Konstatuji, že zákon o zřízení Vysoké školy veterinární v Brně a Vysoké školy veterinární v Košicích byl Národním shromážděním ČSSR schválen jednomyslně. (Předsednictví převzal předseda NS Smrkovský.)

Předseda NS Smrkovský: Soudružky a soudruzi, přistupujeme k dalšímu bodu pořadu, kterým je

1. Vládní návrh zákona o gymnasiích (tisk 218), a společná zpráva výboru ústavně právního a kulturního.

Návrh odůvodní opět min. školství prof. dr. Kadlec, jehož prosím, aby se ujal slova.

Ministr školství prof. dr. Kadlec: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Viděno historicky, není tento návrh zákona jen krokem vpřed, nýbrž je to daleko více, odstranění deformací, které nastaly, přičemž mám především na mysli prodloužení že tří na čtyři roky. Krokem vpřed bude teprve za dvou podmínek. Za prvé, zda se ministerstvu školství podaří určit správně strukturu učiva jak po poradě s pedagogickými odborníky, tak po poradě s praktiky.

Za druhé, i když toto se více či méně dobře určí - dokonalé to nemůže být nikdy - bude především záležet na odborné a společenské aktivitě našich středoškolských profesorů. Je proto nutné i pro ně vytvářet společenské a obecně materiálové podmínky. Chtěl bych se jenom zmínit o jedné slabosti, která je splněna tímto zákonem. Dosud nejsou zakončeny ty analýzy, které by měly přesně určit, kolik procent z populačního ročníku půjde na tyto školy.

Jinak vás prosím, abyste podporovali úsilí, které znamená zřízení školy, která má sice tradiční, osvědčený název, ale která, jak věřím, bude mít moderní obsah.

Předseda NS Smrkovský: Děkuji s. Kadlecovi; prosím zpravodajku posl. dr. Sachsovou, aby se ujala slova.

Zpravodajka posl. dr. Sachsová: Vážené Národní shromáždění, předkládaný návrh zákona o zřízení 4letých gymnasií je třeba chápat jako dílčí, ale významnou úpravu školského systému. Změna je podepřena shodnou argumentací a požadavky zkušených praktiků i pracovníků pedagogické vědy, učitelů středních a vysokých škol, i rodičů. Zřízením 4letých gymnasií má být nejen korigována chyba minulých let, jak bylo řečeno s. ministrem, ale má jim být vyhověno i potřebám dynamického společenského vývoje. Důležité je, že zřízení 4letých gymnasií je zcela v souladu s tendencemi modernizace školské soustavy a vlastně do určité míry vytváří pro ní základní předpoklady.

Samo ustavení 4letých gymnasií řeší ve své první etapě právě okamžité vytvoření lepších podmínek pro přípravu žáků pro vysoké školy a další povolání. Umožní hlubší práci odbornou i metodickou, povede k odstranění formálnosti, uspěchanosti i nezdravého náporu na fyzický i psychický vývoj mládeže v těchto školách. Pro nejbližší dobu se jeví jako nejpřijatelnější účelné rozvržení tříletého učiva v podstatě do 4 let při zachování platných učebnic, upravených učebních plánů a upravených osnov.

Do budoucna však bude nezbytné, a s tím je počítáno, postihnout kvalitativní přeměny celkové koncepce našeho školského systému, pojetí obsahu i metod práce, a to v jednotě s řešením koncepčních otázek, např. otázkou základního vzdělání, středního vzděláni, vztahů všeobecného a odborného vzdělání, pojetí obsahu jednotlivých vyučovacích předmětů atd.

