Odhlasovali jsme dnes federativní zákon, který má oba naše národy - český a slovenský - sbližovat, a ne vytvářet jakousi atmosféru nedůvěry. Náš lid by to tak chápal, že tím vytváříme atmosféru nedůvěry. Dejme si čas, tím nic neztratíme, moudrost nám ukládá, abychom posečkali. Před tím již bylo mnoho stížností na uspěchanost. Jestliže nás tato otázka nepálí, tak to odložme. Jak už Göthe praví: "Každá teorie je šedá, jenom strom života je věčně zelený." A my bychom se také této základní pravdy v této důležité otázce měli držet.

Posl. akad. Knapp: Soudružky a soudruzi, ono vlastně v úvodních projevech ministra Pelnáře a zpravodaje Krajčíra bylo všechno, čeho se týkaly dotazy resp. poznámky posl. Procházky a Fierlingera, vysvětleno, ale zdá se, ze ta věc dále vyvolává pozornost. Prosil jsem jen proto o slovo, abych k tomu mohl říci poznámku, zejména z hlediska toho, jak jsme věc projednávali v ústavně právním výboru.

Základ otázky je v tom, co říkal s. Fierlinger, zda nás to pálí nebo nepálí. Bohužel nás to pálí. Předem vsak chci říci, že sdílím všechny pochybnosti, které zde byly řečeny. Ovšem v ústavním zákonu o čs. federaci, jak už říkal s. Krajčír ve své zprávě, se rozlišuje jednak občanství československé a jednak republikové. Některé funkce jsou ústavním zákonem vázány na občanství té či oné republiky, tzn. Bude-li ministrem ne Čech nebo Slovák, nýbrž občan české nebo slovenské republiky, bude státním tajemníkem ne Slovák nebo Čech, ale občan té druhé republiky. Totéž platí pokud jde o předsedu federálního shromáždění atd. To je v ústavním zákoně. Myslím, že tato otázka, o které dnes diskutujeme, je otázkou, o které jsme měli diskutovat před dvěma měsíci, když se projednával ústavní zákon o čs. federaci. Dnes to v ústavním zákoně tak je, a kdyby se odložilo projednání tohoto zákona o státním občanství, což bych jinak považoval za velice žádoucí, tak by to znamenalo, že k 1. lednu 1969 nebude zákonem vyřešena otázka, která podle ústavního zákona nutně vyřešena má být. A to by ovsem znamenalo, že ústavní zákon bude porušen i to se může stát, ale k tomu za ústavně právní výbor radit nemohu.

Problémy, o nichž tu byla řeč, ovšem existují a lidé se s podobnými otázkami obracejí i na mne a ptají se též, zda je rozumné, aby bylo dvojí státní občanství, československé a ještě republikové. Ovšem to je, soudruzi, otázka, o které nyní nemá veliký smysl diskutovat.

Navázal bych na to, co říkal dopoledne místopředseda vlády Colotka o vžívání ústavního zákona o čs. federaci. Minule jsem neskrýval a ani dnes neskrývám své pochybnosti o tom či onom ustanovení ústavního zákona, ovsem 6 neděl po tom, co ten zákon byl přijat a 14 dní před tím, než nabude účinnosti, začínat diskutovat o tom, zda má být změněn, to myslím, by bylo velmi nežádoucí.

Je prostě třeba jej uskutečňovat a pak se uvidí, kdo měl pravdu, co bylo správné. A pak je možno na základě zkušenosti některé věci znovu řešit v nové ústavě.

Další otázky, jichž se týkají pochybnosti, souvisí s tím, co už vysvětloval posl. Krajčír. Dostal jsem též mnoho dopisů, jak to bude, když se Čech narodí na Slovensku apod. To je vyřešeno právem každého do konce roku 1969 jednostranně si zvolit občanství druhé republiky.

O tom, co uváděl s. Fierlinger o občanských dokumentech, jsme hovořili se s. mpř. Colotkou, který mi dal, myslím, souhlas, abych vyslovil i jeho názor. Považuji za nepochybné - a pokud jsem správně rozuměl, chápou to tak i v ministerstvu vnitra - že ve vztahu navenek každý občan bude vystupovat jako občan československý a i občanské dokumenty budou jednotné.

Chci nyní shrnout: Jsem si vědom složitosti situace, považuji však za nutné z hlediska ústavního říci, že situace je taková, že zákon musí být přijat, aby byla splněna některá ustanovení zákona o čs. federaci. Přitom bych chtěl podotknout, že ústavně právní výbor nebyl iniciátorem tohoto zákona, nepředkládá jej - v této věci s. Fierlinger nemá patrně přesnou informaci. Ústavně právní výbor se naopak kriticky zabýval některými stránkami osnovy zákona, a zejména problémem, o němž hovořil ministr i zpravodaj, totiž jednotou čs. státního občanství republikového.

