Nám poslancom je jasné, že to má byť percentné zvýšenie, úmerné rastu miezd a životných nákladov, bez ohľadu na výšku dôchodkov. Že ide teda o valorizáciu dávok sociálneho zabezpečenia za roky 1961-1970. Je však veľmi ťažké vysvetliť našim občanom, prečo ten, ktorý má 400 Kčs, dostane 45 Kčs a ten, ktorý má 1400 Kčs, dostane 100 Kčs. Je to ťažké preto, že máme doteraz mnoho užívateľov nízkych dôchodkov ako pozostatok z doby, keď sa podceňovaním sociálnej politiky problematika nízkych dôchodkov neriešila. Preto naši občania vidia v tomto prídavku predovšetkým hľadisko sociálne, bez ohľadu na to, že toto hľadisko prináša nebezpečenstvo nivelizácie, proti ktorému sa snažíme bojovať v mzdovej politike a proti ktorému sme teda mali bojovať aj v dôchodkoch. Táto úprava naráža teda veľké nepochopenie našej verejnosti. Tí, ktorí majú nízke dôchodky, nechápu, prečo práve oni majú dostať menej ako tí, ktorí majú dôchodky vyššie. Je zbytočné vysvetľovanie, že v tomto predloženom návrhu je veľmi silne akcentované sociálne hľadisko, lebo nízke dôchodky majú vyššie zvýšenie ako je priemer 8 %, a naopak, vyššie dôchodky majú niekedy zvýšenie len 4 %, ako o tom hovoril podrobne súdruh minister Štanceľ. Skutočnosťou je, že na túto tému, t. j. k výške kompenzačného prídavku, dostávame stovky dopisov tak od jednotlivcov, ako aj od organizácií na závodoch. My poslanci celkom chápeme rozčarovanie dôchodcov a verejnosti, ktorá žiada buď pomer obrátiť, alebo dať všetkým rovnako. Keby sme však chceli dať všetkým rovnako, potom by vyšlo na každého asi 48 Kčs, teda len o 3 Kčs viac, pretože najviac je práve dôchodcov, ktorí majú nízke dôchodky a pritom by sme ešte viac nivelizovali i dôchodky.

Problém teda nie je vo valorizácii, ktorá sa na celom svete prevádza v pravidelných intervaloch jednotným percentom, ale problém je v tom, že sa nám zatiaľ nepodarilo vyriešiť len najnižšie dôchodky a že sme ešte nevyriešili dva dôležité problémy:

1. tzv. nízke dôchodky, t. j. tie, ktoré nie sú ani existenčným minimom (400 Kčs na osobu a 700 Kčs na dve osoby nie je totiž existenčným minimom v súčasnej dobe),

1. problém starodôchodcov, t. j. vyrovnanie sociálneho zabezpečenia týchto starodôchodcov, ktorí dostávajú dôchodky podľa predošlých predpisov s tými dôchodkami, na ktoré sa vzťahuje zákon z r. 1964.

A práve táto nerovnosť nárokov nám spôsobuje súčasné nedorozumenie pri jednorázovej valorizácii, vyjadrenej v percentách. Preto toľko nepochopenia, pretože dôchodcovi je jedno, do ktorej kategórie patrí, či medzi starodôchodcov, či dôchodcov podľa nového zákona. Skutočnosťou zostáva, že má málo už ako základ a že teda pri valorizácii opäť dostáva málo. Preto sa nemožno diviť ich roztrpčeniu, ale musíme trpezlivo vysvetľovať túto úpravu a nezjednodušovať tendenčne túto akciu tak, ako to niekedy robia naše informačné prostriedky.

Navrhujem preto prijať uznesenie pléna NZ, aby vláda uložila ministrovi práce a sociálnych veci urobiť serióznu vysvetľovaciu akciu, kde by sa obyvateľstvu pravdivo a zrozumiteľne vysvetlilo, o čo v úpravách ide. Ďalej, aby vláda sledovala, ako Ministerstvo práce a sociálnych vecí dodržuje termíny pre vypracovanie a predloženie koncepcie sociálnej politiky.

