Důvodová zpráva

I. Všeobecná část

Hlavní úlohou zemědělské daně v nákupním systému upraveném v roce 1959 s platností od 1. ledna 1960 bylo zmírňovat rozdíly v důchodech družstev, družstevníků i jednotlivě hospodařících zemědělců, hospodařících v různých přírodních podmínkách, tj. působit ke zmírňování důsledků diferenční renty.

1. Jednotná zemědělská družstva platí podle dosavadních předpisů zemědělskou daň, která se vyměřuje z hrubých peněžních příjmů (po připočtení hodnoty naturálií rozdělovaných na pracovní jednotky a po odečtení dotací do nedělitelných fondů) sazbami odstupňovanými podle výrobních oblastí (od 1% do 12%).

V souvislosti s intenzifikací zemědělské výroby při změně její struktury (specializace) a při postupném finančním i ekonomickém upevňování družstev působí takto konstruovaná daň nežádoucím způsobem ve dvou směrech:

a) Sazbu daně pro každé jednotlivé JZD stanoví v rámci rozpětí uvedeného v zákoně pro jednotlivé oblasti rada okresního národního výboru, takže na výši zemědělské daně působí též subjektivní prvky, které nepříznivě ovlivňují působení daně jako ekonomického nástroje ke zmirňování objektivních podmínek, v nichž družstva provozují zemědělskou výrobu, a to i přes to, že sazby daně jsou stanovovány na delší časové období.

b) Zvýšení hrubých peněžních příjmů, z nichž se vyměřuje daň, neodpovídá vždy přiměřenému zvýšení hrubého nebo čistého důchodu družstev a při zvýšené kooperaci v důsledku jejich specializace zvýšení hrubých peněžních příjmů neznamená mnohdy ani zvýšení hrubého důchodu.

2. Jednotlivě hospodařícím zemědělcům vyměřuje se zemědělská daň buď z příjmů vypočtených podle průměrných norem výnosnosti (při běžné rostlinné a živočišné výrobě) odstupňovaných podle výrobních oblastí, nebo podle skutečně docílených příjmů (při specializované rostlinné nebo živočišné výrobě). Sazby daně jsou odstupňovány podle výše příjmu podrobeného dani a pohybují se od 5% do 30%.

3. Členové JZD a osoby v družstvu trvale pracující, pokud nejsou k němu v pracovním poměru, jsou od zemědělské daně osvobozeni jak co do příjmů pobraných od družstva za vykonanou práci, tak co do příjmů ze záhumenkového hospodářství, s výjimkou příjmů z pěstování vinné révy na záhumenku.

4. Zemědělské závody státního socialistického sektoru nepodléhají žádnému zdanění a pracovníci v nich zaměstnaní jsou zdaňováni z docílené mzdy daní ze mzdy.

Úloha zemědělské daně v nové soustavě řízení zemědělství

Nová úprava zdanění uživatelů zemědělské půdy, která jako jeden z ekonomických nástrojů je nedílnou součástí nového systému řízení zemědělství, má vzhledem k přijatým zásadám řešit tyto hlavní problémy:

1. Zmenšovat rozdíly v důchodech jednotlivých zemědělských podniků vyplývajících z rozdílných přírodních a do určité míry i ekonomických podmínek.

2. Vytvářet ekonomický tlak na optimální využívání půdního fondu (především na účelné hospodaření s půdou, na její stále intenzivnější využívání, na prohlubování specializace zemědělské výroby apod.).

3. Spolu s ostatními ekonomickými nástroji ovlivňovat odůvodněné rozdělování hrubého důchodu uvnitř zemědělských podniků.

Jde o dvě skupiny podstatně rozdílných problému. Na jedné straně je třeba ekonomicky ovlivňovat objektivní podmínky, v nichž zemědělské podniky provozují zemědělskou výrobu, a na druhé straně je nutné ovlivňovat i subjektivní rozhodování o použití hrubého důchodu. Řešit obě skupiny těchto otázek jednou formou zdanění by nutně znamenalo ve větší nebo menší míře oslabení jedné či druhé funkce uvažovaného zdanění.

Za tohoto stavu je účelné upravit zemědělskou daň v těchto dvou formách:

a) pevně stanovenou částkou daně na 1 ha zemědělské půdy ovlivňovat důsledky vyplývající z objektivních podmínek u jednotlivých uživatelů půdy,

b) pohyblivou částkou daně závislou na výši docíleného hrubého důchodu v zemědělském podniku ovlivňovat jeho subjektivní rozdělování.