V té věci totiž vyžadoval původní návrh ministerstva vnitra určité zpřesnění, které právě ústavně právní výbor navrhl, aby bylo jasné, že sice bude dvojí státní občanství (což je skutečně ve federacích nezvyklé), ale že zároveň tato občanství jsou nerozlučně spjata, takže těžko lze mluvit o tom, že to je prvé a ono druhé, či že jedno je silnější a druhé slabší. Je to tedy určitá koncepce státního občanství, které je ve své různosti jednotné, a k tomu směřují doplňovací návrhy ústavně právního výboru, jak je zdůvodňoval posl. Krajčír.

Konečně bych se chtěl zmínit o věci, která je zdánlivě nelogická, ale z ústavního hlediska se jeví jako nezbytná, totiž že se navrhuje, aby ministerstvo vnitra, resp. vláda do 30. června předložily návrh celého zákona o státním občanství. Nelogičnost je v tom, že lze právem položit otázku, proč tedy dnes se musíme namáhat s tímto zákonem, který má platit velmi krátkou dobu. To jsem se snažil vysvětlit. Druhá polovina této otázky se týká toho, proč to není možno udělat najednou - dnes přijímáme tento zákon a za půl roku má být předložen nějaký jiný. To nebylo možné pravděpodobně z toho důvodu, že všechno děláme v tak velikém spěchu, že některé otázky nebylo možno vyřešit tak, že kdyby se byly řešily v zákoně podle dnešního stavu jejich připravenosti, nebylo by to asi dobré. V důsledku toho bylo patrně jediným východiskem připravit zákon, který řeší v podstatě to, co je třeba vyřešit hned, ale zároveň žádat, aby nezůstalo při tom, aby se na věc nezapomnělo a aby vláda do půl roku předložila nový návrh, který by odstranil překonaná řešení zákona starého, jehož část ještě zůstává v platnosti, a který by také řešil to, o čem ministr Pelnář otevřeně mluvil a co je zatím nejsložitější a vyžaduje brzké řešení, totiž otázku zbavování státního občanství.

Závěrem bych chtěl říci, že ústavně právní výbor v první polovině své diskuse o osnově měl za to, že by se to mělo udělat "z jedné vody na čisto", že by se hned měl udělat celý nový ústavní zákon. Také jsme udělali jistý první námět. V průběhu jednání se ovšem ukázalo, že to není reálné, že to za dva dny nelze udělat. V této situaci dospěl ústavně právní výbor k stanovisku, které jsem vyložil, a spokojil se s tím, že navrhuje, aby v zákoně byl vyjádřen princip nedílnosti federálního a republikového občanství a aby ostatní bylo vyřešeno v poměrně krátké době půl roku, jak to navrhuje předsednictvo NS.

Předsedající mpř. NS Miková: Děkuji s. akad. Knappovi. Ke slovu se dále přihlásili s. Šubrt a pak znovu s. Fierlinger.

Posl. Šubrt: Vážené Národní shromáždění, mám dotaz v souvislosti s tím, že podle původního zákona o státním občanství existovala administrativní forma odnětí státního občanství, a to ve třech případech, z nichž jeden je logický, ale druhé dva nikoliv. První případ nastává, když občan příjme státní občanství jiného státu. V současné zákonné úpravě ovšem existuje ustanovení o právu odejmout státní občanství tomu, kdo se zdržuje pět let bez patřičného dokladu v zahraničí, a také tomu, kdo se zdržuje v zahraničí a vyvíjí tam nepřátelskou činnost vůči naší společnosti. Je otázka, zda je správné, aby o takovém právu, jako je právo občana na státní občanství, bylo možno rozhodovat jen administrativním opatřením.

Posl. Fierlinger: Omlouvám se, že se v této věci vlastně hlásím po třetí, ale je to proto, že s. akad. Knapp nevzal zřetel na můj argument, který jsem přednesl před polední přestávkou. Dosud každý ústavní zákon měl řadu přechodných opatření. S. Knapp se dovolává toho, že federativní zákon, který jsme dnes přijali, obsahuje čl. 5, podle něhož musíme už při designaci jednotlivých vyšších funkcionářů brát zřetel na to, zda je příslušný soudruh občanem slovenského či českého státu. Ale přece můžeme udělat přechodné opatření. Tam můžeme říci, že dokud tato otázka nebude zásadně řešena, že bude přihlíženo ke kandidatuře, která bude z té neb oné strany předložena. Myslím, že je to rozumné. Přece nebude z české nebo slovenské strany někdo navrhován, který nebude persona grata a bude mít daleko větší význam.

Místopředsedkyně NS Miková: Děkuji, má ještě někdo připomínku? Hlásí se posl. akad. Knapp.