Druhá námietka verejnosti, ktorá je podľa môjho názoru veľmi oprávnená, je tá, že zvýšenie prichádza v čase, kedy všetci pociťujeme značný rast cien a osobitne ho pociťujú požívatelia nízkych dôchodkov. V porovnaní s rastom cien sa zdá prídavok 45 až 100 Kčs neúmerný dnešnej situácii. Nevypláca sa nám teda naša stará liknavosť, s ktorou sa pristupovalo k riešeniu dôchodkov. Keby sme urobili toto zvýšenie už v roku 1966, tak ako sme to v Zdravotníckom výbore NZ spoločne so Štátnym úradom sociálneho zabezpečenia navrhovali, mal prídavok 45 až 100 Kčs ďaleko väčšiu hodnotu, ako má dnes. Ak neurobíme riadnu vysvetľovaciu kampaň v informačných prostriedkoch, celá akcia sa minie účinkom, dopad bude skoro negatívny a miliónové čiastky na túto úpravu vynaložené budú teda vlastne politicky neúčinné. Musíme teda počítať s oprávnenou kritikou, že akcia zvýšenia prichádza neskoro.

Doporučujem však navrhovanú úpravu prídavkov schváliť s tým, že súčasne doporučíme vláde, aby poverila Ministerstvo práce a sociálnych vecí okamžite preskúmať reláciu medzi výškou dôchodkov a nárastom cien po 1. januári 1969 a navrhnúť nové kompenzačné zvýšenie, event. už od 1. januára 1970.

Povodne sa počítalo s tým, že táto úprava má kryť zvýšenie cien až do roku 1970. To sa však zdá nereálne vzhľadom na prudký rast cien. Na podporu tohto uznesenia hovorí aj ten fakt, že sa síce počíta oficiálne s rastom cien 2,5-3,5 %, ale ani vládni činitelia sa už netaja tým, že to bude dvojnásobok až trojnásobok.

Dúfam, že mi odpustite, že sa nebudem podrobne zaoberať vysvetľovaním zmien, obsiahnutých v spoločnej správe výborov, pretože sa mi zdá, že sú jasné a potom by to činilo moju správu neprehľadnou.

Zákon o sociálnom zabezpečení i novelizácia, ktoré sme v posledných rokoch prijímali, ho činí už dnes veľmi neprehľadným. Preto sme prijali s radosťou uistenie, že zákon o sociálnom zabezpečení bude republikovaný do konca prvého polroka 1969, vrátane všetkých novelizácií do konca roka 1968, aby sa s nim dalo lepšie na národných výboroch pracovať.

Záverom by som chcel ako spravodajca šiestich výborov ešte raz zdôrazniť, že predložený návrh zákona rieši len najpálčivejšie problémy v oblasti sociálnych príjmov obyvateľstva a napráva negatívne dopady direktívneho riadenia tejto oblasti a neblahé opatrenie z roku 1964 a z rokov predchádzajúcich. Naproti tomu by som chcel, a dúfam, že hovorím menom všetkých šiestich výborov NZ, vyjadriť uspokojenie nad tým, že sa konečne spojeným dlhoročným úsilím parlamentu, rezortu i vlády podarilo najpálčivejšie problémy sociálneho zabezpečenia riešiť.

Končím tým, že doporučujem schváliť predložený vládny návrh zákona o zvláštnom prídavku k dávkam, o zmenách v dôchodkovom zabezpečení účastníkov odboja a o niektorých ďalších zmenách v sociálnom zabezpečení so zmenami obsiahnutými v spoločnej správe výborov a v jej dodatku.

Předseda NS Smrkovský: Děkuji poslanci Morávkovi za jeho zprávu a zahajuji rozpravu. První je přihlášen poslanec Lomský.

