Z naší strany nikdy nebyl dán vážnější důvod k pochybnostem o našem přátelství.

Avšak dnes při projednávání návrhů smluv s Maďarskou lidovou republikou a Bulharskou lidovou republikou musím s politováním konstatovat, že v obou případech byl hrubě porušen článek první smlouvy, který v obou případech zní skoro stejně a jednoznačně zakotvuje "že vysoké smluvní strany budou v souladu se zásadami socialistického internacionalismu, rovnoprávnosti, státní svrchovanosti a nevměšování do vnitřních záležitostí druhé strany nadále upevňovat trvalé přátelství národů obou států, rozvíjet všestrannou spolupráci a poskytovat si bratrskou pomoc".

Vlády obou zmíněných zemí se však svými ozbrojenými silami podílely na obsazení naší země v srpnu letošního roku. Stalo se tak v rozporu s literou a duchem projednávaných smluv - proti vůli bez souhlasu ústavních činitelů Československé socialistické republiky. Chci současně zdůraznit jednoznačný postoj zdrcující většiny našeho lidu, který obsazení naší republiky nikdy nepřijal a nikdy nepřijme. Přesto je náš lid odhodlán, věren svým tradicím, pěstovat přátelství a spolupráci se všemi národy a lidmi dobré vůle, zejména duchu akčního programu KSČ, se zeměmi socialistického světa.

Za těchto okolností nemohl bych se smířit se svým svědomím, abych hlasoval pro ratifikaci této smlouvy a hodlám se hlasování zdržet. Nemějte mi to, prosím, za zlé. Dovolte mi, abych vás ubezpečil, že se to v nejmenším nedotýká pocitu důvěry v dobré úmysly naší vlády i pří uzavíráni těchto smluv, ani naší společné snahy o rozvíjení rovnoprávných přátelských vztahů v budoucnosti. (Potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: Slovo uděluji posl. Gudrichovi.

Posl. inž. Gudrich: Vážený soudruhu presidente, vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych jako poslanec tohoto Národního shromáždění a také jako občan tohoto tu mohl před celým plénem Národního shromážděni u příležitosti projednávání Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou socialistickou republikou vyjádřit obdiv a uznání Rumunské socialistické republice za její statečný, přátelský a v pravdě bratrský postoj v těžkých srpnových dnech. (Potlesk.)

V lidském životě a také v životě národů a států jsou okamžiky a události, na které nelze zapomenout, jejichž pozitivní či negativní účinky mohou působit na myšlení a vědomí celých generací.

S Rumunskou socialistickou republikou jsme uzavřeli smlouvu o přátelství již 21. července 1948. 21. července 1968 její platnost vypršela a byla proto 16. srpna 1968 podepsána nová smlouva, která se před její ratifikací presidentem republiky předkládá dnes Národnímu shromáždění k vyslovení souhlasu.

Od 21. července 1968 jsme tedy v ústavním slova smyslu žádnou smlouvu s Rumunskou socialistickou republikou neměli. To znamená, že kdyby Rumunsko bylo šestým intervenčním státem, žádnou smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci by neporušilo, a přece této možnosti socialistické Rumunsko nevyužilo.

Demonstruji na této skutečnosti fakt, že jen smlouvy, byť by byly sebevýmluvnější a byť by obsahovaly sebe více slov o přátelství, bratrské spolupráci, o ctění zásad socialistického internacionalismu, svrchovanosti a nezávislosti, rovnoprávnosti a nevměšování se do vnitřních věcí, jen smlouvy tyto záruky žádnému státu zřejmě poskytnout nemohou. K tomu je asi třeba ještě něco jiného.

Snažme se, soudružky a soudruzi, to něco jiné, především ve vztazích mezi socialistickými státy, najít, definovat a také v našich vztazích v praxi uplatňovat. Podaří-li se nám to, jsem hluboce přesvědčen o tom, že bychom už nikdy nemuseli být svědky pokoření a ponížení jednoho socialistického státu jiným, či jinými socialistickými státy.

Jsem si plně vědom toho, co říkám. Je to upřímné a otevřené a prosím, aby význam a smysl této upřímnosti nebyl zlehčován a zkreslován.

