Předseda NS Smrkovský (zvoní): Vážený soudruhu presidente, vážené Národní shromáždění, vážení hosté!

Zahajuji čtvrtý a poslední den jednání 29. schůze Národního shromáždění. V této chvíli je přítomno 180 poslanců, takže jsme schopni jednání i usnášení.

Dnes máme projednat závažné smlouvy o spolupráci a vzájemné pomoci mezi naší republikou a třemi socialistickými státy. Tyto smlouvy utvrzují naše vzájemné přátelské vztahy s těmito zeměmi, vztahy, kterým jsme dali poprvé výraz v podobných smlouvách před dvaceti lety. Souhlas s těmito smlouvami je také vyjádřením našeho pevného a samozřejmého rozhodnutí setrvat v pevném svazku socialistických států.

Přistoupíme tedy k projednávání

22. Vládních návrhů, jimiž se předkládají Národnímu shromáždění k souhlasu

- Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou, podepsaná v Praze dne 26. dubna 1968 (tisk 169),

- Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou, podepsaná v Budapešti dne 14. června 1968 (tisk 191) a

- Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou socialistickou republikou, podepsaná v Praze dne 16. srpna 1968 (tisk 212).

Doporučuji, aby všechny tyto tři smlouvy byly odůvodněny najednou a aby k nim byla společná rozprava. O každé z nich bychom však hlasovali zvláště.

Ptám se vás, kdo souhlasí s tímto postupem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.)

Návrhy odůvodní úřadující zástupce ministra zahraničních věcí Václav Pleskot, kterého prosím, aby se ujal slova.

Úřadující zástupce ministra Pleskot: Vážený soudruhu presidente, vážené Národní shromáždění, ve smyslu článku 42 Ústavy ČSSR předkládá vláda ČSSR Národnímu shromáždění k vyslovení souhlasu Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a MLR, podepsanou v Praze dne 26. dubna 1968, Smlouvu o přátelství spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a MLR, podepsanou v Budapešti dne 14. června 1968 a Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a RSR, podepsanou v Praze dne 16. srpna 1968.

Tyto smlouvy byly podepsány v průběhu letošního roku při příležitosti jednání nejvyšších státních a stranických delegací ČSSR a zmíněných států. Jejich návrhy byly předběžně projednány příslušnými výbory NS. Podpisem těchto smluvních dokumentů byla dovršena novelizace existujících spojeneckých smluv s evropskými socialistickými státy.

Dosud platné spojenecké smlouvy mezi ČSSR a BLR, MLR a RSR z let 1948 až 1949 sehrály významnou historickou úlohu v poválečném rozvoji všestranné spolupráce mezi našimi státy při upevňování přátelství mezi národy ČSSR a těchto států a byly ze zahraničně politického hlediska zaměřeny především na obranu proti hrozbě nového útoku ze strany Německa nebo jiného státu, který by se s ním spojil v jeho útočné politice. Změny, k nimž došlo od podpisu smluv ve vnitřním vývoji a vzájemných vztazích mezi těmito státy a ČSSR, jakož i změny v mezinárodní situaci si vyžádaly novelizaci těchto smluv, jejich platnost by jinak byla automaticky prodlužována.

V průběhu uplynulých dvaceti let došlo k rozvoji dvoustranné politické, hospodářské a kulturní spolupráce mezi ČSSR a dalšími socialistickými státy. Rok od roku se zintenzivňovaly na všech úrovních kontakty mezi zákonodárnými sbory, státními orgány, mezi Národní frontou, stranickými a společenskými organizacemi. Byla navázána a prohloubila se i přímá spolupráce mezi jednotlivými ministerstvy a dalšími ústředními orgány, jakož i mezi hospodářskými, vědecko-výzkumnými, tvůrčími a společenskými organizacemi. Celá tato velmi rozsáhlá aktivita, která, i když byla srpnovými událostmi přechodně narušena ve vztazích k BLR a MLR, svědčí o pevném spojenectví a všestranné spolupráci našich zemí s uvedenými smluvními státy. Svědčí o totožnosti nebo úzké souběžnosti základních zájmů ČSSR se zájmy těchto socialistických zemí, což vytváří podmínky, aby se tyto styky dále intenzívně rozvíjely a prohlubovaly.

