MEZINÁRODNÍ ÚMLUVY

O ODSTRANĚNÍ VŠECH FOREM RASOVÉ DISKRIMINACE

Státy - smluvní strany této úmluvy

Vycházejíce z toho, že Charta Spojených národů je založena na zásadách důstojnosti a rovnosti všech lidí a že všechny členské státy se zavázaly provádět ve spolupráci s organizací společnou i individuální činnost k dosažení jednoho z cíle Spojených národů, jímž je rozvoj a povzbuzování všeobecné úcty k lidským právům a základním svobodám pro každého bez rozlišování podle rasy, pohlaví jazyka nebo náboženství a jejich uskutečňování,

berouce v úvahu, že Všeobecná deklarace lidských práv vyhlašuje, že všichni lidé se rodí svobodni a rovni v důstojnosti a právech a že každý je oprávněn ke všem právům a svobodám, které jsou v ní vyhlášeny, bez jakéhokoliv rozlišování, zejména pokud se týče rasy, barvy pleti nebo národnostního původu,

vycházejíce z toho, že všichni lidé jsou rovni před zákonem a mají právo na stejnou zákonnou ochranu proti jakékoliv diskriminaci a proti jakémukoliv podněcování k diskriminaci,

berouce v úvahu, že Spojené národy odsoudily kolonialismus a všechny formy segregace a diskriminace, jimiž je provázen, ať existují v jakékoliv formě a kdekoliv, a že Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům ze 14. prosince 1960 (rezoluce Valného shromáždění 1514/XV.) potvrdila a slavnostně vyhlásila nezbytnost s nimi co nejrychleji a bezpodmínečně skoncovat,

berouce v úvahu, že Deklarace Spojených národů o odstranění všech forem rasové diskriminace z 20. listopadu 1963 (rezoluce Valného shromáždění 1904/XVIII.) slavnostně potvrzuje nezbytnost rychlého odstranění rasová diskriminace v celém státě ve všech formách a projevech a zajištění porozumění pro důstojnost lidské osobnosti a úcty k ní,

přesvědčeny, že jakékoliv učení o nadřazenosti založené na rasovém rozlišování je vědecky falešné, morálně odsouzeníhodné, sociálně nespravedlivá a nebezpečné a že pro rasovou diskriminaci v teorii nebo praxi, ať se vyskytuje kdekoliv, neexistuje ospravedlnění,

znovu potvrzujíce, že diskriminace mezi lidmi na základě rasy, barvy pleti nebo národnostního původu překáží přátelským a mírovým vztahům mezi národy a je způsobilá ohrozit mír a bezpečnost mezi národy, jakož i harmonické soužití osob žijících vedle sebe dokonce uvnitř jednoho a téhož státu,

přesvědčeny, že existence rasových přehrad je neslučitelná s ideály kterékoliv lidské společností,

rozhořčeny projevy rasové diskriminace, které ještě existují v některých oblastech světa, i vládní politikou založenou na rasové nadřazenosti nebo nenávistí, jako je politika apartheidu, segregace nebo separace,

rozhodnuty přijmout všechna nezbytná opatření pro rychlé odstranění všech forem a projevů rasové diskriminace a zabránit rasistickým doktrínám a praxi a bojovat proti nim, aby bylo podpořeno porozumění mezi rasami a vybudováno mezinárodní společenství zbavená všech forem rasová diskriminace a rasové segregace,

berouce v úvahu Úmluvu týkající se diskriminace v zaměstnaní a povolání přijatou Mezinárodní organizací práce v roce 1958 a Úmluvu proti diskriminaci v oblasti vzdělání, přijatou Organizací spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu v roce 1960,

přejíce si provést zásady zakotvené v Deklaraci Spojených národů o odstranění všech forem rasová diskriminace a zabezpečit co nejrychlejší přijetí praktických opatření k tomuto cíli,

dohodly se na následujícím:

ČÁST I.

Článek 1

1. Výraz "rasová diskriminace" v této úmluvě znamená jakékoliv rozlišování, vylučování, omezování nebo preferování založené na rase, barvě pleti nebo na národnostním či etnickém původu, jehož cílem nebo následkem je zrušení nebo omezení uznání, užívání nebo výkonu lidských práv a základních svobod na základě rovnosti v politické, hospodářské, sociální, kulturní nebo v kterékoliv jiné oblasti veřejného života.

