Domnievam sa, že táto okolnosť sama by bola dostačujúcim dôvodom k tomu, aby Národné zhromaždenie prijatím nového zákona vytvorilo potrebný súlad medzi životom a právnym stavom. Chcel by som však zdôrazniť predovšetkým súčasné politické aspekty, ktoré viedli súdruha prezidenta k rozhodnutiu, aby v tomto prípade použil svojho ústavného práva predkladať návrhy zákonov. Faktické postavenie Kancelárie prezidenta republiky nemôže nebyť odvislé od vzťahu, ktorý k nej má prezident republiky sám a neváham povedať, že sa v tomto vzťahu odráža do istej miery i prístup toho-ktorého. prezidenta k výkonu jeho vlastnej ústavnej funkcie. Dlhoročné spojenie funkcie prezidenta republiky s funkciou l. tajomníka Komunistickej strany Československa sa nutno odrazilo i v postavení Kancelárie prezidenta republiky. Súdruh generál Ludvík Svoboda prijal funkciu prezidenta republiky, ktorú ste mu v marci t. r. vy menom celého národa zverili, s najhlbšou vážnosťou, s úctou k tradícii, ktorá sa k tejto funkcii pojí, i s veľkým pochopením pre všetko nové, čo tohoročný vývin priniesol v oblasti spravodlivého štátoprávneho usporiadania ČSSR. Jeho úmyslom je, aby i jeho kancelária mala jednoznačné pevné postavenie v systéme štátnych orgánov zvlášť teraz, keď vstúpi do života československá federácia. Teraz mi dovolte, aby som obrátil vašu pozornosť k obsahu predloženého návrhu.

Základné úlohy Kancelárie prezidenta republiky sú bezprostredne spjaté s osobou prezidenta republiky, s jeho ústavnou právomocou, o i s jeho verejnou a politickou činnosťou; týkajú sa ich body a) až c) §u 1. Bod d) toho istého paragrafu nadväzuje na čl. 29 ústavy, právo občanov a inštitúcií obracať sa na štátne orgány s návrhmi, podnetmi a sťažnosťami. Treba povedať, že rozsah a politický význam tejto agendy plne odôvodňuje, aby bola výslovne uvedená medzi úlohy Kancelárie prezidenta republiky. Počet listov pracujúcich, dochádzajúcich do Kancelárie prezidenta republiky, je stále veľmi vysoký - v porovnaní s ostatnými ústrednými orgánmi štátnymi a straníckymi - najvyšší.

Po zvolení súdruha Ludvíka Svobodu za prezidenta republiky ich počet vzrástol, a v ňom vzrástol výrazne i podiel takých listov, v ktorých sa občania nezaoberajú len svojimi osobnými problémami a starosťami, ale "vecami verejnými" v najlepšom slova zmysle. Svedčí to tak o mimoriadnej dôvere k osobe prezidenta republiky, ako aj o vysokej politickej angažovanosti našich spoluobčanov. Kancelária prezidenta republiky zabezpečuje, aby sťažnosti a podnety občanov boli dôsledné riešené orgánmi k tomu príslušnými; pritom však venuje sústavnú pozornosť analýze ich príčin a svoje rozbory dáva k dispozícii štátnym a straníckym orgánom.

V odstavci druhom prvého paragrafu sa premieta druhý súbor úloh Kancelárie prezidenta republiky. Je to predovšetkým pamiatková ochrana, ktorá jej bola zverená vládnym nariadením č. 55/1954 Zb., o chránenej oblasti Pražského hradu; tá úzko súvisí s činnosťou stavebnou a so správou technických zariadení. Jednotná stavebná i pamiatková starostlivosť o všetky objekty, vrátane významných objektov cirkevných, umožňuje voliť jednotnú, ideovo správne zameranú koncepciu úprav a rekonštrukcií Pražského hradu, tejto našej prednej kultúrnej pamiatky.