Smlouva, kterou dnes Národní shromáždění bezpochyby jednomyslně schválí, bude také zcela nepochybně jednomyslně schválena všemi občany ČSSR. Bude to vlastně jen formální vyjádření v praxi ověřeného a spontánního projevu přátelství k Rumunské socialistické republice, které náš lid projevil k jejímu nejvyššímu představiteli Nicolae Ceaucescu při jeho srpnové návštěvě v Praze.

Z důvodů, které jsem v tak stručné formě vyjádřil, vyslovuji s obsahem Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou socialistickou republikou plný souhlas a oceňuji přitom tu skutečnost, že právě Rumunské socialistické republice jako jediné z dnešních členů Varšavské smlouvy nebyl tento parlament nucen formulovat a předávat protest proti porušení svrchovanosti našeho státu. (Potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: Táži se, kdo se dále hlásí do rozpravy.

Posl. Leflerová: Vážený soudruhu presidente, vážené soudružky a soudruzi, dovolte, abych u příležitosti projednávání dnešního programu, kdy projednáváme návrh smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Bulharskou a Maďarskou lidovou republikou a Rumunskou socialistickou republikou, uvítala projednávání tohoto bodu programu. Naše vztahy, které dnes znovu ratifikujeme a dáváme do právní normy, vznikly v době po vítězství SSSR nad fašismem, v době, kdy jsme si oddechli od německého fašismu a kdy jsme se chránili společně proti novému nebezpečí. Tyto naše vztahy se upevňovaly během let na základě vzájemné spolupráce a pomoci, a chtěla bych zdůraznit, že i dnes tyto smlouvy mají svůj tvrdý, reálný základ. Mají společný cíl - boj proti imperialismu, boj, který je ve společné síle idejí, síle ekonomiky a v síle vojenské.

Proto je dnes, soudružky a soudruzi projednáváme, abychom už nikdy nebyli svědky Lidic roku 1942, protože ty síly, které zbořily Lidice, které ničily partyzány na Slovensku, které zničily tisíce a milióny obcí v SSSR, v Polsku, v Bulharsku, v Rumunsku, ty síly, které ničily všechno pokrokové v Evropě, ty síly ještě nezemřely. Proto potřebujeme tuto smlouvu, proto potřebujeme přátelství se SSSR, s lidově demokratickým Bulharskem, Maďarskem, se Socialistickou republikou Rumunska, které jsou pokračováním uzavřených smluv s NDR a PLR. (Potlesk.)

Soudružky a soudruzi, Strauss píše knihy, píše je a jejich obsah má podobu Mein Kampfu. A daleko více. Nedopusťme, aby slova z těchto knih se dostala do života! Proto potřebujeme tyto smlouvy, proto potřebujeme přátele, a naši přátelé, to jsou třídní bratři v těchto zemích, se kterými jsme spojeni velkou silou budování socialismu.

Soudruzi, nedopusťme, aby tato slova se stala frází. Tato slova jsou každodenní realitou přímo na našich hranicích. My nežijeme ve vzduchoprázdném prostoru, potřebujeme přátele. My jsme se přesvědčili, kdo jsou přátelé nejvěrnější po těch strašných zklamáních v roce 1938 a strašné okupaci, která stála tolik a tolik životů.

Proto dnes tyto smlouvy nejsou ničím formálním, něčím o čem bychom měli diskutovat, ale jsou to smlouvy, které zpevňují naše ideové, ekonomické a vojenské síly.

Soudružky a soudruzi, opravdový vlastenec ví, že blaho lidu může zajistit, jen má-li dobré přátele. A tito dobří přátelé jsou právě ti, se kterými dnes smlouvy uzavíráme. Každý vlastenec ví, že nedílnou části skutečného vlastenectví je důsledný internacionalismus, věrnost proletářům a dělnické třídě, věrnost těm, kteří při nás stáli v dobách nejtěžších.

Soudružky a soudruzi, nemohu proto souhlasit s tím, že by zde byly porušeny nebo narušovány naše vzájemné smlouvy. V rámci Moskevského protokolu tyto smlouvy nám pomohou k tomu, abychom se svými přáteli sklízeli další ovoce své práce tak, abychom vybudovali vzájemně ve svých zemích socialismus, abychom zajistili klid, mír a bezpečnost v Evropě pro náš lid. (Potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? - Není tomu tak.