2. Tato Úmluva se netýká rozlišování, vylučování, omezování nebo preferování prováděného smluvním státem této úmluvy mezi vlastními a cizími občany.

3. Žádné ustanovení této úmluvy nemůže být vykládáno v tom smyslu, že by se dotýkalo jakýmkoliv způsobem zákonodárných ustanovení smluvních států o státní příslušnosti, státním občanství nebo naturalizaci, pokud ovšem tato ustanovení nediskriminují některou státní příslušnost.

4. Zvláštní opatření učiněná výhradně za účelem zajištění přiměřeného rozvoje některých rasových nebo etnických skupin nebo jednotlivců majících zapotřebí takové ochrany, jež může být nezbytnou k zabezpečení rovného užívání nebo výkonu lidských práv a základních svobod takovým skupinám nebo jednotlivcům, nejsou považována za rasovou diskriminaci, pokud ovšem tato opatření nemají za následek zachovávání rozdílných práv pro různé rasové skupiny a pokud nezůstanou v platnosti po dosažení cílů, pro které byla podniknuta.

Článek 2

1. Smluvní státy odsuzují rasovou diskriminaci a zavazují se, že budou provádět bez prodlení a všemi vhodnými způsoby politiku směřující k odstranění rasové diskriminace ve všech jejích formách a k rozvíjení porozumění mezi všemi rasami. K tomuto cíli:

a) každý smluvní stát se zavazuje, že nebude provádět žádný akt nebo praxi rasové diskriminace proti osobám, skupinám osob nebo institucím a že zajistí, aby všechny veřejné orgány a instituce - celostátní i místní - jednaly v souladu s tímto závazkem;

b) každý smluvní stát se zavazuje, že nebude povzbuzovat, hájit nebo podporovat rasovou diskriminaci prováděnou kteroukoliv osobou nebo organizací;

c) každý smluvní stát podnikne účinná opatření k přezkoumání celostátní i místní vládní politiky a k přizpůsobení, odvolání nebo zrušení všech zákonů a nařízení, které mají za následek vznik nebo zachování rasové diskriminace, ať existuje kdekoliv;

d) každý smluvní stát všemi vhodnými prostředky, včetně zákonodárných opatření - pokud to okolnosti vyžadují - zakáže nebo odstraní rasovou diskriminaci prováděnou kteroukoliv osobou, skupinou nebo organizací;

e) každý smluvní stát se zavazuje podporovat, kde je to vhodné, integrační mnohorasové organizace a hnutí a jiné prostředky k odstranění překážek mezi rasami a působit proti všemu, co směřuje k posilování rasových přehrad.

2. Pokud to okolnosti vyžadují, provedou smluvní státy zvláštní a konkrétní opatření v oblasti sociální, hospodářské, kulturní a v jiných oblastech k zajištění přiměřeného rozvoje a ochrany některých rasových skupin nebo jejich příslušníků za tím účelem, aby jim bylo zaručeno plné a rovné užívání lidských práv a základních svobod. Tato opatření nemají mít v žádném případě za následek zachování nerovnosti nebo rozdílnosti práv různých rasových skupin po dosažení účelu, pro který byla přijata.

Článek 3

Smluvní státy zvláště odsuzují rasovou segregaci a apartheid a zavazují se, že zabrání na územích spadajících pod jejich pravomoc všem jevům této povahy a zakáží a odstraní je.

Článek 4

Smluvní státy odsuzují veškerou propagandu a všechny organizace, které jsou založeny na myšlenkách nebo teoriích o nadřazenosti jedné rasy nebo skupiny osob jedné barvy pleti nebo etnického původu nebo které se pokoušejí ospravedlňovat nebo povzbuzovat jakoukoliv formu rasové nenávisti a diskriminace, a zavazují se, že přijmou bezodkladná a pozitivní opatření k odstranění jakéhokoliv podněcování k takové diskriminaci nebo aktů takové diskriminace, a k tomuto cíli, berouce patřičný zřetel na zásady zakotvené ve Všeobecné deklaraci lidských práv a na práva výslovně uvedená v článku 5 této Úmluvy, se zavazují zejména:

