Naši poslanci z toho dôvodu majú vážnu obavu, že stavebné podniky sa nebudú nijak vehementne hnať za bytovou výstavbou. Preto treba hľadať ďalšie formy, ako túto výstavbu urobiť zaujímavou.

Tretí okruh otázok, ktorý sme prerokúvali v našom výbore, boli otázky cien v stavebníctve. V našom výbore už od začiatku finančného obdobia sme sa sústavne zaoberali otázkou stavebných hmôt, ich rozvojom a problémami stavebných kapacít. Treba povedať, že v minulosti výroba stavebných hmôt bola do určitej miery potlačená a z ekonomického hľadiska veľmi nezaujímavá. S prevahou všetky odbory výroby stavebných hmôt boli stratové a odkázané na dotácie zo štátneho rozpočtu. Na tlak nášho výboru sa problematika výroby stavebných hmôt už v roku 1966 dostala na jednanie Predsedníctva ÚV KSČS a v decembri bol v tomto orgáne schválený urýchlený rozvoj výroby stavebných hmôt. Aj keď tento dokument bol schválený, treba povedať, že za rok sa nevedelo vyriešiť financovanie tohto urýchleného rozvoja. Podniky stavebných hmôt boli bité, že sa dostatočne nepripravili. Kladiem otázku, ako sa mohli pripraviť, keď nemali zdroje na financovanie príslušných výrobných kapacít. Právna istota tiež nebola.

Spôsob, ktorý sa potom vyriešil na financovanie investícií vo výrobe stavebných hmôt, možno považovať za dočasný a aj vláda ho za taký považovala. Preto sa včera rozhodla vláda upraviť ceny stavebných hmôt tak, aby tieto podniky mali dosť zdrojov na financovanie vlastnej investičnej výstavby. I keď toto bolo schválené, treba povedať, že niektoré odbory, napr. Československé tehliarske závody, i naďalej budú zadĺžené a budú potrebovať i napriek zvýšeniu cien o 23,5%, 82% úverov. Pritom v tomto odbore sa neriešia veľmi vážne mzdové otázky, pre rozvoj tohto odvetvia rozhodujúce. Je tu dohoda medzi ÚRO a VHJ o mzdovom vývoji v tomto odbore. Bude potrebné nájsť formy, ako dotovať tento odbor, aby prostriedky na mzdový vývoj dohodnuté boli zabezpečené.

Pokiaľ sa týka zvýšenia cien stavebných hmôt, riešia sa základné otázky rozvoja výroby stavebných hmôt. Vláda a Hospodárska rada tu našli také riešenie, aby to nešlo z prostriedkov centralizovaných, aby sa to odčerpalo z prostriedkov rezortu Ministerstva stavebníctva. Prevádza sa útlm rastu cien stavebných hmôt v stavebnej výrobe mimo bytovú výstavbu. Tento ekonomický nástroj, ak ho možno tak nazvať, veľmi vážne ovplyvní dôchodkovú a finančnú situáciu podnikov výroby stavebných hmôt. Už v tomto roku boli tieto podniky veľmi vážne ohrozené v dôsledku toho, že sa u nich najprv uplatnila vyhláška Ministerstva financií o dodatkových odvodoch z upravených ziskov i zo mzdy. Upozorňujem na tento fakt i preto, že už teraz treba rátať s nejakou rezervou na riešenie situácie, ktorá vznikne z hľadiska dôchodkovej a finančnej situácie u podnikov hlavnej stavebnej výroby.

Štvrtý okruh otázok, ktorý bol podrobne prerokúvaný, bola otázka zásobovania. Zásobovanie sa výrazne podieľa na tom, že sa doba výstavby predlžuje. Pre nedostatok materiálov sa stavebné kapacity presúvajú z jednej stavby na druhú, nie je to lacné a trvá to dlho. Zlepšenie v tomto roku a v budúcich rokoch sa ukazuje vo výrobe stavebných hmôt v dodávkach Ministerstva chemického priemyslu, spotrebného priemyslu, ale u výrobkov Ministerstva ťažkého priemyslu nedostatok aj naďalej trvá. Sústavne chýbajú vyhrievacie telesá, fitinky, armatúry a ďalšie výrobky Ministerstva ťažkého priemyslu. Pokiaľ Ministerstvo ťažkého priemyslu nevyrieši výrobu týchto výrobkov, náš výbor trvá na tom, aby tento rezort. prednostne zabezpečoval tieto výrobky najmä pre bytovú výrobu z dovozu. Ide asi o 82 mil. Kčs obchodnej parity.