Nechť tedy nikoho neudivuje, naopak každého uspokojuje skutečnost, že se současně s prodloužením SVVŠ na 4 roky pod jménem gymnasia neobjevují převratné změny v učebním plánu a obsahu. Byly by poznamenány neseriózností, dočasností platnosti a provázeny chaosem při jejich realizaci. Co je důležité, je potřeba vytvořit podmínky, aby tyto dlouhodobé koncepční otázky byly na všech frontách vědeckého výzkumu, organizačních úprav a materiálního i kádrového zajištění bez průtahů zahájeny, pokud se tak v některé oblasti ještě nestalo. Jistě bude tento dlouhodobý proces charakterizován názorovým střetáváním, přehodnocováním, hledáním, a to je třeba vítat ku prospěchu věci.

Přijetí zákona o čtyřletých gymnasiích bude znamenat - jak bylo řečeno - okamžitou pomoc, a jeho výsledkem bude, jak jsme přesvědčeni, prohloubení vzdělanosti mládeže, které se problém dotýká. Na základě projednání tohoto návrhu ve výboru ústavně právním a ve výboru kulturním doporučuji předlohu návrhu Národnímu shromáždění ku přijetí.

Předseda NS Smrkovský: Děkuji posl. dr. Sachsové. Kdo se hlásí o slovo? Poslanec Dobiáš.

Posl. Dobiáš: Vážené Národní shromáždění, dovolte mi, abych několika větami vyjádřil nejen radost, avšak i pohnutí z tohoto zákona. Říkal jsem to už kdysi v kulturním výboru. Pro mne to je velká událost našeho školství. Nejen to jméno, které nesmírně zavazuje. Je to tradice, která v tomto jméně je obsažena. S dnešními lidmi i s tím hodnotným, které se přes všechny patálie ve školství stalo, s tím vším se vytvoří ve školství něco, co bude mít vliv na celé školství. Jsem o tom hluboce přesvědčen. To povznese zase naše školství tam, kde má stát. Vždyť naše školství, to je ve světě marka. Proto mám velkou radost z toho. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: Děkuji. Dále se hlásí o slovo posl. Laštovička.

Posl. Laštovička: Soudružky a soudruzi, mám dotaz na s. ministra Kadlece, jak hluboce je tento návrh připraven.

Tuto otázku kladu proto, že jsme zažili už tolik reorganizací v systému školství, že máme téměř sklon přijímat další návrhy s rezignací. Jde o to, abychom skutečně vytvořili konečně takový typ střední školy, který by byl správným řešením současných potřeb, a který by také měl určitou stabilitu jak po stránce organizační, tak zejména po stránce své náplně. Je to velmi vážný krok. Citově všichni ti, kteří jsou odchovanci starého systému školského, který byl v mnohém dobrý - a to jistě také zaznělo z projevu s. Dobiáše - mají sklon to uvítat a přijmout - já rovněž. Ale přesto všechno bych chtěl mít vnitřní jistotu, že přistupujeme ke kroku, který je skutečně velmi důkladně zvážen, že všechny jeho souvislosti jsou promyšleny a že také náplň nebudeme teprve hledat - s. Kadlec mluvil o tom, že už je to také v podstatě narýsováno. Nejde jen o označení gymnasium, ale o to, aby to byl všestranně promyšlený krok. Prosím s. Kadlece, aby v tomto smyslu dal objasnění.

Posl. prof. dr. ing. Vyskot: Dovolte, abych krátce reagoval na připomínku s. Laštovičky. Pokud jsme něco skutečně promyslili, je to právě toto - a trochu pozdě, ale přece. Soustava vzdělání požaduje skutečně takový systém, který by konečně dal do záležitostí řád, který odpovídá po stránce fyzické i psychické potřebám naší mladé generace. A to se děje. Soudím, že v tomto směru žádná obava není na místě, že naopak tento návrh měl být předložen už dříve k prospěchu naší mladé generace a celé naší vzdělávací cesty a také prosperity výroby.

Předseda NS Smrkovský: Děkuji. Kdo se dále hlásí o slovo? (Nikdo.) Nikdo. Prosím ministra prof. Kadlece o odpověď.

