Důvodová zpráva

Všeobecná část

Dosud platný zákon o hospodaření s byty č. 41/1964 Sb. vycházel za stavu uspokojování bytové potřeby a cílů, kterých mělo být dosaženo v bytové výstavbě ve 3. pětiletém plánu a do roku 1970. Úprava v roce 1964 stanovila zejména vynětí družstevní bytové výstavby z působnosti zákona o hospodaření s byty, úpravu přidělování bytů z podnikové výstavby z vlastních volných prostředků podniků a některé další úpravy. Vcelku vychází tento zákon ze zásady, že je povinností státu, především národních výborů, aby řešily a uspokojovaly bytovou potřebu občanů.

Vývoj národního hospodářství v letech 1959 až 1965 ukázal, že úkol vystavět v letech 1959 až 1970 1 200 000 bytů nelze splnit. Reálné předpoklady jsou pro výstavbu cca 1 mil. bytů, poněvadž v období 1959 až 1965 se vystavělo pouze 548 535 bytů a ve 4. pětiletém plánu má být vystavěno 400 000 bytů.

Proto XIII. sjezd KSČ na základě vyhodnocení dosavadního vývoje a reálných možností pro další rozvoj bytové výstavby stanovil, aby byly v širší míře vytvářeny materiální i organizační předpoklady pro účast obyvatelstva, podniků a závodů při správě, údržbě a další výstavbě bytů a pro rozšíření přímého podílu obyvatelstva při uspokojování jeho bytových potřeb.

Tento závěr XIII. sjezdu KSČ vycházel z vyhodnocení dosavadního vývoje bytové výstavby a bytové politiky vůbec.

V období let 1961 až 1965 bylo ze 408 184 bytů vystavěno 36,7% bytů ve státní výstavbě, 29,4% bytů v soukromé výstavbě rodinných domků, 5,3% bytů v podnikové výstavbě a zbytek ve výstavbě JZD a družstevní výstavbě svépomocí.

Zkušenosti s dosavadní výstavbou a s uplatňováním bytové politiky a výsledky, jakých bylo dosaženo, ukazují, že i v oblasti bydlení je nutno uplatňovat ekonomické vztahy, tj. zvyšovat účast podniků i obyvatelstva na bytové výstavbě a dále rozvíjet zejména družstevní výstavbu. Zabezpečovat potřeby bydlení z celospolečenských zdrojů v takovém rozsahu, jak tornu bylo dosud, neodpovídá skutečnému stavu naší ekonomiky ani našim možnostem.

Podle schváleného 4. pětiletého plánu bude z celkové bytové výstavby 460 000 bytů postaveno 60% bytů formou družstevní bytové výstavby včetně podnikové a družstevní svépomoci, formou individuální výstavby bude postaveno 26% bytů a jen 14% bytů státní (komunální) bytovou výstavbu.

Jak je patrno, klesá podíl státní (komunální bytové výstavby, zvyšuje se podstatně podíl družstevní a podnikové výstavby a nepatrně má klesnout podíl výstavby rodinných domků při stejné absolutní výši.

Splnit cíle, které si klademe v bytové výstavbě ve 4. pětiletém plánu, zejména také podnítit zájem o jednotlivé formy bytové výstavby, hlavně o výstavbu podnikovou a individuální výstavbu rodinných domků, vyžaduje komplexních opatření jak v oblasti finančního pojištění bytové výstavby, tak ve hmotném zabezpečení stavební výrobou, výrobou stavebních hmot, různých strojů a zařízení, projekčními kapacitami atd.

Nový přístup k řešení bytového problému vyžaduje vytvořit podmínky i v právní úpravě a za tím účelem provést v dosud platném zákoně o hospodaření s byty tyto nezbytné úpravy:

- vyjmout z přidělovacího práva národních výborů byty postavené z vlastních prostředků podniku nebo získané na základě dohod o smluvním převodu dosavadních podnikových bytů od národních výborů a jiných organizací;

- zdůraznit, že národní výbory uspokojují z bytového fondu, s nímž hospodaří, především bytovou potřebu rodin s nižšími příjmy a větším počtem dětí, že je používají jako nezbytnou náhradu za byty asanované a demolované nebo pro řešení dalších potřeb ve společenském zájmu. Národní výbory nebudou řešit bytové potřeby občanů, kteří si je mohou vyřešit prokazatelně z vlastních zdrojů;

- rozšiřují se práva vlastníků rodinných domků tak, že mohou za určitých podmínek získat i druhý byt v rodinném domku. Současně se vyjímají z působnosti zákona rekreační domky. Některé výhody vlastníků rodinných domků se mají vztahovat i na vlastníky menších obytných domů v soukromém vlastnictví.