Bude treba i u týchto ostatných rezortov venovať sa rozširovaniu výroby kapacít, aby sa zabezpečili požiadavky stavebníctva a investičnej výstavby. Investičná výstavba totiž nie je stavebníctvo. Za túto výstavbu zodpovedajú všetci, ktorí sa na nej zúčastňujú. Bohužiaľ, je to tak v živote, že keď sú nedostatky v investičnej výstavbe, vždy sa to spojuje so stavebníctvom.

Na záver chcem povedať, že investičnej výstavbe a stavebníctvu sa treba venovať koncepčne, s dlhodobým výhľadom, pretože z roka na rok problematika investičnej výstavby a stavebníctva sa nedá riešiť. Musí sa riešiť dlhodobo.

Napriek problémom, ktoré ešte existujú v investičnej výstavbe a stavebníctve, na ktoré som upozornil, členovia nášho výboru súhlasia s rozpočtom rezortu Ministerstva stavebníctva a budú zaň dnes hlasovať. (Potlesk.)

Mpř. NS Dohnal: Děkuji. Uděluji slovo posl. ing. Bichlerovi.

Posl. ing. Bichler: Vážené soudružky, soudruzi, já už jsem poslancem Národního shromáždění 8 let, a od roku 1960, kdy jsem začal v parlamentu pracovat, byl vždycky předložen rozpočet vyrovnaný a státní závěrečný účet - až na minulý rok - vykazoval vždycky přebytky, i když malé. Ale zároveň je skutečností, že od roku 1962 hospodářská situace naší republiky se zhoršovala, vzrůstalo napětí na trhu, tížila nás zadluženost, hromadily se zásoby, národní důchod vzrůstal pomalu, dokonce se růst zastavil a klesal. A to tedy znamená, že naše státní rozpočty nebyly a dosud nejsou dílčím výrazem cíle vědomé perspektivní hospodářské politiky, nejsou stavebními kameny, z nichž se systematicky buduje moderní stavba národního hospodářství, ale podle mého názoru jsou hlavně operativním ročním situačním řešením.

Ukazuje se, že je daleko snazší vyrovnat státní rozpočet než vyrovnat pokřivené národní hospodářství. Zásadně rozhodující je však řešení problematiky ekonomiky našeho hospodářství, poněvadž je neúprosně jisté, že nelze mít natrvalo úspěchy při vyrovnaném státním rozpočtu při deformacích a neúspěších národního hospodářství, jeho nízké efektivnosti, nízké konkurenční schopnosti, nízké produktivitě a nevhodné struktuře.

Já zde chci předložit dvě věci, jejichž uplatnění by podle mého názoru přispělo k věcnému řešení části problematiky. Podle mého názoru má naše republika nejdražší část své investiční výstavby za sebou a udělala již i určité konkrétní kroky ve změně struktury své výroby. Naši lidé vybudovali mohutnou palivovou základnu, mohutnou metalurgii, velké moderní strojírenské závody i několik velkých chemických a jiných objektů. Je pravda, že při budování této výrobní základny byla udělána řada chyb, protože jsme prakticky všechno budovali vlastními silami a vlastními mozky, a to přirozeně neskýtá záruku nejlepších projektů, nejvyšší technologické úrovně, ani kvality výroby. Je nás přece jen 15 miliónů a kolem nás žije více než 3,5 miliardy lidí. Aie faktem je, že je zde velká výrobní báze, obrovský objem základních fondů. Kdyby dnes před naší republikou stálo tuto bázi teprve budovat, byli bychom na tom nesrovnatelně hůře. Máme tedy za sebou investičně velmi drahou část naší výstavby. Já proto říkám: Pánbůh zaplať za to i přes všechny chyby a nedostatky, jichž jsme se dopustili.

