysloviť posudok nášho výboru, znova musím podčiarknuť to, čo povedal posl. Holáň, že členovia nášho výboru trvajú na tom, aby objem novozahajovaných stavieb v rozpočtových nákladoch 28.700 mil. Kčs v roku 1969 nebol v žiadnom prípade prekročený. Už sú totiž pripravené stavby za ďalších 7 mld. Kčs, ktoré by sa nejakým spôsobom dostali do plánu stavebníctva. Trváme na tom, aby sa to limitovalo.

Druhý okruh otázok, ktorý bol prerokúvaný v našom výbore, sú otázky bytovej výstavby. O tom tu podrobne hovoril s dr. Lukačovič. Len jedno chcem k tomu povedať, že naši poslanci vyslovujú veľmi vážnu obavu, že napriek tomu, že Hospodárskej rade a vo vláde boli prijaté opatrenia na úseku ekonomickom, nie sú to opatrenia také, aby sa bytová výstavba stala atraktívnou, pretože zvýhodnenie bytovej výstavby o 6,3% dostáva túto výstavbu na ekonomickú úroveň ostatnej výstavby, takže to nie je žiadna preferencia, ale vyrovnanie efektívnosti medzi jednotlivými stavebnými prácami