Ďalšie tri paragrafy predloženej osnovy sa týkajú organizácie Kancelárie prezidenta republiky; chcel by som upozorniť na tieto momenty: pre vedúceho Kancelárie prezidenta republiky sa navrhuje titul: "štátny tajomník prezidenta republiky". Je treba zdôrazniť, že ide o funkciu odlišnú od ústavnej funkcie štátneho tajomníka vo federálnych ministerstvách, ako ju pozná ústavný zákon o československej federácii. Štátny tajomník prezidenta republiky nebude členom vlády. Z výkonu svojej funkcie bude odpovedný prezidentovi republiky. Bude mať však oprávnenie zúčastniť sa schôdzí vlády ČSSR. Účelom tohto oprávnenia je zabezpečiť bezprostredný operatívny kontakt prezidenta republiky s vládou a uľahčiť plné uplatnenie ústavnej právomoci prezidenta, vyjadrené v čl. 61 ods. b) ústavného zákona o československej federácii bez toho, že by sa to akokoľvek dotýkalo ústavných vzťahov prezidenta Československej socialistickej republiky a vlády Československej socialistickej republiky.

Úlohy, vyjadrené pod bodom c) ods. 1 § 1 osnovy, spojené s výkonom funkcie prezidenta republiky ako vrchného veliteľa ozbrojených síl, vykonáva Kancelária prezidenta republiky pomocou zvláštneho útvaru - Vojenskej kancelárie prezidenta republiky. Určitá organizačná odlišnosť tohoto útvaru, vyjadrená priamou podriadenosťou jeho náčelníka prezidentovi republiky, je odôvodnená špecifičnosťou jeho úloh.

Základné organizačné princípy Kancelárie prezidenta republiky upravuje § 4. Tu by som chcel upozorniť predovšetkým na to, že pri obsadzovaní miest v Kancelárii prezidenta republiky bude uplatňovaná zásada zastúpenia občanov jak Českej, tak Slovenskej socialistickej republiky. Návrh zákona bol schválený Ústavnoprávnym výborom NZ s menšou úpravou. Doporučujem, aby ho NZ schválilo v znení, ktoré navrhol Ústavnoprávny výbor NZ.

Vážené Národné zhromaždenie, vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci, prijatím tohto zákona vytvoríte predpoklady pre lepšiu prácu Kancelárie prezidenta republiky; sľubujem vám, že všetci jej pracovníci sa vynasnažia, aby svoje povinnosti plnili čo najlepšie, v súlade so schváleným zákonom, k plnej spokojnosti prezidenta republiky a k prospechu všetkých občanov nášho spoločného štátu, Československej socialistickej republiky.

Předseda NS Smrkovský: Děkuji dr. Pudlákovi za výklad k návrhu zákona a prosím zpravodaje posl. Kosmela, aby se ujal slova.

Sprav. posl. Kosmel: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci!

Prijatím zákona z 27. 10. 1968 o čs. federácii vzniká potreba novej právnej úpravy postavenia KPR. Doteraz platný zákon č. 654 z r. 1919 svojimi ustanoveniami nevyhovuje.

V rámci federatívneho usporiadania ČSSR vzrástol tak politický, ako aj spoločenský význam funkcie prezidenta republiky, ktorý ako jeden zo základných ústavných orgánov stojí v čele ČSSR.

Prerokovávame dnes návrh prezidenta republiky na vydanie zákona o KPR. Prezident republiky využíva iniciatívne právo dané mu Ústavou ČSSR. Za pol storočia trvania našej republiky je to prakticky druhý prípad, kedy prezident republiky využíva toto ústavné právo.

Ústavnoprávny výbor prerokoval veľmi uvážene návrh prezidenta republiky na vydanie zákona o KPR a uzniesli sa doporučiť NZ schváliť návrh zákona so zmenami uvedenými v správe Ústavnoprávneho výboru NZ k návrhu prezidenta republiky na zákon o KPR (tlač 232). Jedná sa o ustanovenie § 1 ods. 2, ustanovenie § 4 ods. 2, text § 5, ustanovenie § 7 ods.1.