Ministr prof. dr. Kadlec: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, ministerstvo a pověřenectvo školství organizovalo v I. pololetí letošního roku širokou diskusi o obsahu a celkové koncepci gymnasia tak, aby se stala záležitostí celé učitelské i rodičovské veřejnosti. S návrhy vzešlými z diskuse byly seznámeny znovu kolektivy škol a národní výbory. Ministerstvo školství kromě toho organizovalo výběrové statistické šetření, v němž byly shromážděny a objektivně posuzovány názory učitelů, ředitelů škol a pracovníků školské správy. V diskusi se též k návrhu vyslovily vysoké školy a vědecké ústavy. Jsem přesvědčen, že takto důkladná příprava byla málokdy provedena a rozhodně ne v naší nedávné minulosti - pro úpravu nějakého školského zákona. Přesto však bych chtěl říci, že je to jen dílo lidské, dílo nedokonalé, ale že na druhé straně riziko zde není tak veliké právě proto, že se můžeme opřít o naše tradice několika generací, i když pochopitelně nechceme mechanicky přebírat vše a chceme tam dát takovou náplň, jak ji ukazuje jednak praxe středoškolských profesorů, jednak pedagogická teorie.

Předseda NS Smrkovský: Děkuji. Prosím zpravodajku dr. Sachsovou o závěrečné slovo.

Zpravodajka posl. dr. Sachsová: Nemám dalších připomínek. Zbývá mi projevit jen osobní radost, že dobrá věc se podařila, a to ne jako věc náhodná, nápad několika lidí, nýbrž jako ovoce dlouholetého úsilí o nápravu toho, co se stalo a stát nemělo. (Potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: Děkuji. Soudružky a soudruzi poslanci, dám nyní hlasovat. Kdo souhlasí s tím, aby vládní návrh zákona o gymnasiích ve znění společné zprávy výborů ústavně právního a kulturního byl schválen, nechť zvedne ruku. (Děje se.) Kdo je proti? (Nikdo.) Nikdo. Kdo se zdržel hlasování? (Nikdo.) Nikdo. Konstatuji, že zákon byl schválen jednomyslně.

Přistoupíme k dalšímu bodu pořadu, kterým je původní devátý bod, a to

1. Vládní návrh zákona o zvláštním přídavku k dávkám, o změnách v důchodovém zabezpečení účastníků odboje a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení (tisk 223) a společná zpráva výborů ústavně právního, pro národní výbory, pro plán a rozpočet, pro zemědělství a výživu, zdravotního a branného a bezpečnostního.

Návrh odůvodní ministr práce a sociálních věcí s. Štanceľ. Prosím ho, aby se ujal slova.

Minister Štanceľ: Vážený súdruh predseda, vážení súdruhovia poslanci, vážení hostia, predloženým návrhom plní vláda ďalšiu časť širšieho súboru opatrení na riešenie najpálčivejších sociálnych problémov, ako to vytýčila vo svojom programovom vyhlásení z apríla a ako to znova potvrdila vo svojom vyhlásení zo septembra tohto roku.

Dovoľte len niekoľko stručných poznámok, ako sa sociálne zabezpečenie obyvateľstva v uplynulom období vyvíjalo, aký je jeho stav a hlavné problémy.

Od samého začiatku socialistického vývoja našej krajiny tvorilo vybudovanie jednotného systému sociálneho zabezpečenia pre všetkých pracujúcich jeden z dôležitých programových cieľov. Základy tohto jednotného systému boli položené po februári 1948. V ďalších etapách však došlo k diferenciácii vývoja sociálneho zabezpečenia jednotlivých skupín pracujúcich.

Sociálne zabezpečenie pracovníkov v pracovnom pomere bolo v roku 1957 postavené na vysokú úroveň s tým, že v ďalšom období bude vyrovnaná výška dôchodkov priznaných v predchádzajúcich etapách podľa menej priaznivých predpisov a že postupne budú riešené ďalšie problémy existujúce v dôchodkovom zabezpečení obyvateľstva.