Posl. Lomský: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Navrhovanou úpravu důchodového zabezpečení účastníků odboje zajisté s radostí přivítají dosud žijící účastníci odboje a pozůstalí po nich. Pozdě, ale přece se zjednává náprava v jejich hmotném zabezpečení.

Navrhovaná zákonná úprava má nejen aspekt sociální, ale i výchovný. Nelze přece nevidět, i když ty doby jsou za námi, že právě bojovníci za osvobození patřili k těm, kteří byli často nespravedlivě obviňováni, pronásledováni a diskriminováni. Mladá generace, která nastupuje, aby dobudovala naši socialistickou společnost, nemůže též nesledovat, jaký poměr má společnost a matka vlast k těm, kdož ji v těžkých dobách hájili, trpěli, bojovali za její svobodu, životy pokládali a krev prolévali za šťastnou budoucnost našich národů.

Není třeba jistě na příkladech dokazovat, že bude odstraněno mnoho roztrpčeni a alespoň na stará kolena bude o odbojáře lépe postaráno. Nepochybně jde o opatření populární, ale současně jde o velký akt spravedlnosti nejen k jednotlivým osobám, ale i k odbojovým skupinám, neboť zákon má spravedlivě vyjádřit kategorizaci v § 107 - odstranit deformace a jakoukoli diskriminaci jednotlivých skupin našeho boje za národní osvobození. Jsem toho názoru, že oba ÚV SPB, v Praze i v Bratislavě, udělaly v tomto směru velkou a záslužnou práci a za spravedlivou srovnatelnost převzaly společenskou odpovědnost.

Tento zákon patří k těm zákonům, které byly mimořádně důkladně projednány jak v zásadách, tak i v paragrafovaném znění řadou výborů NS. Přitom je radostné konstatovat, že zpravodaj posl. Morávek mohl v tomto případě prohlásit, že ministerstvo práce a soc. péče a vláda republiky projevily mimořádnou péči a plné pochopení při řešení připomínek poslanců. Kéž by tomu bylo tak i nadále.

Osobně jsem měl kromě jiných připomínek zásadní připomínku k tomu, že v zásadách není doceňován boj se zbraní v ruce a Slovenské národní povstání. Vítám proto dohodu, která byla dosažena mezi Ústředními výbory SPB a konečnou úpravou § 107 odst. 2, jak jej předkládá vláda. V předkládaném znění zákona, má-li spatřit světlo světa do 1. ledna 1969, nebylo možné plně vyhovět připomínce našich 61 poslanců přednesené s posl. Litvajovou - jak pamatujete - na společném zasedání výborů. Týkala se zápočtu let zajetí tak, že by bylo srovnáno s bojem v ozbrojených útvarech a rovnocenně započteno do 6 měsíců potřebných ve II. kategorii. Hovořil o tom soudruh zpravodaj.

Myslím, že je třeba alespoň krátce vysvětlit důvody, proč nebylo možné vyhovět připomínce těch 61 poslanců NS, a to proto, aby nedošlo k nedorozumění nebo roztrpčení mezi našimi poslanci a toto ze zákona č. 255/1946 Sb.

Za prvé nemůžeme nebrat v úvahu, že navrhovaný zákon platí ve vazbě se zákonem 255/1946 Sb. a tak zvaným legionářským zákonem. Tato zásada je s nimi v rozporu a vyžadovala by tudíž novelizaci zákona č. 225/1946 Sb.

Za druhé, zajetí příslušníků 1. čs. armády na Slovensku nelze v žádném případě posuzovat izolovaně od problematiky zajetí např. bojovníků ve Španělsku, ve Francii, letců na západě či bojovníků na východě a jinde. Jak je mi známo, takové privilegování nebylo ani požadováno. Osobně neznám ani žádný přiklad, ani uveden nebyl, že by boj a zajetí byly řešeny rovnoprávně v jiných armádách na světě. Všude existuje diferencovaný pohled a hodnocení. Nakonec ani z hlediska výchovného do budoucna nelze činit rovnítko mezi bojem do posledního dechu a mezi zajetím. Vyjadřovat by se měli ti, kteří nesou odpovědnost za obranu země.