a) prohlásit za činy trestné podle zákona jakékoliv rozšiřování idejí založených na rasové nadřazenosti nebo nenávisti, jakékoliv podněcování k rasové diskriminaci, jakož i veškeré násilné činy nebo podněcování k takovým činům proti kterékoliv rase nebo kterékoliv skupině osob jiné barvy pleti nebo etnického původu, jakož i poskytování jakékoliv podpory rasistické činnosti, včetně jejího financování;

b) prohlásit za nezákonné a zakázané organizace, jakož i organizovanou a jinou propagandistickou činnost podporující a povzbuzující rasovou diskriminaci a prohlásit účast v takových organizacích nebo na takové činnosti za trestnou podle zákona;

c) nedovolit celostátním ani místním veřejným orgánům nebo institucím podporování nebo povzbuzování rasové diskriminace.

Článek 5

V souladu se základními povinnostmi vyhlášenými v článku 2 této úmluvy se smluvní státy zavazují, že zakáží a odstraní rasovou diskriminaci ve všech jejích formách a že zaručí právo každého na rovnost před zákonem bez rozlišování co do rasy, barvy pleti nebo národnostního či etnického původu, zvláště při užívání následujících práv:

a) práva na rovné zacházení před soudy a před všemi ostatními orgány zajišťujícími spravedlnost,

b) práva na osobní bezpečnost a státní ochranu proti násilí a újmě na zdraví, ať jsou způsobeny vládními úředníky nebo kteroukoliv osobou, skupinou nebo institucí,

c) politických práv, zejména práva účastnit se voleb - hlasovat a být kandidátem - na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva, práva účastnit se vlády jakož i správy veřejných záležitostí na všech stupních, a právo stejného přístupu k veřejným funkcím,

d) dalších občanských práv, zejména:

1. práva svobodného pohybu a výběru bydliště uvnitř hranic státu,

2. práva opustit kteroukoliv zemi včetně vlastní a vrátit se do vlastní země,

3. práva na státní občanství,

4. práva uzavřít sňatek a zvolit si manžela,

5. práva každé osoby vlastnit majetek samostatně nebo společně s jinými,

6. práva dědit,

7. práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženství,

8. práva na svobodu názoru a projevu,

9. práva na svobodu shromažďování a sdružování,

e) hospodářských sociálních a kulturních práv, zejména:

1. práva na práci, na svobodný výběr zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, na ochranu proti nezaměstnanosti, na stejnou odměnu za stejnou práci a na spravedlivou a uspokojující odměnu za práci,

2. práva zakládat odborové organizace a stát se jejich členem,

3. práva na byt,

4. práva na zdraví, léčebnou péči, sociální zabezpečení a sociální služby,

5. práva na vzdělání a výcvik,

6. práva na rovnou účast v kulturním dění,

f) práva přístupu na všechna místa a na používání všech služeb určených pro veřejnost, jako jsou dopravní prostředky, hotely, restaurace, kavárny, divadla a parky.

Článek 6

Smluvní státy zajistí prostřednictvím příslušných vnitrostátních soudů a jiných státních orgánů všem osobám podrobeným jejich jurisdikci účinnou ochranu a účinné odvolání proti všem činům rasové diskriminace, které v rozporu s touto úmluvou porušují jejich lidská práva a základní svobody, jakož i právo žádat u těchto soudů spravedlivou a přiměřenou náhradu nebo zadostiučinění za jakoukoliv škodu, kterou utrpěly v důsledku takové diskriminace.

Článek 7

Smluvní státy se zavazují, že podniknou bezodkladná a účinná opatření, zvláště v oblasti vyučování, výchovy, kultury a informací, k boji proti přežitkům, které vedou k rasové diskriminaci, a za účelem podpory porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi národy a rasovými nebo etnickými skupinami, jakož i propagace cílů a zásad Charty Spojených národů, Všeobecné deklarace lidských práv, Deklarace Spojených národů o odstranění všech forem rasové diskriminace a této úmluvy.

ČÁST II.