Tyto dvoustranné vztahy byly doplněny mnohostrannou spoluprací socialistických států, a to především formou uzavření Varšavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci jakožto politicko-obranného aktu, a organizace Rady vzájemné hospodářské pomoci za účelem vytvoření podmínek pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci, kooperaci a specializaci ve výrobě.

Od podpisu smluv v letech 1948-1949 došlo rovněž k výrazným změnám v mezinárodních vztazích v Evropě a i ve světě. Jednou a pro nás velmi významnou změnou v tomto období byl vznik dvou států na území Německa, vznik socialistické NDR a vznik NSR, která je členem vojenského seskupení imperialistických států NATO.

Smyslem nových spojeneckých smluv je vést k dalšímu rozšiřování a prohlubování vzájemného přátelství, spolupráce a pomoci mezi ČSSR a BLR, MLR a RSR. Je v nich zakotven závazek, že vzájemné vztahy budou upevňovány v souladu se zásadami socialistického internacionalismu, svrchovanosti a nezávislosti, rovnoprávnosti, nevměšování do vnitřních věcí, vzájemných výhod a vzájemné soudružské pomoci. Smlouvy rovněž zajišťují další rozvoj a prohlubování dvoustranné hospodářské a vědeckotechnické spolupráce a podporu mezinárodní socialistické dělby práce v rámci RVHP, rozvoj spolupráce ve všech oblastech kultury. Ve smlouvách je zakotven závazek smluvních stran usilovat o rozvoj přátelských vztahů mezi všemi socialistickými státy a o upevňování jejich jednoty v zájmu socialismu a míru. Dále jsou v nich obsaženy zásady mezinárodní politiky smluvních stran, jakož i ustanovení o tom, že se budou vzájemně informovat a radit o všech důležitých otázkách dotýkajících se jejich zájmů.

Pokud jde o ustanovení týkající se obrany, je ve smlouvách zakotveno prohlášení, že smluvní strany učiní v souladu s Varšavskou smlouvou všechna nezbytná opatření proti úkladům a agresi imperialistických a revanšistických sil a že v případě ozbrojeného útoku proti jedné ze smluvních stran ze strany jakéhokoli státu si v souladu s článkem 51 Charty OSN poskytnou neprodleně veškerou pomoc. Ve smlouvách je rovněž zakotveno významné konstatování o neplatnosti Mnichovské dohody od samého počátku se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Vážení soudruzi poslanci, uzavřením nových spojeneckých smluv s BLR, MLR a RSR Československo pokračuje ve své zahraniční politice rozvíjení všestranné spolupráce a přátelství se všemi zeměmi socialistického společenství. Potvrzuje tím znovu nezrušitelnost svazků ČSSR se všemi socialistickými zeměmi, věrnost závazkům, které naše republika vůči těmto zemím převzala. Lidově demokratické a později socialistické Československo se vždy jednoznačně hlásilo k socialistické soustavě, k Varšavské smlouvě a k aktivní účasti v RVHP. Podepsané smlouvy vytvářejí předpoklady pro další prohloubení a rozšíření vzájemné spolupráce.

I ve smyslu závazků zakotvených v předkládaných smlouvách bude ČSSR důsledně uskutečňovat politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením a pokračovat v úsilí o zajištění míru a bezpečnosti, o řešení mezinárodních sporů mírovými prostředky, o zmírnění mezinárodního napětí, o dosažení všeobecného a úplného odzbrojení, o úplnou likvidaci kolonialismu a neokolonialismu, rasové diskriminace ve všech formách, jakož i o respektování práva národů rozhodovat o svém osudu. Patřičná pozornost bude i nadále věnována vytvoření systému evropské kolektivní bezpečnosti a zabezpečení existujících státních hranic v Evropě.

Uzavřené spojenecké smlouvy naší republiky s BLR, MLR a RSR jsou tudíž součástí aktivní zahraniční politiky ČSSR, jejím účinným nástrojem při upevňování jednoty socialistických států a vytváření záruk pro mírovou spolupráci se všemi státy.