Plnenie týchto cieľov však bolo nepriaznivo ovplyvnené vznikajúcimi ťažkosťami v národnom hospodárstve. Tým sa aj celá sústava dôchodkového zabezpečenia začala dostávať do vážnych ťažkostí, ktoré boli len v nedostatočnej miere zmierňované niekoľkorakým dielčím zvyšovaním nízkych dôchodkov a postupným prispôsobovaním úrovne zabezpečenia družstevných roľníkov úrovní zabezpečenia pracovníkov v pracovnom pomere.

Keď sa ťažkosti národného hospodárstva na začiatku šesťdesiatych rokov prehĺbili, hľadalo sa ich riešenie - okrem iného - a v obmedzovaní výdajov na dôchodkové zabezpečenie. Výsledkom toho boli negatívne zásahy do dôchodkového zabezpečenia z roku 1964, ktoré znamenali nielen obmedzenie budúcich nárokov z tohto zabezpečenia, ale dokonca zníženie dávok u priznaných a vyplácaných, a to zvlášť výrazne u dôchodkov vyšších a stredne vysokých. Je pravdou, že zníženie nákladov, ku ktorému na základe týchto obmedzujúcich opatrení došlo, bolo zčasti vykompenzované uvoľnením určitých prostriedkov na niektoré pozitívne opatrenia (zvýšenie niektorých nízkych dôchodkov, zápočet nepoistených dôb, atď.) v rámci tzv. "prerozděľovania" prostriedkov v oblasti sociálneho zabezpečenia. Napriek tomu negatívne zásahy do dôchodkového zabezpečenia neprispeli v sociálnej istote obyvateľstva; taktiež nemohli prispieť k riešeniu hospodárskych problémov.

V etape po roku 1964 bolo dôchodkové zabezpečenie charakterizované veľkým rozsahom tohto zabezpečenia, a to ako čo do okruhu zabezpečených občanov, tak čo do rozsahu dávok.

V období od mája do novembra tohto roku bola vykonaná široká akcia zvyšovania nízkych dôchodkov, pokiaľ tvoria jediný alebo hlavný zdroj príjmu.

Od 1. júla 1968 nadobudlo účinnosť niekoľko opatrení zameraných na riešenie hlavných nerovnomernosti v sústave podpôr poskytovaných rodinám s deťmi.

Od 1. januára 1969 má nadobudnúť účinnosť ďalší súbor opatrení tak, ako sú navrhnuté v predloženej osnove zákona. Najvýznamnejšie z týchto opatrení je zavedenie zvláštneho prídavku k dôchodkom a úprava dôchodkového zabezpečenia účastníkov národného boja za oslobodenie.

Teraz mi dovoľte niekoľko poznámok k zavedeniu zvláštneho prídavku k dôchodkom, ktoré má prispieť k vyrovnaniu poklesu reálnej hodnoty dôchodkov v súvislosti s rastom cien životných potrieb:

Predovšetkým by som chcel uviesť, že zavedenie zvláštneho prídavku nemá čisté sociálny charakter, ako napr. zvyšovanie nízkych dôchodkov, ako sa to niekedy chápe. Každé z oboch týchto opatrení sleduje iný účel. Pritom je ovšem potrebné posudzovať oboje vo vzájomnej súvislosti.

Pri zvyšovaní nízkych dôchodkov ide o individuálne riešenie sociálnej situácie jednotlivcov, pokiaľ sú na nízky dôchodok odkázaní. S dokončením tohto zvyšovania dôchodkov na čiastky 400 Kčs u jednotlivcov a 700 Kčs u manželských dvojíc sa počítalo pôvodne až v roku 1970. S ohľadom na naliehavosť veci bola akcia urýchlená a v podstate dokončená v tomto roku. Od roku 1959 je to v poradí šiesta, čo do počtu zvýšených dôchodkov i vynaložených finančných prostriedkov najväčšia akcia. Celkove bolo zvýšených okolo 380 tisíc dôchodkov, a to v priemere o 133 Kčs mesačne. Celoročný náklad činí vyše 600 mil. Kčs.