A začali jsme i se strukturálními změnami. Začali jsme zajišťovat energii s větším podílem tekutých a plynných paliv a připravujeme se dát do služeb republiky jadernou energii. Vytvořili jsme na naftě mohutnou surovinovou základnu pro chemii a zrychlili jsme tempo její výstavby. Rozloučili jsme se s 20-30 milióny tun oceli, které charakterizovaly "železnou koncepci" naší republiky.

A to jsou důležité pozitivní kroky v realizaci strukturálních přeměn.

Pravda, my nutně potřebujeme nadále energicky kupředu ve výstavbě chemie - již o tom mluvil s. posl. ing. Macho - v modernizaci spotřebního průmyslu, v potravinářství, ve zvyšování finality naší hutní výroby. Ano, to všechno v průmyslu potřebujeme. Ale fakt je, že k dispozici jsou obrovské výrobní fondy, a jde o to, aby se plně uplatnily, projevily, nesly republice více ovoce.

Tedy nejprve k výrobním fondům a ve spojeni s nimi k pracovní době. V usnesení pléna ÚV KSČ se říká, že bude zkrácen pracovní týden. To je podle mého názoru dobré. Všichni naši občané vítají dva volné dny v týdnu. Nejsem však toho názoru, že závody by měly zkracovat zároveň pracovní dobu na 40 hodin týdně. Naopak, můj názor i názor dalších pracovníků je, že v současné hospodářsky neutěšené době by měla být pracovní doba prodloužena na 44 hodin týdně. Státy jako Švédsko, Francie, NSR a další, kde je hodinová produktivita vyšší než je u nás a které mají větší devizové rezervy i menší nerovnováhu, pracuji 43, 44 hodin týdně. A přitom lidé chodí do penze v 65, ve Švédsku v 67 letech a v pracovní době nemají tolik výhod a úlev, jako je tomu u nás, žádné školení, žádné paragrafy.

Myslím, že naši lidé by nutnost prodloužení pracovní doby na 44 hodin týdně při pětidenním pracovním týdnu pochopili. Dobrovolně, bez výzev a zákonných úprav nastupovali na Dubčekovy a Svobodovy směny, protože sami cítili, že je nutno více pracovat.

Někteří soudruzi říkají: "Ono, kdyby se pracovalo 40 hodin intenzívně, tak by byl efekt stejný jako při 44 hodinové pracovní době a stávající pracovní morálce." To je sice pravda, ale ať si nikdo neidealizuje situaci a nemyslí si, že při zkrácení pracovní doby lidé začnou automaticky pracovat intenzívněji anebo že hned se zlepší technika. A i kdyby tomu tak hned bylo, tak v každém případě při 44 hodinové intenzívní práci se nutně vyrobí více než při 40 hodinové intenzívní práci. A my výrobky pro nás trh tak naléhavě potřebujeme.

Proto podávám návrh, aby při zkrácení pracovního týdne byla upravena pracovní doba na 44 hodin týdně.

Druhá věc se týká efektivnosti naší výroby. Jak jsme slyšeli, národní důchod, hrubý důchod nám roste. Ale tento národní důchod má v sobě i růst všech druhů zásob, růst cen, rozestavěnost a další momenty. Za výrobu nepotřebných zásob se vyplácejí mzdy, za rozestavěnost rovněž, ale ani výrobní zásoby, ani rozestavěnost, ani růst cen žádné zboží na trh nedají. Mimo jiné též proto vzniká nekrytá kupní síla ve státě. Neukájejme se proto jen tím, že roste hrubý důchod nebo národní důchod.

V národním důchodu k 31. 10. t. r. jsme měli celkem za 192,5 mld. Kčs předmětů postupné spotřeby a zásob při výkonech 439,7 mld. Kčs. To znamená, že v republice máme na každých 100 Kčs výkonu za 44 Kčs zásob. Např. u nás v Třineckých železárnách činí zásoby 25 Kčs na 100 Kčs výroby zboží, v generálním ředitelství Hutnictví železa to činilo 44 Kčs na 100, tj. asi celostátní průměr, a ve Východoslovenských železárnách 77 Kčs na 100 Kčs výroby zboží.

Při analýze struktury zásob se nám ukázalo, že Třinecké železárny, které mají nejméně zásob v generálním ředitelství - jde o porovnání na 100 Kčs výroby zboží - mohou dále snížit zásoby asi o 1/5, aniž by snižovaly zásoby hotového zboží nebo ohrožovaly plynulost výroby.