Ptám se úřadujícího ministra soudruha Pleskota, zda se chce ujmout ještě slova? - Nikoliv.

Prosím zpravodaje.

Zpravodaj posl. Rejhon: Vážené Národní shromáždění, jelikož soudruzi poslanci, kteří vystoupili v rozpravě, nenavrhovali změny smlouvy ani jiná opatření, proto jménem ústavně právního výboru a zahraničního výboru opakuji doporučení Národnímu shromáždění, aby předložené smlouvy s Bulharskou lidovou republikou, s Maďarskou lidovou republikou a Rumunskou socialistickou republikou schválilo.

Předseda NS Smrkovský: Děkuji. Slyšeli jste závěrečná slova zpravodaje. Než přistoupíme k hlasování, konstatuji, že je v tuto chvíli přítomno 205 poslanců.

Soudružky a soudruzi, vážené shromáždění, přistoupíme nyní k hlasování o jednotlivých smlouvách.

Kdo je pro, aby Národní shromáždění ČSSR vyslovilo souhlas se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Bulharskou lidovou republikou, podepsanou v Praze dne 26. dubna 1968, nechť zvedne ruku! (Děje se.) - Kdo je proti? - Nikdo. Kdo se zdržel hlasování? - Prosím skrutátory. - Konstatuji, že 14 poslanců se zdrželo hlasování.

Konstatuji, že Národní shromáždění vyslovilo souhlas se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou. (Potlesk.)

Dávám hlasovat o další smlouvě. Kdo je pro, aby Národní shromáždění ČSSR vyslovilo souhlas se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Maďarskou lidovou republikou, podepsanou v Budapešti dne 14. června 1968, nechť zvedne ruku! (Děje se.) - Děkuji. Kdo je proti? - Nikdo. Kdo se zdržel hlasování? - Prosím skrutátory. - 18 poslanců se zdrželo hlasování. Děkuji.

Konstatuji, že Národní shromáždění ČSSR vyslovilo souhlas se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Maďarskou lidovou republikou. (Potlesk.)

Dávám hlasovat o další smlouvě. Kdo je pro, aby Národní shromáždění stanovilo souhlas se smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Rumunskou socialistickou republikou, podepsanou v Praze den 16. srpna 1968, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji. Kdo je proti? (Nikdo.) Kdo se zdržel hlasování? (Nikdo.) (Dlouhotrvající potlesk.)

Konstatuji, že NS ČSSR vyslovilo souhlas se smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Rumunskou socialistickou republikou.

Dovolte mi, abych vyslovil přesvědčení, že obapolné důsledné plnění všech ustanovení smluv, s nimiž jsme právě vyslovili souhlas, přinese další posílení pevného svazku a vzájemného porozumění mezi socialistickými státy.

Předsedající mpř. NS Dohnal: Vážené Národní shromáždění, vážení hosté! Na závěr 29. schůze NS vystoupí předseda NS s. Josef Smrkovský. Prosím, aby se ujal slova.

Předseda NS Smrkovský: Vážený soudruhu presidente, vážené Národní shromáždění, vážení hosté! Pořad 29. schůze NS je vyčerpán. Zbývá závěr, kterým končí nejen toto zasedání, ale i činnost NS ČSSR v dosavadní podobě parlamentu, který 50 let stál v čele této republiky.

Končí působnost NS, ale nekončí ústavní odpovědnost nás poslanců, členů tohoto zastupitelského orgánu. V dosavadním složení se stává NS sněmovnou lidu až do příštích voleb.

Jsme povinni této padesátileté historii připomenout si dnes, co Národní shromáždění za dobu své působnosti pro tento stát znamenalo. Tradice parlamentarismu zapustila už v dávné, vlastně stoleté historii, silné kořeny ve vědomí našeho lidu. Zvláště, když se ztělesněním tohoto parlamentarismu stalo Národní shromáždění. Občané viděli v NS jako nejvyšším orgánu státní moci představitele svých zájmů a záruku své suverenity. Žel, tento sbor neměl vždy ve státě takové postavení, které by odpovídalo jeho poslání a jež by mu umožňovalo naplňovat představy a zájmy suverénního lidu, jak to bylo vyjádřeno už ústavou z r. 1920.