Daň z pozemků jako pevná složka zemědělské daně bude nejen působit jako jeden z nejdůležitějších nástrojů ovlivňování důsledků rozdílných přírodních podmínek na důchody zemědělských podniků, ale bude plnit i důležitou úlohu při podněcování podniků k optimálnímu využívání půdního fondu. Daň se bude totiž odvádět stanovenou výší z jednotky plochy půdy bez ohledu, jak je této půdy využíváno. Proto každé intenzivnější využití půdy a rentabilnější hospodaření bude znamenat nižší daňové zatížení: Při nevyužití nebo nedostatečném využití půdy dojde naopak ke snížení celkových příjmů, než jakých by se dosáhlo při plném využití půdy, a přesto se bude odvádět daň plnou částkou, jako kdyby se půdy využívalo hospodárným způsobem, takže daň bude znamenat vyšší daňové zatížení.

Daň z pozemku bude stanovena pevnou sazbou na 1 ha zemědělské půdy a budou jí zdaňovány všechny zemědělské pozemky bez ohledu, kdo je jejich uživatelem.

Daň z důchodů jako pohyblivá složka daně má spolu s ostatními ekonomickými nástroji použitými v novém systému řízení, plánovaní a financování zemědělství ovlivňovat užití hrubého důchodu, zejména pro fond spotřeby. Ovlivňovat vývoj užitého důchodu zemědělských podniků je třeba především proto, že dosahují-li zemědělské podniky ve své činnosti zlepšených hospodářských výsledku (mimo jiné i proto, že v rostoucí síle používají prostředků vyráběných ostatními odvětvími, které zvyšují produktivnost jimi vynakládané práce), je žádoucí, aby se zčásti na těchto zlepšených hospodářských výsledcích podílela i společnost. Rozdílné přírodní podmínky jednotlivých podniků zakládají současně předpoklady pro rozdílnou efektivnost dodatečných vkladů (předpoklady pro tvorbu diferenciální renty II.). Pokud k takovým vkladům v lepších přírodních podmínkách dochází, je rovněž odůvodněné, aby tak jako jiné subjekty ve společnosti byly i zemědělské podniky povinny podílet se podle svých výsledků na tvorbě fondů určených na krytí celospolečenských potřeb.

U JZD i státních zemědělských podniků navrhuje se proto vyměřovat daň z důchodů z upraveného hrubého důchodu (fondu spotřeby), s přihlédnutím k průměrnému důchodu připadajícímu na jednoho stálého pracovníka.

Pro stanovení a odvádění daně obsahuje navrhovaný zákon ustanovení znemožňující každoroční zasahování do daňové povinnosti JZD.

Objem daně bude krátit prostředky určené k rozdělení. Tak se splní hlavní úkol regulace vývoje užitého hrubého důchodu, přičemž bude podniku ponechána volnost v rámci takto kráceného fondu spotřeby rozdělovat jej mezi jednotlivé pracovníky podle množství a významu vykonané práce.

Členům JZD nebude vyměřována daň z důchodů docilovaných v záhumenkovém hospodářství, s výjimkou důchodů z pěstování některých specializovaných plodin a specializované živočišné výroby.

U jednotlivě hospodářících zemědělců bude zdaněn čistý důchod na podkladě normativně stanoveného základu daně.

Zemědělská daň bude nejen významným ekonomickým nástrojem v soustavě řízení zemědělství, ale také důležitým regulátorem rozpočtů národních výborů a nástrojem jejich hmotné zainteresovanosti. Výnos zemědělské daně se proto ponechává národním výborům na krytí jejich potřeb jako jejich vlastní příjem.

II. Zvláštní část

K § 2

Daň z pozemků bude vybírána ze zemědělské půdy bez ohledu, zda je tato půda obhospodařována či nikoliv. Budou ji platit všichni uživatelé zemědělské půdy a některých druhů nezemědělské půdy taxativně vyjmenovaných v zákoně. Zemědělská půda, které bylo užito k jiným účelům (např. k zalesnění, k zastavění, k dopravě), bude vyňata ze zdanění až počínaje rokem, který následuje po roce, ve kterém byla půda rozhodnutím příslušného okresního národního výboru odňata natrvalo zemědělské výrobě.