Plne súhlasím s vyjadrením vedúceho KPR a sám plne doporučujem NZ predkladaný návrh zákona o KPR podľa znenia správy Ústavnoprávneho výboru NZ schváliť.

Předseda NS Smrkovský: Děkuji posl. Kosmelovi. Táži se, zda se někdo hlásí o slovo k tomuto návrhu zákona? (Nikdo.) Není tomu tak.

Předpokládám, že ani dr. Pudlák ani posl. Kosmel se již nebudou o slovo hlásit, vzhledem k tomu, že nebyla žádná rozprava. Proto přistoupíme k hlasování.

Schválení tohoto zákona, jakož i dalších, které budeme dnes a zítra projednávat, nevyžadují - podle platných předpisů - výjimečného hlasování. Dávám tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s tím, aby návrh presidenta republiky na vydání zákona o KPR ve znění zprávy výboru ústavně právního, byl schválen, ať zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.) Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Konstatuji, že zákon o KPR byl NS ČSSR schválen.

Dalším bodem našeho jednání je

15. Návrh posl. Vaverky a druhů na vydání zákona o městě Brně (tisk 231) a společná zpráva výboru ústavně právního a výhoru pro národní výbory.

Dříve, než dám slovo posl. Vaverkovi, který návrh zdůvodní, jménem vás všech vítám mezi námi delegaci města Brna. (Potlesk.)

Nyní prosím posl. Vaverku, aby návrh zákona zdůvodnil.

Posl. Vaverka: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, v těchto dnech projednáváme souhrn významných zákonů. Jejich společným znakem je, že v převážné většině navazují na ústavní zákon o čs. federaci a na jeho základě upravují důležité otázky dalšího státoprávního uspořádání ČSSR. Jde o zákony, podle nichž se bude nadále vyvíjet vnitropolitický život naší republiky a které budou do značné míry vytvářet podmínky pro komplexní činnost celého našeho státního aparátu.

Není náhodné ani bezvýznamné, že v tomto souhrnu jménem 38 poslanců tohoto Národního shromážděni předkládáme tomuto vrcholnému orgánu k projednání iniciativní návrh na přijetí zákona o městě Brně, jehož vydání se opírá o čl. 149 ústavního zákona o československé federaci. Mohl by vzniknout dojem, že význam tohoto zákona nelze klást do stejné roviny se zákony, které například upravují složení nejvyšších vládních orgánů státu. Jsem přesvědčen, že i když dopad navrhovaného zákona se bezprostředně dotýká jenom města Brna, ve skutečnosti však tento návrh zákona překračuje rámec tohoto města a nabývá skutečně významu celostátního.

Dovolte mi, abych krátce uvedl význam navrhovaného zákona jak pro uspořádání celé naší státní správy, tak přímo pro město Brno samotné.

V diskusi 27. a 28. února t. r. při projednávání zákonů upravujících postavení hlavního města Slovenska Bratislavy, poslanec Národního shromáždění, předseda NV města Bratislavy, s. Milan Hladký tehdy řekl, že po vydání zákona o národních výborech, přes jeho nesporné klady, projevil se přece jen jeho základní nedostatek v tom, že nediferencoval postavení některých velkých měst a jejich národních výborů v soustavě naší státní správy. Důsledek tohoto pojetí se projevil v tom, že v poměrně krátkém časovém období bylo nutno provést dvojí novelizaci článku 91 Československé ústavy a byly právem tímto orgánem přijaty zákony jednak o hlavním městě Praze a právem také toto NS přijalo zákon o hlavním městě Slovenska Bratislavě.