Vláda republiky proto navrhuje NS, aby vyslovilo souhlas s dvoustrannými smlouvami o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a BLR, MLR a RSR.

Předseda NS Smrkovský: Děkuji s. Pleskotovi. Konstatuji, že v této chvíli je přítomno 193 poslanců. Zpravodajskou zprávu výboru ústavně právního a výboru zahraničního přednese posl. Rejhon.

Zpravodaj posl. Rejhon: Vážený pane presidente, vážené Národní shromáždění, vážení hosté.

Československo zabezpečilo po druhé světové válce své mezinárodní postavení soustavou státních smluv označovaných jako "smlouvy o přátelství, spojenectví a vzájemné pomoci" se všemi sousedními státy, které v důsledku výsledku druhé světové války a svého vnitropolitického vývoje vstoupily na cestu budování socialismu.

Uzavřením těchto smluv, pro něž vzorem byla naše smlouva se Sovětským svazem uzavřená ještě za druhé světové války, byly vytvořeny politické předpoklady pro to, aby byl vyjádřen nový pokrokový charakter těchto států, který sám o sobě byl resultátem třídního pohybu uspíšeného bojem proti fašismu za druhé světové války, v němž se jako zdravé jádro lidových národních sil prosadily pokrokové a revoluční složky obyvatelstva těchto zemí, přičemž významnou roli sehrála i osvoboditelská úloha Sovětské armády. Tím byly také vytvořeny předpoklady pro to, aby bylo skončeno s antagonistickými, nacionalistickými a šovinistickými tendencemi, které nás stavěly s některými našimi sousedy do konfliktů, jež byly v rozporu s nejvlastnějšími zájmy národů, obývajícími tento prostor. Byly tím položeny základní kameny k mírovému soužití a ke spolupráci ve všech oblastech, zejména však v oblasti národního hospodářství a bylo započato rozsáhlé dílo ekonomické přestavby a výstavby a plánovitého rozvoje výrobních sil, k němuž by tyto země svými vlastními prostředky jen těžko nalézaly finanční zdroje a technické prostředky.

Poválečné Československo s poměrně vyspělou a rozsáhlou průmyslovou produkcí, zaměřenou zejména na střední a těžké strojírenství, sehrálo významnou úlohu zejména v počátcích tohoto procesu. Nicméně nelze nevidět, že tato úloha nebyla jen jednostranná, nýbrž že naší republice se v těchto zemích otevřely pro její výrobu surovinové zdroje a významná odbytiště.

V poválečných letech jsme byli svědky dramatického vývoje mezinárodních vztahů v údobí, které se už historicky nazývá "studenou válkou". Kapitalistický západ orientoval svou imperialistickou politiku na všemožné zadržování a brždění rozvoje a konsolidace socialistického tábora a zaměřil své úsilí na materiální podporu té části Evropy, která záhy přestala rozlišovat mezi vítězi a poraženými a s největším možným urychlením integrovala svou ekonomiku a obnovovala svůj hospodářský, mocenský i vojenský potenciál. Výraz tohoto úsilí lze spatřovat ve vytvoření Organizace Severoatlantického paktu v roce 1949 a hospodářské integraci v rámci EHS a ESVO.

Tváří v tvář tomuto procesu, kterým se socialistické evropské země cítí ohroženy, přistupují tehdy jejich vlády, k vytvoření Varšavské smlouvy a k formování Rady vzájemné hospodářské pomoci. Vztahy, které evropské socialistické státy mezi sebou navázaly, jsou politickou půdou, na níž jak vojenské obranné seskupení Varšavského paktu, tak i hospodářská součinnost v rámci RVHP mohly rychle najít svůj tvar a podobu.

V tomto procesu se jeví zákonitě dialektika historického vývoje, která nás zcela logicky vede po dvaceti letech k tomu, abychom se na své smluvní instrumenty, upravující naše vzájemné svazky, podívali zorným úhlem nových skutečností, jež určují rozhodujícím způsobem vzájemné vztahy a poměr sil.