Soudruzi, uvážíme-li, že těchto zásob máme téměř za 200 mld. Kčs, je snadné si vypočítat, co ta 1/5 dělá. A může-li to učinit závod s nejnižšími měrnými zásobami, mohou to učinit i mnohé další závody, které mají měrné zásoby daleko větší.

Pravda, naše vláda na zásoby tlačí zavedením úroků ze zásob. Souhlasím s ministrem ing. Suchardou, že "nelze ustupovat od politiky ekonomického tlaku na výrobu". Ale přes tento tlak jsou to obrovské zásoby, i když určitý pozitivní efekt se již dostavil.

U nás máme ing. Zapletala, vedoucího plánovacího odboru a ten ke mě přišel s takovýmto návrhem: Situace na mnoha závodech je taková, že závody potřebuji modernizovat, měnit svůj výrobní park, zvyšovat finalitu výroby, zavádět novou techniku, ale nemají investiční prostředky. Na druhé straně mají v zásobách, které jsou nepotřebné, umrtveny značné finanční částky. Ing. Zapletal navrhuje, aby závody byly vedeny ke snižování nepotřebných zásob tím, že prostředky, získané snížením nepotřebných zásob, budou jim do určité míry, závislé na již dosaženém stupni hospodaření se zásobami, ponechány na investice, které směřují ke zvýšení efektivnosti výroby cestou technického rozvoje, který je rozhodujícím zdrojem pro zvyšování životní úrovně. Jestli na tento technický rozvoj nebudeme dbát a nebudeme jej mít neustále na mysli, bude u nás v republice brzy "vyprodáno" a dostaví se globální inflace, jak na to se vší seriózností upozornil na ústředním výboru s. min. Vlasák.

Chtěl bych uvést příklad, jak si to uvedený ing. Zapletal představuje. Jestliže by např. závod snížil nepotřebné zásoby, - nemluvím o zásobách hotového zboží, které jsou připraveny pro odběratele, nebo o zásobách, které jsou nutné pro plynulost výroby - řekněme o 20 mil. Kčs a jeho hospodaření se zásobami už by bylo na určitém vyšším stupni, byla by mu ponechána částka řekněme 80 %, tj. třeba 16 mil. Kčs, za kterou by si mohl pořizovat investice pro technický rozvoj svého závodu. Tak by bylo možno snižovat nepotřebné zásoby a snížit tím plýtvání práce potřebné pro jejich výrobu, ale hlavně přeměnit nepotřebné, ladem ležící zásoby do technického rozvoje podniku cestou investiční výstavby, která byla, je a bude rozhodující částí technického rozvoje.

Vím, že my už těch různých pák máme tolik, že je z toho celý ekonomický pákostroj. Ale podle mého názoru ekonomicky táhnout závody je účinnější než ekonomicky tlačit, když už tedy máme mluvit v terminologii ekonomické fyziky.

Toto jsou dva náměty: první na zavedení pětidenního pracovního týdne tak, jak je to v usnesení ústředního výboru strany, při současném zvýšení pracovní doby ze 42 na 44 hodiny; druhý na využití prostředků, které získáme snížením nepotřebných zásob, na investice pro technický rozvoj.

Vím, že např. návrh na pětidenní pracovní týden při čtyřiceti čtyřech hodinách pracovní doby je nepopulární. My si ale musíme jasně říci, jak chceme pokračovat dále, zda chceme dále postupovat v letité populární politice, která vedla ke stagnaci ekonomiky, zda chceme žít z podstaty, nad poměry, nebo zda chceme národy vést s perspektivou.

My v Národním shromáždění, naše vláda máme před lidem velkou zodpovědnost. My se jí můžeme čestně zhostit, nebudeme-li před problémy uhýbat, i když je jejich řešení nepopulární, a třeba i bolestivé. Už mnohokrát jsem říkal, že jediní lidé, podle mého názoru, v našem státě, které konfrontoval tvrdý ekonomický život, byli a jsou naši družstevní rolníci.

Uvolnění direktivnosti v řízení a poznání rolníků, že jim nikdo nic zdarma nedá, ani jim nikdo nic neodpustí, vedlo ke zvýšení úrovně našeho zemědělství. Na příkladě družstevních rolníků bychom se měli poučit v celém našem národním hospodářství.