Jde tudíž o zajatecký problém, který nelze vyřešit dnes, neboť vyžaduje skutečně pozorného, lidského, hlubokého, ale i všestranného rozboru a závěru. Kvůli tomu by nebylo správné zákon odkládat. To by vám odbojáři, kteří na úpravu čekají, v žádném případě neodpustili.

Chci však upozornit v souvislosti s navrhovanou platností zákona od 1. 1. 1969 na jednu podle mého soudu mimořádně závažnou okolnost, která ovlivňuje jeho realizaci. Úprava důchodů bude provedena tomu, kdo o ni požádá a současně předloží osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb., o účasti v národním boji za osvobození. Mnozí, kdož před dvaceti lety byli mladí a nemysleli na penzi a výhody, si potvrzení nevyžádali. Jakmile vešla ve známost plánovaná úprava důchodového zabezpečení, proudí tisíce žádostí do Vojenského historického ústavu. Leží jich tam více než 20 000. Nebudou-li tyto žádosti včas prověřeny a vyřízeny pro ty, kdož je k úpravě důchodů nezbytně potřebuji, musí to mít za následek nezdravé nálady a politicky negativní dopady. Síly ve VHÚ nestačí. Proto obracím na MNO, aby se postaralo operativně o rychlé řešení tohoto dočasného, ale politicky velmi citlivého problému.

Nehodlám v diskusi rozšiřovat problematiku, ale chci upozornit v souvislosti s projednáváním zákona na to, že stále dozrává potřeba prohloubit všestrannou péči o odbojáře. Nebezpečí ze strany imperialismu, neofašismu a západoněmeckého revanšismu není dosud zažehnáno. Věřím, že příslušníci odboje, kteří prokázali i jednoznačně svůj postoj v době boje za národní osvobození a kteří se přesvědčují na zákoně, který schvalujeme, že vláda v duchu svého akčního programu naplňuje sliby a odstraňuje chyby minulosti, učiní vše, aby tam, kde mohou, přiložili v rámci svých možností a schopností ruku k dílu a pomohli při výstavbě socialistické společnosti i při výchově mladé generace a přispěli k upevnění obranyschopnosti státu.

S radostí budu pro návrh zákona v celém komplexu hlasovat.

Předseda NS Smrkovský: Děkuji posl. Lomskému. Uděluji slovo posl. Vincenci Červinkovi.

Posl. Vincenc Červinka: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Projednávaný návrh zákona o vylepšení důchodového zabezpečení účastníků I. a II. odboje je pozitivně posuzován všemi odbojáři a jeho schválení netrpělivě očekáváme.

Návrh tohoto zákona, mimo již schváleného zákona o soudní rehabilitaci, je jedním z pozitivních prvků polednové politiky ÚV KSČ a vlády ČSSR.

Akčním programem strany i prohlášením vlády jsou postupně odstraňovány dlouhodobé deformace a podceňování odboje jako celku, jeho jednotlivých skupin i jednotlivců.

V souvislosti s těmito opatřeními se podstatně zvýšil přiliv nových členů do organizací SPB a podstatně vzrostla také politická aktivita příslušníků odboje. Všichni odbojáři se chtějí podle svých sil a schopností podílet na rozvoji naši socialistické společnosti a podporovat všechny kladné stránky polednového vývoje, jak je to definováno v rezoluci ÚV KSČ z listopadu letošního roku.

Jménem skupiny poslanců NS, příslušníků odboje, chci poděkovat z tohoto místa ÚV naší strany, vládě republiky, ministerstvu práce a sociálního zabezpečení a všem výborům NS za to, že tento návrh zákona přes počáteční rozpory byl nakonec solidně, objektivně a přijatelně zpracován a ze od 1. ledna 1969, bude-li námi dnes schválen, vejde v platnost. Myslím, že dík patří opravdu ústředním výborům slovenského, českého i ústředního svazu protifašistických bojovníků, jak o tom mluvil s. posl. Lomský.