Kromě těchto změn provádějí se v zákoně některé další změny, jako je úprava hospodaření s byty vojenskými atp.

Realizace zákona si nevyžádá nových rozpočtových prostředků.

Část zvláštní

K čl. I.:

Č. 1. - Uskutečňovat státní bytovou politiku není jen úkolem státních orgánů, - národních výborů, ale i ostatních orgánů a organizací hospodařících s byty, a to v úzké spolupráci se společenskými organizacemi, zejména s Revolučním odborovým hnutím. Národní výbory jako státní orgány nejen, že se starají o vlastní bytovou výstavbu, ale např. výstavbou občanské a technické vybavenosti podporují výstavbu prováděnou organizacemi i občany. Národní výbory hospodaří především bytovým fondem, který spravují samy přímo nebo prostřednictvím jimi řízených bytových organizací. Kromě toho v rozsahu vymezeném zákonem vykonávají národní výbory správní působnost i vůči ostatnímu bytovému majetku v případech zákonem stanovených.

Č. 2. - Ustanovení 2 stanoví okruh osob, pro něž jsou určeny byty, s nimiž hospodaří národní výbory. Takovými byty jsou byty v obytných domech, které spravuje národní výbor přímo nebo prostřednictvím bytové organizace, dále byty v domech v soukromém vlastnictví a v omezeném rozsahu i v rodinných domcích, pokud vlastníci nevyužijí práva obsadit uvolněný byt pro sebe nebo pro svou nejbližší rodinu. Národní výbor dále přiděluje byty z bytového fondu, který vystaví formou komunální (dosud státní) bytové výstavby. Jde o výstavbu prováděnou národními výbory a financovanou z prostředků státních (dotacemi) i z vlastních prostředků národních výborů.

Vzhledem k omezenému rozsahu této nové bytové výstavby komunální je nutno omezit i okruh osob, pro něž jsou byty určeny. Především to jsou naléhavé bytové potřeby opírající se o sociální důvody.

Bytová potřeba osob, které jsou povinny vyklidit byty v domech, které se mají asanovat anebo demolovat, bude kryta ze stávajícího bytového fondu i z nové bytové výstavby.

Přidělováním bytů ve společenském zájmu se řeší bytová potřeba nejen v tak zvaném státním zájmu (§ 20 dosavadního zákona), ale i pracovníků tak zvaných "nezbytných služeb", jako např. pracovníků zdravotnických, školských, soudců, prokurátorů, ozbrojených sborů ministerstva vnitra, pracovníků kulturních zařízení (lidových knihoven, osvětových zařízení apod.), jejichž přítomnost v obci je pro řádný chod života obce nezbytná.

Č. 3. - Nový text § 4 diferencuje povinnost podat hlášení o volných bytech, o bytech, kterých se neužívá nebo kterých se užívá jen občas, o bytech nadměrných a o užívání dvou nebo více bytů. Vyplývá to z působnosti, která je upravena u jednotlivých kategorií bytů v dalších ustanoveních zákona, tj. bytů, s nimiž hospodaří národní výbory, bytů ministerstva vnitra, vojenských bytů a bytů podnikových.

Poněvadž o bytech podnikových budou národní výbory rozhodovat jen v omezeném rozsahu, budou jim hlášeny jen byty podnikové, pokud budou nadměrné.

Č. 4. - V § 5 odst. 1 se omezuje povinnost národního výboru vést seznamy bytů na ty byty, s nimiž národní výbor hospodaří. Ostatní organizace vedou seznam bytů podle ustanovení § 5 odst. 2.

Č. 5. - Ustanovení § 6 je rozšířeno o důležitou zásadu, že místní národní výbor není povinen zapsat do seznamu uchazečů o byt občana, který si může prokazatelně uspokojit bytovou potřebu z vlastních zdrojů, pokud nejde o náhradní byt z důvodu asanace a demolice (§ 39) nebo o osobu, jejíž ubytování v obci je nutné ze společenského zájmu (učitelé, lékaři atd.).