Uvolnění direktivnosti v řízení našich závodů, perspektivní ekonomická politika vlády a tvrdé ekonomické poznání na závodech, že jen na závodech a ne na státních dotacích, redistribuci, výjimkách, bude záležet životní úroveň našich lidí ze závodů, povedou nutně ke zvýšení technické a ekonomické úrovně ekonomiky našeho průmyslu a i národního hospodářství jako celku. (Potlesk.)

Posl. Hečko: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi, prosím, aby můj krátký diskusní příspěvek byl zároveň vzat jako interpelace.

V rozpočtu, který právě projednáváme, je také navržena zvláštní částka, která zahrnuje výdaje na obranu a bezpečnost. Všichni dobře víme, že v současné hospodářské situaci, v jaké se naše země nachází, nebylo nikterak snadnou záležitostí zpracovat a navrhnout státní rozpočet vyrovnaný bez takových opatření, která by neznamenala snížení životní úrovně obyvatelstva. Proto nebylo a není snadné uvolnit ani částku navrženou na obranu. To ostatně není a nikdy nebylo snadné.

Jsem také přesvědčen, že ani ministerstvo národní obrany za tyto prostředky, se kterými státní rozpočet počítá, tak nijak snadno nezajistí všechny úkoly, které pro zajištění obrany země jsou nutné. Je správné přitom ocenit, s jakým pochopením a odpovědností vláda a poslanci přistupují k projednávání výdajů na obranu a bezpečnost, neboť to je třeba charakterizovat jako postoj vlastenecký a celkový přístup svědčí o vědomí odpovědnosti také za obranu socialismu a bezpečnost občanů. Věřím, že i naši spojenci a přátelé - signatáři Varšavské smlouvy - takto kladně budou věc hodnotit. Jsem toho názoru, že nemá smysl zastírat nebo nějak nemístně velkoryse mlčet, jakoby výdaje na obranu nebyly pro nás břemenem. Výdaje na obranu jsou ostatně těžké břímě pro každý národ. Nicméně břímě v současné době nutné a je dobře, že je to tak chápáno a přijímáno, neboť to je projev péče o budoucnost naší socialistické republiky.

V průběhu příprav projednáváni státního rozpočtu jsem neslyšel takového názoru, který existoval v nedávné době, v době, kdy začaly sbírky na fond republiky, tehdy někteří lidé se snažili ovlivnit myšlení lidí tím, že zdůrazňovali, aby tohoto fondu nebylo použito zase na obranu. To bylo velmi rozšířené. Všichni víme, že náš protivník, imperialistické země, země Atlantického paktu, vydávají závratné sumy na své ozbrojené síly. Podle veřejně dostupných údajů činí náklady na armády Atlantického paktu v roce 1968 106 mld. dolarů a v roce 1969 110 mld. dolarů. Z toho NSR vydává v roce 1968 5,6 mld. dolarů a v roce 1969 5,9 mld. dolarů, nikoli tedy západních marek. To jsou sumy, ze kterých jde hlava kolem. Ovšem taková je realita a na tom už vůbec nezáleží, jestli se nám to líbí, zdali s tím souhlasíme, či nikoli. V takovém světě žijeme a musíme vzít na vědomí i tuto skutečnost a podle toho se zařídit. Tyto země Atlantického paktu vydávají z těchto, svých položek nemalou část těchto prostředků na tzv. psychologickou válku. V oblasti psychologické války patří také uplatňování vlivu na nás, směrem k socialistickým zemím. Náš normální občan, obyčejný smrtelník, se velmi často dozvídá z veřejných sdělovacích prostředků o různých vojenských akcích armád Atlantického paktu mnohdy bez komentáře, prosté sdělení, a informace a úsudek z těchto dílčích a zákonitě tím i kusých zpráv a informací nemusí být vždycky správný. V této souvislosti chtěl bych vznést na ministra národní obrany, který není přítomen, dotaz, zdali naše kontrapropaganda je dost intenzívní a účinná a zdali naše úsilí je adekvátní úsilí protivníka, které je zaměřeno k nám. Když ne, co tomu brání! Děkuji.