U příležitosti projednávání tohoto zákona na dnešním našem zasedání bych chtěl podotknout, že navrhované vylepšení důchodového zabezpečení odbojářů není nějakou čs. výjimkou nebo milodarem, ale že je to splátka na staré dluhy. I když každý z účastníků prvního nebo druhého odboje bojoval za svobodu našich národů z vlasteneckého přesvědčení a nepočítal s nějakými výhodami, myslím, že je morální povinnosti společnosti zajistit těmto lidem takovou životní úroveň, která je poskytována odbojářům nejen v mnoha socialistických, ale i v kapitalistických státech. Škoda, jak už o tom mluvil s. zpravodaj i s. Lomský, že navrhované vylepšení přišlo hodně pozdě, kdy velké množství zasloužilých odbojářů není již mezi živými - a jsou to lidé, kteří na sklonku svého života ve své většině neměli na růžích ustláno.

Chtěl bych současně poznamenat, že se nepodařilo v tomto zákoně vyřešit otázky dobrovolníků z let 1918-1919 a otázky italské domobrany. Doporučuji, aby i těmto dvěma odbojovým složkám byla ze strany Vojenského historického ústavu věnována pozornost, aby i tento odboj byl spravedlivě posouzen.

Ztotožňuji se s připomínkami s. Lomského, pokud se týká vyřizování žádosti o osvědčení podle zákona č. 255.

Dalším problémem účastníků odboje je otázka jejich zdravotního stavu. Myslím, že není třeba zvlášť zdůrazňovat všechna strádání odbojářů v koncentračních táborech, na frontách nebo v partyzánské činnosti. Jaký dopad toto strádání mělo na jejich zdravotní stav, mohou nejlépe posoudit lékaři, kteří mají tyto lidi v dispensární péči. Chci podotknout, že léčebné možnosti v lázeňských zařízeních jsou doposud pro příslušníky odboje minimální. Proto v souladu s požadavky členů SPB žádám soudruhy ministry zdravotnictví národních republik, kteří budou jmenování do funkcí od 1. ledna 1969, aby počítali se zvýšeným počtem poukazů, aby to odpovídalo zdravotnímu stavu příslušníků odboje a jejich zásluhám.

Současně naše svazové orgány právem požadují, aby odbojáři vysílaní na léčení byli zbaveni lázeňských poplatků a aby pracující odbojáři byli na léčení vysíláni na křížkové poukazy.

Nedořešeným problémem je také náhrada škod za persekuci odbojářů a rasově pronásledovaných. Jde alespoň o náhrady ušlé mzdy za dobu věznění. Pokud máme zprávy, vězňové z jedenácti evropských zemí tyto náhrady od NSR již obdrželi. Naši vězňové nedostali nic kromě 92 vězňů, na kterých byly spáchány pseudolékařské pokusy, přičemž okolo 800 případů není v souvislosti s rozporností ještě dořešeno. Tyto věci jsou projednávány přes mezinárodní Červený křiž. Je pravda, že pracovnici ÚV SPB vedou delší dobu jednání o náhradu persekučních škod za dobu věznění s některými členy spolkového sněmu, zatím však bezvýsledně. Toto jednání naráží na otázku normalizace styků mezi ČSSR a NSR. Vznáším proto interpelaci jménem skupiny bývalých politických vězňů - poslanců NS na vládu, popř. na nového ministra zahraničních věcí, který bude jmenován 1. ledna 1969, aby ministerstvo se těmito věcmi důkladně zabývalo.

Soudružky a soudruzi, to je jen několik připomínek k návrhu zákona. Věřím pevně, že všichni poslanci, kteří jsou přítomni na dnešním našem zasedání, navrhovaný zákon schválí. (Potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: Děkuji. Uděluji slovo Posl. Procházkové.