Článek 8

1. Bude ustaven Výbor pro odstranění rasové diskriminace (dále jen Výbor), který bude složen z osmnácti expertů známých vysokými morálními vlastnostmi a nestranností, kteří budou voleni smluvními státy z jejích příslušníků a budou vykonávat svou funkci jako individuální osoby. Při volbě bude brán zřetel na spravedlivé zeměpisné rozdělení míst a na zastoupení rozličných forem civilizace a hlavních právních systémů.

2. Členové Výboru budou voleni tajným hlasováním z kandidátů uvedených na seznamu osob jmenovaných smluvními státy. Každý smluvní stát může jmenovat jednu osobu ze svých občanů.

3. Prvé volby se budou konat za 6 měsíců po vstupu této úmluvy v platnost. Generální tajemník Organizace spojených národů zašle smluvním státům nejpozději tři měsíce před každými volbami dopis, v němž je vyzve, aby do dvou měsíců sdělily své kandidáty. Generální tajemník vypracuje abecední seznam všech takto jmenovaných osob s označením smluvních států, kterými byly jmenovány, a zašle jej smluvním státům.

4. Volby členů Výboru se budou konat na schůzi smluvních států, kterou generální tajemník svolá do hlavního sídla Organizace spojených národů. Na této schůzi, na níž kvorum budou tvořit dvě třetiny smluvních států, budou zvoleni za členy Výboru ti kandidáti, kteří obdrží největší počet hlasů a absolutní většinu přítomných a hlasujících zástupců smluvních států.

5. a) Členové Výboru budou voleni na čtyřleté období. Volební období devíti členů zvolených při prvých volbách uplyne však za dva roky. Jména těchto devíti členů budou vylosována předsedou Výboru ihned po prvých volbách.

b) Aby byla obsazena případná uprázdněná místa, jmenuje smluvní stát, jehož expert přestal vykonávat funkci člena Výboru, jiného experta ze svých občanů, s výhradou schválení Výborem.

8. Smluvní státy hradí náklady členů Výboru za období, po která vykonávají funkci ve Výboru.

Článek 9

1. Smluvní státy se zavazují, že budou předkládat generálnímu tajemníkovi pro projednání ve Výboru zprávu o zákonodárných, soudních, správních nebo jiných opatřeních, která učinily k provedení léto úmluvy: a) do roka od vstupu této úmluvy v platnost pro příslušný stát, b) poté každé dva roky a kromě toho, kdykoliv o to Výbor požádá. Výbor může požadovat od smluvních států doplňující informace.

2. Výbor bude každoročně předkládat zprávu o své činnosti Valnému shromáždění prostřednictvím generálního tajemníka a může činit návrhy a všeobecná doporučení založená na zprávách a informacích, které obdržel od smluvních států. Takové návrhy a všeobecná doporučení budou předloženy Valnému shromáždění společně s případnými připomínkami smluvních států.

Článek 10

1. Výbor přijme vlastní jednací řád.

2. Výbor si volí své funkcionáře na období dvou let.

3. Sekretariát Výboru bude zřízen generálním tajemníkem Organizace spojených národů.

4. Schůze Výboru se budou konat zpravidla v hlavním sídle Organizace spojených národů.

Článek 11

1. Jestliže má některý smluvní stát za to, že jiný smluvní stát neprovádí ustanovení této úmluvy, může na to upozornit Výbor. Výbor pak zašle toto sdělení příslušnému smluvnímu státu. Stát, jemuž bylo sdělení zasláno, předloží do tří měsíců písemné vysvětlení nebo prohlášení objasňující otázku i případná jeho opatření k nápravě.

2. Jestliže záležitost nebude urovnána ke spokojenosti obou stran do šesti měsíců ode dne, kdy přijímací stát obdržel prvé sdělení, a to buď dvoustranným jednáním nebo jiným jim dostupným způsobem, bude mít každý ze států právo předložit otázku znovu Výboru, o čemž vyrozumí Výbor a rovněž i druhý stát.

3. Výbor se bude zabývat věcí, která mu byla předložena podle odstavce 2 tohoto článku až poté, kdy zjistil, že v daném případě byly použity a vyčerpány všechny dosažitelné vnitrostátní prostředky k nápravě, v souladu s obecně uznanými zásadami mezinárodního práva. To však neplatí v takovém případě, kdy se nápravné řízení neodůvodněně protahuje.