Jestliže občan splní předpoklady § 6 odst. 1, má nárok být zapsán do seznamu. Místní národní výbor rozhoduje o žádosti podle zákona o správním řízení a občan má právo se odvolat.

V zákoně není blíže určeno, kdy lze považovat za splněnou podmínku uspokojování bytové potřeby z vlastních zdrojů. Je to proto, že není dobře možno pro všechna povolání a místa v ČSSR stanovit jednotnou příjmovou hranici nebo ani jiná jednotná hlediska. Příjmovou hranici je nutno posuzovat též se zřetelem k věku uchazeče i např. k faktické možnosti získat vlastní nebo družstevní byt. Konkrétní posouzení každého případu musí odpovědně provést místní národní výbor. Zásady pro toto rozhodování stanoví okresní národní výbor v dohodě s okresní odborovou radou přihlížeje ke zvláštnostem svého okresu. Při svém rozhodování se musí místní národní výbor opírat o konkrétní zjištěná fakta. Podle příslušných předpisů správního řízení může pro své rozhodnutí požadovat průkaz těchto fakt od žadatele o zápis do seznamu uchazečů.

Podle ustanovení § 6 odst. 1. se takto provádějí zápisy do seznamu uchazečů na základě žádostí podaných po 1. lednu 1968.

Č. 6. - Z nové textace § 7 odst. 1 vyplývá, že ti uchazeči, kteří bydlí v obci uvedené v ustanovení a mají v ní zdravotně závadný nebo zdravotně nevhodný byt, nemusí splňovat podmínku, že v takové obci trvale pracují. Obdobně se provádí změna textace § 10 odst. 2.

Č. 7. - Na rozdíl proti dosavadnímu stavu nebude třeba, aby podniky vedly seznamy uchazečů o své byty pro každou obec zvlášť.

Č. 9. - V tomto ustanovení se nově stanoví zásada, že při posuzování naléhavosti bytové potřeby se přihlíží i k zásluhám získaným v boji za osvobození. Uchazeč je prokazuje osvědčením vydaným podle zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.

Č. 10. - U podnikových bytů bude národní výbor přidělovat náhradní byt ze svého bytového fondu, jestliže národní výbor zruší právo užívat byt z důvodu obecného zájmu. Jinak místní národní výbor přidělí náhradní byt podnikový nebo vojenský za byt podnikový nebo vojenský, který má být vyklizen z jiného důvodu, jestliže takový byt mu navrhne příslušná organizace nebo orgán vojenské správy.

Č. 12. - V § 23 odst. 2 až 6 dochází ke změnám, které odpovídají požadavkům, aby se usnadnilo nastěhování vlastníků do jejich rodinného domku. Proto se prodlužuje i dosavadní 15 denní lhůta na 30 dní, protože je příliš krátká, je-li třeba provádět adaptace apod., zároveň se dává možnost, aby si vlastník rodinného domku vybral uživatele bytu ze seznamu uchazečů bez rozdílu, zda byli zapsáni do seznamu před 1. lednem 1968 nebo později, a stanoví se podmínky, za nichž vlastník rodinného domku může toto své právo uplatnit.

Současně se ruší ta ustanovení, podle nichž se v obcích nad 5000 obyvatel prakticky vylučovalo, aby vlastník rodinného domku ubytoval v něm v samostatném bytě své rodiče.

Č. 13. - Ustanovení § 23 a o obytných domech v soukromém vlastnictví, charakterizovaných v § 60 a, kterým se přiznávají vlastníkům a dalším osobám určité výhody vlastníků rodinných domků, sleduje cíl, aby vlastnící byli více zainteresováni na údržbě tohoto bytového majetku, který je v mnohých případech ve zchátralém stavu. Místní národní výbory nebudou mít samozřejmě povinnost stanovenou v § 23 odst. 1 napomáhat nastěhování vlastníků do těchto domů, zejména přidělováním náhradních bytů, a ani povinnost stanovanou v § 40 rušit užívací právo uživatelům bytů na návrh vlastníka.

Č. 14. - § 25 se zrušuje proto, že přidělování bytů podnikových, služebních a z bytové výstavby, jednotných zemědělských družstev přichází v úvahu jen výjimečně, a to budou-li přidělovány jako náhradní. Tyto byty se přenechávají do užívání dohodou mezi organizací a občanem, jak uvádí § 66.