Je ovšem třeba zdůraznit, že problémy, které vedly k nutnosti zvláštní zákonné úpravy postavení dvou hlavních měst států tvořících československou federaci, jsou v obecném měřítku určující a rozhodující pro průmyslové aglomerace a důležitá sídlištní centra v našem státě, tedy i pro Brno jako druhé největší město ČSSR.

Je nezvratnou skutečností, že současná úprava státní správy vůbec a zvláště postaveni národních výborů už dnes neodpovídá požadavkům progresívního řízení státní správy. Tato situace se zejména odráží v postavení velkých měst, které dosud téměř výlučně odvisí, případně je odvozeno z pravomoci obecních článků našeho administrativně územního členění, tj. prakticky z určitého oprávněni, které jim dává dnešní struktura okresních a krajských národních výborů. Přitom ovšem nebyla a dosud není věnována dostatečná pozornost obsahové, formální a metodologické odlišnosti a někdy i neslučitelnosti správy města s venkovskými oblastmi. Za takové situace je pochopitelné, že dosavadní krajské celky při převažující, často zemědělské problematice svého území nutně musí zanedbávat rozvoj města. Za podmínek centralisticky direktivního řízení ani přece nebylo možné z jednoho centra používat dostatečně diferencovaných forem a metod řízení našich národních výborů, velkých měst a průmyslových aglomerací.

V důsledku těchto jevů zcela zákonitě došlo v období uplynulých dvaceti let i k určité deformaci v postavení a působnosti národních výborů, především v těchto velkých městech tak, že jako představitelé městské správy nebyly a nejsou přece ani ještě dnes schopny v potřebném rozsahu a návaznosti řešit jak základní otázky rozvoje a výstavby měst, tak i okruh každodenních životních potřeb svých obyvatel.

Tento fakt má za následek soustavný růst rozporových otázek na různých úsecích rozvoje dalších velkých měst, zejména na úseku bytové výstavby, i když NV jsou činěny zodpovědny za bytovou výstavbu, i když neřídí tuto bytovou výstavbu, především z hlediska centrálního řízení stavebnictví, tak není ojedinělé, že velmi často na svou hlavu musí snášet nespokojenost. Ovšem nevíme, proč. Každý ať je zodpověden za to, zač skutečně zodpovídá, co má možnost řídit, jak se říká, kde opratě má opravdu pevně v rukou.

Dále si, soudružky a soudruzi, myslím, že je to i problematika už té komplexní tvorby životního prostředí včetně problému dopravy velké terciální sféry, především služeb, jejichž těžiště především právem spočívá v sídlištích městského typu. To jsou podle našeho názoru skutečnosti, které se dnes ve velmi ostré a vyhraněné formě projevují jak v Praze, tak v Bratislavě, tak v dalších městech a konkrétně v koncentrované formě i přímo v městě Brně, jak o tom hovoří důvodová zpráva k tomuto iniciativnímu návrhu zákona.

Tyto negativní zkušenosti z řízení a správy měst a z postaveni jejich národních výborů jednoznačně svědčí o velmi vážném společenském rozboru mezi jejich postavením a působností na straně jedné a významem, funkcí a složitostí problémů těchto měst na straně druhé. Z tohoto rozporu vyplývají další politické, sociální a ekonomické negativní tendence narušující nejen rovnoměrnost vývoje a proporcionality těchto měst, ale říkáme otevřeně, že jsou to některé negativní tendence z toho vyplývající, které podvazují na druhé straně také přínos materiálních a kulturních hodnot těchto velkých průmyslových aglomerací a sídlištních celků ve prospěch celé naší společnosti. To je nesporně obecný negativní rys dnešní správy měst a obci v našem státě vůbec, jako produkt jednostranně pojatého principu demokratického centralismu, především v minulých letech, který se na některých úsecích projevoval výlučně jako centralismus byrokratický. V tomto rámci nebyl uvedený problém úspěšně řešitelný, nebylo to ani možné. 0 tom svědčí i polovičaté a kompromisní řešení otázky správy měst, jak bylo zakotveno i v zákoně č. 69/67 Sb. o národních výborech. My se nebojíme toto přiznat, i když jsme byli jedněmi aktivními spolutvůrci tohoto zákona o národních výborech, že život jde tak rychle, že některé na svou dobu opravdu pokrokové prvky tohoto zákona již dnes po uplynutí dvou let jsou zastaralé. Myslím z hlediska zákona o národních výborech právně zakotvenou zvláštnost postavení některých velkých měst, mezi nimi i města Brna, která byla pouze dílčím způsobem v zákoně o národních výborech podchycena ve dvou ustanoveních, konkrétně v § 12 a 26. Tím logicky nemohlo ani usnesení Národního shromáždění z 1. prosince 1966 o vzorových statutech důsledně řešit uvedené otázky. Proto také již při projednávání návrhu vzorového statutu v tomto Národním shromáždění tehdy jako skupina poslanců jsme považovali za nutné a hovořili o tom, že by bylo správné účinnost vzorových statutů v určité době dvou let vyhodnotit a sledovat jejich společenskou účinnost.