4. V každé záležitosti, která mu byla předložena, může Výbor požádat příslušné smluvní státy, aby mu zaslaly jakékoliv další informace týkající se této záležitosti.

5. Jestliže Výbor projednává určitou otázku vyplývající z tohoto článku, mají příslušné smluvní strany právo určit svého zástupce, který se zúčastní zasedání Výboru během projednávání této otázky bez hlasovacího práva.

Článek 12

1. a) Jakmile Výbor obdržel a porovnal všechny informace, které považuje za potřebná, předseda jmenuje smírčí komisi ad hec (dále jen komise) složenou z pěti osob, které mohou, avšak nemusí být členy Výboru. Její členové budou jmenováni na základě jednomyslného souhlasu stran ve sporu. Komise poskytne zainteresovaným státům své dobra služby k dosažení přátelského řešení otázky, založeného na respektování této úmluvy.

b) Jestliže se státy, které jsou stranami sporu, nedohodnou do tří měsíců na celkovém nebo částečném složení komise, budou členové komise, o nichž nebylo dosaženo dohody států - stran ve sporu, zvoleni dvoutřetinovou většinou v tajném hlasování Výboru z jeho členů.

2. Členové komise vykonávají svou funkci jako individuální osoby. Nemohou být příslušníky státu, který je stranou ve sporu, ani státu, který není členem této úmluvy.

3. Komise volí svého předsedu a schvaluje svůj jednací řád.

4. Komise zasedá zpravidla v hlavním sídle Organizace spojených národů nebo na jiném vhodném místě, které sama určí.

5. Sekretariát zřízený v souhlasu s článkem 10 odst. 3 této úmluvy bude sloužit též každé komisi, která vznikne výše uvedeným způsobem v důsledku sporu mezi smluvními státy.

6. Všechny náklady členů komise budou rovnoměrně rozděleny mezi státy, které jsou stranami sporu, na základě odhadu sestaveného generálním tajemníkem.

7. Generální tajemník bude zmocněn uhradit výdaje členit komise, v případě potřeby ještě předtím, než je uhradí státy, které jsou stranami sporu, v souladu s odstavcem 6 tohoto článku.

8. Informace, která Výbor obdržel a zhodnotil, budou komisi k dispozici. Komise může požádat zainteresované státy o předložení jakýchkoliv dalších informací týkajících se projednávané záležitosti.

Článek 13

1. Po úplném prostudování záležitosti komise připraví a předloží předsedovi Výboru svou zprávu se závěry o všech skutkových otázkách týkajících se sporu mezi stranami a s doporučeními, která jsou podle názoru komise vhodná k dosažení přátelského řešení sporu.

2. Předseda Výboru předloží zprávu komise každému ze státu, které jsou stranami ve sporu. Uvedené státy sdělí předsedovi Výboru ve lhůtě tří měsíců, zda doporučení obsažená ve zprávě komise přijímají, či nikoliv.

3. Po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 2 tohoto článku zašle předseda Výboru zprávu komise spolu s prohlášeními států, jež jsou stranami sporu, ostatním smluvním státům této úmluvy.

Článek 14

1. Kterýkoliv smluvní stát může kdykoliv prohlásit, že uznává příslušnost Výboru pro přijímání a projednávání sdělení od jednotlivých osob nebo skupin osob podrobených jeho jurisdikci, které si stěžují, že se staly obětí porušení kteréhokoliv z prav prohlášených v této úmluvě zmíněným státem. Výbor nebude přijímat žádné sdělení týkající se smluvního státu, který neučinil takové prohlášení.

2. Každý smluvní stát, který činí prohlášení podle odstavce 1 tohoto článku, může vytvořit nebo určit v rámci své státní právní soustavy orgán, který bude pověřen přijímat a projednávat petice jednotlivých osob i skupin osob podrobených jeho jurisdikci, které si stěžují, že se staly obětí porušení některého z práv vyhlášených v této úmluvě a které vyčerpaly ostatní dostupné místní prostředky k nápravě.