Posl. akademik Knapp: Soudružky a soudruzi, skutečně jen dvě nebo tři minuty. To, co říká s. Fierlinger, je možné, ale je to změna ústavního zákona, toho je třeba, abychom si byli vědomi. To znamená, že v tom případě bychom se dnes museli usnést na tom, že ona ustanovení ústavního zákona o čs. federaci, která předpokládají, že pro určitou funkci je rozhodné občanství té či oné republiky, až do vydání zákona o republikovém občanství ve smyslu čl. 5 neplatí, že platí režim jiný. To říkám, aby bylo jasné, o čem bychom rozhodovali. Zároveň si kladu otázku, zda cena, kterou bychom za toto řešení zaplatili, není příliš drahá, resp. nebyla-li by příliš drahá, kdybychom měnili ústavní zákon o čs. federaci dříve, než vstoupil v účinnost.

Místopředsedkyně NS Miková: Má ještě někdo připomínku? Nemá. Prosím tedy s. Pelnáře.

Ministr Pelnář: Soudružky a soudruzi, velmi stručně. Myslím, že nikdo to nemůže vysvětlit kvalifikovaněji, než s. akademik Knapp, který se podílel na tvorbě řady zákonů, v první řadě ústavního zákona o federalizaci naší ČSSR a v současné době hovořil i k těmto otázkám. Chtěl bych jen podtrhnout tu otázku, že dojde-li k tomu, že bychom dnes neschvalovali tento návrh zákona, znamená to, že se musíme v prvé řadě dostat k tomu, což podtrhuji, co říkal s. akademik Knapp, abychom zrušili článek 5 ústavního zákona odst. 3, ze kterého to vychází. Je pochopitelné, že NS i vláda měly určité harmonogramy a ty vláda i jednotlivá ministerstva, která to mají uloženo, musí se snažit plnit.

My jako ministerstvo vnitra jsme v jednotlivých skupinách tyto otázky projednali, i když není dořešena celá ta otázka, o které tu hovořil s. posl. Šubrt, to je zbavování občanství naší ČSSR. Ale, soudruhu poslanče, v poslední době to byl asi jeden případ, kdy byl občan ČSSR zbaven svého občanství. Takže vidíme, že tato otázka není tak žhavá. Připojuji se k tomu, o čem hovořil ke konci s. zpravodaj Krajčír, aby vláda, a to po zpracování ministerstvem vnitra, předložila komplexní návrh zákona do 30. 6. 1969. Jinak bychom těžko se dopracovali k tomu, abychom na dnešním NS mohli něco schválit. Tolik na vysvětlenou.

Místopředsedkyně NS Miková: Děkuji s. min. Pelnářovi. Ještě se hlásí mpř. vlády s. dr. Colotka.

Podpředseda vlády s. dr. Colotka: Nechcel by som mnoho zasahovať do tejto diskusie, ale jednu vec by som dal na zváženie. V návrhu uznesenia je námet, aby sa do pol roka predložil komplexný návrh zákona o štátnom občianstve. Som pre tento návrh. Nedoporučoval by som ale ho časovo limitovať tak striktne. Obávam sa jednej veci. Máme svojím spôsobom názory podmienené, nie sú natoľko vykryštalizované, aby sme mohli suverénne uvažovať bez toho, že by sme tým ovplyvnili riešenie.

Tento záväzok parlamentu má na seba prevziať aj vláda, ale nebolo by to dobré riešenie, keby tento zákon o štátnom občianstve mal byť označený vplyvmi, ktoré by mu mohli ubrať na cene.

Hovorím preto, aby sme vec vyriešili komplexne, ale nechcel by som nejakým spôsobom nadiktovať pre vládu termín, ktorý by sme nemohli splniť a pri ktorom by sme mohli dôjsť k záverom, ktoré nezodpovedajú zámerom, ktoré sa sledujú. Sám túto výhradu uplatňujem.

Rovnako ako v prípade iných zákonov treba citlivo zvažovať, ako a ktoré zákony prijímať, aby neboli príliš označené našim subjektívnym pohľadom, ktorý by bol podmienený prvkami a vplyvmi, ktoré zákonodarstvo nerado na sebe má, lebo aspoň tento zákon má prežiť určitý čas.

Místopředsedkyně NS Miková: Děkuji s. Colotkovi. Hlásí se ještě někdo o slovo? Nikdo. Prosím zpravodaje s. Krajčíra.