Za této situace je nezbytné v souladu s iniciativním návrhem zákona o městě Brně, který předkládá 38 poslanců tohoto orgánu, přikročit neprodleně k řešení hlavních problémů správy velkých měst, která jsou nosnými aglomeračními centry našeho státu a u nichž setrvávání při dnešním stavu způsobuje denně značné společenské ztráty. Naléhavost okamžitého řešení je diktována také další skutečností, že aglomerace těchto měst výrazně ovlivňují tvorbu společenských a hospodářských hodnot ve státě a jsou prvořadým faktorem vývoje soustavy osídlení a v celospolečenském průřezu mají rozhodný podíl na rozvoji duchovního a kulturního bohatství celé naši společnosti.

Oprávněnost tohoto tvrzení dokreslují některé základní ekonomické, sociální a správní parametry o stavu a rozvoji města Brna, jak máte uvedeno ve zpravodajské důvodové zprávě k návrhu tohoto zákona. Přitom víme, že to není jenom specifika města Brna, ale především, jak už jsme se zmiňovali, Prahy, Bratislavy a ostatních měst.

Tyto kvalitativní i kvantitativní údaje, vyjadřující váhu a podíl města Brna na tvorbě celospolečenského bohatství, jsou také výslednicí mnohotvárného a složitého reprodukčního procesu, který probíhá ve všech sférách společenského života jak na území města Brna, tak i v jeho rozsáhlé aglomerační oblasti organicky spjaté mnohými vzájemnými vztahy s vlastním městem.

Z tohoto hlediska stojí za povšimnutí, že na vytvoření celoroční průmyslové produkce v objemu asi 8 mld Kčs jenom na území našeho města se velmi aktivně svým podílem podílí i sama terciální sféra, i když pochopitelně v porovnání s některými vyspělými státy podíl terciální sféry u nás v celostátním měřítku ještě nedosahuje i na tvorbě společenského produktu a národního bohatství takového podílu, jak je to v některých jiných vyspělých státech.

Další poznatek, ke kterému jsme přišli, je například ten, že u nás zaplatíme za každou nově přicházející pracovní sílu do průmyslu celkem 250.000 Kčs nákladů - to nás stojí jedna nově přicházející pracovní síla do průmyslu, mám na zřeteli s tím komplexně spojené otázky bytové výstavby, výstavby inženýrských sítí a všech otázek, které i tento produktivní pracovník v aglomerátu města Brna užívá - 250.000 Kčs.

Myslím, že to není jenom náš nějaký specifický poznatek, že je to poznatek všech velkých průmyslových aglomerací, že by i tento poznatek nás měl vést v naši řídící národohospodářské praxi k závěru, aby rozvíjeni jakéhokoliv druh společenské činnosti bylo realizováno při stejně intenzívním rozvíjení ostatních města-tvorných prvků včetně komplexního řešení tvorby životního prostředí města.