Přesto však ve chvílích, kdy šlo o existenci a samostatnost republiky a jejich národů, nebylo náhodou, že se nezapomenutelná manifestace rozhořčeného a odhodlaného lidu v době Mnichova shromáždila právě před budovou Národního shromáždění.

Tento duch přenesl tradici parlamentarismu i do osvobozené republiky v r. 1945. NS se stalo místem zrodu nové ústavy, právního zakotvení Košického vládního programu. K historicky nejvýznamnějším činům v dějinách NS patří, že parlamentní cestou bylo dosaženo vítězství socialismu v naší republice. Obrozené Národní shromáždění se po únoru 1948 jednoznačně ztotožnilo s vůlí lidu, kterou vyjadřovala KSČ. V květnu 1948 schválilo novou ústavu, jež vytvořila základní rámec budování socialistického zřízení v naší zemi.

Padesátá léta přinesla však vážné problémy i do práce NS, které bylo postupně vyřazováno z aktivního působení na řešení základních problémů nové společnosti, Bez tvůrčího přístupu schvalovalo politická rozhodnutí, stávalo se pouhou převodovou pákou a kulisou pro slavnostní projevy. Formálností své práce bylo NS degradováno a výsledkem toho byla i lhostejnost voličů. S tímto stavem se NS a jeho poslanci těžce vyrovnávali. Jen postupně se prosazovalo pokrokové úsilí o nápravu deformací politického systému, o obnovu a obrodu práv zastupitelské soustavy v novém socialistickém státě. To je charakteristické právě pro poslední volební období započaté v r. 1964, které jsme už prožívali a spoluvytvářeli. Je ne sporné, že vůle a úsilí poslanců i vedení NS přineslo v letech 1964 až 1967 mnohé pozitivní výsledky, i když se neustále naráželo na polovičatost a nedůslednost.

Avšak v souboru zákonů, na kterých se NS v těchto letech usneslo, je několik významných norem, které se dotýkají důležitých úseků naší společnosti.

Účinnější se stalo i ve své kontrolní činnosti, zaměřené především na řešení klíčových problémů rozvoje ekonomiky, životní úrovně a důležitých zájmů občanů.

Přes tyto nesporné pokroky v letech 1964 - 1967 však zůstávaly výsledky úsilí orgánů Národního shromáždění a poslanců odtrženy od podstatných, rozhodujících problémů politiky a ekonomiky. My všichni poslanci tohoto volebního období jsme si jistě vědomi, jak často ještě běžela naše práce naprázdno, jak často naše poctivé úsilí o uplatnění ústavních funkcí nejvyššího zastupitelského orgánu naráželo na nepřekonatelný odpor předlednové politické soustavy, i když nelze přitom nevidět, že již v loňském roce kypělo skutečné parlamentní dění ve výborech NS, které přineslo své nesporné klady a dobrý počin pro další práci Národního shromáždění.

Nejvýznamnějším údobím práce našeho parlamentu se stal poslední rok započaté Lednem, který zahájil novou etapu ve vývoji naší společnosti. Národní shromáždění bylo postaveno před významné a nebývalé úkoly. Doba kladla před nás obrovské a nové nároky. Vždyť šlo o problémy dlouho neřešené či řešené jen polovičatě nebo neuspokojivě. Národní shromáždění začalo postupně plnit svou funkci nejvyššího zákonodárného sboru tak, jak jsme si ji vždy představovali jak to také žádá náš lid, naši voliči. Když jsme k tomuto mimořádnému dílu přistupovali, nikdo z nás nepochyboval, že to nebude lehké. Tíha okolností, za kterých jsme byli nuceni toto velké dílo uskutečňovat, však možná několikanásobně překonala naše tehdejší představy. Sám jsem se o tom přesvědčil, probíraje svůj někdejší vstupní projev z 18. dubna letošního roku. Je dobré vracet se k tomu, co bylo řečeno, a přehlédnout, do jaké míry vykonaná práce odpovídá předsevzetím.

Celý letošní rok pracoval tento parlament v mimořádných podmínkách; to nemám na mysli jen naši budovu a stísněné poměry našeho provizória. Za mnohdy nepředpokládaných okolností museli jsme přijmout i celou řadu nepředpokládaných a mimořádných opatření.