K § 3

V tomto ustanovení se upravuje věcné osvobození rekultivovaných pozemků a nově založených vinic, sadů a chmelnic po dobu, kdy nedávají plný užitek, a dále osobní osvobození osob, které podle mezinárodního práva požívají výsad a imunity. Na osvobození je právní nárok, aby národní výbor mohl evidovat pozemky osvobozené od daně a přezkoušet, jsou-li dány podmínky pro osvobození, musí uživatel pozemků svůj nárok na osvobození uplatnit.

K § 4

Daň z pozemků budou platit všichni uživatelé půdy podrobené dani, tedy vedle jednotných zemědělských družstev a jednotlivě hospodařících zemědělců též státní statky, národní podniky a ostatní organizace a občané, pokud jsou uživateli zemědělské půdy. Ze záhumenků (společných i individuálních) bude platit daň JZD s tím, že je oprávněno požadovat příslušnou částku daně připadající na záhumenek od členů družstva.

K § 5

Nezdaňování malých výměr pozemků u rodinných domků a chat neznamená změnu proti dosavadnímu stavu a je v souladu s posuzováním těchto pozemků v jiných právních oborech.

K § 6

Sazba daně připadající na 1 ha pozemků je v sazebníku připojeném k navrhovanému zákonu odstupňována podle přírodních stanovišť. V dosavadním systému zdanění byla výše daně závislá na zařazení katastru obce do výrobní oblasti. Při malém počtu výrobních oblastí (5) nemohlo být dostatečně přihlíženo k rozdílným klimatickým, půdním a terénním činitelům působícím na zemědělskou výrobu. Ukázalo se, že je nejvhodnější nahradit tento neuspokojivý stav zařazením katastrů jednotlivých obcí do přírodních stanovišť, kterých bylo vytvořeno pro území celého státu 142. Jednotlivá přírodní stanoviště jsou zařazena do těchto skupin:

I. Skupina přírodních stanovišť černozemní velmi teplé oblasti (ČMt 1 až 23)

II. Skupina přírodních stanovišť černozemní oblasti (ČM 1 až 14 a)

III. Skupina přírodních stanovišť hnědozemní teplé oblasti (HMt 1 až 13)

IV. Skupina přírodních stanovišť hnědozemní oblasti (HM 1 až 24)

V. Skupina přírodních stanovišť hnědých půd pahorkatin (P 1 až 31)

VI. Skupina přírodních stanovišť hnědých půd vrchovin (V 1 až 16)

VII. Skupina přírodních stanovišť hnědých a podzolovaných půd horských oblastí (H 1 až 17)

VIII. Skupina přírodních stanovišť s možností ovocnářské specializace (F 1 až 3)

Přírodní stanoviště je označení pro soubor klimatických, půdních a terénních činitelů, které v určitém území přibližně stejně působí na zemědělskou výrobu. Přírodní stanoviště budou nejen podkladem pro stanovení zemědělské daně, ale budou podle nich odstupňovány i diferenciální příplatky.

Poněvadž při ekonomickém vyhodnocení přírodních stanovišť se vycházelo vedle ryze objektivních ukazatelů též z hospodářských výsledků skutečně dochovaných JZD v katastrech obcí zařazených do téhož přírodního stanoviště, je výše sazby odpovídající jednotlivým přírodním stanovištím ovlivněna do jisté míry též dosaženou úrovní hospodaření v jednotlivých zemědělských podnicích (intenzita zemědělské výroby, skladba zemědělské výroby, organizace práce apod.).

Sazba daně v jednotlivých přírodních stanovištích bude jednotná pro všechny uživatele pozemků bez ohledu, jde-li o JZD, státní statky, ostatní organizace nebo občany.

U hospodářsky využívaných vodních ploch nejsou výsledky hospodaření závislé na jejich zařazení do přírodního stanoviště, a proto se pro tyto plochy stanoví jednotná sazba daně na 1 ha.

K § 7

Daň z pozemků bude vyměřována na každý rok a pro její vyměření budou rozhodné skutečnosti podle stavu na začátku roku. Změny těchto skutečností, které nastanou během roku, nemají na vyměření daně na tento rok již žádný vliv.