Pokiaľ ide o zvláštny prídavok k dôchodkom, vychádza sa z toho, na rozdiel od ekonomicky aktívnych obyvateľov, ktorých pracovné príjmy postupne stúpajú, dôchodcom sa vyplácajú dôchodky v stále rovnakej výške; nielenže teda nie sú zúčastnení na všeobecnom raste životnej úrovne, ale ich životná úroveň naopak klesá v dôsledku rastu životných nákladov.

V súlade s uznesením XIII. zjazdu KSČ o rozvoji životnej úrovne všetkého obyvateľstva navrhla vláda riešiť túto situáciu zavedením zvláštneho prídavku k dôchodkom. Na základe zhodnotenia rastu životných nákladov domácností dôchodcov od roku 1961 a podľa odhadu ďalšieho rastu týchto nákladov v roku 1969 a 1970 bolo pôvodne navrhnuté zvýšiť dôchodky v priemere o 8 %. V konečnej úprave návrhu predstavuje zvláštny prídavok zvýšenie všetkých vyplácaných dôchodkov v priemere o 8,7 %.

Pri spracovávaní návrhu na spôsob poskytovania zvláštneho prídavku, ktorým má byť pokles reálnej hodnoty dôchodku vyrovnaný, prihliadalo sa k podrobnejším údajom o vývoji životných nákladov v jednotlivých príjmových skupinách i ku spôsobu prevádzania valorizácie dôchodkov v iných krajinách.

Podrobnejšie údaje o spotrebe domácností dôchodcov s nižším, stredným a vyšším príjmom sledované po niekoľko rokov ukazujú, že životné náklady v uvedených typoch domácnosti nestúpajú o jednotnú absolútnu čiastku, ale že s vyšším príjmom stúpajú nielen relatívne, ale aj absolútne. Pri dôslednom vyrovnávaní poklesu reálnej hodnoty bolo by teda potrebné zvýšiť vyššie dôchodky o vyššie percento než dôchodky nižšie. Tento spôsob nebol pri spracovávaní návrhu na zvláštny prídavok uvažovaný.

V iných krajinách, ktoré prevádzajú úpravu výšky dôchodkov v súvislosti s rastom cien životných potrieb, postupujú obvykle tak, že všetkých dôchodkov zvýšia o jednotné percento zodpovedajúce priemernému zvýšeniu životných nákladov.

Až budú v našej sústave dôchodkového zabezpečenia odstránené hlavné nerovnomernosti, bude účelné používať tohto systému aj u nás. Zatiaľ, s ohľadom na obťažnejšiu situáciu príjemcov nižších dôchodkov, nebolo lineárne zvýšenie všetkých dôchodkov o 8 % pokladané za únosné.

Preto bolo navrhnuté odstupňovať zvláštny prídavok tak, že napr. u dôchodkov dosahujúcich len 400 Kčs mesačne predstavuje prídavok vo výške 45 Kčs zvýšenie o 11,2 % a presahuje teda priemerný i skutočný pokles reálnej hodnoty týchto dôchodkov; u dôchodkov dosahujúcich napr. 1400,- Kčs mesačne predstavuje prídavok vo výške 75 Kčs zvýšenie o 5,4 % a nedosahuje teda priemerného a tým menej skutočného poklesu reálnej hodnoty. Situácia príjemcov nižších dôchodkov, pokiaľ boli na tento dôchodok odkázaní, bola okrem toho riešená v akcii zvyšovania nízkych dôchodkov, ako som sa o tom už zmienil. U týchto nízkych dôchodkov dochádza teda v priebehu niekoľkých mesiacov ku dvojakému zvýšeniu - pri zvyšovaní v roku 1968 v priemere o 133 Kčs mesačne a od januára 1969 o 45, resp. 50 Kčs mesačne.