Č. 16. - Dosavadní ustanovení 28 odst. 1, 2 se vypouštějí, poněvadž přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů v odvolacím řízení je nyní v zákoně č. 71/1967 Sb., o správním řízení.

Č. 17. - V § 30 odst. 1 se upravuje působnost při schvalování výměny bytu podle toho, které organizace, resp. orgány hospodaří s bytovým fondem. Plyne z něho zejména, že k výměně bytů, s nimiž hospodaří místní národní výbor s bytem podnikovým, je třeba schválení místního národního výboru i souhlasu organizace.

Č. 18. - Jde o udělení souhlasu organizace nikoli schválení ve smyslu rozhodnutí orgánu státní správy.

Č. 19. - Nové znění § 34 upravuje působnost orgánů a organizací při přenechání části bytu k užívání jinému občanu obdobně podle působnosti stanovené při přidělování, resp. přenechání užívání bytu dohodou. Působnost vojenských orgánů při přenechání části vojenského bytu občanovi k užívání je upraveno v § 36.

Č. 20: - § 35 se zrušuje, poněvadž dočasné užívání je upraveno § 397 občanského zákoníku a doba ustanovení pokrývá i případy uvedené v dosavadním § 35 zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty.

Č. 21. - Ustanovení § 38 odst. 3 omezuje právo místního národního výboru zrušit osobní užívání bytů vlastníků v domech v soukromém vlastnictví a důvodů nadměrností (§ 60 a). U bytů vojenských je zrušení užívacího práva o nadměrnost vázáno na návrh orgánu vojenské správy obdobně jako je tomu u bytů podnikových. Místní národní výbor nebude moci tak zrušit právo užívání byt pro nadměrnost účastníkům národního boje za osvobození a po zůstalým po nich; i zde je průkazem osvědčení vydané podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb.

Č. 22. - Nové znění § 40 přináší další výhody vlastníkům rodinných domků, protože jako předpoklad pro zrušení užívacího práva v jejich prospěch postačí jejich vůle se do rodinného domku nastěhovat a není třeba zkoumat další skutečnosti. Zrušit užívací právo je možno i ve prospěch rodičů vlastníka, přičemž stejně jako u ženatých (vdaných) dětí se u nich zkoumá jejich bytová potřeba.

Č. 25. - Doplnění § 44 spočívá v tom, že lhůta k vyklizení se počítá ode dne vykonatelnosti rozhodnutí o přidělení bytu dosud užívaného vlastníkem rodinného domku nebo pracovníkem organizace. Jde o ty případy, kdy je jako byt náhradní přidělen byt dosud užívaný vlastníkem rodinného domku, popř. pracovníkem organizace a dosavadní ustanovení zákona nebyla dostatečně pružná.

Č. 27. - Nové ustanovení odstavce 3 § 50 zpřísňuje zákonem stanovené náležitosti náhradního bytu pro uživatele bytu v rodinném domku, kteří si mohou prokazatelně uspokojit bytovou potřebu z vlastních zdrojů. I zde jde ti ustanovení, které vycházejíc ze zkušenosti praxe, umožní rychlejší nastěhování vlastníků rodinných domků do nich.

Č. 28. - V doplňku § 51 odst. 3 se umožňuje přidělování náhradního bytu v jiné obci též při zrušení užívacího práva k bytu v rodinném domku ovšem za předpokladu, že tato obec územně souvisí s obcí, v níž je vyklizovaný byt, tvoří s ní jednotnou hospodářskou oblast a je s ní spojena veřejnými dopravním prostředky.

Č. 29. - Doplněk § 53 odst. 1 má čelit případům, kdy vlastníci rodinných domků, bytů v osobním vlastnictví a uživatelé družstevních bytů převedou za úplatu svůj rodinný domek nebo byt na jiného a pak žádají na národním výboru náhradní byt. Zvlášť důležité je to tam, kde dřívější vlastník převede vlastnictví domku, nemá zájem na vystěhování a jiný byt si neopatří. Místnímu národnímu výboru nemůže být proto stanovena povinnost přidělit v těchto případech náhradní byt.