Obě kolektivní seskupení evropských socialistických zemí - obranný Varšavský pakt a integrující RVHP - přispěla významnou měrou ke konsolidaci socialistických režimů, upevnění moci dělnické třídy, zatlačení vykořisťovatelských tříd a zespolečenštění výrobních prostředků. Tyto rozhodující společenské procesy a fakta je třeba hodnotit jako pozitivní prvek přes obtíže a nedostatky, vyplývající z objektivních a subjektivních příčin.

Dnes stojí ve střední a východní Evropě soustava socialistických států, která se v mezinárodních vztazích prosadila jako neoddiskutovatelná a nezvratná realita a už ani ten nejposedlejší protivník socialismu nepočítá s možností restaurace starých pořádků.

To však neznamená, jak nám zejména naše poslední zkušenosti evidentně dokazují, že náš společenský vývoj k pokroku a uplatnění potencionálních možností socialistické společnosti je ukončen a že automaticky je zajištěna před námi nerušená cesta úspěšné součinnosti a rozvoje.

V nové etapě rozvoje výrobních sil, pro kterou je příznačné především pronikání výsledků vědeckotechnické revoluce do ekonomiky zemí, zejména zemí hospodářsky vyspělých, je proto vhodné a potřebné znova posoudit obsah existujících právních instrumentů, které zakotvují vzájemné vztahy mezi námi a našimi socialistickými sousedy. To nás také vedlo k tomu, že jsme v posledních letech v dohodě se svými partnery podnikli kroky ke zdokonalení spojeneckých smluv, které jsme přibližně před 20 lety uzavřeli.

A tak jako jsme nahradili spojeneckou smlouvu s PLR a NDR minulého roku novými texty, tak v letošním roce jsme přistoupili k vypracování nového dokumentu, který nás váže s BLR, MLR a RSR.

Domnívám se, že se můžeme plně připojit k hodnocení vzájemných vztahů přednesenému zde úřadujícím zástupcem ministra zahraničních věcí soudruhem Pleskotem, jakož i k důvodům, které vedly k uzavření navrhovaných smluv.

Vládní návrhy smluv byly projednány v zahraničním a ústavně právním výboru NS a byl jsem pověřen, abych jako společný zpravodaj obou jmenovaných výborů NS plenárnímu zasedání NS přednesl tento návrh:

Ústavně právní a zahraniční výbor NS doporučuje 29. schůzi NS, aby předložené vládní návrhy smluv o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a BLR (tisk 189), MLR (tisk 191) a RSR (tisk 212) po projednání schválila.

Tímto aktem se naše NS zhostí svého úkolu a dokončí tak ještě před svou proměnou ve Sněmovnu lidu Federálního shromáždění dílo, které v oblasti mezinárodních vztahů bude základnou další existence naší federované ČSSR a jejího socialistického rozvoje. (Potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: Děkuji zprav. posl. Rejhonovi.

Přistupujeme k rozpravě, do které se jako první přihlásil poslanec Skramuský. Uděluji mu slovo.

Posl. Skramuský: Vážený soudruhu presidente, vážené Národní shromáždění, Národnímu shromáždění se předkládají k vyslovení souhlasu smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou, Maďarskou lidovou republikou a Rumunskou socialistickou republikou. Smlouvy mezi socialistickými zeměmi se uzavírají s úmyslem, aby byly plněny ve víře, že oba partneři při podpisu smlouvy k nim přistoupili po zralé úvaze a v přesvědčení vzájemné prospěšnosti smlouvy a současně beze stínu podezření, že by některá ze smluvních stran se kdykoli mohla svému podpisu zpronevěřit.

Bulharští a maďarští partneři vědí, že Československo je vážným spojencem a že je odhodláno vždy svůj podpis za všech okolností dodržet.

Při projednávání návrhu smluv zahraniční výbor Národního shromáždění vřele doporučuje jejich přijetí. Měli jsme ve vztahu k oběma zemím hluboké city přátelství a důvěry. Věřili jsme v užitečnost obou smluv o to více, že jedna ze zemí je naším bezprostředním sousedem.