3. Prohlášení učiněné podle odstavce 1 tohoto článku, spolu s názvem orgánu vytvořeného nebo určeného podle odstavce 2 tohoto článku, uloží příslušný smluvní stát u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který zašle jeho kopii ostatním smluvním státům. Prohlášení může být kdykoliv odvoláno oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi, avšak toto odvolání se nevztahuje na petice, které již Výher obdržel.

4. Orgán vytvořený nebo určený v souladu s odstavcem 2 tohoto článku povede rejstřík petic. Ověřené kopie rejstříku budou každým rokem obvyklou cestou ukládány u generálního tajemníka, přičemž jejich obsah nebude zveřejňován.

5. V případě, že stěžovatel neobdrží zadostiučinění od orgánu vytvořeného nebo určeného podle odstavce 2 tohoto článku, má právo obrátit se do šesti měsíců s touto záležitostí k Výboru.

6. a) Výbor uvědomí důvěrnou cestou o každé stížnosti smluvní stát, který údajně porušil některé z ustanovení této úmluvy, avšak nesmí prozradit totožnost příslušné osoby nebo skupiny osob bez jejich výslovného souhlasu. Výbor nebude přijímat anonymní stížnosti.

b) Do tří následujících měsíců předloží uvedený stát Výboru písemné vysvětlení nebo prohlášení, objasňující záležitost a případná jím učiněná opatření k nápravě.

7. a) Výbor zkoumá stížnosti se zřetelem ke všem informacím, které mu byly předloženy smluvním státem, jehož se věc týká, a stěžovatelem. Výbor se nebude zabývat sdělením stěžovatele dokud nezjistí, že stěžovatel vyčerpal všechny dosažitelné vnitrostátní prostředky k nápravě. Tato zásada však neplatí v případě, že se nápravné řízení neodůvodněně protahuje.

b) Případné své návrhy a doporučení zašle Výbor příslušnému smluvnímu státu a stěžovateli.

8. Výbor zahrne do své roční zprávy stručný obsah těchto sdělení, a pokud je to účelné, též obsah vysvětlení a stanovisek příslušných smluvních států, jakož i svých vlastních návrhů a doporučení.

9. Výbor je oprávněn vykonávat funkce uvedené v tomto článku pouze tehdy, bude-li prohlášeními ve smyslu odstavce 1 tohoto členku vázáno nejméně deset smluvních států této úmluvy.

Článek 15

1. Až do splnění rezoluce Valného shromáždění 1514/XV. ze 14. prosince 1960 týkající se Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům nebudou ustanovení této úmluvy žádným způsobem omezovat petiční právo zaručené těmto národům jinými mezinárodními dokumenty nebo Organizací spojených národů a jejími odbornými organizacemi.

2. a) Výbor vytvořený podle odstavce 1 článku 8 této úmluvy bude dostávat kopie petic - a bude k nim předkládat své názory a doporučení - od orgánů Spojených národů, které se zabývají otázkami majícími přímý vztah k zásadám a cílům této úmluvy při posuzování petic, které obdržely od obyvatelů poručenských a nesamosprávných území nebo jiných území, na něž se vztahuje rezoluce Valného shromáždění 1514/XV. a které souvisí s otázkami upravovanými touto úmluvou, o nichž mají tyto orgány jednat.

b) Výbor bude dostávat od příslušných orgánů Spojených národů kopie zpráv o zákonodárných, soudních, správních nebo jiných opatřeních, která mají přímý vztah k zásadám a cílům této úmluvy a která jsou prováděna spravujícími mocnostmi na územích zmíněných pod bodem a) tohoto odstavce, a bude tlumočit své názory a doporučení těmto orgánům.

3. Výbor zahrne do své zprávy pro Valné shromáždění stručný přehled o peticích a zprávách, které obdržel od orgánů Spojených národů, jakož i názory a doporučení Výboru týkající se těchto petic a zpráv.

4. Výbor bude požadovat od generálního tajemníka Organizace spojených národů všechny jemu dostupné informace, které mají vztah k cílům této úmluvy a týkají se území zmíněných v odstavci 2 a) tohoto článku.