K § 8

Novým zařazením pozemků do přírodních stanovišť dochází k diferencovanějšímu a přesnějšímu odlišení jednotlivých katastrů obcí. Avšak všechny pozemky ležící v témže katastru budou zařazeny do téhož přírodního stanoviště. Užívá-li pak vlastník pouze malé výměry pozemku, může se stát, že kvalita tohoto pozemku neodpovídá průměrné bonitě všech pozemků v katastru (okrajové pozemky, trvale zamokřené pozemky apod.). Mimoto některých pozemků nelze plně hospodářsky využívat, a národní výbory se proto zmocňují, aby v těchto případech povolily snížení daně až o 50%.

K § 9

Daňová povinnost se proti dosavadnímu stavu rozšiřuje na státní statky a statky řízené oborovým ředitelstvím Šlechtitelských a semenářských podniků. Toto opatření vede k dalšímu sblížení ekonomiky zemědělských podniků obou sektorů.

Dani podléhají osoby, na jejichž účet se provozuje zemědělská výroba. Pro posouzení daňové povinnosti proto nerozhoduje, kolik osob provozuje na vlastní nebo společný účet zemědělskou výrobu. Všechny osoby, které provozují zemědělskou výrobu na společný účet, tvoří jeden daňový subjekt. Toto ustanovení má za účel zabránit záměrnému rozdělování výsledků zemědělské výroby s úmyslem, aby byla snížena progresivita daně.

K § 10

Osvobození přiznané členům JZD a pracovníkům státních statků má přispívat ke stabilizaci pracovníků v zemědělství. Osvobození se však nevztahuje na příjmy členů JZD a pracovníků státních statků z pěstování zvláštních kultur a ze specializované živočišné výroby. Zdaňováním těchto příjmů má dojít k vyrovnání se zdaňováním ostatních pracujících, kteří mají příjmy z této činnosti.

K § 13

Vyměřováním daně z upraveného hrubého důchodu mají být zvýhodněny ty podniky, které při rozdělování hrubého důchodu přihlížejí nejenom k nutnosti zvyšovat osobní důchody pracovníků, ale i k potřebám rozvoje společného hospodářství a jeho stability a dostatečně dotují všechny fondy.

Podkladem pro zjištění základu daně bude roční výkaz JZD a roční výkaz státních zemědělských podniků.

K § 14

Sazby daně z důchodů se stanoví tak, aby vyvíjely na podniky ekonomický tlak k zabezpečení rozšířené reprodukce a k stabilitě jejich hospodaření. Daňová povinnost bude vyměřována pouze těm podnikům, kde průměrný měsíční důchod na stálého pracovníka přesáhne 1000 Kčs.

Procentní sazby daně se stanoví dlouhodobě, daň však bude podnikům vyměřována vždy pro příslušný rok, podle skutečně dosaženého upraveného hrubého důchodu s přihlédnutím k upravenému průměrnému hrubému důchodu připadajícímu na jednotku vkladu živé práce.

K § 15

Pojem zemědělské výroby u občanů zahrnuje každou činnost, která souvisí s obděláváním pozemků a provozováním živočišné výroby.

V tomto pojetí je zemědělskou výrobou

a) rostlinná výroba, tj. pěstování běžných hospodářských plodin (zrniny, okopaniny, olejniny, pícniny), zvláštních kultur (např. chmel, vinná réva, tabák, paprika, zelenina, jahody, ovoce), léčivých a aromatických rostlin, semen a květin,

b) živočišná výroba, tj. chov běžných hospodářských zvířat i specializovaná živočišná výroba (chov kožešinových a laboratorních zvířat, chov včel apod.).

Při provozu zemědělského hospodářství vykonává zemědělec velmi často činnost nebo zaměstnání, které sice nelze přímo zahrnovat pod pojem zemědělské výroby, ale k jejichž vykonávání se pravidelně používá prostředků, které trvale slouží k provozu zemědělského hospodářství. Jde pouze o takové činnosti, které jsou buď pokračováním zemědělské výroby (zpracování nebo prodej výrobků vlastního hospodářství, nebo při nichž se využívá prostředků, které trvale slouží zemědělství jako hlavnímu účelu v době, kdy jich není využito při provozu zemědělského hospodářství (povoznictví, orání za mzdu apod.). Tyto činnosti musí mít vždy charakter vedlejší činnosti vedle hlavního zaměstnání, kterým je provozování zemědělského hospodářství. Za těchto podmínek lze pak příjmy z takových vedlejších činností zdanit spolu s důchody z provozu zemědělského hospodářství jednou daní.