Č. 31. - Jde o zcela nové ustanovení, které přiznává určitá práva, která mají vlastníci rodinných domků, některým vlastníkům domů v soukromém vlastnictví. Těm vlastníkům, jejichž obytné domy jsou svým charakterem, výměrou a funkcí blízké domkům rodinným, se umožňuje v domech bydlet a řádně je udržovat. O přiznání tohoto výhodnějšího postavení musí v každém konkrétním případě rozhodnout místní národní výbor: Rozhodnutí místního národního výboru ve prospěch vlastníka bude se vztahovat také na domy získané z konfiskovaného majetku, které byly přiděleny účastníkům národního odboje za osvobození jako rodinné domky ve smyslu dříve platných předpisů.

Č. 32. - V § 66 se vymezuje nově pojem podnikových bytů. Za podnikové byty se považují byty trvale určené pro ubytování pracovníků organizací, které jsou v budovách, jež mají organizace ve vlastnictví nebo správě, zpravidla získané výstavbou z vlastních prostředků nebo převodem do vlastnictví nebo správy od jiných organizací nebo z bytového fondu národních výborů. Důležitou podmínkou pro stanovení charakteru podnikových bytů je skutečnost, že jsou v budovách, které podniky spravují a udržují. Zda jde o současný stav nebo k němu dojde v budoucnu, není z hlediska tohoto pojmu rozhodující. Pro převod obytných domů do správy organizací je rozhodující, že slouží trvale zcela nebo převážně pracovníkům organizace, na níž mají být převedeny. Pro uskutečnění převodu vlastnictví nebo správy platí ustanovení hospodářského zákoníku a předpisy o správě národního majetku.

Poněvadž nelze vyloučit, že v převedených domech budou uživatelé bytů, jimž nebyly byty přiděleny jako podnikové, zajišťuje se těmto uživatelům nerušené užívání bytů s tím omezením, že s budoucími dispozicemi s těmito byty (např. výměnami) musí organizace projevit souhlas. Jakmile přestane uživatel takový byt užívat, disponuje s bytem organizace jako s podnikovým. Podnikovými byty jsou též byty v budovách, popř. v areálech škol, sloužící k ubytování pedagogických pracovníků škol; národní výbor je povinen dbát, aby tyto byty byly zachovány svému účelu a obsazovány po projednání s orgány školské správy výlučná školskými pracovníky.

Č. 35. - Místní národní výbor přizná charakter rekreačního domku takovému obytnému domu, jehož se užívá k rekreaci a jehož vlastník, popř. předchůdce ve vlastnictví se postaral adaptacemi, údržbou o záchranu domu před zchátráním. Může jít o domky z bývalého konfiskovaného majetku i jiné domky, o nichž místní národní výbor takto rozhodne. Rozhodnutí místního národního výboru má trvalý charakter, to znamená, že domek neztrácí tento charakter převodem na nového nabyvatele. Toto ustanovení má dát právní jistotu těm, kteří získali do vlastnictví rekreační domky a jejichž užívací právo by případně mohlo byt zrušeno podle zákona o hospodaření s byty z důvodů užívání dvou bytů.

Č. 36. - Působnost ministerstva vnitra v otázce úhrad za užívání bytu a za služby spojené s užíváním bytu se zakotvuje v tomto zákoně v souladu s vyhláškou č. 47/1967 Sb. Státní komise pro finance, ceny a mzdy, o cenách. Stejně tak se ukázalo potřebným umožnit ministerstvu národní obrany vydávat předpisy k provedení tohoto zákona na úseku vojenských bytů.

K čl. III.:

Jde o přechodné ustanovení, jehož smyslem je, aby po dobu jednoho roku dosavadní podnikové byty neztratily svůj charakter, i když ještě nebudou ve správě organizací. Do konce roku 1968 mají být uskutečněny převody obytných domů přicházejících v úvahu. Tam, kde nedojde k převodu během roku 1968, stanou se z podnikových bytů byty, s nimiž bude hospodařit národní výbor bez vlivu podniků.

K čl. IV.:

Tohoto ustanovení je třeba, aby nedocházelo k tvrdostem při převodech uskutečněných před 1. lednem 1968, kdy vlastníci nemohli s důsledky uvedenými v § 53 počítat.

K čl. V.:

§ 391 občanského zákoníka je nutno doplnit o ustanovení, že na návrh vlastníka rodinného domku místní národní výbor zruší užívací právo ve prospěch rodičů vlastníka. Tím se uvádí ustanovení v soulad s ustanovením § 40 návrhu zákona.

V Praze dne 11. října 1967

Předseda vlády:

Lenárt v. r.

Ministr vnitra:

Kudrna v. r.