Článek 16

Ustanovení této úmluvy týkající se opatření, jež mají být učiněna k urovnání sporů nebo k vyřízení stížností, se nedotýkají jiných způsobů řešení sporů nebo vyřizování stížností v oblasti diskriminace, upravených v základních dokumentech nebo úmluvách Organizace spojených národů a jejích odborných organizací, a nebrání smluvním státům v použití jiné cesty k urovnání sporu v souladu s obecnými nebo zvláštními mezinárodními smlouvami, kterými jsou vázány.

ČÁST III.

Článek 17

1. Tato úmluva je otevřena k podpisu všem členským státům Organizace spojených národů nebo členským státům kterékoliv z jejích mezinárodních odborných organizací, všem smluvním státům Statutu Mezinárodního soudního dvora a kterémukoliv jinému státu, který byl Valným shromážděním Organizace spojených národů vyzván, aby se stal stranou této úmluvy.

2. Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Článek 18

1. Tato úmluva bude otevřena k přístup-u všem státům uvedeným v odstavci 1 článku 17 Úmluvy.

2. Přístup se uskuteční uložením listiny o přístupu u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Článek 19

1. Tato úmluva vstoupl v platnost třicátým dnem po uložení dvacáté sedmé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

2. Pro každý stát, který bude ratifikovat tuto úmluvu nebo k ní přistoupí po uložení dvacáté sedmé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí tato úmluva v platnost třicátého dne po uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu tímto státem.

Článek 20

1. Generální tajemník Organizace spojených národů bude přijímat výhrady učiněné státy při ratifikaci nebo přístupu a bude je oznamovat všem státům, které jsou nebo se mohou stát stranami této úmluvy. Každý stát, který má námitky proti výhradám, oznámí generálnímu tajemníkovi ve lhůtě devadesáti dnů od dala uvedeného oznámení, že výhrady nepřijímá.

2. Výhrady, které jsou neslučitelné s cílem a účelem této úmluvy, nejsou přípustné. Rovněž není přípustná výhrada, jež by ve svých důsledcích bránila činnosti některého z orgánů vytvořených Úmluvou. Za neslučitelnou nebo nepřípustnou bude považována výhrada, jestliže nejméně dvě třetiny smluvních států této úmluvy s ní vysloví nesouhlas.

3. Výhrady mohou být kdykoliv odvolány příslušným sdělením adresovaným generálnímu tajemníkovi. Takové sdělení vstoupí v účinnost dnem, kdy je generální tajemník obdržel.

Článek 21

Každý smluvní stát může vypovědět tuto úmluvu písemným sdělením generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. Výpověď vstoupí v účinnost za jeden rok ode dne, kdy generální tajemník obdržel příslušné sdělení.

Článek 22

Všechny spory mezi dvěma nebo více smluvními státy týkající se výkladu nebo provádění této úmluvy, které nebudou vyřešeny jednáním nebo na základě procedury výslovně stanovené v této úmluvě, budou na žádost kterékoliv strany sporu předloženy Mezinárodnímu soudnímu dvoru k rozhodnutí, ledaže by se strany sporu dohodly na jiném řešení.

Článek 23

1. Každý smluvní stát může kdykoliv požádat o revizi této úmluvy písemným sdělením adresovaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

2. O opatřeních, která mají být na základě takové žádosti popřípadě přijata, rozhodne Valné shromáždění Organizace spojených národů.

Článek 24

Generální tajemník Organizace spojených národů bude informovat všechny státy uvedené v odstavci 1 článku 17 této úmluvy:

a) o podpisech této úmluvy, ratifikačních listinách a listinách o přístupu uložených podle článků 17 a 18;

b) o datu vstupu této úmluvy v platnost podle článku 19;

c) o sděleních a prohlášeních, které obdržel podle článků 14, 20 a 23;

d) o výpovědích podle článku 21.

Článek 25

1. Tato úmluva, jejíž čínský, anglický, francouzský, ruský a španělský text mají stejnou platnost, bude uložena v archívech Organizace spojených národů.

2. Generální tajemník Organizace spojených národů zašle ověření kopie této úmluvy všem státům náležejícím do některé z kategorií zmíněných v odstavci 1 článku 17 Úmluvy.

Na důkaz čehož níže podepsaní, náležitě zmocnění svými příslušnými vládami, podepsali tuto úmluvu, otevřenou k podpisu v New Yorku dne sedmého března roku tisícího devítistého šedesátého šestého.