K § 16 a 17

Zvláštní povaha zemědělské výroby a skutečnost, že většina zemědělských závodů provozovaných jednotlivě hospodařícími zemědělci má výměru pod 2 ha, má za následek, že téměř v žádném zemědělském závodě provozovaném jednotlivě hospodařícími zemědělci se nevedou účetní záznamy o výsledcích hospodaření a že vedení takových záznamů nelze prakticky uložit. Proto nelze zjišťovat dani podrobený důchod podle skutečně dosažených příjmů. Vzhledem k tomu se v těchto případech vypočítává důchod podle průměrných norem výnosnosti.

Příjmy ze specializované rostlinné a živočišné výroby nelze podchytit stanovením průměrných norem výnosnosti. Budou proto zdaňovány podle skutečně dosažených příjmů po odečtení nákladů souvisících s touto specializovanou výrobou.

K § 19

Návrh zákona vychází z toho, že sazba daně stanovená pro jednotlivě hospodařící zemědělce platí zásadně pro ženaté poplatníky, kteří mají jedno nezletilé dítě. Proto poplatníkům, kteří nemají nezletilé děti, se daň zvyšuje a poplatníkům, kteří pečují o více než jedno nezletilé dítě, se poskytuje z vyměřené daně sleva.

Vyměřenou daň je možno zvýšit až o 50%, provozuje-li poplatník příležitostnou činnost nebo vedlejší výrobu, dosahuje-li mimořádných příjmu v rostlinné a živočišné výrobě, pokud se takové příjmy nezdaňují podle své skutečné výše, a dále prodává-li poplatník zemědělské výrobky přímo spotřebitelům.

Vyměřenou daň lze snížit až o polovinu zemědělcům přestárlým nebo se změněnou pracovní schopností, nebo vyžadují-li to místní poměry.

K § 21

Poněvadž poplatníci jsou povinni platit daň již před jejím vyměřením, má přiznání dvojí účel. Především slouží tomu, aby na podkladě údajů přiznání mohla být vyměřena daň. Dále však slouží poplatníkovi k výpočtu jeho povinnosti na dani, aby mohl správně odvádět splátky, které jsou splatné před vyměřením daně a před tím, než je a vyměření daně vyrozuměn.

Povinnost podávat přiznání se všeobecně ukládá pouze těm poplatníkům, kteří jsou povinni platí daň, nikoliv všem poplatníkům, kteří podléhají zemědělské dani.

Každoroční podávání přiznání k dani, a to i tehdy, kdy výše daně se nemění, by znamenalo u národních výborů neodůvodněnou administrativu a značnou spotřebu tiskopisů. Návrh proto umožňuje, aby poplatníci, u nichž nedošlo ke změnám v okolnostech rozhodných pro vyměření daně, nemuseli podávat každoročně přiznání k dani. Postačí, oznámí-li tuto skutečnost národnímu výboru.

K § 23

Dosavadní úprava místní příslušnosti k vyměření daně podle bydliště poplatníka a sídla organizace nevyhovuje, pokud jde o daň vyměřovanou občanům, neboť má-li poplatník bydliště v obvodu jiného národního výboru, než ve kterém má pozemky, odvádí daň národnímu výboru, v jehož obvodě bydlí. Podle návrhu bude daň z pozemků placena tomu národnímu výboru, v jehož obvodě má poplatník pozemky, a k vyměření daně z důchodů bude příslušný ten národní výbor, v jehož obvodě má poplatník největší část pozemků.

Výnos zemědělské daně bude příjmem místních a okresních národních výborů. Zemědělská daň bude i nadále v převážné většině malých obcí největším finančním zdrojem příjmové části rozpočtu místního národního výboru a hospodaření místního národního výboru, jakož i hospodářský a kulturní rozvoj celé obce, budou tak nejtěsněji spjaty s plněním výrobních úkolů zemědělských podniků. O výši těchto příjmů bude také rozhodovat, jaké úsilí vyvinou místní národní výbory ve prospěch zemědělské výroby. Podíl na výnosu daně z pozemků vyměřované organizacím bude plánovaným zdrojem rozpočtů místních národních výborů. Výše podílu místních národních výborů bude závislá na objemu jejich vlastních příjmů a celkových výdajů. Z výnosu daně z důchodů organizací obdrží místní národní výbor polovinu a tento příjem bude plynout do jeho fondu rozvoje a rezerv. Do rozpočtu místních národních výborů bude dále plynout celý výnos daně vyměřované občanům.