Zpravodaj posl. Krajčír: Soudružky a soudruzi, s. akademik Knapp, předseda ústavně právního výboru vysvětlil, že ústavně právní výbor se zabýval vládním návrhem zákona na dvou svých schůzích. Dokonce byl učiněn pokus přepracovat osnovu tak, aby již obsahovala komplexně zpracované zásady. Ovšem když jsme přistoupili k projednávání, ukázalo se, že ve vztahu k různým mezinárodním dohodám, zejména v souvislosti s poskytováním státního občanství, nemůžeme věc definitivně vyřídit, že musíme tedy alespoň splnit ten první úkol, který nám ukládá ústavní zákon o čs. federaci, který v čl. 5 odst. 3 říká: Zásady nabývání a pozbývání státního občanství republik stanoví zákon Federálního shromáždění. V závěrečném článku tohoto ústavního zákona Je stanovena účinnost ústavního zákona od 1. ledna. To znamená, že ustanovení obsažená v jednotlivých článcích, která vyžaduji dalšího dopracování ústavními nebo jinými zákony, je nutno provést.

Pokud jde o zjišťování občanství jedné z obou republik, nepůjde jenom o vedoucí státní funkcionáře, ale jistě od 1. ledna půjde o takové případy v řadě jiných funkcí a různých vlastních zájmů občanů samotných.

Chtěl bych proto, než učiníme definitivní rozhodnutí, celý článek pátý tu uvést, aby bylo jasno. První odstavec říká: Státní občan každé z obou republik je zároveň státním občanem ČSSR. Odstavec druhý říká: Občan jedné republiky má na území druhé republiky stejná práva a stejné povinnosti jako občan této republiky. Konečně odstavec 3: Zásady nabývání a pozbývání státního občanství republik stanoví zákon Federálního shromáždění.

My jsme v ústavně právním výboru proto doporučili plénu NS, aby tyto zásadní otázky byly vyjádřeny již v čl. 5, byly v samotném úvodu i tohoto zákona, a dále, aby bylo jasně, srozumitelně stanoveno, jakým způsobem je možno zjistit toto občanství jedné z obou republik. Jak jsem již uváděl ve své zprávě, nynější znění § 3 odst. 1 navrhovaného zákona říká, že čs. státní občan je od počátku účinnosti tohoto zákona - tj. bude-li přijat k 1. lednu - státním občanem té republiky, na jejímž území se narodil. To bude daleko největší počet případů. Zjišťování bude velice jednoduché. Jsou ovšem občané, kteří se narodili mimo republiku, a pak se to bude zjišťovat podle jejich pobytu nebo podle pobytu jejich rodičů. Pokud se narodili na území druhé republiky než té, ve které chtějí mít státní občanství, mohou si v průběhu roku 1969 zvolit občanství podle svého přání. Tyto věci jsou podle ústavního zákona o československé federaci a zákon je upravuje celkem tak, jak je to možné srozumitelným způsobem.

Kdybychom se rozhodli nepřijmout předložený návrh a chtěli bychom přijmout něco jiného, jak to ostatně navrhuje s. posl. Fierlinger, znamenalo by to změnu ústavního zákona. Proto se přikláním ve smyslu diskuse v ústavně právním výboru a ve smyslu argumentů, které by přednesl předseda tohoto výboru, abychom osnovu v té úpravě, jak ji předkládá ústavně právní výbor přijali, ale abychom se usnesli termínovat komplexní úpravu.

Místopředseda vlády s. dr. Colotka doporučuje, abychom nestanovili termín tak striktně. Proto není nutné usnesení takto přijmout, protože tam jde o termín striktně stanovený. Proto doporučuji, aby se stanovil ten nebo onen vhodný termín, a kdyby se ukázaly překážky, vrátit se znovu k osnově v Národním shromáždění a rozhodnout, jak postupovat dále.

Místopředseda NS Zedník: Děkuji zprav. posl. Krajčírovi. Slyšeli jste závěrečné slovo a návrhy zpravodaje. Přistoupíme k hlasování. Hlasovat budeme opět po kuriích. Prosím skrutátory, aby se připravili na sčítání hlasů.

Ptám se poslanců zvolených v českých krajích, zda souhlasí s tím, aby vládní návrh zákona o zásadách nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky ve znění zprávy výboru ústavně právního byl schválen, ať zvedne ruku. (Děje se.) Děkuji, kdo je proti? (Pět hlasů.)

Zdržel se někdo hlasování? (Dvacet pět hlasů.) Prosím skrutátory, aby oznámili počty hlasů podle výsledků sčítání. (Po sečtení hlasů.)

Konstatuji, že z poslanců zvolených v českých krajích hlasovalo pro předložený návrh 110 poslanců, tj. nadpoloviční většina, pět poslanců hlasovalo proti a 25 se hlasování zdrželo.

Žádám nyní poslance zvolené na Slovensku, aby se připravili k hlasování.

Kdo souhlasí s vládním návrhem o zásadách nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky ve znění zprávy výboru ústavně právního, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Kdo je proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Jeden hlas.)