K § 24

Pro zdaňování jednotlivě hospodařících zemědělců platí všeobecně zásada, že pro výši daně jsou rozhodné poměry podle stavu k 1. lednu roku, na který se daň vyměřuje. Ke změnám, k nimž dojde během roku, se nepřihlíží. Aby však byl podporován vstup jednotlivě hospodařících zemědělců do JZD během roku, nebo převod jejich hospodářství do státních statků, poskytuje se jim daňová úleva v tom, že se prominou splátky na daň, které jsou splatné po dni vstupu zemědělce do družstva nebo po odevzdání jeho hospodářství státnímu statku. Předpokladem ovšem je, že po vstupu zemědělce do družstva se zpeněžují veškeré zemědělské výrobky z jeho zemědělského hospodářství na účet družstva.

K § 25

Předpisný seznam bude vyložen k veřejnému nahlédnutí po dobu 30 dnů. Uplynutí této lhůty bude mít stejné důsledky jako doručení platebního výměru. Tímto dnem by počala běžet pravidelná 15 denní lhůta k podání odvolání. Ve shodě s těmito obecně platnými lhůtami se stanoví k podání odvolání 45 denní lhůta, která se však počítá od prvého dne vyložení předpisného seznamu u místního národního výboru (§ 30).

K § 28

Povinnost vést záznamy o příjmech a výdajích a uschovávat doklady může uložit národní výbor výjimečně zejména těm poplatníkům, kteří provozují specializovanou rostlinnou nebo živočišnou výrobu ve větším rozsahu, protože u nich je ztížena kontrola zdanitelných příjmů a je nebezpečí daňového úniku.

K § 34

Poněvadž hospodářské a společenské poměry v zemědělské výrobě se stále vyvíjejí, zmocňuje se vláda a ministerstvo financí k některým úpravám v oboru zemědělské daně, aby provádění navrhovaného zákona bylo dostatečně pružné a mohlo se přizpůsobovat vyvíjející se situaci.

K § 35

Aby mohla být od JZD vybírána daň z obratu z prodeje zemědělských a potravinářských výrobků přímo spotřebitelům nebo obchodním organizacím, navrhuje se zrušit ustanovení zákona o dani z obratu, podle kterého jsou jednotná zemědělská družstva od daně z obratu osvobozena.

III. Finanční dosah

Navržená úprava zdanění projeví se ve výnosu zemědělské daně ve srovnání s rokem 1965 takto:

1. jednotná zemědělská družstva	-	125 mil. Kčs
2. státní statky (dosud daň neplatily)	+	274 mil. Kčs
3. ústředně řízené organizace (dosud daň neplatily)	+	99 mil. Kčs
4. jednotlivě hospodařící zemědělci a nezemědělci	+	38 mil. Kčs
Celkové zvýšení výnosu zemědělské daně ročně o cca	+	286 mil. Kčs.

 

K snížení zemědělské daně u JZD dochází především proto, že proti dosavadnímu stavu se prohlubuje diferenciace daňových sazeb a že důsledky působení diferenciální renty budou řešeny i jinými ekonomickými nástroji než daní (v oblasti cen, diferenčními příplatky aj.), takže družstva hospodařící v horších přírodních podmínkách budou platit jen nepatrnou daň z pozemků a družstva, u nichž průměrný měsíční důchod připadající na jednoho stálého pracovníka nepřesáhne 1000 Kčs, nebudou platit vůbec daň z důchodů. U JZD však budou zdaňovány daní z pozemků též pozemky užívané jako záhumenky (společné nebo individuální) s tím, že JZD mohou na členech družstva požadovat příslušnou částku připadající na záhumenek.

Zemědělské podniky socialistického sektoru nebudou počínaje rokem 1967 odvádět do státního rozpočtu zisk a 10% ze mzdových fondů jako pojistné nemocenského pojištění; tyto odvody činily podstatně více, než budou odvádět na zemědělské dani.

U občanů dochází k zvýšení výnosu zemědělské daně zejména proto, že formou daně budou u nich zčásti odčerpány příjmy plynoucí jim ze zvýšení nákupních cen některých zemědělských výrobků a že se rozšíří počet poplatníků, neboť dali z pozemků budou platit i majitelé větších domovních zahrad, kteří dosud zemědělské dani nepodléhali.

V Praze dne 16. listopadu 1966

Ministr financí:	Předseda vlády:
Dvořák v. r.	Lenárt v. r.